Premiér Fiala vyrazil do Washingtonu, kde bude zejména přijat americký prezidentem Bidenem. Američané tak oceňují v případě českého premiéra podle všeho zejména to, jak vstřícně se chová k požadavkům amerických zbrojovek.

Americké zbrojařské firmy, ale také američtí plynaři mohou být superspokojeni. Po zahájení rusko-ukrajinské války se americkým plynařům podařilo se zmocnit podstatné části dodávek plynu do Evropy a svým drahým plynem nahradit ten podstatně levnější ruský plyn.

Stejně tak američtí zbrojaři si mohou dnes mnout ruce. Ještě před pár lety byl rozpočet českého ministerstva obrany na úrovni 50 mld. Kč a nedařilo se jej vyčerpat. Nyní už je na trojnásobku a naši „válečníci“ (Černochová a Řehka) se dožadují ještě dalších výdajů nad tento obří rámec.

To, že nejsou peníze na veřejné služby typu zdravotnictví, školství, sociální oblast, vlastně na všechno, co nesouvisí s vojenskými výdaji, to je hlavní výdobytek Fialovy vlády.

Teď ho poplácají po americku po ramenou a řeknou něco v tom smyslu: „Pane správče, musíte se více snažit“. A P. Fiala bude v sedmém nebi a bude se opravdu více snažit. Ale ne o to, aby se lidem v Čechách zvýšila životní úroveň tam, kde původně byla před rokem 2022, ale aby byl vzorným žáčkem podle amerických představ.

ČSSD vydala v souvislosti s Fialovou návštěvou ve Washingtonu následující tiskovou zprávu:

 Přehnaně drahá audience P. Fialy u amerického prezidenta 

 Základní otázka zní, kolik stojí vstupenka do Bílého domu, sídla amerických prezidentů.

Petr Fiala si vlastně za několik stovek miliard z našich budoucích daní (tedy daní, které teprve budou v příštích deseti letech vybrány) právě teď koupil přijetí v Bílém domě. Nejspíše se jedná o jednu z nejdražších audiencí v dějinách. Minimálně v dějinách naší země. Bylo by dobře, kdyby to nezapadlo a zůstalo v kolektivní paměti českého národa.

Fialova vláda zajistila pro americké zbrojovky práci a zisky nejméně na jedno desetiletí dopředu. Svatý Václav si kupoval od německého císaře klid, pokoj a nezávislost v rámci Svaté říše římské za sto volů ročně. Nyní je ta lenní závislost na velké vzdálené zemi násobně dražší. I když voly bychom také potřebovali vyvážet…

Shodou okolností se Fialova návštěva odehrává v kulisách několika vážných vlečných konfliktů, které ukazují těm,  kdo to chtějí vnímat, kam se technologicky posouvá válčení, resp. účinná obrana proti napadení.

Tuto obranu neřeší ani extrémně drahé stíhačky, vrtulníky, tanky či obrněné transportéry, neboť jsou konfrontovány s přesnými a zejména neskonale levnějšími obrannými systémy. Jeden z důkazů toho, co tvrdíme, jsme viděli právě na izraelské obloze.  Stovky íránských dronů a raket dokázal zničit inteligentní protiletecký a protiraketový systém. Stejně by zřejmě dopadly i íránské stíhačky a bombardéry. Škody po masivním íránském útoku na Izrael drony a raketami nebyly nijak vážné.

Pokud by Fialova vláda myslela svá slova o investicích do obrany republiky vážně, pak by miliardy korun (ovšem o mnoho řádů nižší) měla utratit spíše na vybudování obdobného obranného systému, který má k dispozici Izrael. Určitě jsou to od Izraele dobře investované peníze, které se pohybují ale jen ve zlomcích toho, kolik čeští daňoví poplatníci budou nuceni v příštích deseti letech zaplatit za nákup stíhaček F-35, ale také tanků, obrněných transportérů, případně i dalších vrtulníků a zbraní, čímž uděláme radost zahraničním zbrojovkám. Především těm americkým.

Ale je zřejmé, že zbraně typu stíhaček F-35, které mohou nést rakety s jadernými hlavice, tanky Leopard i obrněná vozidla švédské výroby jsou především útočnými zbraněmi.

Fialova vláda by měla sdělit, kdo bude předmětem útoku, který povedeme prostřednictvím těchto zbraní.

Švédská vláda nám za rozumné peníze nabízí stíhačky Gripen, které se osvědčily. A naše země potřebuje především dobrou obranu proti raketám a dalším zbraňovým systémům, které mohou útočit ze vzduchu, obdobu izraelského Iron Dome. Toto řešení by bylo možné uplatnit i v celoevropském měřítku (např. na bázi evropských členských států NATO), což by podstatně Česku snížilo pořizovací náklady. A takto „ušetřené“ finance dát rozpočtové skladbě k dispozici zdravotnictví, školství, v sociálních službách atd.  Tedy všude tam, kde je momentálně nedostatek peněz největší.

Ale možná,  že právě současné garnituře politiků pětikoalice jde o to, aby náklady na obranu byly co nejvyšší… Vysoké náklady však nejsou zárukou kvality obrany, jak ukazují izraelské zkušenosti.

Základní otázkou je, proč se tedy Fialova vláda vydala cestou předražených nákupů útočných zbraní. A dále, proti komu mají být tyto útočné zbraně vlastně použity.

Ing. Jiří Paroubek, expremiér ČR, server vasevec.cz

X X X

Koten: Fiala po světě shání peníze pro Ukrajinu, má to dělat pro ČR.

Premiér Petr Fiala (ODS) podle poslance Radka Kotena (SPD) jezdí po celém světě, aby sehnal co nejvíce peněz pro Ukrajinu. „Pokud by se stejně snažil v případě českých občanů, ocenili by to více,“ pronesl zákonodárce v pořadu 360° na CNN Prima NEWS. Eva Decroix, místopředsedkyně ODS, jeho slova označila za „blábolení“ a zdůraznila důležitost jednání se spojenci.

Koten v souvislosti s pondělní schůzkou Fialy s americkým prezidentem Joem Bidenem připomněl heslo bývalého šéfa Bílého domu Donalda Trumpa (Make America Great Again, pozn. red.), které vyzdvihl jako správné.

 „Ve srovnání s těmito Trumpovými národnostními zájmy premiér jezdí po světě a shání peníze pro Ukrajinu. Pokud by se stejně snažil, aby hájil zájmy českých občanů, lidé by to více ocenili,“ pronesl v pořadu 360°.

Proti jeho slovům se ostře ohradila Decroix. „To je naprostý nesmysl. USA hrály vždy roli mírotvůrce. Tvrdit, že premiér při cestě do Bílého domu nehájí české zájmy, znamená, že jste buď vůbec neposlouchal nebo blábolíte,“ kontrovala.

„Je jasné, že Česko si svou národní bezpečnost samo nezajistí. Jestliže má tedy Fiala dělat něco pro české občany, pak je to jednání se spojenci, kteří jsou schopni ochranu zajistit, a to jak na úrovni Evropské unie, tak NATO,“ zdůraznila poslankyně s tím, že právě Spojené státy financují Severoatlantickou alianci největším dílem.

