Nejméně třináct tisíc lidí přišlo v sobotu v Berlíně na demonstraci proti dalšímu posílání zbraní na Ukrajinu a za zahájení mírových jednání s Ruskem. Informovala o tom agentura DPA s odvoláním na sdělení policie. Organizátoři akce hovoří až o 50 000 účastníků.

 Na začátku demonstrace promluvila politička postkomunistické Levice Sahra Wagenknechtová, která shromáždění spolu s aktivistkou za práva žen Alicí Schwarzerovou svolala.

Wagenknechtová přečetla takzvaný Manifest za mír, který tyto dvě ženy zveřejnily už před dvěma týdny. Text, který podepsalo na 650 tisíc lidí, vyzývá spolkovou vládu, aby se místo dalšího posílání zbraní Ukrajině zaměřila na mírová jednání.

Na pořádek při demonstraci dohlíží na 1 400 policistů, zatímco na páteční manifestaci, na níž si lidé v Berlíně připomněli první výročí ruské invaze na Ukrajinu, bylo asi 800 policistů. Páteční manifestace se účastnilo na 10 tisíc lidí a kromě hození vajíčka na ruskou ambasádu se akce obešla bez incidentů, uvedla stanice RBB s odvoláním na policii.

Agentura DPA také napsala, že na sobotní manifestaci v Berlíně bylo zakázáno mít symboly oslavující válku, včetně vojenských uniforem či písmena Z, které Rusko používá jako symbol své invaze na Ukrajinu.

Podle policie se událost obešla bez incidentů s výjimkou jednoho, kdy se demonstranti snažili vytlačit šéfredaktora pravicového časopisu. Akce se účastnili i někteří členové populistické až krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD).

Wagenknechtová je dlouhodobě kontroverzní političkou i uvnitř vlastní strany. Řada politiků postkomunistické Levice se od její dnešní akce předem distancovala, stejně jako četní politici dalších stran včetně vládní sociální demokracie (SPD), uvedla DPA. Rovněž kancléř Olaf Scholz (SPD) a ministr financí Christian Lindner (FDP) dali jasně najevo, že s peticí Manifest za mír nesouhlasí.

DPA citovala také bývalého generála bundeswehru Ericha Vada, který se demonstrace zúčastnil a který vyzval k „ukončení válečné rétoriky v Německu“ a zahájení jednání. „Je naivní věřit, že Rusko lze vojensky porazit bez jaderné války,“ řekl Vad. Z útočné války vyvolané Ruskem, které porušuje mezinárodní právo, se podle něj po roce stala „opotřebovávací válka“.

Mírová jednání s Ruskem podle Západu i Ukrajiny v tuto chvíli nejsou možná mimo jiné proto, že Moskva trvá na uznání ukrajinských území, která anektovala v rozporu s mezinárodním právem, za ruská. Kyjev požaduje úplné stažení ruských jednotek z ukrajinského území, reparace a stíhání osob zodpovědných ze válečné zločiny, připomněla DPA.

X X X

NAHRADÍ  MINISTR  OBRANY  NĚMECKA  PISTORIUS  SCHOLZE?

ZAJISTI  PISTORIUS  KONEC  BOJŮ  NA  UKRAJINĚ?

Z neznámého politika hvězdou. Nový ministr obrany prolamuje smůlu bundeswehru

Za svůj první měsíc ve funkci už nový německý ministr obrany Boris Pistorius stihl víc, než jeho neslavná předchůdkyně Christine Lambrechtová za celý rok. Původně neznámý politik, který dosud působil jen na zemské úrovni, si navíc rychle dokázal získat přízeň i opozice a veřejnosti. A to natolik, že se podle posledních průzkumů stal dokonce nejoblíbenějším politikem v zemi.

 Když koncem ledna kancléř Olaf Scholz po určitém váhání konečně oznámil jméno nového ministra obrany, byli překvapeni téměř všichni. Nejen proto, že Scholz narušil svůj původní závazek udržet genderovou vyrovnanost současné vlády a dosavadní ministryni Christine Lambrechtovou, která odstoupila po sérii skandálů a vážných pochybení, nahradil mužem.

Větší rozruch vyvolalo to, že si Scholz vybral jméno, které v podstatě nikdo nečekal. Boris Pistorius, 62letý politik z Dolního Saska, kde působil jako starosta stošedesátitisícového Osnabrücku a posledních deset let jako tamní ministr vnitra, byl v té době pouze na záložním listu jako teoretická rezerva strany, jejíž personální možnosti jsou zejména v oblasti obrany značně omezené.

„Je to jméno z béčkového seznamu,“ komentoval v té době Scholzův výběr Johann Wadephul z opoziční CDU/CSU. S odstupem pouhých několika týdnů se ale ukazuje, že Scholz měl ve výběru nového ministra pro aktuálně klíčový resort zřejmě šťastnou ruku.

Podpatky do bojových zón

Poslední trojice ministryň, tedy Christine Lambrechtová, Annegret Krampová-Karrenbauerová a současná předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, již tak dlouhodobě upadající resort poslaly do ještě hlubší propasti.

Nejčastěji zmiňovaným počinem Leyenové bylo slavnostní uvedení nových uniforem pro těhotné vojačky. Pro Krampovou-Karrenbauerovou mělo být ministerstvo obrany čekárnou, než po končící Angele Merkelové převezme kancléřství (což se nestalo). Lambrechtová pak proslula mimo jiné tím, že se mezi vojáky v bojových zónách procházela na vysokých podpatcích a v prvních dnech ruské invaze na Ukrajinu měla místo krizových jednání termín na manikúru.

Pistorius, ačkoli dosud neměl žádnou zkušenost s obrannou, celostátní ani mezinárodní politikou, svým nasazením a věcným stylem proti svým předchůdkyním působí téměř jako zjevení, čehož si všímají i voliči. Podle průzkumů patří aktuálně mezi nejoblíbenější německé politiky, v nichž předběhl i do té doby vysoce hodnocené duo Zelených, tedy ministra hospodářství Roberta Habecka a ministryni zahraničí Annalenu Baerbockovou.

Podle průzkumu pro televizní stanici ZDF v takzvaném politbarometru, který dlouhodobě sleduje oblibu německých politiků, získal Pistorius na škále v rozmení -5 až +5 bodů první místo s hodnotou 1,6. Za ním pak s odstupem následuje Habeck (0,9), Scholz (0,7) a Baerbocková (0,6). Hodnocení podle sympatií a výkonů s kladným skóre uzavírá ministr zdravotnictví Karl Lauterbach (0,1) a předseda bavorské CSU Markus Söder (0,1).

Rychlé činy, pracovitost, empatie

„Se svými zkušenostmi, schopnostmi, asertivitou a velkým srdcem je pro bundeswehr přesně tou správnou osobou v této přelomové době,“ uvedl Pistoriuse do funkce Scholz.

Také voliči středových stran Pistoriuse označují za „sympatického a výkonného“ politika. Na tom se shodnou příznivci vládní koalice, tedy sociálních demokratů (SPD), Zelených a liberálních demokratů (FDP), stejně jako opoziční konzervativní unie CDU/CSU. Naopak nižší hodnocení má mezi příznivci krajní levice a krajní pravice, tedy Levice a Alternativy pro Německo (AfD).

Pistorius, který převzal úřad 19. ledna, působí jako nový ministr nejen kompetentně, ale také empaticky. Dobré jméno i na mezinárodní scéně si udělal na právě proběhlé mnichovské bezpečnostní konferenci mimo jiné svým jasným prohlášením „Ukrajina musí vyhrát“. V souladu s většinovým míněním ve společnosti prosazuje posílení vojenské podpory Ukrajině, kam hned začátkem února, tedy necelý měsíc po nástupu do funkce, odjel na svou první zahraniční návštěvu.

V Kyjevě se setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a ministrem obrany Oleksijem Reznikovem a oznámil plán na vyslání stovky tanků Leopard 1A5, které doplní již schválenou dodávku moderních bojových tanků Leopard 2. Na následné tiskové konferenci uvedl, že tyto dodávky mají posloužit „přání a naději, že Ukrajina zůstane schopna se bránit a odolat útokům“. Směrem k Ukrajincům pak uvedl, že „mají jeho největší obdiv“.

Uznání má Pistorius podle všeho také v armádě. I tu již stihl na několika základnách v posledních týdnech navštívit, včetně německého námořnictva ve Šlesvicku-Holštýnsku, americké letecké základny Ramstein nebo výcvikového střediska v Münsteru, kde bundeswehr učí ukrajinské vojáky, jak zacházet s Leopardy 2A6 a s vozidly bojové pěchoty Marder. „Pistorius komunikuje jasně a přímo, ale ne tak, aby ostatní jakkoli urážel,“ říká ohledně ministrovy popularity berlínský politolog Gero Neugebauer. „Je náročný, ale nepředvádí se a často se osobně setkává s vojáky, což mu vyneslo pověst člověka, kterému na nich záleží.“

X X X

GENERÁL  OPATA  PONIŽUJE  RUSKO,  A  KDO  MÁ  NEBEZPEČNÉ  ZBRANĚ?

Gen. Opata: Věřím, že Ukrajina získá zemi zpět, Rusko není supervelmoc?

