Rusko peníze má. Realita politiky šokuje, říká polský generál. Válečnou situaci hodnotím jako velmi špatnou a pro Polsko velmi nebezpečnou, řekl o konfliktu na Ukrajině náčelník generálního štábu polské armády
generál Rajmund Andrzejczak během strategické debaty na Úřadu národní bezpečnosti. Podle něj bude mít Rusko i nadále peníze na to, aby financovalo válku.

„Válka není vojenská záležitost,“ míní Andrzejczak. Podle něj vždy byla a je politikou. „Nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Má ve svých rysech zásadní množství ekonomických faktorů: financování, infrastrukturu, společenské problémy, technologii, výrobu potravin a celou řadu dalších otázek, které je třeba zařadit do této škatulky, abychom porozuměli válce,“ popsal Andrzejczak podle webu dorzeczy.pl.

Válku na Ukrajině prý vidí právě politickou optikou. „A bohužel to nevypadá dobře. Nic nenasvědčuje tomu, že by Rusko v krátkém plánovacím horizontu jednoho až dvou let nemělo na válku peníze,“ zdůraznil náčelník generálního štábu polské armády s tím, že dynamika výdajů, účinnost sankcí nebo celá ekonomická situace naznačují, že Rusko peníze na válku mít bude.

Naopak Ukrajina má podle něj obrovské finanční problémy. „Víme, kolik měsíčně potřebuje. Víme, jaká je pomoc celého Západu a také, jaká je v této oblasti polská pomoc. Měli bychom být významnou inspirací. Rychlost úbytku ve finanční oblasti podle mého názoru vychází v neprospěch Ukrajiny,“ podotkl Andrzejczak.

Upozornil také, že v blízké budoucnosti nic nenasvědčuje tomu, že by se Ukrajinci, kteří uprchli před válkou, vrátili domů a zahájili proces obnovy země. Červencový summit NATO v litevském Vilniusu bude podle něj spíše summitem důvěryhodnosti, a to nejen NATO, ale celého Západu. „Pokud nevyužijeme této příležitosti a neprokážeme odhodlání, nedáme Ukrajině šanci vybudovat si bezpečnou budoucnost,“ zdůraznil.

 „Hodnotím tuto bezpečnostní situaci jako velmi špatnou, velmi nebezpečnou pro Polsko,“ podotkl náčelník generálního štábu polské armády. „My prostě nemáme munici. Průmysl není připraven poslat na Ukrajinu vybavení, ale ani doplnit naše zásoby, které se tenčí,“ sdělil. Západní představitelé si podle něj neuvědomují, že Ukrajina je od vítězství ve válce s Ruskem velmi daleko. „Perspektiva hodnocení hrozby bez jakéhokoli přikrašlování je pro mnohé stále překvapivá a šokující,“ řekl Andrzejczak.

X X X

Ukrajinci v problémech. Frustrovaní vojáci mluví o nedostatku munice, Kyjev spoléhá na Česko

Ukrajině zoufale dochází dělostřelecká a raketová munice. Páteř armády totiž stále spoléhá na techniku ze sovětských časů. Kyjev nedostatky doplňuje ze zahraničních dodávek – primárně z Česka, Rumunska a Pákistánu. Jenže to nestačí.

BM-21 Grad je sovětský salvový raketomet. Ve válečné zóně ho využívají obě strany – Ukrajinci i Rusové. Ještě před rokem mohli vojáci Kyjeva vložit do systému 40 raket a odpálit plnohodnotnou salvu.

Jenže teď jsou zásoby vojenské munice prořídlé. Ukrajinci mohou využít vždy jen pár raket. Palba je tak méně efektivní. Před střelou na cíl je navíc zapotřebí danou lokalitu zaměřit, čímž se plýtvají další kusy.

Problémy s municí ovlivňují i výkonnost 17. tankového praporu, který se snaží usnadnit práci spolubojovníkům, kteří drží pozice v Bachmutu. „Mohli bychom poskytnout více podpory našim chlapům, kteří tam umírají,“ sdělil pro BBC frustrovaný ukrajinský voják Volodymyr.

Klíčové dodávky z Česka

Podle něj už Ukrajina vypálila veškeré zásoby raket do systému Grad, je tedy kompletně závislá na dodávkách ze zahraničí. Jenže západní státy nemají výrobny na sovětský typ munice. Kyjev tak musí spoléhat primárně na bývalé členy Východního bloku – Česko a Rumunsko.

Rakety sovětského typu dodává Ukrajině také asijský Pákistán. Podle Volodymyra ale tato munice „není dobré kvality“.

Na úsvitu jarní protiofenzivy tak Kyjev zoufale prosí okolní státy o další dodávky. Moderní tanky a další zbraně jsou sice pro Ukrajinu vítaným zpestřením arzenálu, armáda je ale primárně závislá na sovětském typu munice.

Munice vydrží jen pár týdnů?

Problém nedostatku ukrajinských střel odkryly i tajné dokumenty, které před časem unikly z Pentagonu. List The New York Times informoval, že z dokumentů vyplývá, že Ukrajina ztratí možnost účinné protiletecké obrany na východě země k 23. květnu. Pak údajně hrozí, že Rusové díky letecké převaze převezmou iniciativu.

Ukrajinští vojáci některé informace z uniklých dokumentů nezpochybňují. Spekulují ale o tom, zda se mělo jednat opravdu o nějaká tajná data.

 „Proč bychom se měli zlobit na Američany?“ sdělil voják Josef novinářům BBC. „Kvůli tomu, že dali Rusům informaci, kterou už stejně dvacet let měli? Směšné!“ dodal.

Bez munice se nehneme, přiznávají vojáci

Podle něj Rusko odjakživa vědělo o schopnostech a kapacitách ukrajinské armády. I mezi jejími vojáky se ale šíří jistá skepse. Obávají se, že pokud neseženou dostatek munice, nezvládnou efektivně provést chystanou protiofenzivu.

„V současnosti máme dost lidí. Ale potřebujeme munici. Munice je ze všeho nejdůležitější,“ sdělil pro BBC Serhij.

„Pokud letos přejdeme do ofenzivy a osvobodíme naši zemi, pak vyhrajeme. Pokud se to ale nestane, pak nebudeme mít dostatek zdrojů, abychom mohli válčit ještě dalších pět nebo deset let,“ uzavřel ukrajinský voják.

X X X

80  TISÍC  LIDÍ  V  BUDAPEŠTI  NA  MŠI  PAPEŽE  FRANTIŠKA

Papež František odsloužil mši v Budapešti, přišel osmdesátitisícový dav

Na náměstí u sídla maďarského parlamentu v centru Budapešti odsloužil papež František v neděli mši pod širým nebem. Za krásného počasí na ni dorazily desetitisíce věřících. Bohoslužba byla vyvrcholením třídenní návštěvy hlavy katolické církve, která začala v pátek.