„Česká republika je důležitým partnerem, abychom zastavili Rusko na Ukrajině,“ uvedl během schůzky s Fialou šéf Bílého domu Joe Biden. Představitelé Česka a USA spolu hovořili o vzájemných vztazích, které český předseda vlády označil za vynikající. Řeč přišla také na zahraniční otázky, jako je ruská invaze na Ukrajinu či situace na Blízkém východě.

X X X

Politik SR Ján Čarnogurský: Západ sa pokúša o Berlínsky kongres 2.0

V rokoch 1877 – 78 prebehla najmä na Balkáne rusko-turecká vojna, ktorá sa skončila úplným víťazstvom Ruska. Bulharsko získalo nezávislosť, Turecko stratilo predvojnové postavenie v ďalších krajinách Balkánu. Ruské postavenie na Balkáne sa veľmi posilnilo. Západ začal rozmýšľať ako postavenie Ruska oslabiť.

Podporil nacionalistické snahy, ktorých je na Balkáne neúrekom. Zvolal zasadnutie vtedy vedúcich mocností do Berlína. Výsledkom bol Berlínsky kongres (jún – júl 1878) a dohody, ktoré oslabili postavenie Ruska. Inými slovami, obrali Rusko o zisky vo vojne s Tureckom. Bulharsko, pôvodne oslobodené od Turkov celé, bolo po kongrese rozdelené na dve polovice.

Zdá sa, že o niečo podobné sa Západ pokúša aj teraz v súvislosti s vojnou na Ukrajine. Západné krajiny zvolávajú na 15. – 16. júna tohto roku do rekreačného mestečka Bürgenstock vo Švajčiarsku konferenciu o konflikte na Ukrajine. Pozývajú všetky západné krajiny a čo najviac krajín globálneho Juhu, ale nepozývajú Rusko. Zrejme chcú prijať veľkohubé vyhlásenie, akýsi pokus o diktovanie mierových podmienok Rusku. Majú problémy s Ukrajinou. Ukrajinu síce pozývajú, ale ukrajinský prezident Zelenskyj zatiaľ nechce zrušiť svoj zákaz rokovať s Ruskom a bez zrušenia zákazu sa ani Západ ďalej nepohne. Ale možno očakávať, že po stretnutí v Bürgenstocku budeme najmenej pol roka počúvať, aké sú podmienky z Bürgenstocku pre Rusko výhodné a ono ich nechce prijať.

Nuž, poučenie z Berlínskeho kongresu stačilo. Západ nahnal Ukrajinu do vojny s Ruskom, sľuboval jej víťazstvo a teraz Ukrajina prehráva. Geopoliticky prehráva celý Západ. Putinovo Rusko je silnejšie ako Rusko cára Alexandra II. Tlačový tajomník ruského prezidenta Dmitrij Peskov povedal, že konferencia o konflikte na Ukrajine bez účasti Ruska nemá zmysel.

Stretnutie v Bürgenstocku bude skôr prejavom bezradnosti Západu než vážnym pokusom o hľadanie cesty k mieru na Ukrajine. Ruská armáda síce pomaly, ale stabilne napreduje. Dokonca západní generáli púšťajú z úst odhady, kedy sa odpor ukrajinskej armády zrúti.

Vývoj na fronte i na medzinárodnom poli otvára ústa a uvoľňuje perá aj ruským komentátorom. Ich odhady podmienok mieru sa pohybujú od zabratia Charkova, Odesy a východobrežnej Ukrajiny až po pôvodné západné hranice ZSSR. Zástupca Ruska v OSN Vasilij Nebenzia povedal, že Ukrajina bude musieť ohlásiť bezpodmienečnú kapituláciu, splniť všetky podmienky Ruska ohlásené na začiatku operácie – demilitarizáciu, denacifikáciu, zrieknutie sa NATO a bude nasledovať súd so zločincami ako v Norimbergu. V komentári Ústavu historickej perspektívy (stojí za ním Natália Naročnická) sa píše, že štátom, ktoré by si chceli odhrýzť z Ukrajiny (Poľsko, Maďarsko, Rumunsko), klepnú zuby naprázdno alebo ak by predsa niečo chceli, budú musieť vystúpiť z NATO.

Tieto diskusie by nemala ignorovať slovenská vláda. Ak bude súčasná Ukrajina naozaj kolabovať, vláda by nemala zabúdať na Slovákov, žijúcich na Zakarpatskej Ukrajine. V starostlivosti o nich, prípadne o všetkých obyvateľov Zakarpatskej Ukrajiny, ktorí majú dobré spomienky na Československo, by sme sa mohli spojiť s Českou republikou. Škoda, že práve teraz česká vláda zaujíma taký iracionálny postoj.

Množia sa znaky, že doterajšie medzinárodné prostredie sa končí a začína nové. Tešme sa každému svojmu priateľovi, ale nezabúdajme, že náš osud spočíva najmä na nás samých. Ján Čarnogursky, server vasevec.cz

X X X

FIALA   ROZKRÁDÁ   ČR  KDE  MŮŽE,  ROZDAVÁ  UKRAJINĚ,   KAMARÁDŮM,   BEKOVI  NA  BYDLENÍ

VYMĚNIT  FIALU,  JAK  DOPORUĆUJE  KLAUS

POSLANCI  SE  BOUŘÍ  PROTI  FIALOVI,  BEKOVI

V  ČR  NEFUNGUJJÍ  ODBORY,  ROZPUSTIT,  VEDENÍ  Z  NĚMECKA

Politický nerozum. Poslanci kritizují Beka za extrémní náhradu na bydlení

MF DNES se ptala zákonodárců: Je v pořádku, že v době úspor platí ministerstvo školství šéfovi resortu Mikulášovi Bekovi (STAN) za přechodné ubytování přes 57 tisíc korun? „Kritizovali jsme za něco podobného Alenu Schillerovou, není důvod tomu tleskat v naší vládě,“ řekla místopředsedkyně ODS Eva Decroix.

 

Opoziční, ale i koaliční politici kritizují ministra školství Mikuláše Beka (STAN) za to, že si nechává od resortu proplácet přes 57 tisíc korun na přechodné bydlení v Praze. O tom, že jde o zdaleka nejvyšší náhradu za ministerské bydlení, informovala MF DNES.

„Tyhle kauzy mne štvou. Čistý politický nerozum. Kritizovali jsme za něco podobného Alenu Schillerovou, není důvod tomu tleskat v naší vládě,“ posteskla si místopředsedkyně ODS Eva Decroix s tím, že se vážně špatně vysvětluje voličům učitelům, že ministr „má dražší ubytko než oni plat“. Stranický kolega Jan Skopeček k tomu doplnil: „Neznám detaily, nicméně cena nájmu je podle všeho vysoká a nadprůměrná. Nemyslím si, že členové vlády mají bydlet v nejlevnějším nájmu, ale tady by i s ohledem na zmíněnou dobu úspor mělo být postupováno šetrněji ve vztahu k penězům daňových poplatníků.“ Šťastné není Bekovo bydlení ani dle šéfa lidoveckých poslanců Aleše Dufka.