Evropané do poslední chvíle odmítali věřit tajným americkým informacím o chystané ruské invazi na Ukrajinu. Podle tehdejšího náčelníka generálního štábu Aleše Opaty evropští lídři upřednostnili ekonomické zájmy nad bezpečností. „Nemyslím si, že je Rusko neporazitelný soupeř nebo supervelmoc,“ říká v rozhovoru.

x  Američané se už několik měsíců před ruskou invazí na Ukrajinu (říjen 2021) na základě tíživých poznatků ze satelitních snímků, zachycené komunikace a lidských zdrojů zcela bezprecedentně rozhodli předat spojencům zpravodajské informace o ruských přípravách na skutečnou válku. Co vám v první chvíli blesklo hlavou, když jste taková varování amerických kolegů slyšel?

Situaci jsme docela vážně řešili ve Vojenském výboru NATO. Ty indikace ze strany Spojených států tam pochopitelně byly a já osobně jsem nepochyboval o správnosti těchto informací, protože shromažďování ruských jednotek kolem hranice s Ukrajinou trvalo poměrně dlouho a gradovalo do nějaké úrovně. Tedy co se týká množství vojáků a techniky.

„Mimořádné jednání nebylo svoláno od pádu Sovětského svazu, takže šlo o docela silné indikátory a silné informace. Evropa k tomu bohužel přistoupila jako vždy.“

X A věřil jste osobně tomu, že by k invazi skutečně mohlo dojít? Většina evropských lídrů byla do poslední chvíle k naléhavým americkým varováním skeptická. Nevěřili tomu. Francouzský prezident Emmanuel Macron po telefonátu s Putinem jásal, že má možný průlom. Spojenci z NATO nebyli zdaleka jednotní v tom, jak s Moskvou jednat.

Ano, já jsem tomu věřil. A hodně. Kapacita amerických zpravodajských služeb je ohromná, a pokud už začnou řešit takové věci netradičně veřejně, tak hrozba byla poměrně intenzivní. Dalším podpůrným efektem byl fakt, že v lednu 2022 byl svolán mimořádný výbor náčelníků generálních štábů, na kterém jsme měli jediný bod jednání – Ukrajinu.

Mimořádné jednání nebylo svoláno od pádu Sovětského svazu, takže šlo o docela silné indikátory a silné informace. Evropa k tomu bohužel přistoupila jako vždy. Nehledal bych v tom nic zásadního. Evropští lídři se tak zkrátka chovají, některé věci nejsou schopni dostatečně zhodnotit a udělat si v nich jasno.

x Český prezident Miloš Zeman například varování označil jako další „blamáž amerických tajných služeb“. Myslíte, že ta skepse a nedůvěra byla odrazem „pošramocené americké pověsti“ kvůli Iráku, chaosu po stažení z Afghánistánu nebo nepřetržitému čtyřletému okopávání Aliance ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa?

Osobně nepochybuji o vojenských hodnoceních situace ze strany USA. Není to jen o zpravodajské informaci, která musí být prověřena z několika zdrojů. Zpravodajské schopnosti a technologie jsou dnes zcela někde jinde, než v době války v Iráku. Dívám se na to tak, že Evropa upřednostnila své zájmy nad bezpečností.

Nemusíme chodit pro podobné případy příliš daleko. Vzpomeňme si v roce 2014. Okupace Krymu byla zvednutým prstem a varováním, že Rusko změnilo své chování a prosazování svých zájmů. A jak Krym dopadl? Rusové poloostrov anektovali, chvíli se o tom mluvilo, udělalo se pár jednání a nakonec to zcela utichlo. Plyn z Ruska jsme brali dál, udělala se určitá opatření v podobě velmi omezeného embarga, které se ani neblížilo dnešním sankcím. Na chování Ruska jsme se vůbec nepřipravili a evropští lídři se na tom významnou mírou podíleli.

„Vidím jako paradoxní, když si vzpomenu, jak prezident Macron jednal s Putinem… A to bylo přitom přesně v momentě, kdy Putin bezpochyby už dávno musel vydat svým jednotkám rozkazy, aby se připravily k útoku na Ukrajinu.“

X S odstupem času lze říci, že Spojené státy získaly doslova mimořádné podrobnosti o tajných plánech Kremlu na válku, i když to Moskva rezolutně dokola popírala. Čas, místo, způsob i operační strategie, všechno sedělo.

O zpravodajských informacích USA jsem na vojenské úrovni nikdy nepochyboval. A v historii byla celá řada těchto informací zcela zásadních. S USA jsme společně působili v Afghánistánu a v celé řadě dalších operací a naše vzájemná důvěra a v rámci NATO se budovala řadu let. Řekl bych i desítky let, takže bych v tom hodnocení situace z pohledu USA neviděl jako voják žádný problém.

Ten problém se generoval ve vnímání Ruska z úrovně evropských lídrů. Ještě před rokem závislost na ruském plynu a ropě podporovala evropský blahobyt a evropský ekonomický rozvoj. Je zcela zřejmé, že evropští lídři se toho nechtěli zříci jen tak a donutila je k tomu až vzniklá situace.

Vidím jako paradoxní, když si vzpomenu, jak prezident Macron jednal s Putinem, seděli v pracovně u velikého stolu a jednali o tom, jak by se situace měla na Ukrajině deeskalovat. A to bylo přitom přesně v momentě, kdy Putin bezpochyby už dávno musel vydat svým jednotkám rozkazy, aby se připravily k útoku na Ukrajinu. Takže si myslím, že to byla jedna z dalších chyb evropské bezpečnostní politiky.

X Lze nyní prozradit, jaký byl váš první krok? Česká reakce, především co se týká okamžité pomoci Ukrajině, byla blesková.

Už počátkem ledna jsme zpracovali vojenské scénáře, jak to může na Ukrajině vypadat a kam to může směřovat. Seznámili jsme s nimi ministryni obrany a posléze premiéra. Ukrajina nežila ve vzduchoprázdnu, měli jsme intenzivní vztahy už před ruskou invazí. Ukrajinský náčelník generálního štábu se pravidelně účastnil jednání Vojenského výboru NATO, ale také jednání V4 (Pozn. autora: Visegrádskou čtyřku tvoří ČR, Polsko, Slovensko a Maďarsko). Koneckonců asi dva nebo tři týdny před invazí jsem ho měl v Česku na oficiální návštěvě.

Byli jsme na vojenské úrovni ve velmi blízkém kontaktu a myslím, že potřeby Ukrajinců byly poměrně dobře předem identifikovány. Měli jsme ucelenou představu, co Ukrajina potřebuje pro zlepšování a budování svých obranných schopností. Myslím, že postoj českého státu byl zcela zásadní a jasný. Jsem nesmírně rád za to, že od samotného počátku konfliktu se k tomu Česká republika postavila tak, jak se postavila.

X Myslel jste v tu chvíli i na ty nejhorší scénáře, že by se válka mohla rozšířit?

Jako mimo Ukrajinu? Upřímně jsem si to nemyslel. Krym byl budíček a bezprostředně po jeho obsazení se v NATO začaly připravovat obranné plány a celá řada dalších opatření, které nejsou úplně veřejné. Jsem si stoprocentně jistý, že NATO je obranný nástroj, který zaručuje bezpečí. Neznám silnější vojenské spojenectví.

Jakmile Rusko napadlo Ukrajinu – svrchovaný stát bez jakékoliv záminky, ze dne na den a zahájilo svůj postup do hloubi ukrajinského území, ve stejném okamžiku Aliance už posílila své východní křídlo po celé jeho hranici. Při podrobnějším zkoumání zjistíte, že Aliance rozmístila stejné množství sil a prostředků letectva a námořnictva, které Rusko využilo k invazi.

Reakce byla velice rychlá, Aliance se na podobnou situaci připravovala dlouhodobě. Osobně si nemyslím, že by si Rusko dovolilo napadnout některou ze členských zemí NATO. V Kremlu stoprocentně vědí, co by to pro ně znamenalo.

X Věřil jste, že se Ukrajina bude bránit a navíc tak úspěšně?

Věřil, protože jsem na toto téma několikrát mluvil s Valerijem Zalužným (náčelníkem generálního štábu ukrajinských sil, pozn. autora). Ukrajinská armáda se pochopitelně po Krymu začala měnit. Na Krymu proti sobě bojovaly dvě typově stejné armády. V té době totiž moc rozdílů mezi ukrajinskou a ruskou armádou skutečně nebylo.

Ale od roku 2014 se začala ukrajinská měnit a modernizovat. Nejen v rovině techniky a materiálu, ale hlavně z hlediska přístupu k výcviku, velitelům, řízení jednotek. Ukrajina prakticky naplno adoptovala západní systém výcviku i vedení boje a v podstatě i naše doktríny. Například decentralizovala systém velení a řízení na nejnižší taktickou úroveň. Velitelé se naučili, že mají pravomoc a hlavně odpovědnost a schopnost rozhodovat. A myslím, že to byl hlavní klíč k tomu, že se ukrajinská armáda začala měnit.

„Myslím, že Putin stvořil něco, na co ve svém chorém mozku nikdy nepomyslel. Z Ukrajiny udělal opravdu jednotný stát.“

Další zásadní věcí je pak obrovská podpora ukrajinského obyvatelstva. Myslím, že Putin stvořil něco, na co ve svém chorém mozku nikdy nepomyslel. Z Ukrajiny udělal opravdu jednotný stát. Ta podpora civilního obyvatelstva armádě je fenomenální, proti Rusku bojuje doslova celý národ.

