Ukrajinci mu zničenou zemi, tisíce mrtvých a miliony lidí ve vyhnanství po celé Evropě a světa rozhodně neodpustí. Ukrajinci chtějí normálně slušně žít bez války, jako lidé Švýcarska, Austrálie, Maďarska, Rakouska, Německa a mnoha dalších zemí. Zní to od Ukrajinců, kteří jsou v ČR, SR i jinde a utekli před Zelenského válkou. Sám je schovaný v bunkru i s manželkou a na bojišti umírají zbytečně denně nevinní lidé. To je trestuhodné a neodpustí mu to ani papež a Vatikán. Proti boji byl v ČR a SR i Václav Havel. Proto došlo k dohodě ČR se SR.

Zkáza Ukrajiny připomíná Hirošimu

Rusové už více než rok bojují proti Ukrajině, která patřila za Stalina pod Sovětský svaz a všichni se museli vypořádat s Hitlerem, který chtěl ovládnout mnoho zemí světa, a hlavně nerostné bohatství. )

Dnes pokračuje masivní ostřelování měst včetně civilních oblastí. Například doněckou Marjinku vojáci prakticky vymazali z povrchu zemského. V již osvobozených regionech, jako je Buča nebo Izjum, zase ruská armáda prováděla popravy obyvatelstva. Která ukrajinská města odnesla ruskou invazi nejvíce?

Marjinka

Ruská invaze za uplynulé měsíce doslova vymazala z mapy několik ukrajinských vesnic i měst. Nejvíce trpí regiony, které se nacházejí přímo na frontové linii východní fronty. Jako příklad může posloužit doněcké město Marjinka, které už kvůli ruskému bombardování prakticky neexistuje. Ve městě už nelze najít budovu, která by nebyla zničená.

Místní obyvatelé si na válku zvykali dlouhé roky, jelikož Marjinka leží kousek od Doněcku – oblastního města, které už od roku 2014 kontrolují proruští separatisté a ruská armáda. Nyní ale ze sídla, v němž před vypuknutím válečného konfliktu žilo asi 10 tisíc lidí, nezbylo už prakticky vůbec nic.

Lidé stále častěji přirovnávají hrůzy, které se v Marjince odehrávají, k nejrůznějším událostem druhé světové války. „Marjinka je novým Stalingradem. S tím rozdílem, že Rusové teď hrají nacisty a Ukrajinci mají hrdinskou roli,“ uvedl jeden z uživatelů na Twitteru. „Marjinka vypadá jako Varšava po druhé světové válce,“ přidal se další.

Letecké snímky Marjinky, která si vysloužila přezdívku „městská pekelná krajina“, skutečně připomínají dobové fotografie Varšavy z roku 1944. Tehdejší povstání hlavního polského města krvavě potlačilo nacistické Německo, které metropoli během dvou měsíců praktickou celou vybombardovalo. Vymazání města z povrchu zemského je dokonce přirovnáváno ke zkáze v japonské Hirošimě, na kterou Američané v roce 1945 svrhli atomovou bombu.

Buča

Kromě toho, že ruská armáda před odchodem z okolí Kyjeva na přelomu března a dubna v minulém roce nastražila v oblasti tisíce min a dalších výbušnin, po sobě zanechala také vyšší stovky popravených civilistů. K největšímu masakru došlo v Buči. Ukrajina za pomoci Západu i nezávislých organizací prošetřuje nespočet podezření ze spáchání válečných zločinů.

X X X

Z Krymu pevnost. Přibylo zákopů, Rusko se chystá na ukrajinskou ofenzivu

Rusové už vybudovali na poloostrově Krym desítky zákopových systémů. Ukazují to satelitní snímky společnosti Maxar. Kilometry zákopů vznikly během několika málo týdnů také podél pobřeží, přestože vylodění ukrajinské armády se podle analytiků jeví jako málo pravděpodobné, podotýká list The Washington Post.

 Ruská armáda se podle amerického listu zjevně pro každý případ připravuje na jarní protiofenzivu, kterou už několikrát ohlásil Kyjev, aniž přiblížil, na kterou oblast se zaměří. „Ruská armáda evidentně chápe, že v blízké budoucnosti bude muset Krym bránit,“ okomentoval vznikající obranné konstrukce ruský armádní analytik Jan Matvejev.

Zákopy vznikly například u obce Vitino na západním pobřeží nebo Medvedivka na severním pobřeží. Systém opevnění zahrnuje vedle zákopů také například hluboké příkopy, které mají sloužit k zachycení tanků a dalších těžkých vozidel, nebo jehlanovité zábrany známé jako dračí zuby.

Obranné konstrukce přitom vznikají na Krymu s nebývalou rychlostí, podtrhuje list. Například u Vitina byly podle satelitních snímků vybudovány v řádu dní. Jsou také pozoruhodné co do rozsahu – Krym je nyní podle WP jedním z nejopevněnějších míst ve válečné zóně.

Satelitní snímky už v minulých týdnech potvrdily masivní opevňování severozápadního pobřeží a Perekopské šíje, úzkého pruhu země spojujícího poloostrov se zbytkem Ukrajiny. To naznačuje, že Rusové se obávají možného vylodění ukrajinských sil například u měst Černomorskoje nebo Jevpatorija.

Podle analytiků z Institutu pro studium války (ISW) ruské jednotky nabírají stále nové dělníky. Podle Mykoly Beleskova z Ukrajinského národního institutu pro strategická studia rozsah obranných konstrukcí svědčí o tom, nakolik se Rusové o osud Krymu obávají.

Někteří experti myslí, že Krym by mohl být hlavním cílem připravované jarní ukrajinské ofenzívy. Například někdejší velitel amerických pozemních sil v Evropě Ben Hodges tvrdí, že právě Krym je hlavním klíčem k ukrajinskému vítězství. „Pro Ukrajinu vede cesta k vítězství přes Krym. To je klíč. Je to rozhodující terén. Osvobození Krymu letos v této válce všechno změní,“ uvedl.

Na poloostrově se nachází ruská letiště, doky pro ponorky i lodě, systémy protivzdušné obrany, radary a další objekty včetně kasáren a velících center. Jeden z největších vojenských cílů ale představuje ruský přístav Sevastopol, jenž je domovem ruské černomořské flotily, která se podílí na raketových útocích na ukrajinské území.

Rusko anektovalo poloostrov v rozporu s mezinárodním právem v roce 2014. Ukrajina od té doby usiluje o navrácení tohoto území a ukrajinští představitelé dali od ruského vpádu na Ukrajinu v minulém roce několikrát na srozuměnou, že nepřistoupí na vyjednávání s Ruskem do doby, než se jeho vojska stáhnou z celého ukrajinského území včetně Krymu.

X X X

TRUMP  U  SOUDU:  JSEM  NEVINNÝ

Jsem nevinný, prohlásil Trump před soudem. Exprezident čelí obžalobě z 34 trestných činů

Bývalý americký prezident Donald Trump dnes u soudu v New Yorku prohlásil, že se necítí být vinen, když byl obeznámen s obviněními spojenými s kauzou plateb pro údajné milenky před prezidentskými volbami roku 2016. Soud zároveň zveřejnil obžalobu, která podle deníku The New York Times čítá 34 trestných činů. Podle agentury Reuters se ve všech bodech jedná o falšování podnikatelských záznamů.

Trump se minulý týden stal prvním exprezidentem USA obviněným v trestní kauze, když velká porota na Manhattanu shledala, že prokuratura má pro svůj postup dostatek důkazů. Obvinění pramení z kauzy „plateb za mlčení“ dvou žen, které tvrdí, že měly s Trumpem v minulosti nemanželský poměr. Pornoherečka Stormy Daniels a modelka Karen McDougalová dostaly od Trumpových spojenců těsně před prezidentskými volbami celkem 280 000 dolarů (zhruba šest milionů korun).

Podle televize NBC News se obvinění týkají plateb oběma ženám. Trump při tom čelí podezření, že je sám financoval, načež transakce zamaskoval jako „právní výdaje“. Jeho bývalý právník Michael Cohen, který je jedním z hlavních aktérů kauzy, byl v této souvislosti před několika lety odsouzen. Trump vinu odmítá a označuje své stíhání za „hon na čarodějnice“.

 „Žádného překvapení jsme se nedočkali. Těch 34 bodů je tam, protože podle newyorského státního práva se každá špatně zaúčtovaná položka počítá zvlášť. I když se to celé týká jednoho případu, došlo ke 34 krokům, které byly právně problematické,“ popsal pro CNN Prima NEWS amerikanista Kryštof Kozák s tím, že se očekává vyhrocený právní souboj.

Falšování podnikatelských záznamů je podle amerických médií běžně klasifikováno jako přestupek, může však přejít do roviny trestného činu, když se podaří prokázat, že jeho účelem bylo zakrytí jiného zločinu. Prokuratura podle zákulisních informací obvinění spojuje s porušením pravidel financování volební kampaně. Pokud se tento scénář potvrdí, bude mít obžaloba podle komentátorů před sebou poměrně těžký úkol.

Jelikož v úterý obviněný odmítl vinu i u soudu, řízení nyní přejde do fáze, kdy se obhajoba bude moci podrobně seznámit nejen s obviněními, ale i s důkazním materiálem. Očekává se, že Trumpův tým pak bude proces různými cestami natahovat a mimo jiné požádá o zamítnutí obžaloby bez hlavního líčení. To by případně následovalo až za řadu měsíců. Protahování líčení předpokládá také Kozák, podle kterého je Donald Trump známý tím, že v těchto případech používá zdržovací taktiku. „Dá se očekávat, že celé obvinění bude napadeno jako bezpředmětné,“ sdělil Kozák.

Z mediálního hlediska jde podle něj o strhující podívanou, která Trumpa dostává na titulní stránky všech deníků a do hlavních zpráv. „Trumpovi ta pozornost médií svědčí, mezi republikány paradoxně posílil své pozice,“ podotkl Kozák.

X X X

Čínský balon nasbíral informace o amerických vojenských areálech

Čínský špionážní balon, který v únoru u pobřeží Spojených států sestřelila americká stíhačka, dokázal získat zpravodajské informace z několika amerických vojenských areálů, i když se tomu USA snažily zabránit. S odvoláním na dva vysoce postavené americké činitele to uvedl zpravodajský server NBC News. Bílý dům a Pentagon podle agentury Reuters uvedly, že tuto zprávu nemohou potvrdit.

