ejZuzana Čaputová sa bola vyplakať v Sobotných dialógoch. A samozrejme – najčastejšie lietalo moje meno, prezidentka je mnou fakt posadnutá. Ešte raz a naposledy, pani Čaputová. V dobrom. Ľudia na Slovensku majú aj iné problémy ako je Vaša kandidatúra na prezidenta. Neuveríte, ale nie ste stredobodom vesmíru.

Ak chcete zo mňa a z Roberta Fica robiť hlavných vinníkov toho, že odchádzate z politiky, tak nám tým mimoriadne politicky pomáhate, lebo Váš odchod si želala väčšina populácie – ďakujem za to.

Ale prosím Vás, prestaňte sa tváriť, že Slovensko nemá iné problémy ako to, že vás niekto kritizuje – ľudia čelia extrémnemu zdražovaniu, seniori sa prepadávajú do chudoby a vy dokola riešite len samu seba. Nie je Vám to trápne?

Prezidentka Čaputová dnes fakt nemala svoj deň. Prskala tam, že jej kritici sú bezhodnotoví, nadávala na ľudí na sociálnych sieťach, riešila si svoje boľačky. Mimochodom, rád by som Vám všetkým, dobrým ľuďom na sociálnych sieťach, pogratuloval – zo slov Zuzany Čaputovej je zjavné, že z politiky odchádza kvôli Vám. Dobrá práca.

Ale jedna vec prezidentke fakt nevyšla. Ja chápem, že je zlomená, lebo príde o 15-tku mesačne, ale skomoliť meno Martine Kušnírovej? Snúbenici Jána Kuciaka? Nazvala ju Máriou.

Keby sa takýto brept podaril Ivanovi Gašparovičovi, tak by o tom liberálne médiá písali dva týždne a bol by terčom prvotriedneho posmechu.

Ale keď sa takto trápne pomýli Zuzana Čaputová, tak sa všetci budú pateticky tváriť, že nič také nepočuli. Pritom to bola vražda dvoch mladých ľudí, ktorá Čaputovú vystrelila do paláca. Dosť hlúpa chyba, že?

Vtipné bolo aj to, ako Čaputová obhajovala ženy v politike a chcela by ich tam mať viac na úkor mužov. Z toho ako keby vyplývalo, že progresívna prezidentka verí v existenciu iba dvoch pohlaví! Veď to je zrada progresivizmu!

Takto vynechať všetkých 65 pohlaví, čo vymysleli v Bruseli! Ako k tomu prídu všetci transexuálni či nebinárni či neviem akí nemuži-neženy. Tí nemôžu byť prezidenti?! No hanba, Zuzi.

Zuzana Čaputová proste nemala svoj deň. Prehrala s paragrafom 363 a tak tam nervózne zametala ručičkami, prehrala s Ódorovou vládou, prehrala svoju kariéru. A potom podáva takéto slabé výkony.

V skutočnosti za jej odchod z politiky nemôže Fico ani Blaha, ale americká ambasáda, ktorá si našla iného avatara. Rozhodli sa, že tam chcú mať Korčoka, vybavené. Plačete na nesprávnom hrobe, pani Čaputová. A Vy to viete.

K situácii v Rusku môžem povedať len toľko, priatelia, že sa potvrdilo, čo som pred pár dňami povedal na TA3. Alternatívou k Putinovi nie je žiaden prozápadný liberál. Alternatívou sú len radikálnejší politici.

Vladimír Putin do vojny s USA na Ukrajine investuje zhruba 3% HDP. Naopak, Prigožin žiada prechod na plnú vojnovú ekonomiku, všeobecnú mobilizáciu a vyhlásenie vojnového stavu. Žiada totálnu vojnu.

S Prigožinom na čele Ruska by bola tretia svetová vojna prakticky neodvrátiteľná. Tak si na Západe dobre rozmyslite, čo vlastne chcete.

My na Slovensku v tom máme jasno. Chceme mier. A tak si držme palce, aby krajina s 6 tisíckami jadrových hlavíc ostala stabilná. To, čo potrebujeme, nie sú krvavé oči, ale zdravý rozum a mier. Ľuboš Blaha, Poslanec NR SR a místopředseda strany Smer-sd

X X X

 Progresivismus na Slovensku dostal ránu…

Mnohý Čech – volič Miloše Zemana či Andreje Babiše zejména – nepochybně s nelibostí vnímal adoraci našich topkařů, zejména Kalouska a spol. slovenské nekritické euroatlantické progresivističky prezidentky Čaputové a její vyzdvihování proti zdejším realisticky pragmatickým politikům již zmíněných jmen.

Nadšení Čaputové pro válku proti Rusku bohudík narazilo na odpor samotných Slováků, takže s dramatickou teátrálností o nesmírné únavě (nevím z čeho?) prohlásila, že již nebude znovu kandidovat na funkci prezidentky po vypršení současného mandátu.

Možná, že ovšem je unavena, ale zdrojem únavy je fakt, že poznala, jak její vášnivý protiruský militarismus nemá na Slovensku oporu.

Pád Čaputové nepochybně blaží naopak naše realistické a pragmatické voliče, kteří odmítají válečné liberální štváče a musí se dívat na Petra Fialu, Petra Pavla, Víta Rakušana a další. Ukazuje, že liberální nesnášenlivost, válkychtivost, dženderismus atd. také nemusí vítězit. JUDr. Jiří Vyvadil, server vasevec.cz

X X X

FIALOVA  SPROSŤÁRNA:  POKUTA  ZA  PŘEDČASNÉ  SPLÁCENÍ  HYPOTÉKY

V rámci novely zákona o spotřebitelském úvěru rozhodl kabinet premiéra Petra Fialy (ODS) o zavedení poplatku za předčasné splacení hypotéky. Poplatek může dosahovat až dvou procent z předčasně splacené části celkové výše úvěru. Dosud se přitom za předčasné splacení úvěru hradil jen administrativní poplatek v maximální výši tisíc korun, přičemž nyní by pokuta mohla činit desítky až stovky tisíc korun.

Smyslem opatření je demotivovat lidi od předčasného splacení hypotéky, aby mohli přejít k jiné bance. Tímto krokem skončí oblíbená bankovní turistika. Poplatek bude zkrátka tak vysoký, že se nevyplatí změnit bankovní ústav.  Úprava se přitom bude vztahovat i na smlouvy, které už platí, což mi přijde zvláštní.

Snaha zabránit bankovní turistice je špatná, protože omezuje konkurenci na trhu, ačkoliv konkurenci je třeba naopak podporovat. Já bych pro takový zákon ruku nikdy nezvedl.

Nikdo nebude nikam přecházet

Argumentem ve prospěch navrhované změny je to, že pokud budou mít banky jistotu, že jim klient neuteče, budou poskytovat úvěry s nižšími úrokovými sazbami. To si ale nemyslím. Dnes jsou banky vystaveny velké konkurenci. Jakmile lidem napaříme za změnu banky velkou pokutu, nikdo nebude nikam přecházet. Sníží se konkurence a s tím i tlak na nižší úrokové sazby. Byl bych proto překvapen, kdyby se po změně zlepšila situace klienta, protože se téměř jistě zlepší spíše situace bank.

Někteří lidé dokonce tvrdí, že se tímto krokem stát snaží zlepšit vztahy s bankovním sektorem, na který uvalil Windfall Tax a daň z nadměrných zisků. Nevím, jestli tomu tak je, ale je pravdou, že se to tak může jevit. V každém případě lobbisté bank si musí mnout ruce.

Hřiště je jasně vymezené

Dříve zákon jasně nestanovil výpočet poplatků, přičemž každá banka si zákon mohla interpretovat jinak. Kromě administrativního poplatku si za předčasné ukončení úvěru banky účtovaly i další peníze. Centrální banka to ale považovala za neoprávněné zpoplatňování klientů a udělila bankám pokuty. Argumentovat nyní tím, že je stávající systém nejasný, je hloupost. Teď po pokutách od ČNB všichni dobře ví, co se smí, a co ne. Máme zde jasně vymezenou hrací plochu.

Osobně potřebu měnit zákon nevidím. Nechal bych stav takový, jaký je. Jestli hypotéky fungovaly až doteď, mohou takto fungovat i dál. Zcela chápu názory, podle kterých je pokuta za předčasné splacení úvěru nemravná. Člověk rozumí pokutě za neplacení, ale nikoli splacení. Nemravnost podle mě spočívá v tom, že pokutuje poctivé lidi, ty, kteří se snaží dluh splatit. Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

X X X

ORBÁN:  ŽADATELE  O  AZYL  NECHAT  ČEKAT  MIMO  EU

 Předsedové vlád zemí V4 se shodli na potřebě potírání nelegální migrace a na tom, že jejich země stále, jako už řadu let, odmítají povinné kvóty na přerozdělování migrantů. Podle Fialy je třeba se soustředit například na ochranu vnějších hranic či na návraty odmítnutých migrantů.

