Čaputová ze SR v Praze žádné překvapení. S Pavlem se předem domluvila, protože na na Slovensku ztratila oblibu u lidí i médií, a tak se snažila získat popularitu přes média v ČR. V SR padla vláda a neví se, jak dál. Babiš se trefil i do varování lidí ČR před válkou, jak potvrzuje i admirál NATO Bauer.

Pavel nejen mluvit s Fialou, ale hlavně rychle zařídit u Fialy víc peněz pro lidi, levné potraviny, nájmy, byty, plyn, vodu, elektřinu, PHM, dostatek léků, léčení, brzké operace a léčení v lázních přes pojišťovny, které mají dostatek financí. Z celé své vlády udělal milionáře, takže by měl pomoci i obyčejným lidem, řemeslníkům a podnikům.

Právě lázně mají stále málo pacientů, někde jsou poloprázdné domy, protože pacienti, důchodci, pracovníci podniků na lázně nemají peníze. Ve Františkových Lázních je stále mnoho volných lázeňských domů, protože na opravy nejsou miliony a dostatek pacientů. Za dr. Husáka a Dubčeka byly všechny lázeňské domy obsazeny.

X X X

Generál Pavel by měl zajistit, aby Fiala konečně na Hodonínsku, Břeclavsku i jinde byly opraveny všechny domy, byty a všechny vozovky, ulice obcí a měst po tornádu. Dodnes jsou ve špatném stavu.

X X X

Agenti USA, Anglie a spol. často hlásí hlavně ztráty vojáků a zbraní Ruska, ale o Ukrajině se nezmiňují, jako kdyby byli neprůstřelní. Neoznamují ani to, co dostávají za nápoje před bojem.

Hitler zásoboval nacisty a fašisty drogami, Stalin vodkou. Jaký nápoj jim míchá  Zelenský? Mnohé ženy z Ukrajiny, které jsou v ČR i jinde s malými dětmi, si posteskly, že na Ukrajině jsou manželé a další muži drženi násilím, protože musejí jít do boje a zbytečně přicházejí o život. Nejsou vůbec žádné náznaky Zelenského a vlády toho, kdy se s válkou skončí. Nemá se k tomu ani NATO, nebo se o tom nezmiňoval ani generál Pavel ve své propagaci na prezidenta, tvrdí odborníci.

X X X

SLOVA   BABIŠE  O  VÁLCE  NATO  S  RUSKEM  OTEVŘENĚ  POTVRZUJE  I  ADMIRÁL  NATO  BAUER

HEJTMANOVI  OSTRAVSKA  VONDRÁKOVI  SE  NELÍBILA  SLOVA  BABIŠE,  A  TAK  RADĚJI  VOLIL  GENERÁLA  PAVLA

A  TO  PŘESTO,  ŽE  Z  VONDRÁKA  UDĚLAL  VELKÉHO  POLITIKA  A  MILIONÁŘE  PRÁVĚ   BABIŠ

TAKOVĚ  ČLENY,  JAKO  JE  VONDRÁK,   MACURA,  VŠECHNY  STRANY  RYCHLE  VYMĚŇUJÍ

O skončení války na Ukrajině se snažil veřejně informovat kandidát na prezidenta ing. Babiš, sám Pavel o tom moc nechtěl hovořit. Teď to otevřeně přiznal admirál NATO Bauer.

X X X

ADMIRÁL  NATO  BAUER  PAVLOVI,  FIALOVI

Předseda vojenského výboru NATO admirál Rob Bauer uvedl, že Severoatlantická aliance je připravena na přímou vojenskou konfrontaci s Ruskem. Ta ale nastane jen ve chvíli, kdy jeho vojska překročí hranice členského státu aliance. Zhoršená bezpečnostní situace v Evropě vyvolává potřebu válečné ekonomiky v mírových časech, naznačuje Bauer, který v současnosti zastává post, na kterém dříve působil generál Petr Pavel.

„Jsme připraveni,“ odpověděl Bauer na otázku moderátorky portugalské stanice RTP, zda je NATO s to přímo vojensky konfrontovat Rusko. Připomněl, že Severoatlantická aliance už připravila na východním křídle NATO čtyři bojové skupiny, tři v Pobaltí, jednu v Polsku. K tomu se spojenci také rozhodli dát zelenou vzniku čtyř nových bojových skupin rozmístěných na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku a v Bulharsku.

„Myslím si, že je to důležitý vzkaz pro Rusko, náš postoj se změnil. Dáváme jasně najevo, že pokud by Rusko mělo v úmyslu napadnout NATO, je to červená linie,“ řekl předseda vojenského výboru NATO.

Podle Bauera Západ musí pokračovat ve vojenské pomoci Ukrajině a zajistit jí vítězství, jinak bude mít mnohem větší problém: Rusko na hranicích. Bauer poukazuje na návrh ruských bezpečnostních záruk, které Moskva představila v roce 2021 Západu a v kterých požaduje stažení sil a zbraní Severoatlantické aliance zemí, které se připojily k NATO po roce 1997. To se týká většiny východní Evropy. „To je jejich strategický cíl,“ říká Bauer. Dodává, že Putin v podstatě neskrývá, že chce návrat SSSR.

Válečná ekonomika v mírových časech

Admirál Bauer ale zároveň varoval, že pokud válka na Ukrajině něco ukazuje, tak důležitost dostatku střeliva a vojenského vybavení, s čímž obě znepřátelené země mají nyní značné problémy. Výzvou pro členské státy NATO je tudíž nyní změnit myšlení, protože některé doposud do armády investovaly jen nezbytné minimum.

Bauer naznačil, že část civilní průmyslové výroby Severoatlantické aliance se musí přeorientovat na válečnou ekonomiku v mírových časech a připravovat zbraně, střelivo a vojenské vybavení do zásoby. „Ale to je obtížné, samozřejmě,“ dodal.

Podobně mluvil i náčelník českého generálního štábu Karel Řehka. Vojáci podle něj nyní vedou například diskusi o kvalitě versus kvantitě a nalezení správné vyváženosti. Tedy o tom, zda není lepší místo velmi účinných, ale náročných obranných systémů takové, které jsou jednoduší a dostupnější.

V NATO podle diplomatů probíhá debata ohledně toho, kolik by členské státy měly věnovat na obranu. List Politico uvádí, že země se začínají smiřovat s myšlenkou, že 2 procenta HDP jsou základ. Některé státy, zejména pobaltské, hodlají na obranu vydávat i tři procenta HDP.

Vyjádření předsedy vojenského výboru NATO neušla pozornosti ruských médií. Agentura TASS uvádí jeho slova, že Západ musí být připraven, protože Rusko má vojenskou iniciativu. „Skutečnost, že nepřítel má lepší zbraně, neznamená, že problém je nepřítel. To je váš problém,“ citovala jej ruská agentura, která tím naznačila, že Bauer řekl o Rusku, že má lepší zbraně než NATO.

Bauer ale mluvil o lepších zbraních v souvislosti s ruskými námitkami, že dodávky kvalitnějšího a sofistikovanějšího vojenského západního vybavení Ukrajině je eskalací války. Jedinou eskalaci má na svědomí Rusko tím, že jeho vojáci nelegitimně setrvávají na ukrajinském území. „Pokud by dnes Rusové ukončili válku, nebude žádná eskalace,“ řekl.

Varování před dlouhou válkou

Vysoce postavení činitelé NATO v poslední době varují, že Západ musí více investovat do obrany, posílit vojenský průmysl a připravit se na budoucí války. „Putin je připraven vést dlouhou válku,“ prohlásilv lednu zástupce generálního tajemníka NATO Mircea Geoana. „Musíme být připraveni na běh na dlouhou trať“.

Podobně hovořil generální tajemník NATO Jens Stontelberg. „Nemůžeme podceňovat Rusko. Plánuje dlouhou válku,“ řekl v prosinci. Vyslovil obavu z toho, aby nepřerostla v obrovský konflikt mezi NATO a Ruskem.

Podle agentury Bloomberg Putin připravuje na Ukrajině novou ofenzivu a zároveň zoceluje svou zemi pro konflikt se Spojenými státy a jejich spojenci. Šéf Kremlu přitom očekává, že tato válka potrvá roky.

Ruští představitelé opakovaně tvrdí, že NATO je s Ruskem už v existenciální válce. Ukrajina je podle nich nástrojem, kterým Západ v čele s Washingtonem chtějí zničit Rusko.

X X X

CNN: Je NATO v přímém konfliktu s Ruskem? Podporu Ukrajiny musí členské státy zvažovat

S rozhodnutím Západu poslat tanky na Ukrajinu si mnozí položili otázku, jestli to znamená, že je NATO nyní v přímém konfliktu s Ruskem. Moskva má na to jasnou odpověď a dlouhodobě tvrdí, že NATO je v konfliktu s hlavním agresorem. Neustálá jaderná hrozba ze strany Ruska však členské státy NATO nutí zvažovat, do jaké míry mohou Ukrajinu podpořit.

Analýza, kterou zveřejnil web CNN, uvádí, že mezi odborníky panuje shoda, že žádnou členskou zemi Severoatlantické aliance (NATO) nelze podle jakékoli mezinárodně uznávané právní definice považovat za účastníka války s Ruskem. „Válka by znamenala údery provedené uniformovanými silami USA nebo NATO, které by útočily z území NATO proti ruským silám, ruskému území nebo ruskému obyvatelstvu,“ vysvětlil William Alberque z Mezinárodního institutu pro strategická studia. Dodal, že boje Ukrajiny nejsou válkou NATO, přestože to Rusko mnohdy tvrdí.

 Alberque svůj názor opírá o Chartu OSN, v níž se uvádí, že nic „nenarušuje přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, pokud dojde k ozbrojenému útoku na člena OSN, dokud Rada bezpečnosti nepřijme opatření nezbytná k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti“. Stálým členem Rady bezpečnosti OSN je i Rusko, které využilo svého práva veta a zablokovalo odsouzení svých akcí na Ukrajině.

Rusko se odvolává na 11. září

K tvrzení, že je NATO v ukrajinském konfliktu hlavním agresorem, se Kreml podle analýzy CNN snaží využít určitých šedých zón. Tyto šedé zóny by mohly zahrnovat použití západních zpravodajských služeb k provádění útoků na ruské cíle. Dále by prý mohly zahrnovat zahájení války proti terorismu ze strany USA a odvolání se na článek 5 NATO o kolektivní obraně, k čemuž došlo po útocích z 11. září 2001, kdy na Ameriku zaútočili teroristé, a nikoli národní stát.

Že se Západ snaží „zničit Rusko“, prohlásil například tajemník ruské Rady bezpečnosti Nikolaj Patrušev. Ruský velvyslanec ve Spojených státech Anatolij Antonov pak tvrdí, že americká administrativa tlačí na Ukrajinu, aby „provedla teroristické útoky v Rusku“. Přestože tato tvrzení nejsou ničím podložená, mohou mít určitý význam. Někteří analytici a komentátoři mimo Rusko, včetně Washingtonu, je berou vážně, což nahrává Kremlu.