„Být premiérem, tak trvám na tom, že má využít ubytování, které mu umožňuje stát za srovnatelných podmínek, jako mají poslanci nebo co poskytuje ministerstvo. Je to o symbolice,“ řekl i místopředseda ANO Karel Havlíček.

Podle místopředsedy poslanců TOP 09 Michala Kučery by mělo ministerstvo hledat rezervy a úspory v odpovědném řízení resortu. „Výdaje typu pronájem bytu bych nechal na ministrovi, ať si to vyřeší sám,“ uvedl.

„Vláda Petra Fialy káže vodu a pije víno. Na lidech šetří a sami rozhazují plnými hrstmi,“ řekla poslankyně za SPD Karla Maříková.

„Byt o rozloze 80 m² s garážovým stáním je v bytovém domě v Břevnově. Je pronajatý od realitní kanceláře a výše nájmu odpovídá lokalitě,“ řekl MF DNES již dříve ministr Bek.

Náhrady na ubytování náleží premiérovi a ministrům, kteří nemají možnost vlastního bydlení v místě sídla orgánu, kde vykonávají činnost, tedy v Praze. Propláceny jsou jim ze zákona stejně jako poslancům. Ti ale mají nárok na proplácení částky 20 500 korun za měsíc. Pro vyplacení náhrad na bydlení pro ministry však zjevně žádný strop neexistuje. Limitem by měla být výše naturálního plnění, jako kdyby ubytování poskytoval sám úřad.

X X X

Merkelové „Wir schaffen das“ přineslo netušené problémy

„Migrace tolika lidí má dopad na náš liberální model společnosti, což sleduji se znepokojením. Již nějakou dobu vidíme, že příliv stovek tisíc lidí mění převládající představy o našich základních hodnotách a vede ke změně našeho pohledu na svět, jak je vidět na příkladu postoje k Izraeli . Navíc to vede k posílení politických okrajů – napravo i nalevo,“ uvedl v neděli rozhovoru pro poskytl rozhovor pro německý list „Welt am Sonntag“ specialista na mezinárodní právo a vedoucí katedry mezinárodního práva na univerzitě v Bonnu Matthias Herdegen.

Podle jeho  názoru  migrační politika německé vlády je dlouhodobě  bezmocná  a nemá směr,  což vede k nespokojenosti ve společnosti i v prostředí „buržoazního středu“.  Herdegen se domnívá, že   problém spočívá v tom, že lidé, kteří se dostanou do Evropy, „zde zůstanou navždy, i když nebudou perzekuováni“. Upozornil, že Evropská unie a Německo si chtějí udržet kontrolu nad migrací, ale nemají jasnou pozici, jak postupovat, aby zůstaly v souladu se svými závazky podle mezinárodního práva a „hodnot“.

Situaci ovlivňuje i skutečnost, kterou potvrzuje   Spolkový kriminální  úřad  (BKA) z listopadu ukázaly, že  němečtí občané se čtyřikrát častěji stanou obětí trestných činů migrantů než naopak. V roce 2022 se obětí zločinů spáchaných migranty stalo 47 923 Němců. To je 18procentní nárůst oproti předchozímu roku. Němci byli zase pachateli zločinů proti 12 061 přistěhovalcům. Dalším negativním jevem je fakt, že naprostá většina migrantů žije ze sociálních dávek a pouze asi pětina je zaměstnána.

Je zřejmé, že tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová se opravdu hluboce mýlila, když v roce 2015 provolala „Wir schaffen das“ (My to zvládneme) a otevřela hranice fakticky nekontrolovanému přílivu migrantů.  Nic na tom nemění ani tvrzení Herdegena, že „Kreml“ problém  využívá a vede hybridní válku proti Západu pomocí migrantů, server vasevec.cz

X X X

Poslanec SR Blaha:

Prečo majú o slovenskom hokeji rozhodovať zahraničné korporácie?

Ako ľavičiara a vlastenca ma mimoriadne znepokojuje, ako najmä v poslednom čase zneužívajú svoju ekonomickú silu niektoré zahraničné korporácie a ako nasilu pretláčajú svoj politický názor.

Proti pozvaniu slovenských hokejistov z KHL najviac kričali sponzori SZĽH, nadnárodné korporácie z Francúzska a Česka, menovite Orange a Škoda. Do šikanovania slovenských športovcov a umelcov sa zapojili aj iné korporácie z Francúzska a Rakúska, menovite Renault a Rauch. Spomeňte si na Attilu Végha a Rytmusa.

Do politiky výdatne zasahuje aj americká korporácia Meta, ktorá vládnym politikom likviduje kontá na Facebooku, spomeňte si na môj prípad či Ruda Huliaka. A ja sa pýtam – ako si môžu zahraničné firmy dovoľovať vstupovať do slovenskej politiky a do zásadných rozhodnutí Slovenskej republiky?

Ide o vážne narúšanie národnej suverenity, veď prečo majú nejakí pracháči z Francúzska či Ameriky ovplyvňovať, kto bude hrať hokej za Slovensko a kto bude mať slobodu slova a kto nie?

Ale toto nie je len o suverenite. Toto je aj o demokracii. Ak namiesto ľudí rozhodujú peniaze, potom sa už nebavíme o demokracii, ale o oligarchii. Ak sa majú športovci ako Attila Végh báť povedať svoj názor, aby ich nepotrestal Renault, lebo fešandy v Renaulte fandia Korčokovi, tak už nehovorme o „vláde ľudu“, ale o vláde korporácií.

Áno, bojkot ich produktov je jednou z odpovedí, ktoré môžu bežní Slováci použiť, ak nechcú, aby zahraničné firmy znásilňovali demokraciu na Slovensku. A áno, ja tento nástroj ako súkromná osoba využívam. A nechutná rusofóbia, ktorú cítim z postojov Orangu či Škody, bude mať vplyv na to, čo a kde si budem kupovať.

Ale toto zneužívanie svojej ekonomickej moci zo strany korporácií musí riešiť štát. Musíme chrániť našu suverenitu a demokraciu. Alebo sa potom pýtajme opačne. Čo by hovorili slniečkari, keby divadlá začali zakazovať hercom ako svojim zmluvným partnerom, aby na námestiach jačali tie svoje tuposti proti vláde?

To by tu bolo kriku, že niekto obmedzuje slobodu slova. Ale keď to isté robia korporácie Attilovi Véghovi či Rytmusovi, tak tomu slniečkari tlieskajú. Farizeji. A keď Orange či Škoda zneužíva svoje prachy na to, aby tlačil SZĽH do rozhodnutí založených na geopolitike a nenávisti, tak sa tvária, že to je v poriadku.

Nie, nie je to v poriadku. Oligarchia nie je v poriadku. Plutokracia nie je v poriadku. Slávny filozof Michael Walzer, ktorého som mal tú česť aj osobne stretnúť, to vyjadril jasne – ak má byť spoločnosť spravodlivá, milionári nemôžu prenášať svoju ekonomickú moc do iných sfér, ako je šport či demokracia. Bodka.