Čína dokázala balon ovládat tak, že nad některými místy mohl přeletět i několikrát a získané údaje byl schopen okamžitě předávat Pekingu. Informace zařízení shromažďovalo zejména zachycováním elektronických signálů ze zbraňových systémů a z komunikace personálu armádních základen.

Peking by byl podle zdrojů NBC News schopen získat ještě výrazně více zpravodajských informací z citlivých míst, kdyby mu v tom Spojené státy během letu balonu nad touto zemí nebránily například blokováním elektronických signálů.

Americké ministerstvo obrany sdělilo, že trosky sestřeleného balónu stále zkoumá. „Nemohu potvrdit, že ocházelo k přenosu z balónu do Číny v reálném čase,“ řekla mluvčí Pentagonu Sabrina Singhová. „To je věc, kterou teď analyzujeme,“ dodala.

Balon o velikosti trojice amerických školních autobusů mohla Čína podle serveru nechat zničit na dálku. Proč se tak nestalo, není jasné.

Čína opakovaně tvrdila, že balón byl meteorologický. Washington podle ní reagoval přehnaně, když ho sestřelil. „Čína odmítá zkreslování a zveličování tohoto incidentu,“ prohlásila mluvčí čínské diplomacie Mao Ning. Zopakovala také, že se jednalo o „nečekanou a ojedinělou záležitost“.

List The Washington Post (WP) už v únoru uvedl, že balon byl součástí rozsáhlého sledovacího programu Pekingu, s jehož pomocí Čína už léta sbírá informace o vojenských zařízeních v zahraničí. Podle listu byly obdobné špionážní balóny vyslané z Číny spatřeny nad pěti kontinenty. Zvláště často je ale Peking využívá ke špionáži v asijských zemích, jako je Japonsko, Indie, Vietnam, Filipíny a Tchaj-wan.

X X X

EVROPA  NECHCE  TRPĚT  VÁLKOU  ZÁPADU

Časy blahobytu skončily. Evropanům se však trpět nechce, šanci vidí u radikálů

Nezávisle na sobě loni vládci Francie a Německa varovali občany před těžkostmi na obzoru. Zdá se však, že snaha připravit tyto národy na budoucí oběti nepadla na úrodnou půdu. Lidé nechtějí šetřit a všímají si, že krize dopadá více na chudší vrstvy. Jednou z možností, kterou ve své situaci vidí, je příklon k radikálnějším politickým stranám.

Francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že „časy hojnosti“ skončily, německý kancléř Olaf Scholz zase upozornil, že tři dekády neomezeného obchodu, který s sebou přinesl silný ekonomický růst a nízkou inflaci, se nezadržitelně chýlí ke konci.

Na některé části publika to však nezabralo. Jak v Německu ukázaly největší stávky za celé dekády a ve Francii zase nekončící protesty proti pozdějšímu odchodu do důchodu, spíš než se uskromnit a přizpůsobit se lidé rozhodli bojovat.

Pokud se pomyslný koláč národní ekonomiky rozpadá, chtějí zabránit tomu, aby se zmenšila i jejich už tak malá porce. „Jestliže je tu někdo, kdo musí zaplatit danou cenu, lidé se rvou za to, aby to nebyli oni,“ upozorňuje Gregory Claeys z bruselského think-tanku Bruegel, který se zaměřuje na ekonomiku států a veřejnou politiku.

Evropa přitom čelí podobným problémům jako zbytek industrializovaného světa. Čím dál víc peněz musí lít do péče o stárnoucí obyvatelstvo, před branami stojí klimatická krize a navíc na celý světadíl tvrdě dopadají důsledky válek – nejen té fyzické, ale i souvisejících obchodních.

Evropané si však na rozdíl od národů jinde na planetě zvykli na více či méně štědrý sociální systém, píše ve své analýze agentura Reuters s tím, že teď proto čelí ještě větším výzvám než jiní.

Starý kontinent se také rád chlubí, že je v současnosti vůbec největším obchodním blokem. Ten však až s válkou na Ukrajině zjistil, jak moc je jeho energetika závislá na Rusku.

Američané vidí příležitost, Evropané riziko

Už rok trvající agrese, vysoká inflace i ceny a ještě před tím vším dva roky covidu všechno postavily na hlavu. A zatímco Američanům dává postpandemický nedostatek pracovníků páku k tomu, aby si vyjednali vyšší platy, evropští zaměstnanci dávají přednost jistotě, že nějakou práci vůbec budou mít, než aby zariskovali a řekli si o víc peněz.

Náročnou situaci mnoha domácností částečně vyrovnávají vlády Německa, Francie i dalších zemí díky schématům finanční pomoci a dalších opatření, díky nimž mají lidé lépe zvládnout vysokou inflaci či rostoucí ceny paliv.

Až později si autoři různých rozhodnutí v Evropské centrální bance uvědomili, že mnohé firmy si zdražováním jen zvedaly marži, a to způsobem, který spirálu inflace dál poháněl. Nevyhnutelné schodky rozpočtů pak vlády odrazovaly od zvyšování mezd státním zaměstnancům. A právě ti teď ve Velké Británii či Německu protestují.

„Myslím si, že roste povědomí o tom, že lidé s nízkými příjmy dopadli ještě hůř (než jiní) a že se platové nůžky v Německu stále otevírají,“ míní hlavní ekonom v bance ING Germany Carsten Brzeski a dodává, že „pozoruje napětí“ mezi nízkopříjmovými a vysokopříjmovými pracovníky napříč Evropou. Plošná opatření mezitím prospěla některým víc a jiným méně a i díky ziskům různých velkých korporátů lidé začali silněji pociťovat nerovnost ve společnosti.

„Mantra, že jsme v tom všichni společně, je do očí bijící nepravda a dělníci se s takovouto rétorikou nesmíří,“ varuje zástupce ředitele v Mezinárodní odborové konfederaci Owen Tudor, podle nějž Evropa generuje dostatek prostředků k tomu, aby mohla i nadále zachovávat stávající penzijní systémy a zvyšovat platy státních zaměstnanců tak, aby nezaostávaly za inflací.

Musí prý jen vytvořené bohatství správně přerozdělit a například zvýšit daně. K tomu se však málokterá politická reprezentace odhodlá. Jak Scholz, tak Macron proto nyní hledají cesty, jak pocit křivdy v lidech alespoň zmírnit, přičemž především francouzský prezident už ani před všemi vyjmenovanými krizemi nebyl právě populární. A právě v takové situaci svou příležitost zazářit vidí radikální politické strany.

Zase obzvlášť ve Francii, kde Macronovo centristické hnutí vylezlo na vrchol po zádech zavedených partají. „Macron spolkl levý i pravý střed. Jedinou alternativou, kterou ještě lidé mohou vidět, je extrémní pravice,“ dodává Claeys.

X X X

Boje se Stalinem i Hitlerem, neutralita a vstup do NATO. Jak se vyvíjela politika Finska?

Ruská invaze na Ukrajinu loni v únoru přinesla mimo jiné přehodnocení zahraniční politiky Finska. Tato severská země se v úterý stává oficiálně členem NATO. Jde tak o definitivní zánik dlouhodobé finské neutrality, známé také pod pojmem „finlandizace“. Jak vůbec vznikla? Nutno podotknout, že Finové během 20. století několikrát bojovali o vlastní existenci. V časech druhé světové války se nejdřív bránili Sovětskému svazu, nakonec na straně spojenců dopomohli k porážce nacistického Německa.

Pro pochopení finské neutrality je třeba vrátit se v historii o stovky let zpět. V důsledku severních křížových výprav a kolonizace byla většina finského území od 13. století součástí Švédského království. Po válce v roce 1809 ale Švédsko postoupilo převážnou část finskojazyčných oblastí Ruskému impériu, které na nich vytvořilo autonomní Finské velkoknížectví.

Finsko se osamostatnilo až v roce 1917, když využilo ruské občanské války, v níž soupeřili o moc bolševici s velmi různorodou opozicí. Kromě Finů se povedlo vybojovat nezávislost i Polákům, Litevcům, Lotyšům a Estoncům. Neúspěšní byli naopak Ukrajinci a další menší skupiny, které prosazovaly samostatnost dnešního Běloruska, Gruzie, Arménie či Ázerbájdžánu.

Tyto země se tak v roce 1922 staly součástí nově vzniklého SSSR. Sovětský vůdce Josif Stalin se však nikdy nesmířil s tím, že Finsko, Polsko a pobaltské státy nepatřily do jeho impéria. V začátcích druhé světové války Sovětský svaz využil spojenectví s Adolfem Hitlerem – v roce 1939 Stalin zabral východní část Polska a později také celou Litvu, Estonsko i Lotyšsko. Rumunsko pak kvůli ruské agresi přišlo o území, které je dnes známé jako Moldavsko.

A 30. listopadu 1939 Sověti napadli Finsko, bez vyhlášení války. Konfliktu, který pokračoval do 13. března 1940, se říká zimní válka.

Vyznačovala se až neuvěřitelným finským vojenským odporem, který v lecčem připomínal současný konflikt na Ukrajině. Navzdory výrazné sovětské početní i materiální převaze se Finové útokům dlouho úspěšně bránili a působili Rudé armádě těžké ztráty. V únoru 1940 se však sovětské síly přeskupily a nakonec se jim podařilo finskou obranu překonat.

 Po uzavřené dohodě Finsko odevzdalo SSSR asi 10 procent svého území včetně Ladožské Karélie a Karelské šíje. Nepřesvědčivý výkon Rudé armády ale vedl k prudkému propadu její prestiže. Podle mnoha historiků právě neúspěchy SSSR v zimní válce vedly Adolfa Hitlera k definitivnímu rozhodnutí Sovětský svaz v roce 1941 napadnout.

Pragmatické spojenectví s nacisty

Finsko se německé operace Barbarossa aktivně účastnilo, konkrétně zahájením pokračující války. Nikoliv z důvodu sympatií k nacistickému Německu, spíš se snažilo získat zpět území, které ztratilo během zimní války. Dokazují to i postoje legendárního finského vojevůdce Carla Gustafa Emila Mannerheima, který byl vrchním velitelem ve všech válkách, které Finsko jako samostatný stát vedlo.

Spojenectví s nacistickým Německem, což zahrnovalo i podmínku umožnit Němcům útočit na Rusko z finské fronty, prý Mannerheim podepisoval se zaťatými zuby. Mimo jiné odmítl zaútočit na Leningrad (dnes Petrohrad) a zcela vyloučil posílení nacistických jednotek v Laponsku finskou armádou. Mannerheim se rovněž vyhýbal veřejným setkáním s Adolfem Hitlerem.