Bývalý velvyslanec USA na Ukrajině John Herbst míní, že propagace myšlenky, že jde o válku NATO a Ruska, pomáhá Putinovi vysvětlit jeho domácímu publiku, proč invaze neuspěla tak rychle, jak Rusko doufalo. „Protože ruská armáda na Ukrajině selhala, je užitečné vysvětlovat to spíše jako válku s NATO než s Ukrajinou. Pomáhá to také ospravedlnit jakékoli další kroky, které by Putin mohl podniknout, a Rusko velmi rádo hraje na to, že by to mohlo znamenat použití jaderných zbraní,“ domnívá se Herbst.

Větší úspěch přinesla informační válka

Herbst zároveň podotkl, že informační válka Ruska proti Západu přinesla více úspěchu než jeho vojenské akce. Přiměla totiž racionálně smýšlející lidi ve Washingtonu, aby se zdráhali Ukrajině poskytnout zvýšenou vojenskou podporu, jelikož se obávají, že Putin použije jaderné zbraně.

„Ani nevíte, kolik expertů říkalo, že Ukrajině opravdu nemůžeme poskytnout určité zbraně, protože Putin použije jaderné zbraně. To, čeho jsme byli svědky v posledních šesti měsících, je, že ruští experti kontaktovali své kolegy na Západě, aby jim řekli, že Putin by to opravdu mohl udělat,“ popsal Herbst a dodal, že zejména Washington a Berlín se občas nechaly takovou hrozbou odradit.

 Dlouhodobí pozorovatelé Putina se ale domnívají, že existuje jen malá hrozba, že by Rusko konflikt eskalovalo natolik, že by vyprovokovalo NATO k silové reakci. Důvodem je podle nich to, že si Moskva uvědomuje, že by pro ni taková konfrontace byla fatální. „Jedním z mála cílů, které vedení Ruska a USA v současnosti sdílí, je vyhnout se přímému konfliktu mezi oběma mocnostmi,“ řekl Malcolm Chalmers, zástupce generálního ředitele Royal United Services Institute v Londýně. „Rusko ví, že konvenční konfrontace s NATO by pro ně velmi rychle skončila,“ dodal.

S tím, že je ruský jaderný útok nepravděpodobný, souhlasilo podle CNN i několik evropských představitelů a zdrojů z NATO. Možnost odpálení jaderných raket je ale prý potřeba brát v potaz. Ukrajina bude totiž velmi pravděpodobně i nadále potřebovat a žádat více zbraní a větší podporu od svých spojenců. Pokaždé bude muset každý člen NATO zvážit, zda mu to stojí za možné riziko.

X X X

 V  SRBSKU  S  OTEVŘENOU  NÁRUČÍ  VÍTALI  PREZIDENTA  ZEMANA

 Vítali se s otevřenou náručí. Zemana přijal srbský prezident Vučič

Prezident Miloš Zeman se v neděli setkal v Bělehradě se srbským protějškem Aleksandarem Vučičem. Během dvoudenní návštěvy se zúčastní otevření Českého domu, za jehož zřízení se v posledních letech opakovaně zasazoval. Oficiální část programu bilaterální návštěvy se uskuteční v pondělí.

 Nejprve Zemana v Bělehradě přijme Vučić, po soukromém setkání obou hlav státu bude následovat setkání se zástupci vlády či Parlamentu. Vyjma jednání členů národních delegací za účasti prezidentů proběhne také slavnostní otevření Českého domu v Bělehradě.

Právě jeho zřízení bude podstatnou částí srbské cesty Zemana. Za jeho obnovení se přimlouval Zeman opakovaně, s Vučičem o něm mluvil například při své návštěvě v Srbsku v roce 2019. Jeho stavbu zaplatila ve dvacátých letech 20. století česká krajanská komunita, v 60. letech jej zkonfiskovala Jugoslávie. Vučić Zemanovi slíbil, že se zasadí o vyřešení majetkoprávních sporů.

Srbsko následně investovalo do opravy domu a většinu budovy je nyní připraveno darovat České republice. Zeman s Vučičem proto v Bělehradě podle Pražského hradu podepíše Společné prohlášení prezidentů obou zemí o rozvíjení kulturní spolupráce a o zřízení Českého domu v Bělehradě, které má představovat politické stvrzení záměru dům Česku darovat. Darovací smlouvy budou uzavřeny následně mezi příslušnými institucemi obou zemí.

V domě bude sídlit České centrum i další české agentury a instituce, stejně jako krajanská komunita. Právě Česká centra by měla mít Český dům ve správě. Aby bylo zajištěno financování, budou některé prostory nabídnuty k pronájmu českým firmám.

S Vučičem se český prezident naposledy setkal loni v říjnu u příležitosti konání summitu Evropského politického společenství (EPC) na Pražském hradě. Mluvili tehdy například o migrační krizi a vysokém růstu počtu migrantů, kteří přes Českou republiku mířili z Turecka do Německa.

X X X

 Kořeny Petra Pavla: rázný otec v zeleném, matka s „buržoazním původem“

 Petr Pavel s otcem v roce 2011, kdy působil v belgickém Monsu na evropském vrchním velitelství spojeneckých sil NATO (převzato z knihy V první linii, Nakladatelství Academia).

 Pro nově zvoleného prezidenta byl v mnohém vzorem jeho otec, mluví o něm jako o respektované, ale také obávané autoritě. Vydal se nakonec v jeho šlépějích, ač sám pochyboval, zda se pro celoživotní službu v armádě vůbec hodí.

Člověk o svém osudu rozhoduje na pomyslných křižovatkách, kdy si chtě nechtě musí vybrat správný směr. Stačilo málo a nově zvolený prezident Petr Pavel mohl být dnes někým úplně jiným než armádním generálem v záloze.

Podle vlastních vzpomínek řešil velké životní dilema na konci roku 1979, kdy jako osmnáctiletý po opavském vojenském gymnáziu zahajoval studia na Vysoké škole pozemního vojska ve Vyškově. Po půlroční náhradní vojenské službě měl podepsat doživotní závazek Československé lidové armádě.

Kvůli některým špatným předešlým zkušenostem však velmi váhal. V listopadu 1979, krátce před podpisem smlouvy, řekl prý otci, že kontrakt s ČSLA nepodepíše a „jde od toho pryč“.

Pro otce, dlouholetého vojáka z povolání, to byl šok. „Měl ke mně dlouhý motivační proslov, v němž mi vykreslil realitu jinak, než jsem to viděl já, a nakonec jsem ten závazek podepsal,“ vzpomínal Petr Pavel v roce 2019 v knize V první linii, kdy s ním i jeho blízkými rozmlouval autor Vladimír Mertlík.

Tento střípek ze životopisu názorně dokládá, proč si Pavel vybral dráhu v zeleném suknu a jakou roli v jeho dosavadním životě jeho dnes už zesnulý otec Josef Pavel sehrál. Hlavně po jeho vzoru a po vzoru dědy z otcovy linie, který byl v Podkrkonoší horníkem, vstoupil také do KSČ.

 Podnikatelská krev po matce

Pokud by se nastupující český prezident více orientoval podle kořenů své matky, mohl se jeho život ubírat úplně jiným směrem. Třeba by nakonec podnikal jako jeho poražený konkurent ve finále prezidentské volby Andrej Babiš.

Pavlova matka Marie, rozená Mojžíšová, absolventka Vyšší hospodářské školy v Trutnově, podle materiálů uložených v Archivu bezpečnostních složek pocházela z rodiny živnostníků. Vlastnili i malý textilní podnik, v němž pracovalo kolem 40 lidí. Dědeček Josef z matčiny strany byl až do roku 1948 členem lidovců, avšak po komunistickém převratu, kdy byl rodinný textilní obchod Mojžíšových zlikvidován, dle archivních materiálů pokračoval v dělnických profesích.

S Marií Pavlovou se Pavlův otec rozvedl, když syn v polovině 70. let dokončoval v Kladně základní školu.

Matka Marie a děda Josef s malým Petrem Pavlem v roce 1963 na náměstí v Litoměřicích. Matčina rodina byla původem živnostenská (převzato z knihy V první linii, Nakladatelství Academia).

I nově zvolený prezident už dříve uvedl, že otec-voják měl na něj v řadě ohledů klíčový vliv. Byť jejich vztahy byly prý mnohdy komplikované, mluví o něm jako o respektované, ale také obávané autoritě. „Táta byl vysoký rázný chlap, který v uniformě vypadal velmi dobře a výchovu pojímal pod heslem: Škoda rány, která padne vedle!“ vylíčil syn.

Petr Pavel v už zmíněné knize vzpomíná i na otcovy svérázné výchovné metody, kdy jej například už jako tříletého v Litoměřicích, kde tehdy bydleli, poslal s bandaskou do obchodu u nádraží pro kyselé zelí. Několik set metrů tam a zpátky domů nakonec zvládl, přičemž otec jeho pohyb po městě tajně monitoroval. „Zelí jsem přinesl domů v pořádku, a splnil tak úkol z mé první mise,“ uvedl s nadsázkou Petr Pavel.

Průzkumníci všeho druhu

Není také náhodou, že v armádě se začal Petr Pavel posléze specializovat na hloubkový průzkum a byl pět let na velitelském postu u výsadkářů v Prostějově. To byl mezi průzkumníky elitní útvar.

I otec se totiž podstatnou část života věnoval průzkumu, a to radiovému. To byl i zásadní důvod, proč se Petr Pavel v roce 1961 narodil v Plané u Mariánských Lázních, tedy poblíž hranic s tehdejším západním Německem – otec tam měl choulostivou práci.

V Klenčí pod Čerchovem a v Milířích u Tachova byly takzvané hlásky radiového průzkumu. Otcova jednotka tam s pomocí pasivních radiolokátorů sledovala pohyb západoněmeckých a amerických vojsk na druhé straně hranice.

„My se s nimi znali málem křestními jmény, protože jsme se roky vzájemně nejen odposlouchávali, ale i pozorovali a fotografovali,“ popsal v knize Pavlův otec svou tehdejší konfrontaci s vojáky NATO rozmístěnými v Bavorsku.

Dvoluletý Petr Pavel v náruči otce Josefa v roce 1963, kdy se rodina přestěhovala od německých hranic do Litoměřic (převzato z knihy V první linii, Nakladatelství Academia).

Pro takovou průzkumnou činnost na hranici dvou znepřátelených světů bylo nutné znát i němčinu a angličtinu. A otec Josef se jako dospělý jazyky stále doučoval.

Také u syna dbal, aby se jim věnoval, což po letech Petru Pavlovi otevřelo nové příležitosti, hlavně po pádu komunistického režimu. I vzhledem k tomu, že jazykové znalosti většiny vojáků armády byly tehdy chabé, Petr Pavel rychle zamířil na studia do USA a později i na vysoké diplomatické posty.

U červených baretů bez protekce?

V letech 1983 až 1988, kdy Petr Pavel sloužil v Prostějově, působil jeho otec na velitelství v Táboře u Zpravodajské správy Západního vojenského okruhu. Pod ni spadali i prostějovští výsadkáři.

Otec v knize V první linii popřel, že by syn u prostějovských „červených baretů“ byl z protekce. „Protekci rozhodně neměl, to není můj program. A dohled? No, přiznám se, že to bylo chvílemi trochu komické, protože můj kolega, který měl na starosti výsadkový pluk, měl na velitelství (v Táboře) dveře naproti mně. Když na kontrole zjistil nepořádek – vojáci neplnili úkoly, poručík Pavel něco nesplnil, tak mi po návratu vycinkal a já ho žádal o důrazný dohled na Petra,“ vylíčil Josef Pavel.

