Schröder: SPD už se nestará o „pracující vrstvy obyvatelstva“.„Toto už není SPD. Kdyby byl můj rating na 15 procentech, okamžitě bych rezignoval,“ řekl bývalý předseda SPD a exkancléř Gerhard Schröder v rozhovoru pro list Süddeutsche Zeitung. „Co mě opravdu rozčiluje, je provincialismus současných vůdců,“ uvedl také.

Schröder řekl, že SPD bývala stranou, která uspokojovala aspirace dělnické střední třídy. „Dnes víc myslí na ty, kteří jsou na sociálních dávkách.“ Bývalý kancléř dodal: „Mnoho lidí má dojem, že v Berlíně se více starají o gender, konopí a podobné věci. Moje strana ztratila orientaci.“

Sociální demokraté by se podle něj měli aktivněji zapojit do rozvoje diplomatických možností řešení konfliktu na Ukrajině. Musíme zajistit, aby to všechno skončilo tak či onak, naléhal. Schröder upozornil na aktivity šéfa parlamentní frakce Rolfa Mützenicha, který prosazuje zmrazení konfliktu kvůli případnému diplomatickému řešení. Práce v tomto směru podle Schrödera umožní SPD znovu získat autoritu jako protiválečné strany.

SPD odsunulo Gerharda Schrödera do pozadí. Protože udržuje přátelské vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a stále pracuje pro většinu ruských společností spojených s plynovodem Nord Stream. Přestože Schröder označil ruskou speciální vojenskou operaci na Ukrajině za „fatální chybu“, od V. Putina se nedistancoval.

Jeho vyloučení z SPD se nezdařilo. Loni předsedkyně strany Saskia Esken řekla, že už Schrödera nevidí jako bývalého kancléře a šéfa strany. „Vnímám ho pouze jako obchodníka, který sleduje své obchodní zájmy.“

Je známo, že se současným vedením strany neměl nijak zvlášť blízký vztah. V nedávném rozhovoru pro tiskovou agenturu DPA Schröder řekl,  že stále „žije v centru německé sociální demokracie“. „Ale nemusíte mít takový vztah, abyste zůstali sociálním demokratem,“ prohlásil.

Připomeňme, že Gerhard Schröder se dnes dožívá osmdesáti let, server vasevec.cz

X X X

Tajný plán Trumpa na příměří. Ukrajinu chce přimět vzdát se dvou území, odhalili novináři

Bývalý americký prezident Donald Trump chce, aby se Ukrajina vzdala části svého území. V tom spočívá jeho tajný plán na vyjednání příměří mezi Ruskem a napadenou zemí. O Trumpových záměrech informoval deník The Washington Post. Jedná se o diametrálně odlišný přístup, než který razí současný americký prezident Joe Biden. Ten naopak volá po finanční a vojenské podpoře pro Kyjev.

Pravděpodobný kandidát republikánů v listopadových prezidentských volbách, Donald Trump, se ve snaze o návrat k moci chlubí tím, že dokáže vyjednat mírovou dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou. Již dříve několikrát prohlásil, že by válku dokázal ukončit během 24 hodin. Dosud však neprozradil, jakým způsobem by toho chtěl dosáhnout.

 Deník The Washington Post nyní Trumpův tajný plán odhalil. O záměrech exprezidenta se s reportéry The Washington Post podělili lidé, kteří s bývalým americkým prezidentem mluvili nebo o plánech diskutovali s jeho poradci. „Návrh spočívá v tlaku na Ukrajinu, aby Rusku postoupila Krym a pohraniční oblast Donbasu,” píše list.

 Jde o zcela jiný přístup, než kterého se drží současný šéf Bílého domu Joe Biden. Ten naopak klade důraz na omezení ruské agrese a poskytování vojenské pomoci Ukrajině. Experti na zahraniční politiku a někteří republikáni podle The Washington Post varují, že nátlak, aby napadená země obětovala část území, by byl odměnou pro Vladimira Putina.

 Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ale od počátku konfliktu odmítá, že by se jeho země vzdala části území, aby ukončila válku s Ruskem.

Podle dalšího zdroje, který si přál zůstat v anonymitě, si Donald Trump myslí, že Rusko i Ukrajina chtějí najít cestu ven z konfliktu a chtějí si zachovat svou tvář. Podle bývalého amerického prezidenta by lidem v některých částech Ukrajiny nevadilo, kdyby byli součástí Ruska, tvrdí osoba, která o této záležitosti jednala přímo s Trumpem.

„Jakékoli spekulace o plánu prezidenta Trumpa pocházejí z nejmenovaných a neinformovaných zdrojů, které nemají ponětí, o co jde a co se stane,“ reagovala v prohlášení mluvčí kampaně Karoline Leavittová. „Prezident Trump je jediný, kdo mluví o nutnosti zastavit zabíjení,“ dodala.

Naposledy se bývalá americká hlava státu, jež se velmi pravděpodobně stane republikánským kandidátem na prezidenta, o konfliktu na Ukrajině bavila s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Tomu měl Trump v březnu sdělit, že Ukrajinu nehodlá dál finančně podporovat, a proto válka skončí.

X X X

 Kritická situace: USA mohou Ukrajině prohrát válku, míní experti. Hrozí útok na klíčové město

Pokud Spojené státy brzy Ukrajině neuvolní peníze, tak jí prohrály válku. V pořadu 360° na CNN Prima NEWS to prohlásil prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek. Situace je kritická i podle bezpečnostního analytika Jiřího Vojáčka. Upozornil mimo jiné na spekulace o tom, že Rusové začnou ofenzívu směrem na Charkov, který tvoří hlavní opěrný bod ukrajinské obrany na východní frontě.

Vnitropolitické rozpory ve Spojených státech v posledních týdnech zablokovaly většinu další pomoci Ukrajině. Proti pomoci napadené zemi jsou v Kongresu hlavně republikáni. Podpora Ukrajiny tedy nyní leží hlavně na bedrech Evropy a Kanady.