 Maďarské úřady odhadovaly, že na náměstí Lajose Kossutha se sešlo zhruba 80 000 lidí, napsala agentura AFP. V přilehlých ulicích také mohli věřící sledovat dění na velkoplošných obrazovkách.

 Papež přijel před 9:00 SELČ na náměstí v papamobilu, na pódium se poté dostal na invalidním vozíku, který používá kvůli bolestem kolena.

Mši sledujovaly stovky zástupců maďarské církve, ale také politici včetně premiéra Viktora Orbána, prezidentky Katalin Novákové a bývalých prezidentů Jánose Ádera a Pála Schmitta, uvedl server Index.hu.

Papež přicestoval do Maďarka v pátek, za sebou už má setkání s prezidentkou Novákovou, premiérem Orbánem, zástupci církevní obce i občanské společnosti.

František v Maďarsku opakovaně hovořil zejména o nutnosti laskavého a vstřícného přístupu k lidem v nouzi a migrantům, kteří prchají před konflikty a chudobou. To je vnímáno jako vzkaz premiéru Orbánovi, který tvrdě vystupuje proti přijímání uprchlíků z muslimských zemí a zároveň si buduje obraz politika, který hájí křesťanské hodnoty.

X X X

FIALA , VÁLEK  NECHÁVAJÍ  UMÍRAT  LIDI  V  ČR  BEZ  LÉKŮ

ČR  NEMŮŹE  ČEKAT  POMOC  ANI  OD  EU,  LEYENOVÉ  A  SPOL

PRO  ZLEPŠENÍ  NIC  NEDĚLÁ  ANI  GEN.  PAVEL,  JEDE  JEN  NA  UKRAJINU

Taková mizérie tu byla naposledy za komunismu. Kubek kvůli nedostatku léků tepe ministerstvo

Česká republika čelí již několik měsíců nedostatku léků. „Je to velmi nepříjemné. Chtěli bychom léčit pacienty tak, jak dovedeme, a ne podle toho, co nám dovolí trh s léky. Taková mizérie tu byla naposledy za komunismu,“ řekl ve vysílání CNN Prima NEWS prezident České lékařské komory Milan Kubek s tím, že jde o selhání trhu, jelikož farmaceutické firmy přesunuli primární výrobu do zemí jako jsou Čína a Indie, kde je levná pracovní síla, aby dosáhly maximálních zisků.

Podle Kubka jde ale také o selhání ministerstva zdravotnictví. „Muselo předpokládat, že když se přestanou dodržovat protiepidemická opatření spojená s covidem, bude letošní zima s ohledem na ostatní respirační onemocnění mnohem závažnější,“ podotkl Kubek.

 Řešením by podle něj bylo, kdyby stát měl strategické zásoby. „Stát by měl mít strategické zásoby buď ve hmotných rezervách nebo by si je měl sjednávat u dodavatelů farmaceutického zboží. Není možné čekat, že všechno vyřeší trh,“ zdůraznil Kubek.

Ministr zdravotnictví Válek vedle toho sdělil, že antibiotika budou v tuzemsku chybět ještě do poloviny května. Pak někteří výrobci obnoví dovoz a s nemocností pomůže i lepší počasí, uvedl. Podle ministra situaci způsobili výrobci, kteří nedodávají dostatek potřebných léčiv. Dle ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Ireny Storové je ale letos výjimečně vysoká i spotřeba, tedy nemocnost.

X X X

ČÍNSKÉ  INVESTICE  V  ČR  DO  ZTRÁT?

Čínské investice v Česku míří do ztrát. Asijského hegemona válcují Korea i Japonsko?

Čínské investice byly pro bývalého prezidenta Zemana jedním z hlavních témat zejména v jeho prvním funkčním období mezi lety 2013 a 2018, kdy často mluvil o ekonomické diplomacii. V roce 2014 proběhla jeho první státní návštěva Číny, při které propagoval například českého krtečka nebo se setkal s prezidentem Si Ťin-pchingem, a to spolu s šéfem PPF Petrem Kellnerem. V roce 2016 podepsal Zeman s čínským prezidentem Žofínské memorandum, které mělo přinést investice za 230 miliard korun. Z těch se ale povedl jen zlomek.

Během návštěvy vznikla také nyní již slavná fotografie Zemana se Si Ťin-pchingem, na které si oba státníci připíjejí třetinkovými sklenicemi Plzeňského prazdroje. I když se mnozí mohli domnívat, že Pilsner Urquell může skončit v čínských rukou, následující měsíce nás přesvědčily o opaku. Plzeňský Prazdroj totiž v roce 2017 od firmy SABMiller koupila japonská společnost Asahi. Čínské straně tak zůstala jen o několik řádů méně slavná společnost Pivovary Lobkowicz Group, kterou investoři ze Šanghaje ovládli již v roce 2015. A ruku na srdce, ani zde to neskončilo slavně. Kromě toho bychom ale našli další ne zcela zdařilé obchodní případy i v jiných sektorech podnikání. Stačí si vybrat – ukázat je možné na finanční i mediální domy.

Jak si ale čínské investice od podepsání memoranda vedly? Přímé investice ze zahraničí názorně ukazují data České národní banky. Statistika se skládá ze tří částí, tedy základního kapitálu, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu. V roce 2017 provedla Čína v České republice investice za 14 miliard. Čínské investice ale zároveň vygenerovaly ztrátu více než 7 miliard korun v položce reinvestovaného zisku. V dalším roce investice dosáhly 15,4 miliardy korun a ztráta ukazovala 11 miliard korun. Memorandum se nenaplnilo. Překvapení? Ne tak docela. Už v době jeho podpisu mnozí upozorňovali, že zatímco v Česku vnímáme podobné dokumenty téměř jako smlouvu a hotovou věc, tak Čína materiály považuje spíše za prospěchářskou zdvořilost. K jejich signování pak přistupuje i v okamžiku, kdy je téměř jisté, že se daným projektům stejně věnovat nebude.

Pro úplnost dodejme, že podobné díry vykazovaly čínské investice i za rok 2021. Podle dat centrální banky investovala asijská velmoc předminulý rok 11,9 miliardy korun. V investicích se ale vytvořila ztráta téměř 17 miliard korun. Situace se tedy nelepší a daleko více a lépe v tuzemsku utrácejí státy jako Japonsko nebo Jižní Korea, jež je dokonce nejsilnějším mimoevropským investorem v České republice. Na tuzemském trhu působí například automobilka Hyundai, společnost Doosan nebo SungWoo Hitech. Za Japonsko jmenujme automobilku Toyota Motor Manufacturing CR a za Tchaj-wan například Foxconn.