 Fiala boj s nelegální migrací označil za problém, před kterým nelze zavírat oči. „Počty nelegálních migrantů, kteří přicházejí do Evropy, neklesají,“ řekl.

Maďarský premiér Viktor Orbán tvrdil, že řešením problému nelegální migrace by bylo, aby žadatelé o azyl v Evropské unii museli čekat na vyřízení své žádosti mimo evropský blok. „Evropská unie není ochotna tento krok udělat,“ míní Orbán.

Právě maďarsko-srbská hranice je vnější hranicí schengenského prostoru volného pohybu osob a jednou z migračních tras, které už loni začalo využívat mnoho běženců. Ti pak pokračovali přes Slovensko a Česko ve snaze dostat se dále do západní Evropy.

Státy Evropské unie se v první polovině června dohodly na migrační reformě počítající s povinnou solidaritou se zeměmi přetíženými žadateli o azyl stejně jako s rychlejším vyřizováním neúspěšných žádostí. Země V4 ale nepostupovaly jednotně. Česko s novými pravidly souhlasilo, Slovensko se zdrželo a Maďarsko spolu s Polskem byly proti.

V4 prosazuje pomoc Ukrajině, až na Orbána

Situace v Rusku je nestabilnější, než si mnozí mysleli, řekl český premiér Petr Fiala na setkání V4 v reakci na víkendové události kolem vzpoury vůdce ruské Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina. „Musíme dělat všechno proto, abychom Ukrajině pomohli, a pokračovat v tlaku na Rusko,“ uvedl Fiala.

Praha od července převezme od Slovenska roční předsednictví ve V4. Jedním z témat českého předsednictví je také ruská válka na Ukrajině.

Také podle slovenského premiéra Ľudovíta Ódora situace v Rusku není tak stabilní, jak se jevilo před několika týdny. Dodal, že v Rusku nemusí fungovat jedna armáda ale hned několik armád. Předseda polské vlády Mateusz Morawiecki míní, že Rusko je nepředvídatelným státem.

Soukromá vojenská Wagnerova skupina v čele s Jevgenijem Prigožinem v sobotu vytáhla směrem na Moskvu proti podle nich zkorumpovanému a neschopnému vedení ruské armády, svůj pochod ale wagnerovci ještě ten den zastavili a stáhli se.

Z vyjádření maďarského premiéra Viktora Orbána vyplynulo, že ani po víkendových událostech v Rusku Budapešť nezmění názor na rusko-ukrajinský konflikt. Maďarsko jako jediná ze zemí V4 odmítá vojenskou pomoc bránící se Ukrajině.

X X X

ORBÁN:  ŽADATELE  O  AZYL  NECHAT  ČEKAST  MIMO  EU

Předsedové vlád zemí V4 se shodli na potřebě potírání nelegální migrace a na tom, že jejich země stále, jako už řadu let, odmítají povinné kvóty na přerozdělování migrantů. Podle Fialy je třeba se soustředit například na ochranu vnějších hranic či na návraty odmítnutých migrantů.

 Fiala boj s nelegální migrací označil za problém, před kterým nelze zavírat oči. „Počty nelegálních migrantů, kteří přicházejí do Evropy, neklesají,“ řekl.

Maďarský premiér Viktor Orbán tvrdil, že řešením problému nelegální migrace by bylo, aby žadatelé o azyl v Evropské unii museli čekat na vyřízení své žádosti mimo evropský blok. „Evropská unie není ochotna tento krok udělat,“ míní Orbán.

  Právě maďarsko-srbská hranice je vnější hranicí schengenského prostoru volného pohybu osob a jednou z migračních tras, které už loni začalo využívat mnoho běženců. Ti pak pokračovali přes Slovensko a Česko ve snaze dostat se dále do západní Evropy.

Státy Evropské unie se v první polovině června dohodly na migrační reformě počítající s povinnou solidaritou se zeměmi přetíženými žadateli o azyl stejně jako s rychlejším vyřizováním neúspěšných žádostí. Země V4 ale nepostupovaly jednotně. Česko s novými pravidly souhlasilo, Slovensko se zdrželo a Maďarsko spolu s Polskem byly proti.

V4 prosazuje pomoc Ukrajině, až na Orbána

Situace v Rusku je nestabilnější, než si mnozí mysleli, řekl český premiér Petr Fiala na setkání V4 v reakci na víkendové události kolem vzpoury vůdce ruské Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina. „Musíme dělat všechno proto, abychom Ukrajině pomohli, a pokračovat v tlaku na Rusko,“ uvedl Fiala.

Praha od července převezme od Slovenska roční předsednictví ve V4. Jedním z témat českého předsednictví je také ruská válka na Ukrajině.

Také podle slovenského premiéra Ľudovíta Ódora situace v Rusku není tak stabilní, jak se jevilo před několika týdny. Dodal, že v Rusku nemusí fungovat jedna armáda ale hned několik armád. Předseda polské vlády Mateusz Morawiecki míní, že Rusko je nepředvídatelným státem.

Soukromá vojenská Wagnerova skupina v čele s Jevgenijem Prigožinem v sobotu vytáhla směrem na Moskvu proti podle nich zkorumpovanému a neschopnému vedení ruské armády, svůj pochod ale wagnerovci ještě ten den zastavili a stáhli se.

Z vyjádření maďarského premiéra Viktora Orbána vyplynulo, že ani po víkendových událostech v Rusku Budapešť nezmění názor na rusko-ukrajinský konflikt. Maďarsko jako jediná ze zemí V4 odmítá vojenskou pomoc bránící se Ukrajině.

X X X

Ministerstvo rozdalo vědcům miliardy, aniž vědělo, jak konkrétně je využijí

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) rozdělilo v letech 2018 až 2022 dotace ve výši téměř 2,3 miliardy korun 14 výzkumným organizacím, aniž mělo stanovené cíle a přínosy pro stát, uvedl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Na problém upozornili kontroloři resort již v roce 2018, uvedl mluvčí NKÚ Václav Kešner. Podle MPO je důvodem absence přesného postupu k získání dotací rozdílnost organizací.

 „K tomu slouží jiný typ podpory, tedy účelová podpora na konkrétní definovaný projekt. V rámci podpory Dlouhodobého koncepčního rozvoje je toto plánování ponecháno na dané organizaci, která má své konkrétní zaměření výzkumných činností a zpracovala pro účely poskytnutí podpory pětiletou koncepci dalšího rozvoje,“ reagoval mluvčí MPO Vojtěch Srnka. Podle něj se každý rok průběžně hodnotí naplňování pětileté koncepce každé organizace, které má pak dopad do výše podpory na další rok.

Dotace jsou určené na dlouhodobý koncepční rozvoj, například na základní nebo aplikovaný výzkum či zveřejňování výsledků výzkumu. V případě pravidel pro získávání podpory kontrola zjistila, že MPO nestanovilo žádná bližší pravidla nebo limity pro to, jak a za co mohou výzkumné organizace vynakládat získanou podporu.

 

„Pouze převzalo ze zákona základní definici způsobilých výdajů. V praxi tak výzkumné organizace používaly tuto podporu například na odměny pro zaměstnance, kde ale nebyly stanové žádné limity. NKÚ doporučuje, aby se MPO zabývalo limity u způsobilých výdajů,“ píše se v tiskové zprávě.

U konkrétních 14 výzkumných organizací pak NKÚ zjistil, že pět z nich nevykázalo žádný příjem z takzvaného transferu znalostí. Podle kontrolorů je významným ukazatelem o komerčním využití a uplatnění výsledků výzkumu a vývoje v praxi a také jedním z cílů, o které by organizace měly usilovat.

V hospodaření výzkumných organizací, konkrétně u vzorku šesti z nich, NKÚ nezjistil, že by jednotlivé instituce získanou podporu použily nehospodárně. Pouze v jednom případě kontroloři odhalili porušení zákona o zadávání veřejných zakázek a zároveň i porušení podmínek pro získání podpory, a to ve výši 2,1 milionu korun.

Kontrolní úřad se dále zaměřil i na to, jak ministerstvo hodnotilo v letech 2018 až 2021 instituce, které získaly podporu. V tomto ohledu postupovalo ministerstvo transparentně, uvedli kontroloři. Z pohledu efektivity využitých peněz bylo ale podle NKÚ problematické, že resort dlouhodobě podporoval mimo jiné i organizaci, která byla opakovaně hodnocena jako podprůměrná, a ani každoroční podpora na tom nic nezměnila.

„NKÚ na základě těchto skutečností doporučuje, aby MPO stanovilo konkrétní cíle a očekávané přínosy pro stát, kterých se má rozdělováním institucionální podpory z rozpočtu MPO dosáhnout, a aby plnění těchto cílů pravidelně vyhodnocovalo,“ uzavřeli kontroloři.

