Hned po té, co zjistil, že je neúspěšným kandidátem na prezidenta, se Ivan Korčok dost emotivně ohradil proti tomu, že je “kandidátem války”, tj. že podporuje válku na Ukrajině: “Viděli jsme, že prezidentem se může stát člověk, který šíří nenávist a bičuje vášně, který z toho druhého udělá kandidáta války,” burcoval Korčok s roztřeseným hlasem. “Tohle vám nezapomenu. Nezapomenu vám to nejen kvůli mým dvěma synům, ale i kvůli občanům Slovenské republiky,” doplnil neúspěšný kandidát.

Jak je to vlastně s pamětí Korčoka? Tady je shrnutí jeho postoje k válce na Ukrajině, ČTK 12. března 2024:

“Korčok dlouhodobě kritizuje nynější vládní koalici za její některá rozhodnutí…Rozhodnutí české vlády přerušit mezivládní konzultace se slovenským kabinetem zase Korčok označil za důsledek zahraniční politiky Bratislavy, když premiér Robert Fico například zastavil vojenskou pomoc Kyjevu ze státních zásob a tvrdil, že strategie západních zemí na Ukrajině selhala.”

“Ukrajině, která se už více než dva roky brání ruské vojenské invazi, vyslovil Korčok podporu. “Oni bojují i za nás. Za to jim patří obrovský dík. Všichni chceme mír, ale mír musí mít určitou podobu, nesmí to být kapitulace,” dodal Korčok.”

“Souběžně s akcí Korčoka byla v centru Bratislavy demonstrace svolaná občanskými aktivisty na podporu Ukrajiny a proti zahraniční politice slovenské vlády.”

Ať se na mě pan Korčok nezlobí, ale vystupoval jako kandidát války, který jako zkušený diplomat nějak přehlédl:

– Že “Majdanem” se Ukrajina nechala vmanévrovat do situace, kdy se stala zcela zjevně základnou pro připravovaný útok na Rusko.

– Že z toho důvodu byla na jedné straně prováděna tichá a občas i viditelná genocida obyvatelstva, které cítilo spřízněnost s Ruskem a tvořilo velkou část ukrajinského obyvatelstva.

– Že z důvodu podpory přípravy na útok proti Rusku byly vládou i zahraničím podporovány ukrnacistické síly a Ukrajina masivně vyzbrojována od roku 2014, tj. ještě dávno před únorem 2024.

– Že Minské dohody, jak přiznala sama Merkelová, byly podrazem na Rusko, že se s jejich dodržováním počítalo jen do chvíle, kdy bude Ukrajina dostatečně vyzbrojena a pak budou porušeny, k čemuž také došlo (což navázalo na porušení dřívějších závazků týkajících se nerozšiřování NATO).

Takže, ať se pan Korčok zlobí, nebo ne, kdo v případě Ukrajiny nevidí z naší strany používání dvojího metru, kdo zapomněl, jak to začalo, kdo nevidí, v co se to vyvinulo, a kdo místo výzvy k okamžitému příměří a zahájení jednání nazývá tuto alternativu “kapitulací” (což je lež nehodná diplomata) je kandidát války a podporuje válku. Když někdo skutečně chce mír, nemůže použít formulaci, která je z hlediska své logické konstrukce absurdní: “Všichni chceme mír, ale mír musí mít určitou podobu, nesmí to být kapitulace“. To je vrchol demagogie a ne diplomacie. Kdo skutečně chce mír, ví, že k němu vede jediná cesta – jednání. Pokud jako jedinou alternativu válce předestře kapitulaci, tak volá po konfrontaci.

A to nemluvím o velmi podivné demonstraci na podporu ukrnacionalistických sil, k jejímuž průběhu se Korčok nevyjádřil, přesto, že probíhala jako součást jeho prezidentské kampaně.

Doc. Radim Valenčík, exposlanec Federálního shromáždění, server vasevec.cz

 X X X

 Dětem po černém kašli pomůže jeskyně

Roste zájem o speleoterapii

 Poptávka po léčebných pobytech v jeskyních je stále vyšší. Pomoci teď mohou i dětským pacientům, kteří prodělali černý kašel. Tím v Česku od začátku roku onemocnělo přes 3 400 dětí, což je více než polovina ze všech nakažených. Nejvyšší nemocnost je ve věkové skupině 15 až 19 let. Dlouhodobý pobyt v jeskyni, tzv. speleoterapie, dětem uleví od dráždivého kašle a pomůže s doléčením.

 „Letos se kromě běžných respiračních onemocnění setkáváme i s černým kašlem, který jsme v předchozích letech řešit nemuseli. V první fázi má onemocnění projevy jako typický respirační infekt – rýma, kašel nebo bolesti v krku. V druhém stadiu jedinec trpí suchým dráždivým kašlem, který může trvat týdny až měsíce. V momentě, kdy už pacient není infekční, je vhodná právě speleoterapie, která přispěje k lepší rekonvalescenci,“ říká MUDr. Mgr. Hana Zmrzlá, dětská lékařka a primářka Dětské léčebny se speleoterapií Ostrov u Macochy. U této léčebny je jediná krasová vodní jeskyně, která se v Česku využívá pro léčebné účely. „Jeskynní prostředí se vyznačuje téměř stoprocentní vlhkostí vzduchu a vysokou čistotou. To snižuje podráždění dýchacích cest, které způsobil akutní zánět, jako je třeba právě černý kašel,“ doplňuje MUDr. Zmrzlá. Léčba „jeskyní“ je vhodná i pro děti po těžším zápalu plic nebo jiných akutních respiračních infektech. Speleoterapii dlouhodobě navštěvují také dětští pacienti s chronickým onemocněním, jako je astma, alergie nebo atopický ekzém. Jedinečné prostředí jeskyně posiluje jejich imunitu, díky čemuž pak lépe čelí své nemoci nebo opakovaným infektům dýchacích cest. „V jeskyni je značný podíl lehkých iontů – 6× vyšší než v malých a 20× vyšší než ve velkých městech. Tyto ionty napomáhají lepšímu prokrvení orgánů a zrychlení evakuace hlenu z dýchacích cest. Hrají také významnou roli v procesu vedoucímu k lepší imunitě. V jeskyni je i lehce zvýšená koncentrace radonu, který ničí bakterie a viry,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Bednaříková, dětská lékařka a primářka Dětské léčebny Křetín.  

