Fiala a spol. se ani trochu nestydí za to, jak lidé v ČR žijí a firmy pracují, nebo spíš nepracují, živoří, protože nemají na provoz peníze. Za dr. Husáka byly PHM za 2,50 Kč, levný plyn, ropa, energie. V Praze na Letné a na Václavském náměstí před Melantrichem statisíce občanů z celé ČR a SR demonstrovaly a zvonily klíči za lepší, levný život a demokracii.

A dnes mnozí vinou Fialy spí pod mosty a v kanálech, protože nemají byty, práci a Fiala s EU a Německem nic neřeší, protože zajišťuje jen veškeré výhody pro víc než 400 tisíc uprchlíků z Ukrajiny a občané ČR a firmy tím trpí, protože jak několikrát zdůraznil, exprezident Klaus, válka na Ukrajině je pouze válkou Západu proti Rusku a ČR se netýká a neměla by se do toho plést a zasílat na vraždění Ukrajinců a Rusů miliardy.

Proto lidé a podniky ČR jsou na dně, nemají levnou energii, ropu, PHM z Ruska, mrznou v domech a bytech, a nemají žádnou naději na lepší život po Hitlerově válce. Fialovi politici mají statisíce, kdežto obyčejní lidi jen pár korun, žebračenky kolem 10, nebo 15 či 20 tisíc měsíčně. Dokázal by za to žít Fiala a spol.?

X X X

OBCHODY  V  ČR  POLOPRÁZDNÉ,  NEJSOU  DODÁVKY  LEVNÝCH  POTRAVIN  A  VŠEHO  ZBOŽI, ODĚVŮ,  AUT

Češi přestávají kupovat maso. Jeho cena závratně roste, další zdražení přijde v novém roce

Další položka z nákupního košíku výrazně zdražuje. Ceny masa rapidně stoupají kvůli drahým energiím a dalším nákladům, se kterými se potýkají jak zemědělci, tak zpracovatelé. Například kuřecí maso meziročně zdražilo o 60 procent, vepřové o 55. Podle prodejců lidé omezují nákup masa a snaží se ho v jídelníčku nahrazovat.

„Ať už je to krmení, mzdy, energie, prostě všechno jde nahoru,“ vysvětluje Jiří Horák, chovatel prasat. Své masné výrobky zdražil v průměru o deset procent. Ani takový nárůst cen mu zvýšené náklady nepokryje: „Výkupní cena je stále pod nějakou rentabilní cenou.“

Cena hovězího stoupla od února letošního roku zhruba o 20 procent. Zdražily i další druhy masa. Cena kuřecích prsních řízků se meziročně zvýšila o 55 korun za kilo. U vepřové pečeně si připlatíme oproti loňsku skoro 40 korun. Kvůli zdražování hlásí nižší zájem o maso nejen malé prodejny, ale i supermarkety. Svaz zpracovatelů masa pak varuje, že další vlna zdražování přijde po novém roce. Tedy potom, co jatka přejdou na nové ceníky za energie.

 „V menších obchodech se úplně přestaly prodávat hovězí steaky. Lidé sahají radši po vepřovém nebo kuřecím. Je vidět, že na mase začali lidé hodně šetřit,“ popisuje prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky Tomáš Prouza.

Podle prezidenta Agrární komory České republiky Jana Doležala se pak maso stává svátečnějším pokrmem. I proto by si lidé měli dávat podle odborníků pozor, čím maso v jídelníčku nahrazují. „Lidé by měli přidat luštěniny, vejce, tvaroh, sýry a obecně mléčné výrobky,“ doporučuje výživová poradkyně Kateřina Cajthamlová.

 X X X

  Jaromír Soukup urazil Jiřinu Bohdalovou: Herečku podpořili kolegové z branže

Jaromír Soukup má pěkně ostrý jazýček a ve svých pořadech se pravidelně naváží do různých celebrit z českého rybníčku. Naposledy se majitel TV Barrandov pustil do Jiřiny Bohdalové, kterou obvinil z toho, že vymetá večírky za peníze.

Jiřina Bohdalová se stala terčem nechutného útoku

Jaromír Soukup si ve svých pořadech nebere s celebritami servítky a tentokrát si vzal na paškál známou herečku Jiřinu Bohdalovou.

„Proč obráží každý den dva mejdany? Protože je to kšeft. Ona za to dostane zaplaceno,“ urážel mediální magnát herečku v jedné ze svých mnoha talkshow.

„Tyhle výmysly nestojí vůbec za komentář,“ odpověděla Blesku Jiřina Bohdalová, která byla ze slov majitele TV Barrandov nepříjemně zaskočená. Pak ale přišla nečekaná vlna solidarity ze strany kolegů z branže, kteří se Bohdalové začali zastávat.

Uráží lidsky výjimečnou bytost

Soukupovy útoky na Jiřinu Bohdalovou zvedly ze židle nejen samotnou herečku, ale i mnoho jejích kamarádů ze showbyznysu, kteří byli z vyjádření miliardáře znechucení.

 „Paní Jiřina Bohdalová je ikona. Neskutečně si jí vážíme. A když jsme ji oslovili jako kmotru našeho nového alba Ty a já, tak okamžitě přijala a o penězích nebyla jediná zmínka ani z naší, natož z její strany. Jedinou podmínkou, kterou si kladla, bylo, že si s námi chce dát skleničku po koncertě v Lucerně. A taky se tak stalo, což pro nás byla velká pocta. Slovům pana Soukupa nerozumím, nechápu je, a hlavně to, proč uráží tuto lidsky výjimečnou osobnost. Příště by to chtělo se lépe informovat a nešířit zbytečné pomluvy,“ zastal se herečky Jan Kopečný z kapely Botox.

Bohdalovou podpořila i Mirka Van Gils, jejíž knížku herečka nedávno pokřtila. „Spojuje nás láska k pečení a k dětem. A ona je famózní babička! Když jsem jí zavolala, v mžiku si vzpomněla i na mé kluky a na naše společné natáčení. Ona mi řekla, že taková pozvání moc nepřijímá, ale pro mě udělá výjimku,“ uvedla známá cukrářka.

Jiřina přišla vždy velice ráda

Jiřina Bohdalová v minulosti například křtila také alba svých kamarádek Heleny Vondráčkové, Hany Zagorové, Jitky Zelenkové či Evy Pilarové, ani v jednom z případů ale nechtěla honorář.

„Proboha, nikdy nic nechtěla, naopak! Byly s Evou velké kamarádky a Jiřina přišla vždycky velice ráda,“ podpořil hvězdu vdovec po Pilarové, Jan Kolomazník.

Bohdalová ale nebyla jediná, koho Jaromír Soukup v pořadu VIP Svět Speciál v poslední době urazil. Šéf televize se nevhodně vyjadřoval i o Lucii Borhyové, Štefanu Margitovi a mnoho dalších.

Bohdalová se k nechutným urážkám od Soukupa raději ani nechtěla vyjadřovat

 X X X

V případu Bečva se schyluje k soudnímu líčení, žalobce uspěl s tvrzením, že má dostatek důkazů

Šetření kauzy Bečva by po více než dvou letech mělo dospět k soudnímu procesu. Olomoucký krajský soud ve čtvrtek vyhověl stížnosti vsetínského státního zástupce Jiřího Sachra a případ vrátil k vsetínskému okresnímu soudu. To podle Sachra i podle údajů v justiční databázi znamená nařízení soudního líčení. Vsetínský státní zástupce nesouhlasil s názorem soudkyně Okresního soudu ve Vsetíně Ludmily Gerlové, že žaloba neshromáždila dostatek důkazů k usvědčení viníků otravy desítek tun ryb na řece Bečvě ze září 2020. Soudkyně proto letos v květnu případ vrátila k došetření, tato možnost ale teď po úspěšném odvolání státního zástupce padá.

X X X

SKONČIT  S  VÁLKOU  NA  UKRAJINĚ,  PŘESTAT  ZBYTEČNĚ  ZABÍJET  LIDI

ÚKOL  PRO  FIALU,  EU,  LEYENOVOU,  NĚMECKO,  SCHOLZE,  JEDNAT  S  VLÁDOU  UKRAJINY

Ukrajincům na frontě docházejí síly, velitelé se obávají příchodu nezkušených

Někteří ukrajinští vojáci jsou od vypuknutí ruské invaze téměř nepřetržitě na frontě a začínají být tělesně i duševně velmi vyčerpaní. Jejich velitelé se často obávají, že příchod nezkušených válečníků povede k poklesu výkonu na bojišti. Podle expertů ovšem mohou dobře řízené rotace zlepšit vojenskou efektivitu a zvýšit počet ostřílených bojovníků.

Když Moskva 24. února zahájila invazi, bojová zdravotnice Hana byla s ukrajinskou mechanizovanou pěší brigádou v Luhanské oblasti. „Naše jednotka tam strávila 27 dní na jedné pozici bez rotace. Měli jsme velké ztráty. Dorazila posila, ale naši jednotku odtamtud nestáhli,“ líčí.

X X X

Americký ministr obrany po pěti měsících mluvil se Šojguem, řešili Ukrajinu

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu se v pátek telefonicky spojil se svým americkým protějškem Lloydem Austinem. Mluvili o situaci na Ukrajině i otázkách mezinárodní bezpečnosti, uvedla agentura RIA Novosti s odvoláním na ruský resort obrany. Podle Pentagonu Austin zdůraznil důležitost zachování otevřených komunikačních kanálů během války na Ukrajině.

Austin podle Pentagonu také hovořil s ukrajinským ministrem obrany Oleksijem Reznikovem, kterému „zopakoval neochvějný závazek USA podporovat schopnost Ukrajiny čelit ruské agresi“. Poukázal také na neměnnou podporu, které mezinárodní společenství poskytuje Ukrajině a rozvoji její odolnosti a budoucí obranyschopnosti, o čemž podle něj svědčí závazky partnerů ohledně poskytnutí další vojenské pomoci.

Vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem jsou nyní nejvíce vyostřené od dob studené války. Austin a Šojgu spolu podle agentury TASS naposledy mluvili letos 13. května. Tehdy také hovořili o situaci na Ukrajině, kde Rusko zahájilo letos 24. února invazi.

Vedle rozsáhlých sankcí, které Američané na Rusko a jeho představitele uvalili, už také od začátku invaze jako jedni největších podporovatelů Ukrajiny na vojenskou, technologickou a humanitární pomoc vydali nebo vyčlenili téměř 18 miliard USD (asi 450 miliard korun).

Předmětem sporu jsou i ruské hrozby použití jaderných zbraní na Ukrajině, od čehož Washington Moskvu odrazuje prostřednictvím médií i přímými komunikačními kanály.

Spojené státy také stojí v čele NATO, jejíž členské státy s Ruskem přímo sousedí. V procesu přístupu do NATO je nyní i Švédsko a Finsko. Ruský prezident Vladimir Putin v květnu řekl, že v rozšíření NATO nespatřuje hrozbu pro Rusko, pokud Aliance nebude ve dvojici severských států posilovat svoji vojenskou infrastrukturu.

X X X

VELMOC  NĚMECKO  POTŘEBUJE  NOVÉHO   SCHOPNÉHO  KANCLÉŘE  MÍSTO  SCHOLZE

VYMĚNIT  V  EU  I  LEYENOVOU

NĚMECKO  POTŘEBUJE  LEVNOU  ROPU,  PLYN,  ENERGII  I  DNES  Z  RUSKA,  VOLÁ  PO  TOM  I  ŘADA  NĚMCŮ,  DEMONSTRACE

Německo potřebovalo dodávky energie, Rusko zase finanční prostředky. Na takto jednoduchém základu se zrodilo německo-ruské obchodní partnerství, které se přetvořilo v soustavu plynovodů Nord Stream. Jak se Němci v Putinovi zmýlili a příliš se připoutali k válečnému agresorovi, popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz ke konci projektu Nord Stream odborník na německo-ruské vztahy Vladimír Handl z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy.

 x O Nord Streamu 2 jsme se naposledy bavili loni v listopadu, když to vypadalo, že plynovod dělí od uvedení do provozu už jen týdny. Čekalo se na verdikt spolkové regulační agentury a plynovod měl být na přelomu roku uveden do provozu. Rusové v té době obzvlášť pomalu napouštěli německé plynové zásobníky, a i když se to možná zdálo jako tlak na spuštění Nord Streamu 2, nakonec to bylo vzhledem k rozpoutání války v únoru jinak. Dokázal byste zpětně zhodnotit, jak probíhal minulou zimu proces spuštění plynovodu a jak to případně ovlivnilo Putinovo rozhodnutí o rozpoutání války?

Nord Stream přímo rozpoutání války neovlivnil. Putinova motivace pro toto rozhodnutí byla geopolitická ve smyslu rozšiřování ruského území nebo alespoň kontroly nad ukrajinským územím a v tomto smyslu byl plynovod až druhořadý. Putin se prostě rozhodl, že „vyřeší“ ukrajinskou otázku a odsunul ekonomickou racionalitu nejen v otázce plynu na druhou nebo třetí kolej.

NORD STREAM

Soustava podmořských plynovodů, které po dně Baltského moře přivádí zemní plyn z Ruska do Německa. Plynovod Nord Stream 1 s kapacitou 55 miliard m³ funguje od let 2011–2012, druhý projekt Nord Stream 2 taktéž s kapacitou 55 miliard m³ byl dostavěn v září 2021, zprovozněn však kvůli ruskému vpádu na Ukrajinu nikdy nebyl. Během posledního půl roku Rusko postupně omezilo dodávky Nord Streamem 1 až prakticky na nulu. V září se v potrubích Nord Streamu 1 našly trhliny, po explozích začal plyn unikat. Projekt Nord Stream čelil mnohým kritikám, které přicházely s politickými, ekonomickými, ekologickými či morálními argumenty.

x Zatímco na ruské straně, jak jste řekl, neměl Nord Stream na rozhodování o rozpoutání války velký vliv, jak byl vnímán v Německu?

V Berlíně byl ten závazek a racionalita úplně jiná. Závazek ve smyslu, že dokončení a spuštění plynovodu se bralo velice vážně. Nová vláda sociální demokracie (SPD), Zelených a liberálů z FDP našla kompromis, že Nord Stream 2 do provozu chtěla uvést, přestože Zelení a FDP byli proti, zatímco SPD na tom trvala.

Kancléř Olaf Scholz (SPD) ještě v lednu – z mého pohledu nepochopitelně – znova řekl, že Nord Stream je čistě hospodářský projekt, přitom ho poté sám za měsíc musel zastavit.

Až do války fungoval Nord Stream jako důležitý prvek s ekonomickým příslibem, ale zároveň a možná hlavně – alespoň tak jsem vždy četl kancléřku (Angelu) Merkelovou a poté Scholze – to byl zřejmě poslední politický most do Ruska, jak kdysi řekl prezident Walter Steinmeier. To byl politický kontext, kteří oba poslední němečtí kancléři posuzovali, že se musí investovat do racionality vzájemně výhodného vztahu.

 A když to řeknu zjednodušeně, tak čím dražší to pro obě strany bude, tím pevnější pouto to bude. Že přece nikdo nezničí projekt, do kterého investoval deset miliard eur. To byla německá racionalita, která se úplně rozešla s geopolitikou a imperiální racionalitou Putina. Už tedy loni na podzim obě strany postupovaly v otázce Nord Streamu zcela asymetricky, Putin hromadil vojáky na ukrajinské hranici a rozhodnutí o invazi už padlo, což jsem v té době ještě neuměl odhadnout.

JUDR. VLADIMÍR HANDL, CSC.

Odborník na mezinárodní vztahy z Ústavu mezinárodních vztahů. Vyučuje na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Specializuje se na zahraniční politiku Německa a na německo-české či německo-ruské vztahy.

x Německo postupovalo z pozic energetické a ekonomické racionality, řekli si, že ruský plyn je nejlevnější na trhu a Putinovi přináší velké zisky, takže nemá důvod toto spojenectví zničit. Na druhé straně Putin přemýšlel geopoliticky a už v minulosti jsme viděli, že mu příliš nevadí, když se pro běžné Rusy propadnou životní podmínky. Bylo podle vás od Němců chybou, že Putinovi věřili?

Určitě jsme to měli všichni, kdo jsme si mysleli, že existuje nějaký civilizovaný základ ruské politiky, tušit. To byl omyl. Rozchod s tím, čemu bychom řekli normální politika, začal v Rusku mnohem dřív, zjevně v roce 2014 s útokem na Krym a Donbas.

Chtěl bych ale říci, že děláme chybu, když myslíme, že měl Putin jasně definovaný plán s přesnými kroky. Ano, cíl podřídit Ukrajinu má dvacet let. To potvrdí i okolí Putina, že nejpozději od ukrajinské prozápadní tzv. oranžové revoluce v roce 2004 říkal, že „Ukrajinu musíme zvládnout“, a to včetně silového přístupu. Že to byl dlouhodobý plán, neznamená, že měl jasnou strategii.

x Jsem rád, že jste zdůraznil, že Putin není žádný geniální stratég, který by přemýšlel dvacet kroků dopředu, protože zvlášť začátkem války to byl jeden z veřejných narativů, že Putin všechny obalamutil tím, že přece nechce zaútočit na Ukrajinu, ale nakonec to udělal a většinu lidí překvapil.

Britský politolog Mark Galeotti vždy psal, že chybně vnímáme Putina jako hráče šachu s mnoha promyšlenými tahy dopředu, přitom je to judista, který čeká na příležitost, na vaši slabost a znejistění a pak rychle zaútočí.

Takto to u něj funguje, dlouhodobý cíl měl, ale ruských scénářů, jak ho naplnit, bylo ve hře určitě víc. Že se na naší straně pracovalo se scénářem, že je možné udržet stabilitu, to je celkem pochopitelné, ale zřejmě jsme dobře nechápali dlouhodobý Putinův cíl.

x Ptal jsem se, jestli nebyla chyba Němců, že věřili na Putinovu racionalitu. V letech 2005–2021 zemi vedla jako kancléřka Angela Merkelová (CDU). Podle ní měl být Nord Stream pojistkou proti plynové krizi, kdy v roce 2009 Putin uprostřed zimy zavřel kohouty. Nakonec ale celý tento projekt nezabránil ještě daleko větší krizi…

Němci samozřejmě viděli, že ruská politika odchází do úplně jiné oblasti. V roce 2014 po svých nekonečných asi dvaceti telefonátech s Putinem po Majdanu Merkelová řekla, že ten člověk žije v úplně jiném světě. A to bylo před osmi lety. Její tehdejší závěr z toho byl, že přesto budeme budovat mosty, budeme se snažit udržet v nějakém rámci normality.

Teď vidíme, že to byl strategický omyl. Hlavně to, že se vydali Rusku energeticky napospas. I to byla ale investice do udržení nějaké normality, šlo o vstřícný krok k Rusku, který měl znamenat, že jej Němci neohrožují. Kdyby ho chtěli ohrožovat, tak přece neodzbrojí bundeswehr (německou armádu, pozn. red.) a nepředají Gazpromu plynové zásobníky na svém území. Přitom v Rusku se už od roku 2014 říká, že to je válka se Západem, ne s Ukrajinou. Takže ano, byla to chyba, ale šlo o tuto investici do vzájemných vztahů.

x Zelení a FDP považovali od začátku celý projekt Nord Streamu za chybu. Teď jsou na velmi významných vládních pozicích, spolupředsedové Zelených Annalena Baerbocková a Robert Habeck zastávají pozice ministryně zahraničí a ministra hospodářství. Jak se zvlášť tito dva vůči Rusku chovají a co dělají, aby tuto energetickou chybu, za kterou ale nejsou zodpovědni, napravili?

Baerbocková a Habeck jsou jednoznačnými představiteli politiky odříznutí se od Ruska. Toto oddělování probíhá bleskovým tempem, německý byznys se až na malé výjimky stahuje z Ruska.

Celý tento model hospodářské symbiózy Německa a Ruska trval několik set let, přinejmenším od 19. století, obě strany na něm ekonomicky vydělávaly, ale doposud jej přerušil jen Hitler během druhé světové války, postupně se však obnovil, ale teď už tento model skutečně skončil. Značná část surovin, které Rusko v rámci tohoto obchodního modelu posílalo do Německa, v souvislosti s dekarbonizací přestává být relevantní.

Habeck z titulu ministra hospodářství v celém světě Německu zajišťuje náhradní zdroje zemního plynu a ropy. A Baerbocková je v jednání s ruskou stranou velice ostrá a dnešní ruskou politiku absolutně odmítá a stejně tak absolutní je i její nedůvěra vůči Kremlu.