Je najvyšší čas, aby štát klepol oligarchom po prstoch. To, že máte prachy, neznamená, že si Slovensko kúpite. Platí to pre ESET, platí to pre Renault a platí to aj pre Orange!Ľuboš Blaha, (Autor je místopředsedou NR SR a místopředsedou strany Smer-ssd) server vase vec.cz

X X X

Poslanci AfD byli vyloučeni z FC Bundestag

Amatérský fotbalový klub FC Bundestag složený z poslanců německého Spolkového sněmu vyloučil z týmu členy opoziční strany Alternativa pro Německo (AfD), uvedl list Franfurter Allgemeine Zeitung.

Na základě výsledků hlasování hlasovalo 13 členů týmu pro vyloučení opozičních poslanců, 11 hlasovalo proti a další dva poslanci se zdrželi hlasování. Výkonný výbor fotbalového klubu již inicioval příslušná opatření k vyloučení zástupců AfD z FC Bundestag.

„Členství v AfD je neslučitelné s členstvím v mezistranickém fotbalovém klubu,“ řekl kapitán FC Bundestag Mahmut Özdemir zvolený za sociální demokraty.

Jak Özdemir dále prohlásil, FC Bundestag od roku 2017 pravidelně diskutuje o slučitelnosti členství v AfD a fotbalovém týmu parlamentu. Podle kapitána v témže roce 2017 stanovy klubu uvedly, že tým „reprezentuje hodnoty svobodného demokratického základního systému a parlamentního systému Spolkové republiky Německo v nadstranické a mezistranické podobě.“

„Členství v AfD znamená, že každý jednotlivý člen souhlasí s tím, že bude součástí komunity, která zpochybňuje hodnoty stanovené v základním zákoně Spolkové republiky Německo. Náš vzkaz je jasný: nebudeme v FC Bundestag tolerovat poslance, kteří se jako členové AfD paktují s pravicovými extremisty nebo je alespoň schvalují,“ tvrdil.

Na distribuovaném videu Özdemir svým spoluhráčům sděluje, že vedení klubu se rozhodlo „nepustit hráče AfD na hřiště ani do šaten“.

Zástupce parlamentní frakce AfD pro sportovní politiku Jörn König v reakci na opatření vedení FC Bundestag uvedl, že „rozhodnutí o vyloučení“ není pro demokratický stát vhodné. „Toto rozhodnutí napadneme u soudu,“ řekl König, který byl dříve také zástupcem FC Bundestag. Politik také poznamenal, že mnoho let společných aktivit v rámci klubu bylo „harmonické a vyznačovalo se vynikajícím týmovým duchem“.

Není bez zajímavosti jedna skutečnost Přes měsíce politického tlaku zůstává strana AfD druhou nejpopulárnější politickou silou, kterou podporuje 18 procent voličů. Pokud by se tedy volby do Spolkového sněmu (Bundestagu) konaly tuto neděli, více voličů by volilo AfD než vládnoucí SPD kancléře Olafa Scholze, která by získala jen 16 procent hlasů.

FC Bundestag   je fotbalový tým složený z bývalých a současných mužských a ženských členů německého Spolkového sněmu . Klub založený v roce 1961  hraje kromě zápasů proti jiným parlamentním výběrům také zápasy  proti různým amatérským týmům ve prospěch charitativních účelů, server vasevec.cz

X X X

EXNEJVYŠŠÍ  STÁTNÍ  ZÁSTUPKYNĚ  VESECKÁ  KANDIDUJE  DO  SENÁTU

Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká bude kandidovat do Senátu

 Kandidátkou v podzimních volbách do Senátu za hnutí ANO bude na Teplicku bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká. Uvedl to dnes server Deník N. Nyní je senátorem v obvodu Teplice Hynek Hanza z ODS.

„Teplická organizace navrhla Renatu Veseckou jako kandidátku na senátorku za volební obvod Teplice především z důvodu jejích zkušeností, a tím jejího možného přínosu pro Senát,“ řekl serveru šéf regionální buňky ANO, poslanec Jaroslav Bžoch. „Na žádost teplické organizace krajský sněm tuto kandidaturu schválil,“ doplnil. Vesecká se podle serveru ke kandidatuře nevyjádřila.

Vesecká (64) vystudovala práva na Univerzitě Karlově v Praze. V minulosti byla mimo jiné krajskou státní zástupkyní v Hradci Králové a v letech 2005 až 2010 vedla Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ). Největší pozornost během působení v čele NSZ vzbudila rozhodnutím v údajné korupční kauze někdejšího vicepremiéra a bývalého předsedy lidovců Jiřího Čunka. V červnu 2007 odebrala dohled nad vyšetřováním případu přerovskému státnímu zástupci a přidělila ho jihlavskému žalobci, který pak stíhání zastavil. Vesecká následně odmítla, že by v kauze pochybila.

Od listopadu 2014 do června 2015 byla Vesecká místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Tehdejší šéfka úřadu Alena Vitásková kvůli jmenování Vesecké čelila žalobě, podle které Vesecká nesplňovala zákonnou podmínku sedmileté praxe v energetice. Soud ale Vitáskovou zprostil obžaloby.

Nynější teplický senátor Hanza z ODS již dříve oznámil, že bude křeslo v Senátu obhajovat. „Chci pokračovat v tom, co započal (zesnulý senátor) Jaroslav Kubera, tedy vnášet jednoduchost do politiky a do zákonů, což je někdy složité,“ řekl v březnu ČTK, ceskajustice.cz

X X X

Případ Grubner: Podezření z podjatosti soudu, v dohodě se o obviněném píše jako o spolupachateli

 Podle některých obhájců v případu, v němž mezi několika obžalovanými figuruje i pražský advokát Martin Grubner, rozhodoval podjatý senát. Toto podezření opírají o aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (NS), který na základě judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) zrušil již několik rozsudků pro podjatost v případech, kdy byly uzavřeny dohody o vině a trestu, aniž by byla zohledněna presumpce neviny u spoluobžalovaných.

Případ pražského advokáta Martina Grubnera, který čelí spolu s dalšími obžalovanými podezření z daňové trestné činnosti, se opět komplikuje. Poté, co v podstatě celé přípravné řízení dozorovala podjatá státní zástupkyně Dagmar Květoňová, se do vážného podezření z téhož dostal i senát Městského soudu v Praze (MS) v čele s Blankou Bedřichovou. Tento senát nedávno vyhlásil po šesti letech rozsudek, jak Česká justice informovala.

Senát soudkyně Bedřichové totiž již na jaře 2021 využil procesní novinky a posvětil u některých obžalovaných uzavření dohod o vině a trestu. V rozhodnutích o těchto dohodách však vycházel z textu podané obžaloby, aniž by jakkoliv zohlednil při formulaci skutků a popisu účasti dalších osob skutečnost, že o jejich vině bude teprve rozhodováno v řízení před soudem.

K postupu vyslovil výhrady Nejvyšší soud

Námitku podjatosti vůči celému senátu v čele s Blankou Bedřichovou právě z těchto důvodů vznesl právě Martin Grubner. V uzavřených dohodách z roku 2021 se o něm totiž píše bez jakýchkoliv pochybností jako o spolupachateli trestné činnosti. V dohodách tak soud nezohlednil právě princip presumpce neviny a skutečnost, že o jeho vině se bude teprve rozhodovat na základě řízení před soudem.

Podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu je taková praxe v rozporu se zásadou presumpce neviny a zakládá podjatost senátu, který ve věci rozhodoval. Konkrétně se jedná o rozhodnutí 11 Tdo 1025/2022, 5 Tdo 459/2023 či 8 Tdo 546/2023. NS v těchto rozhodnutích vyslovil poměrně zásadní výhrady vůči takovému postupu soudů nižších instancí, dovoláním vyhověl a rozsudky zrušil. K obdobným závěrům pak již docházejí i soudy odvolací.

O vině podezřelých mimo dohodu nebylo rozhodnuto

Všechny tři senáty NS se ve zmíněných rozhodnutích opírají o nedávná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, z nichž vyplývá, že ve skupinových věcech při uzavírání dohod o vině a trestu je třeba jasně odlišit, že skutky ostatních podezřelých, kteří nejsou součástí dohod, jsou předmětem samostatného řízení a o jejich vině nebylo dosud rozhodnuto. V opačném případě je porušen princip presumpce neviny a soud, který takto rozhodoval, lze vnímat jako podjatý.

Podle Grubnera tak senát Blanky Bedřichové v podstatě o jeho vině rozhodl již tři roky před tím, než letos v březnu věc uzavřel. Nejen, že tím porušil zásadu presumpce neviny a založil tím důvodnou pochybnost o svojí podjatosti, ale navíc nelze vyloučit, že měl motivaci jej shledat vinným ve všech bodech obžaloby. A to bez ohledu na průběh dokazování před soudem, aby zůstal v souladu se svým dřívějším rozhodnutím.

K námitce podjatosti se ze stejného důvodu pravděpodobně připojí i obhájci dalších obžalovaných. Podle jednoho z nich, Davida Vostárka, navíc předsedkyně senátu Bedřichová dlouhodobě porušovala práva obhajoby a postupovala tak, že vzbuzovala podezření z podjatosti. Ve svých dřívějších stížnostech zmiňoval především její údajně zjevnou neochotu průběh řízení jakkoliv komplikovat připuštěním návrhů obhajoby na provádění důkazů ohledně procesních pochybení orgánů činných v přípravném řízení. Petr Dimun, cskajustice.cz

X X X

DOVOLÁNÍ  NEČASE  A  BOČKA  K  NS

Nejvyšší soud obdržel dovolání v kauze trafik pro poslance ODS

 Nejvyšší soud (NS) obdržel dovolání v kauze takzvaných trafik pro poslance ODS. Podali je bývalý premiér Petr Nečas (ODS) a někdejší náměstek ministra zemědělství Roman Boček, a to už na přelomu února a března. Koncem minulého týdne Obvodní soud pro Prahu 1 doručil dovolání spolu se spisem nejvyšší instanci do Brna. Informaci z justiční databáze ČTK potvrdila mluvčí NS Gabriela Tomíčková.

Rozhodnutí NS lze nyní s ohledem na průměrnou délku řízení v trestním kolegiu očekávat za 40 až 50 dní. Dovolání samo o sobě nemá odkladný účinek.

Nečas dostal podmíněný trest 2,5 roku se zkušební dobou na čtyři roky a peněžitý trest milion korun. Boček má dvouletý podmíněný trest a musí zaplatit 300.000 korun.

V případu figurovala i Nečasova manželka Jana (dříve Nagyová), kterou prvoinstanční soud také potrestal podmíněným a peněžitým trestem. Žena se ale proti verdiktu neodvolala a rozhodnutí nabylo právní moci už dříve. Trojice vinu popírala.

Kauza trafik přispěla před více než deseti lety po policejním zásahu na úřadu vlády k pádu Nečasova kabinetu. Nečas, tehdejší šéfka jeho kanceláře Nagyová a Boček slíbili poslancům Marku Šnajdrovi, Petru Tluchořovi a Ivanu Fuksovi lukrativní funkce za to, že se vzdají mandátu a nechají projít vládní daňový balíček, s nímž nesouhlasili. Poté, co byl balíček schválen, se Šnajdr stal předsedou dozorčí rady Čepra a Fuksa členem představenstva Českého Aeroholdingu.

Nečasův trest zahrnuje i jeho předchozí odsouzení. Expremiér dvakrát křivě svědčil u soudu ve prospěch své manželky. Odvolací pražský městský soud mu za to loni v květnu potvrdil roční podmíněný trest a peněžitý trest 100.000 korun. Nečas se tak stal prvním pravomocně odsouzeným někdejším premiérem České republiky v trestní kauze. Trval nicméně na tom, že říkal pravdu. Jeho dovolání v této kauze už Nejvyšší soud odmítl, ceskajustice.cz

X X X

Turecký velvyslanec Bağış: Rusové s Ukrajinci u nás hrají fotbal. Česko je příkladem pro svět

Rusové s Ukrajinci hrají v Turecku fotbal. Válka je politická záležitost, proto se Ankara snaží dostat obě strany k jednacímu stolu. V exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl turecký velvyslanec v Praze Egemen Bağış. Podle něj jsou Česko a Slovensko příkladem pro celý svět kvůli pokojnému způsobu, jakým se bývalá federace dokázala rozejít. Bağış vidí v dvoustátním rozdělení jediné řešení konfliktu v Izraeli.

X Tureckým velvyslancem v Česku jste už přes čtyři roky. Co se za takovou dobu dá stihnout?

Navzdory pandemii a pracovnímu stresu jsem si tu užil každou minutu. Turecko-české vztahy za poslední čtyři roky hodně pokročily. Když jsem dorazil, objem našeho bilaterálního obchodu byl asi tři miliardy dolarů, teď je to 6,3 miliardy dolarů. Takže jsme objem obchodů více než zdvojnásobili. Potenciál je ale na 10 miliardách.

Zlepšili jsme kooperaci na mnoha úrovních. Letos oslavíme 100. výročí začátku diplomatických vztahů Turecka a Československa, které odstartovali dva velcí lídři – Atatürk a Masaryk. Jdeme v jejich stopách. Sdílíme společné hodnoty demokracie, lidských práv a míru. Turecko je kandidátskou zemí do Evropské unie. A Česko tento krok podporuje, protože by z něj těžily obě strany.

  X Říkáte, že bilaterální obchod je stále silnější. Jakého konkrétního zboží se to týká?

Historicky jsme kupovali mnoho vozů Škoda. Kooperujeme na poli energií, mnoho elektráren v Turecku používá bojlery a turbíny z Česka. Vaše produkty využívají i naše doly. Turecko obratem dodává Česku šperky, textil, chemikálie, během pandemie jsme byli též předním dodavatelem roušek nebo dezinfekcí. V současnosti zkoumáme možnost spolupráce na poli umělé inteligence. Důležitý je i sektor obrany, ve kterém se naše země doplňují.

X Jaké zásadní momenty podle vás formovaly 100 let našich společných diplomatických vztahů?

Stalo se toho dost. Četl jsem například paměti tureckého velvyslance, který v Praze sloužil, když sem přišli nacisti. Okupace naše vztahy na pár let přerušila. Ani po sovětské intervenci to nebylo pro diplomaty přívětivé období. Vztahy českého a moravského dvora s Osmanskou říší ale začaly už před mnoha staletími, naše spojení je velmi hluboké. Není náhoda, že v každém českém městě najdete člověka, který má příjmení Turek.