 Zcela jasná jsou vedle toho například i data české agentury pro podporu byznysu CzechInvest za posledních 30 let. Organizace uvádí, že největší dojednanou investiční akcí je výstavba korejské automobilky Hyundai Motor Manufacturing Czech za 34,4 miliardy korun v Nošovicích oznámená v roce 2006. Další v pořadí je japonsko-francouzská spolupráce Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech v Kolíně za 23,5 miliardy korun dojednaná v roce 2002. Trojici největších investičních akcí uzavírá další korejská firma, Nexen Tire Corporation Czech, která svůj záměr na výstavbu závodu na výrobu pneumatik za 22,8 miliardy korun oznámila v roce 2014. Kde je Čína? Mezi asijskými zeměmi nejdůležitějšími pro české hospodářství očividně ne.

Obchodní výměna v záporu

Kromě investic je dalším výmluvným ukazatelem také bilance zahraniční obchod s jednotlivými státy. V tomto směru Česká republika s asijskými zeměmi většinou pokulhává. A kde je to patrné nejvíce? Ano, data nelžou, je to Čína. Ta je sice pro Českou republiku klíčovým obchodním partnerem, ale rozhodně ne takovým stylem, jak by si ekonomové přáli. Čína na tuzemský trh v minulém roce přivezla 2,12 milionu tun zboží za 1 041 miliard korun. Stala se tím druhým největším importérem do ČR, hned za Německem. To by samo o sobě ještě nemuselo být špatnou zprávou. Problém je však možné spatřovat už v tom, že zatímco Německo k nám dováží převážně komponenty pro automotive roztáčející kola našeho průmyslu, z Číny do Česka proudí hlavně hory levné elektroniky.

Další komplikací stojící v cestě snahám označit obchodní výměnu mezi Českem a Čínou za úspěšnou je pohled na tuzemský export. Aniž bychom nyní hodnotili, jestli se zdejším firmám na vzdáleném trhu nedaří nebo o něj prostě nemají zájem, výsledná data mluví jednoznačně. Do asijské velmoci loni směřovalo jen 708 tisíc tun zboží za 63 miliard korun. To stačí až na 16. místo v exportním žebříčku a na zápornou bilanci v astronomické výši 977 miliard korun. Proexportně orientovaná česká ekonomika proto důvod k jásotu nemá.

Ptáte se, proč tomu tak je? Na vině může být několik faktorů, kvůli kterým se českým firmám ve velkém nedaří. Problémy například vykazuje Škoda Auto, která uvažuje o stažení z čínského trhu. Zatímco v roce 2018 šlo pro českou automobilku o hlavní odbytiště (341 tisíc prodaných vozů), do roku 2022 se stihly tamní prodeje smrsknout na „pouhých“ 44 600 aut. Šéf automobilky Klaus Zellmer to vysvětlil tím, že na trhu panuje velká konkurence a značka by se mohla orientovat spíše na indický trh… Vedle toho se ale už v roce 2015 z Číny stáhla společnost Koh-i-noor, která si stěžovala zejména na komplikovanou logistiku, složitou administrativu nebo stoupající náklady na dopravu. A příkladů by se našlo víc.

Nespolehlivý partner

V neposlední řadě si musí firmy se zájmem o vzdálený trh zvyknout také na to, že čínské společnosti ve velkém kopírují know-how od západních konkurentů. S překážkami a obtížemi se ale musel vypořádat i takový gigant, jako je Home Credit ze skupiny PPF. V Číně totiž platí obecné pravidlo o vyvádění kapitálu mimo zemi. Společnosti, ať už jsou ze Spojených států, nebo z České republiky, musí žádat o repatriaci zisků. Jedná se o dlouhodobý nástroj, kterým chce asijský hegemon zabránit odlivu peněz mimo své hranice. Aktuálně, po covidové krizi, splátková společnost ze skupiny PPF své aktivity v Číně spíše tlumí.

Samostatnou kapitolu by vedle toho mohla tvořit otázka cestovního ruchu. Zatímco v roce 2018 Český statistický úřad hlásil, že počet čínských turistů v tuzemsku vzrostl o 26,5 procenta na více než 600 tisíc návštěvníků (třetí místo za Němci a Slováky), ve zprávě za rok 2022 už statistici Čínu ani neuvádí. A není divu. V Česku na čínského turistu téměř nenarazíte, stejně jako byste údaje o příjezdech z Číny marně hledali v tabulce TOP 10 zemí, jejichž občané do Česka za dovolenou míří.

A co za pomalým úpadkem česko-čínských vztahů stojí? Je to konec Miloše Zemana ve funkci prezidenta nebo koaliční koketování s Tchaj-wanem? Jde snad o návrat k silnějšímu akcentování lidských práv v naší zahraniční politice? Rozdílný pohled na válku na Ukrajině? Nebo se čínská strana rozzlobila už kvůli nešťastnému konci podnikání skupiny CEFC v tuzemsku? Z důvodu nemožnosti stavět u nás infrastrukturu? Případně kvůli postupu NÚKIB, jenž varoval před nebezpečností technologických firem Huawei a ZTE? Jednoho viníka hledat těžko, dohromady se však o smrtelný koktejl jednat může. A pokud mělo být Česko vstupní branou Číny do Evropy, tak musíme konstatovat, že tahle vrata zůstala zavřená.

Záporná bilance s Japonskem i Malajsií

Buďme ale spravedliví. Čína samozřejmě není jedinou zemí z Asie, se kterou má Česká republika například zápornou obchodní bilanci. Dokládá to i tabulka níže. Do Vietnamu třeba proudí od tuzemských výrobců zboží v objemu 14 tisíc tun za 2,5 miliardy korun. Do České republiky ale dovážíme až 134 tisíc tun zboží v částce 53 miliard korun. I zde můžeme vidět zápornou bilanci, tentokrát ve výši 50,5 miliardy korun.

To samé platí i pro Tchaj-wan, Jižní Koreu, Malajsii nebo Japonsko. Kladnou bilanci lze dohledat u Singapuru (3,9 miliard korun) a Hongkongu (6,7 miliard korun).

Závěrečné hodnocení? I z výše popsaného důvodu vedla podnikatelská mise s premiérem Petrem Fialou do asijských zemích. Na část cesty se připojil i viceprezident Hospodářské komory Michal Štefl, podle kterého je Asie rozvíjejícím se trhem se spoustou příležitostí. „Celý svět před 30 a 40 lety přesunul do Číny a do Asie řadu výrob. Například těžký ocelářský průmysl nebo textilní průmysl. Nyní nejsme schopni cenově konkurovat ekonomikám, které mají velmi levnou pracovní sílu. I z toho důvodu je zahraniční obchod s těmito zeměmi v záporu,“ řekl pro CNN Prima NEWS Štefl.

X X X

Portugalci šetří trojnásobnou vraždu, zabíjel holubář kvůli sporům o zahrady

Policie v portugalském městě Setúbal vyšetřuje trojnásobnou vraždu. Muž tam v neděli zastřelil tři lidi a po příjezdu policie spáchal sebevraždu, informovala agentura Reuters s odkazem na zprávu stanice CNN Portugal. Vražda nejspíše souvisí se spory mezi chovateli holubů o ilegální zeleninové zahrady.