I když se dříve nebo později dospěje k mezinárodní dohodě k řešení války, rozhodně nepůjde o dohodu založenou na předběžné důvěře. Jednat se musí, to ano, ale dialog s Ruskem skončil. Německá strana sice někdy hovoří o dialogu, ale v podstatě mají na mysli jednání. Mnohogenerační dialog Německa s Ruskem je jedním z mostů, které Rusko odpálilo.

x A jak je na tom vítěz voleb SPD a kancléř Olaf Scholz? Ze začátku války měl poněkud rozpačitý přístup k jednotnému evropskému postoji, k jednoznačné podpoře Ukrajiny proti Rusku. A různá křídla v rámci SPD pak vynikala jakýmsi kverulantstvím, kdy nechtěla rezignovat na vztahy s Ruskem…
Scholz a SPD, to je otázka. U Zelených a FDP jsou tyto postoje jednoznačné, ale u SPD to je složitější v tom, že uvnitř SPD jsou kruhy, které si trošku mylně vykládají tzv. Ostpolitik (normalizace vztahů s Východem, pozn. red.) bývalého kancléře Willyho Brandta jako svou identitu a berou ji i jako svůj morální závazek, jako poučení ze druhé světové války, že i když je v Moskvě šílenec, tak že nemají právo zničit tuto vizi.

V sociální demokracii tak přetrvávají některé tendence například zpochybňovat dodávky těžkých zbraní Ukrajině, tlačí na jednání s Moskvou atd. To je z jejich strany mylné čtení situace. Když se podíváme do minulosti na Brandta, tak za něj měli Němci největší rozpočet na obranu, Ostpolitik byl projekt reálné politiky postavené na pozicích síly, nešlo o pacifistický projekt.

To si část dnešní SPD buď nepamatuje, nebo si to neuvědomuje a má tendenci neustále otevírat nové cesty pro jednání a kompromisy s Ruskem, případně tlačit na Ukrajinu, aby byla „rozumnější“ ve svém zápase. Jde o téma, které v rámci SPD ještě není úplně dořešeno.

x V kontrastu k tomu ale na pražském summitu před deseti dny Olaf Scholz spolu s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a nizozemským premiérem Markem Ruttem zaštítili nově vzniklý think-tank Brussels Institute for Geopolitics (BIG, Bruselský institut pro geopolitiku). Dá se to chápat i z širšího hlediska, že si Scholz sám uvědomuje, že se geopolitika vrátila, že je třeba na ruskou agresi reagovat, být racionální a nepodléhat vzpomínkovým optimistům na to, že když to bylo v minulosti s Ruskem v pořádku, že se to může brzy vrátit?

Určitě. Už jeho řeč z 27. února v německém parlamentu nazvaná Zeitenwende (Bod zvratu) je vstup do světa, který mu byl zcela cizí a vůbec celé německé politice byl cizí. Jde o pokus o nápravu chyb německé politiky a přiznání, že se německá politika musí změnit, musí změnit celé své uvažování.

 Nejviditelnější je reforma obranné politiky, výstavba silného bundeswehru, vývoz zbraní do konfliktních zón, což bývalo tabu, atd. Potom je toho součástí i mentální změna – přiznání, že úspěšná politika má i bezpečnostní a vojenské zajištění.

To oznámil na konci února a postupně se k tomu přiřazují další a další prvky toho, jak se německá politika a její myšlení musí měnit. Tam jsme ale skutečně teprve na začátku, protože ta takzvaná path dependency, jakási kontinuální linie myšlení, je velice silná. Změna takové strategické kultury trvá dlouho. Chce to i generační výměnu, která proběhla právě u Zelených, ale v SPD pořád ne.

x Skoro to vypadá tak, že se Scholzem na čele se nedá očekávat, že by se Německo vrátilo jako lídr Evropy, kterým do určité míry bylo pod Merkelovou. Může jít třeba i o symboliku, kdy na oficiální fotografii z pražského summitu stojí Scholz až v poslední řadě, zatímco Macronova sebeprezentace je na daleko vyšší úrovni a v poslední době se stal lídrem Evropské unie on. Jako by se Scholzovi na evropské půdě nedařilo vyrovnat charisma a osobnost Angely Merkelové.

Myslím, že Německo bylo vlastně málokdy opravdovým lídrem Evropy. Spíš bych řekl, že Německo bylo vždy spíš něčím jako takzvaná enabling power – aktérem, který umožňoval funkčnost, adaptaci systému, investoval do jeho stability a jeho případné opatrné reformy.

 Merkelová byla strašně opatrná v tom, jak daleko půjde. Uměla vyjednávat kompromisy a myslím, že tuto roli ještě Scholz nemá. Nevím, jestli o ni vůbec stojí. Myslím, že leadership také není kategorie, o které by uvažoval, pro něj je primární funkčnost a transformace Německa i Evropy tak, aby obstály v novém světě velmocenské rivality, covidu, digitalizace, dekarbonizace nebo klimatické, uprchlické a dalších krizí, které přicházejí.

Scholz se podobně jako Merkelová spíš snaží o funkční management těchto krizí, že by se ale Německo ucházelo o vedoucí roli, tak to ne. Říkalo se, že za Merkelové měli vedoucí roli, ale spíš to bylo v krizových momentech, kdy se Německo muselo něčeho chopit, protože jakákoliv hegemonie je nákladná a mezinárodně nepopulární.

Scholz je názorný příklad toho, že je Německo spíš zdrženlivý aktér, v tom je pokračovatelem Merkelové, ale bez jejího obrovského politického kapitálu, který nasbírala během své dlouhé éry. Je to podobně uvažující a jednající aktér, ale jeho ambice ujmout se evropského vedení… Nechci říct, že je nulová, ale je to dle situace. Kde je to nezbytné, tak volí kolektivní řešení, hlavně s Francií, v nějakém konkrétním tématu to ale může být i s Českem.

Německá politika se mění, musí se měnit a my jsme teď svědky tohoto procesu, ale je to proces, který se kvůli válce skutečně velmi urychlil. Zdaleka to ale není u konce.

X X X

  S Ruskem jsme selhali. Němečtí socialisté poprvé přiznali chybu

Kancléř Olaf Scholz si hledá alibi, jeho předchůdkyně Angela Merkelová se nechce omlouvat. Teprve předseda SPD Lars Klingbeil jako první vysoký představitel německých sociálních demokratů nyní, po osmi měsících ruské invaze na Ukrajinu, jasně řekl, že dlouholetá smířlivá politika vůči Rusku byla chybná.

 „Snažili jsme se hledat shodu, ale neviděli jsme vzájemné rozdíly. To bylo špatně,“ řekl Lars Klingbeil k dosavadní rusko-německé politice na stranickém setkání v Berlíně. Představa, že bezpečnost v Evropě a Německu lze zajistit jen prostřednictvím spolupráce s Ruskem, podle něj byla chybná. Místo snah o vzájemnou spolupráci je nyní podle něho důležité soustředit se na to, jak se před Ruskem ochránit.

Tato slova jsou sice ve světle současných událostí evidentní, přesto se nejvyšší představitelé stran, které Německo vedly poslední desítky let, tedy sociálních demokratů (SPD) a konzervativní unie CDU/CSU, takto jednoznačné sebekritice až dosud vyhýbali.

Současný kancléř Olaf Scholz (SPD) například minulý týden sebevědomě oznamoval, že o úmyslech ruského prezidenta Vladimira Putina zneužívat dodávky energií jako politickou zbraň „vždy věděl“. Prý i v době, „kdy to ostatní nebrali vážně“. Přesto celou dobu úzké vazby s Ruskem stejně jako masivní dodávky plynu a dalších nerostných surovin podporoval. Ministerstvo financí, které za minulé vlády vedl, bylo společně s ostatními resorty připraveno nově dostavěnému plynovodu Nord Stream 2 schválit bezpečnostní formality a udělit souhlas se zahájením provozu.

Podobně dlouholetá kancléřka Angela Merkelová (CDU/CSU) opakovaně tvrdila, že ve svém postupu budování užších vazeb Německa s Ruskem neudělala žádnou chybu. „Postupovala jsem diplomaticky tak, abychom předešli škodám. Tento postup nebyl špatný a nebudu se za něj omlouvat,“ řekla i s odstupem několika měsíců od ruské invaze letos v červnu.

Německo ztratilo důvěryhodnost

Klingbeil, který sociální demokraty společně se Saskií Eskenovou jako druhou předsedkyní vede od loňského prosince, kromě selhání předchozích vlád také uznal, že jeho strana nebrala dostatečně vážně obavy a varování pobaltských států a Polska. Ty dlouhodobě upozorňovaly na Putina jako na bezpečnostní hrozbu a ze stejného důvodu byly proti dalšímu rozšíření dodávek plynu z Ruska a výstavbě plynovodu Nord Stream 2.

Plynovod přesto Merkelová a Scholz za podpory dalších vysokých politiků obou stran prosadili. Infrastruktura byla hotová loni v září a jejímu zprovoznění zabránily jen evropské a mezinárodní protiruské sankce.

„Ztratili jsem tím obrovský díl důvěry,“ myslí si Klingbeil. „Zejména v posledních letech, kdy Rusko stále víc nabývalo na agresivitě, jsme měli více naslouchat našim mezinárodním partnerům.“

Rusko nelze považovat za spolehlivé

Bývalá politika SPD vůči Rusku byla zejména během letošního roku ostře kritizována ze všech stran. Ve stále platném manifestu strany z roku 2007 je přitom strategické partnerství s Ruskem označeno za „nepostradatelné“ pro Německo i Evropskou unii: „Spolupráce s Ruskem zajišťuje mír a stabilitu na našem kontinentu,“ píše se v něm.

A ještě ve svém loňském volebním programu SPD uvádí: „V Evropě může být mír nikoli proti Rusku, ale pouze s ním.“ Revizi strana plánuje až během příštího sjezdu v roce 2023

Co se Schröderem? Německé vládě škodí ruské konexe bývalého kancléře

Ačkoli se socialisté do poslední chvíle snažili svou strategii k prohlubování vzájemných vazeb s Ruskem ospravedlňovat, teď je podle Klingbeila tento přístup, označovaný jako Ostpolitik (východní politika) nebo Wandel durch Handel (změna obchodem), definitivně neudržitelný.

„Rusko nemůže být spolehlivým partnerem, pokud se v zemi situace zásadně nezmění a nezačne spolupracovat na otázkách klimatu a odzbrojení. A dokud poslední ruský voják neopustí ukrajinské území, budou trvat i sankce,“ řekl předseda nejsilnější vládní strany.

X X X

NĚMCI  UČIT  V  MAĎARSKU,  U  ORBÁNA

Orbán: Maďarsko dál může dovážet plyn z Ruska. Dojednal jsem v EU i další výjimky

Maďarsko si na čtvrtečním summitu v Bruselu zajistilo výjimku z cenového stropu, který se na dovážený zemní plyn chystá zavést Evropská unie. Oznámil to v pátek maďarský premiér Viktor Orbán. Znamená to, že Maďarsko bude moci nadále dovážet plyn z Ruska na základě dlouhodobé smlouvy, kterou má na 15 let uzavřenou s ruskou plynárenskou společností Gazprom. Uvedla to agentura Reuters.

Dotace na fotovoltaiku?

„Získali jsme výjimku z cenového stropu na plyn, bezpečnost dodávek plynu do Maďarska tak není ohrožena,“ napsal maďarský premiér na Facebooku. Uvedl také, že i když bude v Evropě shoda na společných nákupech plynu, nebude to pro Maďarsko povinné.

Návrhy Evropské komise (EK) v otázkách energetiky podle Orbána představovaly pro Maďarsko největší nebezpečí. „Jejich přijetí by znamenalo riziko zastavení dodávek plynu do Maďarska během několika dní,“ uvedl premiér. Výsledek jednání tak podle něj znamená, že se maďarské vládě podařilo ochránit zájmy Maďarska a že takové riziko už nehrozí.

„Maďarsko nezůstalo osamoceno a podařilo se mu vyjednat spravedlivou dohodu,“ oznámil Orbán, kterého cituje agentura MTI. „Dohodli jsme se, že i kdyby byl v Evropě zaveden strop u cen plynu, nemělo by to dopad na dlouhodobé dohody, bez kterých by byly dodávky plynu do Maďarska ze dne na den znemožněny,“ uvedl Orbán.

Účastníci bruselského summitu se shodli, že pokud budou v Evropě dohodnuty podmínky pro společné nákupy plynu, Maďarsko jimi nebude vázáno. „To je důležité, protože ceny energií na domácím trhu můžeme snížit pouze tehdy, když budeme mít k dispozici surovinu z více zdrojů, když bude na maďarském energetickém trhu větší konkurence,“ dodal maďarský premiér.

Maďarsko loni s Gazpromem uzavřelo dlouhodobou smlouvu o dodávkách plynu. Letos se navíc s touto ruskou firmou dohodlo na dodávkách nad rámec smlouvy. Ministr zahraničí Péter Szijjártó minulý týden uvedl, že Gazprom potvrdil závazek dodávat plyn do Maďarska a dlouhodobě provozovat plynovod TurkStream, který je k těmto dodávkám nezbytný. Maďarsko je na ruském plynu i ropě silně závislé a v Evropské unii je nejhlasitějším odpůrcem sankcí vůči Rusku.

Levný plyn do EU z Ruska léta proudil zejména přes podmořský plynovod Nord Stream, ten je ale po dosud neobjasněných explozích mimo provoz a zatím nic nenasvědčuje tomu, že bude v dohledné době opraven a znovu zprovozněn. Unie po únorové invazi ruských vojsk na Ukrajinu deklarovala záměr přestat ropu a plyn z Ruska zcela odebírat a naopak zvyšuje nákupy zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména od Spojených států.

Dohodu lídrů EU na čtvrtečním summitu v Bruselu komplikoval právě spor o stanovení maximálních cen plynu. Většina států EU takový návrh podporuje, o jeho zavedení do praxe ale často mají různé představy. Zejména Německo pak cenový strop stále odmítá.

X X X

LIDÉ,  FIRMY  V  NĚMECKU  NECHTĚJÍ   PO  HITLEROVI  ŠETŘIT

Berlín šetří. Bazény snížily teplotu vody na 26 stupňů a povolily neopreny

Berlín kvůli úspoře energií snížil teplotu vody v městských krytých bazénech z dosud obvyklých 28 na 26 stupňů Celsia. Plavci, pro které je taková teplota příliš nízká, mají povoleno nosit neopreny. Někteří již takovou možnost využívají, uvedla Claudia Blankennagelová z komunálního podniku Berliner Bäder-Betriebe (BBB), který bazény v metropoli provozuje.

Německo kvůli energetické krizi hledá možnosti, jak snížit spotřebu energií, především pak plynu. V případě plynu, který se používá i k ohřevu vody v bazénech, chce vláda kancléře Olafa Scholze dosáhnout dvacetiprocentní úspory oproti dosavadní spotřebě. Taková úspora má Německu zajistit překonání zimy bez nedostatku plynu. S energiemi proto šetří státní úřady, soukromé firmy i komunální provozy včetně těch berlínských.

Berlínský senát, což je regionální vláda německé metropole, se jako jedno z opatření rozhodl ohřívat vodu v městských bazénech na 26 stupňů. Rozdíl dva stupně Celsia by podle propočtů měl uspořit až 25 procent energetické spotřeby pro ohřev.

„Snížení teploty se netýká zdravotnických a terapeutických bazénů,“ uvedla berlínská vláda. Voda v těchto bazénech je dále ohřívána na zhruba 32 stupňů.

Návštěvníci, kteří potřebují i v zimě někde plavat, musí počítat s tím, že voda nemá neustále teplotu 26 stupňů. Důvodem je, že ve filtračním systému se dopouští čerstvá voda, konkrétně 30 litrů na návštěvníka za den, takže teplota vody může kolísat třeba až k 25,4 stupně.

Neopren a horký čaj

Ne všem plavcům nižší teplota vyhovuje, někteří si již stěžovali, že voda je příliš chladná a že snížení o dva stupně je velmi znát. Takoví návštěvníci mohou bez strachu z vykázání nosit neopreny, a to nejen ty krátké, které chrání především trup těla, ale také ty s dlouhými rukávy a nohavicemi.

Těm, kteří si neopren kupovat sice nechtějí, ale zároveň je jim ve vodě chladno, komunální podnik BBB doporučuje nosit silikonovou plaveckou čepici. I ta totiž pomůže zpomalit ochlazování těla.

Povolení nosit neopren ve vnitřních bazénech podle Blankennagelové nejen umožňuje plavcům zachovat si tepelnou pohodu, ale také sjednocuje podmínky ve všech městských bazénech. „Doposud v berlínských bazénech neexistovalo žádné jednoznačné pravidlo pro používání neoprenových obleků. Nebyly ani povoleny, ani zakázány,“ řekla. Kdo tak dosud chtěl plavat v neoprenu, musel spoléhat na vstřícný přístup personálu. „To se nyní změnilo a poprvé máme jasné pravidlo,“ uvedla.

Řekla také, že plavci již neopren nosí. „V krytých bazénech jsou to ale ojedinělé případy. Mnozí sice vnímají teplotu 26 stupňů Celsia jako chladnější, ale stále vodu nepovažují za studenou,“ řekla.

Blankennagelová dále uvedla, že neopren používá velká část návštěvníků letní plovárny v berlínské části Kreuzberg, která má stále otevřený venkovní padesátimetrový bazén. Ten komunální podnik nijak neohřívá, proto se v něm teplota vody nyní pohybuje okolo 14 stupňů.

Venkovní bazén v Kreuzbergu město ponechalo otevřené pro velký zájem, s provozem se počítá do 28. října. Součástí vstupenky je horký čaj. Pokud ale plavci čaj chtějí, musí si přinést vlastní hrneček. Plovárna zájemce zároveň ujišťuje, že voda ve sprchách je teplá.

Téma snížené teploty v městských bazénech se dostalo i mezi otužilce, kteří se v berlínských jezerech koupají celoročně nehledě na počasí. Zprávy o teplotě vody 26 stupňů a možnosti nosit neopren u nich ale vyvolávají spíše pobavení. Líto je jim ale to, že městské bazény kvůli úsporám nezprovoznily sauny.

Berlínský senát rozhodl, že sauny zůstanou uzavřené. Nařízení prozatím platí pro podzimní sezonu, ale předpokládá se, že kvůli nedostatku plynu nebudou sauny fungovat ani v zimě.

X X X

Německo dostalo varování před prodejem části hamburského přístavu Číňanům

Evropská komise letos na jaře varovala německou spolkovou vládu před snahou čínské státní rejdařské společnosti Cosco koupit podíl v hamburském přístavu. V pátek o tom píše německý list Handelsblatt s odvoláním na nejmenovaný zdroj obeznámený s touto záležitostí. Komise upozorňovala, že do rukou čínských úřadů by se mohly dostat citlivé informace o provozu přístavu.

Experti unijní exekutivy také připomínali, že hamburský přístav má nejen civilní, ale i vojenský význam, a nabádali proto k opatrnosti ve věci možného vstupu čínského investora.

Handelsblatt uvádí, že spolková vláda nyní musí rozhodnout, zda tuto transakci povolí. Všechna ministerstva, kterých se věc týká, jsou proti, nicméně úřad kancléře Olafa Scholze nevidí důvod k tomu, proč by se obchod neměl uskutečnit. Správa hamburského přístavu se obává, že v případě, že do něho čínský investor nevstoupí, bude to znamenat nevýhodu v hospodářské soutěži. Cosco už má podíl v kontejnerových terminálech v přístavech v Rotterdamu a Antverpách.

Odborníci v Bruselu podle Handelsblattu na tento argument neslyší. Evropská unie klade ještě větší důraz na ochranu kritické infrastruktury od té doby, co Rusko dřívější energetické partnerství s Německem využívá po invazi na Ukrajinu k nátlaku na evropské země.

Německý ministr hospodářství Robert Habeck v září řekl, že Německo už není ve vztahu k Číně naivní a společně s EU zaujme vůči Pekingu tvrdší postoj v otázce obchodních vztahů.

Z hlediska počtu lodí i kapacity je Cosco čtvrtou největší rejdařskou společností na světě. Lodí má bezmála 500. Flotila světové jedničky, dánského námořního přepravce A.P. Moller-Maersk, čítá 718 lodí.

Je to už šest let, co Řecko podepsalo dohodu o prodeji svého největšího přístavu Pireus právě čínské firmě Cosco Shipping Corporation. Kontrakt měl hodnotu 368,5 milionu eur (asi deset miliard Kč). Privatizace státního majetku byla jednou z klíčových podmínek záchranného programu pro silně zadlužené Řecko.

COSCO v rámci dohody nejprve koupilo 51procentní podíl v přístavu za 280,5 milionu eur. Po realizaci slíbených investic získala firma dalších 16 procent akcií přístavu za 88 milionů eur. Společnost se také zavázala, že do přístavu investuje 350 milionů eur.

X X X

 Lídři unie chtějí příští rok poskytnout Ukrajině 18 miliard eur. Na plánu už pracují ministři financí? 