A třetím klíčovým faktorem byla zahraniční podpora Ukrajině, která se rozjela od prvního dne války. Určitě v tom hrály důležitou roli hlavně bývalé země někdejšího východního bloku, od Pobaltí, přes Polsko, Českou republiku a Slovensko, protože všechny měly zkušenost s ruskou okupací, věděly, co to znamená a velice rychle pomoc Ukrajině začaly akcelerovat. Byly motorem evropského a celosvětového společenství.

X Prostá matematika ale Ukrajině příliš nakloněna nebyla. Rusko mělo a stále má více vojáků, více tanků, více dělostřelectva, více stíhaček a řízených střel a v předchozích konfliktech prokázalo svou ochotu uchýlit ke skutečným zvěrstvům, což už bohužel ukázalo i na Ukrajině. Myslíte, že za úspěchem Ukrajiny stojí ta semknutost, že dokáže vzdorovat papírové silnějšímu nepříteli

Dívám se na to z vojenského pohledu trochu jinak. Nemyslím si, že je Rusko neporazitelný soupeř nebo supervelmoc. Ano, sice ho můžeme k nim počítat, protože má jaderné zbraně, ale co se týká konvenční armády, nepatří v současnosti mezi supervelmoci. Ať už jde o lidi nebo zbraně. To, že se uchyluje Rusko k různým zvěrstvům, válečným zločinům, to jen potvrzuje skutečný stav jeho armády. Tam, kde armáda není připravená, dobře vycvičená, vybavená a zásobovaná, tak k takovým věcem prostě dochází, protože tím systém ukazuje své vlastní chyby a požírá se zevnitř.

Kouzlem ukrajinského úspěchu bylo to, že dokázali zastavit plnění strategických cílů ruské armády. Ukrajinci zastavili postup ruských sil na Kyjev, což byla za mě fatální porážka na strategické úrovni. V podstatě Ukrajina posunula ruskou armádu téměř na hranice toho konfliktu, kde začal. A tam jsou navíc Ukrajinci schopní ruskou armádu blokovat, držet a efektivně s ní bojovat. Osvobodili města jako Charkov, Cherson, to jsou obrovské aglomerace. Na tom jsou vidět schopnosti ukrajinské armády, jak se změnila, jak začala chápat vojenské umění.

X David úspěšně čelí Goliášovi?

Ruský model zkrátka odpovídá tomu, co Rusové dělali od druhé světové války a jak tehdy válčili. Ruská válka není postavena na taktických lídrech, ale na generálech a Putinovi, který je tím, kdo rozhoduje o všem, co se na zemi děje. A vojáci k němu vzhlížejí málem jako ke svatému obrázku. Pro mě je hlavním viníkem právě ruský prezident Putin a nikdo jiný.

X Řada analytiků po prvních týdnech předpovídala, že Kyjev možná nepadne tak rychle, jak Rusové očekávali, ale že nakonec padne.

Je to o schopnostech armády a nejen o zpravodajských informacích. Ukrajinská armáda vedla učebnicovou manévrovou obranou operaci, ačkoliv byla papírově slabším hráčem konfliktu. Jde o jednu z klíčových zkušeností, způsob manévrové obrany.

X Kyjev ani Moskva své ztráty ze strategických důvodů nezveřejňují. Podle šéfa sboru amerických náčelníka Marka Milleyho přišlo Rusko o nejméně 100 tisíc vojáků. Ukrajinské ztráty budou rovněž vysoké. Podle norského ministerstva obrany ztratilo Rusko od počátku války dokonce přes 180 tisíc mužů (byli zabiti, zraněni, pohřešují se nebo byli zajati). Svědčí to o intenzitě konfliktu, který si v 21. století nikdo nepřipouštěl a vlastně ani nedovedl představit?

Intenzita bojů je z pohledu ztrát obrovská a myslím, že ty odhady jsou relevantní. Válka na Ukrajině je nesmírně krutá a tento konvenční konflikt velice agresivní. Dokazuje to brutalita na jedné straně, ale také odhodlání Ukrajinců nedat Rusům nic zadarmo. V novodobé historii po druhé světové válce v žádném regionálním konfliktu nikdy k takovým ztrátám nedošlo.

„Válka se ještě nějakou dobu potáhne a nejsem si jistý, jestli klíčem k ukončení bude Krym. Za mě je tím klíčem jediné to, že se Rusko stáhne z území Ukrajiny.“

X O výsledku války na Ukrajině se podle některých rozhodne během dvou měsíců, podle dalších potrvá i roky. Někdejší šéf amerických sil v Evropě Ben Hodges tvrdí, že rozhodující bude bitva o Krym. Dokud totiž tento poloostrov ovládají Rusové, Ukrajinci podle něj nikdy nebudou v bezpečí. Jak je váš názor?

Já nejsem takový optimista. Myslím, že konflikt potrvá ještě dlouho. Bude o schopnosti obou stran generovat vojenskou podporu a zásobování. Je zcela zřejmé, že obě strany podporu v udržitelnosti mají. Rusko má své továrny a zázemí, které je schopné generovat dostatek munice a zbraňových systémů, i když ne zrovna těch hi-tech. A zahraniční podpora Ukrajině je obrovská. Válka se ještě nějakou dobu potáhne a nejsem si jistý, jestli klíčem k ukončení bude Krym. Za mě je tím klíčem jedině to, že se Rusko stáhne z území Ukrajiny.

X Bude v tomto ohledu rozhodující další a ještě intenzivnější pomoc ze Západu?

Nepochybně. Pomoc bude klíčová. Přestože má Ukrajina obrovskou operační hloubku svého území, její výroba a opravy vojenské techniky nejsou v bezpečném prostoru, jako to mají Rusové. Ukrajina musela přenést část své výroby a opravárenské kapacity západněji.

X Na sklonku roku Rusko okupovalo téměř 20 procent území Ukrajiny. Věříte, že se Ukrajině podaří znovu své území získat?

Věřím tomu. Co Ukrajina dokázala v uplynulém roce je naprosto famózní, a věřím, že se Ukrajině podaří v nějaké podobě své území získat zpět. Země si vyzkoušela, že je schopná se Rusku efektivně bránit a Rusko to už tvrdě zakusilo na vlastní kůži. Je to jediná cesta. Zatím neexistuje žádná jiná možnost s Ruskem jednat o míru, dokud neopustí ukrajinské území.

X Víte, musím se na to zeptat s narážkou na vaši knihu. Jste bojovník a čistě hypoteticky, tváří tvář vládci Kremlu – „smahnul“ byste ho?

(Smích) Na to asi v současnosti nemám odpověď. Ta hrozba, problém, to všechno, co se děje kolem konfliktu, je bezesporu v rukou Putina. On je akcelerátor konfliktu, problémů a zvěrstev, které se na Ukrajině dějí.

X A myslíte, že existuje vůbec nějaká reálná šance nebo plán na Putinovo odstranění?

V současné době si nemyslím, že nějaká taková možnost připadá v úvahu. V Rusku sice existuje opozice, která je perzekvovaná, lidé jsou zavírání a poměrně často vypadávají z oken, ale není to tak silná vnitřní opozice, která by měla zásadní vliv na případné Putinovo sesazení. Jeho pozice je v současnosti pevná a postupné nahlodávání bude trvat asi dlouho.

 X X X

GENERÁL  PAVEL:  ZHROUCENÉ  RUSKO  VELKÝM  NEBEZPEČÍM

 Vnitřně drolící se Rusko by podle nastupujícího prezidenta Petra Pavla mohlo být kvůli rozbrojům ještě nebezpečnější než v současnosti, proto by řešení konfliktu na Ukrajině nemělo směřovat k zhroucení agresora. Pavel to řekl v sobotní hodinové on-line diskusi na svém Facebooku na téma ukrajinského konfliktu.

„Zhroucené Rusko by bylo velkým problémem,“ uvedl s tím, že po skončení konfliktu by si mělo Rusko udržet kontrolu a být schopno vést mezinárodní jednání. Zopakoval, že jednání mohou začít pouze pod podmínkou, že Ukrajina dostane pod kontrolu veškeré své území k roku 2014.

Velkou roli podle něj může hrát Čína, která je sice ekonomickým partnerem Ruska, ale za rok od počátku konfliktu nevyvinula směrem k Rusku přímou vojenskou podporu. Zmínil v tomto směru některé body mírového návrhu Číny.

V hodinové diskusi, kdy po krátkém úvodním slovu vybíral z psaných dotazů sledujících, Pavel několikrát zopakoval, že kvůli řešení budoucích konfliktů je po ukončení konfliktu třeba zaměřit se na změnu pravidel Organizace spojených národů tak, aby byla připravenější a akceschopnější.

Peking v pátek představil mírový plán v dokumentu nazvaném Čínské stanovisko k politickému urovnání ukrajinské krize. Mimo jiné v něm vybízí, aby se obě země zdržely útoků na civilní obyvatelstvo, vyzývá ke zřízení humanitárních koridorů, ale i k ukončení západních sankcí proti Rusku. Zároveň se Čína přihlásila k principu „svrchovanosti, nezávislosti a územní celistvosti všech zemí“.

Dvanáctibodový dokument vypracovaný čínskou diplomacií Kyjev odmítl, pokud nebude zahrnovat stažení ruských vojsk na hranice z roku 1991, ale zároveň uvedl, že je otevřen jednáním o některých částech plánu. Moskva ho naopak podpořila, Ukrajina by se podle ní měla smířit s „novou územní realitou“.