Finský pragmatismus alespoň částečně chápaly i západní země. Velká Británie sice Finsku oficiálně vyhlásila válku, zmohla se však pouze na jediný letecký útok. Spojené státy dokonce v roce 1941 Finsku pogratulovaly k znovudobytí území ztracených v zimní válce.

 Ladožskou Karélii, Karelskou šíji a jejich okolí ale Finové dlouho neudrželi. Stejně jako Němci i oni čím dál více pociťovali drtivou sílu koalice spojenců. To je nakonec v roce 1944 dohnalo k jednacímu stolu se Sovětským svazem. Finové se v rámci moskevského příměří zavázali vyhnat nacisty ze svého území. To během takzvané laponské války (1944 až 1945) skutečně učinili.

Rovněž byli Sovětským svazem donuceni k obnovení hranic z dob po zimní válce, postoupení města Petsamo a pronajmutí poloostrova Porkkala k účelům SSSR. Kromě toho bylo Finsko povinno vyplatit SSSR vysoké válečné reparace (300 milionů dolarů) a uznat, že bylo německým spojencem.

 V těchto dobách se začal tvořit fenomén finlandizace, tedy finská neutralita. Ta byla oběma stranami definitivně formulovaná v roce 1947. Finsko pro udržení své suverenity během studené války podřizovalo svou zahraniční politiku SSSR. Přesto se na rozdíl třeba od Československa nedalo považovat za sovětský satelit.

Finům se totiž povedlo komunistickou opozici prakticky eliminovat již během bojů za nezávislost v roce 1917. Sověti navíc po roce 1945 ve Finsku nebyli vnímáni jako spojenci, spíš jako nepřátelé a okupanti. Finsku paradoxně pomohla i povinnost platit SSSR obrovské válečné reparace, kvůli nimž země musela za každou cenu zachovat fungující tržní ekonomiku.

Přínos pro NATO?

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se sice Finsko výrazně přiblížilo Západu, na rozdíl od pobaltských zemí se však nikdy do NATO nehrnulo a spoléhalo spíš na vlastní armádu. Ta se dá i ve srovnání s členskými státy NATO považovat za velmi vyspělou.

Finsko navíc disponuje schopností mobilizovat během krátkého času až neuvěřitelný počet vojáků – konkrétně asi 280 tisíc mužů a žen z celkových zhruba 5,5 milionu obyvatel. To je umocněno stále povinnou vojenskou službou i vůlí Finů bránit svou zemi. Podle různých průzkumů jsou nejodhodlanějším evropským národem, co se týče obrany země se zbraní v ruce.

„Finsko má velmi schopné ozbrojené síly, moderní zbrojní průmysl i společnost, která je ochotná podílet se na obraně. Ze všech hledisek proto budou Finové pro NATO představovat významné vojenské posílení,“ řekl před časem vojenský analytik Lukáš Visingr v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Nutno dodat, že už v posledních letech bylo Finsko považováno za velmi blízkého spojence Severoatlantické aliance. I proto se o něm mluvilo jako o kvazi členovi NATO. Severskou zemi ale definitivně do náruče NATO poslala až ruská invaze na Ukrajinu, která vypukla koncem loňského února.

Finská vláda oficiálně podala žádost o členství společně se Švédskem v polovině května. Vstup Finska do Severoatlantické aliance pozdržel odmítavý postoj Turecka.

Ankara vyčítá především Švédsku laxní postoj vůči údajným teroristickým organizacím. Turecko tím má na mysli Stranu kurdských pracujících (PKK), kurdské milice YPG či Fethullaha Gülena, kterého obviňuje z organizování pokusu o státní převrat z roku 2016. Vstup Švédska do NATO Turecko nadále blokuje, v tomto případě se čeká i na ratifikaci Maďarska.

X X X

SENÁTORKA   HAMPLOVÁ  ODMÍTÁ   RASISMUS,  ŠTVANÍ  MÉDII

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová stále popírá, že by byla rasistka, když navrhla rasovou segregaci na českých školách. Tvrdí, že její výrok je vytržený z kontextu a že za negativní vyznění mohou média. Bránila se v televizi, přesvědčovala i spoluobčany z romské komunity.

 V pondělí večer se v pořadu České televize Události, komentáře omluvit odmítla. „Rasismus do společnosti nepatří,“ prohlásila s tím, že by ji z něj mohli obviňovat jen v případě, že by takovýto názor vyjadřovala dlouhodobě.

„Musím se omluvit za to, že jsem využila zkratku, která mohla být takto vykládána. To je jediné, co hodlám uznat,“ pokračovala a tvrdila, že její výrok, který byl hojně citován médii, byl vytržen z celého jejího projevu. Ten byl prý přitom o něčem úplně jiném.

V pořadu České televize uznala, že místo romských dětí měla spíš hovořit o dětech, „které nejsou tak úplně připravené na první třídu“. Vznik samostatných tříd prý nenavrhovala, mluvila o tom, že segregace nefunguje. „Nefunguje ale ani plošná inkluze,“ doplnila.

Hamplová se také v pondělí večer sešla s několika Romy, které rovněž ujišťovala, že nic zlého nemyslela. „Kdyby porušovali vaše práva, já budu první, kdo bude stát v první řadě, to vám řekne každý,“ řekla na záznamu, který koluje na sociálních sítích. „Taky za to ve své profesi dost trpím,“ dodává senátorka, která je advokátkou a zastánkyní svobody projevu.

Anonymní žena, která záznam ze setkání pořizuje, však není se slovy Hamplové spokojená. „Absolutně jste mě nepřesvědčila o tom, že to tak nebylo, ty vaše výroky.“ Hamplová na to vzápětí odpovídá „Vy si skutečně myslíte, že jsem rasistka?“ „Myslím si to,“ zazní zpoza kamery.

Minulý čtvrtek Zwyrtek Hamplová vystoupila v Senátu během projednávání rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv v boji proti diskriminaci. Ve své řeči mimo jiné zmínila, že inkuze je nerealizovatelná myšlenka.

Podle jejich slov by to mohlo ubližovat dětem, které nejsou zvyklé na „určité etnikum“. Samostatné třídy pro romské děti označila za rozumný krok a podle ní by tímto Česko mohlo jít příkladem Evropské unii.

Rétorika Hamplové je podle předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové z TOP 09 rasistická a odpudivá. „Dobrovolničila jsem v dětských domovech v Arménii a Maroku a poté se jako politička začala věnovat sociální oblasti. Věřím totiž, že společnost musí dopomáhat k rovnosti šancí,“ uvedla.

Slova senátorky nepobouřila jenom poslankyni Pekarovou Adamovou, proti výroku se ohradilo také hnutí STAN nebo zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

„Rasistická rétorika paní senátorky Jany Zwyrtek Hamplové je v příkrém rozporu s lidskými právy a demokratickými hodnotami, na nichž stojí naše společnost,“ uvedla v příspěvku na Twitteru Šimáčková Laurenčíková.

X X X

 Rusko Bidenovi:  Na Finsko v NATO odpovíme

Západní lídři v čele s americkým prezidentem Joem Bidenem uvítali úterní vstup Finska do Severoatlantické aliance. Ruský prezident Vladimir Putin se podle Bidena zmýlil, když si myslel, že zahájením brutální a agresivní války proti Ukrajině Evropu a NATO rozdělí. Kreml už varoval, že přijme „protiopatření“. Finský vstup do Aliance podle něj zvyšuje riziko eskalace konfliktu.

„Když Putin zahájil brutální agresivní válku proti ukrajinskému lidu, myslel si, že rozdělí Evropu a NATO. Mýlil se. Dnes jsme jednotnější než kdykoli předtím. A společně, posíleni naším nejnovějším spojencem Finskem – budeme i nadále chránit transatlantickou bezpečnost, bránit každý centimetr území NATO a čelit všem výzvám,“ uvedl Biden.

Finsko a Švédsko požádaly o členství v NATO loni v reakci na ruskou na invazi na Ukrajinu. Zatímco finský vstup ratifikovalo všech třicet dosavadních členů Aliance, Stockholm zatím nemá souhlas Turecka a Maďarska. Finsko, které má s Ruskem společnou hranici, v úterý oficiálně ukončilo přijímací proces.

Biden poukázal na skutečnost, že přijetí Finska bylo nejrychlejší novodobé historii NATO a vyzval Ankaru a Budapešť, aby vstup Švédska ratifikovaly.

Finsku pogratuloval také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj Členství v NATO je podle něj jedinou zárukou bezpečí v této části Evropy.

O přístup do NATO dlouhodobě usiluje i Kyjev, který žádost o přijetí už podal. Generální tajemník Aliance Jens Stoltenberg na konci února uvedl, že Ukrajina se členem stane, bude se ale jednat o dlouhodobý proces.

„Finsko učinilo správnou volbu. NATO je též klíčový cíl pro Ukrajinu,“ uvedl v úterý vedoucí Zelenského kanceláře Andrij Jermak.

Za historickou chvíli pro bezpečnost Evropy označil finský vstup do Aliance český premiér Petr Fiala. Podle českého ministra zahraničí Jana Lipavského ruská agrese na Ukrajině severské zemi ukázala, že neutralita jí bezpečnost nepřinese.

Finský prezident Sauli Niinistö v úterý podotknul, že Finsko bude nyní pokračovat v úsilí o co nejrychlejší připojení Švédska. Také britský premiér Rishi Sunak apeloval na „všechny členy“ NATO, aby přijetí Švédska schválili.

O plné podpoře Švédsko ujistil i německý kancléř Olaf Scholz. „Finsko je nyní členem NATO – to je dobrá zpráva a výhra pro transatlantickou bezpečnost. S Finskem se naše obranná aliance rozrůstá o silného přítele. Čekající přistoupení Švédska má naši plnou podporu,“ řekl.

Odpovíme ve správný čas, vzkázal Kreml

Kreml už varoval, že přijme „protiopatření“. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu prohlásil, že finský vstup do NATO zvyšuje riziko eskalace konfliktu.

„Rusko na vstup Finska do Aliance odpoví beze spěchu. Nezávodíme s lokomotivou NATO, nepotřebujeme to. Ve správný čas v tichosti vyjevíme naši odpověď,“ řekl náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov.

Podle ruských médií také zapochyboval nad „výroky oficiálních představitelů v některých západních médiích“, podle kterých si Západ myslí, že Rusko na přístup Finska nebude nijak reagovat. „Hluboce se mýlí,“ řekl k tomu Rjabkov.