Tématem summitu Evropské unie byl v pátek mimo jiné plán finanční podpory Ukrajiny v příštím roce, který by vyčlenil na okamžité potřeby ukrajinského státu 18 miliard eur (přes 440 miliard Kč). Po ukončení vrcholné schůzky to oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, podle níž už na přípravě schématu pracují unijní ministři financí.

 „Pro Ukrajinu je velmi důležité mít předvídatelné, stabilní příjmy,“ řekla šéfka unijní exekutivy na tiskové konferenci.

„Diskuse byla o přibližně půldruhé miliardě eur měsíčně financovaných Evropskou unií. Takže to by znamenalo celkovou částku 18 miliard pro příští rok,“ dodala v souvislosti s dnešní debatou prezidentů a premiérů členských zemí.

Podle von der Leyenové dává Kyjev najevo, že každý měsíc potřebuje na podporu financování základních funkcí státu tři až čtyři miliardy eur. Tuto mezeru v ukrajinském hospodaření by měly společně pokrýt EU, Spojené státy a finanční instituce, míní předsedkyně Evropské komise.

„Pověřili jsme ministry financí, aby vypracovali příslušný mechanismus, ale bylo důležité také dát Ukrajině tento signál, že velmi dobře víme, jak důležitý pro ni tento spolehlivý tok příjmů je,“ uvedla.

EU zatím takzvanou makrofinanční pomoc Ukrajině neposkytuje pravidelným způsobem. Po invazi ruských vojsk nejdříve poskytla půjčku ve výši 1,2 miliardy eur, následně se dohodla na devítimiliardovém balíku, z něhož zatím uvolnila šest miliard, rovněž v podobě úvěrů.

Summit nyní Evropskou komisi vyzval, aby prezentovala „více strukturální řešení pro poskytování podpory Ukrajině“, a Radě EU zadal, aby se tématem také zabývala. Kromě celkové výše podpory se musí unie dohodnout také na tom, jak velkou část z ní bude chtít od Kyjeva splatit.

„Jak finanční pomoc Ukrajině učinit předvídatelnější a stabilnější, to je něco, co Ukrajina potřebuje. Měli možnost vyslechnout projev prezidenta Zelenského, který, myslím, řadu z nás opravdu oslovil, popisoval tam i nová rizika, kterým je Ukrajina v důsledku agrese vystavena,“  vyjádřil se pro Český rozhlas při příchodu na jednání Fiala.

Další aspekty

Unijní summit se dotkl také dalších aspektů války Ruska proti Ukrajině, například íránské podpory agresora, kterou Západ v posledních dnech pozoruje.

Evropská rada tuto podporu v závěrech odsoudila a přivítala nové sankce proti několika íránským jednotlivcům a entitám. Ty se podle Fialy i díky českému předsednictví v Radě EU podařilo schválit „skutečně v rekordním čase“.

Co se týče sankcí proti Rusku, zdůraznili lídři sedmadvacítky důležitost „efektivního uplatňování“ těch existujících, ovšem vyjádřili i připravenost sankční režim dál posilovat, a to také v případě Běloruska. O návrzích nových protiruských sankcí se ale nemluvilo, řekl novinářům Fiala.

 X X X

 ‚Nechci jít do války.‘ Egyptská Hurgháda se plní Rusy, kteří prchli před mobilizací

Přesně před měsícem vyhlásil ruský prezident Vladimir Putin částečnou mobilizaci. Z Ruska od té doby utekly statisíce lidí. A míří mimo jiné i do egyptské Hurghády. Oproti Gruzii či Turecku je Egypt pro Rusy cenově dostupnější. Poté – co se mužští uprchlíci do země dostanou – mají ale další starost: snaží se zajistit, aby za nimi přijely i jejich rodiny.

„Je tady hodně Rusů. Hodně mužů, kteří utekli a nechali doma v Rusku rodiny. Spousta lidí také utekla do Thajska, do Indonésie, někdo sem. Hurgháda je pro nás nejlevnější a létají sem přímé chartery,“ říká Valoďa, který nechtěl z bezpečnostních důvodů zveřejnit své pravé jméno, Radiožurnál ale jeho identitu zná.

Egyptská Hurgháda se plní Rusy, kteří prchli před mobilizací. Více si poslechněte v reportáži zpravodaje Českého rozhlasu na Blízkém východě Štěpána Macháčka

Je to student výpočetní techniky, je z Moskvy a tady v Hurghádě momentálně bydlí v pronajatém bytě se třemi dalšími mladými Rusy. Poznali se ale až tady.

„Nechci jít do války. Ale situace je taková, že lidé jsou nucení jít bojovat. Mě by nejspíš odvedli také. Lidé v Rusku té situaci nerozumějí. Prostě žijí, pracují, a nezajímají se. V televizi je to jen propaganda, takže ani nemůžeme znát skutečnost,“ popisuje Radiožurnálu.

S Valoďou sedím na zahrádce domu, ve kterém dočasně pobývá. Neví, co ho čeká: „Počítám, že tu zůstanu tak půl roku. Situace je pořád těžká. Nevím, jak s tím mám žít. Teoreticky bych mohl snadno najít práci v zahraničí, ale v Evropě nás teď nemají rádi. V Egyptě je to pro nás v pohodě. Ale bude se mi tu stýskat po domově.“

Česká majitelka realitní kanceláře v Hurghádě Alena Lempachová zvýšený zájem Rusků o pronájmy bytů potvrzuje: „Každý den přilétávají Rusové. Teď létají chlapi, kteří hledají společné ubytování třeba na měsíc. Každý má doma rodinu, která sem – dejme tomu – do měsíce přiletí a chtějí tady normálně žít. Je opravdu vidět, že teď ti Rusové utíkají.“

‚Nefér, nelogická a nelegální‘

V jednom z bytových resortů nedaleko Hurghády jsem potkal Ivana, jehož pravé jméno Radiožurnál rovněž zná: „Technicky vzato jsem spadal do skupiny lidí, kterých se mobilizace týká. A zároveň bylo riziko, že zavřou hranice pro všechny muže, takže bych se už z Ruska ven nedostal.“

Ivan pracuje pro ruskou marketingovou firmu. Zatím může dělat svou práci na dálku. „Neměli jsme žádný plán, ale rozhodli jsme se na nějakou dobu z Ruska odjet. Jelikož mám ženu a dítě, tak jsme hledali destinaci, kam se dá snadno dostat, kde je turistická infrastruktura. Nehledali jsme místo, kde bychom se usadili napořád. Máme oba práci online, takže jsme schopní tady chvíli pobýt,“ popisuje.

Ivanova cesta do Hurghády nebyla jednoduchá. Po vyhlášení mobilizace byly letenky vyprodané, nakonec se mu podařilo do Egypta dostat přes Kyrgyzstán a Dubaj: „Krátce po vyhlášení mobilizace letenky neskutečně zdražily, já jsem zaplatil víc než čtyřnásobek běžné ceny. Teď už je to lepší, protože se ukázalo, že hranice zůstaly otevřené, ale přesto spoustě mužům nedovolili odcestovat.“

Zmobilizovaní ruští vojáci budou dostávat v přepočtu 78 tisíc korun měsíčně, nařídil Putin

 Během rozhovoru jsme s Ivanem obešli bazén resortu, kde má s rodinou dočasně pronajatý byt. Svůj návrat do Ruska moc nadějně nevidí: „Doufal jsem, že se situace uklidní, ale vypadá to spíš naopak. Chtěli jsme se vrátit do Ruska, až bude klidněji. Odjíždět jsme nechtěli, máme svou zemi rádi, chci se tam vrátit. Ale teď musíme promýšlet plán B, tedy že se přestěhujeme do jiné země a usadíme se tam.“

Ivanova sociální bublina mladých profesionálů prý válku od začátku odmítala. Ivan sám si během rozhovoru posteskl, že se mu líbilo, jak se Moskva stává západnějším a globalizovanějším městem, ale že teď je s tímto vývojem konec.

„Považuju tuhle válku za nefér, nelogickou a nelegální. Rusko tohle nemělo dělat, mělo jít jinou cestou, jak problém vyřešit. Nikdy jsme tu válku nepodporovali, ale neměli jsme žádnou možnost to zastavit.“

Ivan s manželkou a malým synem teď odjíždějí na nákup. A také hledat školku, kam by pětiletý kluk mohl chodit.

X X X

Do Chersonu dorazily dva tisíce ruských branců, pomoc ve městě kolabuje

Ruské síly v noci na pátek pokračovaly v ostřelování Ukrajiny. Podle ukrajinského generálního štábu zasáhly útoky více než patnáct osad v Chersonské a Charkovské oblasti. Na dočasně dobyté území v Chersonu dorazily až dva tisíce mobilizovaných Rusů, ve městě podle štábu přestává fungovat humanitární pomoc. Rusko se podle analýzy amerického Institutu pro studium války chystá na ústup z Chersonské oblasti.

Ukrajinským silám se podařilo odrazit ruské útoky v Luhanské a Doněcké oblasti, uvedl v pátek ráno v pravidelné ranní zprávě ukrajinský generální štáb.

Do Chersonské oblasti dorazilo podle zprávy až 2 000 mobilizovaných Rusů, mají doplnit ztráty a posílit jednotky na kontaktní linii. „Humanitární zařízení v Chersonu přestávají fungovat,“ dodal dále štáb.

„Rusko se snaží udržet dočasně dobytá území, soustředí úsilí na omezení akcí obranných sil. Zároveň nepřestává zkoušet vést útočné akce ve směru na Bachmut a Avdijivku,“ informoval štáb. Rusko také nadále provádí vzdušný průzkum podél kontaktní linie.

Za posledních 24 hodin provedlo Rusko podle štábu tři raketové a 24 leteckých útoků. Dále vypustilo více než 30 protiletadlových střel a přes 20 bezpilotních letounů Šáhed-136 íránské produkce. Útoky zasáhly oblasti více než patnácti osad, mimo jiné Mykolajiv v Chersonské oblasti a Charkovskou oblast.

Z Charkova hlásily tamní úřady v pátek ráno sérii výbuchů. Podle starosty Ihora Těrechova rakety zasáhly a poničily objekty patřící jednomu podniku ve městě . Šéf charkovské oblastí správy Oleh Siněhubov řekl, že při pátečním ruském útoku utrpělo zranění pět lidí, informuje ruskojazyčný servis BBC.

Nejméně čtyři lidé přišli ve čtvrtek večer o život při ukrajinském raketovém útoku Ruskem okupovaný Cherson. Podle agentury Intefax to oznámil zástupce ruských okupačních úřadů Kirill Stremousov.

U Chersonu jedna z raket HIMARS podle ruských médií zasáhla okolí Antonivského mostu vedoucího přes Dněpr a dopadla na přívoz. Třináct lidí utrpělo zranění a shořelo 12 aut. Antonivský most je už měsíce mimo provoz, byl cílem opakovaných ukrajinských útoků, ruská armáda se snaží dopravu přes Dněpr řešit používáním přívozů.

„Okupační úřady vydaly příkaz k přípravě evakuace pro tzv. ‚bankovní instituce‘, zpracovaly evakuační seznamy dovezených ruských zdravotníků a učitelů,“ uvedl generální štáb na Facebooku.

Od čtvrtka provedlo ukrajinské letectvo pět úderů. Generální štáb potvrdil, že byly zasaženy i oblasti koncentrace zbraní a vojenské techniky a dva protiletadlové raketové systémy nepřítele. Jednotky protivzdušné obrany sestřelily 15 bezpilotních letounů.

Rusko vytváří podmínky pro ústup z Chersonu

V očekávání dalšího ukrajinského postupu si Rusko v Chersonské oblasti pravděpodobně vytváří podmínky pro stažení vojsk a okupační správy ze západního břehu řeky Dněpr. Ve svém pravidelném hodnocení vývoje války na Ukrajině to uvedl americký Institut pro studium války (ISW).

Několik telegramových účtů z Chersonu si ve čtvrtek všimlo, že ruští vojáci vyrabovali tamní hasičskou zbrojnici a převezli hasičské vozy, ukradená civilní auta či různé domácí spotřebiče přes řeku Dněpr do levobřežní obce Hola Prystaň. Ukrajinská služba Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) týž den informovala, že ruské síly přesouvají přes řeku vojenskou techniku.

Zveřejnila také satelitní snímky, které ukazují ruský trajekt plující přes Dněpr z Kozackého na západním břehu do Nové Kachovky na břehu východním. Stanice rovněž uvedla, že přívoz byl plně naložený, když zakotvil v Nové Kachovce, a zpět se vracel prázdný.

Tyto zprávy, byť neověřené, podle ISW celkově naznačují, že Rusko zřejmě cíleně stahuje velké množství vojáků a vybavení ze západního břehu Dněpru. Ruské velení se pravděpodobně alespoň částečně poučilo ze svých neúspěchů za nedávného panického ústupu z Charkovské oblasti, míní institut.

Ruskem dosazení představitelé Chersonské oblasti v uplynulých dnech oznámili, že kvůli pokračující ukrajinské ofenzivě evakuují na levý břeh Dněpru civilní obyvatelstvo. Během týdne chtějí takto přesunout 50 000 až 60 000 lidí.

Cherson, ležící u ústí Dněpru do Černého moře, měl před válkou přibližně 280 000 obyvatel. Stal se prvním velkým ukrajinským městem, kterého se Rusové zmocnili po letošním únorovém vpádu na Ukrajinu. Následně ruské vojsko získalo kontrolu nad velkou částí Chersonské oblasti, ukrajinským silám se ale od léta podařilo několik okupovaných obcí osvobodit. Podle agentury Reuters postoupily v uplynulých několika týdnech o 20 až 30 kilometrů.

Oznámení o přesunu několika tisíc ruských vojáků do Běloruska z minulého týdne má patrně přimět Ukrajinu, aby přesunula část sil k severní hranici, uvedlo v pátek britské ministerstvo obrany. Lukašenko minulý týden sdělil, že do nově vytvořeného společného bělorusko-ruského uskupení vojsk se zapojí 70 000 běloruských vojáků. Rusko ale podle jeho hodnocení zřejmě není schopno do Běloruska vyslat deklarovaných 15 000 mužů.

Ukrajinský generál z ukrajinského generálního štábu Oleksij Hromov ve čtvrtek varoval, že nebezpečí nového rozsáhlejšího ruského útoku z Běloruska rostě. Bělorusko nadále poskytuje Rusku své území k odpalování raket a vzletu dronů.

X X X

DEMONSTRACE  V  PRAZE  ZA  BEZPEČÍ

‚Nenávist zabíjí‘. Stovky lidí v Praze demonstrovaly za bezpečí LGBT+ komunity

Před Rudolfinem v centru Prahy se v pátek večer sešly stovky lidí na demonstraci za svobodu a bezpečí pro všechny lidi včetně členů LGBT+ komunity. Řečníci v proslovech připomněli vraždu dvou lidí u bratislavského gaybaru z minulého týdne. Jejich smrt by podle vystupujících měla být spouštěčem ke změně, protože lidé z LGBT+ se s nepochopením a diskriminací setkávají každodenně.

 „Pojďme společně něco změnit, křičet za spravedlnost, bojovat za svobodu a bezpečí všech queer lidí,“ uvedli organizátoři v pozvánce na demonstraci. Účastníci poklidné akce nesli transparenty s nápisy „Nenávist zabíjí“ nebo „Nechci se bát držet holku za ruku“.

Účastníci demonstrace měli duhové vlajky a lampiony, velká duhová vlajka byla vyvěšená i na budově Rudolfina. Pochod demonstrantů šel přes Klárov až před budovu slovenského velvyslanectví v Bubenči.

V Bratislavě minulý týden ve středu večer devatenáctiletý mladík zastřelil dva muže ve věku 23 a 26 let a vážně poranil 28letou ženu před barem Tepláreň, který navštěvují lidé z komunity LGBT+.

Střelec z místa činu uprchl a později spáchal sebevraždu. Na sociální síti podle prokuratury před činem umístil manifest namířený proti členům komunity LGBT+ a také Židům.

Slovenská policie případ vyšetřuje jako terorismus. Muž podle ní u gaybaru zaútočil poté, co mu nevyšel záměr útoku na slovenského premiéra Eduarda Hegera.

Evropský parlament v reakci na homofobní vraždu v Bratislavě vyzval ve čtvrtek členské státy EU, aby bojovaly proti projevům nenávisti a vyšetřovaly a stíhaly zločiny z nenávisti vůči sexuálním menšinám. Opoziční návrh zákona, který by posílil majetková a další práva partnerů LGBT+, ale slovenská sněmovna ve středu odmítla.

X X X

Vrátí se BoJo? Britský tisk vyhlíží nástupce „katastrofické“ Trussové

Britský tisk začal v pátek, den po rezignaci premiérky Liz Trussové, spekulovat o jejím možném nástupci, kterého do pátku 28. října vybere Konzervativní strana. Největší šance se dávají Rishimu Sunakovi a bývalému premiérovi Borisi Johnsonovi. Méně favorizovanou kandidátkou je podle tisku Penny Mordauntová.

 Konzervativně orientované bulvární listy The Sun a Daily Mail například uvádí své texty o volbě nového premiéra titulky „Rishi versus Johnson“. Podle konzervativního The Daily Telegraph Johnson už k volbě sbírá podporu poslanců a v sobotu v 10:30 SELČ se vrátí do Londýna z Karibiku, kde je na dovolené.

Jako o „reálné možnosti“ píše o návratu Johnsona i liberální a labouristy podporující The Guardian nebo Daily Mirror, který očekává, že Johnson udělá „senzační pokus“ o návrat do Downing Street.

Trussová na titulní stránce The Daily Telegraph. „Mohu zachránit stranu před volebním debaklem,“ hlásá titulek citující Borise Johnsona. (21. října 2022)

Média se neshodují v tom, zda by Johnson požadované hranice 100 hlasů dosáhl. Konzervativec a podporovatel Johnsona Tim Montgomerie například v pátek řekl BBC, že „podle jeho informací by mohl získat až 140“, jelikož mnoho poslanců si původně jeho rezignaci vůbec nepřálo.

Johnsonovi naopak příliš nevěří sázkové kanceláře. Ke čtvrtečním 16:00 SELČ přisuzovaly nejvyšší šanci Sunakovi (50 procent), Mordauntové (31 procent) a Johnsonovi (18 procent).

O odstoupení Trussové a jejím pobytu v čísle deset Downing Street pak britští komentátoři napříč spektrem hovoří jako o špatném katastrofickém snu, na který „historie zapomene“ (Financial Times), a který Británii přivodily jakési „magické houby“ (The Daily Telegraph). V podobném duchu jako opoziční lídr Keir Starmer vyzývá komentátorka Guardianu Polly Toynbeeová k odchodu konzervativců od kormidla.

„Trussová je pryč. Ideologičtí skřeti, které si přivedla, i další členové jejího bratrstva se proti ní obrátili. Další dva roky téhle toryovské katastrofy jsou nemyslitelné,“ napsala Toynbeeová.

„Premiérka Liz po katastrofě končí“, píše list The Sun. I toto britské médium připouští možný návrat Borise Johnsona. (21. října 2022)

Souboj o post nového lídra Konzervativní strany, a tím i budoucího premiéra, se rozhořel hned v pátek. Nejvíce se zatím daří bývalému ministrovi financí Rishimu Sunakovi, kterému podle stanice BBC vyjádřilo podporu 43 zákonodárců, zastánci se ale šikují i za expremiérem Borisem Johnsonem a za Penny Mordauntovou.

Podle propočtů BBC zatím veřejně slíbilo podporu Johnsonovi 19 poslanců jeho strany, a to včetně ministra hospodářství a energetiky Jacoba Reese-Mogga, který svého favorita na Twitteru jmenoval jako první z členů kabinetu.

Penny Mordauntová, která má v současném kabinetu na starosti koordinaci vládní agendy v Dolní sněmovně, má podle BBC zatím 15 podporovatelů. Situace se ale bude měnit z hodiny na hodinu a je možné, že kandidaturu ohlásí i další zájemci o premiérský post.

Očekává se, že by to mohli udělat například ministr obrany Ben Wallace, bývalá ministryně vnitra Suella Bravermanová nebo ministryně mezinárodního obchodu Kemi Badenochová.

Bulvární deník Daily Star připomíná nedávné sázení britských vtipálků o to, zda vydrží déle jejich premiérka, nebo salát. (21. října 2022)

Mírně odlišné počty podporovatelů na Twitteru uvedl politický reportér deníku The Times Steven Swinford – podle něho zatím stojí za Sunakem 44 poslanců, za Johnsonem 25 a za Mordauntovou 15.

Graham Brady, předseda Výboru 1922 sdružujícího konzervativní zákonodárce, ve čtvrtek oznámil, jakým postupem se volba nového lídra konzervativců bude řídit. Oproti letní volbě vůdkyně strany a premiérky, která trvala bezmála dva měsíce, bude současný proces výrazně kratší. Konzervativci vyberou premiéra již za týden.