„Máme čtyři těla, podle předpokladu jde o mrtvé po střelbě, ale motiv a podrobnosti zatím neznáme,“ uvedl policejní důstojník Joao Freire.

Deník Público uvedl, že motivem vraždy mohly být spory mezi chovateli holubů o ilegálně zřízené zeleninové zahrady. Mrtvými jsou muži ve věku od 40 do 60 let, napsala agentura Lusa. Pachatel střílel brokovnicí. Podle CNN Portugal se střílelo na předměstí Setúbalu, který leží asi 40 kilometrů od Lisabonu.

X X X

V  KVĚTNU  VOLBY  V  TURECKU,  KDO  BUDE  PREZIDENTEM?

\A co když Erdogan prohraje? Turecká historie mu dává vzácnou šanci odejít sám

V dějinách Turecka brzy nastane vzácný moment. Do voleb prezidenta nezasahuje armáda, předchozí vládce nezemřel, ani ho nevybírá parlament. V květnu si hlavu státu zvolí sami Turci a prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi hrozí, že po dvaceti letech u moci prohraje. Pak bude mít šanci odejít se ctí. Nabízí se však otázka, zda je toho právě autoritář Erdogan schopen.

 Recep Tayyip Erdogan je dvanáctý řádný prezident Turecka. Mimo regulérně zvolené hlavy státu dějiny země pamatují ještě pět úřadujících, dočasně vládnoucích prezidentů, přičemž jednoho z nich sesadila armáda. A o dvacet let dříve ještě jednoho zvoleného.

Pokud nebudeme počítat pokus o armádní převrat z roku 2016, jehož motivy ani skuteční strůjci stále nebyli přesvědčivě objasněni, v posledních dvaceti letech je na Turecko v politice nevídaný klid. Už od srpna 2014 je hlavou státu Erdogan a chce vládnout i dál. Stejně jako před pěti lety je nicméně souboj s rivalem vyrovnaný a podle průzkumů se zdá, že by 14. května mohl prohrát.

Přijme případnou porážku? „Po dvou dekádách je těžké představit si Erdoganův odchod,“ píše portál Foreign Policy. Také místní volby v Istanbulu z května 2019 ukázaly, že současný prezident nerad prohrává. Nejdřív nechal hlasy přepočítat, pak volby zrušil a vyhlásil nové. Jen proto, aby zas vyhrála opozice.

Magistrát největšího tureckého města tehdy obsadil Ekrem Imamoglu. Politika z Atatürkovy Republikánské lidové strany (CHP) si od té doby Turci oblíbili natolik, že se o něm měsíce mluvilo jako o možném Erdoganově protikandidátovi. Přítrž tomu učinilo několik trestních stíhání a nepodmíněný trest pro Imamoglua, který obvinění odmítá jako nepodložená a účelová.

Nejen tento střípek z Istanbulu ukazuje, jak na tom Turecko je – demokracie sice stále funguje, ale Erdogan si za svou vládu dokázal podmanit státní instituce, parlament, úřady, armádu, média i policii natolik, že se opozice musela spojit ve velmi nesourodou Národní alianci, aby měla vůbec nějakou naději, že současného prezidenta porazí.

Turecké volby V roce 2017 si Turci v referendu odhlasovali přechod na prezidentský systém. První volby v tomto systému se konaly v roce 2018. Letošní volby se uskuteční 14. května. Prezident i parlament se bude volit opět na pět let.

Také šéf pozorovatelů Rady Evropy Frank Schwabe v rozhovoru pro agenturu AFP řekl, že se květnové prezidentské a parlamentní volby v Turecku uskuteční „ve velmi obtížném kontextu kvůli stavu demokracie“. „Stav lidských práv a právního státu není takový, jaký bychom si přáli. Konstatujeme, že prezident má zajisté lepší přístup do veřejných médií,“ podotkl a v souvislosti s volbami připomněl i tragické zemětřesení ze začátku února.

Mnoho lidí tehdy ztratilo doklady a nemělo čas se zapsat do seznamů ve volebních okrscích, kam se po zemětřesení odstěhovali. Podle něj volební orgány vyloučily, že by se mohly naplnit obavy, že by někdo mohl volit za použití identity obětí zemětřesení. Těch bylo v Turecku přes 50 tisíc, část z nich však tvořili syrští uprchlíci.

„V těchto volbách je opravdová soutěž a nevíme, jaký bude výsledek,“ uvedl Schwabe. Hlasování bude kontrolovat pozorovatelská mise Rady Evropy i stovky pozorovatelů Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Turecku hrozí pozastavení členství v Radě Evropy kvůli nerespektování rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, třeba v případě uvězněného filantropa Osmana Kavaly.

Turečtí prezidenti Mustafa Kemal Atatürk: čtyři mandáty; vládl od 29. října 1923 do 10. listopadu 1938, kdy zemřel, Abdülhalik Renda: úřadující prezident, vládl jen od 10. do 11. listopadu 1938, Ismet Inönü: čtyři mandáty; vládl od 11. listopadu 1938 do 22. května 1950, Celâl Bayar: tři mandáty; vládl od 22. května 1950 do 27. května 1960, kdy ho sesadila armáda Cemal Gürsel: jeden mandát; vládl od 10. října 1961 do 2. února 1966, předtím zemi vedl jako předseda Národního výboru pro sjednocení, dosazen armádou, Ibrahim Şevki Atasagun: úřadující prezident; vládl od 2. února 1966 do 28. března 1966, Cevdet Sunay: jeden mandát; vládl od 28. března 1966 do 28. března 1973, bývalý generál Tekin Ariburun: úřadující prezident; vládl od 28. března 1973 do 6. dubna 1973, Fahri Korutürk: jeden mandát; vládl od 6. dubna 1973 do 6. dubna 1980, někdejší admirál a velitel tureckého námořnictva, Ihsan Sabri Çaglayangil: úřadující prezident; vládl od 6. dubna 1980 do 12. září 1980, kdy ho sesadila armáda, Kenan Evren: jeden mandát; vládl od 9. listopadu 1982 do 9. listopadu 1989, předtím zemi vedl jako předseda Národní bezpečnostní rady, dosazen armádou Turgut Özal: jeden mandát; vládl od 9. listopadu 1989 do 17. dubna 1993, kdy zemřel; byl to první občanský prezident od roku 1960, Hüsamettin Cindoruk: úřadující prezident; vládl od 17. dubna 1993 do 16. května 1993, Süleyman Demirel: jeden mandát; vládl od 16. května 1993 do 16. května 2000 Ahmet Necdet Sezer: jeden mandát; vládl od 16. května 2000 do 28. srpna 2007, Abdullah Gül: jeden mandát; vládl od 28. srpna 2007 do 28. srpna 2014, Recep Tayyip Erdogan: dosud dva mandáty; vládne od 28. srpna 2014

Erdogan je v jedinečné pozici

Z rychlého výletu do turecké historie vyplývá, že je Erdogan v jedinečně silné pozici. Dřívější prezidenty často buď měli rádi obyčejní Turci, ale armáda ne, a tak nebyli schopní kontrolovat státní instituce. Nebo to bylo naopak a mocného prezidenta dosazeného armádou zase neměl rád jeho národ. Erdogan má – i přes klesající oblibu – stále obojí. A navíc byl jako vůbec jediný turecký prezident zvolen v přímé volbě.