Během první světové války jsme poslali 30 tisíc svých vojáků na pomoc Rakousku-Uhersku. Přes 1 400 z nich je pohřbeno na různých místech Česka. Jeden hřbitov je v Pardubicích, druhý v Hodoníně, třetí ve Valašském Meziříčí, kde si každý rok připomínáme památku chlapců bojujících ve své době za stejné hodnoty, které nás spojují i dnes. Mladí turečtí vojáci jeli ve vlacích až sem, aby tu položili život v boji s invazními jednotkami. Turecko po sametové revoluci navíc podpořilo vstup Česka do NATO. V něm disponujeme druhou největší armádou hned po USA, máme proto silnou páku. Vždy jsme podporovali vstup historických partnerů, protože věříme, že NATO může zabránit světovým válkám.

X Vztahy Turecka a Česka jsou dobré na diplomatické úrovni, ale co běžní Turci? Co si myslí o Česku? Není to pro ně jen nějaká malá země uprostřed Evropy?

Nemyslím si, že byste byli malou zemí. Jste větší než celá řada unijních zemí, které ale mají často silnější hlas. Běžní Turci jednoznačně mají Česko rádi. Rádi sem jezdí. Nejčastější destinace pro turecké turisty jsou Praha, Vídeň a Budapešť, protože mají z našeho pohledu punc historie. Praha je jedním z nejhezčích měst Evropy. V rámci programu Erasmus+ se do Česka dostává mnoho tureckých studentů. Studují v Praze, Brně i Ostravě. Raději než v Berlíně, Paříži nebo Vídni, protože je to pro ně bezpečnější, ekonomicky výhodnější a také dopravní spojení je lepší. Mezi Istanbulem a Prahou jsou každý den k dispozici čtyři lety.

 Svět potřebuje studovat způsob, jakým se Československo rozdělilo.

X Co vás na Česku nejvíce překvapilo?

Češi jsou na první pohled trochu odtažití. Jakmile vás ale pochopí, bývají velmi vřelí. U nás ve Středomoří jsou lidé velmi přátelští hned od počátku, postupem doby však mohou být trochu rezervovaní. Jako člen poradní rady Aliance civilizací OSN jsem vždy vyzdvihoval způsob, jakým se Češi dokázali navzdory historickým trápením prosadit. Věřím třeba, že svět by měl v dnešní době usilovně studovat vztahy Česka a Slovenska. Protože mnoho konfliktů po celém světě vyžaduje dvoustátní řešení. A rozdělení Československa bylo nejlepším dvoustátním řešením, ze kterého se svět může poučit. Československo se rozešlo bez jediného výstřelu, vznikly dvě funkční demokracie, které spolu nadále spolupracují.

X Je něco, na co jste si tady musel zvykat? Na nějaké zvláštní tradice?

Během vánočního období mě udivilo, že si lidé berou domů živou rybu. To bylo pro mě jiné, zároveň však i zábavné. Zaujalo mě i učení Jana Husa. V tureckých školních učebnicích stojí, že koncept protestantství představil Martin Luther, jenže Hus přišel s podobnými myšlenkami už o 82 let dříve. Pravými zakladateli protestantského hnutí jsou proto Češi.

X Narazil jste na náboženství. Máme podle vás v Česku předsudky vůči muslimům?

V celé Evropě mají v tomto ohledu lidé málo informací. Týká se to i Česka. Cestou je vzdělání. Musíme lépe náboženství vysvětlovat. Vždyť islám etymologicky vychází ze slova mír. Islám je jedno z nejpokojnějších náboženství na světě, pokud ho tedy správně interpretujete. Kvůli špatnému výkladu však získal negativní image. Muslimská komunita v Česku nicméně roste. A netýká se to jen imigrantů, nýbrž i rodilých Čechů, kteří v islámu našli odpovědi.

X Jaké odpovědi islám nabízí?

Islám nás učí být dobrými lidmi. Nemůžete být dobrým muslimem, dokud nejste dobrým člověkem. Stejně tak nemůžete být dobrým křesťanem nebo židem, dokud nejste dobrý člověk. Během svatého měsíce ramadánu jsme se během dne postili a jedli v noci, což nás učí chápat potřeby těch, kteří nemají přístup k jídlu. Vidíte – dnes v Palestině hladoví desetitisíce lidí kvůli embargu, které na ně uvalil brutální režim Netanjahua.

X Turecko je jako člen NATO významným hráčem západní politiky. Cítí se však být samo součástí Západu?

Jsme jednoznačně nejvýchodnější částí Západu a nejzápadnější částí Východu. Stejně tak jsme nejvíce evropskou zemí Asie a také nejvíce asijskou zemí Evropy. Jsme mostem, vždycky jsme jím byli, už v období Hedvábné stezky. Jsme také například prostředníkem mezi energetickými distributory a jejich zákazníky. 70 procent energetických potřeb Evropy se nachází na sever, východ nebo jih od Turecka. I během pandemie se ukázalo, že Turecko je velmi spolehlivý partner. Jsme významný hráč v NATO, ale snažíme se připojit také k Evropské unii.

 Pokud to Ukrajině pomůže zajistit si mír, budeme její členství v Evropské unii podporovat klidně usilovněji než své vlastní.

Jak vnímáte současné vztahy mezi Ankarou a Evropskou unií? Je pro Turecko stále prioritou se k sedmadvacítce přidat?
Bezpochyby. Členství v EU je strategickým cílem Turecka. Proces ale naneštěstí provází problémy. Jsme nejdéle čekající kandidátskou zemí, do bloku chceme už od roku 1958. Myslím, že bychom za to měli být v Guinnessově knize rekordů. Pro nás je důležité, že každá země, která si podala přihlášku do EU, se do ní nakonec dostala. Dočká se i Turecko.

Vždy jsme podporovali rozšiřování mezinárodních struktur, protože věříme, že tak zajistíme stabilitu a mír. Evropská unie je takový výživový poradce, radí vám, co zlepšit. Země, které rady aplikovaly, jsou demokratičtější, prosperují a jsou bezpečnější ve všech ohledech. Turecko tyto rady vnímá jako příležitost stát se lepší zemí. Věci ale chtějí čas.

 X Co kdyby se do Evropské unie dostala před vámi Ukrajina? Nechápali byste to tak, že je to nefér?

Upřímně, došlo už k více projevům neférovosti. Více zemí se přidalo do Evropské unie dříve než my. Pro nás je však proces důležitější než výsledek. Pokud to Ukrajině pomůže zajistit si mír, budeme její členství podporovat klidně usilovněji než své vlastní. Chceme, aby tamní krveprolití skončilo. Turecko je jedinou zemí, která dokáže přivést k jednacímu stolu Rusy a Ukrajince. Vždy je prostor pro diplomacii.

X Pro mír ale musejí být dva. Jak chcete přesvědčit Putina, aby se jednání zúčastnil?

My se snažili. Dosáhli jsme bezpečného koridoru v Černém moři nebo výměny zajatců. Přivítali jsme Zelenského v Ankaře a věřím, že Turecko brzy navštíví i Putin.