 „Jak vidíme, některé země mají dost práce s tím, aby Ukrajině dodaly to, co slíbily,“ uvedl v pořadu 360° Vojáček. Podle něj by v případě dlouhodobějšího výpadku pomoci ze strany USA ostatní spojenci nebyli schopni Spojené státy nahradit.

 „Finanční tíže pomoci Ukrajině leží na Spojených státech, a jestli USA v nějaké rozumné době neuvolní peníze, tak Ukrajincům prohrály válku,“ doplnil Hynek. Podle něj nebude Evropa nikdy schopná případný výpadek Spojených států objemem výroby či zdroji nahradit.

Situace je podle Vojáčka kritická. Připomněl vyjádření ukrajinských představitelů, podle kterých obránci čelí soustavnému tlaku Rusů. „V posledních dnech se začíná spekulovat o tom, že by Rusové mohli zahájit velkou ofenzívu směrem na Charkov. Pokud by město padlo, zmizel by tím hlavní opěrný bod obránců na východní Ukrajině,“ sdělil Vojáček.

V takovém případě by podle jeho názoru pravděpodobnost, že by východní Ukrajina znovu získala zpět ztracená území, byla minimální.

  X X X

ČAPUTOVÁ   PROSAZOVALA    DO  VEDENÍ  SR  KORČOKA

Škandál – prezidentka Čaputová porušila moratorium v prospech Korčoka!

Zuzana Čaputová zneužila svoj post prezidentky a bezprecedentne porušila moratórium. Toto je škandál, aký tu ešte nebol.

Načo rešpektovať moratórium, keď ho nevie rešpektovať Čaputová? Videli ste jej aktuálny status? Vyhlasuje, vraj žiaden z kandidátov nás nezatiahne do vojny, čo je čistá lož.

Korčok robí všetko preto, aby eskaloval konflikt s Ruskom a nikdy sa nevyhranil ani proti vysielaniu vojsk, práve naopak. Čaputová počas moratória píše, že Korčok ani Pellegrini nás do vojny nezatiahnu a vraj je to vyvolávanie strachu.

O Pellegrinim nikto nič také v kampani netvrdil, čiže jeho meno v statuse použila iba ako alibi. Detinské alibi. Je to Korčok, kto čelí obvineniam, že nás zavlečie do vojny. A Čaputová sa deň pred voľbami rozhodla porušiť moratórium a otvorene sa ho zastať.

Nie, toto ešte neurobila žiadna úradujúca hlava štátu. Takto flagrantne vstúpiť do politického súboja a ešte aj v čase moratória. Američania musia byť veľmi nervózni. Boja sa, že ich kôň prehrá. A tak povolali svoju madam z paláca.

Proti Korčokovi sa zdvíha vlna odporu. Stojí proti nemu celý ľavicový aj národný tábor, regióny, Maďari, konzervatívci aj alternatíva. Všetci vedia, že Korčok je vojna. A že urobí všetko, aby poslal našich slovenských chlapcov na front.

Ak Čaputová tvrdí opak, hlúpo klame a zavádza. Ale čo je horšie, vstupuje do kampane – otvorene a protizákonne. A ešte aj arogantne. Vie, že jej za porušovanie moratória nič nehrozí, lebo má imunitu.

Progresívci musia mať hrozný strach, keď sa uchyľujú k takýmto faulom. Ukážme im, že ten strach je oprávnený a že ich vojnový kandidát nevyhrá. Čaputová chcela svojim podrazáckym statusom zmobilizovať kaviareň. Nech svojou aroganciou zmobilizuje nás.

 Ľuboš Blaha, (Autor je místopředsedou NR SR a místopředsedou strany Smer-ssd), server vasevec.cz

X X X

Prezidentské volby vyhráli Pellegrini i Fico. Slováci dle premiéra dali najevo, že souzní s nastoleným směrem

Předseda slovenského parlamentu a šéf vládní strany Hlas Peter Pellegrini bude novým prezidentem. Přestože před dvěma týdny v prvním kole zaostal, druhé přesvědčivě ovládl díky masivnímu nárůstu voličské účasti i úspěšnému přetažení příznivců neúspěšných kandidátů. Premiér Robert Fico (Směr) hlasování označil za referendum o vládě a Slováci tak dle něj vyslovili souhlas se směřováním země.

 Pellegrinimu se povedlo něco podobného, co v roce 2018 Miloši Zemanovi. Volební účast v českých prezidentských volbách se tehdy z 62 procent v prvním kole zvýšila na 66,6 procenta v kole druhém.

Letos na Slovensku však šlo o ještě výraznější rozdíl, kdy účast z 52 procent v prvním kole narostla až na 61 ve druhém. V absolutních číslech přišlo k urnám o 400 tisíc voličů více.

Pellegriniho mobilizace byla tak masivní, že jeho 1,4 milionu získaných hlasů je dokonce ještě více, než kolik loni v zářijových parlamentních volbách dostaly strany současné vlády Směr, Hlas a SNS.

Naopak Korčokových 1,24 milionu hlasů by mu v roce 2004, 2009 a 2019 stačilo na vítězství.

Masivní mobilizace

Všechna čísla výzkumných agentur před volbami naznačovala, že půjde o nejtěsnější souboj v historii přímých slovenských prezidentských voleb. To se sice potvrdilo, výsledek 53:47 je však jasnější, než předpokládaly sondáže. Hlavním důvodem je zmíněný masivní nárůst volební účasti, který je pro výzkumníky složitý modelovat.

V čem se ovšem sociologové shodovali a co se potvrdilo, byl předpoklad, že čím vyšší bude volební účast, tím lépe pro Pellegriniho. Předseda parlamentu měl větší potenciál přetáhnout voliče neúspěšných uchazečů z prvního kola.

„Vše pod 50 procent bude pomáhat Korčokovi, jehož voliči jsou mobilizovanější, zatímco vyšší účast je výhodou pro Pellegriniho,“ říkal před druhým kolem šéf agentury AKO Václav Hřích.