To, že se Petr Pavel po pěti letech strávených u prostějovských výsadkářů vydal v roce 1988 do tříletého zpravodajského kurzu, viděl jeho otec jako výrazný kariérní růst, na který byl i náležitě pyšný.

A z vyprávění Josefa Pavla v knize vyplývá, že si uvědomoval, že syn může skončit i na Západě jako agent.

„Jednou za mnou přišel šéf a povídá: ‚My ti dáme kluka do zpravodajského kurzu!‘ A to jsem se v duchu nadmul. To jsem věděl, že začíná jeho cesta vzhůru, protože ten kurz byl na úrovni Vorošilovky (sovětská vojenská akademie – pozn. red.). Kdo ji měl, šel jasně dál, a ti, kteří ze školy v Moskvě šli do našeho zpravodajského kurzu, byli pak většinou agenty nebo vojenskými atašé a přidělenci. Ale víc na zpravodajské než diplomatické úrovni, i když mezi tím nikdy moc velký rozdíl nebyl,“ popisoval v roce 2019 Josef Pavel, jak vnímal synův nástup do kurzu.

Sám Petr Pavel však během prezidentské kampaně mnohokrát zopakoval, že žádným rozvědčíkem, který by tajně působil na Západě, nikdy být nechtěl, toužil prý po práci vojenského diplomata.

Pocity hrdosti otce na potomka zůstaly i po pádu komunistického režimu, když se Petr Pavel vydal za studiem na Západ a později na další vysoké vojenské posty.

„Vždycky se ten můj obdiv mísil se strachem – aby nespadl, aby se mu nezamotaly šňůry po seskoku, aby mu někdo neublížil. Vlastně dodnes cítím – vím, že je to otcovsky zaujaté – ale cítím nespravedlnost, když mu někdo někde nasazuje psí hlavu,“ uvedl penzionovaný plukovník Josef Pavel v knize, která vyšla poté, co už jeho syn odešel z funkce předsedy vojenského výboru NATO.

Přeřazen na lékařskou akademii

Zatímco Petr Pavel si po listopadu 1989 postupně budoval další kariéru, jeho otec, plukovník Josef Pavel, krátce po revoluci na velitelství v Táboře skončil. Bylo mu tehdy 52 let. Po kádrovém pohovoru dostal posudek, že současnému zařazení „nevyhovuje“ a je doporučen k přeřazení na jinou funkci, jak také lze vyčíst z archivovaných dokumentů.

Už s výhledem na brzký vojenský důchod souhlasil Josef Pavel s přemístěním do Hradce Králové na Vojenskou lékařskou akademii, kde potom až do penze zastával funkci staršího důstojníka sociálního řízení.

„Vzpomínám si, že tam tehdy nějaký Pavel opravdu byl. Takový vysoký statný chlap,“ vybavil si před časem v rozhovoru pro Seznam Zprávy vojenský lékař a pozdější ministr zdravotnictví Roman Prymula. Nikdy by jej prý nenapadlo, že onen muž z královéhradecké lékařské fakulty, kterého v 90. letech potkával, byl otcem generála Pavla.

„Nečekal jsem, že Babiš zajde tak daleko,“ říká Pavel

Podle už citované knihy dlouholetý komunista Josef Pavel navzdory přeložení na nový režim nezanevřel. Byl prý tehdy hlavně rád, že se mu otevřely možnosti cestování, což byl jeho celoživotní koníček.

„Já z velitelství v Táboře odešel dobrovolně, protože už jsem chtěl být doma, dožít v klidu a pokoji,“ uvedl Josef Pavel na otázku autora knihy Vladimíra Mertlíka.

V únoru 2022, nedlouho poté, co kniha o Petru Pavlovi vyšla, otec Josef ve věku 82 let zemřel. Jak říkají lidé z týmu nově zvoleného prezidenta, teprve po jeho smrti se syn dozvěděl, že Josef Pavel byl od roku 1964 veden jako agent vojenské kontrarozvědky s krycím jménem Hrušovský.

Ověřit to lze i v příslušném registru spolupracovníků této tajné služby. V archivu je třeba v otcově složce i potvrzení z 13. prosince 1988, kdy Josef Pavel v den svých 51. narozenin za spolupráci s tajnou službou převzal odměnu 500 korun.

Matčin „buržoazní původ“, jak je v jednom z dokumentů popisován, byl důvod, proč od Pavlova otce vojenská kontrarozvědka dala ruce pryč v roce 1960, kdy si jej krátce po svatbě poprvé oťukávala. Nicméně nakonec jej ke spolupráci stejně získala.

Generál v záloze tím vším byl podle svých spolupracovníků velmi překvapen a hlavně zalitoval, že už se na toto téma nebude moci zemřelého otce nikdy zeptat. A že nezjistí důvody, proč se komunistické tajné službě upsal.

Ale rodinné pouto Petra Pavla s otcem v symbolické rovině i po jeho skonu přetrvává. Nově zvolený prezident po něm zdědil nevelký domek ve Lhotě za Červeným Kostelcem nedaleko Náchoda. Právě odtud celá rodina Pavlových pochází.

Dědeček Josef, původem z Malých Svatoňovic, se do obce přiženil a pracoval v nedaleké Rtyni jako horník na dole Ida. Babička z otcovy strany byla tkadlena.

Bývalý hornický domek postavený na začátku 50. let je nyní čerstvě zrekonstruován, či spíše kompletně přestavěn. Petr Pavel v nedávném předvolebním rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že na „domečku po tátovi“ instalovali kvůli energetickým úsporám i fotovoltaiku.

Nakolik bude moci rodina tuto nemovitost nyní využívat, je otázkou. Petr Pavel hned v sobotu na tiskové konferenci po zvolení prezidentem uvedl, že chce „naprostou většinu času“ strávit v podhradí, nikoliv na Pražském hradě.

„Budu neustále v kontaktu s lidmi, jako jsem byl dosud. Budu stejně tak jezdit k nám na vesnici, jako na ostatní vesnice, kde máme chaloupku a ve kterých máme spoustu lidí. Rozhodně nemíním si nechat zamlžit mozek funkcí,“ prohlásil nově zvolený prezident, který trvale žije v obci Černouček u Roudnice nad Labem a jehož žena má ještě další chalupu na Náchodsku (viz přehled majetku níže).

X X X

 Nemovitosti a příjmy nového prezidenta

Nemovitý majetek:

Petr Pavel po zemřelém otci v roce 2020 zdědil domek ve Lhotě za Červeným Kostelcem na Náchodsku. Trvale ale žije v rodinném domě v obci Černouček u Roudnice nad Labem (okres Litoměřice) .

V té samé obci, na dohled od hory Říp, má mezi místními novostavbami ještě jednu dosud nezastavěnou parcelu. Do manželčina dědictví patří rekreační chalupa v České Čermné, taktéž na Náchodsku.

Měsíční příjmy:

Jeho čistý měsíční příjem doposud vycházel na necelých 70 tisíc korun. Jak uvedl loni pro Seznam Zprávy, starobní důchod u něj činí 29 tisíc Kč měsíčně, dalších 38 tisíc je výsluhový příspěvek. V roli hlavy státu bude nyní pobírat měsíčně 341 200 korun.

Prezidentské volby 2023

Historicky čtvrtým prezidentem České republiky se v prezidentských volbách 2023 stal Petr Pavel. Generál ve výslužbě porazil v druhém kole poslance Andreje Babiše, a to při rekordní volební účasti přes 70 %. Inaugurace nového prezidenta proběhne 9. března 2023.

 X X X

Češi v prezidentských volbách vsadili přes půl miliardy korun. Překonali tím rekord z roku 2018

Lidé vsadili na výsledek prezidentských voleb přes půl miliardy korun. Objem sázek byl rekordní, výrazně překonal předchozí prezidentské volby v roce 2018, kdy dosáhl 285 milionů korun. Podle sázkových kanceláří byl zájem srovnatelný s velkými sportovními událostmi. U Fortuny převažovaly sázky na vítěze Petra Pavla, u Chance na jeho soupeře Andreje Babiše (ANO), který ve čtvrtek na twitteru vyzval, aby si na něj lidé vsadili ve výhodném kurzu.

 U Tipsportu lidé vsadili 350 milionů korun, trojnásobek proti roku 2018. Celkem si u Tipsportu na novou hlavu státu vsadilo 120 tisíc lidí. Fortuna přijala sázky za 230 milionů korun. U Chance lidé vsadili na výsledek voleb 46,3 milionu korun. Další sázkové kanceláře objemy sázek nezveřejňují.

U Fortuny byly vklady na celkového vítěze rozloženy zhruba v poměru 2:1 ve prospěch Pavla, sdělil mluvčí Fortuny Petr Šrain. Sázková kancelář vyplatila na výhrách 193 milionů korun. Nejvyšší výhra byla 2,7 milionu korun.

Naopak nejvyšší neúspěšný vklad činil 900 tisíc korun. „Celkem jsme vyplatili devět tiketů s čistou výhrou přes 500 tisíc korun, 54 tiketů s výhrou na 250 tisíc korun a 347 tiketů s výhrou nad 100 tisíc korun,“ uvedl Šrain.

U Chance sázející naopak favorizovali Babiše, na kterého šlo 60 procent sázek, zatímco na Pavla 40 procent. „Zájem sázkařů vzrůstal těsně před termínem druhého kola, kdy byl například ve čtvrtek na Andreje Babiše kurz přes 10:1,“ uvedla Andrea Žáčková z Chance. Nejvyšší vsazená částka na Pavla byla 900 tisíc korun, nejvyšší sázka na Babiše činila 270 tisíc korun.

X X X

Od párků do nejvyšších pater Kremlu. Kdo je Prigožin a kam až může zajít

Reuters: Po téměř deseti letech, které Jevgenij Prigožin strávil ve vězení, byl jeho vzestup k moci mimořádný. Roky byl aktivní v zákulisí a teď si zakladatel Vagnerovy skupiny vychutnává záři reflektorů jako jeden z nejmocnějších exponentů Putinovy klaky. Mnozí se ptají, kde leží hranice jeho ambicí. Ti, kteří ho znali, popisují jeho spletitou cestu na vrchol.

 Když v létě roku 2014 vrcholily tajné přípravy na první ruskou invazi na východní Ukrajinu, v sídle ministerstva obrany na břehu řeky Moskvy se sešla skupina nejvyšších ruských představitelů. Měli se tam poprvé setkat s Jevgenijem Prigožinem, píše s odkazem na anonymní zdroje list The Guardian.

Muže středního věku s vyholenou hlavou a hrubým hlasem dosud mnozí v místnosti znali pouze jako osobu odpovědnou za armádní stravovací zakázky. Na místě však zjistili, že Prigožin po nich chce tentokrát něco trochu jiného. Ministerstvo obrany žádal o pozemky, které by mohl využít pro výcvik svých dobrovolníků. Ti by sice neměli oficiální vazby na ruskou armádu, přesto by je Rusko mohlo využít ve válce.