Podle Stoltenberga finské členství posílí obranyschopnost aliance a zvýší bezpečnost země, které má s Ruskem přes 1300 kilometrů společné hranice. „Vysílá jasnou zprávu, že každý národ má právo si zvolit svou vlastní cestu,“ řekl. Ruský prezident Putin podle něj dosáhl invazí na Ukrajinu pravého opaku toho, co zamýšlel. Chtěl zabránit rozšiřování aliance, právě to se však v důsledku stalo, upozornil Stoltenberg.

X X X

Nikdo není víc než zákon, ani ve válce. Haag otevřel staré kosovské rány

V Haagu druhým dnem pokračuje proces s kosovským exprezidentem Hashimem Thaçim, jenž spolu s dalšími třemi vedoucími představiteli bývalé Kosovské osvobozenecké armády čelí obvinění, že se v době povstání za nezávislost na Srbsku dopustili válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Thaçi prohlásil, že se cítí nevinen. Obžalovaným hrozí až doživotní vězení.

„Rozumím obvinění a jsem plně nevinen,“ řekl před tribunálem Thaçi, jenž za války dostal přezdívku „Had“. Soud je součástí kosovského soudnictví, ale z bezpečnostních důvodů sídlí v nizozemském Haagu.

Spolu s Thaçim čelí obvinění také někdejší mluvčí Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) a později předseda kosovského parlamentu Jakup Krasniqi, šéf tajné služby uvnitř této organizace a později šéf hlavní opoziční strany Kadri Veseli a armádní velitel a pozdější ministr pro veřejný pořádek Rexhep Selimi. Také oni před soudem prohlásili, že se cítí být nevinní.

UÇK v letech 1998 až 1999 bojovala proti režimu v Bělehradu s cílem dosáhnout nezávislosti Kosova na Srbsku. Válka si vyžádala na třináct tisíc mrtvých, většinou kosovských Albánců. Boje skončily po 78 dnech náletů NATO. Kosovo vyhlásilo samostatnost v roce 2008. Řada zemí ji ale dosud neuznala, včetně Srbska, Číny, Ruska, ale i pěti zemí EU.

Prokurátor tribunálu Alex Whiting řekl, že obžalovaná čtveřice se podílela na pronásledování politických odpůrců a etnických Srbů a Romů, přičemž stovky z nich skončily ve vězení v otřesných podmínkách a nejméně 102 bylo zavražděno. Uvedl také, že většinu obětí konfliktu tvořili etničtí Albánci, kteří nyní tvoří asi devadesát procent obyvatel Kosova.

„Nelze ospravedlnit svévolné zadržování civilistů mimo oblast bojů a jejich týrání, mučení a vraždění. Nikdo nestojí nad zákonem, a to ani v době války,“ prohlásil Whiting podle agentury AP.

Thaçi na úterním slyšení řekl, že cítí „zármutek“ nad všemi oběťmi konfliktu. „Cítím zármutek a bolest nad všemi oběťmi této strašné války bez ohledu na jejich národnost, náboženství nebo politické smýšlení,“ řekl čtyřiapadesátiletý politik. Dodal, že Kosovo stojí „na správné straně dějin“.

Jeho právníci v úterý řekli, že neřídil UÇK v době válečných zločinů, z nichž je obviněn. Tyto zločiny byly podle nich výsledkem nekontrolované činnosti místních velitelů. „Hashim Thaçi UÇK neřídil, to místní velitelé,“ řekl právník Gregory Kehoe druhý den haagského procesu.

Whiting prokuraturu, která případ proti Thaçimu připravuje, vede od konce loňského roku. Ve funkci nahradil Jacka Smithe, který se loni na podzim stal zvláštním poradcem amerického ministerstva spravedlnosti, aby dohlížel na vyšetřování uchovávání tajných dokumentů bývalého prezidenta Donalda Trumpa v jeho domě na Floridě a také na snahy Trumpa zvrátit výsledky amerických prezidentských voleb v roce 2020.

„Nesrovnávejte oběti se zločinci“

V pondělí se v Haagu sešlo několik set členů kosovskoalbánské diaspory, kteří demonstrovali na podporu Thaçiho a dalších spoluobviněných. Mnozí mávali vlajkami a transparenty, včetně jednoho s nápisem: „UÇK bojovala za svobodu“. Na dalším stálo: „Nesrovnávejte oběti se zločinci“.

„Přišli jsme chránit naše osvoboditele, naše lidi, kteří nás chránili a byli nespravedlivě zatčeni,“ řekl serveru Balkan Insight Tahir Çitaku, který přijel protestovat až ze švýcarské Basileje. Již v neděli se uskutečnila několikatisícová demonstrace na podporu souzených v kosovském hlavním městě Prištině.

Obhájkyně obžaloby Clare Lawsonová zdůraznila, že samotná UÇK nebyla obžalována. „UÇK není souzena. Tito čtyři obvinění jsou souzeni s ohledem na svou osobní odpovědnost za zločiny spáchané na lidech, které považovali za své odpůrce. Ve své snaze o nadvládu upevnili atmosféru strachu, která staví souseda proti sousedovi a která přetrvává dodnes,“ konstatovala Lawsonová.

Bývalý politický šéf UÇK Thaçi v roce 2020 rezignoval na úřad kosovského prezidenta poté, co se dozvěděl o svém formálním obvinění. Následně byl zatčen a převezen do Nizozemska.

X X X

ESLP revidoval případ kvůli podjatosti soudkyně Šimáčkové. Rozhodovala o něm již v ČR

 Evropský soud pro lidská práva (ESLP) musel revidovat rozsudek v případu X. v. ČR. Stěžovatelka totiž upozornila, že soudkyně ESLP Kateřina Šimáčková v tomto případě už rozhodovala jako soudkyně Ústavního soudu. Česká vláda tvrdí, že kdyby na to stěžovatelka upozornila dříve, soudkyně Šimáčková by si svoji podjatost uvědomila a odstoupila z rozhodování, jak nařizuje jednací řád ESLP. Ten potvrdil, že nedostal o podjatosti soudkyně žádnou informaci.

Stěžovatelé a jejich právní zástupci by si měli při podání stížnosti u ESLP zjistit, zda o věci nerozhodovala Kateřina Šimáčková z pozice ústavní soudkyně. Pokud ano, tak o tom sami musí informovat Evropský soud pro lidská práva. Jinak se o tom Soud nemusí dozvědět, jak vyplývá z revidovaného rozsudku X. v. Česká republika.

Evropský soud pro lidská práva v rozsudku analyzuje, kdo věděl o podjatosti soudkyně Šimáčkové a zda a kdy se o ní dozvěděl Soud. A také zda tedy byly nebo nebyly splněny podmínky pro revizi rozsudku z důvodu podjatosti. Soudkyně se před revizí rozsudku za podjatou neprohlásila.

Úplný revidovaný rozsudek ze 30. března 2023 a analýza situace, kdy případ před ESLP rozhodovala česká soudkyně, která v dané věci jednala na národní úrovni, je zde.

Vláda: Stěžovatelka neupozornila, soudkyně neodstoupila

V případu exekuce dítěte rozhodovala Kateřina Šimáčková jako soudkyně českého Ústavního soudu 7. dubna 2020. „Pokud by na toto rozhodnutí (stěžovatelka) upozornila Soud dříve, soudkyně Šimáčková by si uvědomila, že byla zapojena do rozhodnutí o nepřípustnosti ve stejné věci na vnitrostátní úrovni, a odstoupila by od jejího přezkumu před Soudem,“ vzkázala stěžovatelce česká vláda.

O případu X. v. ČR, kde došlo k exekuci dítěte za přítomnosti médií před Velvyslanectvím USA v Praze Česká justice podrobně informovala. Původní rozsudek vyhlásil Evropský soud pro lidská práva 12. května 2022.

Teprve 11. srpna 2022 se však ze žádosti stěžovatelky o postoupení případu k Velkému senátu Evropský soud pro lidská práva dozvěděl, že ústavní stížnost stěžovatelky proti příkazu k navrácení dítěte otci do USA, byla dne 7. dubna 2020 zamítnuta senátem Ústavního soudu, kterému předsedala soudkyně Kateřina Šimáčková, nynější soudkyně ESLP.

Soudce nesmí zasednout v případu, ve kterém dříve jednal

Stěžovatelka je občanka České republiky narozená v roce 1980 a v současné době žije v USA. „Dne 11. srpna 2022 požádala stěžovatelka o postoupení případu Velkému senátu, přičemž mimo jiné uvedla argument, že došlo k porušení pravidla 28 jednacího řádu Soudu. Uvedla, že paní Kateřina Šimáčková, soudkyně zvolená za Českou republiku, se neměla účastnit projednávání případu z důvodu své účasti – ve své předchozí funkci soudkyně Ústavního soudu ČR – v ústavním řízení ohledně návratu její dcery do Spojených států amerických,“ popisuje Soud, jak k situaci došlo.

O případu znovu jednalo 5. září 2022 sedm soudců ESLP, přičemž soudkyně Kateřina Šimáčková se poté případu vzdala z důvodu podjatosti podle ustanovení 28 § 2 b jednacího řádu.

Toto ustanovení říká, že se soudce nesmí zúčastnit projednávání žádného případu, pokud již dříve ve věci jednal, ať už jako zmocněnec, advokát nebo poradce strany nebo osoby, která má na případu zájem, nebo jako člen jiného vnitrostátního nebo mezinárodního soudu nebo vyšetřovací komise, nebo v jakékoli jiné funkci.

V tom jsou pravidla ESLP totožná s těmi českými. Také v ČR nesmí podle Občanského soudního řádu jednat soudce, který už dříve ve věci jednal na nižším stupni: „U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání,“ říká o podjatosti soudce mimo jiné český zákon.

Soud: Stěžovatelka Soud neinformovala

Podle Evropského soudu pro lidská práva ovšem v tomto znovu projednávaném případu „vyvstává zaprvé otázka, zda stěžovatelkou zpochybňovaná skutečnost, tedy zapojení soudce, následně zvoleného členem Soudu, v ústavním řízení zahájeném stěžovatelkou po podání její stížnosti, bylo Soudu v době vynesení rozsudku ze dne 12. května 2022 neznámé“.

„Protože stěžovatelka nikdy před vynesením nálezu neinformovala Evropský soud pro lidská práva o rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2020 a žádná informace o něm nebyla v materiálu projednávaném Sekcí Soudu, výše uvedená podmínku přípustnosti (pro revizi- pozn. autorky) musí být považována za splněnou,“ uvedl štrasburský soud.