Do té doby se prezident vybíral nepřímo v parlamentu, přičemž dva vládci zemřeli ještě v době výkonu funkce. Tím prvním byl zakladatel moderního Turecka a úplně první prezident Mustafa Kemal. Otec Turecka, Atatürk, vládl patnáct let a skonal v paláci Dolmabahçe v Istanbulu, kde má dodnes „svou“ ložnici i s hodinami nastavenými na čas jeho smrti. Druhým vládcem s tímto smutným koncem byl Turgut Özal.

V bouřlivé sérii prezidentů se sice najdou i ti, kteří si odvládli své a pak odešli, pokud ovšem Erdogan prohraje, bude jediným vládcem v dějinách, kterého Turci samotní „pošlou domů“. V této bezprecedentní situaci je tak podle FP těžké předpokládat, že hlava státu s vůbec nejvíce odpracovanými roky případnou prohru přijme bez námitek, ohlédne se za svou kariérou a odejde středem. Ve srovnání se svými předchůdci je Erdogan stále relativně mladý, je mu 69 let.

Může tak následovat třeba Ismeta Inönüa, který po prvních svobodných volbách v Turecku prohrál, ale v politice zůstal ještě dalších dvaadvacet let, dokud ho jeho strana CHP za dramatických okolností nevykopla. Déle, než se očekávalo, politiku ovlivňoval i při převratu svržený Celâl Bayar. Tomu původně dali trest smrti, ale kvůli pokročilému věku ho zrušili. „Žert to byl na účet armády, protože Bayar žil až do 103 let,“ píše FP.

Mimochodem, termín voleb není podle tohoto portálu vůbec stanovený náhodou. Na 14. května totiž připadá výročí výhry Demokratické strany, která v prvních svobodných volbách kdysi porazila Atatürkovu CHP. Právě tuto stranu vede Erdoganův nynější rival Kemal Kiliçdaroglu. Demokraté a jejich příznivci CHP nesnášeli tak moc, že jí zabavovali majetky, jednoho ze synů prezidenta Inönüa obviňovali z vraždy a bývalé hlavě státu dokonce nechali odstranit naslouchací přístroj z jeho lóže ve státní opeře. Napadali také účastníky jeho mítinků.

Demokraty odstranil puč v roce 1960. A Erdogan se s nimi podle FP zřejmě ztotožňuje. „Ovšem může to být vzpomínka na to, jak Demokraté jednali s Inönüem a dalšími poraženými protivníky, co v Erdoganově mysli zvedlo sázky na prohru,“ míní portál a připomíná, že opozice Erdogana i jeho vládní Stranu rozvoje a spravedlnosti (AKP) obviňuje z rozsáhlé korupce.

A samozřejmě i dalších věcí, jako je potlačování právního státu, porušování lidských práv a tak dále. Za to všechno se jednou mohou dočkat nepříjemného verdiktu soudu a Erdogan to ví. Nehledě na fakt, že prohru „jejich“ prezidenta nemusejí přijmout ani sami voliči a povolební dění v ulicích může být v horkokrevném Turecku divoké. Stačí si vzpomenout na nešťastný pokus o puč, kdy lidé vyrazili do ulic zabránit mu vlastníma rukama.

X X X

Zasáhlo Česko další tornádo? Meteorologové prověřují hlášení o živlu na Pardubicku

Meteorologové prověřují několik hlášení o možném sobotním výskytu tornáda v Česku. Pravděpodobně zasáhlo obec Lubná u Poličky na Svitavsku. Bouře způsobily na několika místech poměrně výrazné škody. Na Facebooku o tom v neděli informoval Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Podle starosty Lubné Josefa Chadimy (SNK obce Lubná) vítr poškodil střechy asi dvou domů, hasiči podle mluvčího Miroslava Poláka kvůli silnému větru žádné výjezdy neměli.

Tornádo podle svědků zasáhlo Lubnou kolem 13:00. „Prvotní průzkum radarových dat zde jasně ukazuje na konvektivní buňce přítomnost tzv. hook echa, radarové signatury, která svědčí o tom, že to, co způsobilo v Lubné škody, byla minisupercela,“ uvedli meteorologové. Jeden ze svědků podle nich viděl na vlastní oči chobot tornáda. „Situaci sledujeme a vyhodnocujeme,“ dodal ČHMÚ.

„Trošku nás to tady zasáhlo, jeden dva baráčky, lidé si dali zpátky tašky, všechno je v pohodě, nebylo to tak hrozné,“ řekl starosta Josef Chadima (SNK obce Lubná). Osobně tornádo neviděl, ale místní lidé ano, dodal.

Tornáda jsou součástí takzvaných supercel, což jsou silné bouře rotující kolem své osy. Meteorologové ale upozorňují, že samotné supercely nemusejí být provázeny extrémními jevy, tedy ani tornády. Na území České republiky se ročně vyskytnou maximálně jednotky tornád, v naprosté většině slabých, některý rok se neobjeví tornádo žádné. Každý rok se ale vyskytnou desítky supercel.

 Letos se již na začátku dubna objevilo tornádo poblíž Letovic na Blanensku. Prošlo územím o délce asi čtyři kilometry a způsobilo zejména lokální vývraty v lesích. Bylo na stupni nula, tedy nejslabším. Síla tornáda se určuje pomocí Fujitovy stupnice od nejslabšího F0 až po nejsilnější F5.

Lidé si těchto jevů všímají intenzivněji především po ničivém červnovém tornádu z roku 2021, které se prohnalo částí Břeclavska a Hodonínska. Tornádo o rychlosti přes 300 kilometrů za hodinu za sebou tehdy nechalo devastující škody na majetku a šest obětí na životech. V některých obcích dosáhlo až čtvrtého stupně, silnější předtím v Česku nikdy nebylo.

X X X

Zemřel návrhář Slava Zajcev. „Christian Dior“ východu bojoval proti šedi v módě

Ve věku 85 let zemřel ruský módní návrhář Slava Zajcev, informovala agentura AFP. Zajcev byl světově uznávanou osobností módního průmyslu a proslavily jej zejména šaty se zářivými motivy tradičních ruských šátků. Za svou kariéru vytvořil více než tisíc modelů, kromě návrhářství též maloval a psal verše. Vytvořil také kostýmy pro více než dvě desítky divadelních her a filmů.