Od loňského otevření nové a větší léčebny v Ostrově u Macochy se zájem o tento typ terapie zvýšil. Přispělo k tomu především výrazné rozšíření kapacity léčebny, kterým vzniklo zázemí pro doprovod malých pacientů. Rodiče nyní mohou pobyt absolvovat spolu s dětmi po celou dobu tří- nebo čtyřtýdenní terapie. Pacienti tak nejsou v léčebně sami, což předtím řadu rodin od speleoterapie odrazovalo. „Poptávka v současné době výrazně převyšuje nabídku. Když spustíme rezervační systém, tak je za několik minut zcela plno,“ popisuje MUDr. Zmrzlá. Za rok fungování v nové budově hospitalizovali 624 dětí a 194 doprovodů.

Děti v jeskyni tráví tři hodiny denně a pod dohledem lékařů, fyzioterapeutů a dalších odborníků zde cvičí, sportují, hrají si a relaxují. Od minulého roku léčebna rozšířila nabídku terapeutických procedur. „Dětští pacienti využívají například saunu nebo bazén se slanou vodu,“ přibližuje MUDr. Bednaříková. Součástí léčebného pobytu je i školní výuka, přičemž děti navazují na učivo, u kterého skončily ve své škole, aby nezameškávaly. Mgr. Barbora Kroutilíková

X X X

Dětem s obezitou hrozí vážné zdravotní potíže, varují pediatři

Pomoci mohou pobyty v léčebnách

 „Jenom trochu přibral v zimě!“ nebo „V létě to zase vylítá!“ – podobné fráze slýchají pediatři od rodičů dětí s nadváhou denně. Ve většině případů to není pravda a lékaři s obavami pozorují přibývající počty malých pacientů, kteří se zakulacují. Rodiče si totiž často nepřipouští možné zdravotní následky, které dětem hrozí. Přibývají tak počty případů, kdy se ještě před dovršením dospělosti musí začít léčit s vysokým krevním tlakem, cholesterolem nebo cukrovkou 2. typu. Trpí také jejich klouby a držení těla. Podle odborníků mohou dětem pomoci například pobyty v léčebnách, kde se seznámí se základy životosprávy, ale i možnostmi zdravého pohybu. I to bude tématem letošní konference pediatrů Pohybem k životu, která startuje 11. dubna v Blansku.

Nadváha a obezita se mezi dětmi v Česku vyskytuje dlouhodobě, podle expertů však problém výrazně „nabobtnal“ během covidové pandemie. „Z naší praxe nic nenasvědčuje tomu, že by se situace měla lepšit, spíše naopak. Dětí s obezitou neustále přibývá a my stále častěji bojujeme s tím, jak to vysvětlit jejich rodičům, kteří na ně mají největší vliv,“ říká organizátorka odborné konference v Blansku MUDr. Kateřina Bednaříková, pediatrička a primářka Dětské léčebny Křetín, která se specializuje na léčbu obezity. Podle ní stále nejčerstvější data představuje studie Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost z roku 2021, podle které má problémy s váhou asi 26 % dětí, obézních je pak 16 %.

Lékařům nezbývá než neustále varovat rodiče před možnými riziky, která jsou s obezitou spojená. „Pokud má dítě ve 12 letech nadváhu 30 kilogramů, reálně se vystavuje riziku vysokého krevního tlaku, nezdravé hladiny cholesterolu nebo diabetu 2. typu. A bohužel není výjimkou, že už náctiletí na tyto choroby užívají léky. Při takové zátěži také trpí klouby a celkové držení těla, které se stále ještě vyvíjí,“ vypočítává MUDr. Bednaříková. Většina rodičů je však podle ní vůči těmto varováním hluchá, už proto, že mají často také problémy s váhou. A než by poslouchali výtky, raději změní lékaře. „Při dvouleté frekvenci preventivních prohlídek tak často promeškáme okno, kdy lze nadváhu ještě poměrně snadno zvrátit. A u prohlídky kolem 15. roku pak dítě přijde v takovém stavu, že je kandidátem na bariatrickou operaci (tzv. „podvázání“ žaludku), protože rodina jednoduše není schopna zavést účinná režimová opatření,“ popisuje MUDr. Bednaříková.

Příčinu nárůstu nadváhy a obezity u dětí pak spatřuje v nedostatku pohybu a vysoce energetické stravě. „Příjem jednoduše převyšuje výdej. Dnes už prakticky vymizelo to, že by děti chodily ‚ven‘ a hýbaly se přirozeně. Všechno se děje ve sportovních klubech nebo kroužcích, které také nejsou všude dostupné,“ říká MUDr. Bednaříková. Jednou z možností, jak pomyslnou ručičku vah vychýlit na správnou stranu, může být ozdravný pobyt v léčebně. Ten malým klientům pomůže ve správném nastavení zdravějšího režimu. „Dětem ukážeme, jak by se měly stravovat, tedy pravidelně a vícekrát denně, a také jim představíme základy zdravé výživy. Léčebna předvede i možnosti pohybu. Ukážeme dětem, že to není jen o monotónním cvičení nebo chození na procházky, ale že si mohou pohyb zpříjemnit například hledáním kešek nebo jízdou na koloběžce,“ pokračuje MUDr. Bednaříková.