Za další se Soud zeptal v souvislosti s přípustností revize případu, zda stěžovatelce nová skutečnost nemohla být „rozumně známa“. „Soud v tomto ohledu poznamenává, že případná účast soudkyně Šimáčkové na projednávání případu stěžovatelky před Soudem v její roli soudkyně zvolené pro dotčenou smluvní stranu nemohla být stěžovatelce přiměřeně známa dříve než 28. září 2021, kdy byla soudkyně Šimáčková zvolena do soudu Parlamentním shromážděním Rady Evropy. Od 13. prosince 2021, kdy se ujala svých funkcí u Soudu, však o tom byla informace zveřejněna na webových stránkách Soudu, stěžovatelka mohla informovat Soud o svých pochybnostech ohledně možné účasti soudkyně Šimáčkové na prověřování jejího případu, ale neučinila tak,“ uvádí k situaci ESLP.

O podjatosti nerozhoduje stěžovatel, ale jednací řád

Soud však přes rozsáhlé uvedení do podle slov soudců „zvláštní situace“ v dalším odstavci uznává, že o podjatosti nerozhoduje účastník řízení, nýbrž jednací řád respektive soudce. „Přesto, i když stěžovatel, který si je vědom skutečností relevantních pro posouzení jeho případu, by na ně měl co nejdříve upozornit Soud, poznamenává Soud, že podle pravidla 28, jehož cílem je zajistit důslednou implementaci principu soudcovské nestrannosti, nezávisí nemožnost soudce zasedat z jakéhokoli důvodu, včetně toho, že ve věci dříve vystupoval v jiné funkci, na postojích účastníků řízení, ale na existence důvodů uvedených v pravidle 28 odst. 2.,“ stojí v rozsudku ESLP.

„Odpovědnost za uplatnění pravidla 28, a zejména za zásadu objektivní nestrannosti, nemůže být zjevně ponechána pouze na iniciativě stran,“ dodává k tomu ESLP.

Přestože stěžovatelka Soud neinformovala, ten nakonec vzhledem k výše uvedenému rozhodl, že žádost o revizi „nelze v zásadě odmítnout pouze na základě toho, že dožadující strana neinformovala Soud o pochybnosti před přijetím rozsudku, jehož revize je požadována“, uvádí Soud.

Soud: Mezi rozsudky existovala úzká vazba

Poslední otázkou, kterou se Soud zabýval, je potenciální vliv nové informace na rozhodování Soudu. Přestože vnitrostátní řízení, která vedla k rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2020 o neodložení výkonu exekučního titulu, byla oddělena od řízení, která Soud analyzoval ve svém rozsudku ze dne 12. května 2022, existovala mezi nimi úzká vazba.

„Skutečnost, že výše uvedené rozhodnutí Ústavního soudu, jehož se účastnila soudkyně Šimáčková, nebylo v nálezu Soudu zmíněno a bylo vydáno až po skutečnostech, které formovaly předmět stížnosti, podle názoru Soudu nepostačuje k rozptýlení všech pochybností, které by mohly existovat, pokud jde o objektivní nestrannost Soudu,“ uvádí se v revidovaném rozsudku.

Revidovaný rozsudek je totožný s rozsudkem z května 2022: Česká republika se nedopustila porušení Článku 8 Úmluvy – právo na rodinný život, když nařídila exekucí vrácení dítěte české matky a Američana do USA.

Rozdíl existuje v sestavení rozhodujícího senátu, kde soudkyni ESLP zvolenou za ČR Kateřinu Šimáčkovou nahradil ad hoc soudce za ČR Pavel Šturma. „Předseda senátu pověřil podle článku 29 jednacího řádu pana Pavla Šturmu ad hoc národního soudce jako náhradu za soudkyni Šimáčkovou, aby se zúčastnil projednávání případu,“ informuje štrasburský soud. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Advokáti chtějí na Ústavním soudu kolegy Schejbalovou, Novotnou a Břízu

 Česká advokátní komora (ČAK) doporučí prezidentovi jako kandidáty na ústavní soudce advokáty Irenu Schejbalovou, Moniku Novotnou a Petra Břízu. Výsledek hlasování představenstva profesní organizace oznámil na dnešní tiskové konferenci předseda ČAK Robert Němec. Vedení komory se také shodlo na tom, že posty ústavních soudců by mělo do budoucna zastávat více advokátů – v současné době mají zkušenost z advokátní praxe tři soudci z patnácti.

„Advokáti tvoří největší právnickou profesní skupinu, a proto mají mít i osoby s advokátní praxí odpovídající zastoupení mezi soudci Ústavního soudu, stejně jako je tomu v jiných zemích,“ stojí ve stanovisku ČAK.

Schejbalová vede pobočku ČAK v Brně jako její ředitelka, je také místopředsedkyní kontrolní rady komory. Věnuje se mimo jiné problematice bezplatné právní pomoci. Novotná se v roce 2019 stala jako první žena v historii české advokacie místopředsedkyní ČAK. Specializuje se na daňové a správní právo a v oboru finančního práva získala ocenění Právník roku. Odborník na mezinárodní právo Bříza je členem Legislativní rady vlády a kárné komise ČAK, působí také jako rozhodce arbitráží.

Ústavním soudcem se může stát bezúhonný český občan, kterému je nejméně 40 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v některém právnickém povolání – nemusí tedy být soudcem obecného soudu.

Ústavní soud (ÚS) letos čeká rozsáhlá obměna, mandát totiž vyprší hned sedmi ústavním soudcům včetně předsedy soudu Pavla Rychetského. Prezident Petr Pavel aktuálně hledá kandidáty na tři místa, která se v instituci uprázdní už v květnu. Senátu, který adepty schvaluje, by chtěl trojici jmen předložit co nejdříve, aby je horní komora stihla projednat na schůzi 10. května. Z možných adeptů se Pavel v pondělí sešel s bývalou šéfkou Soudcovské unie Danielou Zemanovou a s někdejším dlouholetým předsedou Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou.

Při výběru dalších nominantů chce Pavel vycházet z návrhů více než dvacítky oslovených právnických institucí. Navržená jména bude posuzovat sedmičlenný konzultační panel v čele s ústavním právníkem Janem Kyselou.

Kandidáty hodlá Pavel posuzovat na základě několika kritérií včetně profesní zkušenosti a odbornosti. Při výběru chce brát zřetel i na „regionální rozrůzněnost“ ve vztahu k životní zkušenosti i k právnickým fakultám, kde adepti studovali nebo působí. Zohledňovat bude i věkovou a genderovou vyváženost, stejně jako hodnotovou a názorovou různorodost. Převahu mezi nominanty by měli mít soudci obecných soudů a akademici, doplnit je mají i další profesionálové.

Nejvyšší soud navrhl Pavlovi jako nominanty své soudce Romana Fialu, Lubomíra Ptáčka, Pavla Simona a Františka Púryho. Podporu Nejvyššího soudu má i Robert Fremr z pražského vrchního soudu a šéf středočeského krajského soudu Ljubomír Drápal. Nejvyšší správní soud podle informací médií doporučí primárně svou místopředsedkyni Barbaru Pořízkovou a k úvaze předloží také jména soudců Tomáše Langáška, Zdeňka Kühna, Filipa Dienstbiera, Michala Bobka a Petra Mikeše. Podporuje rovněž kandidaturu svého někdejšího předsedy Josefa Baxy. Toho vybrala jako vhodného kandidáta také Soudcovská unie, společně se svým šéfem Liborem Vávrou a jeho předchůdkyní Zemanovou. Městský soud v Praze navrhl svou místopředsedkyni Veroniku Křesťanovou.

Soudce ÚS jmenuje prezident na dobu deseti let. Funkce ústavního soudce není podle Ústavy slučitelná s funkcí prezidenta, poslance, senátora, s jinou funkcí ve veřejné správě či s jakoukoliv jinou placenou funkcí nebo výdělečnou činností. Ústavní soudce také nesmí být členem žádné politické strany nebo hnutí, ceskajustice.cz

X X X

Nejbohatší v ČR je Kellnerová, skokanem roku se stal uhelný magnát Tykač, píše časopis Forbes

Nejbohatší v Česku je nadále dědička impéria PPF Renáta Kellnerová s rodinou s majetkem v hodnotě 16,5 miliardy dolarů (355,9 miliardy Kč). Na druhé místo se posunul většinový vlastník Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniel Křetínský s majetkem za 9,2 miliardy dolarů (198,5 miliardy Kč). Třetí je majitel KKCG Karel Komárek se jměním za 8,1 miliardy dolarů (174,7 miliardy Kč). Do světového žebříčku dolarových miliardářů, který sestavil časopis Forbes, se poprvé dostalo 11 Čechů. Nejbohatším člověkem na světě je šéf podniku na prodej luxusního zboží LVMH Bernard Arnault.

V celkovém pořadí Kellnerové patří 101. místo. Křetínský je mezi světovými miliardáři na 208. pozici. Na druhé místo mezi Čechy mu pomohly hlavně rostoucí ceny energií, což se promítlo do znásobení ziskovosti jeho energetických firem. Loni druhé místo patřilo Komárkovi. Z nárůstu cen energií profitoval také majitel energetické a uhelné Sev.en Energy Pavel Tykač, jehož majetek činí osm miliard dolarů (172,6 miliardy korun) a který se mezi Čechy dostal na čtvrté místo. „Stal se skokanem roku s největším meziročním nárůstem výše majetku, uvedl Forbes.

 Naopak na pátou příčku klesl realitní magnát Radovan Vítek. Jeho majetek časopis odhaduje na 6,5 miliardy dolarů (140,2 miliardy Kč). Šestý je předseda hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš se 4,1 miliardy dolarů (88,4 miliardy Kč). Babiš přes svěřenské fondy ovládá holding Agrofert, který se už několik měsíců chystá na převzetí rakouské chemičky Borealis na výrobu hnojiv. Česká skupina by se tak stala druhým největším výrobcem hnojiv v Evropě za norskou společností Yara.

 Pošta plánovala průzkum spokojenosti za 40 milionů Kč, teď couvá. I kvůli kritice

Na děleném sedmém místě jsou dva podnikatelé, kteří se do žebříčku dolarových miliardářů dostali poprvé. Jsou jimi majitel průmyslového holdingu Czechoslovak Group Michal Strnad a zakladatel a šéf internetového obchodu Alza Aleš Zavoral. Forbes podotkl, že Strnad ovládá Alzu přes kyperskou společnost L. S. Investments Limited a nikdy nepodal důkaz o tom, že není jejím majitelem. Spolu s nimi je na sedmém místě ještě spoluzakladatel Avastu Pavel Baudiš. Majetek všech tří odhaduje Forbes shodně na dvě miliardy dolarů (43,1 miliardy Kč).