Mnohým na ministerstvu se už tehdy Prigožinovy způsoby nelíbily, ale tento muž dával jasně najevo, že není jen tak někdo obyčejný. „Rozkazy přicházejí od táty,“ řekl tehdy úředníkům obrany a použil přitom přezdívku pro Vladimira Putina, která měla zdůraznit jeho blízkost k prezidentovi.

Zprávu o této schůzce, o které se zatím žádná média nezmínila, poskytl The Guardianu bývalý vysoce postavený úředník ruského ministerstva obrany, který byl o jednání přímo informován.

„V té době jsem o tomto Prigožinově projektu neměl valné mínění,“ přiznává bývalý úředník. Ve skutečnosti rozhodnutí, která byla toho dne přijata, měla obrovský dopad jak na zahraniční politiku Ruska, tak i na vojenské aktivity země v následujících letech. Prigožinova armáda smluvních bojovníků se stala známou jako Vagnerova skupina a dočkala se nasazení do akcí na Ukrajině, v Sýrii a v mnoha afrických zemích.

Od loňského Putinova rozhodnutí zahájit plnohodnotnou invazi na Ukrajinu skupina zaměřila pozornost na ruského souseda. Řady vagnerovců se podle odhadů západních zpravodajských služeb pak rozrostly na přibližně 50 tisíc mužů včetně desítek tisíc bývalých vězňů naverbovaných po celém Rusku, často osobně samotným Prigožinem. A desítky tisíc jich už také padly.

Vždy docílí svého

Z rozhovorů se svědky vykrystalizoval obraz bezohledného intrikána, který mocným věrně sloužil a podřízené často tyranizoval. „Je to cílevědomý a talentovaný člověk, který se neštítí ničeho, aby dosáhl svého,“ popisuje Prigožina jeden z podnikatelů, který ho znal v 90. letech.

Pro Prigožina nebyly jediným motivačním faktorem ani peníze, ani moc, ačkoli obojího si na své cestě nashromáždil dostatek, tvrdí ti, kteří ho znají. Místo toho je podle nich motorem jeho jednání vzrušení z boje proti, jak sám tvrdí, zkorumpovaným elitám ve prospěch obyčejných lidí. A také touha zničit své soupeře. „Prigožina vzrušuje samotný proces, ne jeho konečný výsledek,“ říká o něm bývalý úředník ministerstva obrany.

Není divu, že s takovým přístupem si v průběhu let si Prigožin nadělal mnoho nepřátel. Ať už mezi svými obchodní partnery, které podvedl, tak i armádními generály, jež mnohdy otevřeně kritizoval. Vyšlápl si dokonce i na vrcholné armádní činitele. Ti se nyní oprávněně obávají, že tento muž má ambice uchopit ještě větší politickou moc. Prigožin se však nadále skrývá ve stínu přízně svého nejdůležitějšího podporovatele: muže, jemuž mazlivě říká taťka.

Jmenuji se Geňa

Jevgenij Prigožin se narodil v Leningradě (dnes Petrohrad) v roce 1961, tedy devět let po Putinovi. Jeho otec zemřel, když byl ještě dítě, matka pracovala v nemocnici, uvedl ve vlastním životopisu. Ještě jako hocha ho poslali na sportovní akademii, kde každodenní aktivity často zahrnovaly hodiny a hodiny běhu na lyžích. Jako profesionální sportovec se Prigožin ale neprosadil. Po dokončení školy se naopak dostal do party drobných kriminálníků. Svědčí o tom nejrůznější soudní dokumenty z počátku osmdesátých let, které měl možnost viděl deník Guardian a o nichž jako první informoval ruský investigativní portál Meduza.

Jednoho březnového večera roku 1980, během ponurého konce Brežněvovy vlády nad Sovětským svazem, vyšel osmnáctiletý Prigožin se třemi kamarády téměř o půlnoci z jednoho z petrohradských podniků. Skupina spatřila ženu, která šla sama po temné ulici. Jeden z Prigožinových kamarádů odvedl její pozornost tím, že ji požádal o cigaretu. Když chtěla otevřít kabelku, Prigožin se vynořil za jejími zády, chytil ji za krk a tiskl, dokud neztratila vědomí. Zatímco jí jeho kumpán sundaval boty, Prigožin ji obratně obral o zlaté náušnice a strčil je do kapsy. Čtveřice pak odběhla a nechala ženu ležet na ulici.

Podle soudu šlo o jednu z mnoha loupeží, jichž se Prigožin se svými přáteli v Petrohradě během několika měsíců dopustil. Odsoudili ho nakonec ke třinácti letům vězení, zpoza mříží sledoval Brežněvovu smrt (1982) i perestrojku Michaila Gorbačova. Prigožina propustili až roce 1990 ve chvíli, kdy se Sovětský svaz nacházel v předsmrtné křeči. Vrátil se do Petrohradu.

Prach pod stoly

Město bylo na tehdy pokraji monumentální historické transformace. Na ty, kteří byli dostatečně chytří anebo násilní, aby se nabízených šancí chopili, čekaly doslova žně. Prigožin začínal skromně. Nejdříve prodával párky v rohlíku, hořčici míchal v kuchyni svého bytu. „Vydělávali jsme tehdy tisíc dolarů měsíčně, to byla hora rublových bankovek, moje máma to všechno sotva dokázala spočítat,“ vzpomínal například v roce 2011 v jednom ze svých vzácných rozhovorů.

Prigožin měl však vyšší cíle než plnit hořčicí rohlíky. Věděl, že nejdůležitější jsou kontakty a znal i způsob, jak je získat. „Vždycky vyhledával lidi na vyšších místech, se kterými by se mohl spřátelit. A byl v tom dobrý,“ říká podnikatel, který Prigožina znal v 90. letech.

Zanedlouho už Prigožin vlastnil podíl v řetězci supermarketů. V roce 1995 se rozhodl, že je čas otevřít si se svými obchodními partnery vlastní restauraci. Našel k tomu britského správce hotelu jménem Tony Gear. Prigožin si ho najal, aby vedl nejprve vinotéku, poté jeho novou restauraci jménem Stará celnice na petrohradském Vasiljevském ostrově.

Zpočátku se do podniku snažili nalákat zákazníky striptérkami, brzy se však po městě rozkřiklo, že tu mají i vynikající jídlo, a tak striptérky brzy skončily. Brit Gear se zaměřil na marketing restaurace coby toho nejlepšího místa k jídlu ve městě. Rády tam tak začaly chodit popové hvězdy a byznysmeni, stejně jako petrohradský starosta Anatolij Sobčak. Ten sem občas zavítal se svým tehdejším náměstkem – Vladimirem Putinem.

Gear, který vždy Prigožinovi vyjadřoval obdiv, svého tehdejšího šéfa později popsal jako velmi přísného muže, který dokonce každé ráno pomocí speciálního světelného projektoru hledal prach pod stoly, aby zkontroloval, zda uklízečky pracují správně.

„Metastáze“ přátelství

V těchto dobách se Prigožin pochopitelně nikomu nechlubil, že v 90. letech strávil deset let ve vězení, říkají ti, kteří ho znali. Aby se seznámil s novými kontakty z vysokých kruhů, nasadil svůj pověstný šarm. „Dokáže se přizpůsobit, aby se zavděčil každému, pokud od něj něco potřebuje. To je určitě jeden z jeho největších talentů,“ popsal Prigožina jeden z podnikatelů, který ho v té době znal. V rámci jednoho z nejneobvyklejších přátelství postsovětského Ruska tehdy Prigožin navázal přátelství i se slavným violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, který v 70. letech emigroval ze Sovětského svazu.

Když Rostropovič v roce 2001 hostil španělskou královnu ve svém petrohradském domě, neměl catering na starosti nikdo jiný než Prigožin. Rostropovič ho dokonce pozval i s manželkou na slavnostní koncert v londýnském Barbicanu, který byl součástí oslav jeho 75. narozenin v roce 2002. Vyplývá to ze záznamů Londýnského symfonického orchestru na seznamu pozvánek pro tuto událost.

V té době už byl Putin ruským prezidentem. V prvních letech své vlády se často a rád setkával se zahraničními hodnostáři ve svém rodném městě a někdy je bral na Prigožinovu Starou celnici anebo na Nový ostrov, loď, kterou podnikatel přebudoval v plovoucí restauraci. Při procházení fotografií z té doby je Prigožin na snímcích často vidět jako nenápadný a zachmuřený muž v pozadí. Tu číhá za stolem, když Putin večeří s Georgem Bushem, tu vyčuhuje za zády prince Charlese na recepci v petrohradské Ermitáži v roce 2003… Byl to onen začátek jeho vztahu s ruským prezidentem, který se nečekaným způsobem rozrostl a také „metastázoval“ v takřka nerozlučné přátelství.

Od rohlíků ke zbraním

Již zanedlouho začal Prigožin získávat zakázky na zajištění významných vládních akcí prostřednictvím svého holdingu Concord, který založil v 90. letech. Dalším krokem jeho podnikání byly obří státní zakázky na dodávky potravin. V roce 2012 Prigožin získal od státu objednávky v hodnotě více než 10,5 miliardy rublů (nyní 200 milionů Kč) na dodávky potravin do moskevských škol. Další příležitosti se objevily, když Rusko v březnu 2014 anektovalo Krym a krátce poté vojensky zasáhlo v Donbasu na východě Ukrajiny. Putin nadále popíral, že by se v obou případech do konfliktů zapojily jednotky ruské armády, přestože existuje mnoho důkazů o opaku.

Kreml začal přemýšlet, jak „tutlání“ svých vojenských aktivit o něco více zvěrohodnit. Přestože jsou soukromé vojenské společnosti v Rusku nelegální, objevilo se několik skupin, jejichž velení evidentně koordinovalo své akce s ministerstvem obrany, ale mohly působit na dálku. Prigožinova Vagnerova skupina se měla stát nejvýznamnější z nich.

„Myslím, že ji Prigožin nabídl Putinovi a on souhlasil,“ říká bývalý úředník ministerstva obrany. Spekulace, že vagnerovci byli od počátku projektem ruské vojenské rozvědky GRU, však odmítl. „Možná tam na počátku byli nějací lidé z GRU, kteří radili, ale nakonec to byl Prigožinův projekt,“ dodal.

Ministerstvo nakonec poskytlo Prigožinovi požadované pozemky v Molkinu na jihu Ruska. Zde spřízněné firmy vybudovaly pod rouškou dětského tábora základnu pro vagnerovské bojovníky. Agentura Reuters o údajných Prigožinových vazbách na areál v Molkinu informovala již v roce 2019.

Vždyť vede restauraci!

Zdá se, že tento plán Prigožinovi spravil chuť. „Byl jako stopovací pes, který stále hledá nové příležitosti,“ vzpomíná na něj bývalý vládní úředník. Prigožinův rychlý vzestup však začal některé potentáty na ministerstvu obrany dráždit. To se v průběhu let s dalším rozvojem jeho aktivit jen prohlubovalo. Klíčový moment pro Prigožina nastal koncem roku 2015, kdy se Putin rozhodl vojensky zasáhnout v Sýrii, aby podpořil režim Bašára Asada. Prigožin tehdy získal zakázky na potraviny a dodávky a spolu s nimi tam rovnou poslal i své vagnerovce.