X X X

Reakce finančních trhů na pokus o ruský puč byla jen mírná

Finanční trhy dnes se zatajeným dechem sledovaly, jaká bude reakce na to, co se o víkendu dělo v Rusku. Už v sobotu se objevily analýzy rozebírající možný dopad puče na trhy. Čekal se propad rublu, akcií a růst zlata. Jenže puč skončil dříve, než se čekalo. Vzbouřenci ukončili své tažení několik set kilometrů od Moskvy.

Po začátku pondělního obchodování proto nenastalo nic z toho, co mnozí čekali. Akcie v Americe mírně rostly. Rostlo i zlato. Cena ropy nepatrně klesla. Pohyb finančních trhů tak nestál za řeč. O nějaké výraznější reakci se nedalo mluvit.  Nereaguje ani koruna k eura. V pondělí byla tam, kde byla už v pátek.

Nicméně něco se změnilo. Najednou začaly finanční trhy spekulovat o tom, že ruský režim není tak tvrdý a silný, jak si mnozí mysleli. Začaly se množit spekulace a možnosti, jak může být ruský prezident Vladimír Putin ohrožen.

Svět se strachuje o ropu

Největší strach panoval z toho, že by se někdo neodpovědný mohl dostat k jaderným zbraním a také z toho, že by Rusko mohlo přestat vyvážet ropu a na globálním trhu by jí bylo málo. Jinými slovy, Rusko zajímá svět hlavně kvůli zbraním a energiím.

Obecně trhy chápou víkendový puč jako oslabení prezidenta Putina a berou v potaz možnost nějakého opakování, a proto budou bedlivě sledovat další dění.

Já si tím ale nejsem jistý. Celá kauza na mě působí divně. Vůbec bych se nedivil, kdyby sloužila hlavně k tomu, aby se ukázalo, kdo stojí v těžkých časech za Putinem a kdo naopak nikoliv. Prostě kontrolní čistka.

Jako důležitější vnímám finančních trhů. Ty signalizují, že případné podobné události příště pomohou zlatu i dluhopisům. Dnes jsme viděli, že oboje reaguje. Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

X X X

 DR  DAŇHEL:  V  OLOMOUCI  NEJSOU  ZVYKLÍ  NA  ŘÍZENÍ VSZ

  Odcházející Radim Daňhel: V Olomouci nebyli zvyklí, že je řídí vrchní státní zástupce

  Na stěně kanceláře stále ještě šéfa Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (VSZ) má Radim Daňhel přehledný rodokmen s desítkami jmen svých předků, povětšinou moravských sedláků, sahající až do poloviny 17. století. Připomínka dějin a osudů v nich. Tahle kancelář ovšem přes dvacet let patřila jinému muži a po roce, co v ní Radim Daňhel úřadoval, se na konci července opět uvolní. „Můj předchůdce, řekl bych, větší část těch věcí bral pouze na vědomí. Takže ano, určitě na to zvyklí nebyli,“ odpovídá Radim Daňhel na otázku, zda si někteří olomoučtí státní zástupci neodvykli, že v jejich čele stojí a jejich práci řídí vrchní státní zástupce.

X Už se vám Pavel Komár omluvil za to, že vás nazval zbabělcem?

Mně se nikdo neomluvil a žádnou omluvu ani nečekám.

X Nejste jen kolegové, jste stále i jeho přímý nadřízený a on svůj osobní názor poslal všem zaměstnancům úřadu, který vedete.

Já k tomu asi víc neřeknu. Byl bych za omluvu určitě rád, ale nečekám ji. A rozhodně ho k ní nebudu jakkoliv vyzývat.

X V rezignačním dopise jste, vedle osobních důvodů, odkázal i na některé body rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které se týkalo odvolání někdejšího pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly. V tom rozhodnutí se ovšem také píše o důvěře mezi vedoucím a řadovými státními zástupci a o informovanosti vedoucího státního zástupce. Byl toto ten důvod, který čtu mezi řádky v té rezignaci, že jste vlastně neměl důvěru vůči svým podřízeným? Že jste neměl informace, abyste mohl vykonávat vedoucí funkci a schvalovat kroky svých podřízených?

Já bych možná začal tou rezignací jako takovou. A i tím výrazem osobní. V podstatě jsem si až poté, co jsem hovořil s kolegy na téma toho svého rozhodnutí uvědomil, jak nešťastný je ten pojem osobní. Ono je to vlastně celé osobní – je to moje osobní rozhodnutí. A teď, viděno zpětně, bych asi uvedl ty důvody jako, řekněme, rodinné, kdy ovšem chci říci, že z funkce, kterou zastávám, se z rodinných důvodů, pokud se nějak zásadně nezmění, nerezignuje. Alespoň jsem o tom přesvědčen. A pak ty důvody, které jsou označeny jako profesní. To jsou důvody, které pramení z toho, že mně se něco nepodařilo. Já jsem se snažil aprobační proces nastavit tak, abych věděl o všem, co je pro moje rozhodnutí podstatné, co je podstatné pro to, aby úřad jednotně informoval o těch věcech.

Aby se nestávaly ty věci, které tady byly v minulosti před mým nástupem, že se nějaká událost, například chybějící část spisu, komentovala různými způsoby, což vyvolávalo, řekněme, nějakou nejistotu. Takže to jsem se snažil napravit. A jestli jsem byl informován o všem? Někdy jsem byl informován později, než bych si třeba přál. Stal se mi jeden případ, kdy jsem poměrně podstatnou informaci neměl, ale to bylo na podzim loňského roku. Takže úplně to tím bezprostředním a hlavním důvodem rozhodně nebylo. Tedy to, že jsem se některé informace, nevýznamné, dozvídal trochu později, než bych si přál.

X Když člověk hodnotí z pohledu z vnějšku fungování olomouckého VSZ a vezme v potaz argumenty, které jste při rezignaci uvedl, mohl by nabýt dojmu, že zde existuje úřad v Olomouci a pak dvě malá VSZ v Ostravě a Brně. Dá se to takhle vnímat?

Já bych to takhle určitě nevnímal. Existuje úřad, který má pobočky, a které pro mě, to chci zdůraznit, pro mě byly hůř uchopitelné a hůř se mi tam dařilo navazovat nějaké kontakty, nějakou vazbu, kterou bych pro to řízení potřeboval a považoval za vhodnou. Respektive se mi to vůbec nepodařilo. Minulý týden jsem měl možnost o tom hodně přemýšlet a určitě je celá řada věcí, které bych udělal trošku jinak, abych tu komunikaci a důvěru nastavil jinak. Takže to beru tak, že se mně osobně nepodařilo to, co jsem považoval a považuji za normální a přirozené. Tedy komunikaci a důvěru.

X Takže platí to, na co jsem se ptal na úvod, že jste pociťoval absenci důvěry?

Asi to tak lze říct. Určitě by se o tom dalo dlouze hovořit. Ale vnímal jsem to tak. Vnímal jsem, že se mi nepodařilo vybudovat tu důvěru, která je nezbytná pro to, aby ten úřad fungoval.

X A myslíte, že ta příčina byla od počátku? Tím, že jste mohl být spojován i s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem? Nemohlo na někoho tady v budově působit i to, že jste byl při nástupu ministrem uveden osobně do funkce?

Myslím si, že od počátku ne. Já si myslím, že ti kolegové čekali v podstatě s tím otevřeným hledím, jak to bude, jak to nebude. Faktem je, že jsem některé věci chtěl jinak, než byli zvyklí, což tomu budování důvěry nepomohlo.

X Narážíte na to, že zde před vámi existoval léta zavedený systém, na který byli zvyklí a bylo pro ně zatěžko ho měnit?

Přesně tak. Některé věci bylo potřeba změnit. Některé se podařilo změnit asi lépe, některé méně, ale v každém případě jsem některé věci měnil. Jedna z věcí, kterou zmíním spíše jako takový střípek na dokreslení je například to, že v rámci soustavy státního zastupitelství existuje pokyn obecné povahy o písemnostech, který závazným způsobem stanoví, jak mají vypadat písemnosti, které opouští úřady státního zastupitelství. Já jsem po svém nástupu zjistil, že není úplně pečlivě dodržován a chtěl jsem to zavést. A to je pochopitelně zase nějaká práce navíc. Je s tím spojeno více práce trochu jiným způsobem a kolegové se mi snažili vysvětlit, že to přece není potřeba.

Ale já jsem vždy argumentoval, že je to pokyn obecné povahy, který je pro nás závazný. A já, abych mohl mít jistotu a dostatečnou důvěru v to, že dodržujete všechno, co dodržovat máte, tak musím dbát i na to, abyste dodržovali i toto. A pokud to dodržovat nebudete, tak já nemohu mít tu jistotu, kterou potřebuji pro výkon funkce. Je to o té odpovědnosti, o kterém je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci pana doktora Rampuly. Takže třeba na této drobnosti, která v rámci celého státního zastupitelství už funguje a ten pokyn je dodržován, tak jsem ztratil poměrně dost energie a ztratil jsem možná i ty „kladné body“, které by mi mohly pomoci při vybudování důvěry tak, jak bych si já přál.