Mírová dohoda pro Ukrajinu musí obsahovat několik základních kamenů, které podle Pavla čínský návrh zmiňuje, ale blíže nespecifikuje, což vede k tomu, že obě strany si ho vykládají odlišně.

„Mezi těmi stavebními kameny je především teritoriální integrita v mezinárodně uznaných hranicích, což v případě Ukrajiny znamená obnovení kontroly nad celým územím vymezeném před rokem 2014 včetně východního Donbasu, Krymu a včetně území, které Rusko na základě zfalšovaných referend považuje za svoje. To musí být základním východiskem pro mírová jednání. K tomuto stavu jsme se zatím nedostali a žádný z mírových návrhů o něčem takovém nehovoří,“ shrnul.

Nastupující prezident uvedl, že v začátku konfliktu byly pro Ukrajinu pomocí zbraně sovětské provenience, které Česko poslalo a na které byli Ukrajinci zvyklí. Teď jsou podle něj sklady vyprázdněné, což otevírá prostor na jejich doplnění moderní technikou. Vzhledem k početní převaze Rusů je podle něj třeba, aby ukrajinská strana konkurovala nasazením a kvalitou zbraní.

Premiér Petr Fiala (ODS) po středečním jednání ve Varšavě oznámil, že česká vládní vojenská pomoc Ukrajině činí od začátku ruské invaze deset miliard korun. Podle poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara poslal zbraně a vybavení za dalších 30 miliard korun český obranný průmysl. Ministerstvo obrany loni poskytlo Ukrajině ze svého majetku mimo jiné 38 tanků, 55 bojových vozidel pěchoty (BVP), čtyři kusy letecké techniky a 13 samohybných kanónových houfnic.

 X X X

 GENERÁL  ŠANDOR:  RUSY  PODCEŇUJEME,  MAJÍ  VÝHODY

 Rok války na Ukrajině: Rusy podceňujeme, materiální výhody jsou na jejich straně, říká Andor Šándor

Válka na Ukrajině dnes trvá přesně rok, přestože na jejím počátku si velká část světa myslela, že Ukrajině zbývají maximálně týdny. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj věří, že konflikt, který již stál život tisíce lidí na obou stranách, letos skončí. Pro ŽivotvČesku.cz poskytl svůj komentář bezpečnostní expert a generál v záloze Andor Šándor (65).

Rusko svou invazí na Ukrajinu rozpoutalo nejhorší ozbrojený konflikt v Evropě od druhé světové války, který si podle odhadů vyžádal desetitisíce obětí na obou stranách a vyhnal miliony lidí z jejich domovů. Moskva, která vpád do země nazvala »speciální vojenskou operací«, podle BBC očekávala, že boje potrvají několik dní. Narazila však na houževnatý odpor Ukrajinců. Z řady okupovaných míst se v průběhu roku její vojska pod náporem ukrajinské armády stáhla, boje se nyní odehrávají zejména na východě země.

Ukrajinci na dnešek naplánovali vzpomínkové a pietní akce za desítky tisíc mrtvých, jejichž počet neustále roste, napsala dnes agentura AP a připomněla, že v posledních dnech rovněž panovaly obavy z toho, že by Rusko mohlo v den výročí invaze podniknout na Ukrajinu další vzdušný útok. Úřady v některých regionech proto zvýšily bezpečnostní opatření. V Kyjevě se přes noc sirény neozvaly a rozednívání bylo klidné, popsala AP.

Válečný rok pro ŽivotvČesku.cz shrnul bezpečnostní expert Andor Šándor. „Tento válečný konflikt, jak řekl prezident Macron, probral NATO z mozkové mrtvice a znovu ho sjednotil. Myslím, že jednotu západního světa Putin podcenil, stejně jako podcenil samotnou speciální operaci, jak svou nelegitimní a nezákonnou válku nazývá,“ uvedl pro ŽivotvČesku.cz respektovaný politický komentátor.

„Zároveň je zřejmé, že bez pomoci Západu by Ukrajina již dávno padla, jak Rusové původně plánovali. Zároveň ta materiální pomoc, jakkoli je významná, není v současné době nejspíš dostatečná k tomu, co by si přál prezident Zelenskyj, který chce Rusy vytlačit z celého ukrajinského území,“ konstatoval Andor Šándor pro ŽivotvČesku.cz.

Volodymyr Zelenskyj stále vytrvale hlásá ukrajinské vítězství a věří, že letošek bude rokem, kdy k němu dojde. Své poselství v pátek ráno zveřejnil na svém twitterovém účtu, kde uveřejnil také video, které připomnělo první den invaze.

„Dvacátého čtvrtého února se miliony z nás rozhodly. Ne bílou vlajku, ale modro-žlutou. Nikoliv útěk, ale postavit se čelem. Vzdor a boj. Byl to rok bolesti, smutku, víry a jednoty. A zůstali jsme v tomto roce nezlomní. Víme, že rok 2023 bude rokem našeho vítězství. 24. února byl nejdelší den našich životů. Nejtěžší den našich moderních dějin. Probudili jsme se brzy a od té doby jsme neusnuli. Nevěděli jsme, co se stane zítra, ale s jistotou nám došlo: každý zítřek stojí za to, abychom za něj bojovali,“ prohlásil ukrajinský prezident ve svém emotivním prohlášení.

Podle Andora Šándora však bude pro Ukrajinu velice těžké zvítězit. „Jsem k tomu skeptický, protože si myslím, že Rusko podceňujeme. To teď není žádná adorace, ale zkrátka mají opravdu velké materiální i personální zdroje. Této válce jsme se mohli vyhnout, kdybychom upřednostnili diplomacii a vyjednávání, byť si umím představit, že by to bylo těžké,“ řekl pro ŽivotvČesku.cz, proč je zatím zdrženlivý ve vyslovování jakýchkoli přesnějších hypotéz.

 „Nelíbí se mi, jak někteří vysocí představitelé států, kteří nejspíš sami nebyli na vojně, neumí rozebrat samopal a odjistit granát, hlásají, jak by bojovali do posledního Ukrajince, zatímco ti, kdo volají po míru, jsou kritizováni. Musíme si uvědomit, že i kdyby bylo příměří podepsáno zítra, zanechá nám na mnoho let zničenou Ukrajinu a obrovské množství mrtvých,“ dodal Andor Šándor pro ŽivotvČesku.cz.

 X X X

 MACRON  LETÍ  DO  ČÍNY

 Zatlačit na Rusko přes Peking. Macron se chystá do Číny

Francouzský prezident Emmanuel Macron se chystá na začátku dubna navštívit Čínu. Oznámil to v sobotu ráno. Chce, aby Peking pomohl vyvinout tlak na Rusko, aby zastavilo válku na Ukrajině. Uvedla to agentura AFP.

Macron se o chystané cestě do Číny zmínil v projevu, v němž řekl, že mír je možný pouze v případě, že „ruská agrese bude zastavena, vojska stažena a územní suverenita Ukrajiny a jejího lidu bude respektována“.

Čína v pátek představila dvanáctibodový plán příměří na Ukrajině, který západní představitelé přijali spíš skepticky. Třeba americký prezident Joe Biden uvedl, že v něm neviděl nic, „co by nasvědčovalo tomu, že obsahuje něco, co by bylo prospěšné někomu jinému než Rusku“.

Rusko plán přivítalo, přičemž si ale princip „svrchovanosti, nezávislosti a územní celistvosti všech zemí“, o němž se dokument zmiňuje, vyložilo tak, že mu zůstanou územní zisky na Ukrajině.

Kyjev plán odmítl, pokud nebude zahrnovat stažení ruských vojsk na hranice z  roku 1991, ale uvedl, že má i dobré body, o kterých by se dalo jednat.

„Pokud tvrdíte, že jste globální hráč, nenabízíte nereálný plán. Nesázíte na agresora, který porušil mezinárodní právo a válku prohraje. Není to prozíravé,“ okomentoval čínský plán v sobotu na Twitteru poradce kanceláře ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak.

I Ukrajinci ale mají zájem s Čínou jednat. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v pátek uvedl, že se chce setkat se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem.

 X X X

 LUKAŠENKO  HOVOŘIL  DLOUHO  S  PUTINEM

Lukašenko prozradil tajemství: Na výročí invaze dlouze hovořil s Putinem

Běloruský autoritářský vůdce Alexandr Lukašenko uvedl, že v pátek, tedy v den výročí invaze Moskvy na Ukrajinu, vedl dlouhý rozhovor se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem. V sobotu o tom informovala agentura Reuters s odvoláním na sociální sítě.

„Prozradím vám tajemství, včera (v pátek) večer jsme dlouho hovořili o různých tématech,“ citoval Lukašenka kanál na sociálních sítích napojený na jeho tiskovou službu, aniž by uvedl další podrobnosti. Kreml zatím k rozhovoru neposkytl žádné vyjádření.

Americký Institut pro studium války (ISW) v sobotu uvedl, že Kreml se k prvnímu výročí ruské invaze na Ukrajinu 24. února nevyjádřil, pravděpodobně proto, že se Rusku nepodařilo dosáhnout žádného ze svých stanovených cílů a od července 2022 nedosáhlo významných územních zisků.

Ruský prezident ani jeho administrativa neučinili v pátek žádné prohlášení týkající se tohoto výročí, přestože Putin v předchozích třech dnech několikrát na veřejnosti hovořil.

Lukašenko je blízkým spojencem Ruska. Putinovi vděčí za podporu v roce 2020 poté, co vypukly masové protesty proti prezidentským volbám, z jejichž zmanipulování ho běloruská opozice a západní vlády obvinily.