Přes miliardu dolarů se dostal ještě majitel Penty Marek Dospiva, který s 1,7 miliardy dolarů (36,7 miliardy Kč) uzavírá první desítku mezi Čechy. Na 11. místě pak skončil druhý ze spoluzakladatelů Avastu Eduard Kučera. Jeho majetek je odhadován na 1,3 miliardy dolarů (28 miliard korun).

Nejbohatším člověkem na světě je letos podle Forbesu šéf podniku na prodej luxusního zboží LVMH Bernard Arnault. Majetek tohoto francouzského podnikatele časopis vyčíslil na 211 miliard dolarů (4,5 bilionu Kč). Na druhou příčku tak Arnault odsunul loňského vítěze Elona Muska, šéfa automobilky Tesla. Jeho majetek se ztenčil na 180 miliard z loňských 219 miliard dolarů.

X X X

Vybrali zálohy a panely nikde. Solární firma už nebere telefony, zuří klienti

Jedna z největších firem dodávající solární panely v Česku, energetický holding Malina, přestala podle zákaznických recenzí komunikovat, a to i přesto, že na zálohách vybrala statisíce korun. Lidé si také stěžují, že nedodržuje termíny instalace. Firma kvůli problémům podle informací Hospodářských novin v současné době hledá kupce.

„Ano, s nabídkou prodeje za námi Malina přišla, ale odmítli jsme ji,“ sdělil Hospodářským novinám majitel velké společnosti působící v solárním byznysu a obnovitelných zdrojích energie, který si přál zůstat v anonymitě.

Podle informací HN energetický holding Malina Group za poslední měsíce uzavřel tisíce zakázek, za které vybral dopředu statisícové zálohy. Společnost se chtěla stát dominantní na českém trhu se solárními panely. Nyní se však z dostupných informací zdá, že domluvené dodávky firma není schopná dodržet, uvedl deník.

Tomu nasvědčují i hromadící se recenze nespokojených zákazníků. „Tak záloha zaplacena, papíry vyřízeny a fotovoltaika nikde. Firma nekomunikuje. Ani centrála, ani obchodní zástupce. Jen posali omluvný email se sliby jak se s námi spojí a nic. Ani materiál zatím nedovezli,“ napsal jeden z nich na webu Voltaico.

„Deset měsíců od podepsání smlouvy a nic. Kasírovat zálohy to jo, ale dodržovat smlouvu to ne. Komunikace žádná, dovolat se nedá,“ konstatoval další zákazník. Dle recenzí firma nebyla schopna dokončit ani některé objednávky z loňského dubna. Někteří zákazníci kvůli tomu již podali i žalobu.

Malina Group nyní nekomunikuje se zákazníky ani s novináři. Zákaznická linka hlásí obsazené konzultanty. A s PR agenturou AMI Communications, která pro firmu vykonávala tiskový servis, byla rozvázaná spolupráce. Vedení na dotazy novinářů rovněž nereaguje. Kontakt na šéfa Cyrila Regnera zmizel i z webu.

Dle webu EnergoZrouti může být hlavním problémem firmy to, že přijala velké množství nových zakázek, avšak nemá dostatečné množství montážních kapacit. Právě montážní dělníci stejně jako revizní technici totiž na trhu se solárními panely v současné době chybí.

Firma podle HN obchází další velké hráče na solárním trhu v Česku. Má jim nabízet tři možnosti. Chce, aby firmy buď převzaly celý holding, nebo pod sebe přebraly nedokončené zakázky, anebo na jejich dokončení s Malinou spolupracovaly. O tom, že by některá z firem na nabídku kývla, informace nejsou. Naopak tři z oslovených ji odmítly.

Jsme nejrychlejší na trhu, tvrdil šéf

Společnost působí na trhu od roku 2021. Díky rychlému růstu a silnému PR se dostala mezi největší dodavatele solárních panelů. Před půl rokem měla společnost dobré obchodní výsledky. Za rok působení stihla firma nainstalovat 1 500 fotovoltaických elektráren a její šéf Cyril Regner vychvaloval rychlost dodávek.

„V Malině máme velkou výhodu, protože vlastníme výrobní továrnu přímo v Číně. Komponenty si vyrábíme pod vlastní značkou Gen2 a máme díky tomu plné sklady. Našim zákazníkům zajišťujeme nejrychlejší instalace na trhu,“ řekl podnikatel Regner loni v prosinci v rozhovoru pro iDNES.cz.

Regner dále avizoval, že firma se v letošním roce bude soustředit mimo jiné na komunitní energetiku kvůli nové legislativě. „Právě na bytové domy a průmyslové podniky se chceme v Malině v dalších měsících a letech také zaměřit,“ dodal podnikatel.

V letošním únoru se již ale objevovaly zprávy, že holding ztrácí pracovníky, kteří provádí montáže panelů a nestíhá zakázky. Její šéf Regner však v rozhovoru pro Hospodářské noviny ještě v únoru ujišťoval, že firma vše zvládne.

„Všechno jsou to problémy, které se snažíme řešit velmi rychle a efektivně. Určitě to zvládáme,“ sdělil v únoru Regner. Pád společnosti by mohl dle expertů ohrozit reputaci dalších českých firem v tomto odvětví.

Majitel holdingu podnikatel Cyril Regner na konci letošního března skončil na postu předsedy představenstva a odešel do dozorčí rady. Kvůli odchodu Jáchyma Béma z rady, syna bývalého pražského primátora Pavla Béma za ODS, se stal Regner jediným jejím členem. Představenstvo má nyní rovněž jediného člena, tím je Jan Urban.

X X X

LIDOVEC  JUREČKA   NESTAČÍ  NA  ŘÍZENÍ  ÚŘADU  PRÁCE,  VYMĚNIT

Fronty na úřadech práce a třeba v pondělí i křik a potyčky mezi klienty v Praze. Přetrvávající problémy už zvedají ze židle i sněmovní opozici. Poslanci chtějí situaci řešit příští týden na výboru pro sociální politiku. Mimo jiné se chtějí ministra práce a sociálních věcí zeptat, jestli není na čase vypsat nové výběrové řízení na generálního ředitele Úřadu práce.

Hádky a křik se v pondělí ozývaly z jednoho z úřadů práce v Praze. Kvůli potyčkám mezi žadateli o příspěvky tam během jednoho dne třikrát zasahovala policie. Od změny generálního ředitele Úřadu práce to přitom budou dva měsíce. Jurečka tímto krokem sliboval zlepšení situace.

Přehrát zvuk

Jenže podle opozice k tomu nedošlo. „Říkáme Jurečkovi a všem, kteří na to mají vliv, aby nenakládali takovou agendu na úřady práce,“ sdělil poslanec Aleš Juchelka (ANO). „Situace se nelepší. Je nutné, aby byl vybrán nový plnohodnotný ředitel Úřadu práce,“ vyzývá poslankyně Lucie Šafránková (SPD).

 Příští týden se v Poslanecké sněmovně sejde výbor pro sociální politiku, na kterém se poslanci mimo jiné budou zabývat aktuální situací na úřadech práce. „Budeme zpovídat nejen Jurečku, ale také si pozveme generálního ředitele,“ uvedl Juchelka. Poslance zajímá jak aktuální situace na úřadech, tak digitalizace. „Zajímá nás, jak dlouho trvá vyplácení dávek a jak dlouho jsou v prodlení v krajích a okresních městech,“ uvedla Šafránková.

Jenže podle koaličních poslanců byla změna generálního ředitele krok k lepšímu. „Situace se výrazně zlepšila, aktuální čísla to dokazují,“ řekl předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Marek Výborný. „Klienti jsou často netrpěliví, chtějí rychle přijít a rychle odejít. Není to chyba v systému úřadu práce, ale v tom, že jsou lidé netrpěliví,“ míní místopředseda poslaneckého klubu TOP 09 Herbert Pavera. „Od nového ředitele se čekají nápravné kroky a systematická práce, to bezesporu bude vyžadovat delší čas na ohodnocení,“ sdělil místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček (ODS).

Náporu na úřadech by ale mohla pomoct digitalizace. „Řadu dávek se podařilo digitalizovat a pokud pomůžeme s kampaní, aby si lidé mohli věci vyřídit doma, ulevíme kamenným pracovištím,“ řekl Výborný. Na příspěvek na bydlení se v Praze čeká v průměru přes 70 dní. Někdy ale i 150. Ministerstvo práce a sociálních věcí slibuje nápravu do konce dubna.

X X X

HITLERA  LÉČILI  OPIEM  A  KRVÍ  SELAT

Hitlera léčili výkaly, psími slinami, krví selat a opiem. Jeho doktor sám páchl

Adolf Hitler ve své době ovládal značnou část světa a rozhodoval o životě nebo smrti milionů lidí. To všechno přesto, že šlo o člověka, který rozhodně nebyl zdravý. Navíc se rozhodl bezmezně věřit lékaři, který snad ani netušil, kde má v bytě koupelnu. Nedostatečná hygiena, která v případě jeho korpulentní postavy udělala své. I když se Adolf Hitler snažil, co mu síly stačily, působit jako sebevědomý a silný vůdce, v podstatě šlo o nemocného člověka – a to jak fyzicky, tak i psychicky.

Mnoho z chorob bylo zdokumentováno téměř do posledního možného příznaku, o dalších se stále spekuluje – a některé mohou být doslova kontroverzní.  Zažívání, arytmie i psychické poruchy Rozhodně ale dobře víme o jeho zažívacích problémech spojených s urputnými bolestmi břicha a také se zácpou, nebo naopak prudkými průjmy, přičemž zároveň trpěl nepříjemnou plynatostí, kterou nešlo skrývat To byl mimochodem pravděpodobně jediný důvod jeho vegetariánství. Mimo zažívání měl také problémy s vysokým tlakem, srdeční arytmií a byla u něj potvrzena také angina pectoris.

