Nejvíc lidí věří Pavlovi, následují Babiš a Okamura. Největší nedůvěru má Fiala. Největší důvěru z českých politiků má u lidí prezident Petr Pavel, kterému věří 54 procent. Na druhém místě je předseda ANO Andrej Babiš se 46 procenty, jehož důvěra vzrostla. Třetí je šéf SPD Tomio Okamura, kterému 40 procent lidí věří, ale 56 procent nevěří. Největší nedůvěru mají Češi v premiéra Petra Fialu z ODS. Nevěří mu 79 procent lidí, uvádí nejnovější průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

 CVVM zaznamenávalo odpovědi lidí v období od konce ledna do začátku března. Ve výsledcích upozornilo, že s výjimkou prezidenta u všech zkoumaných politických představitelů nedůvěra převažuje nad důvěrou.

Zatímco Pavlova důvěra zůstala stejná od posledního šetření z loňského srpna a září, opozičníkům Babišovi a Okamurovi vzrostla – předsedovi ANO o čtyři procentní body, SPD o pět procentních bodů.

Na čtvrtém místě se v žebříčku důvěry s odstupem umístil předseda Pirátů Ivan Bartoš s 28 procenty, který také zaznamenal nárůst o šest procentních bodů, tedy nejvíce ze všech zkoumaných politiků. V těsné blízkosti za ním pak stojí předseda Senátu Miloš Vystrčil z ODS (25 procent) a ministr zahraničí Jan Lipavský z Pirátů (24 procent).

Nejvíc lidí podle průzkumu nevěří předsedovi vlády Fialovi, jehož důvěra je dlouhodobě velmi nízká. Věří mu pouze 19 procent, dvě procenta lidí pak uvedla, že neví.

Další podle lidí nedůvěryhodnou političkou je předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová z TOP 09, nevěří jí 73 procent lidí. Silnou nedůvěru lze podle dat pozorovat také u ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky z KDU-ČSL (70 procent) a ministra vnitra za STAN Víta Rakušana (66 procent).

U lidí si polepšili Blažek i Šalomoun

Zlepšení v podobě snížení podílu nedůvěřujících je výrazně patrné u ministra spravedlnosti z ODS Pavla Blažka, kterému nedůvěřuje o patnáct procentních bodů lidí méně než loni v srpnu a září, tedy nyní 33 procent. O deset procentních bodů si pak polepšil ministr pro legislativu Michal Šalomoun, kterému nyní nevěří 12 procent. Celkem 77 procent lidí ovšem uvádí, že ho nezná.

X X X

Přijmout Ukrajinu a část nechat Rusku. Italský list píše o možném scénáři NATO

Odevzdání části území Rusku výměnou za vstup do NATO. I tak by mohla vypadat budoucnost Ukrajiny. Sice to není scénář, který by evropští politici rádi přiznávali, ale je to možnost, která se periodicky vrací prakticky ve všech neformálních rozhovorech. A stává se hlavním motorem urychlené pomoci Kyjevu.

Minulou středu generální tajemník NATO Jens Stoltenberg znovu oživil myšlenku, že dříve či později dojde k připojení Ukrajiny do Severoatlantické aliance. Ve čtvrtek to byl pro změnu americký ministr zahraničí Antony Blinken, kdo tuto perspektivu zopakoval.

Někteří ale považují za jedno z možných řešení, jak ukončit válku, vstup Ukrajiny do Aliance „výměnou“ za uznání ruských územních zisků. V tuto chvíli se nejedná o politicky příliš průchodnou variantu, ale de facto na stole je, píše italský deník la Repubblica.

Mnoho evropských lídrů i samotný Bílý dům se začali obávat, že tuto kartu zahraje Donald Trump v případě svého vítězství v listopadových prezidentských volbách. Bývalý americký prezident opakovaně ujišťoval, že pokud se vrátí, spor mezi Moskvou a Kyjevem rychle uzavře. A tato varianta by byla přesně to, co by ho uvedlo do role mírotvorce.

V podstatě by se jednalo o plán přenechat okupovaná území Kremlu, tedy Krym a další čtyři regiony dobyté v posledních dvou letech. A pak opevnit nové hranice. Jak? Tím, že by se zbytek Ukrajiny připojil k NATO.

Německé memento

Scénář se hodně podobá tomu, co se stalo po druhé světové válce s Německem. Stát byl rozdělen na dvě části, přičemž kontrola nad tou východní byla fakticky postoupena SSSR a západní byla v roce 1955 začleněna do NATO.

Před necelým rokem se na summitu Aliance ve Vilniusu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prezentoval právě žádostí o okamžité přidružení k NATO v naději, že bude možné uzavřít hranice, a vojensky tak reagovat na ruskou invazi.

Při té příležitosti se víceméně všichni partneři vyslovili proti tomuto nápadu, aby se vyhnuli přímé konfrontaci s Moskvou. Nyní by se však nálada mohla změnit. Zejména v případě, že se Trump vrátí do Oválné pracovny. A právě proto roste potřeba plnit sliby vůči Kyjevu co nejefektivněji.

Sám generální tajemník NATO zdůraznil, že je třeba, aby vojenská podpora byla trvalá a nebyla vázána na nepříznivý politický právě s ohledem na možnost Trumpova návratu do funkce prezidenta.

V neposlední řadě je pomoc Kyjevu důležitá proto, že pokud tato varianta skutečně nastane, je nezbytné, aby si Ukrajina do začátku příštího roku udržela co největší část svého území. A k dosažení takového cíle je třeba Zelenského armádu zásobovat zbraněmi, municí a možná i armádou. „Varianta Trump“ vyvolává v Evropě znepokojení, protože by zkrátka znamenala kapitulaci před ruským imperialismem.

Ruská protiofenziva je v plném proudu

Teororistický útok z konce března, k němuž se přihlásil Islámský stát, je pro Putina záminkou pro zintenzivnění bombardování jak válečných objektů, tak civilního obyvatelstva na Ukrajině. Je to právě ruský diktátor, který pokračuje v obviňování Kyjeva a Západu z možné role v útoku na koncertní síň.

I Kreml si je vědom, že rok 2025 bude příležitostí pro možné uzavření příměří. Letošek se však stále nese ve znamení těžkých bojů. Mobilizace 300 tisíc dalších vojáků, kterou Kreml nařídil, a Zelenským podepsaný zákon snižující věk pro mobilizaci na 25 let ukazují, že nadcházející měsíce budou klíčovými. Hranice mezi Ruskem a Ukrajinou je velmi dlouhá a je potřeba spoustu vojáků na její obsazení.

Blížící se listopadové volby v USA navíc fungují jako jekési stavidlo mnoha důležitých rozhodnutí. Putin momentálně v podstatě nemá zájem jednat se současným americkým prezidentem Joem Bidenem o příměří, ani o žádné jiné variantě. Učiní tak až s novým nájemníkem Bílého domu, bez ohledu na to, kdo to bude. Do té doby bude přitvrzovat ze své současné pozice. Tedy dobývat další kusy Ukrajiny. Kyjev a jeho spojenci se naopak musí o to silněji bránit. Na neválečné scénáře bude pravděpodobně dost prostoru příští rok, píše la Repubblica.

X X X

Rusové se za svou agresi na Ukrajině stydí, míní Landovský. Kreml předvádí věčnou hru

Rusko hovoří o agresi na Ukrajině jako o speciální vojenské operaci, protože se za ni stydí, uvedl v pořadu 360° na CNN Prima NEWS advokát a velvyslanec české mise při NATO Jakub Landovský. Nařčení Ruska, že se aliance zapojila do konfliktu, označil za věčnou hru Kremlu. Ocenil rovněž českou iniciativu při nákupu munice pro ukrajinské síly.

„Kreml nikdy nehovoří o válce, ale o speciální vojenské operaci. Za svou vlastní agresi na Ukrajině se totiž stydí. Také se snaží vnuknout zemím Severoatlantické aliance nějaký podíl účasti na celém konfliktu,“ poznamenal Landovský.

Tuto metodu Ruska vnímá jako „věčnou hru“. „Naše podpora Ukrajiny je zcela v souladu s Chartou OSN, na níž spočívá i Severoatlantická smlouva. Pomoc státu, který se brání agresi, je přispěním ke stabilizaci světa, nikoliv snahou jej rozvrátit,“ řekl v pořadu 360°.

„Nejsme účastníky konfliktu, jelikož neprobíhá žádný přímý střet mezi zeměmi NATO a Ruskou federací,“ zdůraznil Landovský v souladu se středečním prohlášením generálního tajemníka Severoatlantické aliance Jense Stoltenberga, který při summitu v Bruselu prohlásil, že „NATO není a nebude žádnou stranou konfliktu na Ukrajině“.