Lukašenko popírá, že volby byly zmanipulované, a obvinil Západ z financování protestujících. Putina naopak podpořil v jeho agresi vůči Ukrajině, mimo jiné tím, že mu umožnil invazi z běloruského území a dovolil Rusku cvičit nově mobilizované jednotky v Bělorusku.

Ukrajinská armáda, která bojuje s Ruskem na jihu a východě země, byla nucena odklonit část vojáků, aby střežili sever země pro případ, že by Bělorusko přímo zasáhlo na podporu Ruska. Lukašenko tvrdí, že to neudělá, pokud nebude Bělorusko přímo napadeno Ukrajinou.

Rusko a Bělorusko jsou ve spojeneckém vztahu, v němž je Moskva dominantním partnerem. Lukašenko ale tento týden odmítl zprávy západních médií, že Rusko vypracovalo plán na pohlcení Běloruska do roku 2030. „Neposlouchejte tyto nesmysly a žvásty. Byly vytvořeny, aby nás rozdělily,“ prohlásil běloruský prezident.

Dokument, k němuž se dostalo mezinárodní konsorcium novinářů, údajně pochází z roku 2021. Předestírá plán na politickou, hospodářskou a vojenskou infiltraci Běloruska. Plán je rozvržen do několika fází – krátkodobé do roku 2022, střednědobé do roku 2025 a dlouhodobé do roku 2030.

Završením dlouhodobého plánu má být vytvoření „Svazového státu Ruska a Běloruska“ pod ruským vedením. Obě země už jsou formálně součástí takzvaného svazového soustátí na základě smlouvy z roku 1999, která navíc vytváří právní základ pro další integraci mezi oběma zeměmi.

 X X X

 DEMONSTRACE  V  IZRAELI,  PŘES  STO  TISÍC  LIDÍ

 V Izraeli to znovu vře, do ulic vyšlo přes 100 tisíc lidí

Přes 100 tisíc lidí opět demonstruje v Tel Avivu proti vládě premiéra Benjamina Netanjahua a jejímu návrhu soudní reformy, kterou mnozí považují ze ohrožení demokracie. Několik desítek tisíc lidí protestuje i v dalších izraelských městech, informují místní média. Podle nich půjde zřejmě o dosud největší účast na demonstracích, které se konají už osmou sobotu. Začaly v Tel Avivu a postupně se rozšířily do dalších měst.

Největší demonstrace se opět koná v Tel Avivu, kde podle odhadu televizní stanice Channel 12 vyšlo večer do ulic na sto tisíc lidí, deník Haarec účast odhaduje dokonce 160 tisíc. Na 30 tisíc lidí se účastní demonstrace v Haifě a tisíce manifestují v dalších městech, včetně Jeruzaléma.

Demonstranti opět mávají izraelskými vlajkami a nesou různé transparenty. V Tel Avivu skupina lidí rozvinula obří transparent, na němž jsou fotky Netanjahua, ruského prezidenta Vladimira Putina, tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana či maďarského premiéra Viktora Orbána, které mají symbolizovat autoritářskou vládu. Mnozí Izraelci totiž v souvislosti se soudní reformou hovoří o konci demokracie a začátku diktatury.

Například bývalý izraelský premiér a exministr obrany Ehud Barak dnes v Tel Avivu řekl, že země zažívá nejhorší krizi od vzniku Státu Izrael. „Jsme tady, abychom bránili deklaraci nezávislosti proti pokusu udělat z Izraele diktaturu,“ prohlásil Barak podle deníku Haarec. Také bývalý šéf tajné služby Mossad Danny Jatom dnes stanici Channel 13 řekl, že soudní reforma udělá z Izraele diktaturu.

Proti návrhu soudní reformy, která omezí pravomoce nejvyššího soudu ve prospěch vlády, se už týdny vyslovují opoziční politici a experti z různých oborů, rovněž prezident Jicchak Herzog se snaží přimět vládu, aby se schvalováním reformy počkala a hledala kompromis s opozicí. Navzdory široké kritice a masovým demonstracím ale v pondělí parlament, v němž má většinu vládní koalice, schválil v prvním čtení první část reformy týkající se jmenování soudců nejvyššího soudu. V pondělí se už druhý týden sjely desetitisíce lidé protestovat do Jeruzaléma, když parlament reformu projednával.

X X X

 Rusko pozastavilo dodávky ropy do Polska, do Česka proudí dál

Rusko přestalo dodávat ropu severní větví ropovodu Družba, která vede do Polska. Na Twitteru o tom informoval šéf rafinerské společnosti PKN Orlen Daniel Obajtek. Podle něj to dodávky zákazníkům neovlivní, protože Polsko získávalo v poslední době z Ruska pouze desetinu své spotřeby surové ropy a dodávky nahradí z jiných zdrojů. Do Česka přeprava ropy ropovodem Družba probíhá podle plánu standardním způsobem, řekla ČTK mluvčí společnosti MERO Barbora Putzová.

„Rusko zastavilo dodávky ropy do Polska, na což jsme plně připraveni. Z Ruska jsme dostávali pouze deset procent surové ropy a tu nahradíme z jiných zdrojů,“ uvedl Obajtek. Podle něj rafinerie jeho společnosti mají zajištěný přísun suroviny po moři, a konec dodávek Družbou tak zákazníci při nákupech paliv nepocítí.

Polsko a Německo loni na jaře slíbily, že se pokusí do konce roku ukončit dovoz ropy prostřednictvím severní větve Družby. Společnosti PKN Orlen však kvůli dlouhodobé dohodě o nákupu ruské ropy přes Družbu v případě jejího porušení hrozily pokuty. Dohoda PKN Orlen s ruskou společností Tatněfť je platná do letošního prosince, podle ní mělo Polsko dostávat přibližně 200 000 tun ropy měsíčně.

V rámci protiruských sankcí zaváděných kvůli invazi na Ukrajinu začal loni v prosinci platit zákaz dovozu ruské ropy do Evropské unie. Dovoz ropovodem Družba, jehož jižní větev vede přes Ukrajinu do Maďarska, na Slovensko a do České republiky a severní do Polska a Německa, má však z embarga výjimku.

V Rusku tento měsíc začal platit dekret, který zakazuje dodávky ropy a ropných produktů do zemí uplatňujících cenový strop na ruskou ropu. Stanovení maximálních cen na ropu přepravovanou po moři od prosince uplatňuje i Evropská unie.

O dodávkách ropy do Polska má společnost podrobněji informovat na úterní konferenci o rozvojových projektech, uvedl Obajtek.

X X X

 VONDRÁK  VYSTOUPIL  Z  ANO

  ODSTRANIT  VONDRÁKA  I  Z  PARLAMENTU,  Z  FUNKCE  HEJTMANA  OSTRAVSKA

 Moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák opustil v pátek odpoledne hnutí ANO. O svém odchodu informoval krajské předsednictvo hnutí ANO Moravskoslezského kraje, které v pátek zasedalo. Hejtmanem by rád zůstal, cítí podporu svých kolegů.

Vondrák počátkem února rezignoval na funkci místopředsedy ANO a tento týden opustil i poslanecký klub ANO. Moravskoslezské předsednictvo hnutí ANO se dnes sešlo, aby řešilo jeho návrh na vyloučení. To už není zapotřebí.

„Na jednání jsem dnes přišel už rozhodnut, že složím své členství v hnutí ANO. Ten důvod je prostý, myslím si, že ta situace je hodně rozjitřená a pro spousty mých kolegů a přátel to začalo být nekomfortní, byl na ně vyvíjen velký tlak,“ sdělil novinářům při odchodu z jednání Vondrák.

Dodal, že si všichni vzájemně poděkovali za spolupráci. „Myslím si, že za těch necelých sedm let se podařilo udělat něco skutečně výjimečného. Ostrava i Moravskoslezský kraj doznaly velkých změn. Ta krajská část hnutí ANO se stala jednou z největších, nejbohatších a nejsilnějších, což zcela jistě šlo vidět i na volbách,“ uvedl Vondrák.

Na jednání krajskému předsednictvu sdělil, že by rád ve funkci moravskoslezského hejtmana dál zůstal do konce období. „Věci jsou rozjeté a nastartované a zaslouží si, aby byly úspěšně dokončeny.“

Vondrák připustil, že se může stát, že se objeví tlak i na to, aby opustil post hejtmana, jako se stalo u primátora Ostravy Tomáše Macury.

„V politice nikdy neříkej nikdy. Měli a máme na kraji silné pouto, jsme spolu od začátku našeho snažení. Já věřím, že to společně do krajských voleb spolu dokončíme. Zatím ty signály ale nevidím,“ upozornil Vondrák

„Měli jsme klub krajských zastupitelů před 14 dny, tam to dopadlo jednoznačně. Další klub máme před březnovým zastupitelstvem. Pořád věřím, že existuje zdravý selský rozum. Pokud ne, tak už asi v té politice nemá cenu být,“ dodal s tím, že se mu po opuštění ANO do jisté míry ulevilo.

„Nemůžete žít v rozporu s vnitřním svědomím a integritou. Nic bych ani nyní nezměnil na tom, co jsem řekl či udělal. Politika je sféra, kde můžete být aktivní pořád,“ vysvětlil hejtman.