X Dá se říci, že státní zástupci na pobočkách nebyli zvyklí na to, že je vrchní státní zástupce řídí? 

Oni určitě byli zvyklí a jsou zvyklí na to, že je řídí, velmi pečlivě, ředitel odboru. A případně náměstek. Takto to tu bylo dlouhou dobu nastavené. To je asi moje odpověď na vaši otázku. Jedna z věcí, která mi byla nejvyšším státním zástupcem zdůrazněna při mém nástupu do funkce, spočívala v tom, že mám zkušenost z Prahy, z tak zvaného šestého odboru. A že tyto zkušenosti je potřeba promítnout i do té nové, nabídnuté funkce vrchního státního zástupce. A další věc, která souvisí s tou odpovědností: obraz státního zastupitelství dělají prostě kauzy, které jsou na šestých odborech. Já se omlouvám za ten výraz, který používám pro zjednodušení, a který občas tady budí ne zcela pozitivní odezvu.

X Že je to „pražština“…

Přesně tak. Pokud mám tuto agendu, která je vlastně klíčová pro státní zastupitelství, tak o to více se na ní musím soustředit. Takže to byl můj pohled na věc. Já pochopitelně, kromě toho, že jsem řešil ty otázky, které souvisí s tou formální úpravou, tak si dovoluji tvrdit, že jsem i poměrně často narazil na věcné, respektive odborné záležitosti, na které jsem v rámci aprobačního procesu upozornil. Tedy že něco není třeba v souladu s tím, jak by měl vypadat nějaký výstup, nějaké hodnocení, jak má nějaká právní záležitost vypadat.

X Chápu to správně, že mediální obraz některých případů, které olomoucké VSZ řeší, neodpovídá realitě spisového materiálu?

To bych určitě takhle neformuloval. Pravda je ta, že hodnocení VSZ – a myslím tím hodnocení směrem na veřejnost – ve vztahu k ostatním orgánům veřejné moci, se odvíjí zejména od těch kauz, které jsou zpracovány na odborech závažné hospodářské a finanční kriminality. To je realita dnešních dnů a nebude to jinak. Já si dovoluji tvrdit, že pokud by na VSZ nebyly tyto odbory, tak by se o těch VSZ ani moc nevědělo. Takže já opravdu nechci posuzovat to, jak moc se lišila mediální realita a to, co je ve spisech. To v konečném důsledku posuzuje pouze rozhodnutí v těch věcech u soudu. Pokud jsme úspěšní u soudu, tak bude hodnoceno úspěšně i státní zastupitelství. Bez ohledu na to, jaké případné vady byly detekovány v průběhu celého přípravného řízení. Tak to prostě je. A v okamžiku, kdy kauza skončí zproštěním, tak pochopitelně to vrhne neblahé světlo na VSZ. Takže já bych to opravdu nehodnotil tím, co je ve spisu a nějakou mediální realitou. Ale co je podstatné, a to je podstata té mé rezignace, to je odpovědnost. A já, pokud jsem na tom místě, kde jsem, kdy mi prochází rukama ty věci, tak pokud já zjišťuji nějaké chyby, byť spíše drobného charakteru, pokud obdobné chyby vidím, že byly zjištěny v rámci aprobačního procesu i náměstkem, nebo ředitelem odboru, pokud mi některé chyby signalizuje Nejvyšší státní zastupitelství, tak najednou člověk ztrácí takovou tu potřebnou míru jistoty, aby nesl tu odpovědnost, aby nesl kůži na trh. A já tu kůži na ten trh prostě nesu.

X V čele poboček stojí jejich vedoucí, a ty zase řídí ředitel odboru. Odpovědnost by primárně měla být u něj, ne? Když jste nebyl spokojen s tím, jak fungují, tak on by měl nést odpovědnost za to, že např. formuláře, nebo forma odpovědí nechodí tak, jak vy chcete, aby chodila a odpovídala pokynu obecné povahy.

Já vám odpovím malinko jinak, ale myslím, že v té odpovědi pochopíte proč. Já jsem zaznamenal, a nejenom z vašeho předchozího článku, takové úvahy, že jednou z mých chyb bylo, že jsem personálně nerozhodl nějakým způsobem, že jsem například někoho neodvolal.

X To byl komentář k celé situaci kolem vašeho odchodu.

Já tomu rozumím, ale říkám, s těmito názory a komentáři se setkávám opakovaně. Jde o to, že já mám tu zkušenost z Prahy, kdy v roce 2006 byl odvolán, bez náhrady, tehdejší ředitel pražského šestého odboru doktor Dolejší. Během tří let se z pražského VSZ, které v době mého nástupu, začátkem roku 2007, řešilo opravdu závažné kauzy a řešilo je velmi proaktivně a řádně, tak se stalo vrchní státní zametačství. Takže já mám tuhle profesní zkušenost, která je o tom, jak je důležitá personální symbióza na tak klíčovém odboru.

A pokud máte tuto zkušenost a pokud se mě ptáte na například na odpovědnost ředitele odboru, tak za situace, kdy nemáte jakoukoliv alternativu nějakého plynulého předání řízení tak, aby tam byla důvěra, odbornost, i ta historická zkušenost, tak vystavujete celý ten odbor a celý úřad nějakému riziku, že z něj za tři roky bude vrchní státní zametačství, jako se to stalo bohužel na mém předchozím působišti v Praze. Takže tato zkušenost mě do značné míry formovala a měla vliv i na mé působení zde. Ale tím nechci říct, že bych kdykoliv uvažoval o tom odvolání, ale spíš je to ta profesní zkušenost, kterou jsem získal a které se těžko mohu nějak vzdát, protože jsem to zažil.

X Chápu. Když jsme u té zkušenosti z Prahy. Obvod VSZ v Praze čítá odhadem 6 milionů obyvatel, působí zde čtyři nebo pět expozitur NCOZ. Ale u žádné z expozitur NCOZ není pobočka VSZ v Praze, a přesto nikdo absenci poboček VSZ Praha nevidí jako problém. Geografická vzdálenost je přitom často větší, než mezi Olomoucí a Ostravou a mezi Olomoucí a Brnem. Mezi Olomoucí, Ostravou a Brnem pendlují vlaky co půl hodiny, autobusy nepočítám. Takže dostupnost je mimořádná. Pak je ovšem otázka, jestli ty pobočky mají svůj smysl. Při efektivitě vynakládání finančních prostředků, kdy tu dnes musíte šetřit i na klimatizaci.

Já jsem byl velkým zastáncem těch poboček. Vnímal jsem je v nějakém světle, které souvisí i s těmi lety 2010, 2011, kdy si myslím, že pobočky tady vykonávaly velmi dobrou práci.

X Pobočky, anebo lidé na nich?

Dejme to dohromady. Lidé na pobočkách i pobočky. To byla, až tuším do konce roku 2009, nebo 2010, jediná pracoviště, která podle tehdejšího znění vyhlášky o jednacím řádu státního zastupitelství mohla vykonávat pravomoc ve věci tak zvané „patnáctkové“ příslušnosti. Podle tehdejší podzákonné úpravy tady nemohl sedět nikdo, kdo by dozoroval kauzy, které spadají do té příslušnosti podle §15 jednacího řádu. A já jsem tehdy vnímal, že to opravdu funguje velmi dobře. To, že v Praze nemají pobočky – ona také byla jakási úvaha, v době, kdy jsem tam působil, že se působnost rozšíří, bylo to možná okolo let 2009-2011, už se přesně nepamatuji, že se rozšíří i na organizovaný zločin, takže se zřídí pobočky i u VSZ v Praze.

Nicméně k tomu nikdy nedošlo. Ale co chci zdůraznit, já jsem to téma pobočky v rezignaci otevřel nikoliv za tím účelem, aby se ty pobočky zrušily, ale aby se zahájila alespoň nějaká kultivovaná diskuze o tom, jak to s těmi pobočkami má být do budoucna. Protože si myslím, že je to důležité téma i s ohledem na ty skutečnosti, které jsem uvedl. A také abych dal šanci mému nástupci, ať jím bude kdokoliv, aby se mohl nad tím tématem hlouběji zamýšlet. Ať to nebere tak automaticky, jako jsem to bral já, že pobočky jsou a budou. Myslím si, že bylo fér to téma otevřít, aby i ministr se mohl zeptat mého nástupce: A jak chcete řídit pobočky? A jak to budete dělat?

Byl bych velmi nerad, aby ta rezignace byla vnímána tak, že to je návrh na zrušení poboček. Koneckonců, i jak píši v rezignaci, já jsem to diskutoval s nejvyšším státním zástupcem a jeho stanovisko k existenci poboček je jednoznačné. Za situace, kdy se u nadřízeného názorově neshodnete, tak pak, dle mého názoru, nemá smysl v té debatě na téma pobočky ano či ne jako stávající vrchní státní zástupce pokračovat.

X S jakým věcným argumentem reagoval ohledně vašeho názoru na pobočky pan nejvyšší státní zástupce?