Zatímco Pellegrini je součástí nejvyšší slovenské politiky dlouhá léta a prošel si kromě postu hlavy státu všemi politickými funkcemi, přičemž si vždy mezi Slováky držel velkou oblíbenost, Korčok musel během kampaně před prezidentskými volbami pracovat na tom, aby se vůbec dostal do povědomí širší veřejnosti.

Pellegriniho cílem pro druhé kolo bylo oslovit hlavně voliče neúspěšných kandidátů z prvního kola, případně ty, kteří volit vůbec nepřišli. Podařilo se mu obojí.

Klíčová masa byla více než čtvrt milionu voličů třetího nejsilnějšího kandidáta z prvního kola Štefana Harabina. Bývalý soudce nejvyššího soudu vystupuje velmi prorusky a jeho podporovatelé se rekrutovali z řad voličů vládního Směru a SNS nebo z ještě radikálnější mimoparlamentní Republiky. Už po prvním kole bylo z dat patrné, že větší část z nich v druhém kole přijde a podpoří Pellegriniho.

Co se týče účasti, před dvěma týdny byla velmi nízká hlavně na jihu země obývaném z velké části slovenskými Maďary a v některých částech severního a východního Slovenska. Pro druhé kolo se ji v těchto regionech podařilo stejně jako na většině území zvýšit. V naprosté většině případů z toho těžil Pellegrini.

Lze to vidět na různých příkladech. V okrese Kežmarok ležícím na úpatí Vysokých Tater v konzervativním regionu Spiš sice Korčok v prvním kole získal 9404 hlasů, ve druhém přidal jen 3103, Pellegrini se dostal z 6677 hlasů na dvojnásobek.

Nejsevernější slovenský okres Námestovo v prvním kole ovládl Korčok se ziskem přes 10 tisíc hlasů. Ve druhém se ale vše obrátilo, předseda parlamentu posílil z necelých 8700 až nad 15 tisíc hlasů, zatímco exdiplomat dostal celkem jen 13 600 hlasů.

A například v jihoslovenském Lučenci Pellegrini sice s přehledem a ziskem 9100 hlasů ovládl už první kolo, dokázal ale nabrat i další voliče a dostal se až na 16 429 hlasů, zatímco jeho soupeř Korčok posílil opět jen o tři tisíce.

Referendum o vládě

Velká mobilizace a nakonec i větší rozdíl, než se předpokládalo, jsou překvapivé i proto, že Pellegrini mezi prvním a druhým kolem nebyl v komfortní situaci. Musel čelit sebevědomému Korčokovi, další várce tvrdých osobních útoků ze strany Igora Matoviče a vyslovovaná podpora od koaličních partnerů zůstávala spíše vlažná.

Když Pellegrini v sobotu večer přicházel do svého štábu, řekl, že šéfové koaličních stran Robert Fico (Směr) a Andrej Danko (SNS) jej nejspíš nenavštíví, jelikož už mají jiný program.

O to více pak zaujalo, že se premiér Fico objevil na tiskové konferenci poté, co již bylo jasné, že Pellegrini zvítězí. Přestože Pellegriniho v minulosti hned několikrát nazval zrádcem a v boji o prezidentský post jej podpořil z čirého pragmatismu, před kamerami nakonec společně zářili nadšením.

Fico novému prezidentovi podal ruku, objal ho a zvolal: „Ať žije Peter Pellegrini, ať žije nový prezident a ať žije Slovenská republika.“

Následně pódium využil k tomu, aby celé prezidentské volby nazval referendem o své vlastní vládě. Už čtvrtý Ficův kabinet se moci ujal loni na podzim. „Referendum o našem vládnutí dopadlo dobře. Jsme předurčení vládnout až do roku 2027,“ vyvodil Fico, že tímto testem prošel, a tak může zůstat v klidu u moci až do příštích parlamentních voleb.

„Koalice dostala štempl, že její dosavadní kroky voličskou populaci nijak zvláště neznepokojily,“ zhodnotil komentátor SME Peter Tkačenko.

Za pravdu mu dal i komentátor TV Joj Arpád Soltész: „Už parlamentní volby 2023 byly referendem o geopolitické orientaci Slovenska, prezidentské volby 2024 jen potvrdily výsledek.“

‚Toto vám nezapomenu‘

Poražený finalista Ivan Korčok uznal svou porážku krátce předtím: „Rozhodla vysoká účast, respektuji ji. Ale rozhodl i strach,“ řekl ve svém povolebním projevu.

Bývalý ministr zahraničí si nebral servítky. Zmínil, že na Slovensku se člověk může stát prezidentem i tak, že vede netransparentní kampaň. „Že nikdo nebude vědět, odkud přišly na účet peníze, že to nikoho nebude zajímat. Ukazuje se, že se můžete stát prezidentem tak, že budete šířit nejen nenávist, bičovat vášně a tlačit lidi na barikády. Kampaň se dá vyhrát i tak, že z toho druhého, ze mě, uděláte kandidáta války. Toto vám nezapomenu,“ vzkázal.

Právě snaha Pellegriniho tábora vykreslit Korčoka jako „válečného štváče“ byla jedním z hlavních témat kampaně mezi prvním a druhým kolem.

Pro pojištění vítězství nenechali nic náhodě, k negativní kampani přidali ministři Hlasu a Směru i příhodně načasované mimořádné odměny pro státní zaměstnance ve svých resortech.

X X X

EXPOLICISTA   ŠLACHTA  PROTI  ZÓNĚ  ZA   40  MILIONŮ

V  POHOŘELICÍCH   U  BRNA

 Šlachtova Přísaha má problém s průmyslovou zónou v Pohořelicích. Její zastupitel ale prodal developerovi pozemky za 14 milionů

 V jihomoravských Pohořelicích má vzniknout nová průmyslová zóna. Proti její výstavbě mohutně brojí tamní opozice, lidé z hnutí Přísaha někdejšího šéfa policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Róberta Šlachty. Proti stavbě se zástupci Přísahy veřejně vymezují, k protestům motivují občany. Paradoxem ale je, že jeden ze zastupitelů Přísahy Aleš Saitl, který zval mimo jiné obyvatele Pohořelic na projednávání zóny na radnici, prodal investorovi svoje pozemky za 14 milionů korun.