X Turecko je tedy během války mediátorem?

Ten nejúspěšnější.

X Může se podle vás míru dosáhnout, aniž by se Ukrajina vzdala části svých území?

To nerozhodnu ani já, ani vy. Je to na Ukrajincích a Rusech. Pro mě je pozoruhodné, že Turecko za svou oblíbenou destinaci považují Ukrajinci i Rusové. A u nás na vlastní oči vidíme, že spolu mohou vycházet. Když zajdete do jakéhokoli hotelu v Antalyi, tak uvidíte, že si Ukrajinci s Rusy povídají a hrají fotbal nebo volejbal. Není to tedy válka mezi Ukrajinci a Rusy. Je to politická válka, kterou musejí vyřešit politici. Proto se snažíme je dostat k jednacímu stolu. Každá válka jednou skončí.

 Dokážete si představit vládu, která bombarduje nemocnice a náboženské stavby? Izraelští vojáci útočí na civilisty, kteří stojí frontu na jídlo od humanitárních pracovníků OSN. Pokud to není terorismus, tak mi řekněte, co to je?

X  Váš prezident Erdogan před dvěma lety, shodou okolností v Praze, řekl, že „mír je vždy lepší než válka“.

S tím naprosto souhlasím…

X I kdyby to byl mír, který by zakrátko vedl k dalším a větším válkám?

Mír k větším válkám nevede. Války jsou nevyřešeným sporem. Musíme proto vyřešit spor a tím zabránit válkám.

X Češi mají jinou historickou zkušenost. V roce 1938 nás britský premiér Chamberlain kvůli domnělému míru ochotně zaprodal Hitlerovi. Neměli bychom mít při jednání s Putinem na zřeteli i to, aby se ve 21. století neopakoval druhý Mnichov?

Ano, máme možnost se z historie poučit a zajistit, aby se chyby neopakovaly. Není ale řešením přestat spolu mluvit. Musíme dát mírovým rozhovorům a diplomacii šanci. Hitler v roce 1938 nepospíchal do Prahy, ale zmocnil se zbrojovek v Plzni, díky kterým napadl zbytek Evropy. Ano, bylo to krátkozraké. Dnes se můžeme rozhodnout lépe.

X Ještě jedna citace tureckého prezidenta Erdogana nás zaujala. To když řekl, že Izrael je teroristický stát. I s tím souhlasíte?

To, co Izrael během posledních měsíců udělal, je nepřijatelné. Zabili více než 32 tisíc nevinných lidí. Tvrdí, že šlo o členy Hamásu, ale z velké části to byly ženy a děti. Ani Izrael, ani Palestina nebudou v bezpečí, pokud nebudou v bezpečí obě strany. Jediné řešení je dvoustátní řešení. Aby Izraelci a Palestinci žili vedle sebe na základě hranic z roku 1967, s Východním Jeruzalémem jako hlavním městem Palestiny. Netanjahu bohužel řekl, že žádné dvoustátní řešení nechce. To znamená, že problémy se prohlubují.

Bojím se globálních následků. Miliardy muslimů po celém světě jsou vzteky bez sebe. A to i v Rusku nebo evropských státech, kde jsou jejich silné komunity. Tito lidé nechápou, že mezinárodní společenství nedokáže zastavit takovou zemi, jakou je Izrael. Potřebujeme okamžitě klid zbraní. Musíme ukončit hladovění lidí v Gaze. Civilisté tam nemají přístup k jídlu. Dokážete si představit vládu, která bombarduje nemocnice a náboženské stavby? Izraelští vojáci útočí na civilisty, kteří stojí frontu na jídlo od humanitárních pracovníků OSN. Pokud to není terorismus, tak mi řekněte, co to je?

X A co Hamás? To podle vás není teroristické hnutí?

Palestinci si Hamás sami zvolili. Co však Hamás udělal 7. října loňského roku, se nedá ani vysvětlit, ani akceptovat. Jsme proti tomu. Jsme také jasně proti unášení rukojmích. Jenže co Hamás udělal 7. října, zároveň nebylo reakcí na jediný den útlaku. Byla to reakce na 75 let mučení ze strany Izraele, na izraelskou expanzi a invazi. Netanjahu teď pouze posiluje Hamás v očích palestinského lidu. Zabíjení musí skončit. Kolik zabitých Palestinců bylo skutečně z Hamásu? A jak to, že izraelská tajná služba – podle některých jedna z nejlepších na světě – nemůže rukojmí najít? Jak to, že nedokázala zabránit říjnovému útoku? Odpovědi na tyto otázky by jistě zajímaly mnoho lidí po celém světě.

X Mluvíte o dvoustátním řešení. Jak ale docílit toho, aby klid zbraní nebyl přespříliš křehký?

Nejdříve tam musíme přestat posílat munici, což se týká obou stran. Turecko se nabídlo, že bude garantem příměří. Pokud to bude potřeba, můžeme povolat vojenské složky OSN, jednotky mezinárodního společenství. Pak spolu musí obě strany jednat. S každým dnem zabíjení je to ale těžší.

X Jaký vztah má teď Turecko s Izraelem?

Byli jsme první muslimskou zemí, která uznala stát Izrael. U nás je jen patrný vztek namířený proti Netanjahuovi a jeho vládě. Nepleťte se, není to v tom, že bychom jako Turci měli něco proti Židům. Vůbec ne. Když Španělé v roce 1492 vyhnali Židy ze své země, Osmanská říše jim jediná nabídla útočiště. Židé se stali součástí naší společnosti. Já sám mám mezi nimi mnoho přátel.

X S Tureckem máme spojené ještě jedno velké téma: migraci do Evropy. Můžeme podle vás brzy očekávat její další vlnu?

Díky Turecku se počet migrantů proudících do Evropy snížil. Řešením ale není stavět zdi. Musíme najít zdroj problému. V Česku máte půl milionu ukrajinských uprchlíků, my máme přes tři miliony syrských uprchlíků. Nikdo z nich nepřišel z turistických pohnutek. Dorazili, aby si zachránili život. Musíme dosáhnout stavu, kdy bude možné je přesvědčit, aby se vrátili zpátky.  

X X X

Pugačovová i v 75 letech budí emoce, pro mnohé Rusy je až příliš svobodná

Alla Pugačovová se stala hlavní sovětskou popovou hvězdou ještě v 70. letech. V novém Rusku se několikrát pokoušela odejít ze scény. Po vypuknutí války Ruska proti Ukrajině emigrovala. Ale i nyní, v jejích 75 letech, o ní stejně jako dříve bouřlivě diskutují. Podle expertů za to mohou nejen její postoje proti válce, ale také její celoživotní svobodomyslnost.

 „Pugačovová se dávno snažila odejít, ale okolnosti ji znovu vracejí a činí znovu a znovu relevantní,“ řekl ruské redakci stanice BBC hudební publicista Denis Bojarinov a dává tento vývoj do souvislosti se zvraty v Rusku.

Pugačovová, která se jen vzácně vyjadřuje k politice, v roce 2022 komentovala rozpoutání války Ruska proti Ukrajině. V té době i s rodinou odjela z Ruska.