V léčebnách se také snaží používat moderní technologie v podobě aplikací, které monitorují pohyb a spálené kalorie. Ty děti podle ní motivují k hubnutí a pomáhají udržet nastavený režim. V léčebně se podle MUDr. Bednaříkové dětem obvykle podaří za 4 týdny zhubnout přibližně 5–7 kilogramů, ale především se metabolismus nastartuje a dítě může pokračovat v domácím prostředí. „Tam je samozřejmě klíčová následná podpora rodičů a také spolupráce praktického lékaře, který sleduje pokrok,“ dodává lékařka. Proto také její léčebna v návaznosti na pobyty poskytuje rodičům i dětem pravidelné konzultace, aby se na dobré cestě udrželi. Lékaři doporučují pobyty pravidelně opakovat. Mgr. Vojtěch Šprdlík,

X X X

 POLITIK  RAJCHL  JEDNAL  S  FICEM  NA  SLOVENSKU

 Rajchl se sešel s Ficem, přivezl mu dopis na podporu česko-slovenských vztahů. Slovenský premiér Robert Fico (Směr-Sociální demokracie) v úterý přijal šéfa českého mimoparlamentního uskupení PRO Jindřicha Rajchla. Ten mu společně se svým spolustraníkem a bývalým jihomoravským hejtmanem Michalem Haškem přivezl dopis s 19 tisíci podpisy na podporu česko-slovenských vztahů. Obě strany o tom informovaly na svých facebookových účtech.

Vláda premiéra Petra Fialy (ODS) v březnu rozhodla o pozastavení mezivládních konzultací kvůli postoji Ficovy vlády, která odmítá podporovat Ukrajinu čelící ruské invazi a má odlišný názor na příčiny a způsob ukončení války. Některé české opoziční strany tento krok kritizují a chtějí společná vládní jednání obnovit.

„Kroky politiků nesmí narušit jedinečné vztahy mezi našimi národy,“ napsala dnes na facebooku ve zprávě o přijetí Rajchla Ficova strana Směr-SD. Dopis podle ní obsahuje 19 tisíc podpisů lidí, kteří podporují „dialog mezi našimi zeměmi“. Rajchlovo politické uskupení se v průzkumech pohybuje pod hranicí potřebnou pro vstup do české sněmovny.

Fico podle Rajchlova vyjádření věnoval české dvojici více než hodinu času a pozval je na oficiální akce strany Směr-SD.

X X X

 STALINISTA  HLADÍK  REORGANIZUJE  LIDOVCE

  OBHAJUJE  JUREČKU  A  FIALOVU  NESCHOPNOU  VLÁDU  UČŇŮ

 Hladík je stalinista z KDU-ČSL,‘ tvrdí Svoboda. Podle něj ho vedení strany o ničem neinformovalo

Bývalého předsedu lidovců Cyrila Svobodu podle něj nekontaktoval nikdo ze stranického předsednictva v souvislosti s děním kolem jeho výroků a rozhovoru, od kterého se strana v úterý distancovala. Svoboda to řekl v rozhovoru Radiožurnálu. Předseda KDU-ČSL Marian Jurečka prohlásil, že by se situací kolem Svobody a jeho výroky měl zabývat stranický celostátní výbor, který by se měl sejít ve čtvrtek 25. dubna.

 „Nejsem v konfliktu s členskou základnou KDU-ČSL. Konflikt vyvolal ministr Hladík tím, že zavádí stalinskou metodu vylučování členů strany pro jejich názor. To je nepřijatelné a pro mě je hluboké zklamání, že vedení strany nenašlo odvahu se od tohoto distancovat,“ uvedl Svoboda pro Radiožurnál.

„Pokud mi vytýkají, že jsem v konfliktu s linií strany, tak jsem v konfliktu s jejich linií – vedení strany a předsednictva, protože přivedlo KDU-ČSL ke dvěma procentům podpory ve společnosti. Před časem jsem předsedovi strany napsal dopis, kde dávám návrh šesti politických bodů, které bychom měli učinit a na to nepřišla žádná odpověď,“ dodal.

Svoboda odmítl, že by ho někdo ze strany kontaktoval. „Do dnešního dne mi nikdo nevolal, nikdo mi neposlal zprávu. To je součást Hladíkovy stalinské metody – že zaútočí na někoho ve veřejném prostoru a teprve potom se to s ním řeší. Že se řeší ne texty nebo co jsem kde řekl, to se nehodnotí. Hladík je stalinista z KDU-ČSL.“

Stejně tak bývalý předseda lidovců tvrdí, že mu oficiálně nikdo neoznámil termín celostátního výboru, který by měl zasednout 25. dubna. „Jsem zaměstnaný člověk. Když mám přednášku nebo seminář, půjdu na přednášku nebo seminář. Nemůžu říct studentům, že se místo toho jdu dohadovat na celostátní výbor. Hlavně nemám co vysvětlovat.“

„Pokud mě někdo pozve, jako slušný člověk rád přijdu – ale ne proto, abych se z něčeho zodpovídal. Hladík mi něco vytýká místo toho, aby se staral prioritně o to, aby strana neměla dvě procenta. Jestli si myslí, že zavádění metod vylučování členů pro jejich názory je cesta vzhůru, tak na to říkám, že to je hrubý omyl,“ řekl.