Já bych s dovolením tyto věci, které jsme si říkali mezi čtyřma očima, nechal v této rovině.

X Díval jste se do historie vzniku poboček a na to, jak vznikala tehdejší vyhláška, která je před více než dvaceti lety zavedla?

Já jsem se na to podíval už krátce po svém jmenování, protože tady probíhala kontrola ministerstva spravedlnosti a kdy část těch kontrolních úkolů souvisela s těmi pobočkami. Byl jsem trošku překvapen, protože jsem si myslel, že pobočky byly zřízeny kvůli krajským soudům. A pak jsem zjistil, že v těch dokumentech, které k tomu jsou k dispozici, se hovořilo spíše o existenci expozitur tehdejšího SPOKU a policejních orgánů. A já si kladu otázku, jestli tím důvodem nebylo například i to, že by bylo obtížné získat a přemluvit ty státní zástupce, ty nejkvalitnější státní zástupce z obou státních zastupitelství, aby najednou změnili své působiště a začali jezdit do Olomouce.

X  Zřízení poboček olomouckého VSZ v Brně a Ostravě prosadil právě Igor Stříž, tehdy první náměstek Ivo Ištvana. On to byl, kdo dával připomínky k tomu původnímu návrhu vyhlášky, kde nebyla o pobočkách zmínka. A ano, argumentem byla právě existence expozitur tehdejšího SPOKU, které měly být v Brně a Ostravě. Dnes je ovšem realita taková, že máme expozituru NCOZ i v Olomouci.

A pracoviště v Holešově.

X A poslední moment. Pamětníci vzpomínají, že když pobočky rozporovali, tak bylo mimo záznam argumentováno tím, že by nikdo do Olomouce nechtěl. Ono už samotné naplnění úřadu zde v Olomouci na samém počátku byl problém.

Já bych k tomu vašemu komentáři potvrdil zejména tu poslední část, že je velmi obtížné získat kohokoliv do Olomouce. A já dávám ke srovnání rybník, ve kterém mohu lovit jako vrchní státní zástupce v Olomouci a rybník, ve kterém může lovit vrchní státní zástupce v Praze. Ten pražský, ať je jím kdokoliv, má možnost lovit na dvou velkých krajských státních zastupitelstvích, na deseti velkých pražských obvodech a dvou obvodech středočeských, které sídlí v Praze. Z vlastní zkušenosti vím, když jsem působil na Praze 5, že závažnost a četnost závažných kauz na pražských obvodech, tedy na úrovni okresu, je výrazně větší než na okresech tady v rámci Moravy. Takže tam je obrovský počet velmi kvalitních a zkušených státních zástupců kteří, pokud dostávají nabídky na stupeň vrchního, tak z hlediska nějaké rodiny a těchto logistických věcí nemají co řešit. Oni možná pojedou metrem na nějakou jinou stanici. Ale neřeší věci existenční. To je obrovský hendikep tohoto úřadu, dostat sem opravdu to nejkvalitnější, co se na Moravě vyskytuje. A přitom je zde spousta velmi dobrých státních zástupců, kteří by tu jistě mohli práci dělat velmi kvalifikovaně a hned.

X Za ten rok, dostal jste se k tomu, že byste někomu nabízel, aby šel pracovat na speciální odbor či na pobočky?

Já jsem nějaké takové ambice měl jen krátce před tím svým nástupem, respektive krátce po něm, kdy asi bylo logickým přáním každého, kdo nastupuje na nový úřad, aby měl s sebou někoho, o koho se může případně opřít. A zjistil jsem, jak je to složité. I třeba na nějaké vyšší místo ty nabídky, které padly, byly odmítnuty právě z těch logistických důvodů. Reálně z těch krajských měst, případně okresů, které leží dál od Olomouce, je těžké sem ty kolegy získat.

X Předpokládám, že když něco potřeboval řešit vedoucí státní zástupce v Praze, otevřel obrazně řečeno dveře, zavolal a vy jste jako ředitel odboru doběhl, vzal jste s sebou materiály, případně i odpovědného státního zástupce a mohli jste věci přímo řešit. Jak to fungovalo tady, když jste potřeboval řešit něco, co se týkalo speciálního odboru?

V jednom případě jsem si toho kolegu skutečně zavolal. Přijel, ale nebylo to hned, museli jsme najít společný termín. To už je první komplikace. Tam to jednání bylo velmi konstruktivní, bylo to tak, jak jsem si představoval, bylo to pochopitelně i za účasti ředitele odboru. Ale drtivá většina těch věcí pak probíhala písemně. Což je prostě podle mého špatně. Je to strašně těžkopádné a všechny to zdržuje. Tedy někdo zpracoval nějaký výstup, který měl být aprobován, schválen vrchním státním zástupcem.

Já teď malinko odbočím. Já jsem nebyl úplně spokojený s tím, že velká část komunikace probíhá emaily, což je fajn z hlediska nějakého dokumentování toho, co kdo komu napíše, ale z hlediska zejména kybernetické bezpečnosti to považuji u kauz, které tady řešíme, za velmi rizikové.

Takže ředitel provedl filtraci těch věcí, která je zadokumentovaná. Jistě s tím strávil spoustu práce, protože je vidět, že to jsou kvalitní a kvalifikované reakce na to, co zjistil v rámci nějaké kontroly…

X Důvěru vůči Petru Šeredovi jste tedy měl?

Co se týká odborné stránky, tak stoprocentní. On odvádí velkou část té práce a má s kolegy jak tady v Olomouci, tak na pobočkách nadstandardně dobré vztahy. Opravdu má tu autoritu.

X A není to ten problém? Že má až nadstandardně dobré vztahy?

Já tuto otázku nechám bez komentáře, jestli vám to nevadí… Ale ta otázka se pochopitelně nabízí.

X Problém byl tedy v nepružnosti komunikace?

Bylo to nastaveno tak, že po řediteli odboru provedl kontrolu pan náměstek, který ty věci aproboval a následně ta věc skončila u mě. Výsledkem toho byl v nějaké formě psaný dokument, kde se shrnulo to, co považujeme za nesprávné, nebo neobvyklé a takto se ten dokument vrátil na pobočku. A teď byla reakce. Buď to ten kolega přijme, nebo nepřijme. Pokud to nepřijme, tak zase napíše on nějakou argumentaci. Já pochopitelně ctím to, že pod tou obžalobou, nebo pod tím výstupem, je zpravidla podepsaný ten konkrétní státní zástupce. Nikdy jsem netrval na něčem, co by bylo v rozporu s přesvědčením kolegů. Byť říkám, moje konkrétní výhrady v dozorovém spisu zachyceny jsou. Ale už takhle, jak vám to popisuji, je asi zjevné, že to je způsob řízení, který mně osobně vůbec neuspokojuje. Myslím si, že i mé kolegy a podřízené musel velmi obtěžovat a být jim velmi nepříjemný. A co chci podotknout, takový způsob řízení je v podstatě v rozporu s tím, jak vizi fungování a řízení VSZ tehdy formuloval NSS v případu pana Rampuly.

X To, co říkáte, ale logicky vede k otázce, zda to pro ně bylo nepříjemné, protože na to, že je někdo řídí z úrovně vrchního státního zástupce, prostě nebyli zvyklí.

Ano, přesně tak. Když jsem nastoupil, tak ten aprobační řád a pravidla toho, co schvaluje vrchní státní zástupce byla nastavená úplně jinak. Velká část schvalovací pravomoci ležela na bedrech ředitelů odborů a náměstka. Můj předchůdce, řekl bych, větší část těch věcí bral pouze na vědomí. Takže ano, určitě na to zvyklí nebyli.

X Musel jste jako vedoucí státní zástupce někdy použít oprávnění podle zákona o státním zastupitelství a uložit některému svému podřízenému na pobočkách závazný pokyn?

Nejméně v jednom případě jsem pokyn ukládal, ale nebyl to pokyn, který by se týkal nějakého konkrétního způsobu rozhodnutí v nějaké trestní věci, ale souvisel s nějakým vystupováním navenek, nebo komunikace s médii.

X Takže, předpokládám, že byl akceptován a nebyl odmítnut jako nezákonný.
Určitě. Byl akceptován.

X Vyžadovali si, a teď se zase ptám na pobočky a zde příslušné státní zástupce, tu písemnou formu komunikace, popřípadě trvali na ní v některých případech? Opět s odkazem na příslušná ustanovení zákona o státním zastupitelství.
V některých případech jsem zaznamenal požadavek na to, aby to, co sděluji, bylo zaznamenáno.

Vrchní státní zástupce v Olomouci Radim Daňhel s nejvyšším státním zástupcem Igorem Střížem Archivní foto: Veřejná žaloba

X Týkalo se to těch věcí, kdy se vás dotazoval ministr spravedlnosti ohledně poslaneckých interpelací?

Já bych opravdu na tuhle otázku nechtěl odpovídat, nechám to bez komentáře.

X Odmítli vám někdy podřízení poskytnout informace, a to s odkazem na příslušná ustanovení zákona o státním zastupitelství?