Pro nominaci do klání je třeba získat minimálně 100 podpisů konzervativních zákonodárců, kterých je celkem 356. Když podporu stovky poslanců získá jen jeden kandidát, stane se lídrem strany ihned. Pokud takovou podporu získají tři kandidáti, bude z dalšího klání vyřazen ten, kdo bude mít nejméně hlasů. Mezi zbývajícími dvěma pak bude rozhodovat 170 000 členů Konzervativní strany v internetovém hlasování.

X X X

Doživotní renta po šesti týdnech v úřadu? Vzdejte se jí, žádají Trussovou

Britská premiérka Liz Trussová strávila v úřadu pouhých šest týdnů, podle zákona má ale přesto nárok na doživotní finanční příspěvky ve výši až 115 000 liber ročně (3,2 milionu korun), které přísluší všem bývalým ministerským předsedům. Zástupci opozice i odborů ji vyzvaly, aby se vzhledem ke svému krátkému působení v čele vlády nároku na velkorysou finanční podporu vzdala.

 „Měla by to odmítnout. To by byla správná věc. Strávila v úřadu 44 dní a vlastně na to nemá nárok,“ řekl stanici ITV šéf opozičních labouristů Keir Starmer. K témuž vyzval premiérku i šéf Liberálních demokratů Ed Davey. Trussová se premiérské funkce ujala 6. září. Ve čtvrtek oznámila, že se funkce vzdá.

Šéf odborů státních zaměstnanců PCS Mark Serwotka tvrdí, že Trussová by se měla příspěvku vzdát i vzhledem k aktuální ekonomické situaci země. „Ve chvíli, kdy jeden z pěti státních zaměstnanců využívá potravinové banky a 35 procent jich vynechává jídlo, protože na něj nemá peníze, je groteskní, aby Liz Trussová odešla s bonusem 115 000 liber,“ řekl.

Finanční příspěvek pro bývalé premiéry známý pod zkratkou PDCA (public duty costs allowance, příspěvek na náklady veřejné služby) byl v Británii zaveden po rezignaci Margaret Thatcherové. Má sloužit na pokrytí nákladů na kancelář a personál pro někdejší ministerské předsedy, kteří mají v politickém životě země i po odchodu z funkce zvláštní postavení.

Podle deníku The Guardian si v letech 2020 až 2021 John Major a Tony Blair vyžádali tento příspěvek v maximální výši, Gordon Brown a David Cameron si nechali proplatit téměř celou částku, Theresa Mayová si vyžádala 58 000 liber.

X X X

Celá slovenská politika se přesouvá do extrému. S kandidáty fašistů už spolupracuje vláda i opozice

Slovensko se topí ve zdánlivě nekonečné politické krizi, kterou svou konfrontační náturou do značné míry rozpoutal expremiér Igor Matovič. Parlament je zablokovaný, vláda přišla o většinu, je ohrožen státní rozpočet a mluví se o předčasných volbách.

To vše posiluje extrémisty, část poslanců zvolených na kandidátce neofašistické ĽSNS spolupracuje s vládou, část se stala spojenci Smeru Roberta Fica, který už vyhlíží další comeback.

A hlasy středopravicových voličů se rozhodl spojit dvojnásobný expremiér Mikuláš Dzurinda, který také uvažuje o návratu do politiky.

 Měla to být vláda se silným mandátem celkem 93 ze 150 poslanců, která si dala za cíl obnovit důvěru Slováků v právní stát, rozhýbat protikorupční očistné procesy a otočit kormidlem doprava. Kabinet Igora Matoviče (OĽaNO) nastoupil v dubnu 2020 poté, co Slovensko dvanáct z předchozích čtrnácti let ovládal šéf strany Smer-SD Robert Fico.

MATOVIČŮV BALÍČEK

Balíček opatření na zvýšení finanční podpory rodin s nezaopatřenými hodnotami je v hodnotě 1,2 miliardy eur každý rok. Změny kritizují ekonomové a samosprávy, které kvůli zákonu přijdou o peníze.

Už po roce ale Matovič jako premiér kvůli nepřijatelným politickým praktikám padl a vládu v prakticky totožné sestavě složil dosavadní ministr financí Eduard Heger (OĽaNO), se kterým si Matovič vyměnil křeslo. Ani to však neznamenalo politickou stabilitu.

Netrvalo dlouho a přišla ještě větší krize, kterou vyvolal Matovičův „prorodinný balíček“. S tím nesouhlasila menší, ekonomicky liberální koaliční strana Sloboda a solidarita (SaS), která po vypršení ultimáta, oboustranné výměně invektiv a vykopání příkopů mezi Matovičem a šéfem SaS, exministrem hospodářství Richardem Sulíkem kabinet opustila a vláda se stala menšinovou. „Opozice v koalici odchází do opozice,“ okomentoval to lakonicky Matovič.

I kvůli tomu tak na Slovensku únavu z Ficových vlád nahradila snad ještě větší únava z dvou a půl let s Matovičem. A právě již mnohými odepisovaný expremiér Fico teď vyhlíží velký comeback.

Matovičova sebedestrukce

Matovič je rozený opozičník. V parlamentu dlouhé roky předváděl politickou show, kdy plnil s různými transparenty roli hlasitého buřiče a hlavního kritika korupčních praktik Ficových vlád. Sám přiznává, že je konfliktní typ politika.

„Když byl v opozici, tak to jeho voličům nevadilo, ale průzkumy teď ukazují, že takhle si lidé nepředstavují premiéra, někoho, kdo vládne. Neustále skáče z jedněch bombastických témat na jiné. Když začala pandemie, tak vyzdvihoval vědce a odborníky, ale pak se s nimi rozhádal, a nakonec je osočoval. Během pandemie míval dlouhé tiskovky, které někdy trvaly i sto minut a po nich jsme měli často víc otázek než odpovědí,“ popisuje v podcastu Vinohradská 12 slovenská novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová.

Matovič je také známý tím, že velkou většinu komunikace obstarává osobně na svém facebooku. „Zničil představu o tom, jak se mají spravovat věci veřejné, stát řídil přes facebookový profil, s nikým to nekonzultoval. Z ministerstva financí kvůli němu odchází kvalifikovaní lidé, protože jejich expertizu neoceňuje ani nevyžaduje,“ popsal pro Český rozhlas Plus sociolog Michal Vašečka.

Expremiérova nestálost a roztěkanost se projevila i ve schvalování zmíněného balíčku: „Ještě před rokem v parlamentu vykřikoval po poslancích Kotlebovy ĽSNS, že jsou to ‚fašistická h**na‘. A když teď s částí těchto poslanců schválil své plány, tak už to nejsou fašisti, ale vytvořil s nimi podle svých slov ‚prorodinnou koalici‘,“ popisuje Kovačič Hanzelová.

Matovič balíček totiž prosadil přes veto prezidentky Zuzany Čaputové i díky hlasům opozičních poslanců zvolených na kandidátce neofašistické partaje ĽSNS Mariána Kotleby.

Podle bývalého koaličního partnera Sulíka není Matovič schopen plánovat prakticky nic. „Ani vlastní myšlenky den dopředu. Je schopný jen bagrem prosadit to, co si den předtím usmyslel,“ říká o něm po dvou letech zkušeností ze společné vlády.

Matovičovi ve vztazích s ostatními politiky nijak nepomáhá jeho vznětlivá povaha a vztahovačnost. Sulíka v prosinci 2020 označil za „idiota“.

Když se jej nyní opozice v parlamentu snažila odvolat z ministerského postu, do poslední chvíle nebylo jasné, zda se potřebných 76 hlasů podaří nalézt, i pro řadu vládních zákonodárců by mohl být totiž Matovičův úplný odchod z vlády vítanou úlevou.

Šéf resortu financí odvolávání přežil, během obhajovací řeči před hlasováním ale stihl kdekoho hrubě pozurážet. O slovenských novinářích prohlásil, že si je lze najmout za 500 eur nebo že i „Hitler měl přesně takové novináře, kteří manipulovali s veřejným míněním“. Za ty nejhorší výroky se následně omluvil.

To vše nakonec vedlo k totálnímu propadu v žebříčcích popularity. Zatímco před dvěma a půl lety měl podle agentury AKO důvěru 65 % Slováků, nyní podle Focusu pouhých 8 %.

„Za dva roky a něco se Matovič dostal s důvěryhodností tak nízko, že je na úrovni Mariána Kotleby. Takovou neoblíbenost neměl ani Robert Fico po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové,“ přibližuje Kovačič Hanzelová.

Vlídná slova pro něj nenachází ani expremiérka Iveta Radičová: „Znám ho dvanáct let. Pan Matovič je politik emocí, vulgarismů a zpochybňování všeho a všech. Jeho politika je založena na konfliktu a rozbíjení společnosti,“ řekla pro iROZHLAS.cz.

Jeho zatím poslední přešlap je víkendový facebookový příspěvek, kdy měl v reakci na tragickou střelbu před bratislavským gay barem potřebu podle mnohých necitlivě zdůraznit, že je heterosexuální orientace.

Fico s krajní pravicí

Zatímco Matovič se v průzkumech propadl na dno, jiný expremiér Robert Fico pomalu stoupá. A to v situaci, kdy byl letos policií obviněn ze zosnování organizované zločinecké skupiny. Současná vláda totiž přes veškeré vnitřní problémy a další pnutí rozvázala ruce vyšetřovatelům.

„Jsem obviněn ze založení a zosnování zločinecké skupiny. Rozumíte? Z čeho mě ti blázni obvinili? Jen, aby se mě zbavili. Tak se mě ale nezbaví. Budou mě tu mít dalších 15 let, minimálně,“ hřímal Fico po sdělení obvinění.

 Podle původních plánů už přitom v současné době vůbec v parlamentu sedět neměl. Ideálně měl sloužit už druhý prezidentský mandát. V roce 2014 se totiž pokusil z pozice premiéra přesunout do Prezidentského paláce, voliči však tehdy favoritovi vystavili stopku a prezidentem zvolili Andreje Kisku.

Když následně v roce 2018 kvůli masivním protestům po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové post premiéra přenechal Peteru Pellegrinimu, jeho druhou únikovou strategií bylo nechat se jmenovat ústavním soudcem. Ani to mu ale nevyšlo, a tak nyní plní roli jednoho z opozičních lídrů, který se však posouvá čím dál tím blíž extrémním pozicím. A s ním i celá jeho partaj.

Příkladem této radikalizace bylo skandální prvomájové setkání představitelů Smeru s občany v Nitře, na kterém místopředseda strany a poslanec Ľuboš Blaha povzbuzoval shromážděný dav k vulgárnímu urážení prezidentky Zuzany Čaputové. Na jeho pokřik „americká“ se z davu opakovaně ozvalo „k**va“. Fico se při skandování davu mezitím na pódiu usmíval.

V září pak do Bratislavy svolal protivládní demonstraci, kde představitelé Smeru požadovali konec vlády „šašků“ a „zrádců“ a kabinetu vyčítali, že Slováky „ožebračují podporou Ukrajiny“. Kromě Smeru se shromáždění zúčastnila i krajně pravicová strana Republika odštěpená od Kotlebovy ĽSNS nebo silně nacionalistická a proruská Slovenská národní strana (SNS). Ostatní opoziční strany účast odmítly.

 „SMER JE MINULOST“

Stranou s dlouhodobě nejvyššími preferencemi je Hlas. Ten přitom vznikl teprve před dvěma lety, když se od Smeru oddělila skupinka poslanců vedená expremiérem Pellegrinim. K Ficovi, který ho do politiky přivedl, od té doby Pellegrini chová ambivalentní vztah. Na lecčems obě strany spolupracují, zároveň se však Hlas v řadě věcí (např. postojem k Ukrajině) snaží odlišit a nabízí alternativu vůči stále extrémnějšímu Ficovi. Na nedávném sněmu Pellegrini prohlásil: „Smer zůstal v minulosti, Hlas je budoucnost.“

Ačkoliv za Ficovy vlády Slovensko například přijalo euro, v posledních letech je zárukou rozdmýchávání antizápadních a antiliberálních nálad a proruského sentimentu. „Za zdražování je do velké míry odpovědná současná vláda a prezidentka, protože Slovensko zatáhli do války, se kterou nemáme nic společného,“ řekl svým stoupencům.

Podle politologa Juraje Marušiaka byla společná demonstrace Smeru se stranami na krajní pravici politického spektra potvrzením celkové změny identity Smeru. „Oficiálně potvrdili své partnerství se stranou, jejíž představitele v minulosti označovali za neonacisty. Zejména pro Republiku je to úspěch a definitivní legitimizace jako strany, se kterou lze spolupracovat,“ vysvětluje.

A sociolog Vašečka dodává: „Fico se posunul do extrému a jakákoliv spolupráce s ním ze strany standardních politiků je dnes vyloučená.“

Fašisté: rozpad i podíl na moci

Slovensko by mělo být bílé, základ slovenské státnosti lze hledat ve fašistickém Slovenském štátě Jozefa Tisa, je třeba se vzepřít „bruselskému diktátu“ a skutečnou hrozbou jsou homosexuálové, nikoliv Putinovo Rusko.

Tak lze ve zkratce popsat názorovou paletu poslanců zvolených na kandidátce Kotlebovy ĽSNS. Po volbách 2020 jich bylo 17, záhy se ale rozpadli. V klubu ĽSNS jich zůstává jen sedm, dalších pět je členy odštěpené Republiky, jeden přestoupil do konzervativně populistické vládní partaje Sme rodina a tři (Tomáš Taraba, Šteffan Kuffa a Filip Kuffa) působí jako nezařazení.

Ještě v lednu 2020 přitom měla ĽSNS preference kolem 13 %, dnes jsou naopak hluboko pod pětiprocentní hranicí a Kotleba je pravomocně odsouzen k podmínečnému trestu za podporu a propagaci extremismu, kvůli čemuž přišel o poslanecký mandát a politickou relevanci.

Jenže paradoxně právě nyní získávají poslanci, kteří byli zvoleni za jeho stranu, bezprecedentní podíl na moci. Partička z Republiky na různých manifestacích spolupracuje s Ficem, který je pomáhá legitimizovat a včlenit do slovenského politického mainstreamu.

V létě dokonce otevřeně spolupracovali při sbírání hlasů pro referendum o předčasných volbách a své spojenectví prezentovali na sociálních sítích.

Předsedovi Milanu Uhríkovi se tak podařilo naplnit vizi, se kterou před necelými dvěma lety Republiku zakládal. Nechtěl být navždy izolovaný v opozici a chce se dostat do vlády.

V rámci jakéhosi normalizačního procesu tak zástupci Republiky změnili své dříve striktně odmítavé postoje k oslavám Slovenského národního povstání. Jejich dřívější šéf Kotleba v ĽSNS toto výročí neslaví a označuje ho za „bolševický puč“, zatímco Republika jej letos slavila ve velkém.

Na druhé straně jiná odštěpená skupinka poslanců – tzv. „tarabovci“ – naopak v parlamentu pomáhá současné vládě. Předseda parlamentu a šéf hnutí Sme rodina Boris Kollár o těchto poslancích dokonce prohlásil: „To nejsou fašisti, jen tvrdí křesťané.“

Po definitivním odchodu SaS z vlády se totiž z „tarabovců“ stal jazýček na vahách, který svými hlasy vládě pomáhá prosazovat zákony. Když v minulém týdnu v parlamentu neprošel návrh na odvolání Matoviče z pozice ministra, právě Taraba a otec a syn Kuffové mu pomohli svou neúčastí k přežití ve funkci, k jeho odvolání totiž chyběly tři hlasy. Výměnou za to záhy prošly prvním čtením tři jejich návrhy.

Tito tři poslanci tak pomáhají zajišťovat Hegerově menšinové vládě fungování. Počátek spolupráce lze vysledovat při hlasování o „prorodinném balíčku“.

Premiér Heger ale odmítá, že by šlo o domluvenou spolupráci. „Nevládneme s nimi, nemáme parlamentní většinu. Nemyslím si ale, že jsou to fašisti. Ale jejich politika je se mnou nekompatibilní,“ řekl Denníku N.

„Že se vláda i opozice uchází o přízeň extrému, bohužel značí, že se celé politické spektrum posouvá do extremistické polohy. To je asi to nejnebezpečnější, čeho jsme teď na Slovensku svědky. Spolu s voláním po vládě pevné ruky a autokracii jsou to jasné signály a znaky, že náš demokratický systém neklape,“ hodnotí pro iROZHLAS.cz expremiérka Radičová.

Co dál? Předčasné volby

V zablokovaném parlamentu nyní vládní koalice získává podporu pro část vládních zákonů stále ještě od SaS a částečně od trojice tarabovců.

PARLAMENTNÍ MATEMATIKA

Vláda Eduarda Hegera se v současnosti může spolehnout na 73 hlasů. OĽaNO zbylo 47 poslanců, Sme rodina disponuje 20 a Za ľudí jen 3. Podporu kabinetu vyjádřili i 3 nezařazení poslanci zvolení za OĽaNO.

V opozici nyní sedí 27 poslanců Smeru, 21 SaS, Hlas má 11, kotlebovcům zbylo 7, Republika má 5 a zbývají 3 „tarabovci“ a Tomáš Valášek (Progresivne Slovensko), Miroslav Kollár (Spolu) a Slavěna Vorobelová (ex ĽSNS).

Jako logické řešení současné situace se nabízejí předčasné volby. Ty však na Slovensku není vůbec snadné vyvolat. „Pokud by k nim mělo dojít, tak by to bylo v horizontu dlouhých měsíců. Jde o složitý proces,“ vysvětlil politolog Mesežnikov. Reálným termínem předčasných voleb by tak na Slovensku mohlo být až jaro 2023 – rok před řádným termínem.

Je třeba schválit změnu ústavy, která by umožnila zkrácení volebního období. To lze i referendem – jak se o to ostatně snaží opozice v čele se Smerem – i v tomto případě by se však musela nejprve změnit ústava.

„Jediné řešení, které dnes Slovensku pomůže, jsou rychlé předčasné parlamentní volby,“ uvedl Fico v souvislosti s odevzdáním 406 tisíc podpisů pod referendum. Právě on volby existenčně potřebuje, vzhledem k probíhajícímu vyšetřování jeho kauz.

Pro předčasné volby je přitom už nyní v parlamentu většina potřebná ke změně ústavy. Dlouhodobě opoziční Smer a Hlas, nově opoziční SaS i vládní Sme rodina nebo „tarabovci“ mají dohromady s několika nezařazenými poslanci většinu až 94 hlasů.

„Předčasné volby přichází v situaci, kdy nastane patová situace. A momentálně celkem patově působí. Vše bude jasnější, jestli projde zákon roku – státní rozpočet. Při jeho nepřijetí má před sebou vláda Eduarda Hegera v horizontu měsíců hlasování o vlastní důvěře,“ vysvětluje Radičová. Podle posledních průzkumů si předčasné volby navíc přeje už i většina Slováků.

X X X

 Dzurindův návrat nenávrat

„Chcete se vrátit do politiky?“

„Ne. Ale přemýšlím o tom.“

Tak v rozhovoru pro deník SME před několika týdny oznámil slovenský expremiér z let 1998–2006 Mikuláš Dzurinda svůj comeback. Jeho hlavním cílem je zabránit tomu, aby propadly hlasy proevropských demokratických středopravicových stran, a zabránit návratu Smeru k moci za pomoci extremistů.

„Slovensko míří špatným směrem, opět potřebuje zásadní reformy. A jelikož je situace mezi SaS a OĽaNO šílená a špatná, je evidentní, že je potřeba nový projekt. Ne nutně strana, nazval jsem to projekt, který by zabránil šířící se skepsi, aby prozápadní voliči nerezignovali,“ popsal Dzurinda.

Něco podobného se mu už v minulosti podařilo. Před volbami 1998 sjednotil do Slovenské demokratické koalice (SDK) pět opozičních stran od křesťanských demokratů přes zelené až po sociální demokracii, povedlo se mu vyhrát volby, zbavit Slovensko Vladimíra Mečiara a ze subjektu, který posléze nesl zkratky SDKÚ a SDKÚ-DS, udělal na dlouhá léta hegemona pravého středu slovenské stranické politiky.

A kdo s Dzurindou už jednal a jaké politické subjekty nebo osobnosti by mohly být součástí jeho projektu? Podle informací slovenských médií oslovil jak některé členy současné vládní koalice, tak především ty, kteří se v minulých volbách do parlamentu nedostali.

Ze stran by například podle informací Aktuality.sk měla být jádrem projektu bývalá Dzurindova strana KDH (Kresťanskodemokraticke hnutie) a exKiskova Za ľudí, dále Dobrá voľba nebo strana Spolu.