Místopředseda KDU-ČSL a současný ministr životního prostředí Petr Hladík Svobodovi vyčítá především názory, které označuje za proruské. Kritizuje také rozhovor, který Svoboda poskytl zpravodajskému webu Voice of Europe, který podle zjištění BIS provozovali proruští podnikatelé s cílem ovlivnit evropské volby.

Svoboda byl předsedou lidovců v letech 2001 až 2003 a také 2009 až 2010. Dříve působil jako ministr vnitra nebo zahraničních věcí, po odchodu z KDU-ČSL působil také jako poradce bývalého premiéra Babiše.

X X X

PŘES  300  POLICISTŮ  PRAHY  ŽÁDÁ  PLATY  ZA  POHOTOVOST

VYŠŠÍ  PLATY  POŽADUJÍ  I  SOUDCI  V  CELÉ  ČR

ODMĚNY  JAKO  NA  ZÁPADĚ,  KDYŽ  SE  FIALA  CHCE  ŘÍDIT  ZÁPADEM

MÍSTO  ZBRANÍ  NA  ZABÍJENÍ  LIDÍ  NA  UKRAJINĚ  DÁT  PENÍZE  POLICISTŮM,  SOUDCŮM,  DŮCHODCŮM,  VŚEM  DALŚÍM  LIDEM  A  NA  OPRAVY  DOMŮ

KDYŹ  BUDE  TRUMP  PREZIDENTEM,  VÁLKA  SKONČÍ,  ZBYTEČNĚ  TEĎ  NEZABÍJET  LIDI

Pražští policisté se obrací na soud kvůli mzdám. Chyba je na straně Rakušana, zní z opozice

Kauza sporu o vyplácení pohotovostí u policistů krajské pořádkové jednotky pokračuje. Redakci CNN Prima NEWS tentokrát oslovili další policisté ve výslužbě, na které byl údajně vedením vyvíjen nátlak po nárokování plné výše platu namísto 35 procent. Bývalí muži zákona se obrátili na soud a postupně vítězí. Opozice tvrdí, že chyba je především na straně ministra vnitra Víta Rakušana (STAN). Ten na sněmovní tiskové konferenci odmítl záležitost komentovat.

Kauza ohledně výše platu se týká pražské pořádkové jednotky. „Členové vykonávají práci i v době pohotovosti, například musí umývat auta nebo jít do výzbroje. Proto by jim mělo být vypláceno sto procent mzdy,“ vysvětlila pro CNN Prima NEWS advokátka Alice Hejzlarová, která policisty zastupuje.

 Stejně to vidí i soud, který tak nepřímo rozhodl a celou záležitost vrátil na přezkum k policii. Mezitím se na redakci CNN Prima NEWS obrátili dotčení policisté. Vedení jim prý po podání žalob znepříjemňovalo práci.

 „Řekli nám, ať si vše rozmyslíme, že celou jednotku můžeme přivést k zániku. Aktuálně zakázali přesčasy,“ uvedl nejmenovaný muž zákona ve výslužbě. Podle policistů rozuzlení kauzy není v dohledu, jelikož krajské ředitelství prý nikdy pochybení nepřizná. Kvůli tomu začali podávat notářsky ověřená čestná prohlášení.

Některým prý nebylo umožněno stáhnout žádost o odchod do civilu. „Vedoucí s tím neměl problém, jenže pak vše po několika dnech přehodnotil,“ uvedl policista. Podle ústavního právníka Ondřeje Preusse by se proti příslušníkům nemělo argumentovat tím, že se brání právní cestou.

„Tito policisté podepsali rozhodnutí o ukončení poměru na vlastní žádost, které nabylo právní moci. V takovém případě je jediný možný způsob nastoupení na základě nového přijímacího řízení,“ vysvětlila pro CNN Prima NEWS mluvčí pražské policie Eva Kropáčová.

Spor se dostal až k Rakušanovi

Ministr Rakušan odmítl na sněmovní tiskové konferenci celou věc komentovat. „Mohlo by dojít k oslabení strany sporu, kterou představuje resort,“ upřesnil. Podle opozice by se měl ministr v kauze více angažovat.

„Je slabý šéf resortu vnitra. Celá ta věc je zapříčiněna kvůli nedostatku finančních prostředků,“ uvedla pro CNN Prima NEWS poslankyně Jana Mračková Vildumetzová (ANO). Kvůli nedostatečnému rozpočtu se do Rakušana opřel i poslanec Radek Koten (SPD).

Celou věcí se zabývá i ombudsman veřejných práv Stanislav Křeček, potvrdila pro CNN Prima NEWS jeho mluvčí Markéta Bočková. „Ministr neshledal pochybení policejních funkcionářů, takže se v hodnocení rozchází s rozsudky soudu,“ dodala. Platy za pohotovost v plné výši žádá více než 320 lidí.

X X X

 MNOHA  LIDEM   ČR  DOCHÁZÍ  PENÍZE,   JSOU  ZADLUŽENI

 Lidem dochází prostředky. Počet insolvenčních návrhů roste

 V České republice stoupá počet podaných insolvenčních návrhů. V meziročním srovnání se za poslední čtvrtletí zvýšil o 8 %. Jde o další kvartální skok v řadě. 