Nejsem si toho vědom. Ono to souvisí i s tím, že velká část toho, co by teoreticky mohlo jakéhokoliv nadřízeného zajímat, tak by měla být v dozorovém spise. Jak jsem psal i v té rezignaci, ne vždy jsem ty dozorové spisy měl k dispozici. Co se týká poboček, tak takřka nikdy. Ale minimálně v těch informačních systémech, které státní zástupci využívají a kde pochopitelně nadřízení, včetně mě, mají přístupová oprávnění, nebyla nějaká věc, kterou bych nedokázal zjistit.

X Stávalo se často, že když jste potřeboval s lidmi z poboček řešit nějakou věc osobně, že vám přišli na schůzku ve dvou a že si vás nahrávali?

Já nevím, oficiálně, o žádném nahrávání. Ale pochopitelně je to věc, se kterou jsem začal počítat, že se to může dít.

X Čím si to vysvětlujete? Je to ta absence důvěry, o níž jsme mluvili?

Já se přiznám, že pro to vysvětlení nemám. Ale je to můj pocit. Možná se mýlím a možná kolegům křivdím.

X Předpokládám, že i to přispělo k vašemu rozhodnutí odejít.

Ono to původně přispělo k tomu, že člověk začal trošku měnit své způsoby komunikace a že se začal více odchylovat, řekněme, od té bezprostřední formy, k té formálnější. A to, že jsem se začal více klonit k té formálnější, vedlo najednou k tomu sebepoznání, že takhle ten úřad řídit nechci a nedokážu. Takhle to nebaví nikoho. Zejména mě. Takže určitě to nebyl žádný bezprostřední důvod, ale spíš jedna z příčin, která vedla k tomu, že se mi nepodařilo ten chod a řízení nastavit tak, jak by bylo přínosné pro tento úřad, který si to zasloužil.

X Budete se vracet zpět na okresní státní zastupitelství?

Nemám to ještě černé na bílém, ale doufám, že to tak dopadne.

X Uvědomujete si, že jste pro jakoukoliv další vedoucí funkci na státním zastupitelství, slovy klasika, efektivně ztracen?

Zda jsem pro jakoukoliv vedoucí funkci ztracen, to nechť posoudí jiní. Ale tuto zpětnou vazbu od osob, kterých se to týká, rozhodně nemám. Ale i pokud by to tak bylo, tak mi to vůbec nevadí. Ale vůbec. Počítám s tím, a nemám s tím vůbec žádný problém, že budu do konce svého profesního života řadovým státním zástupcem. To je moje odpověď. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

MINISTR  BLAŽEK:  ZMĚNIT  PENĚZITÉ  TRESTY  ZA  ZNÁSILNĚNÍ

Blažek: Je nutné změnit navrženou úpravu peněžitých trestů za znásilnění

Z dosavadní diskuse o nové právní definici znásilnění vyplynulo, že je nutná změna navrhovaného textu o ukládání peněžitých trestů. Uvedl to na twitteru ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), který bude v úterý o právní úpravě znásilnění jednat s představiteli všech poslaneckých klubů. Ministerstvo spravedlnosti v obou připravených variantách novely trestního zákoníku počítá s tím, že za znásilnění i další sexuální trestné činy budou soudy moci v širší míře ukládat peněžité tresty. A to i u závažnějších případů, například za znásilnění dítěte.

„Ze zatímní diskuse vyplynula mimo jiné nutná změna navrhovaného textu o ukládání peněžitých trestů – byl sepsán právníky tak právnicky, že je ve veřejném prostoru nevysvětlitelný a je způsobilý činit výkladové potíže,“ napsal Blažek.

Před „příliš radikální úpravou varovala v rozhovoru pro Českou justici i exministryně spravedlnosti Helena Válková. „Může se pak snadno stát, že diskuse nad návrhy této reformy v oblasti nové regulace sexuální trestné činnosti dospějí do mrtvého bodu, když nikdo nebude chtít ustoupit a žádná reforma se konat nebude. A to by byla podle mého názoru skutečně škoda. Proto bych doporučovala jít kompromisní cestou a požadavek nesouhlasu kombinovat s výše popsaným stavem bezbrannosti,“ uvedla.

Mluvčí ministerstva Vladimír Řepka už dříve zdůraznil, že jako samostatný lze uložit peněžitý trest jen v případech, kdy vzhledem k povaze činu a osobě pachatele není jiného trestu zapotřebí. „Navrhovaná úprava v žádném případě nestanoví, že za závažnější případy se budou ukládat pouze peněžité tresty. Jen umožňuje, aby i v těchto případech mohla oběť uspokojit svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy jednodušší cestou, a to z výtěžku z uloženého peněžitého trestu,“ sdělilo ministerstvo. Výrazně se tím podle něj posílí práva obětí na dosažení náhrady újmy.

Ministerstvo vytvořilo dvě varianty novely trestního zákoníku. U znásilnění, nesouhlasného pohlavního styku, sexuálního nátlaku i pohlavního zneužití ministerstvo v přichystaných variantách výslovně uvádí, že pachatel bude potrestán „odnětím svobody nebo peněžitým trestem“. A to nově i u znásilnění spáchaného souloží, na dítěti mladším 15 let, se zbraní nebo při způsobení těžké újmy na zdraví. Od možnosti uložení peněžitého trestu ministerstvo upouští až v nejzávažnějších případech, kdy pachatel sexuálního trestného činu způsobí své oběti smrt.

„Pokud by peněžitý trest doplnil jiný druh trestu, tak tuto variantu určitě vítáme. Mohlo by to být prospěšné pro oběti, pokud by to pro ně zároveň znamenalo kompenzaci. Bylo-li by ale možné udělit jen peněžitý trest, považujeme to za zcela nepřijatelné, obzvlášť u sexuálních deliktů na dětech,“ sdělila ČTK Johanna Nejedlová z organizace Konsent. Organizace usiluje o změnu definice znásilnění.

Velkou diskusi očekává ministr spravedlnosti také nad určením hranice věku takzvané bezbrannosti, což je podle něj otázkou politického rozhodnutí Sněmovny. „Snad se shodneme již teď. Jak jsme avizovali před měsícem – nic není dogma,“ uvedl dnes Blažek.

Ministerský návrh zatím počítá s tím, že sexuální trestné činy proti dětem mladším pěti let by byly vždy považovány za znásilnění, nikoliv za pohlavní zneužití, které se trestá mírněji. Dítě do pěti let by tedy bylo automaticky chápáno jako bezbranné. Navržená hranice ale vzbudila kontroverze u odborníků i části politiků, podle nichž ani dítě starší pěti let nemůže souhlasit se sexuálním stykem nebo odmítnout zneužívání.

Výhrady se při diskusi objevily i k samotné definici znásilnění. Současná úprava v trestním zákoníku vyžaduje překonání fyzického odporu, případně zneužití bezbrannosti například v podobě silné opilosti či duševní poruchy. Ministerstvo spravedlnosti počítá v návrhu s tím, že by oběť musela se sexuálním aktem projevit nesouhlas. Někteří to ale nepovažují za vhodné a chtějí zavést takzvanou souhlasnou definici znásilnění, tedy zjednodušeně sex bez souhlasu by se rovnal znásilnění, ceskajustice.cz

X X X

ČEZ vyplatí rekordní dividendu 145 Kč za akcii. Stát získá 54 miliard

Energetická společnost ČEZ vyplatí svým akcionářům rekordní dividendu z loňského očištěného zisku 145 korun za akcii, tedy téměř z celého zisku 78 miliard korun. Valná hromada tak v pondělí večer schválila návrh, který za stát podalo ministerstvo financí. Jde o nejvyšší dividendu v historii společnosti. Zamítnut byl návrh představenstva na dividendu 117 Kč za akcii, tedy 80 procent ze zisku. Dosud nejvyšší dividenda ČEZ byla 53 korun na akcii v roce 2009.

 Návrh na zvýšenou dividendu podalo ministerstvo financí v polovině června, přestože původně uvádělo, že vlastní návrh podávat nebude. Představenstvo ČEZ k návrhu státu následně uvedlo, že firma bude schopna pokrýt vyplacení zvýšené dividendy bez nutnosti přijetí mimořádných opatření. Do budoucna to však podle vedení může snížit likviditu a kreditní rating společnosti. Celkově však návrh ministerstva neohrožuje podle představenstva střední ani dlouhodobou finanční stabilitu společnosti a nemá ani bezprostřední vliv na plánované investice.

Valná hromada v pondělí zatím v rámci svého programu dokončila tři body z celkových sedmi. První bod věnovaný zprávám představenstva a dozorčí rady společnosti trval více než deset hodin, byl tak dosud nejdelší, řekl ČTK mluvčí společnosti Ladislav Kříž. Akcionáři během toho položili kolem 130 dotazů. Největší část dotazů prvního bodu se týká tzv. rozdělení části skupiny ČEZ, jejího rekordního zisku v loňském roce, přístupu firmy k takzvané windfall tax z nadměrného zisku nebo plánů společnosti do budoucna.