Landovský také vyzdvihl roli české iniciativy ohledně nákupu munice pro ukrajinskou armádu, kterou v úterý podpořilo miliardovými částkami i Německo. „Tato iniciativa přeskočila několik fází debat, co komu prospěje a jak vše realizovat. Prostřednictvím ní se začala munice nakupovat na světových trzích. Projekt dokázal ostatním, že se to udělat dá, a proto se podařilo vybrat u spojenců tolik finančních prostředků,“ shrnul.

X X X

Bůh, počasí a Orbán. To jsou naši kamarádi, ne prezident, míní slovenští Maďaři

Od zpravodajek MF DNES v Komárnu – Slovenští Maďaři se cítí odstrčeni a nevědí, koho v nynějších prezidentských volbách volit. Jedni řeší, že jejich kandidát vypadl, další prý „nechtějí do války“.

Hned za mostem začíná Maďarsko. Maďarsky jsou tady názvy ulic, vývěsky obchodů i cedule podél cest. Po boku slovenštiny, samozřejmě. V jihoslovenském Komárnu je znát, že tu víc než polovinu obyvatel tvoří členové největší slovenské menšiny.

I balkon nad kulturním střediskem ve vedlejším městečku Veľký Meder zdobí žlutá cedule hlásající „Volebná miestnosť č. 7. 7-es sz. Szavazóhelyiség“. Lidé sem v sobotu půjdou hodit hlas jednomu ze dvou kandidátů na slovenského prezidenta – Ivanu Korčokovi, nebo Peteru Pellegrinimu. Před volební místností je plakát Pellegriniho, jinak tady volby příliš vidět nejsou.

X X X

Němci chtějí reformu veřejnoprávní TV. Mají už dost televizních poplatků

Němce začíná dráždit permanentní zvyšování poplatků, které si vyžaduje provoz veřejnoprávních stanic. Jedním dechem také mnozí kritizují kvalitu vysílání a přimlouvají se za skutečně nestranné zpravodajství.

Navrhované zvýšení televizních poplatků přichází v době, kdy německá ekonomika přešlapuje na místě a střední vrstvy se musí uskromňovat. V průzkumu agentury YouGov se dotazovaní vyslovili, že stanice ARD a ZDF by se měly na tomto zeštíhlování rovněž podílet.

Celkem 84 procent Němců v roce 2022 dalo najevo, že by se bez veřejnoprávních médií obešli.

X X X

P.C. Roberts: Vynořilo se nové Rusko

Dmitri Trenin, člen Rady pro zahraniční a obrannou politiku Ruska, prohlásil, že Rusko přišlo k rozumu, když (a jak jsem též já sám doporučoval), se zády obrátilo k morálně zhýralému a společensky nefunkčnímu i politicky nejednotnému systému západního světa.

Po léta bylo Rusko svými prozápadními intelektuály hendikepováno a zřejmě by se tak dělo i nadále, kdyby se démonizace Ruska Západem nevyostřila až tak,  že tyto intelektuály přinutila buď své postoje změnit, či Rusko opustit. Nu a osvobozeno od někdejšího vlivu těchto lidí se Rusko vynořilo jako vůdce západní šikanou už přesycené světové většiny.

Takže: aby blázni ve Washingtonu v zájmu své světové hegemonie Rusko podkopali, podařilo se jim vytvořit z něj světového vůdce.

Ale nejen to.

V celé Americe i v jejím impériu dnes vše selhává. Školy a univerzity jsou centry propagandy proti bílým Američanům, armáda je nejednotnou Babylonskou věží, nepředstavitelně drahé zbraňové systémy jsou pronásledovány problémy, sociální a ekonomická infrastruktura se rozpadá, zdravotní péče se proměnila na mašinérii zisku – pro Big Pharmu. Voda i potraviny jsou znečistěné, vládní byrokracie převzala od rodičů kontrolu nad dětmi a ekonomických možností ubývá. Lidé, odmítající propagandu a trvající na pravdě jsou pronásledováni, takže je dnes přetěžké uvěřit tomu, že ještě před 20 roky zde bylo Rusko, které na Západ hledělo s nadějí. Lubomír Man, server vasevec.cz

X X X

František Škvrnda: Chmúrme bezpečnostné úvahy k 75. výročiu založenia NATO

V dnešnej vyhrotenej bezpečnostnej situácii sa výročie jeho založenia podpísaním Severoatlantickej zmluvy vo Washingtone 12 štátmi 4. apríla 1949 pripomína akosi opatrne.

Zasadnutie ministrov zahraničných vecí členských štátov NATO v Bruseli

V Bruseli sa 3. a 4. apríla zišli len ministri zahraničných vecí členských štátov paktu. Podľa mediálnych informácií bola na programe okrem pripomenutia výročia najmä príprava samitu paktu, pokrok pri posilňovaní kolektívnej obrany a pokračovanie pomoci pre Ukrajinu. Súčasťou podujatia bolo preto aj zasadnutie Rady NATO-Ukrajina za účasti ministra zahraničných vecí Ukrajiny Dmytra Kulebu.

Boli aj rokovania s vysokým predstaviteľom EÚ pre zahraničné veci a bezpečnostnú politiku Josepom Borrellom a „partnermi“ z Austrálie, Japonska, Južnej Kórey a Nového Zélandu. „Natoidi“ by boli iste smutní, keby sa zasadnutie nástroja na presadzovanie záujmov USA nevenovalo aj aktuálnej situácii v indicko-tichooceánskom regióne. Pritom NATO ako regionálna bezpečnostná organizácia tam nemá čo hľadať. Presadzovanie washingtonského poriadku naráža vo svete na čoraz viac ťažkostí. Či mu pri tom pomôžu výkriky paktu do ďaleka a teatrálne napínanie jeho svalov, nebudeme radšej posudzovať.

Tešiť sa však môžu ministri financií štátov NATO, lebo jeho vyhorený a presluhujúci generálny tajomník Jens Stoltenberg prišiel s ďalším ťažkým nápadom, vytvoriť fond vo výške 100 miliárd USD na podporu Ukrajiny na najbližších 5 rokov. Navrhuje, aby každý členský štát do fondu prispel sumou, ktorá zodpovedá jeho podielu na výške platby do paktu. Čo na tom, že v USA, ktoré si stále ťažkajú na neochotu mnohých členských štátov vydávať na vojenské účely ktovie kým a prečo vymyslenú hranicu 2 %, sa stále nevedia dohodnúť na ďalšom vydelení peňazí pre Ukrajinu. A že pridajú niečo navrch, je najmä zbožné prianie J. Stoltenberga, ale poniektorí predstavitelia štátov nemajú ťažkosti s tým, aby zvyšovali vojenské výdavky na úkor obyvateľstva.

Hlavné „oslavy“ založenia NATO sa budú konať zrejme až na jeho samite 9. – 11. júla vo Washingtone, kde sa bude hovoriť aj o nápade J. Stoltenberga na vytvorenie 100-miliardového fondu pre Ukrajinu. Možno dovtedy skončí aj divadlo s výberom nového politického šéfa paktu, ktoré sľubuje byť zaujímavým predstavením.

O kritickom pohľade na dejiny NATO

O dejinách NATO, ktoré sa dožilo 75 rokov, čo sa často v psychologických a lekárskych zdrojoch považuje za začiatok ľudského veku staroby, je napísané veľa. Sofistikovaná západná propaganda pakt vychvaľuje a často ho označuje za najúspešnejšiu vojenskú či bezpečnostno-politickú organizáciu v dejinách. Ide nielen o nenahraditeľnú záruku obrany „spojencov“, ale vraj aj bezpečnosti takmer na celom svete.

Kritika dejín a najmä súčasného pôsobenia tejto organizácie sa prijíma veľmi neprívetivo. Dnes to došlo tak ďaleko, že sa to považuje rovno za nepriateľský počin. Napriek tomu považujeme za potrebné dôrazne pripomenúť, že práve v čase, keď NATO existovalo už 40 rokov, barbarským bombardovaním Juhoslávie jasne dokázalo svoj agresívny charakter.

Barbarské bombardovanie Juhoslávie v roku 1999

Letecké útoky NATO na Juhoslovanskú zväzovú republiku (ďalej len JZR), ktorú tvorili Srbsko a Čierna Hora, boli pred 25 rokmi (začali sa 24. marca 1999 a trvali 78 dní) v plnom prúde. Stali sa medzníkom, azda aj zlomom vo vývoji medzinárodných vzťahov po rozpade bipolarity. Následky tejto mrzkej operácie sa pociťujú v širších súvislostiach doteraz. Po nej NATO uskutočnilo ďalšie vojenské akcie mimo svojho územia (out of area). Išlo o Afganistan a Líbyu (kde tiež došlo k bezprecedentnému porušeniu medzinárodného práva). Pakt ani do jedného z týchto štátov nepriniesol mier a rozvoj, ale prispel len k nesmiernemu chaosu a biede, ktoré tam vládnu doteraz.