Jak Ekonomický deník zjistil, v Pohořelicích, v okrese Brno-venkov, se buduje nová průmyslová zóna na ulici Brněnská. Lokalita má cca 23 hektarů a je tvořena drobnými vlastníky polí.

Firma Garriba, která se dohodla s vedením města na umístění průmyslové zóny v Pohořelicích, vykupuje pozemky od vlastníků pozemků.

Jedním z prodávajících byl také místní zastupitel za Přísahu Aleš Saitl.

Jak Ekonomický deník zjistil, Saitl se v minulosti netajil sympatiemi k průmyslové zóně, když seděl ve vedení města coby zastupitel nebo radní města za jiný subjekt.

„Poté co se v posledních komunálních volbách přidal k Přísaze Roberta Šlachty, dal se na stranu opozice a vůči zóně se dle obyvatel Pohořelic začal vymezovat jinak, jak pravděpodobně požadoval předseda Přísahy Róbert Šlachta,“ sdělil Ekonomickému deníku jeden z občanů jihomoravského města, který na prodej pozemků upozornil.

„Už těch záborů orné půdy bylo dost! Jinde už to pochopili, jen u nás nějak vedení města „zamrzlo“! Co zbyde dalším generacím? Jen ´spálená zem?,“ postovala na Facebooku pohořelická Přísaha zprávu České televize, která se týká průmyslové zóny a mluví v ní předseda Přísahy Šlachta.

„Kam oko dohlédne narazí na ´Plechovky´…Vedení města, ´Pětikolce´ a firmě Garribba. Těm všem můžeme poděkovat za to, že na příjezdu od Brna nás budou vítat další logistické haly. Padne na to dalších 22 hektarů orné půdy. Naroste už tak přebujelá doprava. Také se ptáte proč to dělají? No ani my to nechápeme, můžeme jen domýšlet, ale jedno je jisté „JSME PŘI HLASOVÁNÍCH ZÁSADNĚ PROTI!“ Ke změně to nestačí, nemáme většinu, ale náš názor na věc to podepisuje! Tak dámy a pánové z vedení města, zasadíme pár kytiček, vyfotíme se a zase budeme mít naše krásné Pohořelice?! Možná vám vaše děti a vnoučata jednou ´poděkují´ za to, co jste jim tady nechali,“ zní další post pohořelické Přísahy na Facebooku.

„Aleš Saitl dokonce na Facebooku My Přísaha Pohořelice nabádal spoluobčany k aktivitě proti zóně, přestože již v roce 2019 osobně s firmou, která chce průmyslovou zónu vybudovat, uzavřel smlouvu o prodeji pozemků právě pro vznik průmyslové zóny. V nevědomosti pan Saitl nechal i svého předsedu Šlachtu, když v reportáži pro ČT Brno obhajuje důležitost orné půdy nebo jen oba tahají své voliče za nos a peníze si teď rozdělí? Dostal pan Šlachta odsypáno a Černého Petra před voliči Přísahy má vedení města?“ sdělil Ekonomickému deníku jeden z občanů jihomoravského města, který chce zůstat v anonymitě.

V tomto odkazu zve Aleš Saitl občany na jednání zastupitelstva, na kterém se měl řešit rozpočet a průmyslová zóna. Podle Saitla šlo o dvě zásadní věci. „Obě dvě věci budou mít zásadní vliv na směřování města, přijďte a pojďte se s námi o těch důvodech bavit,“ řekl Saitl na videu.

Pozemek, který Aleš Saitl prodává developerovi tvoří 5,6 procent celé plochy, 1,27 hektaru k celkové ploše 22,5 hektarů, ale má dobrou polohu k umístění hal vůči kterým hnutí Přísaha brojí.

Cenu vám neřeknu!

„Upřímně nechápu váš zájem o moji osobu, ale na vaše otázky se pokusím odpovědět. Předmětný pozemek jsem získal před ca 22 lety. Před asi 20 lety jsem byl osloven realitní makléřkou, která měla zájem pozemky v této lokalitě scelit. A následně hledat investora. S tímto návrhem jsem před 20 lety souhlasil a uzavřel zprostředkovatelskou smlouvu se společností Gasvo. V následujících letech probíhala jednání mezi společností Gasvo, Městem Pohořelice a potencionálními investory. Ke konečnému prodeji došlo v letošním roce. Společnost Garriba odkoupila pozemky od všech vlastníků, kteří měli se společností Gasvo uzavřenou zprostředkovatelskou smlouvu,“ začal svoji reakci na otázky Ekonomického deníku Aleš Saitl.

Na otázku, za kolik pozemky prodal a z jakých důvodů, Aleš Saitl odmítl odpovědět: „Zde nevidím důvod vám cenu sdělovat. Pouze uvedu, že ceny pozemků vyjednávala na základě zprostředkovatelské smlouvy společnost Gasvo.“

Na otázku, když se pohořelická Přísaha vůči průmyslové zóně tvrdě vymezuje, jak je na tom se zónou prodávající, odpověděl: „V první řadě vás musím opravit, nejsem členem Přísahy a nikdy jsem jím nebyl. Ohledně průmyslové zóny mám liberální názor. Celý profesní život pracuji v logistice, v průmyslové zóně v Pohořelicích. Pohořelice vždy byly, vzhledem ke své poloze, na obchodní trase. A v současné době, i s přihlédnutím ideálnímu napojení na D52, jsou Pohořelice z hlediska logistiky výhodné.“

K výzvě na Facebooku, ať se místní občané účastní jednání zastupitelstva kvůli průmyslové zóně pak Alešč Saitl dodal: „Nejsem si jistý, na jaký příspěvek se odkazujete. Nicméně jestli jsem občany zval na jednání o zóně, nevidím na tom nic špatného. Bez ohledu na to, jestli jsem byl vlastníkem některého z pozemků. Závěrem chci podotknout, že ke změně územního plánu pro danou lokalitu došlo v minulém volebním období, kde jsem nebyl zastupitelem. V případě, že se o dané lokalitě jednalo na zastupitelstvu města v tomto volebním období, vždy jsem přesně podle zákona oznamoval střet zájmů.“Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