V Sýrii se žoldnéřská skupina nejprve etablovala jako impozantní bojová síla a hrála významnou, i když Moskvou nepřiznanou roli. Vagnerovci působili v Sýrii beztrestně, přestože tehdy tam zazněla mnohá obvinění z válečných zločinů. Při jednom z incidentů zachytilo vagnerovce video, na němž ozbrojenci nejprve stínají hlavu a pak čtvrtí tělo neznámého muže. V Sýrii utrpěla Prigožinova skupina těžké ztráty, třebaže oficiálně o nich nikdo neinformoval. Formálně tam totiž vagnerovci nebyli.

 Válka na Ukrajině

 V té době se Prigožinovy aktivity rozšířily do nejméně deseti afrických zemí, kde nabízel své bezpečnostní služby a výcvik v oblasti zbraní. Zajišťoval tam také těžební práva a další obchodní příležitosti. Prigožin řídil tuto celosvětovou síť z kanceláře na Vasiljevském ostrově v Petrohradě, nedaleko své Staré celnice, kde před dvěma desetiletími začínal s Tonym Gearem podnikat v restauracích.

Přestože Prigožin neměl žádnou oficiální funkci, byl nyní častým účastníkem schůzek na vysoké úrovni týkajících se ruských obranných zakázek. Dokonce seděl na bilaterálním setkání Putina a madagaskarského prezidenta Heryho Rajaonarimampianiny v Kremlu, která se odehrála v dubnu roku 2018.

Pouhé dva měsíce po tomto setkání se Putin vysmál tvrzení, že by se Prigožin jakkoli podílel na stínových zahraničněpolitických manévrech ve prospěch Kremlu. „Vede restauraci, to je jeho práce,“ řekl tehdy Putin novinářům rakouské televize. Putinovo osudové rozhodnutí zahájit v únoru loňského roku úplný útok na Ukrajinu tak nakonec odstranilo potřebu hledat, jak se snažit popírat vše, co se Prigožina ve skutečnosti týká.

Vězně vítáme, elity nikoli

Jevgenij Prigožin v září roku 2022 triumfálně oznámil, že Vagnerovu skupinu založil již v roce 2014. Přiznání přišlo krátce poté, co virální video, zřejmě uniklé z Prigožinova týmu, ukázalo, jak uvnitř věznice rekrutuje vězně pro boje na Ukrajině. Prigožin se před nimi nijak netajil, že tam pravděpodobně zemřou. Zároveň jim však slíbil, že pokud přežijí šest měsíců, pustí je na svobodu a navíc dostanou štědře zaplaceno.

„Koneckonců je jedním z nás,“ vzpomínal v rozhovoru trestanec v jedné z věznic, které Prigožin navštívil. „Byl to také vězeň. Myslím, že se spousta lidí přihlásila, protože Prigožinovi důvěřovali. Nevěřili úřadům, ale věřili Prigožinovi, že je dostane na svobodu,“ dodal vězeň.

Na tom, že Prigožin, který strávil roky ve vězení, a nyní dláždí cestu k propuštění a rehabilitaci tisíců vězňů, je cosi symbolického. Podle politologa Ivana Krasteva je to součást pokusu nově definovat ruský národ v nové válečné atmosféře. „Vězně národ vítá, zatímco všechny protiválečné kosmopolitní elity, včetně některých Putinových oligarchů, nikoli,“ řekl Krastev.

V posledních týdnech Jevgenij Prigožin často vydává prohlášení, v nichž útočí na údajné zrádce z elit. Ti podle něj tráví dovolené v zahraničí a tajně sní o tom, že Rusko prohraje válku. „V Putinově aparátu je mnoho lidí, kteří chtějí padnout na kolena před strýčkem Samem,“ tvrdil Prigožin minulý týden.

„Tento muž se tak v podstatě stal vůdcem antielitářského putinismu,“ doplňuje Krastev. Zůstává podle něj věrný „carovi“, zatímco útočí na všechny kolem sebe. Mnozí z těch, kteří Prigožina znají, říkají, že se po léta považoval za obránce malého člověka, který se staví proti elitám. To je však nesourodá charakteristika vzhledem k bohatství, které na své cestě vzhůru získal pro sebe a svou rodinu. „Prezentuje se jako obhájce mas, nižších vrstev. To je jeho úloha,“ řekl veterán vagnerovců Marat Gabidullin.

Prigožinova stále bezostyšnější kritika elit nyní některé vede k úvahám, kde až může být strop jeho ambicí.

„Lidé z FSB zuří kvůli tomu, že v něm vidí hrozbu pro ústavní pořádek,“ uvedl zdroj z ruské politické elity. „Má velkou vojenskou skupinu, kterou stát nekontroluje, po válce tito lidé budou chtít své prebendy, včetně těch politických,“ dodává.

Jiní se ptají, zda Prigožin nezašel až příliš daleko. Jeho neskrývaný vztek na ministerstvo obrany, které se mu snažilo údajně ukrást vítězství Rusů Soledaru, chvílemi vyzníval spíše jako slabost než síla. Koneckonců, zasvěcenci říkají, že vagnerovci spoléhají na logistickou a zpravodajskou podporu ministerstva obrany, aby mohli pokračovat v bojích. A Prigožin pak nadále spoléhá na Putinovu trvalou přízeň, aby vůbec mohl dál být aktivní.

Podnikatel, který Prigožina znal v devadesátých letech, si je v pohledu na svého dávného spolupracovníka dnes jistý jednou věcí: Prigožin žádné hranice nemá. „Chápe, že ho mnozí v systému nenávidí… takže ví, že kdyby přestal, mohl by to pro něj být konec. Nemá na výběr. Nemůže couvnout,“ uzavírá zdroj.

X X X

Erdogan chce být druhým Atatürkem. Jeho vize nemá s demokracií moc společného, soudí analytička

Recep Tayyip Erdogan vládne Turecku už 20 let a v květnových volbách hodlá potřetí usilovat o post prezidenta. „V posledních letech dovedl zemi k mnoha problémům a jeho pozice oslabovala. Na druhou stranu události posledního roku a válka na Ukrajině nahrávají tomu, že by mohl vyhrát,“ soudí Karolína Lahučká, analytička z Asociace pro mezinárodní otázky.

 Kvůli mezinárodní situaci se prý Turci necítí bezpečně a Erdogana vnímají jako silného a zkušeného vůdce, který nabízí lepší perspektivu než opozice, která se ani čtyři měsíce před volbami nedokáže definitivně rozhodnout, kdo bude jejím kandidátem, a nemá ani jasný volební program.

„Je to šest stran, které mají úplně odlišný pohled na politiku. Hlavním jednotícím prvkem je, že nechtějí Erdogana,“ vysvětluje s tím, že stávající prezident svou kandidaturu oznámil už loni v červnu, kdy současně vyzval opozici, aby přišla s vlastním kandidátem.

Největší šanci měl istanbulský starosta Ekrem Imamoglu, který ale byl v prosinci nepravomocně odsouzen k dvouletému vězení za urážku volební komise v roce 2019.

Lahučká podotýká, že Turecko nikdy nebylo standardní demokracií a vždy v něm byla poptávka po silném vůdci. Erdogan sice v počátcích své vlády vystupoval jako reformátor a demokrat, čímž si chtěl získat na svou stranu Evropskou unii a zabránit tomu, aby ho nesesadila armáda, postupně ale upevňoval svou moc.

„Erdogan má potřebu stát se druhým Atatürkem. V současnosti se snaží prosadit svou a dovést Turecko do své vysněné podoby, která nemá s demokracií příliš společného,“ tvrdí expertka.

Spojenci v NATO?

Turecku se v současnosti ekonomicky nedaří, koncem loňského roku se míra inflace pohybovala nad 84 procenty, přesto ale centrální banka na pokyn prezidenta už od srpna snižuje úrokové sazby.

Turecko zrušilo jednání o vstupu do NATO s Finskem a Švédskem. Vztahy vyhrotily protesty odpůrců islámu

 „On na to spoléhá, je to jeden z důvodů, proč se mají volby konat už v květnu. Spoustě lidí také dovolil odejít do předčasného důchodu, zvýšil minimální mzdy a podobná opatření, aby společnost měla pocit, že se jí začíná dařit lépe. Ale sám si je vědom, že to není dlouhodobě udržitelné,“ poznamenává Lahučká.

Opozice sice vládní stranu AKP v ekonomických otázkách kritizuje, vlastní řešení ale nepřináší, protože se na něm není schopna dohodnout. „Každý by šel trochu jiným směrem. Je tam silná nacionalistická strana, která by chtěla posilovat Turecko, republikánská CHP by se chtěla orientovat na Evropskou unii. Turci ale nejsou přesvědčeni o tom, že západní cesta je ta správná,“ zdůrazňuje.

Turecko prý vždy balancovalo mezi Východem a Západem, zároveň si je ale dobře vědomo toho, že je pro něj výhodné zůstat součástí NATO, protože poskytuje stabilitu.

„Na rozdíl od vztahů s Ruskem, arabskými státy nebo s Čínou, které jsou postavené na tom, jestli se teď zrovna Erdogan kamarádí s Putinem. Není třeba se obávat, že by Turecko otočilo a přestalo být spojencem. Nemohou si dovolit zůstat sami proti všem,“ dodává.

X X X

POLITOLOG:  BABIŠOVA  KAMPAŇ  ZABRALA

Přestože prohrál, Babišova agresivní kampaň zabrala. Teď se pokusí eliminovat SPD?, míní politolog

Přestože vyhrocená kampaň před druhým kolem část příznivců expremiéra Andreje Babiše (ANO) odradila, ještě více nových hlasů mu přinesla. Politolog z Masarykovy univerzity Vít Hloušek teď předpokládá, že bude v ostré rétorice pokračovat, protože se pokusí vyhrát příští sněmovní volby i za pomoci radikálnějšího elektorátu. „Teď se pokusí eliminovat SPD. To se mu podaří, jen když přitvrdí,“ říká Hloušek v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

x Před čtrnácti dny jsme spolu mluvili po prvním kole a vy jste říkal, že Andrej Babiš už moc nemá kde brát, že vyčerpal svůj voličský potenciál. Potvrdilo se to?

Nepotvrdilo, protože když se podíváme čistě numericky na absolutní zisky hlasů, tak Babiš získal o zhruba 400 tisíc hlasů více než v prvním kole. Z tohoto úhlu byla jeho kampaň úspěšná, evidentně se mu podařilo udržet voliče z prvního kola a na jeho stranu přešli i voliči Jaroslava Bašty, ale i některých dalších kandidátů. To by ale nestačilo, zároveň také mobilizoval i lidi, kteří v prvním kole nevolili.

VÍT HLOUŠEK

Vedoucí Mezinárodního politologického ústavu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Odborně se věnuje soudobým dějinám a srovnávací politologii (zejména stranické a politické systémy) s důrazem na státy západní a střední Evropy a také české politice.

x Volební účast se po čtvrtstoletí přehoupla přes 70% hranici, to jste minule nečekal…

Z toho jsem byl hodně překvapený. Myslel jsem, že to bude víceméně nastejno, zhruba 68 procent. Úplně jsem nevěřil prognózám, že ještě vzroste. Andrej Babiš má evidentně podíl na tom, že přišli někteří nevoliči z prvního kola.

Dopad tvrdé kampaně

x Čtete výsledky tedy tak, že z obou finalistů to byl Andrej Babiš, kdo pomohl volební účast zvýšit?