Dlouhé valné hromady V loňském roce trvalo jednání valné hromady zhruba šestnáct hodin, skončilo kolem druhé hodiny ranní. Nejdelší valná hromada v historii firmy se konala v roce 2019, tehdy akcionáři jednali asi dvacet hodin.

Následně akcionáři schválili účetní závěrky společnosti za loňský rok. Do konce programu valné hromady zbývají ještě čtyři body. Mezi nimi například volba členů dozorčí rady. Stát je majoritním vlastníkem společnosti, nyní drží zhruba 70 procent akcií ČEZ.

Protest aktivistů

Stejně jako v předchozích letech i letos program valné hromady na několik minut přerušili aktivisté z organizace Greenpeace. Protestovali proti těžbě v lomu Bílina. Jeden z aktivistů, který je zároveň akcionářem firmy, vystoupil s projevem. Zatímco mluvil, přistoupili k němu protestující s transparenty „ČEZ, neprodlužujte těžbu na Bílině“ a „This is a Fossil Crime Scene“ (česky „toto je místo fosilního zločinu“). Aktivisté sál opustili v doprovodu policie.

Kolem poledne přišly na řadu dotazy akcionářů. Jedna z akcionářek například požadovala, aby stát odkoupil sto procent akcií skupiny ČEZ, a stal se tak jejím jediným vlastníkem. Měl by tak podle ní učinit „na záchranu České republiky“. „Obrali jste české firmy a občany až na kost,“ dodala následně k rekordnímu zisku skupiny v loňském roce. Ten činil 80,7 miliardy korun, předloni to bylo 9,9 miliard.

Nejhlasitější akcionář Šnobr

Michal Šnobr po úvodním proslovu protestoval proti jednacímu řádu, je podle něj diskriminační. Před volbou představenstva valné hromady se ze sálu ozvalo „Protestuji!“ a o slovo se přihlásil právě Šnobr. „Jednací řád tak, jak ho známe, je diskriminační vůči minoritním akcionářům a nedává mnoho prostoru v průběhu valné hromady na to dotazovat se,“ řekl.

 „Zároveň mi dovolte, protože vy jste to neudělali, tu přivítat všechny minoritní akcionáře. Tito akcionáři, kteří tady obsadili sál, jsou vaši vlastníci a podle toho byste se také měli chovat,“ dodal Šnobr, který na valných hromadách ČEZ protestuje opakovaně.

Navzdory Šnobrovým protestům valná hromada schválila jednací řád a vedení firmy začalo s prezentacemi zpráv o fungování skupiny ČEZ.

Hlavním bodem programu je výše dividendy. Vedení podniku již dříve navrhlo vyplacení 80 procent z očištěného zisku, tedy 117 korun za akcii. Ministerstvo financí nejprve uvedlo, že bude s touto výší souhlasit, nakonec ale podalo protinávrh. Podle něj by mezi akcionáře mělo být rozděleno sto procent zisku, což by znamenalo 145 korun za akcii. Vyšší dividenda ČEZ by přinesla do rozpočtu asi deset miliard korun navíc, komentoval to v pondělí ministr financí Zbyněk Stanjura.

Podle Stanjury by peníze posloužily zejména na pokrytí nákladů, které způsobily vysoké ceny energií, tedy na kompenzace domácnostem a firmám, na příspěvek na bydlení a na mimořádnou valorizaci důchodů.

Každopádně půjde o nejvyšší dividendu, kterou kdy firma vyplatila. Dosavadní rekord je z roku 2009, tehdy dividenda činila 53 korun na akcii.

Na protinávrh státu reagovalo představenstvo ČEZ tak, že vyplacení celého zisku může snížit likviditu a kreditní rating společnosti. Nicméně mimořádná opatření nebude nutné přijímat.

Téma rozdělení společnosti na programu není

Kromě rozdělení loňského zisku valná hromada podle mluvčího ČEZ Ladislava Kříže řeší standardní body, jako je schvalování účetní závěrky nebo rozhodnutí o objemu peněz pro poskytování darů. Naopak možné rozdělení společnosti, o němž uvažuje vláda, na programu není.

Minoritní akcionáři v čele se Šnobrem se ale na možné rozdělení ptají. Vláda totiž v květnu schválila kontroverzní návrh zákona o přeměnách obchodních společností, podle něhož by místo dosud potřebných 90 procent hlasů všech akcionářů mělo nově pro rozdělení firem stačit 75 procent hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě.

Pokud by se podle tohoto klíče schvalovalo rozdělení společnosti nyní, stát by si se svými 70 procenty akcií ČEZ vystačil sám. Stačilo by dokonce jen 56 procent hlasů všech akcionářů.

„Je možné, že ještě na podzim tohoto roku proběhne mimořádná valná hromada, kde se o zestátnění nebo rozdělení společnosti bude rozhodovat. Pak by se řádná valná hromada ČEZ, tak jak ji známe dnes, již nekonala,“ uvádí analytik investiční společnosti XTB Jiří Tyleček.

Minoritní akcionáři, analytici trhu ale i právníci považují návrh zákona o přeměnách za problematický, potenciálně v rozporu s ústavním pořádkem a poškozující kapitálový trh v Česku.

Ministr financí Stanjura se v pondělí dotazům novinářů na možné zestátnění nebo rozdělení ČEZ bránil. „Pokud vláda dospěje k nějakému rozhodnutí, tak to bude včas a podle pravidel oznámeno. Vláda k žádnému rozhodnutí nedospěla, tudíž není, o čem bychom informovali ostatní akcionáře,“ řekl.

X X X

Princ William zahájil program boje proti bezdomovectví, připomněl svou matku

Britský korunní princ William v pondělí zahájil pětiletý program boje proti bezdomovectví. K tématu ho již v dětství přivedla jeho matka princezna Diana, řekl William a dodal, že chce jít v jejích stopách. Nadace, kterou William řídí společně s manželkou Kate, na projekt věnuje tři miliony liber (82,6 milionu korun).

 Projekt s názvem Homewards (Cesta domů) bude v první fázi fungovat v šesti městech a obcích. William tento týden všechny lokality navštíví a setká se s lidmi, kteří s řešením bezdomovectví pomáhají. Na systémovém řešení se mají podílet představitelé státní správy, odborníci i stavební firmy.

„Myslím, že v příštích pěti letech budeme mít jedinečnou příležitost přinést inovativní řešení a dosáhnout hmatatelného dopadu,“ řekl William při představení projektu v klubovně Mosaic v jižním Londýně, která pomáhá lidem s duševním onemocněním.

„Prostřednictvím programu Homewards ukážeme, že společně můžeme konečně skoncovat s bezdomovectvím,“ dodal princ.

Při spuštění projektu stál Williamovi po boku Dave Wilson, s nímž princ loni na ulici prodával časopis Big Issue, který obvykle prodávají lidé bez domova.

Projekt už ale sklidil i kritiku za pokrytectví. „Poslední co potřebujeme je, aby se do tohoto tématu pletl William, která má tři obrovské domy a rozlehlá panství,“ uvedl Graham Smith, který vede protimonarchistickou organizaci Republica.

V Británii více než 300 tisíc lidí, z čehož polovina jsou děti, přespávají v autech, dočasných ubytovnách, hostelech nebo u příbuzných, uvádí Royal Foundation. Charitativní organizace navíc varují, že kvůli rostoucím cenám nájmů bude počet takto žijících lidí nadále stoupat.

William, který minulý týden oslavil 41. narozeniny, dlouhodobě podporuje charitativní organizace, jejichž cílem je vymýtit bezdomovectví.

Toto téma bylo blízké také jeho matce, princezně Dianě. Ta v roce 1993 vzala Williama i svého druhého syna Harryho na návštěvu do azylového domu. V roce 2009 William spal venku v tuhé zimě, aby na problematiku upozornil, uvedla agentura Reuters.

X X X

Muž partnerku řezal nožem, mlátil paličkou i nutil k prostituci. Dostal 7,5 roku

Dlouhodobé surové týrání, vydírání, omezování osobní svobody, nucení k žebrání i k prostituci a nakonec loni v říjnu vystupňovaný brutální útok. Tak popsala žalobkyně chování pětadvacetiletého Martina S. ke své družce. Muž se k násilí vůči ženě v plném rozsahu doznal. Podle pondělního rozsudku Městského soudu v Praze má ve vězení strávit 7,5 roku.

 Týrání ženy za dveřmi bytu v Praze 10 trvalo podle zjištění policie přibližně deset měsíců. Martin S. měl opakovaně osočovat svoji družku z nevěry a bezdůvodně ji napadat údery pěstí do obličeje a těla jen proto, že se mu zdálo, že je neschopná, třeba se pomalu obléká.

Žena měla modřiny po celých pažích, na zádech, šíji, poraněný krk, zlomený nos či hematomy v oblasti očí. Vypověděla, že do ní partner také kopal kolenem nebo ji rdousil tak, až omdlela.