Natovské bombardovanie JZR spustilo proces vedúci k destabilizácii medzinárodnej bezpečnosti, ktorá vyústila do jej súčasného stavu, považovaného za najhorší po rozpade bipolarity. Túto skutočnosť treba pripomínať obzvlášť teraz v čase po veľkonočných sviatkoch, ktoré by mali byť aj sviatkami mieru a pokoja.

NATO ako spolok na podporu svetovládnych záujmov USA

Dovolíme si jazykovú vsuvku. Spojenci sú po anglicky allies. Na zdôraznenie tohto slova sa pakt polooficiálne a vznešene označuje za alianciu pomaly v podobe posvätnej relikvie. Pri význame tohto cudzieho slova sa v slovenskom výklade však uvádza aj spolčenie sa.

V skutočnosti sa NATO po rozpade bipolarity zmenilo na spolčenie na podporu svetovládnych záujmov USA, čo jednoznačne dokazuje jeho rozširovanie od roku 1999. Aj pri bombardovaní JZR sa vyžadovala poslušnosť troch nových členov paktu. Odvtedy sa NATO rozširuje ďalej, pričom sa zdá, že je to popri šírení naratívu o ruskej hrozbe hlavná línia jeho pôsobenia. Pakt v tomto storočí nedokázal prispieť k riešeniu nijakého medzinárodného bezpečnostného problému. Skôr naopak, zhoršoval ich. Cenou „misie obranného paktu“ sa stali tragické obete na ľudských životoch, ničenie obydlí a objektov infraštruktúry, dlhodobá devastácia životného prostredia.

Narastajú aj sociálno-ekonomické a finančné problémy členských štátov. Tlak na zvyšovanie vojenských výdavkov členských štátov, ktorý je úzko spojený s nákupom zbraní, vojenského tovaru a služieb z USA, sa však zosilňuje. Západný vojensko-priemyslový komplex, ktorý je napojený na anglosaské finančné kruhy a vytĺka z toho nesmierne zisky, otvorene vyvíja nesmierne úsilie, aby tento zdroj nevyschol.

V globálnych pomeroch vzniknutých v 90. rokoch minulého storočia USA nedokázali využiť svoju pozíciu jedinej superveľmoci a nestarali sa o riešenie problémov sveta, čo sa od nich naivne očakávalo. Ku koncu druhej polovice desaťročia sa Washington svoj slabnúci ekonomický a politický vplyv snažil nahradiť vojenskou silou, čo bolo vidieť prvýkrát na násilných krokoch proti Iraku. O nehumánnosti vlády v Bielom dome, ktorá prišla s Billom Clintonom, netreba lepší dôkaz ako vyjadrenia Madeleine Albrightovej. V roku 1996 povedala v rozhovore v jednej z amerických televíznych staníc, že smrť pol milióna irackých detí v dôsledku embarga USA bola v poriadku. A za to, čo robila na Balkáne, sa označuje aj za balkánsku mäsiarku.

V Iraku sa nakoniec nič z toho „medzinárodne zločinného“, z čoho bol obviňovaný po roku 1991, nepreukázalo. Na inváziu USA do Iraku v roku 2003, ktorú nepodporovali ani Francúzsko a Nemecko, sa v záujme získania lepšieho renomé usilovne hľadali „spojenci“ a vznikla podivná koalícia ochotných. Smutnou kapitolou slovenských dejín sa stalo aj naše zapojenie vďaka proamerickej lojalite dzurindovskej vlády, ktoré zrušila až vláda Roberta Fica. „Misia USA“ viedla len k rastu násilia a rozvratu irackej spoločnosti. Vytvorilo sa ohnisko napätia na Blízkom východe, ktoré dodnes destabilizuje región. Preto treba s nedôverou prijímať všetky propagandistické obvinenia, ktoré vo veľkom šíria politici a médiá hlavného prúdu v USA o porušovaní medzinárodného práva a zločinoch, ktorých sa vraj dopúšťajú ich nepriatelia, dnes najmä ČĽR, RF, Irán a KĽDR.

Dvojaký pohľad Západu na Juhosláviu vyúsťujúci do jej bombardovania

Zvýšenú pozornosť USA v 90. rokoch venovali Balkánu. Ako vyšlo najavo neskôr, finančne, politicky i mediálne sa podieľali aj na rozbití veľkej „Juhoslávie“. Tŕňom v oku sa im stalo Srbsko, proti ktorému vystupovali aj Veľká Británia, Nemecko i niektoré iné európske štáty.

Letecké aktivity NATO na Balkáne sa začali v Republike Srbskej (súčasti Bosny a Hercegoviny) už vo februári 1994 zostrelením 4 lietadiel, ktoré porušili bezletovú zónu. Potom sa začalo útočiť už aj na pozície jednotiek bosnianskych Srbov. V rámci Daytonskej dohody, ktorá sa podpísala v decembri 1995, sa vykonštruovalo umelé usporiadanie Bosny a Hercegoviny. Od začiatku funguje s veľkými ťažkosťami, ale sa snaží udržať pri živote aj za pomoci EÚ. Hlavným problémom pre Západ zostali, samozrejme, bosnianski Srbi.

V druhej polovici 90. rokov sa fatálnym problémom na Balkáne stalo Kosovo, kde sa „národnooslobodzovací boj“ prepletal s organizovaným zločinom. Západ vedený USA používal pri hodnotení zhoršujúcej sa bezpečnostnej situácie pokryteckú politiku dvojakého metra. Srbov bolo treba ďalej démonizovať. Masívne sa pri tom využil prípad „račackého incidentu“. Médiá neskôr dokázali, že bol vymyslený. Spomenúť treba aj kontroverzné pôsobenie verifikačnej misie OBSE na Kosove vedenej diplomatom USA Williamom Walkerom s praxou v Strednej a Južnej Amerike, v ktorej sa to len tak hemžilo západnými spravodajskými dôstojníkmi.

Stupňujúci sa tlak na zlomenie Srbska vyústil do bombardovania JZR. Zúčastnilo sa na ňom vyše 1 000 lietadiel štátov NATO, ktoré uskutočnili viac ako 38 000 vzletov. Útočilo sa aj strelami Tomahawk. Na územie JZR dopadlo asi 400 000 bômb a striel.

Belehrad sa v roku 1999 stal terčom útokov západných veľmocí v 20. storočí už po štvrtýkrát. Prvýkrát to urobilo v roku 1914 Rakúsko-Uhorsko. V roku 1941 zaútočila nacistická Luftwaffe a zanechala veľkú časť mesta v ruinách, pričom zabila tisíce ľudí. V apríli 1944 na Belehrad a ďalšie srbské mestá zvrhli bomby anglo-americké ťažké bombardéry Liberator. Mali útočiť na priemyslové a dopravné objekty využívané nacistami, ale zasiahli veľa obydlí, škôl, nemocníc a iných civilných objektov. Svoje o takýchto „vedľajších následkoch anglo-amerického bombardovania“ vedia aj ďalšie európske štáty, ktoré prispelo aj k oslabeniu ich konkurencieschopnosti po skončení vojny.

Porušenie medzinárodného práva pri operácii NATO bolo preukázané i objasnené, aj keď údaje o škodách a obetiach sa v rôznych prameňoch líšia. Z ukrutností NATO spomenieme len použitie ochudobneného uránu a kazetových bômb, bombardovanie civilných objektov, keď bolo zničených alebo poškodených 40 000 obytných domov, ale aj mnohé nemocnice a školy. Útočilo sa aj na energetickú, cestnú a železničnú infraštruktúru. „Omylom“ bola zasiahnutá budova veľvyslanectva ČĽR. „Premotivovaní“ letci NATO viackrát priamo zaútočili „omylom“ na nevinných civilistov. Najhorší z vojenského hľadiska i počtu obetí sa podľa mediálnych údajov stal nálet ráno 14. mája na dedinu Koriša, na albánsky utečenecký konvoj, ktorý sa „poplietol“ so srbským vojnovým konvojom a zahynulo pritom okolo 80 ľudí. NATO vo viacerých prípadoch „pripustilo“ svoje pochybenie.

Na dekadenciu západnej kultúry à la USA poukazujú pramene, ktoré uvádzajú, že k operácii NATO viedli aj snahy administratívy Billa Clintona odpútať verejnosť v USA od jeho nechutnej aféry s praktikantkou v Bielom dome. K pozemnému útoku na Juhosláviu v tom čase vyzýval aj senátor Joe Biden. „Hrdinské“ NATO však túto ideu odmietlo, lebo USA potrebovali „malú víťaznú vojnu“ bez veľkých obetí na životoch.