„Už nechceme dovolit hazard s propadnutím hlasů,“ potvrdil kontakt šéf KDH Milan Majerský. „Je to správné směřování – aby se středopravé síly integrovaly,“ dodal šéf Dobré voľby Tomáš Drucker.

Dzurinda může mířit i na bývalou europoslankyni z SaS Lucii Ďuriš Nicholsonovou nebo exministra zahraničí Ivana Korčoka (za SaS).

Expremiérovu současnou popularitu v září měřila agentura Ipsos. Podle jejich výsledků mu důvěřuje jen zhruba 18 % Slováků, což je například o deset procent méně než v případě Fica. U stran, které by se mohl snažit sjednocovat, si však Dzurinda zachovává vysokou oblibu.

„Zatím nemám moc představu, co se za jeho projektem skrývá. Co zatím zveřejnil, je pro mě neurčité a nejasné. Pan Dzurinda udělal pro Slovensko mnoho dobrého, ale platí, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíte. A jeho zkušenost z toho, jak na Slovensku už téměř před 20 lety vládl, není ve změnách, které prožíváme, tak nápomocná,“ míní expremiérka Radičová.

X X X

Trumpův stratég Bannon dostal čtyři měsíce vězení, neuposlechl obsílku

Někdejší vrchní stratég amerického exprezidenta Donalda Trumpa a prominentní představitel americké pravice Steve Bannon byl v pátek odsouzen ke čtyřměsíčnímu vězení za to, že odmítl spolupracovat se zákonodárci při vyšetřování loňského útoku Trumpových stoupenců na sídlo Kongresu.

 Soudce rozhodl, že osmašedesátiletý Bannon může zůstat na svobodě, dokud nebude projednáno jeho odvolání. Zároveň mu udělil pokutu 6 500 dolarů (přes 162 tisíc korun). Bannon krátce po vynesení rozsudku před washingtonským soudem řekl, že se bude „důrazně odvolávat“.

Soudní porota ve Washingtonu v červenci uznala Bannona vinným ve dvou bodech pohrdání Kongresem za nepředložení dokumentů a neposkytnutí svědectví. Za každý z těchto bodů hrozil trest odnětí svobody v délce minimálně jednoho měsíce a maximálně jednoho roku a pokuta až do výše 100 tisíc dolarů (téměř 2,5 milionu korun), píše agentura Reuters.

Výbor Sněmovny reprezentantů vyšetřující nepokoje z loňského 6. ledna a události, které k nim vedly, si vyžádal Bannonovu výpověď v souvislosti s jeho zapojením do Trumpových snah zvrátit výsledek prezidentských voleb z roku 2020, ve kterých zvítězil demokrat Joe Biden. Bannon podle prokurátorů výboru neposkytl žádné dokumenty ani svědectví.

Soudce Carl Nichols před vynesením rozsudku řekl, že podle zákona se pohrdání Kongresem pojí s minimálním trestem jednoho měsíce za mřížemi. Bannonovi právníci namítali, že mu soudce mohl dát podmínku. Prokurátoři žádali, aby byl Bannon poslán do vězení na šest měsíců.

Prokurátoři uvedli, že si Bannon zaslouží delší trest, protože jednal se zlým úmyslem a veřejně znevažoval výbor, který se snaží události z 6. ledna vyšetřit a zabránit tomu, aby se podobná situace opakovala.

Obhajoba naopak tvrdila, že Bannon nejednal se zlým úmyslem, ale snažil se vyhnout střetu s výsadou výkonné moci, kterou Trump vznesl, když Bannon loni obdržel od výboru první předvolání. Někdejší poradce bývalého prezidenta uvedl, že chce, aby byli při výpovědi přítomni Trumpovi právníci, ale výbor to nepovolil.

Bannon se na právo amerických prezidentů utajovat vládní komunikace odvolával přesto, že na pozici hlavního stratéga Bílého domu skončil už v roce 2017 a od té doby ve vládě nepůsobil.

Podle vyšetřovacího výboru nicméně Bannon den před útokem na Kapitol s Trumpem hovořil nejméně dvakrát a zúčastnil se jednání ve washingtonském hotelu. Ve svém podcastu den před útokem na Kapitol rovněž prohlásil, že nazítří „vypukne peklo“.

V reakci na nynější verdikt kromě slov o odvolání Bannon také prohlásil, že 8. listopadu bude vynesen rozsudek nad „Bidenovým nelegitimním režimem“. V USA se 8. listopadu konají volby, v nichž Američané rozhodnou o složení celé Sněmovny reprezentantů, třetiny Senátu a také guvernérech ve 36 státech a třech teritoriích.

Pátečním rozsudkem Bannonovy problémy se zákonem nekončí. V září byl ve státě New York obžalován z finančních deliktů a spiknutí. Prokuratura jej viní z toho, že podvedl dárce, kteří přispěli do sbírky na stavbu Trumpem slibované zdi na americko-mexické hranici. Bannon vinu odmítl, v případě odsouzení mu hrozí až 15 let ve vězení.

X X X

Web Kverulant označil náměstka ministra spravedlnosti za zkorumpovaného a přiřkl mu luxusní resort na Tenerife. Lže, tvrdí resort

 Web Kverulant před dvěma dny vydal text s titulkem „Náměstek ministra spravedlnosti Radomír Daňhel vlastní hotelový komplex na Kanárských ostrovech. Kverulant.org má za to, že si ho pořídil za úplatky, a píše Španělské policii“. Text budí zdání, že náměstek ministra získal svůj majetek díky úplatkům. To ale vyvrací ministerstvo spravedlnosti, které tvrdí, že náměstkovi Daňhelovi žádný luxusní resort nepatří. Resort v razantní reakci doplňuje, že Kverulantem popisované angažmá Radomíra Daňhela ve firmách souvisí s jeho prací konkursního, insolvenčního správce či likvidátora.

„Kverulant odhalil, že politik Radomír Daňhel si ´našetřil´ na hotelový komplex na Kanárských ostrovech. Kverulant je přesvědčen, že si na něj ´vydělal´ především za svého předchozího působení ve státním podniku Letecké opravny Malešice braním úplatků. Proto píše španělské zpravodajské jednotce bojující proti praní špinavých peněz. Podle španělských zákonů bude muset tamním orgánům prokázat, že si na hotelový komplex našetřil legálně,“ stojí na webu spolku Kverulant, který se označuje za watchdoga – hlídacího psa. Jeho zakladatelem je bývalý příslušník Bezpečnostní informační služby Vojtěch Razima.

Radomír Daňhel působil dříve delší dobu ve strukturách ministerstva obrany. Razimův web Kverulant na Daňhela útočí především kvůli jeho někdejšímu angažmá.

„V armádě a na ministerstvu obrany zůstal až do roku 1997, kdy skončil jako odborný asistent Vojenské akademie v Brně. Do státní správy se opět vrátil v roce 2012, kdy poprvé dělal náměstka ministra spravedlnosti Blažka. Po pádu Nečasovy vlády v roce 2013 ho Blažek ´uklidil´ do státního podniku Letecké opravny Malešice Praha (LOM), kde byl ředitelem pro logistiku, pak ředitelem pro obchod a logistiku a současně zástupcem ředitele. Jak už bylo řečeno, Radomír Daňhel se na konci roku 2021 stal opět ekonomickým náměstkem ministra spravedlnosti Blažka.

Z výše uvedeného vyplývá, že nyní třiapadesátiletý Radomír Daňhel byl za celý svůj profesní život od státních cecíků odstaven relativně krátce, a to od roku 1997 do roku 2012. Navíc v této době byl soudem ustanoveným likvidátorem firem, tedy svým způsobem stále státním zaměstnancem. Služba ve státní správě není špatně honorovaná, ale na to, aby poctivý státní úředník nashromáždil velký majetek, to není. To však není Daňhelův případ. Ten má podíly v desítkách firem a vlastní desítky nemovitostí včetně hotelového komplexu na Kanárských ostrovech. Hotel, který mu patří, se jmenuje Ohasis Boutique Suites a nachází se na adrese Av. San Francisco, 15, 38650 Los Cristianos, Santa Cruz de Tenerife, Španělsko. Komplex nedávno prošel nákladnou rekonstrukcí,“ tvrdí dále web.

Kverulant pokračuje s tvrzením, že počátkem roku 2022 požádal ministerstvo spravedlnosti o nahlédnutí do všech majetkových přiznání Radomíra Daňhela. Ministerstvo mu podle jeho slov vyhovělo jen v jednom případě. Poskytlo mu prý pouze Daňhelovo vstupní majetkové přiznání ze dne 24. 2. 2022.

„Tam se lze dočíst, že Blažkův náměstek má celkem 37 nemovitostí. Kde tyto nemovitosti jsou ani to jak jsou velké, se z Daňhelova přiznání vyčíst nedá,“ tvrdí Kverulant.

Server dále napsal, že podle údajů Hlídače státu se Radomír Daňhel angažuje nebo angažoval v 46 soukromých firmách a 4 neziskových organizacích.

„Celkem 19 společností tak či onak spojených s osobou Radomíra Daňhela dostalo 223 dotací v celkové hodnotě 712 749 373 Kč. Firmy navázané na Daňhela našli kolegové z Hlídače státu v 602 veřejných zakázkách na straně zadavatele a v 80 veřejných zakázkách jako dodavatele. Daňhel také působil jako likvidátor,“ napsal dále web.

Fake news a nepravdy z dílny Kverulanta

Proti textu webu Kverulant se tvrdě ohradilo ministerstvo spravedlnosti.

„Ve zveřejněném článku časopisu Kverulant, který se týká náměstka ministra spravedlnosti Radomíra Daňhela, se objevilo několik zjevných nepravd,“ tvrdí resort.

„V článku jsou uvedeny osoby jménem Radomír Daňhel. Informace, které jsou zde uvedeny, se však týkají i Radomíra Daňhela z Českého Těšína, nikoliv náměstka ministra spravedlnosti,“ stojí v reakci ministerstva.

„Již v květnu jsme se ohrazovali proti jinému nepravdivému tvrzení Kverulant, se kterým nyní opět operují a vedou kampaň proti náměstku ministra spravedlnosti, který nevlastní žádný hotelový komplex na Kanárských ostrovech,“ tvrdí dále resort spravedlnosti.

Oznámení do centrálního registru oznámení podal oproti tvrzení Kverulanta náměstek ministra spravedlnosti Radomír Daňhel kompletní, úplné a včas, doplňuje reakce ministerstva na text v Kverulantovi.

„Informace uváděné v článku se týkají také jeho činnosti jako konkursního, insolvenčního správce či likvidátora a většina subjektů zde uváděných nemají s ním žádnou jinou souvislost a s přihlédnutím k tomu, že obsahují také nepodnikatelské subjekty jako obecně prospěšné společnosti jsou zavádějící,“ uzavírá ministerstvo reakci na text Kverulanta.

Kverulant ve svém textu také tvrdí, že Radomír Daňhel vlastní 37 nemovitostí.

Podle katastru nemovitostí ale vlastní Radomír Daňhel podíly na pěti nemovitostech na Moravě. Spolu s manželkou Zuzanou spoluvlastní byt v Čeladné. Manželka pak vlastní ještě nemovitost v Sibřině u Prahy.

„K vlastnictví nemovitostí mohu uvést, že jak je patrné z katastru nemovitostí, jedná se o čtvrtinový podíl na dvou bytových domech v Brně, poloviční podíl na třech stavbách na Vysočině a související pozemky, vše pořízené řadu let před příchodem do LOM PRAHA s.p. Dále s manželkou vlastníme byt v Čeladné, zatížený hypotékou a apartmán o dvou místnostech v Los Cristianos na Tenerife, pořízený za cenu odpovídající ceně garsonky. Nadto manželka vlastní rodinný dům ve středních Čechách a tím mohu výčet uzavřít,“ sdělil Ekonomickému deníku Radomír Daňhel.

Ctíme právní řád, tvrdí Kverulant

Co je vlastně web a spolek Kverulant, který o sobě říká, že ctí právní řád a pochybné postupy se mu příčí, zač? Tvrdí o sobě, že je hlídacím psem.

„Většina veřejnosti nemá čas, prostředky, zkušenosti a vytrvalost věnovat se roky řešení konkrétních problémů ve veřejném zájmu. Vyžaduje to totiž mnoho úsilí a výsledek je navíc nejistý. Právě proto je tu Kverulant.org, který se do takových kauz systematicky pouští již od roku 2009. Když mocní s veřejností nehrají fér, bráníme ji. Dosahujeme konkrétních pozitivních změn ve veřejném životě. Kverulant ctí právní řád, a pochybné postupy se mu příčí. Jeho silou je důkladné využití všech zákonných možností, zájem a podpora veřejnosti. Kverulant odhaluje korupci a plýtvání. Kverulant podává návrhy, stížnosti, žaloby, trestní oznámení. Píše otevřené dopisy vládě, institucím, poslancům i senátorům. Obtěžuje orgány státní i místní správy s cílem sjednat nápravu. Dílčí úspěch ho neuspokojí. Slovo kverulant se do mnoha evropských jazyků dostalo z latinského quaerere: ptát se, hledat. Kdyby nebylo věčných stížností, že v jeskyni je tma a vlhko, neměli bychom ani oheň. Kdo není kverulant, ten jen mlčí a jde, kam se mu ukáže. Kverulanti jsou motorem pokroku, a proto si zaslouží vaši podporu,“ tvrdí o sobě Kverulant.

Lobbista z BIS

Za spolkem stojí bývalý příslušník Bezpečnostní informační služby a později protikorupční policie Vojtěch Razima. Tomu se před necelými dvěma roky podrobně věnoval server INFO.CZ.

„V minulých týdnech se do podvědomí veřejnosti dostal spolek Kverulant Vojtěcha Razimy. Na svých stránkách mimo jiné publikoval článek, ve kterém obvinil Dominika Duku z ´tunelování církve´. Kdo je ale vlastně Vojtěch Razima – aktivista, který se dostal na titulní stránky médií? Jde o bývalého policistu a zpravodajce Bezpečnostní informační služby, aktivistu bojujícího´za dobrou věc´, bývalého zaměstnance arcibiskupství, se kterým se rozešel ve zlém, nebo odsouzeného populistu a ´obchodníka s kauzami´? začal text server INFO.cz

Vojtěch Razima vystupuje jako bojovník proti finančním tunelům a korupci od roku 2009. Svoji činnost prezentuje skrze neziskovou všeobecně prospěšnou organizaci Kverulant. Upozornil na sebe například, když na svém webu zveřejnil článek, ve kterém obvinil pražské arcibiskupství, respektive přímo Dominika Duku z tunelování církve. Po rozhodnutí soudu ale musel článek odstranit.

„Komunikace Kverulanta.org podle našeho názoru užívá zjevné metody veřejného nátlaku na konkrétní osoby a šíření mlhy, typické pro dezinformační weby,“ uvedlo arcibiskupství ve svém vyjádření.

Arcibiskupství dle svého vyjádření vnímá tvrzení Vojtěcha Razimy jako další nešťastný „demagogický útok bývalého zaměstnance“, který byl vyhozen. Od té doby prý veřejně poškozuje řadu představitelů arcibiskupství. Další dohru bude mít kauza i v právní rovině, jelikož arcibiskupství Kverulanta zažalovalo.

Vojtěch Razima přitom v minulosti čelil trestnímu stíhání a byl i odsouzen.

„Obvodní soud pro Prahu 1 ho pak odsoudil k šestiměsíčnímu podmíněnému trestu kvůli tomu, že městské policii nahlásil přítomnost bomby v odstavených autech u Pražského hradu, která chtěl nechat odstranit. Soud mu dále uložil uhradit náklady na zásah několika jednotek IZS včetně pyrotechniků,“ napsal o Razimovi loni v květnu server INFO.cz.

Podle obhájce měl ale Razima oprávněný důvod se domnívat, že jsou auta nebezpečná. Pyrotechnickou prohlídku vraků totiž dva dny před Razimovým telefonátem provedla policie, protože i jí přišly dodávky jako podezřelé.

Razima proto podal proti svému odsouzení dovolání k Nejvyššímu soudu. Tam se jej v září 2021 zastalo Nejvyšší státní zastupitelství. Razima podle něj během telefonátu policii sděloval jen pravdivé informace. Následně byl Nejvyšším soudem v lednu 2022 pravomocně osvobozen.

Ale zpět k Razimově angažmá v Kverulantovi. Zajímavé podle serveru INFO.cz je, že Razima, který z korupce osočil celou řadu lidí, počínaje vedením radnice Prahy 15, přes ministra vnitra Jana Hamáčka, kardinála Dominika Duku až po skupinu senátorů, sám podle fotografií, které nedávno přišly do redakce INFO.CZ, udržoval vazby s lobbistou a manažerem reklamní firmy.

Schůzka Vojtěcha Razimy s Tomášem Tenzerem, technickým ředitelem firmy JCDecaux. Foto: INFO.cz

„Podle těchto fotografiích se Razima stýká například s odsouzeným manažerem Tomášem Tenzerem, technickým ředitelem firmy JCDecaux. Tenzera a Razimu přitom spojuje problematika billboardů, proti kterým Razima dlouhodobě údajně bojuje. Tenzer naopak zastupuje firmu, která venkovní reklamu provozuje. Není tak zcela od věci úvaha, že na základě jejich vztahů by Razima mohl od Tenzera a společnosti JCDecaux získávat informace a materiály proti konkurenčním firmám. To, že se jejich neoficiální schůzka v podzemních prostorách pražské restaurace mohla týkat problematiky venkovní reklamy, přitom naznačuje i přítomnost Štěpána Fialy, provozovatele webu nechcemebillboardy.cz,“ napsalo dále INFO.cz.

INFO.cz vloni v květnu připomnělo, že Tomáš Tenzer stál před soudem v korupční kauze kvůli zmanipulované zakázce na venkovní reklamu v Praze. Právě jeho policie zachytila v odposleších, jak se po telefonu domlouvá s Michalem Valentou, bývalým místostarostou Prahy 1 na tom, jakou nabídku má společnost JCDecaux podat ve veřejné soutěži na reklamu, kterou právě Praha 1 pořádala. Valenta si následně vyfakturoval společnosti částku 200 tisíc korun. Podle policie a státního žalobce se jednalo o odměnu za poskytnutí těchto informací. Mimo jiné jde o stejného manažera, který se stýkal s bývalou šéfkou pražských Pirátů Michaelou Krausovou, která následně na svůj post musela rezignovat. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

Zemřel známý rozhlasový a televizní scenárista. Připravoval silvestrovské programy

Po krátké nemoci v pátek po poledni zemřel televizní a rozhlasový scenárista a dramatik Gustav Oplustil. Bylo mu 96 let. O jeho skonu informovala jeho dcera Ludmila Olbertová.

Oplustil byl nestorem tuzemské televizní zábavy. Připravoval například pořady V Praze bejvávalo blaze, Pražský písničkář, Po stopách smíchu, Kabaret U dobré pohody nebo silvestrovské programy. Jako dramaturg spolupracoval mimo jiné s režisérem Zdeňkem Podskalským. V roce 2002 byl uveden do pomyslné televizní Dvorany slávy TýTý.

Rodák z Hranic na Moravě se ochotnicky zabýval divadlem. Působil v zájezdové skupině Divadla československé armády na Vinohradech, později dostal nabídku z televize, kde se vypracoval na šéfdramaturga v redakci zábavy. S Podskalským vytvořil televizní veselohry Blázinec v prvním poschodí, Námluvy komtesy Gladioly či Sedm žen Alfonse Karáska. Oplustil je podepsán i pod filmy Kam slunce nechodí či Velká sázka o malé pivo.

Scenárista je také autorem vzpomínkové knihy Za humorem cestou necestou. Podle Olbertové Oplustil zemřel v pátek krátce po poledni v nemocnici, kde byl několik dní. Skonal ve spánku.

X X X

Dluhy z hazardu zaplatila obecními miliony. Účetní vyluxovala konto filmových Hoštic

Vesnici Hoštice u Volyně proslavily tři filmy Zdeňka Trošky Slunce, seno. Ve filmech si zahrálo hned několik tamních rodáků. Mezi nimi i Markéta N., která se před dvěma lety neubránila pokušení s hazardem a zpronevěřila milióny. Teď míří k soudu.

Markéta N. z Hoštic u Volyně deset let spravovala obecní účty obcí Hoštice a Hrádek. Vesnickou idylku narušila v červnu 2020, kdy obcím měla zpronevěřit milióny. „Šok to byl pro všechny dost značný. Protože vlastně v tu chvíli obecní pokladna byla prázdná,“ uvedl pro CNN Prima NEWS její kamarád z dětství.

 Oblíbená obyvatelka filmové obce prý propadla hazardu a prohrála téměř čtyři milióny. Z hoštické kasy přes internetové bankovnictví měla vybrat postupně téměř dva a půl miliónu korun. „Byly jsme ze dne na den bez prostředků, nicméně celou situaci se nám podařilo ustát,“ popsal starosta Hoštic Miroslav Tománek.