Zdůraznil pak, že mu opravdu připadá hloupé, když to, že řekl, že by Andrej Babiš neměl být českým prezidentem, překryje to, co se v Moravskoslezském kraji podařilo udělat. „To mi připadá dehonestující a už to nechci dál komentovat.“

V minulých dnech hnutí ANO opustili i ostravský primátor Tomáš Macura nebo jeho náměstkyně Zuzana Bajgarová a Kateřina Šebestová. Všichni na svých postech skončí letos v září. Ostrava tak bude mít nové vedení.

Podobně jako Vondrák byli kritiky hnutí a v prezidentské volbě nevolili předsedu ANO Andreje Babiše, ale jeho protikandidáta Petra Pavla. Kritizovali to čelní představitelé hnutí, například první místopředseda ANO Karel Havlíček a místopředsedkyně hnutí a šéfka poslaneckého klubu Alena Schillerová.

 X X X

 Konec povinné izolace kvůli covidu, navrhuje resort. Rozhodlo by riziko

Ministerstvo zdravotnictví navrhuje automaticky nenařizovat sedmidenní izolaci po pozitivním testu na covid-19. Lékaři nebo hygienici by podle návrhu vyhlášky měli rozhodovat podle rizika. Změna podle ministerstva reflektuje praxi v dalších zemích. Podle mluvčího Ondřeje Jakoba by měla platit od dubna.

„Samotným cílem vyhlášky pak je to, aby se léčení covid-19 vrátilo do rukou lékařů,“ uvedl Jakob. Podle něj bude začátek platnosti záležet na legislativním procesu. Po zveřejnění návrhu vyhlášky mají ostatní ministerstva a další instituce a organizace 15 dní na zaslání připomínek, které potom ministerstvo posoudí. Vyhlášku už dál nemusí schvalovat vláda ani Sněmovna.

„Dochází k novelizaci postupu (…) při nařizování izolace, kdy se při zjištění pozitivního výsledku (…) zavádí povinnost provést hodnocení zdravotních rizik za účelem získání podkladu pro rozhodnutí, zda je v daném konkrétním případě třeba přistoupit k nařízení izolace či nikoli,“ píše se v návrhu.

Ministerstvo v důvodové zprávě k návrhu uvádí, že v současné době už je dostatek informací o hlavních epidemiologických charakteristikách covidu-19 a populace má získanou určitou imunitu proděláním nemoci či očkováním.

„Je reálné vyhodnotit míru rizika jeho dalšího šíření především v návaznosti na zdravotní stav posuzované osoby a jeho nejbližšího okolí a charakter vykonávané práce v zaměstnání,“ píše se v materiálu. Vyšší míra rizika je podle něj například u zaměstnanců ve zdravotnictví nebo pobytových sociálních službách. Roli může hrát také možnost nosit v práci respirátor.

Podmínky izolace a karantény se za tři roky pandemie covidu-19 měnily. První pacienti byli důsledně izolovaní v nemocnicích. Nejdříve byla izolace 14denní a všem kontaktům nakaženého se nařizovala karanténa.

V současné době platí, že po pozitivním PCR testu nebo antigenním testu provedeném zdravotníkem má pacient nařízenou sedmidenní izolaci. Karantény byly zrušeny zhruba před rokem. Její porušení může být v krajním případě posuzováno i jako trestný čin šíření nakažlivé nemoci, za který hrozí i vězení.

Izolace není nutná, míní ministerstvo

Podle ministerstva ale už nyní není nutné izolaci jako nejpřísnější protiepidemické opatření striktně vyžadovat. „S ohledem na aktuální republikový, jakož i celosvětový trend vývoje epidemiologické situace ve výskytu covid-19, na základě vyhodnocení aktuálních dopadů tohoto onemocnění na populaci v ČR, kdy ubývá závažných stavů a s ohledem na vývoj specifické proočkovanosti a celkovou promořenost populace, (…) , se ponechání striktně nastavené povinnosti izolace nakažených osob jeví vzhledem k dalším možnostem dodržování základních preventivních protiepidemických opatření jako nadbytečné,“ píše se v materiálu.

Od začátku epidemie nového typu koronaviru v březnu 2020 bylo v Česku potvrzeno celkem 4 606 824 případů nákazy, včetně reinfekcí. V posledních týdnech počty případů opět stoupají, pondělních 1823 je nejvíc od konce října loňského roku. Počet hospitalizovaných lidí se v tomto týdnu přiblížil 700, naposledy jich bylo více koncem roku 2022. Ve vážném stavu jsou ale jen desítky hospitalizovaných.

Základní očkování proti onemocnění má 6,9 milionu lidí, asi 4,36 milionu lidí si nechalo dát první posilující dávku a zhruba 796 000 lidí i druhou posilující dávku.

X X X

Úmluva o lidských právech nezaručuje právo na důchod v určité výši, rozhodl soud ve Štrasburku

 Úmluva o lidských právech a základních svobodách nezaručuje právo na důchod v určité výši. Stát snížením důchodů zákonem tváří v tvář historickému deficitu a veřejnému dluhu jedná ve veřejném zájmu. Tím je stabilita důchodového systému, uvedl Evropský soud pro lidská práva (ESLP). Soud stížnost skupiny důchodců na porušení práva na ochranu majetku v Srbsku odmítl jako nepřípustnou. Snížení důchodů ušetřilo státu 840 milionů eur za čtyři roky.

Na všeobecné snížení důchodů v rámci úspor státu si u Evropského soudu pro lidská práva stěžovalo jedenáct důchodců z různých částí Srbska: Z Bělehradu, Zavlace či Požarevacu. „Všichni byli důchodci využívající státní důchodový systém,“ upřesňuje Soud.

V Srbsku byly zákonem sníženy důchody na přechodnou dobu od listopadu 2014 do září 2018. Všichni stěžovatelé si stěžovali na porušení článku 1 Protokolu č. 1 (právo na ochranu majetku). Snížením důchodů měl stát neoprávněně porušit jejich právo na pokojné užívání jejich majetku.

Snížení důchodů následovalo po legislativní novele zavedené vládou v rámci „širšího souboru úsporných opatření“. Předmětný předpis byl zrušen, jakmile stát dospěl k závěru, že veřejný dluh byl dostatečně snížen. Veřejné výdaje se podařilo snížit, když přechodné škrty v důchodech vedly k úspoře ve výši 840 milionů Eur (asi 20 miliard korun), vyplývá z popisu situace v Srbsku.

Deficit důchodového systému na historickém maximu

Jak ve svém rozhodnutí zdůraznil Soud, snížení důchodů bylo omezeno na příjemce vyšších důchodů, bylo dočasné a bylo součástí snahy vyrovnat státní rozpočet. „Úřady dosáhly spravedlivé rovnováhy mezi zajištěním finanční stability důchodového systému – která byla ve všeobecném zájmu veřejnosti – a ochranou vlastnických práv stěžovatelů při uvalování nadměrné zátěže na jednotlivce, uvádí k tomu zpráva Soudu o případu.

„V roce 2014 dosáhl dlouhodobý deficit důchodového systému země historického maxima. Proto úřady rozhodly, že ke snížení schodku a zajištění úspor jsou nezbytná úsporná opatření vedoucí k finanční stabilitě důchodového systému,“ uvádí o situaci v Srbsku Evropský soud pro lidská práva.

Jedno z těchto opatření zahrnovalo dočasné snížení důchodů vyplácených státem. „Dne 26. října 2014 proto Národní shromáždění Republiky Srbsko přijalo zákon o dočasné úpravě způsobu vyplácení důchodů (dále jen „zákon o krácení důchodů“),“ popisuje vývoj situace Soud. Nová legislativa vstoupila v platnost 28. října 2014 zveřejněním ve Věstníku.

Jak dále uvádí Soud, úprava spočívala v tom, že příjemci vyšších důchodů, jako byli předmětní stěžovatelé před Soudem, byli zákonným snížením postiženi, zatímco důchodci pobírající minimální důchody nepřesahující 25 000 dinárů (asi 200 eur)) – byli od snížení osvobození.  Například tři stěžovatelé přišli o 35 až 133 eur měsíčně v době od od listopadu 2014 – kdy se právní předpisy staly přímo použitelnými – do září 2018 – kdy byla legislativa zrušena.

Snížení důchodů není v rozporu s Ústavou

Důchodci se bránili podáním občanskoprávních a správních žalob i ústavní stížností. Všechny žaloby i stížnost byly v Srbsku neúspěšné. Kromě porušení práva na ochranu majetku si důchodci stěžovali také na diskriminaci. Konkrétně v září 2015 však Ústavní soud Srbska zamítl deset žádostí stěžovatelů žádost o přezkoumání právních předpisů a pozastavení jejich vymáhání.

„Soud rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že snížení důchodů bylo uloženo zákonem, nebylo v rozporu Ústavou nebo mezinárodními smlouvami ratifikovanými Srbskem, bylo ospravedlněno veřejným zájem na zajištění finanční stability důchodového systému a mohlo být považováno za přiměřená s ohledem na řadu faktorů včetně sociální solidarity, krátkého trvání opatření a skutečnosti, že stěžovatelé nebyli nuceni nést nadměrné břemeno,“ shrnuje ESLP rozhodnutí srbského Ústavního soudu.

ESLP: Zásah měl právní základ a předvídatelné důsledky

Jak rozhodoval Evropský soud pro lidská práva?  „Soud zopakoval, že článek 1 Protokolu č. 1 jako takový nezaručuje žádné právo na důchod v určité výši,“ stojí doslova ve zprávě o případu.