Mediálno-politická odozva krutosti bombardovania JZR bola na Západe minimálna. Tragédia sa ignorovala a pokračovalo sa v nasadzovaní „psej hlavy“ Srbom. B. Clinton sa len usmieval a na Západe sa ešte veselo zabávalo vo vyprchávajúcej eufórii z „víťazstva“ v studenej vojne.

Reakcia ruského prezidenta Borisa Jeľcina, „priateľa“ USA, bola slabošská. Rozhodne však zareagoval predseda vlády RF Jevgenij Primakov, ktorý bol v tom čase v lietadle na ceste do USA. Po tom, ako dostal informáciu o začiatku bombardovania JZR, prikázal posádke lietadla otočiť sa a vrátiť sa do Moskvy. Do dejín medzinárodných vzťahov tento manéver vošiel ako obrat nad Atlantikom (niekedy aj atlantická slučka). J. Primakov, ktorý bol aj ruským ministrom zahraničných vecí, bol aj vizionárom medzinárodných vzťahov. Patril k tvorcom koncepcie multipolarity vo svete, ktorá sa dnes pomaly i ťažko, ale predsa len presadzuje.

Po súhlase prezidenta JZR Slobodana Miloševiča s podmienkami nevýhodnej Rambouilletskej zmluvy sa bombardovanie skončilo. Politickým vývojom na území Kosova po tomto kroku sa nebudeme zaoberať. Uvedieme len, že zakrátko po skončení bombardovania JZR vybudovali USA na území Kosova vojenská základňa Camp Bondsteel, ktorá je druhou najväčšou v Európe. Jej využívanie má v dôsledku finančno-ekonomickej situácie ťažkosti.

V roku 2024 to však neprekážalo, aby o niekoľko sto kilometrov ďalej na juhozápad bola začiatkom marca daná v meste Kuçovë (v rokoch 1950 až 1991 Qyteti Stalin /Stalinovo mesto/) do prevádzky nová letecká základňa NATO v Albánsku. Len tak mimochodom, tento štát dnes nemá bojové lietadlá, iba helikoptéry. Prebudovala sa základňa z čias socializmu, kedy malo Albánsko okolo 200 vojenských lietadiel. Albánsky predseda vlády Edi Rama rekonštrukciu základne zdôvodnil tým, že sa zvýši bezpečnosť regiónu západného Balkánu, ktorý podľa neho ohrozujú neoimperialistické plány RF. Niektoré pramene však pozerajú aj ďalej a predpokladajú, že môže ísť aj o skrytú prípravu na situáciu, keď Turecko vypovie dohodu o leteckej základni NATO v Incirliku.

Ruská špeciálna vojenská operácia v podmienkach všeobecného porušovanie medzinárodného práva v bezpečnostnej oblasti

S protirečivým vývojom medzinárodnej bezpečnostnej situácie po bombardovaní Juhoslávie v roku 1999 súvisí aj ruská špeciálna vojenská operácia. Ani tá nie je v súlade s medzinárodným právom, ktoré sa však v bezpečnostnej oblasti po roku 1999 prestalo dodržiavať. Hoci RF mala oprávnene vážne obavy o svoju bezpečnosť, nemožno ju v takomto spôsobe riešenia bezpečnostných otázok podporovať. Objektívne zdroje poukazujú aj na to, že zhoršenie ukrajinskej krízy, ku ktorému došlo po operácii, nemá vojenské riešenie.

Avšak už vôbec nemožno podporovať angažovanosť NATO v konflikte na Ukrajine, ktorý prerástol do zástupnej vojny medzi USA a RF. Ako ukazujú posledné dva roky, cieľ angažovanosti NATO nemá humanitárny charakter, nezáleží mu na obyvateľstve a už vonkoncom nie na bezpečnosti v Európe. Podporuje sa vláda napojená na extrémistické sily a musí poslúchať Západ. Okrem toho za cenu nesmierneho ničenia vlastného štátu a jeho obyvateľstva musí škodiť Rusku, ako sa len dá. Touto politikou sa, žiaľ, paradoxne prispieva len k posilneniu pozícií USA na úkor EÚ. Vodcovia EÚ a jej členských štátov (česť výnimkám) stratili pud sebazáchovy a úplne sa podriadili Washingtonu. Dokonca chcú nahradiť výpadky, ktoré spôsobuje vnútropolitická kríza v USA spôsobená neschopnosťou republikánov a demokratov dohodnúť sa o rámci ďalšej podpory Ukrajiny. EÚ však na to ekonomicky nemá.

Ukrajinská kríza medzitým eskaluje. Varovným je vyjadrenie tlačového tajomníka prezidenta RF Dmitrija Peskova, že ruská špeciálna vojenská operácia prerástla do vojny. Na druhej strane ide o nebezpečné aktivity francúzskeho prezidenta Emmanuela Macrona založené na tom, že nemožno vylúčiť vyslanie západných vojsk na Ukrajinu. Sú to však plány vedené zúfalstvom samotného Macrona i ďalších politikov, ktorí ho podporujú (zvyšky racionality stráca aj český prezident Petr Pavel prevychovaný v NATO). Sociálno-ekonomické problémy, do ktorých sa celá EÚ čoraz hlbšie, bez výhľadu na zmenu v blízkom čase, prepadá, sa tým nevyriešia, Zvýši sa však chaos a nepokoj, čo opäť vyhovuje len a len finančným kruhom USA a nimi využívanému vojensko-priemyselnému komplexu. USA okrem toho držia svet v napätí aj tým, kto zvíťazí v novembrových prezidentských voľbách.

Angažovanosť NATO v zástupnej vojne USA a RF na Ukrajine nemôže skončiť tak „úspešne“ ako bombardovanie Juhoslávie. Čím dlhšie sa bojuje, tým horšie je to pre Ukrajinu i Rusko. Dopláca na to však aj EÚ, ktorá sa z mierového projektu mení na militaristické zoskupenie, pričom na to nemá vojenský ani ekonomický potenciál. Rastie potreba, ale aj význam čo najskoršieho ukončenia bojov, uzavretia prímeria a začiatku mierových rokovaní.

Záverom – o nepoučiteľnosti NATO

NATO hoci má starecký vek, nezískalo múdrosť, ktorá k nemu patrí. Nebudeme sa sporiť so Západom, že z jeho pohľadu je úspechom. Čím však dokáže prispieť k riešeniu problémov súčasnej medzinárodnej bezpečnosti, je celkom iná záležitosť.

Kritický pohľad na NATO vyúsťuje do záveru, že napriek „transformácii“ a rozšíreniu zostalo v 21. storočí len reliktom studenej vojny. Svojím pohľadom na bezpečnosť, daným predovšetkým záujmami Washingtonu, nepreukázalo nijaké schopnosti prispievať k riešeniu bezpečnostných problémov sveta.

 František Škvrnda, (Nové slovo), server vasevec.cz

X X  X

V Rusku se protrhla regulační hráz, tisíce lidí a obytných budov jsou v ohrožení

U ruského města Orsk v Orenburské oblasti se protrhla hráz sloužící k regulaci řeky Ural. Ohroženo je 10 tisíc lidí, uvedla agentura TASS. Začala evakuace. V záplavové zóně jsou čtyři tisíce budov.

„V Orsku se protrhla přehrada. Obyvatelé města jsou evakuováni z domů v záplavové zóně,“ řekl mluvčí záchranných složek agentuře TASS.

Gubernátorská kancelář Orenburské oblasti uvedla, že jde o regulační hráz ve Starém městě, která chrání silnici tím, že mění pohyb řeky. Tato část Orsku čelí pravidelným záplavám. „Sídlí zde soukromý sektor,“ sdělila kancelář agentuře Interfax.

V záplavové zóně na řece Ural v oblasti u hranic s Kazachstánem může být až čtyři tisíce obytných budov. V Orsku, druhém největším městě Orenburské oblasti, žije podle dostupných údajů asi 190 tisíc lidí.

Z preventivních důvodů jsou prováděny podomní návštěvy a evakuace obyvatel z případné záplavové zóny do středisek dočasného ubytování, uvedlo ministerstvo pro mimořádné situace.

Na místě jsou i záchranáři z Moskvy a Permu. Spolu s pracovníky komunálních služeb se snaží za pomoci techniky znovu utěsnit a zpevnit protrženou hráz.

O možném protržení přehrady se hovořilo už dříve. Úřady doporučily obyvatelům několika ulic, aby si připravili doklady a evakuovali se do dočasných ubytovacích středisek.