„Momentálně jsme ve čtvrtek podali u okresního soudu v Klatovech obžalobu pro trestní čin zpronevěry, které se dopustila ke škodě dvou obcí,“ vysvětlila klatovská okresní státní zástupkyně Jiřina Vítovcová.

Podle informací CNN Prima NEWS Markéta N. v Hošticích od incidentu nežije. O jejím údajném problému s hazardními hrami neměl nikdo potuchy. „Ne, to tady nevěděl nikdo vlastně víceméně až do toho průšvihu,“ doplnil její kamarád. Obžalované účetní hrozí osm let vězení.

X X X

Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo advokátce Babákové za nezákonné stíhání

 Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo advokátce Karolíně Babákové. Ta byla stíhána a obžalována v kauze přezývané – provize 17 haléřů za jízdenku, která se týkala pražského Dopravního podniku. Ministerstvo se omluvilo za nezákonné stíhání, za nemajetkovou újmu, která ji nezákonným trestním stíháním vznikla, a za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jejím osobním, profesním a společenském životě.

„Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá Mgr. Karolíně Babákové advokátce advokátní kanceláře MSB Legal, v.o.s., za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vedeno nejdříve Policií České republiky, Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, pod sp. zn. OKFK-837/TČ-2013 a následně Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 T 7/2017 v tzv. trestní věci Dopravní podnik nezákonné trestní stíhání, a za nemajetkovou újmu, která ji nezákonným trestním stíháním vznikla, a za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jejím osobním, profesním a společenském životě,“ lze se dočíst na webu ministerstva spravedlnosti.

Bývalý generální ředitel Pražského dopravního podniku Martin Dvořák, vysocí manažeři Tomáš Petana, Ivo Štika, právníci Aleš Rozehnal, David Michal, Karolína Babáková, Marek Stubley, lobbista Ivo Rittig, jeho firemní administrátor Peter Kmeť, Pavel Švarc, Jan Janků, Jan Valtr, Petr Michal, Jana Šádková, Jaroslav Kubiska, matka Martina Dvořáka Marie Nováková a Ferdinand Überall, byli obžaloby za „tunelování“ pražského Dopravního podniku pravomocně zproštěni loni v září. Jak už informoval Ekonomický deník, Ústavní soud odmítl i stížnost, kterou za pražského dopravce podal advokát Petr Prchal.

Bývalý ředitel Dopravního podniku Martin Dvořák získal za nezákonné stíhání zatím odškodnění ve výši 900 tisíc korun. Martin Dvořák uvedl, že mu stát přiznal jen část nákladů na obhajobu. Milionové odškodné chce po státu i lobbista Ivo Rittig, v jeho případě ale ministerstvo zatím nerozhodlo.

Ministerstvo spravedlnosti se dalšímu nezákonně stíhanému – Karolíně Babákové – nyní omluvilo „za nemajetkovou újmu, která ji nezákonným trestním stíháním vznikla, a za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jejím osobním, profesním a společenském životě“.

Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo za nezákonné stíhání další z obžalovaných v takzvané jízdenkové kauze pražského Dopravního podniku Karolíně Babákové.

„Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá Mgr. Ferdinandu Überallovi, nar. 24. 5. 1977, za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení,“ stojí v omluvě, která byla zveřejněna na webu resortu spravedlnosti. Resort se omluvil „za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jeho osobním, profesním a společenském životě“.

Ferdinand Überall byl letos na začátku roku pravomocně odsouzen za krácení daní při prodeji pozemků v pražských Hodkovičkách na šest let do vězení. Odpykat by si měl pět let za mřížemi.

Další omluvu vyslovilo ministerstvo bývalému ekonomickému řediteli Dopravního podniku Ivo Štikovi.

„Vážený pane inženýre Štiko, Ministerstvo spravedlnosti se Vám omlouvá za nezákonné trestní stíhání trvající od 16. 10. 2013 do 1. 9. 021 vedené na podkladě nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání vydaného Policií České republiky, Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, pod sp. zn. OKFK-837/TČ-2013 dne 16. 10. 2013 a následně vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 T 7/2017 a Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 4 To 12/2020 a sp. zn. 4 To 38/2021 (veřejně známa jako „Kauza jízdenek DP Praha“),“ stojí na webu ministerstva spravedlnosti.

Pravomocně nevinní

Jak už Ekonomický deník v minulosti informoval, kauza definitivně skončila, když Ústavní soud odmítl stížnost Dopravního podniku hlavního města Prahy.

Obžalovaní jsou definitivně pravomocně nevinní od loňského září, kdy pražský Vrchní soud zprostil obžaloby bývalého ředitele městského podniku Martina Dvořáka, lobbistu Ivo Rittiga a dalších ostatních 10 obžalovaných. Jde mimo jiné o známou kauzu provizí do Karibiku.

Obžaloba tvrdila, že 17 haléřů z každé jízdenky, vyrobené pro pražský dopravní podnik, končilo přes offshorovou společnost právě u Rittiga a Dvořáka. Vrchní státní zastupitelství v Praze, jehož žalobce Adam Borgula kauzu léta dozoroval, bylo vedlejším účastníkem stížnosti.

O ústavní stížnosti pražského dopravního podniku rozhodoval senát vedený Tomášem Lichovníkem, v němž jako soudce zpravodaj zasedl Jaromír Jirsa a doplnil je Vladimír Sládeček.

Ústavní stížnost za pražského dopravce podal advokát Petr Prchal. 20. prosince tento senát stížnost odmítl, jak vyplývá z rozhodnutí, které má Ekonomický deník k dispozici.

Někdejší generální ředitel pražského Dopravního podniku Martin Dvořák měl podle textu obžaloby, sepsané Adamem Borgulou, obejít zákon o veřejných zakázkách, když v roce 2008 přidělil zakázku na výrobu jízdenek firmě Neograph. Papírna, patřící bývalým důstojníkům komunistické Státní bezpečnosti, posílala 17 haléřů z každé vyrobené jízdenky karibské společnosti Cokeville Assets. Případ otevřel Nadační fond proti korupci.

Vedení Dopravního podniku od začátku tvrdí, že šlo o provizi za zprostředkování zakázky a vinu odmítali. Trumfem obžaloby měl být spolupracující obviněný Jaroslav Kubiska (mimochodem sponzor hnutí Přísaha), toho ale soud označil za nevěrohodného.

Advokát: Nesoudil zákonný soudce

Advokát Petr Prchal ve stížnosti namítl, že odvolací senát Vrchního soudu v Praze zasedal v nesprávném složení. Čímž mělo být porušeno právo na zákonného soudce, vycházející ze Základní listiny lidských práv a svobod.

Právní zástupce dopravního podniku namítl, že v rozvrhu práce u odvolacího senátu 4 To jsou uvedena jména čtyř soudců, ale v případě kauzy městského dopravce rozhodovali jen dva soudci, pověření řízením tohoto senátu, a byli doplněni členem senátu 3 To.

„Podle stěžovatele právě toto určení neodpovídá požadavku na rozhodování nezávislého a nestranného soudu. Rozvrh práce neobsahuje žádné pravidlo eliminující libovůli předsedy zastupujícího senátu v určení zastupujícího soudce, například způsobem, jak je zastupování upraveno pro civilní úsek. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu z 31. srpna 2021, který vyžaduje jisté kvalitativní požadavky k vyloučení ústavně nesouladné diskrece ohledně výběru rozhodujících soudců. Podle stěžovatele rozvrh práce nesplňoval požadavky dané citovaným nálezem, jiné obsazení senátu by mohlo vyústit v odlišné právní závěry s bezprostředním dopadem na jeho práva jako poškozeného v trestním řízení,“ shrnul ústavní stížnost senát Tomáše Lichovníka.

„Předmětný rozvrh práce upravuje, že pro zastupování chybějících členů senátu 4 To je příslušný senát 3 To s tím, že ´v případě nemoci nebo jiné překážky v práci člena senátu jej zastupuje ten soudce ze senátu zastupujícího uvedeného na prvním místě zastoupení, kterého určí předseda tohoto senátu´,“ stojí v rozhodnutí Ústavního soudu.

„Pokud žádný z těchto soudců zastupování vykonávat nemůže, určí zástup předseda zastupujícího senátu uvedený na druhém místě ze soudců tohoto senátu “. Odvolací soud rozhodoval ve veřejném zasedání konaném ve dnech 31. srpna a 1. září 2021; předseda senátu v úvodu veřejného zasedání vyslovil důvody nepřítomnosti členů senátu 4 To a nahrazení soudcem ze senátu 3 To, současně je v protokolu z veřejného zasedání konstatována nepřítomnost zmocněnce stěžovatele. U veřejného zasedání druhého dne již zmocněnec přítomen byl, ani z ústavní stížnosti ani z napadeného usnesení však není patrné, že by stěžovatel (jeho zmocněnec) se složením rozhodujícího senátu vyslovil nesouhlas, případně se obrátil na vedení soudu,“ zkonstatoval senát Tomáše Lichovníka.

Podle stěžovatele byla jeho základní práva porušena nesouladem rozvrhu práce s požadavky nálezu sp. zn. IV. ÚS 3011/20, který byl veřejně vyhlášen dne 7. září 2021, tedy týden po rozhodnutí odvolacího soudu, a tedy i po vytvoření rozvrhu práce platného od 1. září 2021.

„Do budoucna lze očekávat, že rozvrhy práce budou obsahovat pravidla, zohledňující uvedený nález, nelze je však očekávat u rozvrhů tomuto nálezu předcházející. V projednávané Věci přitom nešlo o nečekanou změnu v obsazení soudu a vyřazení z rozhodování soudce bez zákonného důvodu a v rozporu s rozvrhem práce jako v judikované věci, ale o důsledek rozvrhem práce předpokládaných okolností (dlouhodobé pracovní neschopnosti, jiná překážka). Na projednávanou věc proto nelze citovaný nález ani jeho závěry aplikovat, Ústavní soud konstatuje, že v projednávaném případě splňovala pravidla ustavení/zastupování soudců odvolacího soudu požadavky kladené čl. 38 odst. Listiny,“ usnesl se rovněž senát Ústavního soudu.

Pro posouzení ústavní stížnosti je dle soudu rovněž podstatná skutečnost, že odvolání stěžovatele bylo zamítnuto, neboť bylo podáno osobou neoprávněno. Stěžovatel podal odvolání proti zprošťujícímu rozsudku Městského soudu v Praze, přičemž poškozenému přísluší podat odvolání výhradně do výroku o náhradě škody, o kterém bylo v projednávané věci rozhodnuto podle paragrafu 229 odst. 3 trestního řádu, tedy odkazem poškozených s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních.

„Podal-li stěžovatel odvolání nad rámec svých zákonných možností, nelze očekávat, že by jiné složení senátu mohlo jeho opravný prostředek posoudit pro něj příznivěji. Za dané situace Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatele, že jej stížnostní soud zkrátil v právu,“ lze se dále dočíst v rozhodnutí Ústavního soudu.

S ohledem na uvedené okolnosti Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti, aniž by vyzýval k odstranění vad podání, spočívajících v absenci plné moci advokáta, z jehož datové schránky byla ústavní stížnost doručena.

„Podle zákona o Ústavním soudu bez přítomnosti účastníků proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný,“ skončil svůj nález Ústavní soud.

Kauza Dopravního podniku ve zkratce

Státní zástupce Adam Borgula zažaloval tři kontrakty pražského Dopravního podniku. Asi nejznámějším z nich je výroba jízdenek papírnou Neograph ze Štětí, kterou ovládali bývalí příslušníci komunistické Státní bezpečnosti. Z Neographu pak měly podle obžaloby putovat provize k lobbistovi Ivo Rittigovi skrze karibskou firmu Cokeville Assets, kterou ovládal další bývalý příslušník Státní bezpečnosti Peter Kmeť (propuštěný z vězení, kde si odpykával trest za podíl na tunelování výrobce biopaliv Oleo Chemical – pozn. red.).

Pro Dvořáka Borgula žádal šestiletý nepodmíněný trest, pětiletý zákaz činnosti ve vedení firem a dvoumilionový peněžitý trest. Rittigovi za údajné praní špinavých peněz navrhoval čtyři roky za mřížemi a čtyřmilionový trest.

Další dva kontrakty se týkají zajištění prodeje jízdenek firmou Cross Point a elektronických jízdních dokladů od firmy Crowsnest.

Bývalý generální ředitel Pražského dopravního podniku Martin Dvořák, vysocí manažeři Tomáš Petana, Ivo Štika, právníci Aleš Rozehnal, David Michal, Karolína Babáková, Marek Stubley, lobbista Ivo Rittig, jeho firemní administrátor Peter Kmeť, Pavel Švarc, Jan Janků, Jan Valtr, Petr Michal, Jana Šádková, Jaroslav Kubiska, matka Martina Dvořáka Marie Nováková a Ferdinand Überall, byli zproštěni obžaloby za „tunelování“ pražského Dopravního podniku předpředloni 17. května. Dozorující žalobce Adam Borgula z Vrchního státního zastupitelství v Praze se na místě proti osvobozujícímu rozsudku odvolal.

Odvolací senát pak předpředloni v létě nalézací rozsudek zrušil v části, která se týká Neographu. Podle jeho předsedy Luboše Vlasáka městský soud neprovedl veškeré dostupné důkazy.

„Nalézací soud se některými věcmi řádně nezabýval,“ konstatoval Vlasák. Podle něj je podstatou této části  to, zda k výběrovému řízení na tisk jízdenek došlo v souladu se zákonem a jestli Dopravní podnik dostával předražené jízdenky.

Ve zbytku zprošťující verdikt městského soudu Vlasákův senát naopak potvrdil, že k trestné činnosti podle něj nedošlo. Upozornil mimochodem na to, že projekt elektronických jízdenek, kterých se část obžaloby týkala, funguje v dopravním podniku dodnes. „Služba je v podstatě úspěšná,“ uvedl Vlasák.

Městský soud pak ale znovu zprostil viny všechny obžalované na konci předpředloňského listopadu. Verdikt nebyl pravomocný, státní zástupce Adam Borgula se proti němu na místě opět odvolal.

Před vrchním soudem, loni v září, pak Borgula opět neuspěl.

Pojďme si shrnout, k čemu nalézací soud došel před rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. Městský soud žalobce Adama Borgulu vůbec nešetřil.

Domněnky žalobce

Žalobce Borgula k sedmnáctihaléřovým provizím do Karibiku v obžalobě například tvrdil následující: „Jednotlivé útoky pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti byly zadokumentovány zejména výpovědí spolupracujícího obviněného Ing. Kubisky, na tuto výpověď navazujícími výpověďmi zaměstnanců spol. Peskim s. r. o., listinnými důkazy a nosiči elektronických dat vydanými Ing. Kubiskou a zajištěnými švýcarskými orgány činnými v trestním řízení. Z těchto důkazů státní zástupce dopěl k závěru, že pokyny k jednotlivým transakcím udělovali jednak advokáti AK Šachta & Partners v. o. s. Mgr. Michal, Mgr. Babáková a Mgr. Stubley, přičemž Mgr. Stubley a Mgr. Michal se podíleli i na přípravě smluvní dokumentace DPP, což je patrno především z výše uvedené emailové komunikace a z výpovědí zaměstnanců DPP (Mgr. Hanuš). Mgr. Babáková a Mgr. Michal pak jako původní jednatelé spol. Peskim s. r. o. dávali pokyny i zaměstnancům této společnosti, a to i v době, kdy již nebyli ve funkcích jednatelů.“

Soud ale došel k diametrálně odlišnému závěru. Zkonstatoval, že Borgula pracoval s domněnkami.

„Tvrzení státního zástupce však není opřeno o relevantní důkazy. Dohoda uvedených osob nebyla žádným způsobem prokázána a neplyne ani z provedených prostorových odposlechů. Pokud je pak v odůvodnění obžaloby nelogicky uvedeno: ´Z obsahu a kontextu předmětných zvukových záznamů je dáno podezření, že obv. Rittig se nezabýval předraženými dodávkami jen v době počínaje prosincem 2011. Z toho se tedy podává, že se obv. Rittig podílel na organizování předražených dodávek jízdních dokladů pro DPP a převod takto získaných prostředků spol. Cokeville Assets Inc.´; pak je zcela evidentní, že státní zástupce činí závěry ze svých domněnek, nikoliv na podkladě důkazů,“ oznámil soud.

Svědek neměl informace, přesto mluvil

Soud taktéž rozcupoval vystoupení jednoho ze dvou klíčových korunních svědků, spolupracujícího obviněného Jaroslava Kubisky. Toho platil Nadační fond proti korupci, jak vyplynulo najevo v jiné kauze – Oleo Chemical. Kubiska dnes provozuje čerpací stanici v Kamenici nad Lipou a přispěl mimo jiné větší částkou politickému hnutí Přísaha bývalého šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty.

„Je zřejmé, že obžaloba svoje úvahy čerpala výhradně z vyjádření obžalovaného Ing. Jaroslava Kubisky, který svou aktivitou získal statut spolupracujícího obviněného. Jedná se přitom o obviněného, který shodným způsobem již vystupoval v jiné trestní věci (Oleo Chemical), v níž jako spoluobžalovaný vystupoval i Ivo Rittig a oba dva byli obžaloby pravomocně zproštěni. Obžalovaný Jaroslav Kubiska přitom neměl žádné informace o aktivitách Ivo Rittiga, jeho vztahu s AK Šachta & Partners a společnostech, které podrobně popisuje. Na podkladě důkazů provedených u hlavního líčení nelze dospět k odůvodněnému závěru, že by obžalovaný Ivo Rittig jednáním uvedeným v obžalobě naplnil znaky základní skutkové podstaty žalovaného trestného činu, natož znaky skutkové podstaty kvalifikované vyjádřené právní kvalifikací § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku.“

Případ točící se kolem pražských jízdenek byl z velké části na Kubiskově výpovědi. Nalézací soud ale odposlechy z jiné kauzy nepřipustil a Kubisku označil za nedůvěryhodného. To vše se lze dočíst v rozsudku pražského Městského soudu, čítajícím 297 stránek, který soud vydal na sklonku předpředloňského roku.

Žádné upotřebitelné důkazy

Podle obžaloby se měli právníci David Michal, Karolína Babáková, a další obžalovaní – Petr Michal a Jan Valtr, dopustit zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti v souvislosti s obchodním vztahem Dopravního podniku (DPP) a společností Neograph.

„Dle výroku obžaloby tito obžalovaní společně s Ivo Rittigem, Ing. Janem Janků, Ing. Jaroslavem Kubiskou, Mgr. Markem Stubley měli vědět, „že předmětné finanční prostředky pocházejí z plnění poskytnutého společnosti Neograph od společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy akciová společnost za předražené ceny dohodnuté mezi Ing. Janem Janků, JUDr. Peterem Kmeťem a Ing. Martinem Dvořákem, Ing. Ivo Štikou mimo zadávací řízení, ačkoli pro aplikaci výjimky ze zákona o veřejných zakázkách nebyly splněny podmínky, a že smlouva mezi společností Neograph, a Cokeville Assets Inc. ze dne 10. 8. 2007 a smlouva mezi Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittigem ze dne 1. 8. 2006 sloužily k zastření pravého účelu převodu předmětných finančních prostředků spočívajícího v osobním obohacení nejméně společnosti Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittiga,“ připomněl soud další z tvrzení žalobce Adama Borguly.

„Uvedená tvrzení obžaloby nebyla ani v doplněném dokazování po prvotním částečném zrušení rozsudku podložena žádnými upotřebitelnými důkazy. Základním předpokladem, kterým obžaloba odůvodňuje svůj závěr o spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti uvedenými osobami, je skutečnost, že uzavření obchodních vztahů mezi DPP a společností Neograph bylo trestným činem, kterým byl DPP následnými platbami z těchto obchodních vztahů poškozen v tom smyslu, že úhrady poskytnuté společnosti Neograph byly důsledkem nehospodárného nakládání zástupců DPP s majetkem DPP.“ zkonstatoval soud.

A doplnil: „Toto tvrzení obžaloby nebylo prokázáno, neboť dokazováním bylo potvrzeno, že poskytnutá plnění ze strany prospěch Neographu nebyla předražená a měla reálný podklad ve formě uskutečněných zdanitelných plnění. Stejně tak bylo prokázáno, že provize vyplácená společností Neograph společnosti Cokeville Assets byla oprávněná a nebyla nepřiměřená. Za tohoto stavu tedy není možno hovořit na straně společností Neograph či Cokeville Assets o výnosech z trestné činnosti. Další nakládání s takto získanými finančními prostředky, proto nemůže zakládat podezření ze snahy zastřít původ těchto finančních prostředků a tedy jejich legalizaci,“ rozcupoval další z modelů obžaloby soud.

Sitta, další nevěrohodný svědek

Soud zpochybnil i věrohodnost druhého korunního svědka – Vladimíra Sitty mladšího ze společnosti Neograph.