 X X X

 Kala: Ohromilo nás, že lidé vůbec nevědí, co dělat v krizi či ohrožení země. Stát ale investuje stamiliony

Digitalizace v Česku postupuje pomalu, hlavně ve srovnání s ostatními státy EU. Řada veřejných služeb se navíc dělá tak, aby vyhovovala víc státu než občanům. Stát také vynakládá stamiliony korun na projekty ochrany obyvatel pro případy krize, počet úkrytů, ale i informovanost lidí jsou ale mizivé. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Miloslav Kala to řekl v rozhovoru pro pořad Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus.

 x V úvodu výroční zprávy radíte trochu poodstoupit od jednotlivostí, aby člověk viděl celý obrázek, co vlastně stát pro lidi dělá. Jaký obrázek vidíte vy? Jsme opravdu nevzkvétající stát? Je to taková deprese?

Myslím, že jsme krásná, bohatá země a máme velký potenciál. Otázka je, jestli ho plně využíváme. Z pohledu hospodaření státu bych řekl, že zrovna štika v rybníce nejsme. Jsme spíš takový ten líný kapr někde u dna. A to je škoda.

x A v čem se to podle vás projevuje?  Na čem to je vidět?
Když si vezmete mezinárodní srovnání, které to asi nejlépe ukazuje, tak výkon ekonomiky byl v EU plus 0,5 procenta, což není příliš dobrý výkon, ale my máme minus 0,5 procenta. Když si vezmete inflaci, tak za rok 2023 byla u nás jedenáct procent, o více než pět a půl procentního bodu vyšší než průměr EU. Pokles reálných mezd v OECD dosáhl 3,8 procenta, v případě České republiky to bylo 10,4 procenta.

Myslím, že bychom si měli říkat natvrdo ta čísla. Měli bychom se srovnávat nejenom s průměrem, ale s těmi nejlepšími a v souladu s tím, co jsem řekl na začátku. Věřím tomu, že máme potenciál, abychom se dostali zase zpátky na špičku.

x V úvodu nové zprávy jste také vyjádřil překvapení nad tím, že v dnešní době, kdy se bohužel jednou z hlavních věcí stává ochrana obyvatel a jejich příprava na případné válečné události, tak výsledky jedné z vašich loňských kontrol, která se této věci týkala, nebyly příliš příznivé. V Česku je podle vás málo krytů – jen pro tři procenta lidí. Také třeba stále chybí slibované webové stránky, kde se lidé dozví, jak se chovat v krizové situaci a kde hledat pomoc. Přitom, jak uvádíte, na ochranu lidí ministerstvo vnitra vydalo 720 milionů korun. Znamená to, že se i tato věc minula účinkem?

Je potřeba říci, že jsme vedle vlastní kontroly udělali také ohromný dotazník, který měl 47 tisíc respondentů, od kterých jsme chtěli vědět tři základní věci: jestli vědí, jak se chovat, jestli vědí, kde mají své úkryty, a jestli si myslí, že jsou dostatečně vzdělaní v tom, jak na takovou krizovou situaci reagovat.

Výsledek nás ohromil, možná i ochromil, protože 80 procent respondentů vůbec nemá žádnou informaci o poloze stálého krytu. Skoro polovina lidí vůbec nevěděla, jak se zachovat při úniku chemických látek, což se může stát na běžném zimním stadionu nebo v nějaké továrně. Také jsme viděli, že stát investoval velké prostředky, ale výsledek je takový, že skutečný úkryt máme pro tři procenta lidí.

My to neříkáme proto, abychom strašili. Říkáme, že to je přece vážné. A když jsme vynaložili 720 milionů korun, tak co jsme měli udělat na začátku? Měli jsme si udělat analýzu, co je potřeba, jakou cestou půjdeme. Jsou různé přístupy. Takové Švédsko vydává při každých volbách novou brožuru a tu pošle zároveň s volebními lístky do každé domácnosti, kde si to lidé mohou přečíst a mají základní informaci, která se týká jejich okolí, jaká jsou rizika, jak se můžou zachovat.

x A na nic takového ministerstvo vnitra těch 720 milionů nevynaložilo? Kam tedy ty peníze šly?

Žádná taková brožura zpracována nebyla. V Polsku jdou jinou cestou. Mají něco, jako byla u nás branná výchova, a na středních školách vzdělávají studenty. Ve Finsku zase jdou cestou, že úkryty nestaví stát, ale ten, kdo chce postavit novou budovu, má podmínku, že v rámci toho někde v garáži nebo ve sklepě musí být vymezený úkryt, který potom lze využít.

Kde jsou úkryty?

x Když jste mluvil o úkrytech v Česku, tak ty jsou v nějakých veřejných prostorách, jako je třeba metro nebo nemocnice? Co to je za úkryty?

Ano, takové. Ale vedle toho jsou i speciální úkryty, které se běžně nevyužívají. Bohužel stát zase funguje tak, že tu zodpovědnost přenechá třeba na obcích. A protože pro obce je to náklad, který žádný občan, dokud není válka, neocení, tak obce ty úkryty přestanou provozovat a v podstatě je uzavřou. Takže ve skutečnosti množství úkrytů klesá.

Ještě bych zmínil tu strašnou věc, co se stala koncem loňského roku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Asi dva roky předtím jsme dělali kontrolu ochrany měkkých cílů, kde se také vynaložilo několik set milionů korun. Ministerstvo vnitra také, když jsme zveřejnili své závěry, tak je bagatelizovalo a říkalo, že je všechno zajištěno a že ta rizika nejsou vysoká a že neví, proč takto plašíme lidi a posíláme nějaké hrozné zprávy.