Město Orsk se nachází asi 100 kilometrů jihovýchodně od jižního cípu pohoří Ural a protéká jím řeka Ural, která dělí aglomeraci na Nové město, nacházející se v Evropě, a Staré město, které je už v Asii. Asi 15 kilometrů jižně od města je hraniční přechod s Kazachstánem.

Záplavy a bomba jménem odpad

Oblast se v poslední době potýká se záplavami. Podle agentury Interfax bylo kvůli nim evakuováno více než 3 tisíc obyvatel Orenburské oblasti, včetně 721 dětí. K 5. dubnu bylo v oblasti zaplaveno 1 825 obytných domů v v 95 obcích.

V noci na čtvrtek se průtok vody z Iriklinské vodní nádrže na řece Ural zvýšil z 890 na 1672 metrů krychlových za vteřinu. V celé oblasti platí nouzový stav.

Není zřejmé, kvůli čemu se hráz protrhla. Ural se dlouhodobě potýká s rozsáhlým odpadem. Podle studie z roku 2017 se v povodí Uralu nahromadilo 20 miliard tun průmyslového odpadu.

„Zdědili jsme tikající časovanou bombu. Nyní sklízíme to, co dvacáté století zaselo. A další škody na životním prostředí situaci každým rokem jen zhoršují,“ uvedl ruský expert na řeku Ural Alexander Čibilev.

X X X

Mafie se mění, už nestačí zatknout špičku kartelu. Každý článek je vyměnitelný, popisuje novinářka

V zemích Evropské unie působí 821 velmi nebezpečných zločineckých sítí. Mají přes 20 tisíc členů z více než 112 zemí a podle Europolu se zaměřují hlavně na obchod s drogami, ale i na podvody a pašování migrantů. Některé z těchto mafií působí i v Česku. „Evropa byla poslední dobou, co se týká organizovaného zločinu, poklidným místem. To se ale může rychle změnit,“ říká pro Radiožurnál zakladatelka a ředitelka serveru Investigace.cz Pavla Holcová.

 X Můžete popsat, jak většinou vypadají a fungují takové zločinecké sítě v Evropě? Jak jsou organizované?
To se za posledních, dejme tomu, sedm let hodně změnilo. Původně mívaly velmi striktní hierarchickou strukturu – tak už to není. Zároveň vidíme spolupráci mezi jednotlivými organizovanými zločineckými skupinami, které na sebe ještě před pár lety útočily, vyvražďovaly své členy.

Dnes je to tak, že na sebe sice nadále útočí, ale zároveň, pokud jde o peníze, jsou schopni velmi dobře spolupracovat. Můžeme hovořit o čemkoliv, co je od pěti lidí do několika set až tisíce lidí.

X Dá se říct, že jde převážně o evropské mafie nebo jde spíš o pobočky mafiánských sítí, které mají třeba základny mimo Evropu, typicky Mexiko, Kolumbie a podobně?

U nás v Evropě působí kartel Sinaloa, což je mexický kartel, jeden z těch nejmocnějších a nejbrutálnějších. Dnes už se nedá úplně hovořit o tom, že jsou nějaké regionální organizované zločinecké skupiny, pokud nemluvíme vyloženě o těch menších, dnes už všechny velké organizované zločinecké skupiny působí globálně.

X Jak se mění mezinárodní organizovaný zločin? Jak inovuje své „podnikání“?

Jsou ­velké organizované zločinecké skupiny nebo mafie, o kterých se dá mluvit v tom smyslu, že jsou průkopníci v mnoha technologiích, řešeních a tak podobně.

Mění se například to, že v současné době není úplně jednoduché mluvit o tom, že pozatýkáte špičku nějakého kartelu a ten kartel přestane fungovat. Zejména co se týká obchodu s drogami, tak trend je něco jako „joint ventures“, to znamená společné podnikání, decentralizace.

Tím pádem není možné zasáhnout nějakou řídicí jednotku toho systému. Každý je velmi jednoduše vyměnitelný a je velmi složité přerušit jejich byznys právě kvůli tomu, že spousta sobě jinak konkurujících kartelů má v tom logistickém řetězci, který je nejdůležitější, jinou úlohu.

Ale je tu každá malá jednotka, která má například na starosti přístavy v Evropě nebo další má na starosti spolupráci s jednotlivými námořními kontejnerovými dopravci, aby tam mohli umístit například kokain. Každá z těchto jednotek může být jednoduše vyměněna za někoho, kdo se postará o stejný byznys.

Napojení v Česku

X  V 90. letech bylo Česko spíše klidnou zemí, kam si jezdili mafiáni „odpočinout“. Jak je na tom Česká republika teď?

Česko je zemí, kde se ve velkém perou peníze, a proto je vlastně v Česku relativně klid. Může se to ale docela rychle změnit. Právě mexické kartely jsou známé dost brutálním a násilným přístupem k tomu, jak řeší konflikty. Je možné, že toto se teď v Evropě změní.

Evropa vůbec byla poslední dobou, co se týká organizovaného zločinu, posledních dejme tomu 40 let relativně poklidným místem. V Evropě se praly peníze, uklízeli lidi, kteří potřebovali zmizet z Latinské Ameriky, domlouvaly obchody… To nadále trvá, ale může se to rychle změnit.

X Je známé, jaké krytí možná u nás, ale i v Evropě tyto mezinárodní gangy používají?

Nemyslím si, že by úplně potřebovaly krytí. Samozřejmě v některých zemích, zejména pokud se bavíme o balkánských mafiích, tak mají podporu vlády nebo tajných služeb. Balkánské tajné služby, zejména pak srbská tajná služba, je jakousi matkou balkánských gangů a jsou to oni, kdo je naučili vraždit tak, aby to nezanechalo žádné stopy. Právě jejich práce byla totiž potřeba pro vraždy mimo justici.

Dá se tedy mluvit o nějakém propojení mezi politiky a organizovaným zločinem, ale v Česku to nevidím.

X Jak významná je podle vás databáze, kterou zpracoval Interpol? A je podle toho čísla možné, že se opravdu podařilo zmapovat většinu těch zločineckých sítí?

To číslo vlastně odpovídá tomu, že se pravděpodobně podařilo zmapovat i menší organizované zločinecké skupiny. To je velmi dobré a myslím si, že to může být velmi užitečné vodítko pro jednotlivé policejní sbory, které nemají tolik zkušeností s organizovaným zločinem, zejména tím zahraničním.

X X X

Biden nechá opravit most v Baltimoru z federálních peněz, slíbil to při návštěvě města

Americký prezident Joe Biden potvrdil slib obnovit zničený most v přístavu v Baltimoru federálních prostředků. Dálniční most nad ústím řeky Patapsco se zřítil minulý týden, když do jednoho z jeho pilířů narazila kontejnerová loď. Po prohlídce trosek mostu a setkání s účastníky záchranných a odklízecích prací Biden uvedl, že stát udělá všechno pro obnovu mostu tak rychle, jak je v lidských silách.

 Federální vláda bude podle Joea Bidena podporovat stát Maryland a město Baltimore na každém kroku vedoucím k obnovení a zachování provozu přístavu.

Ministerstvo dopravy už uvolnilo na odstranění trosek z vjezdu do přístavu a jeho opětovné zprovoznění 60 milionů dolarů. Pobřežní stráž zatím vyznačila dva koridory pro malá plavidla, která se podílejí na sanačních pracích.

Na konci dubna bude otevřený třetí plavební kanál pro lehčí obchodní lodě vhodné i pro přepravu aut a do konce května bude uvolněná celá plavební cesta, uvedl Biden.

Americký prezident potvrdil záměr financovat celou obnovu mostu v Baltimoru z federálních peněz a vyzval členy Kongresu, aby uvolnění těchto prostředků co nejdříve schválili.

X X X

Zlom ve válce. Írán má právo potrestat Izrael za útok na ambasádu, řekl šéf Hizballáhu

Úder Izraele na íránský konzulát v Damašku, při němž v pondělí zahynulo sedm členů íránských revolučních gard včetně dvou generálů, představuje bod obratu za dobu od 7. října. Prohlásil to podle agentur vůdce libanonského hnutí Hizballáh Hasan Nasralláh a dodal, že odplata ze strany Teheránu nevyhnutelně přijde.

 Izrael vede od 7. října válku v Pásmu Gazy proti palestinskému hnutí Hamás v odvetě za teroristický útok na jihu země. Íránem podporovaný Hizballáh od té doby také intenzivně ostřeluje sever Izraele, na což armáda odpovídá vzdušnými údery na území Libanonu.