Když bychom chtěli být hodně cyničtí, tak bychom mohli říct, že jak v prvním, tak ve druhém kole byl Babiš hlavní příčinou vysoké volební účasti. Je to jeho osoba, která polarizuje. To je ale samozřejmě hodně zkratkovité.

Musíme také říct, že oba volební štáby odvedly profesionální práci. A co je nepříjemné, nicméně je to pravda, tak zabrala i Babišova agresivní kampaň. Protože za normálních okolností by ve druhém kole tolik voličů nepřišlo. Někteří by zůstali zklamaní doma, protože jejich kandidáti nepostoupili, na obou stranách ale přišli. Byť byla kampaň nepříjemná a místy až vyhrocená, tak v tomto ohledu prostě zabrala.

x Byla tvrdá a polarizující kampaň Babišem správně zvolená?

Babiš podle mě uhrál úplně maximum toho, co mohl. Když se na to podíváme čistě optikou počtu odevzdaných hlasů, tak získal o 450 tisíc hlasů více než v prvním kole. To se skoro nedalo čekat. Vyšla mu sázka na udržení vlastních voličů, pak na přetáhnutí části voličů, dokázal navíc zvednout ze židlí část nevoličů z prvního kola.

V tom byla jeho kampaň úspěšná. Teď se nebavíme o etických rozměrech, ale čistě o tom, že kampaň slouží k tomu, abychom dostali voliče k urnám. Pavel byl ale i tak úspěšnější.

x Ano, Babišovi se nepodařilo odradit jak Pavlovy podporovatele, tak i voliče Danuše Nerudové, Pavla Fischera či Marka Hilšera.

Ano, to se mu nepodařilo. Babišovi mezi prvním a druhým kolem trošku začal docházet dech. Hlavně v posledních rozhovorech na mě působil trošku rezignovaně. Jakože už cítí, že to nedopadne.

Navíc jak byla kampaň jako celek vyhrocená, tak potom už ji oba kandidáti začali mírnit, protože měli pocit, že kdyby to dále přitvrzovali, tak že už to veřejné mínění odsoudí. To je role, která Babišovi tolik nesedí. V momentě, kdy by ještě mohl akcelerovat dynamiku kampaně, té opravdu útočné, tak tam to ještě šlo. Ale v momentě, kdy se měl chovat jako státník, tak to nebyla úplně jeho role.

x Během dvou týdnů mezi oběma koly se Pavel s Babišem utkali v sedmi duelech. Rozhodly o něčem?

Babiš v debatách zas až tak dobrý nebyl. Podle mě od něj ale byl velmi dobrý a chytrý tah, že přišel neohlášeně do České televize…

x Babiš tehdy mohl využít Pavlovy nemoci i toho, že přišel do duelu na poslední chvíli a mohl tím svého soupeře i moderátora Martina Řezníčka zaskočit.
Přišlo mi, že v té debatě byl Babiš trošku lepší než Pavel. Nicméně ne o tolik, aby dokázal na svou stranu strhnout větší část lidí. Celé si to navíc zkazil vyjádřením, že by nepřišel Polsku na pomoc, kdyby bylo napadeno.

Co teď s Babišem?

x Babišovi se nepodařilo vyrovnat se Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, že by povýšil z premiérského postu na prezidentský. Jak teď vidíte jeho bezprostřední politickou budoucnost?

Jeho politická budoucnost se jmenuje konsolidace situace v ANO, což by nemělo být složité. Sice můžeme konstruovat různé sny o tom, že v ANO vznikají frakce či názorové proudy, ale ve skutečnosti to jsou dva lidé, moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák a ostravský primátor Tomáš Macura.

Babiš vyvolával strach z války. Nepřipojí-li se ke mně další, není pro mě v ANO místo, říká primátor Macura

 Bude zajímavé sledovat, jak si s nimi poradí. Jestli si je tam nechá jako okrasu, že se tam dají vyjadřovat vlastní názory. Nebo jestli se jich zbaví či zda odejdou sami. Ale nečekám v ANO větší pnutí. Tím pádem Babiš zůstane v čele strany a začne se velmi intenzivně připravovat na další sněmovní volby. A pokud ze sebe tuto prohru psychicky setřepe, tak má před dalšími volbami celkem dobře nabito.

Na tiskovce se radoval z toho, kolik dostal hlasů. A radoval se úplně oprávněně, získat 2,4 milionu hlasů není vůbec málo. Jeho další metou je rozhodně vrátit se do Strakovy akademie.

x Na to se dá na druhou stranu namítnout, že volby jsou skoro za tři roky a jemu bude v té době 71 let. Není to příliš daleko?

Myslím si, že není. On nevypadá, že by chtěl z politiky odejít. Jednak politiku potřebuje kvůli svým ekonomickým zájmům, jednak se mu tam zjevně zalíbilo. Navíc 71 let není zas tak vysoký věk. On tedy docela sešel, ale není to věk, ve kterém by musel nutně pomýšlet na konec politické kariéry. Nemyslím si, že se vrátí čistě k Agrofertu. Už proto, že Agrofert do značné míry žije ze státních dotací. A to je vždycky dobré si pohlídat.

x Premiér Petr Fiala (ODS) zdůraznil, že Babiš prohrál třetí volby za sebou. Nemůže pro své voliče ztratit dlouho budovanou image úspěšného byznysmena a politika?

Petr Fiala a Andrej Babiš jsou dva největší protivníci současné české politiky. Je jasné, že si to premiér nemohl nechat ujít. Pro Fialu jako předsedu ODS a lídra Spolu je to krásný moment, kdy může Babišovi ukázat, že potřetí za sebou prohrál.

Hodný, nebo zlý Babiš?

x Před prvním kolem se Babiš snažil vystupovat umírněně a smířlivě, před druhým značně přitvrdil. Jakou tvář uvidíme odteď?

Babiš teď nebude hodnější nebo měkčí. Naopak. Už nepotřebuje mít image státníka, který by se mohl stát prezidentem. Myslím, že bude v opozici vůči vládě svou rétoriku spíš vyostřovat. Už to naznačoval v kampani. Pokusí se přetáhnout na svou stranu voliče SPD a celou tuto partaj eliminovat.

Jak se v jedné debatě ostře vyjádřil, že SPD není pro ANO možný koaliční partner, to je sice hezké, mohlo by se říci, že si uvědomil, že s krajně pravicovými stranami není dobré toho mít moc společného. Na druhou stranu to ale také může znamenat, že se ANO rozhodlo, že prostě SPD vytlačí. A to se mu podaří jedině tehdy, když svou opoziční rétoriku přitvrdí.

x Takže Babiš se teď zaměří na vyluxování elektorátu extrémističtějších stran?

Ano, protože na prezidentských volbách si ukázal, že to umí, že i pro ně dokáže být ztělesněním opozice proti současné vládě. A dost bych se divil a bylo by zvláštní, kdyby s touto kartou nepracoval.

Jaký bude prezident Pavel?

Na závěr ještě k Petru Pavlovi, od výsledku Občanského fóra v roce 1990 získal víc voličů než jakákoliv strana či kandidát v jakýchkoliv volbách. Konkrétně 3,35 milionu hlasů. Dá se čekat, že s takto silným mandátem bude chtít být i silným prezidentem?
To je výborná otázka a takové pokušení určitě může mít. Ona mimochodem ale není žádná náhoda, že jsme se zatím o Pavlovi moc nebavili. Vlastně moc nevíme, co ztělesňuje. Víme o jeho minulosti, jakou měl diplomatickou kariéru. Tušíme, že bude z formálního hlediska důstojným a naprosto schopným prezidentem, ale vlastně moc nevíme, jak chce prezidentskou funkci vykonávat.

Zatím působí jako člověk, který si je vědom symbolické role tohoto úřadu a že chce spolupracovat s různými stranami. Ale může se stát, že se mu něco rozleží v hlavě a řekne si, že sebral nejpočetnější elektorát, jaký kdy kdo v historii Česka měl a může se začít snažit zvětšovat roli prezidentského úřadu v našem politickém systému.
Doufám, že to neudělá a tomu pokušení nepodlehne. Doufám, že to bude prezident, který není úplně nejsilnější figura, nemá nejsilnější osobní politické ambice a vykonává úřad, jak je popisován v Ústavě.

Ve vysílání Radiožurnálu zdůraznil sociolog Daniel Prokop, že Pavel zvítězil i v obcích, kde je vyšší počet exekucí, kde jsou chudší lidé atd. Dokázal oslovit i tyto voliče, kteří dříve volili Zemana, a potenciálně si na ně myslel Babiš. Naznačil, že z toho by současná vláda mohla těžit. „Bylo by dobré, aby tahle politická reprezentace využila, že tam má jistý mandát, a pomohla těm regionům. Aby každé ty další volby nebyly o tom, že se bojuje proti kandidátovi, kterého rodí nedůvěra k establishmentu,“ řekl.
Ano, to by bylo skvělé. Ale v této věci má prezident spíše symbolickou nebo rétorickou roli, protože jeho pravomoci řešit nerovnoměrný rozvoj různých regionů a chudobu jsou nulové.

Nicméně pokud se Pavlovi podaří dělat to způsobem, že o těch tématech bude třeba veřejně mluvit, že nebude vládu úkolovat, ale bude s premiérem vést debatu o tom, co je a není důležité, tak to by mohlo být prospěšné.

Pavel na to totiž má. Mohl by vrátit prezidentský úřad tam, kde ho Ústava chce mít, že by ji nemusel jako všichni tři jeho předchůdci šponovat. Zároveň by mohl mít cit pro fakt, že jsou tu bohaté i chudé regiony a že je prezidentem všech.

Možná to ve všech výsledcích trochu zaniklo, ale volby dopadly tak, jak voličské nálady počátkem týdne modelovaly průzkumy. Vypadá to tak, že oba voličské tábory byly plus minus stejně rozdělené už od prvního kola a k velkým přesunům nedošlo…
Kdybychom začali sčítat a rozdělili bychom propadlé hlasy, které by teoreticky měly jít za Babišem a které za Pavlem, tak by to tak mohlo vypadat. Koneckonců jsme se o tom před dvěma týdny bavili, že čistě numericky to má rozehrané lépe Pavel. Potvrdilo se také to, že by měl mít snazší přitáhnout na svou stranu voliče Nerudové a Fischera.

X X X

Pavel předpokládá, že soudci jmenuje žalobce Bodláka s Babkou

 Vítěz prezidentské volby Petr Pavel zatím nemluvil s dosluhujícím prezidentem Milošem Zemanem. Řekl to v pořadu Partie Terezie Tománkové v televizi CNN Prima News. Pavel předpokládá, že se tak stane možná už v pondělí. V České televizi Pavel uvedl, že pravděpodobně jmenuje soudci státní zástupce Petra Babku a Marka Bodláka, které Zeman odmítl jmenovat

Zeman v sobotu blahopřál Pavlovi k vítězství v demokratických volbách a popřál mu, aby byl dobrým prezidentem České republiky. Zdravici zveřejnil na twitteru mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Před volbou Zeman podpořil Pavlova protikandidáta, bývalého premiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Zeman odlétá dnes na návštěvu Srbska, odkud se vrátí v pondělí večer.