No a když se ta situace stala, tak neuplynuly možná ani tři týdny nebo měsíc, a už se přišlo s iniciativou, že se vynaloží tři miliardy korun na ochranu měkkých cílů. Samozřejmě schvaluji, aby se vynaložily ty tři miliardy korun, ale musí se vynaložit správně. Jedna věc je na co, a druhá věc je jakým způsobem.

x Když se ještě zeptám na těch 720 milionů, které měly jít na ochranu lidí, tak na co to tedy šlo?

Nemělo to jít jen na vlastní ochranu lidí. Mělo to jít na budování systému, který bude lidi chránit. Mělo to celou řadu položek. Součástí byly určité analýzy, ale třeba také plán, že vznikne webová stránka, která vás v případě nějaké nehody nebo krizové situace povede, abyste věděla, jak se máte zachovat, co si máte sbalit, kam se máte dostavit apod.

x Ve výroční zprávě také kritizujete výdaje ministerstva obrany, které se za posledních pět let takřka zdvojnásobily. Není to ale v této době logické? Navíc když se obrana dlouhodobě zanedbávala…

My určitě nejsme ti, kdo by kritizovali navyšování rozpočtu ministerstva obrany. Jednoznačně si myslím, že je potřeba plnit závazek, který máme vůči NATO. Z našeho kontrolního pohledu je to legální kritérium, které jsme dlouhodobě kritizovali, že není naplňováno, a jsme rádi, že teď naplňováno má být.

To, co ale ukázaly kontroly, a nutno říct, že to zatím nebyly žádné velké nákupy, ale spíše drobnosti, tak poukázaly na problémy, že buď prostředky chceme vynakládat a nejde nám to, anebo prostředky vynakládáme nesprávným způsobem a zbytečně draho. Nákup automobilové techniky, což je asi banální věc, kterou musí zvládnout každá stavební firma nebo zemědělské družstvo, tak probíhal takovým způsobem, že se ty záměry nedařilo naplnit.

Ale co horšího, v průběhu času se opravovala automobilová technika, která byla dávno za svojí životností a oprava v některých případech stála více, než kolik by stál nákup nového vozidla s garancí a samozřejmě s úplně jinými parametry. Takže je velmi dobře, že máme navýšený rozpočet, a myslíme si, že je to potřeba. Ale neznamená to, že když přivezu na ministerstvo obrany stovky miliard korun a položím je tam, tak že jsem tím zvýšil obranyschopnost.

Účelně a efektivně

x Také se trochu pozastavujete nad tím, že ministerstvo obrany v poslední době uzavírá velké zakázky bez soutěže přímo s vybranými zahraničními vládami nebo konkrétními výrobci. Spatřujete v tom riziko předražení zakázek. To je jenom jakési varování, nebo už jste v této věci přišli na něco podezřelého?

Omlouvám se, ale měl jsem pocit, že ta pasáž vyznívá trošku jinak. Říkáme, že navyšování výdajů musí odpovídat ekonomickým schopnostem země. Takže když jsme se rozhodli, kolik budeme dávat na obranu, tak na to musíme mít. Ta druhá část je, aby ministerstvo obrany bylo schopno ty prostředky využít účelně, hospodárně a efektivně.

Nemáme zatím zkontrolované nákupy stíhaček F-35 nebo nějaké jiné věci, ale máme celou řadu kontrol, které probíhaly i v minulém roce. Například jsme hrdí na to, že naše armáda má skvělou schopnou část, která se věnuje chemické, radiační a biologické ochraně.

V roce 2015 se rozhodlo, že se pro jejich potřeby nakoupí čtrnáct vozidel. Měla to být obrněná vozidla. Tato vozidla byla definována a bylo řečeno, že tato vozidla bude zmíněná jednotka potřebovat už v následujícím roce. V roce 2016 se rozhodlo, že se nebude kupovat čtrnáct vozidel, ale 40 párů vozidel, takže ten nárůst šel o 522 procent, to je strašné číslo, z původních 860 milionů korun na 5,4 miliardy korun.

Naší rolí není zpochybňovat, jestli je potřeba čtrnáct nebo 40 párů. Naší rolí je upozornit na to, jak vypadá ten plánovací proces. Je skutečně v pořádku? Bylo správně to první číslo, nebo to druhé? Ještě v závěru té kontroly jsme konstatovali, že jsme zatím žádná vozidla nenakoupili, takže od roku 2015 nemáme ani ten původní malý počet, ani ten velký.

x Vaším velkým tématem je také modernizace českého státu, do které každoročně proudí miliardy korun na digitalizaci. Z té nové zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu ale vyplývá, že se to pořád nedaří. V pasáži o ochraně obyvatel máte poznámku, že ani nechcete pomyslet na to, jak by to v Česku dopadlo s mobilní aplikací, v níž by lidé po vzoru Švýcarska našli všechny potřebné informace. Skutečně neumíme spravovat stát moderně? Já třeba ze své praxe vidím, že těch elektronických služeb státu přece jen přibývá.

To je skvělá zpráva a jsem rád, že mohu potvrdit, že těch služeb přibývá. Ten náš pohled je ale trošku komplexnější. My jsme se zabývali tzv. katalogem služeb veřejné správy a ten měl proces digitalizace k roku 2023 popsat a měl říci, jak na tom jsme. Takže těch služeb je 7683, z nich bylo definováno 7485, které jsou určeny pro digitalizaci.

Pro jednoduchost, mělo se digitalizovat sedm a půl tisíce služeb. Výsledek je takový, že prostřednictvím tzv. samoobslužného portálu se podařilo 1298, což je 17 procent služeb. A některé služby odkazují na nějaké formuláře, těch je jenom 455 služeb, to znamená šest procent. Takže skvělé, postupujeme…

x … Ale máme to české, pomalé tempo.

To tempo je to kapří, jak jsem říkal na začátku. A druhá věc, kterou bychom si měli neustále připomínat, je to, že stát řadu služeb buduje tak, aby vyhověly státu, nikoliv občanům. Když si každý občan srovná, jaké aplikace mají banky pro své klienty, jaké aplikace jsou dnes pro doručování poštovních zásilek, nakupování v e-shopech apod., tak myslím, že vidíme určitou propast.