 Podle ruského nezávislého listu Novaja Gazeta Evropa byl Zajcev v neděli odpoledne převezen do nemocnice s žaludečním krvácením a na jednotce intenzivní péče posléze zemřel. Podle téhož zdroje byla v roce 2016 Zajcevovi diagnostikována Parkinsonova choroba, posléze částečně ochrnul a nemohl se bez pomoci hýbat.

Zajcev oblékal i sportovce na olympiádu a navrhl uniformy pro ruské milice. Ty se však prý realizovaly jen částečně. V roce 1962 mu úřady zakázaly jeho první kolekci pracovního oblečení pro dělnice se sukněmi inspirovanými květinovými motivy tradičních ruských šátků a s pestrobarevnou obuví. Kolekce ale vzbudila zájem západních médií.

V roce 1963 Paris Match jako první časopis na Západě představil Zajceva jako průkopníka sovětské módy a označil ho za sovětského Christiana Diora. Kvůli jeho kontaktům se západními návrháři ho ale sledovala KGB a nesměl opustit zemi.

Tehdejší Československo bylo jedinou zemí, kam mohl cestovat. V roce 1976 vystavoval návrhy bižuterie v Jablonci nad Nisou, Brně a Karlových Varech, na jaře roku 2003 se do Čech vrátil s přehlídkou divadla-módy.

Mezi jeho jeho nejznámější kolekce patří 1000 let pádu Rusi, Agónie perestrojky ze sezóny 1990-1991, Tisící výročí ruského baptismu a Nostalgie krásy. Navrhoval též pro bývalou ženu ruského prezidenta Vladimira Putina Ljudmilu.

X X X

Golfista Obama se krčil v rohu. Momentka vystihla napětí při lovu Usámy

 V té malé místnosti se tísnili všichni – prezident Barack Obama, viceprezident Joe Biden, ministryně zahraničí Hillary Clintonová… Na tvářích se jim zračilo napětí, obavy a nejistota. Sledovali průběh operace Neptunovo kopí, při níž americké komando zabilo Usámu bin Ládina. Příběh ikonické momentky z podzemí Bílého domu přináší další díl seriálu Slavné fotografie.

„Od 11. září měla americká zpravodajská komunita jednu misi, jež byla nadřazená všem ostatním, alespoň emočně. Najít a zadržet nebo zabít Usámu bin Ládina,“ vzpomínal nejvyšší šéf amerických výzvědných služeb James Clapper na sekvenci událostí, které vedly k zabití strůjce největšího teroristického útoku na americké půdě. Potíž byla, že nejhledanější muž světa jako by se vypařil ze země.

Američané pracovali s více verzemi, kde se vůdce al-Káidy může skrývat. Podle některých byl v Pákistánu, podle jiných v Íránu. Žije v jeskyni, možná už je mrtvý – tajným službám přistávala na stole řada bizarních tipů. Podle jednoho pobýval nejznámější světový terorista v Berlíně.

Každá stopa se ukazovala být slepou uličkou. Obama však neměl v úmyslu nechat záležitost usnout. Během pravidelného briefingu zaúkoloval zpravodajskou komunitu, ať oživí jeden vychladlý případ. „Chci, abyste mě ohledně honu na bin Ládina informovali každé úterý v 16:30. I když nebude nic nového, co by se dalo hlásit,“ nařídil tehdejší ředitel CIA Leon Panetta svým podřízeným.

Kdo byl Usáma bin Ládin Bin Ládin pocházel z bohaté rodiny ze Saúdské Arábie. Založil a financoval činnost al-Káidy, v jejímž čele stál. Na svědomí měl řadu dalších atentátů včetně útoků na americká velvyslanectví v Keni a Tanzanii v roce 1998. Stál za útoky letadly na věže Světového obchodního centra 11. září 2001, který stál život 2 996 lidí. Po bin Ládinovi pátraly americké síly od roku 2001, kdy se mu podařilo uniknout při operaci amerických i afghánských sil v jeskynním komplexu Tora Bora na východě Afghánistánu.

Obnovené úsilí přineslo své ovoce. Agenti CIA při sledování dvou kurýrů spojovaných s bin Ládinem objevili v pákistánském Abbottábádu „místo, které vypadá jako pevnost“. Panettu to zaujalo. „Pevnost? Povězte mi víc.“

Komplex měl vpředu 3,6 metru vysoké zdi, vzadu dosahovaly výšky pěti a půl metru. Nebyl napojen na elektrické ani telefonní vedení. Hlavní dům měl jen málo oken. Pozemek byl rozdělen na různé části oddělené vnitřními zdmi, takže bylo obtížné se dostat z jedné do druhé. I balkón byl oddělen od zbytku světa stěnou. „Proč byste dávali na balkón stěnu kvůli soukromí? Není smyslem balkonu vidět ven?“ tázal se šéf CIA. I když to nikdo v té době nevyslovil nahlas, všichni měli tu samou myšlenku: tady se pravděpodobně skrývá bin Ládin.

Když zpravodajci o možnosti, že našli možné místo úkrytu teroristické lídra, informovali Obamu, sdělil jim dva specifické příkazy: „Zjistěte, co se zatraceně děje uvnitř toho areálu“ a „nikomu to neříkejte“. O nálezu dlouho věděla jen část lidí z Bílého domu a CIA, netušila o něm ministryně zahraničí, ministr obrany ani šéf náčelníků štábů.

Schůzky Mickey Mouse

Zatímco tajné služby pečlivě sledovaly dění v tajemném domě, v lednu 2011 prezident pověřil CIA, ať začne s armádou připravovat vojenskou akci. „Nevidím na tom nic zvlášť náročného kromě toho, že ten areál je velký,“ prohlásil tehdejší šéf Velitelství speciálních operací USA, admirál William Harry McRaven, když mu zpravodajci ukázali model bin Ládinova sídla. V Afghánistánu Američané prováděli deset až dvanáct podobných misí za noc.

Na stole byly tři možné typy vojenské operace. Použití bombardéru bylo rizikové, protože raketový úder mohl zasáhnout civilisty a znesnadnit identifikaci cíle. U dronu zase nebylo jisté, zda zacílí na správného jedince. Jako nejschůdnější se tak ukázalo vyslání komanda speciálních sil Navy SEALs, bez vědomí Pákistánců. Obama trval na tom, že o akci nesmí vědět žádná země.

Prezident se pravidelně setkával s bezpečnostními poradci, svými ministry, představiteli armády a tajných služeb, aby určil, jakým způsobem nejlépe postupovat. Schůze probíhaly mimo veškerý záznam, s vypnutými kamerami a mikrofony v Situační místnosti Bílého domu. Přezdívalo se jim „schůze Mickey Mouse“.