Její muž, humorista Maxim Galkin, už na sociálních sítích odsuzoval válku a peníze z koncertů posílal ukrajinským uprchlíkům. Když v září 2022 ruské úřady označily Galkina za „cizího agenta“, Pugačovová ukončila mlčení.

„Žádám, abych byla zapsána mezi cizí agenty mé milované vlasti, protože jsem solidární se svým mužem, čestným, slušným a upřímným člověkem, opravdovým a neúplatným vlastencem, který vlasti přeje rozkvět, mír, svobodu vyjadřování a ukončení umírání našich chlapců kvůli iluzorním cílům, které z naší země dělají vyvrhele a ztěžují život našich občanů,“ uvedla tehdy.

Vyvolala pobouření poslanců, prorežimních umělců a činitelů. Útoky na ni pokračují dodnes, půldruhého roku po prohlášení. Tento měsíc poslanec Sergej Solovjov vyzval zpěvačku k veřejné omluvě „za své chyby a protiruské stanovisko“.

„Pugačovová nikdy neměla občanský postoj. Její občanský postoj vyjadřovalo množství peněz, které jí zaplatili,“ prohlásil koncertní mistr Sergej Lavrov, jehož různá nelichotivá vyjádření o zpěvačce hojně citují ruská média.

„Vždy byla příliš svobodnou“

Nynější štvanice připomíná novináři Bojarinovovi to, co se dělo s Pugačovovou na konci Sovětského svazu. V 80. letech zpěvačku také tvrdě kritizovali za nezávislost a za to, že ji hvězdné postavení „stouplo do hlavy“.

„Vždy byla příliš svobodnou ve vyjadřování svého osobního, soukromého stanoviska. Nikdy se nepletla do ideologie,“ míní Bojarinov.

„Proč sovětský lid miloval Pugačovovou? Vůbec neměla ideologické písně. Jiní pěli písně odpovídající státní ideologii. Ale Pugačovová vždy žila v soukromí a její vzpoura a protest spočívaly v tom, že se s tím netajila, jak to dělali všichni za Leonida Brežněva,“ dodal.

Alla Pugačovová se stala první popovou hvězdou Sovětského svazu, říká hudební publicista Anton Vagin. V 70. letech vyrostla nová, poválečná generace. V undergroundu se objevovali rockoví muzikanti, nové styly se rozvíjely díky západní hudbě, kterou v Sovětském svazu bez ohledu na zákazy poslouchali. Vlastní hudební scéna – sovětskou terminologií estráda – zaostávala, protože oficiální kultura podléhala silnému ideologickému dozoru.

Pugačovová v estrádě způsobila zemětřesení, říká Vagin. Začala používat nové přístupy, které tehdy ještě nebyly akceptovány. „Jako první se začala na jevišti pohybovat: Do té doby bylo zažité pěkně stát a zpívat, ale nehýbat se. Začala zpívat o sobě, její osobnost se odrážela v jejích písních, což tehdy vůbec nebylo zvykem, písně byly neosobní. V popu se něco takového odehrává pravidelně: Umělci mění pravidla hry tím, že začínají zpívat o sobě a svých problémech. To udělali ve své době i Beatles,“ říká Vagin.

Taky nebývalo vůbec přijatelné, aby zpěvačka si sama skládala své písně, jako Pugačovová. „Před Pugačovovu nebylo vůbec běžné, že jako umělec skládáš sám pro sebe. Býval Svaz skladatelů, a ti skládali. Pugačovová měla dlouho problémy, protože nebyla členkou Svazu skladatelů, a přesto skládala. Vzdělání v oboru, pokládané za nezbytné, vůbec neměla. Celkově tehdy byla spousta byrokracie,“ říká Vagin. Pugačovovou kritizovali i za jedinečný zpěv, který se v době zdál „nesprávný“.

Pugačovová nejen skládala písničky, ale i produkovala sebe sama. Producenti v Sovětském svazu 70. let vůbec neexistovali, ale Pugačovová to dělala intuitivně, například plánovala koncerty, tvrdí Vagin. „Přistupovala k tomu velice seriózně, koncerty byly jako představení. Naučila se práci režiséra a věnovala se scénografii. Produkovala se jako první zpěvačka-osobnost na sovětské scéně,“ poznamenal.

Zpěvačka nebyla přísně apolitická

Všechny tyto novoty, které se nelíbily hodnostářům a konzervativcům, vyvolaly u publika velký dojem. V roce 1975 Pugačovová reprezentovala zemi na festivalu v Bulharsku. Následně se proslavila po celém Sovětském svazu a rychle se stala popovou jedničkou, kterou zůstala po dlouhá léta.

V jednom rozhovoru západnímu tisku na počátku 90. let prohlásila: „Já sama jsem vždy byla perestrojka a glasnosť“. Skutečně ji lze označit za předzvěst perestrojky, míní Vagin: „Duch Pugačovové neodpovídal brežněvovské stagnaci.“

Zpěvačka ale nikdy nebyla protisovětská. „Nelze tvrdit, že byla disidentkou. Vždyť reprezentovala Sovětský svaz na mezinárodních festivalech. Nezpívala o komunistické straně. Ale kdyby byla tvrdě v opozici, nikdy by nedosáhla takového postavení,“ míní Vagin.

Hlavní sovětskou zpěvačku často ukazovali v televizi, její desky vycházely ve velkých nákladech. Její písničky byly daleko dostupnější širokému publiku, než undergroundový rock.

Ale nelze tvrdit, že by zpěvačka byla přísně apolitická. V roce 1996 vyzvala hlasovat pro Borise Jelcina, podobně jako mnozí liberálové té doby. Před volbami se stoupenci demokratizace báli, že vyhraje komunista Gennadij Zjuganov a vrátí sovětské pořádky. V další dekádě Pugačovová podpořila Putina: Zachoval se šot z kampaně v roce 2007, kdy vybízela hlasovat pro Putinovu stranu Jednotné Rusko.

„Myslím, že podlehla tehdejší atmosféře, podobně jako mnoho jiných: Přišel mladý vůdce, jehož předchůdce všechny zklamal. Kvůli tomu kontrastu tehdy mnozí Putinovi uvěřili. Docela rychle se toho vzpamatovala,“ míní Vagin.

V roce 2011 Pugačovová vstoupila do strany Pravá věc a podpořila jejího vůdce, oligarchu Michaila Prochorova, když o rok později kandidoval na prezidenta. S necelými osmi procenty skončil třetí. „Zdá se mi, že pochopila, že ji zase využili. Vždyť výsledek byl pro všechny zklamáním, i pro samého Prochorova. Od té doby se politice úplně vzdálila,“ míní Bojarinov.

Její slova proti válce – a na obranu Maxima Galkina – se staly jedním ze vzácných vyjádření Pugačovové k současným svízelům. „Alla se zachovala výsostně lidsky, mezi přízrakem státní ideologie a vlastní rodinou si vybrala rodinu,“ říká Bojarinov. „A teď se největší ruskojazyčnou zpěvačku naší doby, které roky vyznávali lásku a úctu, snaží zbavit všech symbolických hvězd a udělat z ní bezmála nepřítele lidu. Je to naprostý surrealismus,“ dodal.