Pavel nesouhlasí s tím, aby prezident Zeman ještě před svým odchodem z funkce jmenoval nového předsedu Ústavního soudu, což dosluhující hlava státu nevyloučila. „Do hlavy Miloše Zemana nevidím, ale pokud se v nadcházejících dnech sejdeme, tak ho požádám o to, aby toto rozhodnutí, pokud už ho učinil, zvážil, protože bychom se tím potom mohli vyhnout zbytečnému projednávání přes soudy,“ uvedl Pavel.

Dodal, že byl připraven, pokud by Zeman skutečně předsedu Ústavního soudu jmenoval, podat podnět k prošetření, aby soud dal jasné doporučení, jak s takovou situací pracovat.

Pavel dnes v pořadu Otázky Václava Moravce v České televizi řekl, že pravděpodobně jmenuje soudci státní zástupce Petra Babku a Marka Bodláka, které odmítl jmenovat Zeman. Předpokládá, že každý, kdo je nominován na soudce nebo profesora, předem projde několika síty hodnocení odborných kritérií a lidských vlastností. Domnívá se, že nejmenování těchto žalobců soudci bylo spíše politicky motivované.

Jmenování Babky a Bodláka navrhl Zemanovi se souhlasem vlády ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). „Návrh trvá. Pokud se Petr Pavel rozhodne je jmenovat, nic tomu nebrání,“ uvedl dnes Blažek na twitteru.

Bodlák působí na pražském vrchním státním zastupitelství, kde řídí odbor závažné hospodářské a finanční kriminality. Pražský hrad již dříve uvedl, že odmítnutí ho jmenovat souvisí s případem bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové (KDU-ČSL, později TOP 09).

Co se týče poradního týmu k justici, Pavel řekl, že v průběhu kampaně jednal s řadou právníků, například s ústavními právníky Janem Kyselou či Janem Wintrem. Pokud by měli zájem podělit se o své zkušenosti, bude jejich rad využívat i dál, poznamenal s tím, že si těžko dovede představit lepší odborníky na ústavní právo.

Kromě Babky a Bodláka Zeman také například opakovaně odmítá jmenovat ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) Michala Koudelku do generálské hodnosti. Loni odmítl jmenovat do funkce viceprezidentky Nejvyššího kontrolního úřadu někdejší pracovnici úřadu Simeonu Zikmundovou. Zeman také dlouho odmítal jmenovat profesorem literárního historika Martina C. Putnu, Následkem sporu a neúspěšné snahy o změnu zákona je současná praxe, kdy profesorům od roku 2015 dekrety nepředává hlava státu, ale šéf resortu školství. V květnu 2015 pak Zeman odmítl jmenovat trojici profesorů, včetně tehdejšího šéfa Národní galerie Jiřího Fajta.

Pavel také bude chtít hovořit s guvernérem České národní banky (ČNB) Alešem Michlem kvůli spekulacím médií, že by se do aparátu ČNB mohl přesunout současný šéf hradního protokolu Vladimír Kruliš. Podle Pavla to vyvolává dojem, že by pozice v bance mohla být trafikou pro Kruliše. Chce proto připomenout Michlovi, že úkolem guvernéra je nejen dbát o cenovou stabilitu, ale i o důvěryhodnost ČNB jako instituce.

Se svým soupeřem ve volbě Babišem byl zatím Pavel v kontaktu pouze přes SMS zprávy. Odpověděl mu na blahopřání. Doufá, že spolu nastaví nekonfrontační komunikaci. „V dalším období bychom měli dát jasně najevo, že jsme schopni spolu normálně komunikovat, i když budeme mít rozdílné názory, a budeme se snažit hledat kompromis, který bude dobrý pro tuto zemi,“ míní Pavel, ceskajustice.cz

X X X

Rusové je přizabili, teď se zranění ukrajinští vojáci léčí v Darkově

Místo aby si užíval důchodu, 67letý Rustem M., původem Krymský Tatar, bránil ukrajinský domov před Rusy. Málem zemřel. Teď rehabilituje i s dalším zraněným ukrajinským vojákem v karvinských Lázních Darkov. „Narukoval jsem, abych pomáhal. Jsem sice už starší chlap, ale mám co nabídnout. Nemohl bych jen sedět,“ líčí poručík Rustem, který si z bezpečnostních důvodů nepřeje zveřejnit příjmení.

Začátkem loňského září bojoval na Donbasu u západního batalionu teritoriální obrany Verchoviny. Při noční hlídce ho přepadla větší skupina ruské rozvědky. Vojáci ho zmlátili tak brutálně, že upadl do bezvědomí.

„Mysleli, že je mrtvý. To ho zachránilo. Ráno poručíka Rustema našli spolubojovníci. Měl těžký otřes mozku a poškozené vnitřní orgány. Převezli ho do nemocnice. Po dlouhé hospitalizaci využil možnosti zapojit se do našeho programu a byl vybrán na léčebně-rehabilitační pobyt v České republice,“ říká Hynek Čech, zakladatel Nadačního fondu REGI Base.

Fond od roku 2011 pomáhal válečným veteránům, později rozšířil pomoc i na vojáky, policisty, hasiče, záchranáře a jejich rodinné příslušníky. Do karvinských lázní přivezl už na podzim první dva zraněné ukrajinské vojáky. Ve čtvrtek pak spolu s poručíkem Rustemem ještě zraněného 61letého vojína Vasyla T.

„Věk mě nemohl zastavit. Miluji svoji zemi a padl bych při její obraně. Bohužel jsem byl ale trvale vyřazen z boje po výbuchu minometného granátu,“ říká vojín Vasyl původem z ukrajinských Karpat. Mobilizován byl už na začátku „speciální vojenské operace“ na konci loňského února.

Odmrštěn na zeď

Bojoval v Doněcké oblasti, v místech jako Komešovacha, Iskra, Gryhorivka či Havrelovka, do chvíle, než v jeho blízkosti vybuchl minometný granát a tlaková vlna ho odmrštila přímo na betonovou zeď.

„Měl silný otřes mozku, polámaná žebra a později se u něj projevila i další zranění jako následek výbuchu. Po propuštění z nemocnice v Dnipru se přesto snažil vrátit na frontu. Jeho zdravotní stav to však neumožnil,“ líčí Čech.

Oba zraněné veterány nyní čeká v lázních nejméně měsíční pobyt na náklady fondu. V rehabilitaci jim tam pomohou i moderní robotické přístroje a jodobromová solanka.

„S léčbou vojáků máme dlouholeté zkušenosti, ať už se jedná o české válečné veterány, nebo o zahraniční vojáky z Libye, Saúdské Arábie či Ukrajiny. Úspěšně jsme léčili i děti z Beslanu,“ řekla obchodní ředitelka Lázní Darkov Lenka Krótká.

X X X

Za útokem dronů na íránskou zbrojní továrnu stojí Izrael, píší média

Drony, které napadly v noci ze soboty na neděli íránskou zbrojní továrnu, poslal Izrael. Židovský stát incident nicméně nekomentoval. Íránské ministerstvo obrany hovoří o minimálních škodách a úspěšném sestřelení tří bezpilotních letounů.

 Západní zpravodajské zdroje naopak uvedly, že útok byl „fenomenálním úspěchem“, který způsobil značné škody na místě, uvedl izraelský list Jerusalem Post .

Média informovala o hlasitém výbuchu. To, že za útokem stojí právě židovský stát, píše například americký list The Wall Street Journal. „Izrael provedl bezpilotní útok zaměřený na obranný komplex v Íránu, zatímco USA a Izrael podle amerických úředníků a lidí obeznámených s operací hledají nové způsoby, jak omezit jaderné a vojenské ambice Teheránu,“ uvedl deník.

Útok se odehrál u areálu íránského vesmírného výzkumného střediska, na které USA uvalily sankce za vývoj balistických raket.

Íránský ministr zahraničí Hossein Amir-Abdollahian označil incident za zbabělý útok. „Takové akce nemohou ovlivnit odhodlání a záměr našich odborníků pro mírový jaderný pokrok,“ řekl.

Útok způsobil menší škody na střeše zbrojovky. Na videozáznamu, který zveřejnila íránská média, byl vidět záblesk světla a záchranná vozidla a hasičské vozy před továrnou.

Íránský režim neuznává Izrael a viní ho z vražd íránských vědců a představitelů. Izrael považuje Írán za největší ohrožení své existence a poukazuje zejména na nebezpečí, které představuje íránský jaderný program. O Izraeli se všeobecně soudí, že vlastní jaderné zbraně, země to ale oficiálně nikdy nepotvrdila. Izrael tvrdí, že Írán o jaderné zbraně usiluje, což Teherán popírá.

X X X

Íránskou zbrojovku napadly drony. Účet za válku, zní z Kyjeva

Tři drony zaútočily na zbrojovku ve městě Isfahán v centrální části země, uvedlo íránské ministerstvo obrany. Íránská média hovoří o opakovaných explozích. Není jasné, kdo je za útokem ani, co se ve zbrojovce vyrábí. Izrael nechtěl útok komentovat, poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak ho označil za účet za válku.

 Íránské ministerstvo obrany bez větších podrobností uvedlo, že dva drony se zachytily v obranných pastech a explodovaly. Třetí dron protivzdušná obrana zasáhla, nicméně i tak napáchal menší škody na střeše zbrojovky, která se nachází v blízkosti nákupního centra.

Na videozáznamu, který zveřejnila íránská média, byl vidět záblesk světla a hasičské vozy před továrnou. „Nebyl to dron?“ ptá se na jednom videu jeden z svědků události.

 Podle agentury AP ministerstvo o zbrojovce referuje jako o „dílně“. Není jasné, co se tam přesně vyrábí. V Isfahánu sídlí velká letecká základna i středisko pro výzkum a výrobu jaderného paliva.

AP též upozorňuje, že vzhledem k rostoucí městské zástavbě často bývají íránské vojenské objekty obklopeny civilními. Jejich označení bývá kryptické, bez jasných informací o tom, k čemu přesně slouží, jen s nápisem, že náleží ministerstvu obrany či revolučním gardám.

Agentura IRNA rovněž informovala o požáru v ropné rafinerii v severoíránském městě Tabríz. Uvedla, že jeden člověk byl zraněn. Nenapsala však, co bylo příčinou požáru a zda souvisí s incidentem v Isfahánu.

Výroba střeliva či dronů?

Izraelský portál Jerusalem Post uvádí, že zbrojovka zřejmě vyrábí střelivo, i když to není zcela jisté. Podle některých spekulací zde mohou vznikat i bezpilotní letouny. „Byl by to zajímavý případ dronů údajně použitých k zničení jiných dronů,“ podotýká portál.

List Jerusalem Post rovněž poukazuje na určité nesrovnalosti v íránském popisu události. Íránské úřady tvrdí, že útok nezpůsobil škody na fungování zbrojovky. Podle agentur se to ale zdá být v rozporu s jinými zprávami, které popisovaly tři velké exploze.

Írán čelí silné mezinárodní kritice za dodávání dronů Rusku, které je používá proti ukrajinským civilním budovám. Teherán to odmítá. Poradce šéfa ukrajinské prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak v prosinci vyzval ke zničení íránských továren, kde se vyrábějí střely a bezpilotní letouny

„Logika války je neúprosná a vražedná. Přísně vystavuje účet jejím autorům a komplicům,“ vyjádřil se k nejnovějšímu útoků Podoljak. Ukrajina loni vyhostila kvůli podezřením na dodávky bezpilotních letonů Rusku íránského velvyslance.