Pondělní útok na budovu konzulátu v sousedství íránského velvyslanectví v syrském hlavním městě, připisovaný rovněž Izraeli, připravil o život Mohammada Rezáa Zahádího, nejvýše postaveného člena íránských revolučních gard na území Sýrie, jenž od roku 2016 velel jednotkám Kuds v Sýrii a Libanonu. Írán slíbil, že se Izraeli pomstí.

Hizballáh říká, že podporuje právo Teheránu „potrestat“ Izrael, a Nasralláh prohlásil, že Írán na útok určitě odpoví. „Můžete si být jisti, že íránská reakce na útok na konzulát v Damašku proti Izraeli rozhodně přijde,“ uvedl v televizním projevu u příležitosti Dne Jeruzaléma, který se slaví v poslední pátek muslimského postního měsíce ramadánu.

Izraelská armáda v očekávání možného odvetného íránského úderu pozastavila udělování volna všem bojovým jednotkám, posílila obranné systémy a připustila, že kvůli obraně před možnými řízenými střelami preventivně ruší i signály GPS.

Ministr obrany Joav Galant v projevu k izraelským vojákům prohlásil, že Izrael zaútočí na své nepřátele, kdekoli uzná za vhodné. „Může to být v Damašku a může to být v Bejrútu,“ řekl Galant. „Nepřítele to tvrdě zasáhne kdekoli, a proto hledá způsoby, jak reagovat. Naše vícestupňová obrana je na to připravena.“

Írán se nicméně dosud vyhýbá přímému zapojení do blízkovýchodního konfliktu a spoléhá se na podporu spojeneckých ozbrojených skupin v Libanonu, Sýrii, Jemenu a Iráku, které útočí na cíle spojené s Izraelem či Spojenými státy.

V této souvislosti Nasralláh prohlásil, že jeho hnutí dosud nenasadilo ani nepoužilo hlavní zbraňové systémy, které má k dispozici.

Podle diplomatů a analytiků si íránská duchovní elita otevřenou válku s Izraelem ani s USA nepřeje, neboť by mohla ohrozit její uchopení moci. K vybraným taktickým úderům na své nepřátele proto raději využívá zástupné šíitské skupiny v regionu.

X X X

Zlákali britského poslance k intimním fotkám, pak jim dal osobní údaje kolegů

Britskou politickou scénou otřásá skandál kolem podvodu, jehož cílem bylo zřejmě shromažďovat osobní informace lidí působících v britském parlamentu. Tváří aféry se stal poslanec vládní Konzervativní strany William Wragg, který řekl, že neznámé osobě poslal intimní fotografie a po následném vydírání i telefonní čísla kolegů.

Informace o možné snaze vymámit z politiků či jejich spolupracovníků citlivé materiály se začaly objevovat v úterý, kdy zmíněný server informoval o nevyžádaných zprávách, které dostalo nejméně šest lidí působících v parlamentu, uvedl web Politico. Autoři zpráv předstírali, že se s adresáty setkali a poté jim posílali lechtivé fotografie a nabádali je, aby to opětovali.

Poslanec Wragg pak ve čtvrtek řekl listu The Times, že se do léčky chytil. „Kompromitující“ fotografie poslal osobě, s níž si začal psát skrze aplikaci Grindr, což je seznamka určená pro gaye. Pak tento kontakt začal požadovat telefonní čísla na jeho kolegy.

„Dal jsem jim nějaká čísla, ne všechna,“ řekl uvedenému listu. „Měli jsme se potkat na skleničku, ale nepotkali jsme se. Pak mě začal žádat o čísla lidí. Bál jsem se, protože na mě něco měl… Způsobil jsem lidem problémy, protože jsem byl slabý. Měl jsem strach,“ uvedl 36letý politik.

Podle webu Politico se terčem nevyžádaných zpráv nakonec stala nejméně desítka lidí včetně konzervativních i labouristických poslanců. The Times uvádí, že nejméně dva poslanci podvodníkům poslali intimní fotografie.

O skandálu se v médiích mluví jako o „spear phishingu“, což je termín pro kybernetické útoky zacílené na konkrétní skupinu. Podvodníci se při nich tváří jako důvěryhodné zdroje ve snaze zmocnit se osobních či jinak citlivých informací.

Věcí se zabývá policie, jakož i bezpečnostní oddělení parlamentu, zatímco vláda podle agentury AP vyzvala všechny, kdo jsou do kauzy zapleteni, aby to nahlásili. Někteří zákonodárci spekulují o tom, že podvod mají na svědomí zahraniční špioni, žádné důkazy v tomto směru se však zatím neobjevily.

Britský ministr financí Jeremy Hunt v pátek řekl novinářům, že informace o podvodu cílícím na politické kruhy jsou znepokojivé. Zároveň ocenil „odvážnou“ omluvu poslance Wragga a dodal, že případ by měl být ponaučením nejen pro politiky ohledně kybernetických hrozeb. „Je to něco, čemu všichni musíme ve svých životech čelit,“ citovala jej zpravodajská společnost BBC.

X X X

Stoltenberg: NATO vykázalo ze svého sídla kvůli špionáži ruské zaměstnance

Několik ruských zaměstnanců bylo vykázáno z hlavního sídla NATO v Bruselu, důvodem byla špionážní činnost. Řekl to generální tajemník NATO Jens Stoltenberg německému deníku Bild. NATO podle agentury Reuters vyjádření zatím nekomentovalo.

 „Vykázali jsme ruský personál z hlavního sídla NATO,“ řekl šéf aliance v rozhovoru, který vyjde v sobotním Bildu. „Zjistili jsme totiž, že prováděli aktivity, které vlastně nebyly diplomatickou prací, ale činností tajných služeb,“ dodal Stoltenberg.

Šéf NATO dále uvedl, že členské státy NATO tento vývoj pečlivě sledují. „A přijímáme i některá opatření, abychom ruským tajným službám ztížili provádění nezákonných činností mezi spojenci v NATO nebo uvnitř nich,“ zdůraznil Stoltenberg.

Podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova se vztahy Ruska a NATO dostaly na úroveň přímé konfrontace a Severoatlantická aliance se zapojila do konfliktu na Ukrajině. Náměstek ruského ministra zahraničí Alexandr Gruško předtím řekl, že vztahy NATO a Ruska se zhoršují, ale že Moskva nemá v úmyslu jít se zeměmi Severoatlantické aliance do konfliktu.

Země Severoatlantické aliance, které považují Ruskou válku proti Ukrajině za nevyprovokovanou, podporují Ukrajinu dodávkami zbraní nebo výcvikem jejích vojáků a poskytováním zpravodajských informací. Po ruském vpádu na Ukrajinu se ke vstupu do NATO v obavách z ruské rozpínavosti rozhodlo Finsko a Švédsko.

X X X

Ministr Blažek jednal s ombudsmanem o trestním řádu, délce řízení i praxi okresních soudů

 Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček a jeho zástupce Vít Alexander Schorm na setkání s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem ocenili připravovanou novelu trestního zákoníku, díky které by mělo dojít ke snížení počtu vězňů. Zabývali se také návštěvami dětí u vězněných rodičů nebo srozumitelným poučováním vězňů o jejich právech. Při diskuzi o délce soudních řízení zopakoval zástupce ombudsmana návrh, aby mimořádně rozsáhlé trestní kauzy mohly ve výjimečných případech místo okresních soudů řešit ty krajské. Setkání inicioval ministr spravedlnosti Pavel Blažek.

Uvedly to kancelář veřejného ochránce práv a ministerstvo spravedlnosti.

„Složité trestní případy, jako bylo například zřícení železničního mostu ve Studénce, často přesahují organizační možnosti okresních soudů. Od počátku řízení se tak dá očekávat, že bude trvat delší než přiměřenou dobu. Vedení okresních soudů má nyní jen omezené možnosti, jak podpořit soudce, který takový případ dostane na stůl,“ uvedl s odkazem na své loňské šetření zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm. Cestou by podle něj mohla být změna trestního řádu s cílem umožnit, aby namísto okresního soudu mimořádně rozsáhlé kauzy výjimečně řešil krajský soud, který je na to patřičně vybavený.

V současném justičním systému je role krajských soudů ve vztahu k okresním zásadní především z  manažerského hlediska. „Je důležité, aby předsedové krajských soudů těmto složitým případům věnovali patřičnou pozornost,“ připomněl ombudsman Stanislav Křeček. Předsedové krajských soudů by v případě složitých kauz vedených u okresního soudu měli předcházet průtahům a efektivně zasáhnout – zejména přidělením více asistentů případně i administrativní posily rozhodujícímu soudci.

Krajské soudy nemají rezervy

Podle zjištění z nedávného šetření však vedení soudů v praxi naráží na řadu překážek. Předsedové krajských soudů nemají dostatečné personální rezervy, které by pro okresní soudy mohly využít. Okresní soudy zase novým pracovníkům nedokáží poskytnout kanceláře, počítače a další potřebné zázemí pro práci. Do poloviny května ministerstvo naplánuje pracovní setkání k tomu, jak legislativně ošetřit možnou delegaci složitých případů z okresních soudů na krajské.