Sittův otec Vladimír byl spolu s dalším majitelem Neographu příslušníkem komunistické Státní bezpečnosti. A příslušníky komunistické tajné policie byli i lidé z jiných firem i Dopravního podniku, uzavírání kontraktů mezi nimi tudíž nelze označit za náhodné.

„Výpověď svědka Ing. Vladimíra Sitty soud, vzhledem k rozporům mezi výpovědí a
ostatními důkazy a současně i vzhledem k tomu, jak soud vnímal výpověď tohoto svědka před soudem z hlediska zásady ústnosti a bezprostřednosti, nehodnotí jako věrohodnou. Svědek vypovídal před soudem dvakrát, přičemž podruhé byl výslech zaměřen z pokynu odvolacího soudu zejména na cenotvorbu jízdenky a období vyjednávání před uzavřením kontraktů s DPP a se STC. Z obou výslechů je zřejmé, že svědek v rozporu s ostatními důkazy umenšuje svou roli při sjednávání obchodního vztahu mezi Neographem a DPP a Neographem a STC (Státní tiskárnou cenin – pozn. red.), jak ve vztahu k technologii (koncepci/struktuře) plánovaného jízdního dokladu, tak ve vztahu ke stanovení jeho ceny. V rámci hodnocení svědecké výpovědi Ing. Vladimíra Sitty soud již v původním rozsudku poukázal na to, že svědek uvedl, že nevěděl, proč byla stanovena cena 37 haléřů  (za jeden kus – pozn. red.) a obchodních jednání o stanovení ceny, byť byl obchodní ředitel společnosti Neograph, se údajně neúčastnil,“ popsal děj soud.

Vladimír Sitta ml. velmi úzce spolupracoval s Nadačním fondem proti korupci. Foto: Nadační fond proti korupci

A na svou otázku soud našel vzápětí odpověď: „Z emailu ze dne 19. 6. 2007 v 9:57:40 mezi svědkem a Petrem Mikšem však plyne, že strukturu ceny plánovaného cestovního dokladu zjišťoval u STC. Že svědek Ing. Sitta věděl o provizích daleko dříve, než tvrdil u hlavního líčení při svém prvním výslechu, svědčí mimo jiné email ze dne 14. 4. 2008 v 2:41, ve kterém spočítal „rentabilitu zakázky“ poměrem cena Neograph / cena Lobby. Pokud svědek Ing. Sitta tvrdil u hlavního líčení, že smlouva na vyplácení provize se v Neographu objevila až někdy v polovině roku 2009, tedy rok a půl po podpisu smlouvy s DPP, lze poukázat na skutečnost, že nejpozději v dubnu 2008, kdy 14. 4. 2008 v emailu svým kolegům z představenstva JUDr. Sittovi a Ing. Janků sděluje, že ´spočítal rentabilitu zakázky´, a ve kterém vyčíslil ´zisk Neograph a zisk Lobby´,“ argumentuje v písemném odůvodnění rozsudku soud.

K provizní smlouvě mezi Neographem a Cokeville Assets pak soud uvedl: „Je nade vší pochybnost zřejmé, že svědek (Sitta – pozn. red.) při prvním výslechu nemluvil před soudem pravdu o tom, že se o provizní smlouvě dozvěděl s odstupem jednoho a půl roku po jejím uzavření a až s tímto odstupem se s jejím obsahem seznámil.“

Jako nevěrohodnou soud hodnotil také výpověď Sitty ohledně vývoje jeho spolupráce
s policií a vysvětlení časového odstupu od zjištění „nekalostí“ s provizní smlouvou a oznámením policii. „Je s podivem, že svědek neinformoval DPP a příslušné orgány Policie ČR již v dubnu 2008 a učinil tak až tři roky po zahájení dodávek. První průkazný záznam o kontaktu Ing. Sitty s policií pochází z 23. 11. 2011.15 Rentabilitu zakázky si svědek Ing. Sitta mohl přibližně spočítat již v květnu 2007, kdy svědek poptával od STC důvěrnou kalkulaci ceny dodávek pro DPP a prokazatelně ji znal v dubnu 2008, jak plyne z výše uvedených emailových zpráv,“ uvedl soud.

Kopie E-mailu Vladimíra Sitty, který jej usvědčuje z toho, že byl velmi dobře informován, jak kontrakt s Dopravním podnikem probíhá.

Při opakovaném (druhém) výslechu svědka se soud konkrétně zaměřil na obsah e-mailu „DP – rentabilita zakázky“ od Vladimíra Sitty ze dne 15. dubna 2008, 1,41 p.m. který je adresován otci Vladimíru Sittovi a současně Janu Janků (spoluvlastníkům Neographu – pozn. red.). K výslovným dotazům na slovo ´Lobby´ z tohoto emailu a odpovídajícím položkám svědek uvedl, že: ´Lobby´ je ´asi nějaká skupina nějakých lidí, lobbistů. Nevím, co měli udělat. Znovu říkám, z toho e-mailu já nedokážu se vyjádřit k tomu kontextu, proč jsem to takto spočítal, proč v této struktuře, na základě jakého požadavku, na základě jakých dat, proč. Zeptejte se příjemců té informace. Možná, že jsem jen administrátor.´,“ stojí dále v odůvodnění rozsudku. Tuto část Sittovy výpovědi soud vyhodnotil jako zamlčení okolnosti podstatného významu pro rozhodnutí soudu. „Pokud svědek je autorem textu a kalkulací v obsahové části emailu, je absurdní, že s vysvětlením obsahu a kontextu odkazuje na příjemce předmětného emailu,“ odtušil senát městského soudu, vedený předsedou Petrem Hovorkou.

Svědci hrají vlastní hru, ovlivněnou jejich zájmy

Soud však šel ve své analýze děje ještě dále. „Z výpovědí Ing. Sitty a JUDr. Sitty je evidentní, že oba svědci se snaží distancovat od předkontraktačního a kontraktačního procesu v zakázce na dodávku jízdenek včetně svého podílu na technologii a cenotvorbě. Z exaktních důkazů, kterými jsou zejména zajištěné emaily Ing. Sitty z období roku 2007 a 2008, však plyne, že role obou svědků byla významná, v případě Ing. Sitty až dominující, o čemž kromě uvedené emailové komunikace svědčí i to, že byl uveden jako kontaktní osoba nejen v rámcové smlouvě o dílo mezi Neograph a DPP, ale rovněž ve zprostředkovatelské/provizní smlouvě mezi Neograph a Cokeville Assets. Oba svědci v kontraktačním procesu aktivně jednali, o jednotlivých krocích včetně uzavření zprostředkovatelské/provizní smlouvy byli zpraveni a nejpozději v dubnu roku 2008 prokazatelně znali přesnou rentabilitu zakázky včetně konkrétní ziskovosti. Proti
zprostředkovatelské/provizní smlouvě však veřejně vystoupili až v roce 2011. K tomu přistupují i další zjištěné okolnosti, a to ´znalecká´ činnost Ing. Sitty ve vztahu k padělání jízdenek a aktivity JUDr. Sitty s firmou Nanograph. Z výše uvedeného plyne, že výpovědi obou těchto svědků nemohl nalézací soud vzít za pramen skutkových zjištění, neboť je vysoce pravděpodobné, že oba svědci hráli v rozhodné době a hrají doposud svojí vlastní hru a jejich poměr k věci i k osobám některých obžalovaných je deformován jejich vlastními zájmy,“ uzavřel svůj pohled validitu svědků – otce a syna Sittových –  pražský Městský soud.

Je nutné připomenout, že to byl právě Vladimír Sitta junior, kdo kauzu údajné korupce a praní peněz v Pražském Dopravním podniku otevřel.

I přes tyto skutečnosti Vladimír Sitta mladší přitom dostane od státu dalších 697 000 korun odškodného. To Sitta požadoval za to, že kvůli svému nezákonnému trestnímu stíhání nemohl vykonávat znaleckou činnost. V úterý to pravomocně potvrdil odvolací senát.

Sitta v žalobě žádal zhruba 1,3 milionu korun, nakonec aleak souhlasil s nižší částkou, kterou vypočítal Obvodní soud pro Prahu 2. Proti byl ale Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Odvolal se a zpochybnil výši příjmů, o které Sitta přišel. Úřad argumentoval tím, že muž ztrátu dokládal pouze záznamy ve znaleckém deníku, nikoliv daňovými doklady.

Ministerstvo spravedlnosti Sittovi za nucenou přestávku ve znalecké práci vyplatilo odškodné v řádu desetitisíců korun, což Sitta jr. považoval za nespravedlivé.

Sitta už dříve pravomocně vysoudil 609 000 korun za nemajetkovou újmu způsobenou stíháním, ministerstvo spravedlnosti mu za ni předtím dobrovolně vyplatilo 70 000 korun. Domohl se také náhrady peněz, které vynaložil na svou obhajobu. Otázka ušlého zisku byla posledním nárokem, který vznesl. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice,cz

X X X

Podvedla stát téměř o 100 milionů. Elektrárna, kterou rozjížděl Alexandr Novák, musí zastavit výrobu

Fotovoltaická elektrárna na Moldavě v Krušných horách by mohla přijít o licenci. Energetický regulační úřad s ní před pár dny zahájil řízení.

Do doby, než úřad rozhodne, musí elektrárna zastavit výrobu. Firma Talwin, která elektrárnu provozuje, podle soudů podváděla, když před 12 roky získala licenci na její provoz. Stát připravila o více než 97 milionů korun. Nezákonné bylo i stavební povolení.

Většinovým vlastníkem firmy byl tehdy bývalý senátor a někdejší vlivný člen ODS Alexandr Novák. Verdikty soudů jsou podle něj nespravedlivé.

 Když ke konci roku 2010 dělníci na svahu v krušnohorské Moldavě montovali kovové konstrukce a na ně upevňovali solární panely, měli pořádně naspěch. Firma Talwin potřebovala zprovoznit fotovoltaickou elektrárnu do silvestra.

Počty byly jednoduché. Když to stihne, bude inkasovat za každou vyrobenou megawatthodinu přes 12 tisíc korun díky štědré podpoře státu. Když zprovozní elektrárnu až v roce 2011, nebude brát ani polovinu.

Jenže firmě Talwin se plán nedařil a termín nestíhala. Přesto v listopadu 2010 předložila Energetickému regulačnímu úřadu dokumenty, podle kterých byla elektrárna plně připravená k provozu.

Díky tomu jí úřad udělil licenci a firma mohla prodávat elektřinu za vyšší výkupní ceny. Jak ale později zjistila policie a rozhodly soudy, dokumenty nebyly pravdivé. Elektrárna v roce 2010 ve skutečnosti ještě celá nestála, dokončená byla až v následujícím roce. Energetický regulační úřad proto nyní rozjel nové řízení o licenci.

„Když se dozvíme, že licence byla získaná podvodem za užití nepravých podkladů a je to pravomocné rozhodnutí soudu, celé řízení o licenci se lidově řečeno anuluje a zahajuje od začátku,“ řekl mluvčí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Michal Kebort.

Úřad rozhodl o zahájení řízení předminulý týden a do uplynulého víkendu čekal, až si zprávu o zahájení řízení převezmou zástupci firmy Talwin.

Už samotné zahájení řízení má ale pro elektrárnu vážné důsledky. Podle Keborta by totiž měla přestat vyrábět energii až do doby, než úřad o licenci rozhodne. „Ve chvíli, kdy je řízení zahájeno, elektrárna by neměla vyrábět elektřinu, protože je prakticky ve stejném stavu, jako kdyby o licenci teprve požádala. A vyrábět smí pouze elektrárna s licencí,“ řekl Kebort.

VÝHODNÝ BYZNYS DO ROKU 2010

Investorům, kteří zprovoznili fotovoltaické elektrárny do konce roku 2010, stát zajišťoval vyšší výkupní ceny elektřiny díky tomu, že k tržním cenám doplácel podporu. Tím jim chtěl garantovat zákonnou 15letou návratnost investice. Jenže jak klesala pořizovací cena elektráren a státu se podařilo splnit evropské kvóty na výrobu energií z obnovitelných zdrojů, snižovala se i jeho štědrost. Elektrárny zprovozněné od roku 2011 nedostávaly ani polovinu toho, co ty spuštěné do roku 2010. A od roku 2014 už stát přestal novým elektrárnám podporu vyplácet úplně.

Elektrárna přitom majitelům vydělává na základě podvržených dokumentů už dvanáct let. Proč úřad nezasáhl dříve? „Úřad není detektiv, takže nemůže sám odhalovat trestnou činnost. Až nyní po dvanácti letech soudy pravomocně konstatovaly, že došlo k podvodu,“ řekl Kebort. Nejprve to byl Krajský soud v Brně, který v roce 2019 rozhodl o podvodu, loni v srpnu verdikt potvrdil Vrchní soud v Olomouci.

Podvod za půl miliardy

V době, kdy se elektrárna stavěla, držel většinu akcií firmy exsenátor a vlivný člen ODS Alexandr Novák. Ve výroční zprávě za rok 2010 firma uvádí, že jich měl přesně 51 procent.

Soud potrestal čtyři lidi, včetně dvou členů představenstva firmy. A konstatoval, že firma způsobila státu škodu přes 97 milionů korun, což je rozdíl mezi tím, kolik firma inkasovala kvůli podvodu, a tím, kolik měla inkasovat, kdyby přiznala, že elektrárna byla hotová až v roce 2011. A za celou dobu 20leté životnosti elektrárny by škoda podle soudu činila skoro půl miliardy.

Novák ale z ničeho obviněn nebyl. Zrovna v roce 2010 stál před soudem kvůli jinému případu. Okresní soud v Chomutově mu tehdy dal dvouletou podmínku za to, že jako starosta Chomutova přijal úplatek přes 40 milionů korun.

Odvolací senát Krajského soudu v Ústí nad Labem ho pak poslal na čtyři roky za mříže a ve vězení byl Novák od roku 2013 do května 2015, kdy ho soud podmíněně pustil na svobodu. Právě z této doby, konkrétně z května 2014, pochází další dokument založený v obchodním rejstříku, podle něhož se hlavním akcionářem Talwinu stala společnost Lombaroy Limited ze sídlem na Kypru.

‚Nespravedlivý proces‘ 

Novák odmítl nynější krok ERÚ komentovat. „Já se s vámi o tom bavit nebudu,“ reagoval na žádost Radiožurnálu o rozhovor. Reportér ho minulý týden oslovil ve chvíli, kdy Novák vycházel z jednací síně soudu v Litoměřicích, kde byl jako jeden z obžalovaných v kauze rozsáhlých machinací s evropskými dotacemi. „Já jsem firmu prodal a tím to pro mě skončilo,“ podotkl Novák.

Pak ale postup firmy Talwin hájil. „My jsme na všechno měli odborné firmy,“ řekl. O tom, že dokumenty o připravenosti elektrárny k provozu jsou nepravdivé, prý nevěděl. „A jak jsem to měl vědět? Já jsem na té elektrárně nikdy nebyl,“ prohlásil a dodal, že s tím, jak rozhodly soudy, nesouhlasí: „Já jsem přesvědčen o tom, že to je nespravedlivý proces, že se nevyšetřil správně tak, jak se měl vyšetřit.“

Kdo vlastní elektrárnu nyní, říct odmítl a jen opakoval, že s Talwinem už nemá nic společného. Požádal o písemné otázky, na ty ale dosud nereagoval, přestože mu je Radiožurnál zaslal už minulý týden v úterý.

Dnes je v „evidenci skutečných majitelů“ zapsán jako vlastník Talwinu dvaatřicetiletý Tunisan Sami Azaouzi a jedinou členkou představenstva je nyní Monika Hájková. Ta sedí ve statutárních orgánech většiny firem, ve kterých figurují Novákovi nejbližší příbuzní.

Bydlí v nenápadném domku na okraji Jirkova u Chomutova. Reportér Radiožurnálu doma zastihl jen jejího manžela. Ten slíbil, že jí předá vzkaz. Dopředu ale pochyboval, že Monika Hájková na otázku – co říká na nové řízení o licenci? – zareaguje. „Myslím, že vám odpovídat nebude,“ řekl. Hájková se do vydání textu neozvala.

Úřad licenci odebere

Energetický regulační úřad má nyní dvě možnosti, jak o licenci rozhodne. „Výsledkem řízení může být to, že elektrárna přijde o licenci úplně, že jí nebude udělena znovu, nebo jí bude udělena, ale od nového data, a to nejpozději od data, kdy bylo řízení obnoveno, to znamená, že již nebude mít nárok na podporu,“ říká mluvčí úřadu Kebort.

Pokud elektrárna dostane novou licenci, podle Keborta by to znamenalo, že už nebude dostávat státem dotované výkupní ceny, jak tomu bylo podle pravidel z roku 2010, ale bude se řídit současnými podmínkami. A Česko už přestalo elektrárnám zprovozněným po roce 2014 přiznávat státní podporu. Kebort však podotýká, že i bez ní je solární byznys lukrativní díky současným vysokým výkupní cenám elektřiny stanoveným trhem.

JAK ŠEL ČAS S ELEKTRÁRNOU MOLDAVA

V srpnu 2009 získal investor územní rozhodnutí a stavební povolení pro stavbu fotovoltaické elektrárny na Moldavě v Krušných horách. Jenže nezákonně. Moldava totiž v té době ani neměla platný územní plán, bez něhož nelze územní rozhodnutí vydat.

V červenci 2010 začala stavba.

V říjnu 2010 vypracoval revizní technik zprávu, podle které elektrárna o výkonu 4,4 MW obsahuje 22 797 fotovoltaických panelů a je zcela schopná bezpečného provozu. Ve skutečnosti však chyběly konstrukce, panely, kabely a elektrárna byla dokončená až v roce 2011.

V listopadu 2010 Městský úřad v Duchcově povolil zkušební provoz a Energetický regulační úřad vydal licenci na výboru elektřiny.

V roce 2011 proběhla kolaudace.

V roce 2014 Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil územní rozhodnutí i stavební povolení. Kasační stížnost firmy Talwin v roce 2016 zamítl Nejvyšší správní soud.

V roce 2015 potrestal ústecký krajský soud dvě úřednice Stavebního úřadu v Duchcově za to, že nezákonně vydaly územní rozhodnutí i stavební povolení. Dostaly podmínku a dvouletý zákaz pracovat ve státní správě a samosprávě na pozici pojené s rozhodovací činností.

V roce 2019 Krajský soud v Brně rozhodl, že firma získala licenci podvodem. Na sedm let poslal do vězení členy představenstva Vladimíra Čermáka a Ahmada Raada. Revizní technik dostal pětiletý trest a úřednice Městského úřadu v Duchcově podmínku. Škodu způsobenou státu soud stanovil na více než 97 milionů korun, což je rozdíl mezi tím, kolik firma inkasovala kvůli podvodu, a tím, kolik měla inkasovat, kdyby přiznala, že elektrárna byla hotová až v roce 2011. A za celou dobu 20leté životnosti elektrárny by škoda podle soudu činila skoro půl miliardy.

V srpnu 2021 verdikt potvrdil Vrchní soud v Olomouci. Raad podle Aktuálně.czještě před pravomocným rozhodnutím zemřel.

V květnu 2022 Stavební úřad v Teplicích zahájil řízení o odstranění stavby. Firma Talwin požádala o dodatečné povolení.

V říjnu 2022 zahájil Energetický regulační úřad řízení o licenci.

Jaká z variant převáží, není jasné. Podle Keborta totiž nejde jen o to, jestli je elektrárna připravená k provozu, úřad zjišťuje i to, zda splňuje všechny podmínky k užívání a má potřebná povolení. A tady nastává další potíž.

Elektrárna totiž momentálně stojí načerno. Získala sice územní rozhodnutí a stavební povolení už v srpnu 2009, jenže to podle soudů Stavební úřad v Duchcově vůbec neměl udělit, protože v té době Moldava neměla platný územní plán a bez něho podle zákona nelze územní rozhodnutí vydat.

Investor navíc neměl ani potřebné podklady a výjimky pro stavbu v Ptačí oblasti Východní Krušné hory, kterou se Česko zavázalo chránit jako součást území Natura 2000.

Ústecký krajský soud proto už v roce 2014 povolení zrušil a dvěma úřednicím Stavebního úřadu v Duchcově, které ho vydaly, dal za zneužití pravomoci podmínku a zakázal jim pracovat pro státní správu nebo samosprávu.

Úřad nesměl případ řešit

Od té doby elektrárna stojí načerno. Duchcovský stavební úřad se měl případem zabývat znovu, jenže napodruhé už nerozhodl. A nepomohly ani výzvy krajského úřadu k urychlenému rozhodnutí.

Vedoucí Stavebního úřadu v Duchcově Dita Marešová podle zjištění Radiožurnálu koupila parcelu těsně přiléhající k pozemku, na němž stojí solární elektrárna. A tím se celý duchcovský stavební úřad stal rázem podjatý.