Finanční situace domácností se zhoršuje. Projevuje se to i v počtu insolvenčních návrhů, který setrvale roste. Z meziročního porovnání kvartálních výsledků vyplývá, že během 1. čtvrtletí letošního roku bylo oproti stejnému období v roce 2023 podáno o 8 % více insolvenčních návrhů. Jde o další čtvrtletní skok a lze očekávat, že pohyb směrem nahoru jen tak neskončí. „Fyzických osob se oddlužení týká znatelně více než loni. Může za to zhoršující se ekonomická situace, která s sebou nese i pozvolný růst nezaměstnanosti. Zvyšují se počty úvěrů po splatnosti, a to dokonce na poli hypoték, což bylo v minulosti nevídané. Až v překvapivě dobré kondici se prozatím drží firmy,“ říká Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008, která vyvíjí a dodává IT řešení pro insolvenční správce a zabývá se i jejich odborným vzděláváním.

Ředitel společnosti Insolvence 2008 Tomáš Valášek Foto: Insolvence 2008

Na zvyšujícím se počtu insolvenčních návrhů mají podíl také dozvuky inflace a trvající nejasnosti ohledně novely insolvenčního zákona, jejíž hlavní přínos měl spočívat ve zkrácení doby insolvenčního řízení ze současných 5 let na 3 roky. Zákon sice v Poslanecké sněmovně prošel prvním čtením, následně však novela narazila na odpor. „Již pětkrát bylo na půdě Poslanecké sněmovny přerušeno její projednání, přičemž je zjevné, že nejde o prioritní téma,“ přibližuje Valášek.

I přesto je novela stále diskutovaným tématem. Zvažována je například možnost, že by se mohlo oddlužení zkrátit pouze pro podnikatele, a vyhovět tak směrnici Evropské unie. Zmiňována je také potřeba valorizace odměny insolvenčních správců, kteří jsou u oddlužení placení z každé měsíční splátky. Jejich odměna se neměnila od zavedení insolvenčního zákona v roce 2008. Díky tomu insolvenčním správcům rostou nejen náklady, ale také povinnosti a administrativní zátěž. Termín schválení novely prozatím není jasný. „Jelikož není jisté, kdy dojde k účinnosti, doporučuji na nic čekat a řešit oddlužení hned, pokud si to situace žádá,“ uzavírá Valášek., ceskajustice.cz

X X X

Dva soudci, kterým hrozilo odvolání, rezignovali

 Dva soudci, kteří čelili v kárném řízení návrhu na odvolání z funkce, rezignovali. Jde o Jana Kušníra z Okresního soudu v Jablonci (OS) a Marcelu Buštovou z OS v Mělníku. V případě další soudkyně, Ivy Flaxové z Okresního soudu v Mostu, které také hrozí zánik funkce, kárný senát při Nejvyšším správním soudu (NSS) zamítl její námitky proti dočasnému zproštění výkonu ministrem spravedlnosti.

Soudce Jan Kušnír čelil kárné žalobě kvůli svému údajně hrubému chování, kterého se měl dopustit jako věřitel při vymáhání dlužné částky. Zároveň mu vedení jabloneckého soudu vyčítalo, že měl neoprávněně vstupovat do justičních databází. Funkce soudce mu zaniká v květnu.

Jan Kušnír byl v roce 2006 předmětem sporu mezi tehdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem a předsedou Krajského soudu v Ústí nad Labem Milanem Kohoutkem. Ministr Němec totiž Kušníra i přes nesouhlas předsedy Kohoutka k tomuto soudu přeložil. Kohoutek tehdy odůvodňoval svůj nesouhlas nedostatečnými odbornými znalostmi soudce Kušníra, ministr Němec zase tím, že zákon o soudech a soudcích předpokládá toliko projednání s předsedou soudu, nikoliv jeho souhlas. A pokud má předseda soudu tak zásadní výhrady k jeho práci, aby v takovém případ byla na soudce podána kárná žaloba. Až Nejvyšší správní soud pak po třech letech dospěl k závěru, že přeložení soudce k jinému soudu bez předchozího souhlasu jeho předsedy je nezákonné.

Mělnická soudkyně Marcela Buštová čelila kárným návrhům pro průtahy, a to opakovaně. Ve funkci soudkyně skončí již tento měsíc.

Také soudkyně OS v Mostě Iva Flaxová je „kárnou recidivistkou“. Vedení soudu jí vyčítalo vedle průtahů i nízkou odbornost. Aktuálně čelí kárnému návrhu za průtahy, kterých se měla dopustit ve 12 věcech v období od roku 2021 do roku 2023. V lednu letošního roku jí ministr spravedlnosti Pavel Blažek dočasně zprostil výkonu funkce soudkyně.

V odůvodnění rozhodnutí ministr uvádí, že nejde již jen o nečinnost soudkyně, ale primárně o neznalost právní úpravy a neschopnost porozumět řešené problematice. V řadě případů byly dokonce průtahy vyhodnoceny jako nesprávný úřední postup a byly důvodem pro výplatu zadostiučinění, a to ve značně vysokých částkách.

Soudkyně Flaxová se obrátila na NSS, neboť s rozhodnutím ministra nesouhlasila. Její argumentace je založena na tom, že nebyla se záměrem obeznámena a nemohla se k němu vyjádřit, že průběžně vytýkané průtahy řeší a odstraňuje a že rozhodnutí ministra jí v tom fakticky brání a přispívá k průtahům. Uvedla také, že pod „speciálním drobnohledem se ze strany vedení soudu“ ocitla poté, kdy byla opakovaně vyzývána, aby rezignovala na funkci soudkyně.