Ze spisu vyplývá, že ji druh izoloval od okolí a snažil se kontrolovat její život, včetně zpráv v mobilu a na sociálních sítích. Martin S. nepracoval, o domácnost se starala jeho partnerka. Muž ji měl pod hrozbou bití nutit, aby vedle výplaty obstarávala další peníze půjčkami nebo žebráním.

„V srpnu 2022 vymyslel, že poškozená bude opatřovat peníze prostitucí. Za tímto účelem vytvořil na internetu několik inzerátů, kde stanovil druhy sexuálních služeb a cenu. Jako kontakt uvedl svůj mobilní telefon. Schůzky s klienty domlouval a skrytě kontroloval, zda styk probíhá v dohodnutém rozsahu. Pokud se klienti neozývali, nutil poškozenou, ať je shání venku,“ uvedla státní zástupkyně, podle které Martin S. vydělané peníze utrácel za cigarety a jídlo. Jeho partnerka byla naopak hladová a rapidně zhubla.

Pepřový sprej do genitálií

Toxický vztah vyvrcholil loni 1. října. Detaily toho, co se mělo onoho dne dopoledne v bytě odehrát, popisuje obžaloba takto:

Martin S. obvinil partnerku, že je mu nevěrná, a tvrdil, že se od ní nakazil chlamydiemi. Svou agresi pak vystupňoval tak, že se žena ze strachu o život dvakrát pomočila. Nejprve ji napadl pěstmi i otevřenou dlaní a kopal ji do hýždí. Vzal kovový vibrátor a partnerku jím opakovaně udeřil do hlavy, z toho jednou do oka.

Poté vyndal z mrazáku maso a ženě ho vložil za tričko na záda i na hrudník. Opakoval, že pokud se bude bránit, bude to ještě horší. Otevřel okno a začal na ni lít různé věci –⁠ vodu, olej, sprchový gel, sypal na ni sůl, koření, křupky a ptal se, jestli jí je zima.

Vzal nůžky a zabodl je ženě do levého nártu. Dřevěnou paličkou na maso ji tloukl tak, až se kuchyňská pomůcka vlivem úderů rozbila. Popadl nůž, nařídil ženě, ať jde k němu, a začal ji mělce bodat a řezat po těle. Svlékl jí legíny a kalhotky a do genitálií a do konečníku jí nastříkal pepřový sprej. Prý proto, aby okusila pálivou bolest, s níž se on sám potýká kvůli nákaze pohlavně přenosnou chorobou.

Když pak družce podklouzly nohy a spadla na zem, nařídil jí, aby vypila vše, co bylo na podlaze. Do úst jí ještě nastříkal krém, který musela spolknout. Žena chtěla z bytu utéct, ale muž byl rychlejší a dveře zamkl.

Partnerku pak chytil za vlasy a bil ji temenem hlavy o zeď, tloukl ji po celém těle, kopal do ní, dal jí „hlavičku“, házel s ní o postel. Poškozená hlasitě křičela o pomoc. Na to reagoval tak, že k družce zezadu přistoupil, dal jí do úst svoje prsty a roztahoval je od sebe, až ženě roztrhl pravý koutek. Když viděl, že silně krvácí, přestal. Nařídil jí, ať se umyje a poslal ji pro cigarety, uzavírá obžaloba.

U soudu jen okrajově zaznělo, že policii přivolal někdo třetí. Když policisté k bytu přicházeli, Martin S. jim oznámil, že ví, že si jdou pro něj.

Oběť stále nedokáže zapomenout

Pondělní hlavní líčení výrazně urychlil postoj stíhaného muže. „Chci využít možnosti prohlásit vinu. Dělám to na základě vlastního rozhodnutí, bez nátlaku,“ uvedl před soudem Martin S., kterého z pankrácké vazební věznice přivezla eskorta. Soud díky tomu nemusel vyslýchat svědky a znalce.

Předsedkyně senátu Vlasta Langhamerová přečetla písemné prohlášení poškozené ženy. „Snažím se na všechno, co se mi stalo, zapomenout. Ale zatím to nejde. Stačí, když se podívám na svoje zubožené tělo. Všude mám jizvy. Nevím, jestli se ještě někdy začlením do běžného života. Neumím si představit žádný vztah, nemůžu věřit žádnému muži. Špatně spím, před očima mám pořád situace, kdy mě oblečenou sprchuje studenou vodou nebo bije po celém těle deštníkem,“ napsala oběť.

Podle znalců trpí žena syndromem týrané ženy. Mužův obhájce upozornil, že jeho klient chtěl problematický vztah opustit, ale partnerka ho nikdy nechtěla nechat jít. Hrozila například sebevraždou.

„Opravdu toho lituju. Několikrát jsem chtěl odejít z bytu. A partnerka mi v tom zabránila tím, že se bude chtít zabít. Vyhrožovala nožem, spolykala prášky. Jednou mě donutila k sebevraždě, chtěl jsem skočit pod vlak nebo z okna,“ prohlásil v závěru soudního jednání Martin S.

Už nikdy více, varovala muže soudkyně

Za zvlášť surové a trýznivé týrání osoby žijící ve společném obydlí, vydírání, omezování osobní svobody a kuplířství mu hrozilo od 5 do 12 let vězení. Senát nakonec rozhodl, že stráví 7,5 roku ve věznici s ostrahou. Měl by tam mít snazší přístup k práci, aby mohl odškodnit expartnerku částkou 200 tisíc korun, kterou soud ženě přiznal.

„Jednání, kterého se pan obžalovaný vůči poškozené dopouštěl, je jednáním, které je zcela jednoznačně absolutně nepřijatelné. Ač soud nemá pochyby, že vztah byl problémový, je současně nutné říci, že pan obžalovaný měl volbu ze vztahu odejít, případně se v tom vztahu chovat jinak, ale této možnosti nevyužil,“ zdůraznila předsedkyně senátu.

„Je až zázrak, že ta zranění, která paní poškozená 1. října 2022 utrpěla, nedosáhla mnohem větší intenzity ve smyslu skutečně závažných omezení na jejím zdravotním stavu,“ dodala Langhamerová.

Podle jejího názoru byla žena ve vztahu paralyzovaná, neschopná vyhodnotit závažnost situace a na chování muže racionálně reagovat, což bývá u obětí dlouhodobého domácího násilí obvyklé.

Při ukládání trestu soud přihlédl k tomu, že muž dosud nebyl trestán a od počátku spolupracoval s policií při vyšetřování. Rozsudek zatím není pravomocný. Martin S. zřejmě počítal s nižším trestem, proto si ponechal čas na rozmyšlenou, zda podá odvolání. Lhůtu si vzala i státní zástupkyně.

Soudkyně na závěr uvedla, že doufá, že trestní řízení i uložený trest jsou pro muže dostatečným poučením, aby se už nikdy násilně v žádném vztahu nechoval.

X X X

 Kvitová získala šestý travnatý titul. Před Wimbledonem potvrdila výbornou formu

Petra Kvitová vyhrála tenisový turnaj v Berlíně a získala 31. titul na okruhu WTA. Světová devítka a nasazená sedmička porazila v nedělním finále Chorvatku Donnu Vekičovou 6:2, 7:6 a slaví šestý triumf na travnatém povrchu. Duel ovládla za hodinu a 43 minut. Turnajem v německé metropoli prošla bez ztráty setu.

Třiatřicetiletá Kvitová potvrdila osm dní před startem Wimbledonu, kde v minulosti dvakrát vyhrála, výbornou formu a získala druhý titul v sezoně. V dubnu kralovala na tvrdém povrchu v Miami. O sedm let mladší Vekičovou porazila popáté ze šesti vzájemných zápasů a počtvrté za sebou. Pomohla si také osmi esy.

 Rodačka z Bílovce zahájila 42. finále v kariéře dobře a v prvním setu nabídla Vekičové jen jeden brejkbol, který v páté hře odvrátila. Vzápětí Češka prolomila dvakrát soupeřčin servis a za 34 minut vyhrála i první set.

Chorvatka se ve druhé sadě zlepšila, ve třetím gamu získala brejk a vedla 5:3. Kvitová jí však setbol nepovolila, srovnala a duel dospěl do zkrácené hry. V něm Vekičová už výhodu setbolu dostala, za stavu 6:5 ale neuspěla a Češka třemi míčky za sebou vývoj otočila. Poté, co rodačka z Osijeku nedoběhla na základní čáře return, zvedla Kvitová radostí ruce nad hlavu. Naposledy prohrála zápas na trávě loni ve 3. kole Wimbledonu se Španělkou Paulou Badosaovou.

Ve finále čtyřhry naopak neuspěly Markéta Vondroušová a Kateřina Siniaková, které nevyužily proti francouzsko-brazilské dvojici Caroline Garciaová, Luisa Stefaniová tři mečboly a prohrály 6:4, 6:7, 4:10. Přišly tak o šanci získat triumf na prvním společném turnaji.