Navíc se u něj v určitém věku začal objevovat třes v pravé ruce, který byl způsoben nástupem Parkinsonovy choroby. Záchvaty vzteku a paranoia už všechno jen završovaly. Není tedy divu, že se odevzdal do rukou lékaře, kterému bezmezně věřil, doktoru Theodoru Morellovi. S ním měl navíc podle všeho společného víc, než se oficiálně uvádělo.  Z běžného doktora vůdcovým důvěrníkem Doktor Theodor Morell se ve své lékařské kariéře nejvíce proslavil právě péčí o Adolfa Hitlera. Lékař se narodil v roce 1886 v Trais-Münzenbergu, dostudoval v roce 1910 a následně vstoupil do armády a účastnil se bojů za první světové války.

Po jejím skončení si založil vlastní praxi a začal se starat o běžné pacienty z okolí. Tak jeho život běžel více než patnáct let – až do jeho prvního setkání s Adolfem Hitlerem. Pak přišla změna, jakou si do té doby vůbec nedokázal představit. Hitlerovi se jeho léčebné metody začaly zamlouvat a rozhodl se mu věřit jako žádnému jinému doktorovi. Morell se stal jeho osobním lékařem a poznal i ta nejskrytější tajemství vůdcova podlomeného zdraví.

Psí sliny, krev selete a lidské výkaly Doktor Morell se nejprve pustil do boje s Hitlerovými žaludečními problémy, ty jej totiž spolu s plynatostí tížily nejvíce a pro okolí nejznatelněji. Léčba nejmocnějšího muže Německa ale rozhodně neprobíhala nijak tradičním způsobem. Léky, které mu jeho osobní lékař předepisoval, obsahovaly kromě velkých dávek vitamínů také krev selat, psí a koňské sliny, ale také výtažky z lidských výkalů a další opravdu neobvyklé součásti. A pak tady byl také Eukodal…  Lékař, nebo drogový dealer?

Proč současní lékaři jen kroutí hlavou nad lékem Eukodal, který Hitler užíval v poměrně velkých dávkách? Jde o velmi silný opiát, který se ale v době kolem druhé světové války v Německu používal zcela běžně a lékaři jej předepisovali velmi rádi. Není divu, že se na takovém „léku“ stal Hitler velmi brzy závislým. Jeho osobní lékař z něj během několika měsíců udělal drogově závislého muže s neskutečnou mocí. Jak to mohlo dopadnout jinak, než katastrofou světového rozměru?  Smradlavý vůdce, smradlavý lékař… V úvodu padla zmínka o společných vlastnostech německého vůdce a jeho lékaře. V čem tedy spočívaly? Šlo jednoduše o zápach, který se od obou mužů linul na všechny strany.

V případě Adolfa Hitlera se jednalo o následky zdravotních problémů, u Theodora Morella zase šlo o nedostatečnou hygienu, která v případě jeho korpulentní postavy udělala své. I když je taková vlastnost pro většinu lidí samozřejmě nesnesitelná, pro Hitlera se jednalo naopak o velmi sympatický moment. Nepřipadal si vedle něj tak odlišný. I to je jeden z důvodů, proč si svého podivného a neortodoxního lékaře oblíbil.  Zdroj: jewishvirtuallibrary, Britannica, en.wikipedia KAM DÁL: Římští císaři žili ve strachu, tři čtvrtiny z nich skončily v kaluži krve.

X X X

EKONOM  PIKORA:  FIALA   POTÁPÍ  ČR

ZA  ROK  HOSPODAŘIT  S  DEFICITEM  295 MLIARD,  KATASTROFA

FIALU  S  CELOU  VLÁDOU  VYMĚNIT

Takto špatné hospodaření státu nepamatuji

S počátkem měsíce byla zveřejněna data o hospodaření státu. Za první tři měsíce roku dokázal stát vygenerovat deficit neuvěřitelných 166,2 mld. Kč. To je ohromné číslo. Kdyby stát takto hospodařil i v dalších kvartálech, skončil by rok s deficitem ve výši 664,8 mld. Kč. Stát má přitom naplánováno, že za celý rok bude hospodařit s deficitem ve výši „jen“ 295 mld. Kč.

Aby rozpočet neskončil v rozkladu, musí se něco stát, tento negativní trend musí skončit.  S tím počítá i ministr financí Zbyněk Stanjura. Ten tvrdí, že ve druhé polovině roku očekává zlepšení hospodaření. Pří stávajícím trendu hospodaření bude ale už v létě pozdě. To by musel začít rozpočet generovat přebytky, což je v současné situaci těžko představitelné.

Matematicky to nesedí

Vláda sice tvrdí, že přijde s ozdravným balíčkem, ale ten má přinést jen 70 mld. Kč. Zkrátka tvrzení o balíčku nám matematicky nesedí a je jasné, že bude potřeba udělat něco víc.

Za alarmující považuji to, že příjmy rozpočtu rostly v prvním kvartále jen o 13 %, zatímco výdaje o neuvěřitelných 36,9 %, což nikdy nemělo nastat a ministr to měl včas utnout. Nyní to bude složité, protože nůžky mezi výdaji a příjmy se nezdravě rozevřely a nyní je na přivírání už pozdě.

Mnoho lidí se snaží čísla bagatelizovat tvrzením, že vloni stát počátkem roku hospodařil v rámci rozpočtového provizoria, což je dle mého názoru falešná hra s čísly. Provizorium není argument. Argumentem je, že takový deficit jako tu máme dnes, jsme tu ještě neměli.

Pokud se lidé ptají, kde se bere inflace, tak jedním ze zdrojů je právě vláda. Kdyby to vláda myslela s bojem s inflací vážně, musela by deficit snížit. Inflace nastává, když je v ekonomice přemíra peněz. Peníze do ekonomiky pak pouští vláda.

Když se podíváme na meziroční zhoršení hospodaření o nepochopitelných 107 mld. Kč, vidíme, že v pozadí stojí nárůst výdajů v sociální oblasti o 44 mld. Kč, pomoc s drahými energiemi 32 mld. Kč a vyšší investiční aktivita 20 mld. Kč a obsluha státního dluhu 8 mld. Kč.

Škrtat bych začal u úředníků

Tento deficit se načítá k loňskému deficitu, který sám o sobě nebyl malý. Nikdo s ním nebojoval. Hledám ve státním rozpočtu nějakou větší úsporu a našel jsem jen dvě. Jednou je osekání výdajů na stavební spoření a druhou jsou neinvestiční transfery SZIF. Mezitím stát roste každý rok jako Otesánek. To nemůže pokračovat do nekonečna, výdaje je potřeba škrtat. Začal bych u úřadů a úředníků, kde jen letos porostou výdaje o 12 %.

Vím, že škrtání je nepopulární krok, ale někde se začít musí. Není možné, aby rostly výdaje skoro třikrát rychleji než příjmy. Myslím, že kromě obrany se musí škrtat na každém z ministerstev. Situace je kritická. Nemůžeme selektivně vybírat, kde se škrtat bude, protože nastala doba, že kdy se škrtat musí všude. Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

 X X X

Nejbohatší v ČR je Kellnerová, skokanem roku se stal uhelný magnát Tykač, píše  Forbes

V celkovém pořadí Kellnerové patří 101. místo. Křetínský je mezi světovými miliardáři na 208. pozici. Na druhé místo mezi Čechy mu pomohly hlavně rostoucí ceny energií, což se promítlo do znásobení ziskovosti jeho energetických firem. Loni druhé místo patřilo Komárkovi. Z nárůstu cen energií profitoval také majitel energetické a uhelné Sev.en Energy Pavel Tykač, jehož majetek činí osm miliard dolarů (172,6 miliardy korun) a který se mezi Čechy dostal na čtvrté místo. „Stal se skokanem roku s největším meziročním nárůstem výše majetku, uvedl Forbes.

Naopak na pátou příčku klesl realitní magnát Radovan Vítek. Jeho majetek časopis odhaduje na 6,5 miliardy dolarů (140,2 miliardy Kč). Šestý je předseda hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš se 4,1 miliardy dolarů (88,4 miliardy Kč). Babiš přes svěřenské fondy ovládá holding Agrofert, který se už několik měsíců chystá na převzetí rakouské chemičky Borealis na výrobu hnojiv. Česká skupina by se tak stala druhým největším výrobcem hnojiv v Evropě za norskou společností Yara.

 Na děleném sedmém místě jsou dva podnikatelé, kteří se do žebříčku dolarových miliardářů dostali poprvé. Jsou jimi majitel průmyslového holdingu Czechoslovak Group Michal Strnad a zakladatel a šéf internetového obchodu Alza Aleš Zavoral. Forbes podotkl, že Strnad ovládá Alzu přes kyperskou společnost L. S. Investments Limited a nikdy nepodal důkaz o tom, že není jejím majitelem. Spolu s nimi je na sedmém místě ještě spoluzakladatel Avastu Pavel Baudiš. Majetek všech tří odhaduje Forbes shodně na dvě miliardy dolarů (43,1 miliardy Kč).

Přes miliardu dolarů se dostal ještě majitel Penty Marek Dospiva, který s 1,7 miliardy dolarů (36,7 miliardy Kč) uzavírá první desítku mezi Čechy. Na 11. místě pak skončil druhý ze spoluzakladatelů Avastu Eduard Kučera. Jeho majetek je odhadován na 1,3 miliardy dolarů (28 miliard korun).

Nejbohatším člověkem na světě je letos podle Forbesu šéf podniku na prodej luxusního zboží LVMH Bernard Arnault. Majetek tohoto francouzského podnikatele časopis vyčíslil na 211 miliard dolarů (4,5 bilionu Kč). Na druhou příčku tak Arnault odsunul loňského vítěze Elona Muska, šéfa automobilky Tesla. Jeho majetek se ztenčil na 180 miliard z loňských 219 miliard dolarů.

X X X

KRAJSKÉ ZUBAŘSKÉ POHOTOVOSTI DOSTANOU PENÍZE NA KVALITNĚJŠÍ VYBAVENÍ, PŘIBUDOU NOVÁ KŘESLA I ZUBAŘI

Jednadvacet milionů korun z krajské kasy půjde na zlepšení zubní zdravotní péče v krajských nemocnicích. Peníze budou použity na nákup zubařských křesel, rentgenů a dalšího stomatologického zařízení. Dnes o tom rozhodli krajští radní. Moravskoslezský kraj tak chce pomoci řešit současnou nedostačující zubní zdravotní péči v regionu a zkvalitnit služby zubní pohotovosti v okresech.