„Ano, je to pravda,“ potvrdila Marešová informaci o koupi pozemku i podjatosti úřadu. Zpochybnila ale, že by část louky u elektrárny koupila právě proto, aby její úřad nemusel případ řešit. „To se vám může nabízet, ale nemusí to být pravda,“ prohlásila.

Proč pozemek koupila, však říct nechtěla: „Nezlobte se, ale nevím, proč bych vám na to odpovídala.“ Nicméně dodala, že úředníci nemohou odmítnout případ jen proto, že ho nechtějí řešit. A že jediným důvodem může být právě podjatost.

Marešová koupila pozemek v listopadu 2020 za pět tisíc korun, metr čtvereční jí vyšel na dvě koruny. Koupila ho od Michala Krajhanzla, který vlastnil pozemek i pod elektrárnou, než ho v srpnu 2020 prodal švagrové Alexandra Nováka a synovi Novákova blízkého obchodního partnera a dřívějšího vlivného zákulisního hráče ODS Daniela Ježka. Krajhanzl dříve býval i ve vedení firmy Talwin, která solární elektrárnu postavila.

Kvůli podjatosti duchcovského úřadu musel ústecký krajský úřad poslat případ jinam. Přidělil ho do Teplic, kde se nyní řeší, co s černou stavbou bude dál. Stavební úřad v Teplicích 4. května zahájil řízení o odstranění stavby, jestli se bude opravdu bourat, ale není jasné.

„Firma podala žádost o dodatečné povolení stavby a teď je na ní, aby předložila potřebné dokumenty,“ řekl mluvčí teplického magistrátu Robin Röhrich. Řízení o odstranění stavby proto stavební úřad přerušil do doby, než posoudí žádost o dodatečné povolení. Kdy to bude, nechtěl Röhrich odhadovat. „Nejsou na to žádné závazné lhůty,“ dodal.

X X X

Chlumci hrozí exekuce. Kvůli úklidu městského listí na soukromé zahradě

Radnice v Chlumci nad Cidlinou opět uklízí soukromou zahradu, na kterou padá listí z obecních stromů, jak jí nakázal soud. Nyní soudy rozhodují o tom, zda se město navíc dostane do exekuce. Loni na podzim údajně uklízelo nedostatečně.

 Podzim znamená pro chlumecké technické služby nejen úklid obecních pozemků, ale také pravidelné návštěvy zahrady manželů Blanky a Oldřicha Popkových v zástavbě rodinných domů.

Bydlí totiž v sousedství aleje javorů ležících na městské pozemku. A Okresní soud v Hradci Králové rozhodl, že radnice musí spadu takzvaných imisí zabránit a krajský soud později nařídil, aby město osm měsíců v roce listí, nažky a větve uklízelo jednou měsíčně, ve dvou podzimních měsících dokonce dvakrát.

„Je to precedentní rozsudek, který nemá v republice obdobu. Není v lidských silách zabránit tomu, aby listí padalo. Je to absolutní absence selského rozumu, bohužel. Stromy za to nemůžou. Nejde je přesadit, nemůžeme je pokácet. A my zase nemůžeme za to, že si někdo hloupě postavil na svém rozlehlém pozemku přímo pod stromy japonskou zahradu,“ rozčiluje se chlumecký starosta Miroslav Uchytil.

Exekuční návrh

Sporným rozhodnutím se ještě bude zabývat Nejvyšší soud v Brně, mezitím se však odehrává další pře. Majitelům soukromé zahrady se nelíbil způsob, jakým město loni na podzim uklízelo a podali exekuční návrh.

„V zásadě jde o to, že město rezignovalo na svoji povinnost pozemek uklízet. Vybralo si pouze jeho část, konkrétně chodníky, ostatní části byly v podstatě ignorovány,“ sdělil právní zástupce manželů Popkových Alexej Štěrba.

Proti nařízení exekuce okresním soudem se Chlumec odvolal a dnes se věcí zabýval krajský soud.

„Pochopitelně jsme se odvolali, vždyť je to celé ad absurdum. Pan soudce na základě fotografií rozhodl, že město uklízí špatně. I při současných úklidech jsou tam s paní majitelkou velké rozepře. List tam spadne na zem každých pár vteřin a my bychom tam asi měli být ve dne v noci. Ve čtyřech lidech tam teď uklízeli přes dvě hodiny a stejně paní majitelka nebyla spokojená. Nám ti pracovníci chybějí, listí totiž padá i jinde,“ poznamenal ironicky Uchytil.

Usnesení o soudním rozhodnutí bude oběma stranám sporu doručeno v řádu dnů až týdnů. Exekuční návrh manželé Popkovi podali kvůli jednomu úklidu, který se uskutečnil 23. září loňského roku. Advokát Alexej Štěrba připustil, že v dalších termínech město zahradu řádně uklidilo:

„Mám za to, že jarní úklidy byly v pořádku. Ovšem na jaře listí tolik nepadá a uklidit to nestojí tolik úsilí. Domnívám se, že proto se to zlepšilo. Uvidíme, jak to bude letos na podzim.“

Plod za plotem

Nedávno se pracovníci technických služeb na zahradu vrátili. „Uklízíme podle nařízených termínů, v poslední době jsme tam byli dvakrát,“ upřesnil Uchytil, který v pátek odpoledne po téměř čtvrt století v čele Chlumce jako starosta skončí.

Dosavadní pokusy o smír vyzněly do ztracena.

„Jednání s městem opakovaně proběhla, ale marně. Než jsme podali exekuční návrh, upozornili jsme, že máme k úklidu výhrady a dali jsme mu dodatečnou lhůtu, aby byly imise odstraněny. Nestalo se, a tak nám nezbylo nic jiného, než se obrátit na soud. Chceme, aby se uklízelo tak, jak nařídil krajský soud, to znamená dostatečně pečlivě. Nikoli nedbale a mám dojem, že až zlovolně. Naštěstí žijeme v demokratické zemi, kde ani město nemůže zlovolně činit, co mu zákon zapovídá,“ konstatoval Štěrba.

„Není možné, aby tam naší lidi nadále lezli po kolenou a vybírali každý lísteček. Je to jako u blbých a mě už to nebaví,“ reagoval Uchytil a opět zmínil absenci selského rozumu, která podle něj spor od počátku provází: „Zákon je proti zákonu. Od nepaměti platí, že plod na stromě patří jeho vlastníkovi, ovšem když spadne k sousedovi, patří majiteli pozemku, kam spadl. Nažky z javoru mléče jsou také plody. Nerozumím tomu, proč je to u jablka jinak než u nažky.“

„Město musí uklízet i tyto plody. V občanském zákoníku je úprava sousedských práv, podle které soused nesmí imisemi, tedy spadem plodů, obtěžovat souseda nad míru přiměřenou poměrům. Pokud tak činí, musí takového jednání zanechat. Tato míra byla podle soudu v tomto případě překročena,“ řekl Štěrba.

Pokud by chlumecká radnice neuspěla s odvoláním, exekuce by znamenala omezení některých činností městského úřadu.

„Běda nám, jestli krajský soud dá za pravdu protistraně. Dostaneme se do situace, že budeme mít přivřené dveře co se týká dotací, prodeje a směny pozemků a dalších věcí, které jsou součástí chodu úřadu. Kvůli takové kravině,“ myslí si Uchytil.

Celý dlouhodobý spor by měl brzy vyřešit Nejvyšší soud v Brně, který se bude zabývat původním rozhodnutím o povinnosti města uklízet soukromou zahradu. Starosta Uchytil očekává, že výsledek bude znám v dohledné době:

„U nejvyššího soudu jde o podstatu věci. Poslali jsme do Brna i doplnění, k čemu takové rozsudky vedou, že z toho může být návrh na exekuci na majitele stromu. Poukazovali jsme na to předem a taky se tak stalo. Nejvyšší soud obvykle rozhoduje do roka a ten již uplynul. Musíme se bránit do posledního dechu, protože v tomto sporu reprezentujeme všechny samosprávy i všechny vlastníky takto velkých stromů.“

Na výsledek sporu v Chlumci nad Cidlinou čekají i další starostové. Obávají se, že by se mohl stát precedentem, spustit lavinu žalob na města a obce.

„Je to pro mě neuvěřitelná věc, to se snad ani nedá blíže komentovat. Potkalo mě už ledacos, ale s něčím podobným jsem se zatím zaplať pánbůh nesetkal. Je to návod pro všechny potížisty, jak dělat ještě větší problémy, a jak by jim obce mohly posluhovat za velké peníze. Přeji si, aby soud tento nesmysl zrušil. Pokud by to mělo takto fungovat, raději se seberu a odejdu a nebudu se starat o nic. Vždyť bychom byli za blázny,“ komentoval situaci již před časem starosta Nového Bydžova Pavel Louda.

X X X

Doživotní renta po šesti týdnech v úřadu? Vzdejte se jí, žádají Trussovou

Britská premiérka Liz Trussová strávila v úřadu pouhých šest týdnů, podle zákona má ale přesto nárok na doživotní finanční příspěvky ve výši až 115 000 liber ročně (3,2 milionu korun), které přísluší všem bývalým ministerským předsedům. Zástupci opozice i odborů ji vyzvaly, aby se vzhledem ke svému krátkému působení v čele vlády nároku na velkorysou finanční podporu vzdala.

„Měla by to odmítnout. To by byla správná věc. Strávila v úřadu 44 dní a vlastně na to nemá nárok,“ řekl stanici ITV šéf opozičních labouristů Keir Starmer. K témuž vyzval premiérku i šéf Liberálních demokratů Ed Davey. Trussová se premiérské funkce ujala 6. září. Ve čtvrtek oznámila, že se funkce vzdá.

Šéf odborů státních zaměstnanců PCS Mark Serwotka tvrdí, že Trussová by se měla příspěvku vzdát i vzhledem k aktuální ekonomické situaci země. „Ve chvíli, kdy jeden z pěti státních zaměstnanců využívá potravinové banky a 35 procent jich vynechává jídlo, protože na něj nemá peníze, je groteskní, aby Liz Trussová odešla s bonusem 115 000 liber,“ řekl.

Finanční příspěvek pro bývalé premiéry známý pod zkratkou PDCA (public duty costs allowance, příspěvek na náklady veřejné služby) byl v Británii zaveden po rezignaci Margaret Thatcherové. Má sloužit na pokrytí nákladů na kancelář a personál pro někdejší ministerské předsedy, kteří mají v politickém životě země i po odchodu z funkce zvláštní postavení.

Podle deníku The Guardian si v letech 2020 až 2021 John Major a Tony Blair vyžádali tento příspěvek v maximální výši, Gordon Brown a David Cameron si nechali proplatit téměř celou částku, Theresa Mayová si vyžádala 58 000 liber.

X X X

Bouzková je v Guadalajaře ve čtvrtfinále. Nastoupí proti Rusce Anně Kalinské

Tenistka Marie Bouzková na turnaji v Guadalajaře porazila 0:6, 7:5, 6:3 Ljudmilu Samsonovovou a postoupila do čtvrtfinále. V něm poslední česká zástupkyně v Mexiku nastoupí proti další Rusce Anně Kalinské.

Bouzková mohla hned v úvodním gamu sebrat soupeřce servis, ale brejkbol nevyužila a Samsonovová se rozehrála. Česká tenistka navíc nasbírala pět dvojchyb a v prvním setu dostala „kanára“.

Čtyřiadvacetiletá Bouzková se však oklepala a postupně se zlepšovala. V jedenáctém gamu druhé sady pak sebrala poprvé Samsonovové podání a vzápětí čistou hrou vyrovnala na 1:1.

Začátek rozhodujícího setu Bouzkové nevyšel a Ruska se ujala vedení 2:0. Česká hráčka ale čtyřmi gamy za sebou skóre otočila a došla si pro postup do čtvrtfinále. V něm se utká s Kalinskou.

Třiadvacetiletá Ruska porazila 6:2, 2:6, 6:3 krajanku Darju Kasatkinovou, která si navzdory vyřazení zajistila místo na Turnaji mistryň. Na závěrečném turnaji tak zbývá už jen jedno volné místo.

WTA ve čtvrtek informovala o tom, že do Fort Worth se kvalifikovala také Aryna Sabalenková z Běloruska. Už dříve si účast zajistily světová jednička Iga Šwiateková z Polska, Tunisanka Uns Džábirová, Američanky Jessica Pegulaová a Cori Gauffová a Caroline Garciaová z Francie.

X X X

Ledecká má opět problém se svazem. Fanouškům vysvětlila, jak to bude se závoděním za ČR

Trojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká má problém s reprezentační smlouvou kvůli svým marketingovým právům, která chce Svaz lyžařů ČR využívat. Její tým tvrdí, že si následující sezonu bude hradit bez finanční podpory svazu. Na ultimáta, která jí svaz dává, není Ledecká ochotná přistoupit.

„Ahoj všichni, lyžařská a snowboardová sezóna se blíží a já stále nemám reprezentační smlouvu. Ale nebojte, nejvíc ze všeho mě baví závodit a vozit medaile pro Českou republiku, jak tomu bylo dosud. Uvědomuju si, že současná situace je složitá, nejen ve sportu. Proto jsem navrhla Svazu lyžařů a snowboardistů, že se vzdám podpory od Svazu ve prospěch talentovaných dětí a žákovských trenérů,“ napsala v reakci na táhnoucí se rozpory Ledecká.

„Jsem připravená, že si budu nadcházející sezónu financovat sama, díky podpoře svých osobních partnerů, takže mě na sjezdovkách uvidíte!“ dodala s tím, že oceňuje, že ji český svaz i přes neshody bude nadále hlásit do závodů.

Elitní lyžařka a snowboardistka Ledecká jako poslední ze sportovců Svazu lyžařů ČR neuzavřela reprezentační smlouvu. Ta je nezbytná, aby mohla čerpat podporu ze strany svazu. Jeho funkcionáři ve čtvrtek zveřejnili svůj pohled na komplikovaná vyjednávání, v němž nařkli tým Ledecké, že se svazem nespolupracuje. Zdůraznili, že Ledecké nabízejí ještě lepší finanční podmínky, než měla dosud.

Jednání o reprezentační smlouvě Ledecké se tak po čtyřech letech znovu stalo věcí veřejnou, což tým kolem Ledecké označil za „velmi nešťastné“. „Pokud by svaz našel nového sponzora v oboru, ve kterém už Ester partnera má, bude muset Ester svého partnera opustit. Vztahy s partnery se budují dlouhodobě, stojí na vzájemné důvěře a nemůže se k nim přistupovat tímto způsobem,“ uvedli členové týmu kolem Ledecké.

Svaz ve čtvrtek uvedl, že Ledecké zaslal poslední návrh reprezentační smlouvy s tím, že má čas na podpis do konce roku. Elitní lyžařka a snowboardistka ultimáta ze strany svazu odmítá.

Ledecká po zlomenině klíční kosti a následné operaci zahájila tento týden přípravu na lyžích. Kdy vstoupí do Světového poháru, není jasné. První rychlostní závod je naplánovaný už na začátek listopadu, kdy se uskuteční nový sjezd v Zermattu a Cervinii na hranicích Švýcarska s Itálií.

X X X

Tenistce Halepové pozastavili činnost. Rumunská šampionka nemůže hrát kvůli dopingovému nálezu

Bývalá světová tenisová jednička Simona Halepová má kvůli podezření z dopingu předběžně zastavenou činnost. Mezinárodní jednotka pro bezúhonnost tenisu (ITIA) v pátek oznámila, že dvojnásobná grandslamová šampionka z Rumunska měla při US Open na přelomu srpna a září pozitivní test na zakázanou látku stimulující tvorbu hemoglobinu a červených krvinek, tedy s podobnými účinky jako erythropoetin (EPO).

 „Budu bojovat až do konce, abych dokázala, že jsem nikdy vědomě nevzala žádnou zakázanou látku, a věřím, že dříve či později vyjde pravda najevo,“ dodala Halepová | Zdroj: Reuters

Halepovou zpráva o trestu šokovala. „Za celou mou kariéru jsem na podvádění nikdy ani nepomyslela, bylo by to zcela proti zásadám, v nichž jsem byla vychována. Tváří v tvář takové nespravedlivé situaci se cítím naprosto zmatená a podvedená,“ uvedla hráčka v prohlášení na twitteru.

Jednatřicetiletá tenistka, jíž v žebříčku Ženské tenisové asociace aktuálně patří deváté místo, od US Open nehraje. Na turnaji vypadla v prvním kole, v polovině září se podrobila operaci nosu, kterou se rozhodla vyřešit dlouhodobé problémy s dýcháním, a předčasně ukončila sezonu.

Právě na newyorském grandslamu Halepová neprošla podle Mezinárodní jednotky pro bezúhonnost tenisu dopingovou kontrolou. V jejím vzorku analýza odhalila lék Roxadustat, který se používá k léčbě anémie. Preparát figuruje na letošním seznamu zakázaných látek Světové antidopingové agentury (WADA).

„Budu bojovat až do konce, abych dokázala, že jsem nikdy vědomě nevzala žádnou zakázanou látku, a věřím, že dříve či později vyjde pravda najevo,“ dodala Halepová.

X X X

Pražané na basketbalový boj do Opavy

Praha Loni devětkrát, letos poprvé Kolo: 6. kolo Kooperativa NBL 2022/23 Datum, čas, místo: 22.10.22, 18:00, Opava Utkání: BK Opava – USK Praha

Znovu po týdnu se Sovy zapojí do dění Kooperativa NBL, když středeční utkání proti Olomoucku bylo odloženo do kalendářního roku 2023 z důvodu účasti Redstone v poháru AAC. Míří na horkou půdu Opavy, kde průměr návštěvnosti ještě neklesl pod 1000 fanoušků. USK Praha má s touto palubovkou bohaté zkušenosti z loňského ročníku, kdy se tam prezentoval celkem šestkrát.

Oba týmy se v loňské sezóně navzájem potkaly celkem devětkrát, protože spolu hráli čtvrtfinále. Pražané dokázali zvítězit pouze jedenkrát, ale nyní se čeká střet dvou odlišných týmů. Opava má ve svém středu znovu dva cizince. Tím dominantním je pivot Bassett, který je s 20 body na utkání pátý nejlepší střelec soutěže, ale díky 9.7 doskočeného míče na utkání je i třetím nejlépe doskakujícím hráčem ročníku. Tato ďábelská kombinace z něho dělá čtvrtého nejužitečnějšího hráče celé ligy. Na toho si podkošové duo Sov bude muset dát velký pozor. Aby toho nebylo málo, druhý Opavský cizinec Mokráň je třetím nejužitečnějším hráčem soutěže a hraje také na pozici pivota.

Oba dohromady obstarají v průměru 18 doskoků, což je skoro polovina jejich týmu. Plejádu dalších kvalitních a zkušených borců má k dispozici trenér Czudek, včetně rozehrávače Šiřiny. Opava si znovu brousí zuby na ligové finále a tomu odpovídají i dosavadní výsledky. Prohrála jen v prvním kole s Nymburkem 61:69. Vyhrála v Kolíně, se Slavií a o parník v Hradci Králové. Pražané mají stejnou bilanci, když prohráli s Pardubicemi a v posledním kole si poradili s Brnem. Favoritem je Opava, a to nejen kvůli hlučnému domácímu prostředí.

USK ale nemá co ztratit a tato role mladému týmu v poslední době nejvíc svědčí. Francesco Tabellini (trenér USK Praha): „Máme za sebou výhru nad jednom z TOP4 týmů v soutěži. Teď jedeme do Opavy, kde se utkáme na horké půdě. Je to jeden z týmů, který aspiruje na finále, což dlouhodobě naplňuje i na hřišti. Pokud chceme být na jejich úrovni, musíme laťku našeho výkonu zvednout výš. V posledním utkání jsme se dopustili mnoha chyb, přestože jsme předvedli dobré nasazení a odhodlání. V sobotu musí mít naše hra pouze pár chyb, protože jen nasazení a odhodlání nebude stačit.

Jsou solidní a chytrý tým. Chytrý, protože jejich trenér je bývalý skvělý hráč a ví, jak hrát chytře. On čte velmi dobře hru a jeho tým také. Využívají mnoha cest, jak získat výhodu nad soupeřem. Tým je tvořen dvěma mladými pivoty a zkušeným perimetrem. Přijedeme a budeme se snažit udržet úroveň fyzičnosti, agresivity a zároveň omezit naše chyby.“ Filip Petružela (hráč USK Praha): „Opava je kvalitní a těžký soupeř a v posledních letech ukazuje kvalitní zápasy. Očekávám, že tento zápas bude jedna velká bitva. Určitě tam nejedeme na výlet, ale jedeme si pro výhru.“ Zranění: Samoura (kotník) Šňůra: 1V – 3V_/mš/