„Žadatelé byli oficiálně uznanými příjemci státního zákonného důchodu a nebylo sporu o tom, že snížení jejich důchodů vyústilo v zásah do jejich práva na pokojné užívání svého majetku,“ konstatoval soud ve Štrasburku.

Avšak podle Soudu šlo o zásah v souladu s Úmluvou: „Tento zásah měl právní základ, a to zákon o snížení důchodů, který komplexně vyložil Ústavní soud v odůvodnění, které tento Soud akceptuje. Kromě toho byla legislativa zveřejněna v Úředním věstníku, což umožnilo stěžovatelům předvídat jeho důsledky pro jejich důchody,“ uvedl doslova ESLP.

Soud nepochybuje o veřejném zájmu snížit dluh

Navíc s ohledem na vládou předložené dokumenty neměl Soud žádný důvod pochybovat o tom, že opatření byla ve veřejném zájmu – zajistit finanční stabilitu důchodového systému – tváří v tvář rozpočtovým schodkům a rostoucímu veřejnému dluhu.

A konečně, Soud se domnívá, že stěžovatelé nebyli nuceni podstoupit nepřiměřenou zátěž. Snížení důchodů stěžovatelů bylo dočasné – trvalo čtyři roky – a metoda použitá k jejímu výpočtu nebyla nepřiměřená a vedla k postupnému snižování pro důchody přesahující 25 000 dinárů. „Žádný ze stěžovatelů rovněž neprokázal, že by byl ohrožen proto, že nemá dostatek prostředků k životu nebo že se jeho životní podmínky zhoršily směrem k existenčnímu minimu,“ stojí v rozhodnutí.

Soud proto dospěl k závěru, s odkazem na svou judikaturu a širokou posuzovací pravomoc státu rozhodnout o takových záležitostech, že úřady dosáhly spravedlivé rovnováhy mezi zajištěním finanční stability důchodového systému – což bylo ve veřejném zájmu  – a ochranou vlastnických práv stěžovatelů.

Nebyla to diskriminace, ale sociální spravedlnost

Evropský soud pro lidská práva rozhodl jednomyslně, zamítl stížnosti stěžovatelů podle článku 1 Protokolu č. 1 jako zjevně neopodstatněné a prohlásil stížnosti za nepřípustné.

Soud odmítl i stížnosti na diskriminaci, které se mělo dopustit Srbsko nastavením hranice pro snížení důchodů ve výši 25 tisíc dinárů. „Rozhodnutí  nemělo v úmyslu zařadit jednu kategorii důchodci do méně příznivého postavení, ale naopak přispět k pečlivému vyvažování a zároveň odrážet zásady solidarity a sociální spravedlnosti,“ vysvětlil stěžovatelům Evropský soud pro lidská práva.

Stížnosti byly k ESLP podány v pěti letech od roku 2015 a komunikovány až do roku 2021. Aktuální rozhodnutí v případu Žegarac a spol. v. Srbsko bylo vyneseno 9. února 2022. Dva stěžovatelé se rozhodnutí nedožili. Zemřeli a nikdo ve stížnosti nepokračoval, uvádí k případu ESLP. Jeden stěžovatel na přípisy Soudu už v roce 2021 nereagoval. Irena Válová, ceskajustice.cz

 X X X

REŽISÉR  JAKUBISKO  DLUŽIL  77  MILIONŮ  KORUN

 Umíral jako chudý muž. Zesnulý režisér Jakubisko dlužil téměř 77 milionů korun

Režisér Juraj Jakubisko, který v pátek zemřel ve věku 84 let, patřil k nejuznávanějším představitelem svého oboru v Česku a na Slovensku. Jedno jeho dílo se mu ovšem stalo prokletím a dostalo ho až na pomyslné dno – velkofilm o mocné uherské hraběnce Alžbětě Báthoryové. Zadlužil se a své závazky nebyl schopen do konce života splatit.

Natočením historického velkofilmu Bathory si režisér Juraj Jakubisko sice splnil svůj dávný sen, nicméně skončil kvůli němu v podstatě jako žebrák. Na realizaci si napůjčoval obrovské peníze v domnění, že se mu investice vrátí. Film se ovšem neprosadil tak, jak si představoval, a on neměl z čeho splácet.

Snímek Bathory s rozpočtem 328 milionů korun natočený v roce 2008 se stal nejnákladnějším filmem v dějinách české a slovenské kinematografie. Jakubiskova produkční společnost uzavřela tři roky před natáčením smlouvu o půjčce s Českou spořitelnou.

Banka se v ní zavázala, že poskytne úvěr 50 milionů korun s tím, že firma do konce června 2008 splatí 10 milionů korun, do konce září dalších 20 milionů a do konce prosince zbývajících 20 milionů. Půjčených peněz se ale od Jakubiska nedočkala. A kvůli prodlení z nezaplacení začal dluh narůstat.

V exekuci přišel o luxusní dům

Ještě před čtyřmi lety z výpisu Centrální evidence exekucí vyplývalo, že Jakubiskův dluh činí téměř 77 milionů korun. Výsledkem bylo, že režisér přišel o svoji luxusní pražskou vilu. Dům byl v dražbě nabízen za 28 milionů korun, ale prodal se pouze za 12,5 milionu.

To však nebyla jediná rána. Manželka Deana, která pro něj pracovala jako produkční, při autonehodě srazila muže přebíhajícího přes silnici. Přestože bylo prokázáno, že vstoupil do silnice nečekaně z řady zaparkovaných aut, Jakubiskova žena musela pozůstalým vyplatit milionové odškodné.

 X X X

 SMRT  ZÁVODNÍKA   V  BOBOVÉM   KORYTĚ

 Podivná tragédie v bobovém korytě. Smrt muže viděl na vlastní oči i německý politik

Možnost okusit něco z adrenalinu, který zažívají neohrožení bobisté, sáňkaři a skeletonisté, se fatálním způsobem zvrtla v německém Oberhofu. Ve známém sportovním středisku se stala při turistické jízdě v ledovém korytu za podivných okolností nehoda, po které zemřel 45letý muž. O čtyři roky mladší žena leží v kritickém stavu v nemocnici.

„Hrozivá nehoda na bobové dráze Oberhof připravila o život člověka. Truchlím nad ztrátou zesnulého s příbuznými, doufám v brzké uzdravení zraněných a děkuji pomocníkům, kteří včera v noci neúnavně pracovali,“ napsal premiér spolkové země Durynsko Bodo Ramelow na Twitteru.

K tragédii došlo ve čtvrtek večer v Eisareně, která koncem letošního ledna hostila po 15 letech sáňkařské mistrovství světa. V tomto případě šlo o incident obnášející bob a nafukovací kruhy.

„Kriminální policie začala vyšetřovat, jak přesně k nehodě došlo,“ konstatoval mluvčí durynské policie. Znalci nyní mají provést rekonstrukci s cílem událost objasnit. I proto byl v korytě nedaleko areálu, ve kterém se nedávno konal také biatlonový šampionát, s okamžitou platností ukončen pro tuto sezonu provoz.

Například web Bild přináší do podivné tragédie světlo. Ve spodní části trati se pohybovali návštěvníci, kteří využili adrenalinové nabídky – svezení se na nafukovacím kruhu. Ten se ledovým korytem neřítí takovou rychlostí jako klasický závodní bob s posádkou a za normálních okolností by se nemělo nic stát.

Jenže ve chvíli, kdy ještě turisté s kruhy nebyli pryč, vyrazil na trať i bob. V něm podle Bildu seděl i durynský státní tajemník Torsten Weil a s dalšími členy posádky vletěl rychlostí kolem 90 kilometrů za hodinu do návštěvníků. Politik z ministerstva infrastruktury a zemědělství se sice při nehodě nezranil, ale byl svědkem hrozivého neštěstí.

 X X X

 MAJITELKA  HOTELŮ  HILTON  CHCE  DALŚÍ  DĚTI

HILTONOVÁ  SAMA  RODIT  NEBUDE

Hiltonová plánuje další děti, rodit je nehodlá kvůli strachu z porodu

Dědička hotelového řetězce Paris Hiltonová (42) prozradila, že si prvního syna nechala odnosit kvůli strachu z porodu. Ovlivnilo ji natáčení vlastní reality show i další profesionální celebrita Kim Kardashianová. Příště to hodlá udělat stejně.

 Paris Hiltonová s manželem Carterem Reumem zveřejnili na sociálních sítích první snímky svého syna Phoenixe, kterého jim odnosila náhradní matka.

Důvod, proč se Hiltonová rozhodla využít tuto možnost, nebyl zdravotní a nesouvisel ani s věkem. Má prý jen velký strach z porodu. Ovlivnilo ji natáčení reality show Zlatý holky, v níž žila třicet dní na venkově a byla svědkem porodu.

„Musela jsem být v místnosti s ženou, která rodila a měla jsem z toho trauma. Ale hrozně moc chci rodinu, jde jen o tu fyzickou část, jak to udělat. Jsem prostě příliš vyděšená. Porod a smrt jsou dvě věci, které mě děsí nejvíc na světě,“ prozradila.

 S radou přispěchala jiná hvězda reality show Kim Kardashianová, která si sama nechala odnosit dítě náhradní matkou.

„Kim mi o tom řekla. Využila jsem stejného doktora, doktora Huanga, který je nejlepší. On má tým, který všechno řeší, dělá pohovory s lidmi (náhradními matkami), aby se ujistil, že jsou zdravé,“ popsala Hiltonová pro Glamour UK.