Kárný senát při NSS však její námitky proti rozhodnutí ministra o dočasném zproštění zamítl. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Plénum ÚS odmítlo zpochybnit konfiskace majetku Lichtenštejnů, tři soudci nesouhlasí

 Tři soudci Ústavního soudu vydali odlišné stanovisko k nálezu Ústavního soudu, kterým plénum zamítlo vydání majetku českého státu Nadaci knížete z Lichtenštejna. Plénum se přihlásilo k ustálené judikatuře ohledně Benešových dekretů. Soudci David Uhlíř, Lucie Dolanská Bányaiová a Milan Hulmák by naopak napravovali historické křivdy.

Ústavní soud dnes zveřejnil nález v případu stížnosti Nadace knížete z Lichtenštejna a jedné fyzické osoby. Úplný text nálezu je zde:

Stěžovatelé před Ústavním soudem se původně žalobou domáhali vyklizení nemovitostí v Praze 10, případně určení vlastnického práva nebo náhrady za tyto nemovitosti. „V katastru nemovitostí je jako jejich vlastník zapsán stát (zastupovaný vedlejšími účastníky). Nadace však tvrdí, že sporné nemovitosti vlastní, neboť je univerzálním dědicem Františka Josefa II. Lichtenštejna (zůstavitel),“ vysvětlil dnes ve zprávě Ústavní soud.

V žalobě tvrdili, že stát tyto nemovitosti v roce 1945 bez právního důvodu fyzicky ovládl a jejich vlastníkem tak zůstal až do své smrti zůstavitel. Dekret presidenta republiky č. 12/1945 Sb. se podle nich nevztahoval na zůstavitele, ani na sporné nemovitosti. Civilní soudy žalobě stěžovatelů nevyhověly

ÚS: Tvrzení, že konfiskace je nicotná, není opodstatněné

Plénum Ústavního soudu stížnost zamítlo a přihlásilo se ke dřívějším rozhodnutím svých senátů v případech stěžovatelů, jakož i ke své dlouhodobě ustálené judikatuře.

„Ústavní soud připomněl, že konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb. podléhaly všechny osoby německé a maďarské národnosti, bez ohledu na státní příslušnost, ledaže by se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československa. Ke konfiskaci docházelo s okamžitou platností nabytím účinnosti dekretu dne 23. 6. 1945. O tom, zda jsou v konkrétním případě naplněny podmínky pro konfiskaci, deklaratorně rozhodovaly okresní národní výbory. Tyto závazné konfiskační výměry bylo možné právně zpochybnit pouze ve správním řízení, případně před správním soudem,“ uvedl dnes Ústavní soud.

S ohledem na ustálenou judikaturu k tzv. Benešovým dekretům ÚS zdůraznil, že rozhodnutí poválečných správních orgánů soudy nejsou oprávněny nově přezkoumávat. Úzkou výjimku z toho pravidla stanovily pouze restituční předpisy. „Tvrzení stěžovatelů, že konfiskační výměr je pro své vady nicotný, přitom není opodstatněné,“ uvádí Soud.

Okresní národní výbor v Olomouci, kde sídlilo lichtenštejnské ústřední ředitelství, k provedení konfiskačního dekretu vydal výměr, v němž zůstavitele označil za osobu německé národnosti. Proti tomuto výměru ze dne 31. 7. 1945 zůstavitel brojil stížností, kterou projednal a zamítl Zemský národní výbor v Brně. Stížnost později zamítl i správní soud, vysvětlil Ústavní soud v dnešní zprávě.

Poválečné události jsou mimo současné právo

Ústavní soud současně připomněl účinky restitučního zákonodárství a závěry plenárního stanoviska Pl. ÚS-st. 21/05.

„Civilními žalobami se nelze úspěšně domáhat vlastnického práva k věcem, kterých se stát zmocnil před 25. 2. 1948 nebo v období rozhodném pro restituce. Pro tyto účely lze uplatňovat pouze tzv. restituční nároky, které však stěžovatelé nevznášejí. Jinak by neexistovala jistota ani limit, který by bránil potomkům dřívějších vlastníků domáhat se např. přezkumu kroků první pozemkové reformy nebo odčinění jakýchkoli jiných tvrzených křivd z předchozích staletí,“ zopakoval dnes Ústavní soud ve své zprávě.

Tvrzení stěžovatelů, že soudy svými rozhodnutími nyní vyvlastňují jejich majetek, Ústavní soud podle jeho rozhodnutí nepřisvědčil.

„Sporné nemovitosti byly konfiskovány nabytím účinnosti dekretu dne 23. 6. 1945. Na tehdejší konfiskaci přitom nelze zpětně uplatňovat současné právní standardy – tehdejší události se nacházejí mimo působnost později přijaté Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obdobně o československé konfiskaci lichtenštejnského majetku rozhodl v roce 2001 velký senát Evropského soudu pro lidská práva a posléze v roce 2005 i Mezinárodní soudní dvůr,“ připomněl Ústavní soud.

Ústavní soud na závěr zdůraznil, že v obdobných případech nevyhověl vysokým desítkám stěžovatelů a není důvod, aby se odchyloval od své dlouhodobě ustálené judikatury.

Soudce: Dveře jsou otevřené pro politické řešení

S nálezem nesouhlasí soudce David Uhlíř. V připojeném stanovisku má za to, že všechny rozsudky měly být zrušeny. „V obecné rovině jsem si vědom toho, že historii lze jen vykládat, nikoliv změnit. Nicméně i tam, kde je v důsledku závazných právních názorů definitivně uzavřena možnost napravit historické křivdy soudní cestou, zůstávají otevřené dveře pro politická řešení,“ uvádí soudce David Uhlíř.