Činitelé měli k dispozici složku s 33 stránkami popisující úspěšnou operaci. A 33 stránkami popisujícími neúspěšnou akci. Museli vyřešit, co dělat, pokud se Usáma vzdá: vzít do zajetí, pokud je jasné, že se nechystá odpálit. Museli se též vypořádat s pochybnostmi, zda je bin Ládin skutečně v oblasti. Podle jedné analýzy byla pravděpodobnost 80 procent. Podle jiné 40 procent. „Podívejte, je to nevyhnutelně padesát na padesát. Prostě to budeme muset přijmout,“ prohlásil frustrovaný Obama.

Zbývala otázka, zda dát celé akci zelenou. Obamův tým byl nejednotný. Ministr obrany Robert Gates byl proti použití týmu SEALs a odkazoval na katastroficky neúspěšnou operaci záchrany zaměstnanců americké ambasády v Íránu, která v podstatě stála tehdejšího prezidenta Jimmy Cartera znovuzvolení. Biden se obával, zda v případě neúspěchu nemůže Obamu čekat Carterův osud. Znepokojovala jej též možná reakce Pákistánu. Negativní dopady na vztahy se spojeneckou zemí s jaderným arzenálem zmiňovala i Clintonová, která ale zároveň zdůrazňovala, že takovou příležitost už USA nemusí mít.

Obamu skutečně tlačil čas. Velitelství speciálních sil ho varovalo, že postupem času bude operace jen komplikovanější. A vždy hrozilo, že bin Ládin zmizí. V pátek 29. dubna tak Obama vyřkl konečné slovo: „Provedeme zátah.“

Golf, hraní karet a vegetariánské jídlo

V sobotu, den před zahájením operace, se odehrála událost, která možná měla na dějiny větší vliv než samotná likvidace teroristického lídra. Obama se svým týmem se rozhodli zúčasnit každoroční večeře s novináři, protože pro misi nebylo vhodné počasí. Během setkání se prezident vysmál Donaldu Trumpovi za jeho šíření konspirační teorie o Obamově neamerickém původu. Ješitný Trump reagoval křečovitým úsměvem, podle legendy to byl ale právě ten moment, kdy se po letech náznaků skutečně rozhodl kandidovat na prezidenta.

Obamu s Trumpem spojuje jedna věc: záliba v golfu. První černošský prezident pravidelně o víkendu chodil posílat míček do jamek. Učinil tak i v neděli, ač poněkud neochotně. „Možná bych neměl, je to tak divné hrát golf,“ neskrýval své rozpaky. Poradci ale měli jasno. Pokud by nešel, bylo by to podezřelé.

Obama se tak rozhodl ke kompromisu. Namísto obvyklých osmnácti jamek jich odehrál jen devět. Během hodinu a čtyřicet minut trvající doby, kdy americké vrtulníky vyletěly z Afghánistánu do Pákistánu, nebylo podle svědků beztak moc co dělat.

Obama a jeho nejbližší spolupracovníci zásah sledovali z takzvané Situační místnosti. Jde o konferenční a zpravodajské centrum umístěné pod západním křídlem Bílého domu, kde američtí prezidenti a jejich štáby zasedají během závažných bezpečnostních krizí. Prostor nechal zřídit John F. Kennedy v roce 1961 v reakci na tragický průběh invaze v Zátoce sviní.

Obama se potuloval mezi Situační místností a Oválnou pracovnou. Aby přišel na jiné myšlenky, hrál karty. Jelikož činitelé nevěděli, jak dlouho bude celá záležitost trvat, rozhodli se objednat jídlo. První návrh byl pizza, Clintonová ale chtělo něco „zdravějšího“. Její vegetariánské talíře příliš velké nadšení nevzbudily. Později přece jenom došlo i na pizzu.

Dramatický průběh operace

Na operaci se dohlíželo ze tří míst. Velitel speciálních sil řídil situaci z Afghánistánu, šéf CIA ji koordinoval z ústředí zpravodajské služby v Langley. V Bílém domě byl spojovacím činitelem šéf Velitelství speciálních operací letectva Spojených států Marshall B. Webb. Neseděl v Situační místnosti, ale v přilehlé menší konferenční místnosti.

„Každých deset minut tam někdo další zabloudil a řekl: ‚Tady to sledujete?‘,“ vzpomíná ředitel protiteroristického centra Mike Leiter. První byl Biden, poté Clintonová a ministr obrany Gates. Protože nikdo nechtěl rušit Webba při práci a nevěděl, jakým způsobem přesunout obrazovku do větší místnosti, všichni se tlačili na malém prostoru.

Včetně prezidenta Obamy, který do místnosti dorazil ve svém neformálním golfovém úboru. Webb mu chtěl uvolnit místo, ale Obama mu řekl, ať zůstane sedět, protože generál byl u počítače a koordinoval celou akci. Prezident si přitáhl židli a sedl si do kouta po Webbově pravici.

Během akce měl jeden z vrtulníků technickou poruchu a musel nouzově přistát. Podle zástupce poradce pro národní bezpečnost Bena Rhodese v ten okamžik bylo slyšet hromadné zadržení dechu, protože spadnutí vrtulníku a smrt amerických vojáků byl ten nejhorší možný scénář. „V mé se stále dokola přehrávaly katastrofické scény,“ vzpomínal Obama.

Vojáci z vrtulníku ale ihned všechny ubezpečili, že se nikomu nic nestalo. Mise mohla pokračovat, i když ne bez dramatickým momentů. Při vyražení dveří na komando začal pálit jeden z Usámových kurýrů. Vojáci ho zastřelili. Během operace zabili i druhého kurýra a jeho ženu. „Částečně mě to povzbudilo,“ popisuje Panetta své pocity po tom, co uslyšel střelbu. „Protože jsme narazili na odpor. Něco tam bylo a to něco klidně mohl být bin Ládin.“

Napjatý Obama, Clintonová zakrývající si ústa

„Mluvili jen málo. Jen pozorovali speciální síly,“ vzpomíná fotograf Pete Souza na napjaté chvíle. Nepamatuje si přesně, kdy ikonickou fotku pořídil. Bylo to někdy ke konci zátahu. „Myslím si, že to bylo, když speciální síly byly uvnitř domu a na videu nebylo vidět, co se děje.“

Na fotce zaujme Clintonová, která si drží ruku před ústy. Ani ona si není jista, zda její gesto bylo důsledkem napětí nebo zda jednoduše nechtěla kýchat na ostatní kvůli jarní alergii.

Samotný Obama je na fotce nakloněný dopředu, se soustředěnou tváří. „Během dne zásahu se prezident choval klidně a vyrovnaně, ale v jeho tváři jsem viděl obavy. Je to dobrá momentka. Vnitřně se s tím zásahem ztotožnil. Věděl, že když to povolil, mohlo by to dopadnout velmi špatně,“ řekl Obamův tehdejší protiteroristický poradce a pozdější šéf CIA John Brennan.