Částečně je přirozené, že tam zůstane, protože stát musí být do určité míry ostražitý a nemůže povolit úplně všechno, na druhou stranu u těch bank lze převádět obrovské prostředky a musí to být garantováno, musí to být v pořádku. A kupodivu jim to funguje.

x To, že nemáme předvyplněné formuláře, mimochodem ukazuje také ukazatel DESI, který srovnává digitalizaci veřejných služeb v celé EU. A zrovna v tomto ukazateli jsme někde na předposledním místě. Daří se nám třeba aspoň propojovat ty služby, které už digitální jsou, a plnit tedy to heslo státu, že neobíhají občané, ale listiny?

Dle našich zjištění to dokonalé není. Ale máme dobré příklady. Vždycky, když se připojí nový systém, tak ten centrální spadne, protože není připraven právě na tu zátěž. To ale také dokazuje, že se začínají vyměňovat informace. Takže já to těm, kteří při spuštění prostě narazí na velký zájem, nevyčítám.

V poslední době například vznikl systém pro lepší přijímání přihlášek na CERMAT. Vznikl za nějakých okolností, a pokud teď všechny přijímačky proběhnou v pořádku, tak klobouk dolů. Prostě dokázali tady s malými náklady, s obrovským nasazením něco udělat. Samozřejmě, pokud to bude fungovat, pokud to bude v pořádku. Podobně se některé agendy digitalizují na ministerstvu práce a musíme říct, že jsou orientované klientsky, ale zůstává tam celá řada agend, které jsou úplně nesmyslné.

X Existuje nějaký dobrý příklad ze zahraničí, kde digitalizace funguje?

Je jich celá řada. Bohužel se ukazuje, že před námi je hodně zemí. Mně se strašně líbí třeba to Estonsko, které si to dalo i do názvu (název projektu Digitální společnost e-Estonia – pozn. red.), že deklarují, že chtějí prostě po této cestě jít. Ale málo se mluví o jiných zemích, třeba o Nizozemsku.

Oni se primárně rozhodli, že ušetří 25 procent nákladů na veřejnou správu, což je neobyčejné. Šli na to cestou tzv. road map, což znamenalo, že tím systémem nechali projít reprezentanty různých skupin – studenty, důchodce, matky na rodičovské – a sledovali administrativní zátěž jak pro toho člověka, tak pro stát. Hledali, kde jsou ta úzká místa.

Nešli tedy tím směrem, že by koncipovali novou architekturu systému, ale odstraňovali místa, kde se systém zadrhával nebo komplikoval. Zatím podle mých informací, které nemusí být přesné, dosáhli jenom zjednodušením těch předpisů a postupů 20 procent úspory, což je skutečně skvělé. Kdyby se to povedlo u nás, tak je to významný příspěvek ke snížení deficitu státního rozpočtu.

Očekávání digitalizace 

x Velké téma současné vlády je zkracování doby pro povolování výstavby klíčové infrastruktury, jako jsou dálnice, železnice nebo sítě. Ve výroční zprávě konstatujete, že to řízení je stále náročné a spolu s chybami v přípravě projektů to vede ke zpožďování i prodražování výstavby. Proč se to nedaří? A můžete to ukázat na nějakém konkrétním případu?

Začal bych asi tím, že asi za tři měsíce má začít fungovat nový zákon a ten měl digitalizaci do toho stavebního řízení zavést. Všichni to netrpělivě očekávají, ale už začínáme slyšet hlasy, že to řízení nějak neprobíhá. A myslím, že i na vaší stanici jste o tom mluvili…

x Skoro všichni kromě ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše (Piráti) si myslí, že se to nestihne…

Takže skepse je určitě namístě. Navíc digitalizovat přijímací řízení na střední školy je přece jenom jiná úloha než digitalizovat stavební řízení se vším rozsahem, který tam je. Pak je tu ještě druhá věc, o které nevedeme žádnou diskusi. Podle mého názoru u nás není problém s délkou stavebního řízení jako takovou.

U nás je problém s tím, že nejsme schopni řešit konflikty a ty konflikty nastávají vždycky. Pokud chcete stavět v Praze, tak se ozvou místní obyvatelé. Pokud chcete dálnici, tak se ozvou místní obce, pak samozřejmě do toho ekologické spolky a celá řada dalších vznesou celou řadu námitek. To řízení není postaveno tak, aby bylo nějak rychle schopno se s těmi námitkami vypořádat. A když už se s nimi vypořádá, tak následují další a další opravné prostředky.

x Začne se to pinkat sem a tam…

Ano. Dokončili jsme výstavbu našeho sídla, takže my s tím taky máme zkušenost. Víme, do čeho to naráželo. Ale chtěl bych říct, že ti vlastní úředníci na stavebních úřadech odvádějí dobrou práci, požadavků na ně je podle mě příliš. Myslím si, že v celé řadě segmentů by měl stát postupovat jinak. Měl by definovat, jaké jsou požadavky státu třeba na rodinný domek.

A když se povoluje někde na poli 50 rodinných domků a vede se 50 jednotlivých řízení a ke každému se vyjadřují hasiči, vodoprávní a já nevím, kdo všechno další, tak si myslím, že kdyby stát řekl, já tedy budu regulovat to, to a to, a pokud ten projekt to bude splňovat, tak to povolím. Tak by ušetřil práci jak úředníků, tak samozřejmě i těch, kteří chtějí stavět.

Takže by se to mohlo sekat jako Baťa cvičky, protože proč by měl váš dům mít jinou regulaci než můj, když stojí vedle sebe. A pak jsou ty velké infrastrukturní projekty a tam si myslím, že největší problém je skutečně ta neschopnost řešit konflikty, neschopnost rozhodnout, jestli je na vyšší úrovni ochrana životního prostředí, nebo potřeba dopravy.

x Loni jste ve výroční zprávě poukázal na státní dotační hydru, která mění ekonomiku z tržní na dotační. Vidíte v těch kontrolách, které jste prováděli loni, nějaký posun k lepšímu?