Podobné užší jednání i za účasti zástupců vězeňské služby přislíbilo ministerstvo také k otázce návštěv a dalších kontaktů dětí s vězněnými rodiči. Jak ukázala šetření zástupce ombudsmana směrem k vězeňské službě a Ministerstvu práce a sociálních věcí, organizace kontaktů nyní závisí především na spolupráci sociálních pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) s konkrétní věznicí. Situace se proto v jednotlivých věznicích napříč republikou liší. Zatím není vyřešený například ani způsob, jak může rodiče ve vězení kontaktovat přímo dítě.

Změny ve vězeňství

Generální ředitel Vězeňské služby ČR Simon Michailidis potvrdil, že vězeňská služba již rozšířila možnost videohovorů s rodiči na děti až do jejich 18 let. O tři roky tak zvýšila původní věkovou hranici. Účastníci jednání se shodli, že samotná návštěva ve věznici musí být pro dítě co neméně stresující. Tomu mohou napomoci i osvětové materiály nebo videa, ze kterých se dozví, co je ve věznici čeká.

Ombudsman i jeho zástupce uvítali také další připravované změny v oblasti vězeňství. Na přelomu roku by měla vězeňská služba mít výsledky pilotního testování nových jednodušších a srozumitelnějších poučení obviněných o jejich právech a pravidlech pobytu ve věznici. Na přípravě textu se podíleli i právníci Kanceláře ombudsmana.

Zásadní změny přináší připravovaná novela trestního zákoníku, díky které by mohl klesnout počet vězňů. Návrh počítá se snížením trestní sazby u vybraných trestných činů, například jde o opakované drobné krádeže. Pouze výjimečně by se pak měli do vězení dostávat třeba lidé souzení za neplacení výživného.

Ombudsman dlouhodobě upozorňuje, že vysoký počet vězněných s sebou nese mnoho negativních jevů – od vyššího napětí ve věznicích, přes nedostatek personálu, který by se vězňům věnoval, až po skutečnost, že Česká republika dosud nemohla zvýšit podlahovou plochu určenou pro jednoho vězně tak, jak to vyžaduje evropský standard. Proto ombudsman považuje za nezbytné, aby poslanci stihli novelu projednat co nejrychleji.

Blažek: Agendy ministerstva a ochránce práv se prolínají

„Chtěl bych jménem zde přítomných zástupců ministerstva a vězeňské služby poděkovat za možnost setkání, které jsem inicioval. Domnívám se totiž, že agendy veřejného ochránce práv a Ministerstva spravedlnosti se prolínají tak intenzivně, že jen písemný kontakt, který spolu intenzivně vedeme, nestačí. Věřím, že díky dnešnímu setkání ještě rozšíříme spolupráci mezi našimi úřady, která je už dnes vynikající. Komunikace je totiž velmi důležitá,“ uvedl po více než dvouhodinovém jednání ministr spravedlnosti Pavel Blažek.

Podobně ocenil společné pracovní setkání také ombudsman Stanislav Křeček: „Velmi jsme s kolegy uvítali toto osobní jednání, kde jsme mohli probrat řadu zásadních témat. Těší mě věcný přístup ministerstva k mnohým důležitým otázkám a doufám, že se podaří posunout jejich řešení, ať už jde o délku soudních řízení, znaleckou agendu nebo ochranu práv zranitelných lidí, jako jsou lidé omezení na svobodě nebo například lidé s postižením.“

V případě lidí s postižením je jedním z aktuálních témat rozhodování soudů o podpůrných opatřeních. I když aktuálně probíhá připomínkové řízení k zákonu o veřejném opatrovnictví, upozornil zástupce veřejného ochránce práv na potřebu zakotvit jasněji pravidla ostatních podpůrných opatření. Podle statistik Ministerstva spravedlnosti soudy většinou přistupují k omezení svéprávnosti. Další možnosti jako zastoupení členem domácnosti nebo smlouvy o nápomoci využívají jen okrajově. Jasné popsání problémů, na které naráží podpůrci v praxi a následné vymezení jejich práv a povinností by mohlo přispět k tomu, aby se tyto možnosti využívaly více.

Také k tomuto tématu nabídli ombudsman i jeho zástupce možnost uspořádat další pracovní setkání, kde by se zástupci ministerstva mohli prodiskutovat například praktické fungování podpůrných opatření nebo sdílet zkušenosti organizací, které s lidmi s postižením pracují.

Snížení poplatku v diskriminačních sporech

Během pracovní schůzky se diskutovaly otázky spojené s délkou soudních řízení v souvislosti s kauzou Studénka, ochrana práv lidí omezených na svobodě a spolupráce s Vězeňskou službou. Zejména se jednalo o dozor státního zastupitelství nad ochranným léčením, nastavení srozumitelné komunikace úřadů směrem k obviněným, rozšíření kontaktu dětí s vězněnými rodiči, počet vězňů a trestní politiku.

Debatovala se potřeba změny v oblasti podpůrných opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat, zastoupení advokátem v rámci procesního opatrovnictví, a to zejména nedobrovolné hospitalizace a další řízení, týkající se práv lidí s psychosociálním postižením.

Mezi další témata předmětného jednání patřilo i snížení soudního poplatku za odvolání ve sporech o diskriminaci či rozšíření sdílení důkazního břemene a problematika zveřejňování judikatury, ceskajustice.cz

X X X

Zaklekli muže na psychiatrii a nevšimli si, že umírá. Policisté k soudu

Policejní hlídka zaklekla muže, který ohrožoval personál psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích. Zadržený ležel a už se neprobral. Policisté teď míří k soudu.

Do psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích přijeli 7. února loňského roku dva policisté zklidnit a zadržet pacienta. Velmi obézní muž nejdříve hasicím přístrojem rozmlátil sklo ve vstupních dveřích do pavilonu a pak v psychóze běhal po areálu a kolem sebe máchal dřevěnou nohou od stolu s hřebíky, že všechny zabije. Personál se zamkl před agresivním, zdrogovaným mužem na sesterně oddělení přezdívaného detox a zavolal policisty.

Ti se snažili muže zpacifikovat, nepomáhaly ale ani elektrošoky z taseru. Hromotluka pak až po zápolení spolu s dalšími sanitáři povalili na zem a pro jistotu spoutali dvěma pouty.

Muž sténal, chroptěl, ale náhle přestal. Policista, který mu klečel kolenem mezi lopatkami, do vysílačky hlásil, že s kolegou „použili donucovací prostředky a že zákrok se obešel bez zranění“.

Jenže muž na zemi mezitím zemřel, čehož si policisté podle obžaloby, kterou má MF DNES k dispozici, více než čtyři minuty nevšimli.

Muž zemřel podle závěrů lékařů na následky udušení kvůli nedostatku vzduchu právě proto, že jej policista zaklekl.

X X X

Europol sestavil seznam zločineckých sítí v EU, ohrožují naši demokracii

 V Evropské unii je aktivních 821 velmi nebezpečných zločineckých sítí, které mají přes 25.000 členů, celkem 112 národností, vyplývá z nové zprávy Europolu. V ČR některé vedou Ukrajinci a členové jsou Rusové. Skupiny organizovaného zločinu se v EU zaměřují zejména na obchod s drogami, ale i na podvody či pašování migrantů, uvedla dnes na tiskové konferenci v Bruselu šéfka Europolu Catherine De Bolleová. Zpráva by podle ní měla v boji s tímto typem kriminality významně pomoci.

Na vytvoření seznamu zločineckých sítí i celé zprávy spolupracovaly všechny členské státy EU a dalších 17 partnerských zemí Europolu. „Zločinci se dosud snažili žít v utajení, my se to ale snažíme změnit. Tato zpráva Europolu je nejrozsáhlejší studií o klíčových zločineckých sítích, kterou kdy donucovací orgány provedly na evropské úrovni,“ uvedla De Bolleová.

Dobrá zpráva, jsou v hledáčku policie

Centrální databáze, kterou se Europolu podařilo vytvořit, podle ní pomůže policii lépe zaměřit činnost a vylepšit také přeshraniční vyšetřování. Většina skupin totiž nepůsobí jen v jednom státě. Celoevropská analýza podrobně popisuje, jak jsou zločinecké sítě organizovány, jakou trestnou činností se zabývají, jak a kde působí, ale i s kým soupeří či jakými způsoby se snaží vyhnout odhalení.