„František Josef II., kníže z Lichtenštejna, právní předchůdce stěžovatelů, kterému měl být sporný majetek konfiskován dekretem prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., byl občanem státu, který si po celou dobu druhé světové války udržel neutralitu. Není žádný důvod na něj hledět jinak, než jako na jakéhokoliv jiného německy mluvícího občana jiného neutrálního státu, kupř. Švýcarska. Myšlenka, že by František Josef II., kníže z Lichtenštejna, byl spoluodpovědný za zločiny Třetí říše a že se na něj proto vztahuje dekret prezidenta republiky, je absurdní,“ napsal soudce David Uhlíř.

Odlišné stanovisko dále připojila soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová, která nesouhlasí s odůvodněním nálezu. „Je věcí státu, zákonodárce, které ze způsobených křivd legislativně zmírní a které již ne. Stěžovatelé svými nároky do okruhu osob, jejichž křivdy mohou být restitučním zákonodárstvím zmírněny, podle stávajících restitučních předpisů nespadají. To však neznamená, že se na stěžovatelích, resp. jejich právním předchůdci, komunistický režim nedopustil křivdy tím, že zabránil řádnému soudnímu přezkumu konfiskačních výměrů vydaných ve značně napjaté a turbulentní době těsně po konci války; jen nejde o jednu z té vytčené skupiny křivd, které mohou být na základě restituční legislativy zmírněny restitucí,“ uvedla doslova Bányiová ve svém stanovisku k nálezu.

Odlišné stanovisko sepsal rovněž soudce Milan Hulmák, který nesouhlasí s odůvodněním a odkazuje k odlišnému stanovisku někdejší soudkyně Elišky Wagnerové. Přesto s nálezem vyslovil souhlas: „Mé stanovisko se tak v této části shoduje s odlišným stanoviskem soudců Lucie Dolanské Bányaiové a Davida Uhlíře. Protože však rozhodnutí obecných soudů i Ústavního soudu je založeno i na jiných důvodech, plně s ním ve výroku souhlasím,“ uvedl soudce Milan Hulmák.

Společný fond s právem Lichtenštejnů

Nadace knížete z Lichtenštejnu se opakovaně obrací na Nejvyšší i Ústavní soud. Usiluje o navrácení někdejšího lichtenštejnského majetku na Břeclavsku včetně zámků v Lednici a Valticích. Lichtenštejnové rovněž podali na Českou republiku mezistátní stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

Nadace knížete loni v říjnu uvedla, že je připravena se vzdát vlastnických nároků na majetek v ČR výměnou za vytvoření společného fondu, na který budou vlastnická práva ke spornému majetku převedena. Nadaci by byla svěřena povinnost odpovědně a udržitelně s majetkem ve fondu hospodařit. Irena Válová, cskajustice.cz

X X X

Státy mají podle ESLP povinnost plnit závazky ke klimatické změně

Za nepřijatelnou kvůli nedostatku jurisdikce prohlásil Evropský soud pro lidská práva stížnost proti 33 státům kvůli neplnění klimatickým závazků. Zásah do práv mladých, do jejich duševní pohody a pokojného užívání domovů je podle mladých stěžovatelů zřetelnější, než v jiných generacích. Proti Švýcarsku si zase stěžovaly staré ženy, této stížnosti Soud zčásti vyhověl. Státy se bránily nevyčerpáním vnitrostátního práva i nedostatečným prokázáním dopadů změn klimatu. Úmluva nezná důvody pro rozšíření extrateritoriální jurisdikce.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) vyhlásil dne 9. dubna 2024 rozhodnutí stížnosti Duarte Agostini a spol. v. Portugalsko a 32 dalších zemí. Stěžovatelé z Portugalska namítali porušení jejich práv ze strany 33 států, které podle nich neplní závazky potřebné k boji s klimatickou změnou. ESLP prohlásil stížnost za nepřijatelnou z důvodu nedostatku jurisdikce.

Kromě toho ESLP dnes vyhlásil rozhodnutí v klimatických stížnostech proti Švýcarsku a Francii Verein KlimaSeniorinnen Schweiz a spol. v. Švýcarsko a v případu Carême v. Francie. Informace o všech třech rozsudcích je zde.

Případ Duarte Agostini v. Portugalsko se týká současných a budoucích vážných důsledků změny klimatu, které mladí stěžovatelé připisují žalovaným státům a o nichž tvrdí, že ovlivňují jejich životy, pohodu, duševní zdraví a klidné užívání si jejich domovů. Stěžovatelé opřeli stížnost o několik článků Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a odvolávali se na mezinárodní dokumenty včetně Pařížské úmluvy z roku 2015, Úmluvy na ochranu práv dítěte a obecné zprávy a zjištění expertů o škodách způsobených klimatickou změnou.

Případ byl postoupen rovnou Velkému senátu

Stěžovatelé argumentovali, že jsou již nyní dotčeni nepříznivými důsledky změny klimatu a tato rizika se budou v průběhu jejich života významně zvyšovat. Dále tvrdili, že vzhledem k jejich věku je zásah do jejich práv zřetelnější než v případě předchozích generací.

Stížnost byla podána v září 2020 proti všem členským státům Evropské unie, Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, Norsku, Rusku, Turecku, Švýcarsku a Ukrajině. Později stěžovatelé stížnost proti Ukrajině stáhli.