Musíme to asi rozdělit. U národních dotací vláda rozhodla, že je přece jenom o něco oseká. Udělala to nějakým způsobem, ke kterému se nechci vyjadřovat, ale jakási vůle se tím zabývat tam byla. Pak je samozřejmě oblast evropských dotací, které běží, jsou schválené, jsou prostě dlouhodobě nastavené tak, že to moje volání mělo zatáhnout za záchrannou brzdu a mělo říct: podívejme se do toho dalšího programového období a pojďme to nějakým způsobem přehodnotit. Co budeme dotovat?

Celá řada těch oblastí nemá nárok na to, aby splnily podmínku, že dotujeme veřejnou službu. Prostě celá řada věcí není veřejnou službou, nesplňuje ty atributy a měli bychom je nemilosrdně škrtnout, byť jsou bohulibé. Prostě to stát nemá dotovat.

x  A co to je pro příklad?

Těch příkladů, jak funguje ten zvrácený dotační systém, uvádíme spoustu. Funguje až tak, že stát dotuje genderové audity soukromým firmám. A jak je dotuje? Dá té firmě dotaci za to, že si nechá udělat genderový audit. Ta firma si o to požádá, dotaci dostane a v rámci genderového auditu by měla posoudit odměňování mužů a žen.

Jenže oni nedají té auditorské firmě souhlas k tomu, aby získala informace o platech nebo mzdách v jednotlivých kategoriích. Takže výsledek je nula, ale dotace je proplacena. Samozřejmě genderové téma se má řešit. Nejsem proti tomu, ale stát má dva nástroje. Jeden je bič a druhý cukr. Je to přesně ta věc, kdy se to má nařídit. Uděláte si genderový audit, udělejte si ho, jak chcete, jsou na to různé nástroje, různé metody, mě jako stát zajímá jenom to, že garantujete spravedlnost v odměňování mužů a žen.

X X X

 HLADÍK  DĚLÁ  ČISTKY  LIDOVCŮ,  CHCE  VYHODIT   DLOUHOLETÉHO   MINISTRA  SVOBODU

Hladík navrhne předsednictvu KDU-ČSL vyloučení exšéfa strany Cyrila Svobody

Místopředseda KDU-ČSL a současný ministr životního prostředí Petr Hladík chce předsednictvu strany navrhnout vyloučení bývalého šéfa lidovců Cyrila Svobody. Hladík mu vyčítá jeho politické názory z poslední doby včetně rozhovoru pro server Voice of Europe který je od středy na českém sankčním seznamu. Hladík to řekl dnes v pořadu České televize Otázky Václava Moravce.

Exšéf lidovců na slova ministra reagoval tak, že Hladík podle něj utíká od propadu prefencí vymýšlením pseudokauz. „Na jednání vedení pozván nebyl. Vyloučení má probíhat podle stanov,“ konstatoval Svoboda s dovětkem, že jeho spolustraníci mu nic nevytkli, ani s ním nemluvili. Podle stanov by měl být pozván k vysvětlení svých názorů. Až potom by mělo vedení strany hlasovat.

Mluvčí KDU-ČSL Simon Dytrych informoval, že předsednictvo strany probere návrh na vyloučení Svobody v úterý dopoledne. Hladík také řekl, že dlouhodobě nepovažuje Cyrila Svobodu za lidovce.

„Jeho dlouhodobé názory a směřování neodpovídá politice lidovců a očekával bych, že už dávno nebude členem strany,“ řekl Hladík v ČT. Chce proto předsednictvu KDU-ČSL navrhnout vyloučení Svobody ze strany. Vedení lidovců se podle něj sejde v úterý.

Při rozhovoru na seznamu nebyli, hájí se Svoboda

Svobodovi, který byl v letech 2001 až 2003 a také 2009 až 2010 předsedou KDU-ČSL a v minulosti zastával také post ministrů vnitra a zahraničních věcí, vyčítá Hladík především názory, které považuje za proruské.

Nelíbí se mu ani Svobodův rozhovor pro zpravodajský web Voice of Europe, který podle zjištění BIS provozovali proruští podnikatelé s cílem ovlivnit evropské volby. Webu, který česká vláda zařadila na sankční seznam, poskytli v minulosti rozhovory i někdejší přední čeští politici. Podle Hladíka si měl Svoboda předem zjistit pozadí fungování webu.

„Když jsem poskytoval rozhovor, na žádném sankčním seznamu nebyli, no tečka,“ řekl Svoboda Deníku N. Svoboda také řekl, že mu spolustraníci osobně nic nevyčetli. Spojování záměru s jeho rozhovorem pro web Voice of Europe lze proto podle něj brát jen jako spekulaci. Výroky Hladíka podle něj svědčí o úpadku KDU-ČSL.

Podle volebního modelu agentury Median z března a dnešního modelu agentury STEM by lidovci získali tři, respektive 3,1 procenta hlasů. Pro vstup do Sněmovny je stanovena hranice pěti procent.

X X X

 Úspěch české házené. Reprezentantky otočily zápas s Portugalskem a postoupily na ME

České házenkářky v posledním šestém utkání kvalifikace mistrovství Evropy porazily po obratu Portugalsko 25:22 a postoupily na závěrečný turnaj, který se uskuteční na přelomu listopadu a prosince. Svěřenkyně norského trenéra Benta Dahla se v Plzni proti outsiderovi dlouho trápily, v prvním poločase prohrávaly o sedm branek, ale po přestávce skóre otočily.

Ve čtyřčlenné skupině obsadily české reprezentantky druhé místo s bilancí čtyř výher a dvou porážek, které utrpěly se suverénním Nizozemskem. Národní tým postoupil počtvrté z posledních pěti evropských kvalifikací, minule neuspěl ještě pod předchozím trenérem Janem Bašným. Závěrečný turnaj budou hostit Maďarsko, Rakousko a Švýcarsko. Pod koučem Dahlem prošly házenkářky i na druhou velkou akci, vloni v prosinci na světovém šampionátu překvapily osmou příčkou.