Ze zprávy dále vyplynulo, že členové zmíněných zločineckých skupin jsou 112 národností. Celkem 82 procent ze zločineckých sítí se soustředí pouze na jednu hlavní kriminální činnost, 18 procent má těchto činností více. Do korupce je zapojeno 71 procent zločineckých sítí v EU a 68 procent z nich používá násilí, doplnila šéfka Europolu. Dobrou zprávou podle ní je, že všechny tyto skupiny jsou nyní „v hledáčku“ policejních složek.

„Zločinecké skupiny jsou obrovskou hrozbou, hrozbou pro naše společnosti, pro naše děti, pro naši demokracii,“ řekla na tiskové konferenci komisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová. Zpráva podle ní přináší velké množství důležitých informací, pro ni bylo například i zajímavé zjištění, jak tyto sítě fungují i poté, co jsou jejich vůdci ve vězení.

„Představujeme nový nástroj v boji proti závažnému a organizovanému zločinu. Tato zpráva představuje významný milník pro naše belgické předsednictví v Radě EU a pro celé evropské společenství a odráží náš neochvějný závazek zajistit bezpečnost a ochranu našich občanů,“ uvedla belgická ministryně vnitra Annelies Verlindenová. Zpráva je podle ní velmi důležitý úspěch, jde ale jen o začátek a „v nadcházejících měsících a letech bude zapotřebí značné práce a dalších kroků“.

Sítě v ČR: Drogy a majetková trestná činnost

Některé z velmi nebezpečných zločineckých sítí, které jsou aktivní v Evropské unii, operují také v České republice, plyne z dnes publikované zprávy Europolu. Tato zločinecká uskupení se přitom zabývají zejména obchodem se syntetickými drogami, ale také majetkovou trestnou činností. Češi jsou rovněž častými členy některých zločineckých skupin, které se zabývají podvody s daní z přidané hodnoty (DPH).

Obchodem s drogami se zabývá polovina z 821 zločineckých skupin, o kterých Europol píše ve své nové zprávě. Pro 113 z těchto skupin je nejdůležitější obchod s kokainem, pro 44 obchod s konopím a devět ze zločineckých sítí obchoduje se syntetickými drogami. Jak se píše ve zprávě, v těchto skupinách jsou hlavně občané Arménie, ale také Nizozemci, Lotyši, Litevci a Slováci a jsou aktivní právě v České republice, Estonsku, Lotyšsku, Nizozemsku a v Rusku.

Analýza rovněž odhalila, že 18 z nejnebezpečnějších zločineckých sítí se specializuje na podvody s DPH. Jejich hlavními členy bývají často Češi, Poláci, Portugalci a Španělé a jsou aktivní zejména v Polsku, Portugalsku a ve Španělsku.

V České republice působí také zločinecké sítě, ve kterých zastávají vedoucí pozice Ukrajinci a tvoří je i Bělorusové, Poláci, Rusové a Slováci. Tyto sítě jsou aktivní zejména v pašování tabáku, ale zaměřují se i na celní podvod, online podvody či pašování migrantů. Rovněž jsou v Česku aktivní i rumunské zločinecké sítě, které se obvykle soustředí na majetkovou trestnou činnost a loupeže, ceskajustice, cz

X X X

 Tržby e-shopů prudce rostou

„Tržby obchodníků narůstají již tři měsíce v řadě. Tahounem tohoto pozitivního trendu jsou především internetové obchody, kterým se zvyšují tržby dvouciferným tempem,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.

V únoru došlo k reálnému meziročnímu zvýšení maloobchodních tržeb o 1,6 procenta. Jednalo se již o třetí měsíc v řadě, kdy byl v rámci tohoto ukazatele evidován růst. Ke zvýšení tržeb obchodníků přispěl výrazný pokles inflace, který umožňuje, aby se v letošním roce zvyšovaly reálné mzdy.

Dynamicky rostly tržby ve specializovaných prodejnách s kosmetickými a toaletními výrobky, které se zvýšily o 13,3 procenta. Naopak prudký meziroční pokles tržeb o 10,0 procenta byl evidován u výrobků pro kulturu, sport a rekreaci. Nedařilo se ani prodejům počítačových a komunikačních zařízení či sortimentu pro domácnost.

Lidé v letošním roce výrazně více nakupují přes internet. Online obchody vykázaly v únoru meziroční růst tržeb o 16,1 procenta. Zákazníci využívají srovnávače cen, které jim umožňují nakoupit vybrané produkty za nejnižší ceny dostupné na trhu. Oproti nákupům v kamenných prodejnách tak mohou výrazně ušetřit. Na druhou stranu zas většinou musí platit za doručení zásilky a produkty nemají hned po ruce.

Ing. Štěpán Křeček, MBA, Hlavní ekonom

X X X

TVARŮŽKOVÝ FESTIVAL BUDE MEZI KUCHAŘI HLEDAT SVÉHO KRÁLE

Gastronomické speciality, koncerty známých kapel a letos nově i soutěž top kuchařů o titul Tvarůžkového krále. Sedmý ročník Olomouckého tvarůžkového festivalu slibuje gurmánské zážitky i program plný zábavy. V sobotu 13. a v neděli 14. dubna provoní olomoucké Horní i Dolní náměstí.

Druhý dubnový víkend trefí návštěvníci Olomouce do centra už z dálky. Navede je totiž specifické aroma olomouckých tvarůžků. Na ty nejrůznější způsoby je připraví a na Horním a Dolním náměstí nabídnou desítky prodejců. Ochutnat je bude možné třeba ve formě tvarůžkových zákusků, burgerů či pralinek. K tomu nebudou chybět originální značky piv místních minipivovarů a doplní je další krajové produkty. „Loni přivítal festival více než dvacet tisíc návštěvníků a prodalo se na něm rekordních sedm tun tvarůžků. Věřím, že letošní ročník bude neméně úspěšný,“ uvádí náměstek olomouckého primátora pro cestovní ruch Viktor Tichák.

Festivalu se letos zúčastní více než sedm desítek prodejců. „Je to rekordní číslo za celou historii konání festivalu. Dalších více než třicet stánků nabídne regionální speciality a výrobky značky Haná – regionální produkt,“ vyjmenovává Karin Vykydalová, vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu magistrátu. Pravou atmosféru dodá festivalu také originální stánek s tvarůžkovými suvenýry na Horním náměstí, kde bude možné zakoupit speciální trička, ponožky nebo čokoládové pralinky s tvarůžkovou náplní.

„Olomoucké tvarůžky jsou legendární produkt, jehož specifické aroma i chuť si oblíbila řada konzumentů nejen u nás, ale i v zahraničí. Jako největšího a nejstaršího výrobce tvarůžků v České republice nás těší, že je tato tradiční pochoutka s více než šestisetletou historií tak oblíbená právě v olomouckém regionu a má ve zdejším festivalu, jehož jsme hrdým partnerem a dodavatelem, tak silnou podporu,“ uvedl Leoš Kalandra, vedoucí obchodu a marketingu ze společnosti A.W. spol. s r.o., která je výrobcem tvarůžků pod značkou Olomoucké tvarůžky.

Typickou hanáckou specialitu připraví v centru města zástupci těch nejlepších restaurací z regionu. Šest z nich se utká na Horním náměstí v soutěži o titul Tvarůžkového krále. V souboji změří svůj kuchařský um Petr Heneš z Long Story Short Eatery & Bakery, Tomáš Hochla z restaurace hotelu Central Park Flora, Michal Duračka z restaurace Asado grill, Lukáš Velšmíd z Bistra Nro 66 a restaurace Bělecký Mlýn, Roman Paulus z Bistra Paulus a Tomáš Juřík z Bistra Helen. „Každý ze soutěžících kuchařů uvaří v rámci zábavné cooking show vlastní tvarůžkový recept, který budou moci návštěvníci ochutnat v prodejních stáncích. Poté vyberou kuchaře, od kterého jim nejvíce chutnalo a označí jej v hlasovacím lístku. A pokud svým hlasem rozhodnou o tom nejlepším, zařadí se do slosování o víkendový pobyt v Olomouci,“ přibližuje Karin Vykydalová.

Oba dny doprovodí festival hudební hvězdy. Na pódiu Horního náměstí se vystřídají Petr Bende, Rock & Roll Band Marcela Woodmana a olomoucká formace Tak co? A chybět nebude ani tradiční vystoupení folklorních souborů. Dolní náměstí bude patřit nejen koncertům, ale také nejmenším návštěvníkům. Chystají divadelní představení, koncert základních uměleckých škol, klauniáda či fireshow. Pro děti budou nově připravené i dílny Vlastivědného muzea Olomouc.

Hlavními partnery 7. ročníku festivalu jsou společnost A.W. Loštice, spolek Moravská cesta a Střední Morava, sdružení cestovního ruchu.