Stejně bude postupovat i v budoucnu. S manželem si nechali zmrazit několik embryí. „Udělali jsme to sedmkrát. Mám samé kluky. Mám dvacet kluků,“ prozradila Hiltonová.

Hotelová dědička a spisovatel se zasnoubili v únoru 2021 po více než roce chození. Vzali se v listopadu téhož roku. Krátce po svatbě se ukázalo, že má Reum desetiletou dceru se svou expřítelkyní Laurou Bellizzi. Platí na ni výživné, ale nestýká se s ní.

X X X

Černošský snoubenec norské princezny poučil krále o rasismu

Šaman Durek Verrett se brzy stane součástí norské královské rodiny. Dcera krále Haralda V. Martha Louise se za něj vdá tři roky poté, co její bývalý manžel, spisovatel Ari Behn, spáchal sebevraždu. Kvůli sňatku se princezna vzdala královských povinností, její partner však stále čelí rasistickým útokům.

 Osmačtyřicetiletý snoubenec princezny Marthy Louise Durek Verrett v živém vysílání na sociální síti TikTok prozradil, že si otevřeně promluvil s norským králem Haraldem V. a královnou Sonjou poté, co od něj sami chtěli slyšet všechno o černošské kultuře a o tom, čím si sám prošel a stále prochází.

„Ukázal jsem jim všechny výhrůžky smrtí a všechny rasové urážky, které jsem zažil. Bylo moc milé, že si se mnou i s královnou takto sedli a vyslechli si se zájmem všechno, co jsem měl na srdci,“ svěřil se šaman.

Král Harald V. vystoupil v listopadu proti rasismu vůči svému budoucímu zeti. „Proti rasistickým postojům, kterým byl Durek Verrett vystaven, zejména na sociálních sítích, se důrazně ohrazujeme,“ řekl.

Norská princezna Martha Louise a americký šaman Durek Verrett na Instagramu potvrdili svůj vztah 13. května 2019.

Princezna Martha Louise je čtvrtou v pořadí následnictví norského trůnu a vede civilní způsob života. V rámci delšího prohlášení, v němž král oznámil, že se jeho dcera vzdala oficiálních královských povinností, ale po zasnoubení si ponechá královský titul, věnoval část textu také důraznému odsouzení rasismu.

„Je naší silnou stránkou, že královská rodina odráží etnickou rozmanitost, která v Norsku existuje,“ napsal Harald V. Kdy se norská královská rodina dočká samotné svatby, není zatím jasné. Kvůli Verrettově zdravotnímu stavu se muselo datum oslav údajně několikrát odložit.

Durek Verrett je duchovní průvodce a léčitel žijící a působící v Los Angeles, mezi jehož oddané následovatele patří třeba herečka Gwyneth Paltrowová.

Princezna žije s Verrettem od roku 2019. Téhož roku na Štědrý den si vzal život její bývalý manžel Ari Behn, s nímž má tři dcery, devatenáctiletou Maud, sedmnáctiletou Leah a čtrnáctiletou Emmu. Manželé se rozešli v roce 2016.

Martha Louise se kromě pořádání nejrůznějších seminářů o seberozvoji věnuje také psaní a v posledních letech vydala několik knih, v nichž tvrdí, že má přímý kontakt s anděly.

X X X

 Krejčíkovou nezastavila ani Šwiateková. Česká tenistka vyhrála turnaj v Dubaji

Vítězné tažení Barbory Krejčíkové tenisovým turnajem v Dubaji nezastavila ani světová jednička Iga Šwiateková. Češka porazila Polku 6:4, 6:2 a získala na silně obsazené akci kategorie WTA 1000 první letošní titul. Dvojnásobná vítězka předloňského Roland Garros smetla trojnásobnou grandslamovou šampionku za hodinu a 32 minut. Při deváté finálové účasti na okruhu vybojovala šestý triumf ve dvouhře.

 Krejčíková předčila Šwiatekovou podruhé za sebou a vyrovnala bilanci vzájemných zápasů na 2:2. Naposledy proti ní uspěla vloni v říjnu ve finále turnaje v Ostravě. Tentokrát ukončila polské tenistce sérii osmi vítězství a uštědřila jí teprve třetí porážku v kalendářním roce.

Sedmadvacetiletá Krejčíková završila turnaj ziskem dalšího cenného skalpu. V Dubaji předtím porazila také světovou dvojku Arynu Sabalenkovou z Běloruska, trojku Jessicu Pegulaovou z USA a osmičku Darju Kasatkinovou z Ruska. V osmifinále vyřadila i krajanku Petru Kvitovou.

„Znamená to pro mě hodně. Byl to pro mě skvělý týden. S každým zápasem jsem se zlepšovala a dnes jsem ze sebe vydala to nejlepší,“ řekla Krejčíková v rozhovoru na kurtu. „Výsledek mě moc těší. Obdivuju Igu za to, co dokázala, mám k ní velký respekt a je pro mě velkou inspirací. Bylo to skvělé finále a s výsledkem jsem spokojená,“ doplnila Krejčíková, která ve druhém kole s Kasatkinovou odvrátila čtyři mečboly.

V hlavním městě Spojených arabských emirátů nechala zapomenout na předloňskou finálovou porážku se Španělkou Garbiňe Muguruzaovou. V aktualizovaném žebříčku WTA se posune 16. místo za Kvitovou (15.) a před Karolínu Plíškovou (17.)

Krejčíková se stala pátou hráčkou za posledních čtyřicet let, které se podařilo na jednom turnaji porazit světovou jedničku, dvojku i trojku. Předtím to zvládly jen Sabalenková, Steffi Grafová a sestry Serena a Venus Williamsovy. „Je to velký úspěch, užívala jsem si to tu. Mám ráda zápasy na velkých kurtech a byla tu skvělá atmosféra. Věřím, že je přede mnou ještě spousta takových duelů,“ radovala se Krejčíková.

Šwiateková nenavázala na týden starý triumf v Dauhá a nevyužila šanci stát se první tenistkou od roku 2007, která oba turnaje v jedné sezoně vyhrála. Tehdy to dokázala Belgičanka Justine Heninová. Rodačka z Varšavy prohrála teprve třetí z 15 finálových zápasů – vedle dvou neúspěchů s Krejčíkovou podlehla ještě v roce 2019 v Luganu Slovince Poloně Hercogové. V rozhodujícím utkání turnaje WTA 1000 neuspěla vůbec poprvé po předchozích pěti triumfech.

Brněnská rodačka Krejčíková zahájila utkání zostra. Hned v první hře sebrala Šwiatekové servis a vzápětí získala náskok 3:1. Polka sice srovnala krok a Češce vzala podání i za stavu 3:4, v deváté hře ale přišla o servis potřetí a Krejčíková získala po 44 minutách sadu ve svůj prospěch. Šwiateková, která na cestě do finále prohrála jen devět her, přišla o set po šesti zápasech.

V úvodu druhé sady odvrátila Krejčíková dva brejkboly a od stavu 1:2 už nedala světové jedničce šanci. Za povzbuzování z hlediště „Bára, Bára“ získala zbývajících pět her a dotáhla duel k vítězství. Bývalá světová dvojka Krejčíková se stala deset let po triumfu Kvitové druhou českou vítězkou turnaje.

X X X

Z  NAGANA  DNES  HRAJE  JEN  JÁGR

Ze zlatých hochů hraje hokej už jen Jágr. Kdo má psí hotel a kdo si otevřel restauraci?

Uplynulo 25 let od zlatého triumfu na olympiádě v Naganu. Hokejoví hrdinové se navždy zapsali do srdcí českých fanoušků. Jediný, kdo ještě hraje, je 51letý Jaromír Jágr. A co teď dělají ostatní?

Psí hoteliér, úspěšní i neúspěšní podnikatelé, trenéři, manažeři, restauratér ale i rentiér. Tím vším se zabývají zlatí hoši z Nagana. Brankáři Dominik Hašek a Roman Čechmánek neúspěšně podnikali, další hráči měli větší štěstí. Například obránce Richard Šmehlík provozuje v Buffalu hotel pro psy, další bek František Kučera postavil v Letňanech hokejovou arénu.

Hraje už jediný borec – Jaromír Jágr, který dává góly za Kladno i v 51 letech. „Je vidět, že ten hokej miluje. Pořád dře a je platný. Je neuvěřitelný, co dokazuje, a po právu je vlastně nejlepším střelcem planety,“ popsal pro CNN Prima NEWS bývalého spoluhráče David Moravec.

 U hokeje zůstali také útočníci Robert Reichel nebo Milan Hejduk, který žije v Coloradu. „Karel Mlejnek mě přemluvil, abych mu pomohl v Litvínově, což dělám, a doufám, že se naše mužstvo zachrání a nebude muset do baráže,“ nechal se slyšet asistent kouče litvínovského klubu Reichel. „Jsem součástí jedné hokejové charity a jezdíme se dívat na děti. Takový mix všeho,“ doplnil Hejduk. Z kapitána týmu Vladimíra Růžičky se stal trenér.

Všichni ale u hokeje nezůstali. Robert Lang si užívá v Kalifornii sportovního důchodu, Martin Ručinský si zase otevřel restauraci a například Josef Beránek pracuje ve finanční branži. „Užívám si ty věci, který dřív na jednu stranu scházely,“ řekl Beránek s tím, že hokej může být určitá závislost. Rozhodně to ale není to nejdůležitější, co je v životě potřeba.