 „Problém s nedostatkem zubařů trápí nejen náš region, je to celorepublikové téma. Spousta lidí nemá vlastního zubaře a své potíže řeší na zubní pohotovosti. Aktuálně u nás chybí 150 stomatologů. Kraj se snaží tento problém pomáhat řešit, tato situace je dlouhodobě neudržitelná. Mimo jiné nedávno jsme s městem Ostravou přispěli Ostravské univerzitě přes 14 milionů korun na podporu nového oboru zubní lékařství na lékařské fakultě,“ uvedl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro zdravotnictví Martin Gebauer.

 Dodal, že kraj ze zákona odpovídá za zajištění a organizaci zubní pohotovosti v regionu. „Nikde však není určeno, v jakém rozsahu a jakou formou. Zubní pohotovost v jednotlivých okresech tedy zajišťujeme v našich nemocnicích, a protože v Ostravě krajskou nemocnici nemáme, přispíváme na provoz skoro 3,5 milionu ročně AJNA Dental Clinic, aby tuto službu lidem s bolavými zuby poskytovala. Krajským nemocnicích přispíváme na provoz zubní LPS okolo 7,5 milionu ročně. Staráme se také o to, aby zubní pohotovostní ambulance byly kvalitně vybaveny,“ řekl náměstek hejtmana Martin Gebauer.

 Sdružené zdravotnické zařízení Krnov požádalo svého zřizovatele Moravskoslezský kraj o 15milionovou investiční dotaci na zřízení zubních ambulancí na Bruntálsku a Krnovsku a zubní laboratoře. „Jedno zubařské křeslo tak přibude v Krnově, Rýmařově, a Jindřichově ve Slezsku, dvě křesla ve Vítkově a v Bruntále. Vybavení laboratoře včetně intraorálního 3D scanneru vyjde na 3,8 milionu korun, zubařské křeslo na 1,6 milionu korun. Tato zařízení by měla významně pomoci řešit současnou nedostačující stomatologickou péči v této části regionu,“ upřesnil náměstek hejtmana Martin Gebauer.

 Nemocnice Karviná – Ráj dostane od Moravskoslezského kraje 5 milionů korun na pořízení dvou zubařských křesel včetně příslušenství a na zajištění zubní pohotovosti.

„Křesla zajistí pacientům větší komfort a pohodlí zejména u časově náročnějších výkonů a zubnímu lékaři umožní potřebný přehled a přístup k ošetřovanému místu,“ dodal náměstek hejtmana Martin Gebauer.

Nemocnice Třinec požádala kraj o 1,019 milionu korun, aby mohla koupit nové stomatologické křeslo s příslušenstvím. „Nemocnice provozuje v rámci své činnosti také zubní lékařskou pohotovostní službu se spádovou oblastí okolo 100 tisíc obyvatel. Pro bezproblémové fungování této služby je nutné zajistit také technické vybavení ambulance. Protože sloužící lékaři si stěžovali na funkčnost stomatologického křesla, vedení nemocnice nechalo vyhotovit odborný posudek. Vyplynulo z něj, že souprava z roku 2005 je zastaralá a z 96 procent opotřebovaná,“ vysvětlil náměstek hejtmana Martin Gebauer s tím, že krajští radní „přiklepli“ nemocnici 1 milion korun, zbytek uhradí z vlastních zdrojů. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí

X X X

Hejtmani uhelných regionů podepsali na Ministerstvu životního prostředí vodíkové memorandum. Cílem je větší mezikrajská spolupráce pro rozvoj vodíkových technologií

 Memorandum Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje je společným krokem ke spolupráci v oblasti využití vodíku, a to jak v oblasti podpory aplikace vodíkových technologií, tak v koordinaci rozvoje konceptu “vodíkových údolí“. V návaznosti na memorandum podepsali hejtmani také deklaraci s ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem (KDU-ČSL), která vyjadřuje společný zájem na dosahování klimatických cílů, kvalitě životního prostředí a prosperitě České republiky a jejích regionů.

Cílem memoranda je podpořit spolupráci transformujících se uhelných regionů tak, aby reálně docházelo k jejich transformaci na prosperující regiony 21. století. „V Modernizačním fondu podporujeme výrobu a využití vodíku ve všech otevřených programech, kde je na veškeré jejich aktivity alokováno dohromady 13 miliard korun. Zejména v programu RES+ je možné získat dotaci na fotovoltaiku s akumulací do výroby zeleného vodíku. Zároveň projednáváme návrh na úpravu Modernizačního fondu tak, abychom dokázali zvětšit podporu pro vodík například tím, že v programech umožníme zvyšování podílu biometanu a vodíku v soustavě. Podporu přináší i Operační program Spravedlivá transformace (OPST). Jen v Moravskoslezském kraji chtějí v OPST vyčlenit zhruba jednu miliardu korun na komplexní podporu celého vodíkového řetězce od vývoje přes výrobu až po finální využití v dopravě nebo průmyslu,“ řekl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Ústecký, Moravskoslezský a Karlovarský kraj jsou dlouhodobě hlavními dodavateli energie pro celou Českou republiku, významnými centry průmyslu a vysokého školství. Firmy sídlící v těchto regionech jsou proto schopny vodík vyrábět a integrovat vodíkové technologie do svých výrobních programů.  Univerzity v Moravskoslezském a Ústeckém kraji mají navíc značné znalosti a možnosti spolupracovat s dalšími českými a světovými akademickými pracovišti, aby rozvoj vodíku podpořily výzkumy a přilákaly studenty do nově se etablujících oborů.

 

„Cílem Ústeckého kraje je zachovat si význam energetického srdce České republiky i v rámci energetické transformace. Proto máme vytvořenou krajskou vodíkovou strategii a definované cíle, ke kterým chceme dojít. V regionu jsou již připravené vodíkové projekty, jako např. vodíková mobilita ve městě Ústí nad Labem, záměr kraje na využití vodíkových vlaků a široká škála rozvojových aktivit podnikatelských subjektů. V Ústeckém kraji tak existuje potenciál pro rozvoj uceleného hodnotového vodíkového řetězce od jeho výroby, přes efektivní způsoby skladování a distribuce až po jeho využití v nejrůznějších oblastech průmyslu, v neposlední řadě v oblasti bezemisní mobility a snižování energetické náročnosti budov. Rozvoj vodíkového hospodářství podporujeme dlouhodobě z úrovně Vodíkové platformy Ústeckého kraje, která sdružuje subjekty z řad firem, regionální a municipální úrovně, vysoké školy a výzkumné instituce. Kraj aktivně vystupuje v rámci mezinárodních vodíkových partnerství Hydrogen Europe a Hydrogen Valleys. Další mezikrajská spolupráce přispěje k rozvoji vodíkové infrastruktury, a především ke koordinovanému zajištění financování těchto aktivit,“ řekl hejtman Ústeckého kraje Jan Schiller.

Kraje jsou připraveny realizovat velké “vodíkové“ projekty, a to jak na straně výroby vodíku, tak na straně užití. Dohodly se proto nejen na spolupráci mezi sebou, ale vytvořily k tomu platformy pro spolupráci veřejného, soukromého a akademického sektoru.

„Elektromobilita a vodíková mobilita je jistá budoucnost. Vozidla s alternativním pohonem produkují méně škodlivin. Zejména vodíkový pohon je čistý a naprosto čistá může být v budoucnosti i jeho výroba. Elektřinu a vodík si umíme vyrobit sami, což nám dává jistou svobodu a nezávislost na ruském plynu a ropě. Pracujeme na tom, aby u nás vzniklo další české ‚Hydrogen Valley‘, kde energetiku a dopravu založenou na fosilních palivech nahradí vodíkové technologie. Proto jsme společně s univerzitami a podniky založili Vodíkový klastr. Nyní má 28 partnerů, vedle Moravskoslezského kraje, VŠB-TUO řadu velkých i menších firem, které se hodlají aktivně podílet na výrobě zařízení pro výrobu, distribuci a užití vodíku. Postupně tak vytváříme nové, progresivní a inovativní průmyslové odvětví, kde najde práci velký počet lidí a které pomůže kraji v budoucnu fungovat bez spalování uhlí,“ uvedl hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák.

Upřesnil, že aktivity Moravskoslezského kraje zahrnují například spolupráci s městem Ostravou na pilotním projektu vybudování první plnicí vodíkové stanice v Ostravě-Hranečníku. „Zaměřili jsme se i na pilotní provoz regionálních autobusů na vodík. Ve fázi hodnocení je i první výběrové řízení na poskytovatele regionální dopravy s cílem zajistit až 10 vodíkových autobusů pro Karvinsko na lince Havířov – Ostrava. Postupně s možnostmi zajištění plnění vodíkem budou přibývat další autobusy na vodíkový pohon pro celý kraj, také automobily pro úřady a příspěvkové organizace kraje, chystá se výběrové řízení na vodíkové vlaky na trasách Krnov – Olomouc,“ dodal moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák.

Transformující se uhelné regiony budou společně usilovat o co nejvhodnější nastavení evropské a české legislativy tak, aby nejen u nich v krajích bylo možné dobře rozvíjet výrobu, distribuci a spotřebu vodíku.

„Jsem velmi rád, že jsme podpisem memoranda získali ke spolupráci dva velmi silné partnery. Moravskoslezský a zejména Ústecký kraj již mají s touto problematikou zkušenosti, které pro nás budou velmi cenné. Karlovarský kraj již nechal zpracovat studii, která ukazuje, jakým směrem se můžeme v oblasti vodíku ubírat. V současné době otevíráme také otázku vodíku ve veřejné dopravě, naše kroky teď budou směřovat k tomu, abychom jej mohli postupem času využívat jako zdroj energie pro veřejnou dopravu,“ uvedl hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek.

Význam vodíku v důsledku ruské agrese na Ukrajině vzrůstá, a to z několika důvodů. Jedná se perspektivní energetické médium s vysokým obsahem energie, které je možné udržitelně vyrobit z lokálních zdrojů, vody a elektřiny. Tím dochází také k posílení energetické soběstačnosti ČR. Využití vodíku navíc přispívá k dosahování klimatických cílů, protože jeho výroba elektrolýzou je zatížena nízkými emisemi. Největší využití vodíku je momentálně primárně v dopravě, následně v řadě průmyslových odvětví, zejména v hutnictví a chemickém průmyslu. „Zelený vodík představuje budoucnost také z pohledu ukládání energie. Nadbytečnou elektřinu z obnovitelných zdrojů můžeme ukládat právě do vodíku, což nám rozšíří možnosti akumulace vedle bateriových úložišť nebo třeba přečerpávacích elektráren,“ dodává ministr životního prostředí Petr Hladík. Bc. Jitka Čmoková