Po oznámení stížnosti žalovaným státům probíhalo řízení před sedmičlenným senátem. V průběhu let 2021 a 2022 jednotlivé státy předložily svá stanoviska ke stížnosti a k vyjádřením stěžovatelů a jejich nárokům. Poté, co sekce odstoupila svou pravomoc v této věci Velkému senátu ESLP, došlo mezi žalovanými státy (s výjimkou Ruska) ke koordinaci a státy v roce 2023 předložily společné stanovisko ke stížnosti, doplněné o národní stanoviska.

Pro takový soudní výklad není důvod

V roce 2023 se před Velkým senátem ESLP uskutečnilo ústní jednání, na kterém státy přednesly společné stanovisko doplněné o samostatná vyjádření některých států vzhledem k jejich národní specifika. Státy svou argumentaci obecně opřely zejména o námitky týkající se nedostatku jurisdikce na straně ESLP, nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, neprokázání konkrétních negativních důsledků u stěžovatelů, jakož i o argumentaci o plnění svých klimatických závazků a stanovených cílů. Jako intervenující třetí strany v případě předložily svá vyjádření Evropská Komise, Komisařka Rady Evropy pro lidská práva, zvláštní zpravodaj OSN, Evropská síť národních institucí lidských práv (ENNHRI), organizace Save the Children International, Climate Action Networt Europe a řada dalších nevládních organizací, univerzit a různých subjektů zabývajících se ochranou klimatu.

ESLP ve vyhlášeném rozhodnutí konstatoval, že pokud jde o extrateritoriální jurisdikci žalovaných států jiných než Portugalsko, v Úmluvě neexistují žádné důvody pro rozšíření jejich extrateritoriální jurisdikce prostřednictvím soudního výkladu takovým způsobem, jaký požadovali stěžovatelé. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé nevyužili v Portugalsku žádnou právní cestu týkající se jejich stížností, stížnost stěžovatelů proti Portugalsku prohlásil ESLP za nepřípustnou z důvodu nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy. ESLP tedy prohlásil stížnost podanou proti Portugalsku a ostatním státům v otázce změny klimatu za nepřijatelnou. Rozhodnutí je konečné.

Proti Švýcarsku si zase stěžovali staří

ESLP také vyhlásil rozhodnutí v dalším klimatickém případě Verein KlimaSeniorinnen Schweiz a další proti Švýcarsku, ve kterém Slovenská republika intervenovala jako třetí strana. Stížnost podalo švýcarské sdružení sdružující ženy v seniorském věku, věnující se prevenci klimatických změn a další ženy v seniorském věku a týká se důsledků klimatických změn na podmínky života a zdraví starších osob a odpovědnosti státu v této oblasti.

Stěžovatelky poukazovaly zejména na zvýšení průměrné roční teploty o 2,1°C od počátků pravidelných měření v 19. století a na mimořádně teplá léta posledních let, která přinesla vlny veder doprovázené zvýšeným počtem úmrtí starších osob, především žen. Poukazovaly na neplnění závazků státu snížit objem emisí tak, aby se nárůst meziroční průměrné teploty zpomalil, k čemuž se Švýcarsko zavázal Pařížskou dohodou z roku 2015. Odvolávaly na články 2 a 8 Úmluvy a tvrdily, že pozitivní závazky státu podle uvedených ustanovení Úmluvy by měly být posuzovány ve světle principů prevence a mezigenerační spravedlnosti, obsažených v mezinárodním právu životního prostředí, a že stát nepřijal vhodnou legislativu a nezavedl přiměřená a dostatečná opatření k dosažení cílů v boji proti klimatickým změnám.

ESLP: Švýcarsko neplní závazky vůči klimatu

Stěžovatelky se odvolávaly na články 2 a 8 Úmluvy a tvrdily, že pozitivní závazky státu podle uvedených ustanovení Úmluvy by měly být posuzovány ve světle principů prevence a mezigenerační spravedlnosti, obsažených v mezinárodním právu životního prostředí, a že stát nepřijal vhodnou legislativu a nezavedl přiměřené a dostatečné opatření k dosažení cílů v boji proti klimatickým změnám. Stěžovatelky se rovněž odvolaly na články 6 a 13 Úmluvy, poukazujíc na to, že jejich žaloby na vnitrostátní úrovni byly projednány soudy všech stupňů a odmítnuty z procesních důvodů jako actio popularis (žaloba ve veřejném zájmu).

Vzhledem k důležitosti tématu dopadu klimatických změn na lidská práva a potenciální význam rozhodnutí ESLP v této věci na jiné státy Slovenská republika požádala o povolení intervenovat v této věci jako třetí strana a ESLP žádosti vyhověl. Rovněž předložily svá vyjádření Rakousko, Irsko, Lotyšsko, Norsko, Portugalsko a Rumunsko.

ESLP ve svém rozsudku konstatoval, že článek 8 Úmluvy zahrnuje právo na účinnou ochranu ze strany státních orgánů před závažnými nepříznivými účinky změny klimatu na životy, zdraví, pohodu a kvalitu života. Konstatoval však, že jednotlivé čtyři stěžovatelky nesplnily kritéria postavení oběti podle článku 34 Úmluvy a prohlásil jejich stížnosti za nepřijatelné. Stěžující si sdružení mělo naopak právo podat stížnost. ESLP rozhodl, že ze strany Švýcarska došlo k porušení práva na respektování soukromého a rodinného života podle článku 8 Úmluvy k porušení práva na přístup k soudu podle či. 1 Úmluvy. ESLP rozhodl, že Švýcarsko neplnilo své povinnosti („pozitivní závazky“) podle Úmluvy, týkající se změny klimatu. Irena Válová, ceskajustice.cz