Možnost, že Írán na Ukrajině testuje drony, znepokojuje také Izrael. Írán by je sám či prostřednictvím svých zástupných sil, jako je libanonské islamistické hnutí Hizballáh, mohl totiž použít proti Izraeli.

Ministerstvo obrany neuvedlo, koho z úderu něj podezírá. V okolí íránských vojenských, jaderných a průmyslových zařízení se v posledních letech odehrála řada výbuchů a požárů. Z podobných útoků někdy Írán obviňuje Izrael, který své operace v zahraničí téměř nikdy nekomentuje.

Íránský režim neuznává Izrael a viní ho z vražd íránských vědců a představitelů. Izrael považuje Írán za největší ohrožení své existence a poukazuje zejména na nebezpečí íránského jaderného programu.

O Izraeli se všeobecně soudí, že vlastní jaderné zbraně, země to ale oficiálně nikdy nepotvrdila. Izrael tvrdí, že Írán o jaderné zbraně usiluje, což ale Teherán popírá.

X X X

Aby soudružky měly čas. Ceaušeskovy „hladové cirkusy“ potkal zvláštní osud

Řada velkolepých staveb, zdánlivě postavených za účelem nakrmit obyvatelstvo Bukurešti, přežila kolaps komunismu. Nyní některé představují symboly volného trhu, popisuje Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL) jedenáct budov, které místní obyvatelé během posledních let diktátora Nicolae Ceaušeska hořce překřtili na „hladové cirkusy“.

 Stavby byly oficiálně označeny za Zemědělskoprůmyslová obchodní střediska. Měly představovat jediné kontaktní místo uspokojující potravinové potřeby obyvatel Bukurešti a měly poskytovat hotová jídla. Několik staveb mělo výrazné kupole, které lidem připomínaly cirkusová šapitó.

„Lidé, především ženy po skončení práce, se zde zastaví, aby si vyzvedly nádobu s jídlem, které si pak jednoduše odnesou domů, ohřejí a sní,“ říkal o státních distribučních centrech potravin Ceaušescu. Jeden místní vzpomínal, že se centra nabízela jako způsob, jak si ušetřit práci s vařením a nakupováním a „umožnit soudružkám, aby měly čas také na děti, rodinu, vzdělání, knihu a film“.

Pro rumunský stát byla hrstka gigantických potravinářských center způsobem, jak snížit náklady na distribuci potravin do tisíců jídelen na pracovištích a zvýšit kontrolu nad životy lidí, píše Rádio Svobodná Evropa.

To, co teoreticky mohlo znít lákavě „soudružkám“ přetíženým prací a péčí o děti, se v praxi rychle proměnilo v katastrofu, protože středisky prostupovaly známé socialistické strasti v podobě nedostatku potravin a nekonečných front. Ceaušescu v roce 1981, uprostřed neutuchající snahy splatit všechny zahraniční dluhy, uvalil na rumunský lid „racionální stravovací program“, který lidem omezil příjem kalorií a zavedl příděly základních potravin.

Lidé, kteří byli příliš zaneprázdnění na to, aby ráno stáli ve frontách na jídlo, dorazili odpoledne do jeskynních distribučních center potravin, která však v tu dobu měla téměř prázdné pulty. Pojem „hladový cirkus“ se brzy stal de facto názvem středisek.

Po krvavém svržení Ceaušeskova režimu v roce 1989 byla výstavba „hladových cirkusů“ opuštěna a byly dokončeny pouze dvě stavby. Areály zůstaly opuštěné, dokud zahraniční investoři nezaznamenali jejich potenciál uprostřed ekonomického zmatku v Rumunsku 90. let.

V roce 1999 byl znovu otevřen bývalý „hladový cirkus“ jako Bucharest Mall, první nákupní středisko v Rumunsku. Budova z komunistické éry posloužila jako jeho stavební jádro, ale byla masivně přestavěna. Zachovala si však skleněnou kupoli jako architektonický středobod.

Následovalo několik dalších nákupních center, další „hladové cirkusy“ pak byly zničeny. Budova na bukurešťském předměstí Pantelimon se přeměnila v trh s levným oblečením z dovozu. Místo zde mají také dvě fitness centra a tělocvična bojových umění.

Jeden bývalý „hladový cirkus“ poblíž bukurešťského náměstí Sjednocení má soukromého vlastníka. Ale zůstává nedokončeným hromotlukem, obývaným pouze nerudnými hlídači, kteří čelí zvědavcům nahlížejícím dovnitř. Nemovitost se měla stát dalším nákupním střediskem, ale v minulé dekádě prý došly developerům peníze.

X X X

Karel III. otočil, prince Harryho na korunovaci chce. Zároveň chystá reakci na jeho knihu

I přes rozepře, které mezi královskou rodinou a princem Harrym panují, si král Karel III. přeje, aby se jeho mladší syn společně s manželkou Meghan zúčastnili jeho korunovace. Podle informací deníku Daily Mail britský panovník požádal arcibiskupa z Canterbury, aby zprostředkoval dohodu se Sussexy. Jisté obavy má mít ovšem princ William. Bojí se, že vévoda využije květnového obřadu k tomu, aby se zviditelnil a jejich otce tak připravil o pozornost.

Zprostředkovat dohodu, která umožní princi Harrymu zúčastnit se květnového obřadu, má arcibiskup z Canterbury, jenž krále v květnu korunuje. Tvrdí to zdroj blízký z arcibiskupova okolí.

Ačkoliv by si Karel III. zřejmě synovu účast na velkolepém obřadu přál, jisté obavy má mít jeho starší syn, princ William. Bojí se, že pokud nebude Harryho návštěva přísně naplánovaná, mohl by jejich otci ukrást pozornost například tím, že by se s Meghan vydal na procházku po chudé londýnské čtvrti, píše deník Daily Mail.

Zdá se ale, že britský panovník změnil své prvotní rozhodnutí. Ještě začátkem ledna se totiž v britských médiích hovořilo o tom, že princ Harry měl být údajně vyškrtnut z korunovace svého otce. Na vině měla být kniha Spare, ve které vévoda nešetří kritikou na členy královské rodiny, informoval britský deník Daily Mail.

„Otázkou je, zda se Harry obřadu ve Westminsterském paláci vůbec zúčastní a pokud ano, za jakých podmínek. Rodina je rozpolcená a vše nasvědčuje tomu, že je mu doporučováno, aby v této fázi na nic nepřistupoval a ‚hrál to‘ až do poslední chvíle. Což velmi komplikuje vyjednávání,“ řekl zdroj z princova okolí.

 Podle některých informací se dokonce hovoří o tom, že by měly být princi Harrymu odebrány jeho tituly. „Představa, že by se zúčastnil korunovace, choval se slušně, ale byl poté zbaven svých titulů, je pro něj naprosto nesmyslná. I když se možná někdy v budoucnu rozhodne zbavit se titulů z vlastní vůle, nesouhlasí s myšlenkou, že by mu byly odebrány násilím,“ pokračoval zdroj z princova okolí. Podle jeho slov Harrymu vadí, že je házen do jednoho pytle se svým strýcem Andrewem, kterému královna Alžběta II. odebrala tituly začátkem loňského roku poté, co byl zapleten do skandálu s americkým finančníkem Jeffreym Epsteinem.

Že by mohl králova mladšího syna potkat stejný úděl, zmiňovala britská média už loni v říjnu. Několik měsíců předtím, než vyšla vévodova autobiografie. „Předpokládám, že král byl varován,“ sdělil deníku Daily Mail životopisec Tom Bower. Všechno, co podle něj může panovník v jakési odvetě udělat, je, že odepře tituly svým vnoučatům Archiemu a Lilibet. „Nakonec, předpokládám, by mohl odebrat tituly i Harrymu a Meghan. Ale to je dost drastické,“ konstatoval.

Zpráva o princově účasti na květnové korunovaci přichází v době, kdy by měl britský král údajně zvažovat rozhovor pro stanici BBC. V něm by měl promluvit o svých plánech coby panovníka a řeč by mohla přijít i na prince Harryho a jeho autobiografickou knihu Spare, píše web Mirror.

 Arcibiskup má z korunovace noční můry

Korunovace krále Karla III. se uskuteční v sobotu 6. května, kdy se průvod s králem a jeho chotí vydá z Buckinghamského paláce do Westminsterského opatství, kde je korunuje arcibiskup z Canterbury. Podle stanice BBC se očekává, že tento symbolikou nabitý obřad bude kratší, skromnější a rozmanitější než korunovace Alžběty II. Pozvánku také dostane méně hostů než před 70 lety, kdy jich přišlo osm tisíc. Westminsterské opatství má obvykle kapacitu pro 2 200 lidí. Pak se průvod vrátí do Buckinghamského paláce, z jehož balkonu královská rodina pozdraví lid.

Arcibiskup z Canterbury, jenž bude korunovat panovníka poprvé od roku 1953, přiznal, že má „noční můry“ z toho, že se obřad nepovede. „Už jsem měl králi nasazovat korunu na hlavu a najednou mi došlo, že jsem nechal korunu v Lambethském paláci. Jak se tam dostala? To netuším, když palác hlídá polovina armády. Ale rozhlížel jsem se a král se na mě díval. Noční můra. Očividně mě to dost tíží,“ citoval arcibiskupa web Express.uk. I přes velký strach si prý uvědomuje, že je to obrovská čest a privilegium. „Korunovační víkend bude časem, kdy se celá země spojí. Být součástí toho všeho je samozřejmě obrovský tlak, ale i obrovská pocta,“ dodal.

X X X

Zlatá česká radost: Tenistky Krejčíková a Siniaková obhájily titul na Australian Open

Tenistky Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková obhájily titul ve čtyřhře na Australian Open. Nasazené jedničky porazily ve finále japonský pár Šúko Aojamaová, Ena Šibaharová 6:4, 6:3. Společně dosáhly na sedmý grandslamový triumf a neprohrály na turnajích velké čtyřky už 24 zápasů v řadě.

Krejčíková se Siniakovou se do finále v Melbourne dostaly potřetí za sebou, grandslamový titul ale obhájily poprvé. Duel proti turnajovým desítkám ovládly za hodinu a půl. Vedle vítězství získaly šek na 695 tisíc australských dolarů (asi 10,8 milionu korun). Nejlepší deblový pár loňského roku bude letos obhajovat vítězství také ve Wimbledonu a US Open.

„Jsem ráda, že s Katkou pořád hrajeme, a moc jí za vše děkuji. Máme za sebou dlouhou cestu a stále se snažíme zlepšovat a posouvat. Těším se na další společné zážitky,“ řekla na kurtu Krejčíková. „Blahopřeji také soupeřkám. Hrály opravdu dobře a vím, že nás chtěly porazit. Cítím z nich skvělou energii a líbí se mi, jak se prezentují,“ doplnila.

Ziskem sedmého grandslamového titulu se Krejčíková se Siniakovou přiblížily v historickém žebříčku k Heleně Sukové, která má o dva triumfy více. V čele je s 12 vítězstvími Jana Novotná.