Podle Panetty nastalo po vniknutí do domu a střelbě „patnáct minut ticha, pravděpodobně nejdelších patnáct minut mého života“. Když se členové ozvali, měli pro napjaté posluchače dobré zprávy. „Geronimo EKIA,“ mohl šéf CIA oznámit do Bílého domu. EKIA je zkratka pro nepřítel zabitý v akci (Enemy Killed in Action). A Geronimo? To bylo krycí jméno pro teroristického vůdce. Skutečnost, že strůjce jedenáctého září byl pojmenován po slavném apačském náčelníkovi vzbudila později kontroverzi u domorodých obyvatel Ameriky.

Podle fotografa šlo na tvářích lidí v Bílém domě vidět pocity štěstí a jistou forma úlevy. Nikdo ale nejásal a triumfálně si neplácal rukou. Biden poklepal Obamovi na rameno a řekl mu: „Dobrá práce, šéfe.“ Prezident si potřásl rukama s ostatními a poděkoval jim za práci. Zároveň ale dodal, že chce hned být informován, až se americké komando dostane z pákistánského vzdušného prostoru.

Pákistánci rychle zjistili, co se stalo. „Gratuluji, zabili jste Usámu bin Ládina,“ sdělil svému americkému protějšku Miku Mullenovi šéf pákistánského sboru náčelníků Ašfak Kajání. Až po této gratulaci se Obama rozhodl informovat o smrti nejďábelštějšího nepřítele USA v moderních dějinách i národ. Američané se radovali v ulicích.

Operace slavila úspěch i na filmovém poli. Její dramatický průběh zaznamenal hollywoodský film 30 minut po půlnoci (Zero Dark Thirty). Fotka Obamy a jeho společníků při sledování akce v přímém přenosu se také stala jasnou inspirací pro scénu zásahu proti lídrovi teroristů ve špionážním seriálu Homeland.

Jen ve filmových snímcích ale zabití hlavního „záporáka“ vede ke konci válek. Skutečný svět je složitější. Válka s terorem zuřila dále a v následujících letech dosáhla svého vrcholu. V Iráku se z lůna al-Káidy vynořila její ještě nebezpečnější, brutálnější, efektnější a zlovolnější mutace – Islámský stát. I její lídr však padl z příkazu amerického prezidenta. To je už však jiný příběh.

X X X

Marseille decimuje válka drogových gangů, po hromadné rvačce je pět podobaných

V jihofrancouzském městě Marseille se v noci na neděli popralo asi 40 lidí, násilnou potyčku ukončil až zásah policie. Několik účastníků mělo nože, byla slyšet střelba a jedno auto cíleně vjelo do skupinky osob. Podle prvních zpráv je nejméně pět pobodaných, píše server deníku Le Figaro.

 Podle některých francouzských médií násilnosti souvisí s drogovou válkou dvou znepřátelených gangů. Podle stanice TF1 byla nedělní rvačka vyhroceným sporem dvou rodin kvůli domácímu násilí. Ve stejné čtvrti Félix Pyat se střílelo i minulý týden, policie na místě našla čtyři postřelené a pistoli.

V Marseille je několik čtvrtí prodchnutých kriminalitou spojenou s distribucí drog, k přestřelkám v nich dochází prakticky každý týden. Od začátku roku ve druhém největším francouzském městě zemřelo 14 lidí při incidentech spojených s distribucí omamných látek, píše Le Figaro. BFM TV uvádí 17 mrtvých.

V centru drogové války jsou gangy Yoda a Maga, jejich jména se objevují nasprejovaná na zdech po celém městě. Obyvatelé dotčených částí Marseille se večer neodvažují vycházet z domu, aby je nezasáhla zbloudilá kulka, píše BFM TV. Spor se vede o oblast poblíž dálnice, která je strategická svou snadnou dostupností pro klienty v autech.

„Je to válka, kterou v Marseille vedou dva velké klany obchodníků s drogami. Dva klany, které jsou silně ozbrojené a které vedou tuto bitvu prostřednictvím jiných, kteří páchají vraždy,“ uvedla policejní prefektka z Bouches-du-Rhône Frédérique Camilleriová.

Do obchodu s drogami se zapojují stále mladší lidé, mnohdy jim je jen 14 až 16 let. Podle soudce pro mladistvé je to záměr, protože jim hrozí nižší tresty a ještě nemají záznam v rejstříku a nejsou proto v hledáčku policie.

V reakci na zhoršující se situaci ve městě ministerstvo vnitra v roce 2021 zřídilo speciální protidrogovou jednotku CRS 8. Policejní prefektka si její výkon chválí. „Ve čtvrti Paternelle jsou čtyři místa, kde se prodávají drogy. Dříve měly obrat 80 000 eur (1,9 milionu korun) denně, dnes jsou na 2 000 eur (47 000 korun) denně,“ uvedla Camilleriová.

X X X

Tajná služba chce neomezený přístup k citlivým informacím o hazardu. Včetně registru vyloučených hráčů

 Bezpečnostní informační služba (BIS), tedy civilní kontrarozvědka, požaduje pro sebe i pro zbývající dvě tuzemské tajné služby neomezený přístup k citlivým informacím o hazardu. Jeho provozovatelé mají povinnost pravidelně hlásit úřadům například to, kolik peněz v daném období v hernách nebo kasinech „protočili”, stejně jako chronologický průběh svých her. A BIS chce do těchto dat vidět. Týká se to i nedávno zřízeného rejstříku osob vyloučených z hraní hazardních her.

Dosud měly do těchto databází přístup kromě příslušných správních orgánů jen soudy a orgány činné v trestním řízení, Probační a mediační služba nebo Národní bezpečnostní úřad, a to pro účely provádění bezpečnostních prověrek. Právě kvůli nim teď ministerstvo financí v novele zákona o hazardních hrách navrhuje, aby se zpřístupnily také pro zpravodajské služby, protože ty se na takzvaném bezpečnostním řízení rovněž podílejí.

Návrh novely nicméně výslovně stanovuje, že tajné služby by měly mít citlivé informace o hazardu k dispozici právě jen pro účely těchto řízení. BIS ale požaduje přístup neomezený. Vyplývá to ze znění protinávrhů kontrarozvědky, zanesených ve veřejně dostupném meziresortním připomínkovém řízení.

„Zpravodajské služby České republiky by měly mít možnost žádat o informace ve vztahu k celé své působnosti, a nikoliv jen v rámci bezpečnostního řízení,” zní velmi stručné odůvodnění zásadní připomínky BIS.

Kromě ní existuje v česku ještě civilní rozvědka, tedy Úřad pro zahraniční styky a informace, a také Vojenské zpravodajství, které v sobě zahrnuje vojenskou rozvědku i kontrarozvědku. Tyto služby spadají pod ministerstva vnitra a obrany, ani jeden z těchto resortů ale podobnou úpravu kompetencí jako BIS nepožaduje.

Zda ministerstvo financí návrhu kontrarozvědky vyhoví, není v tuto chvíli  jasné. Novela zákona zatím počítá s tím, že mlčenlivost by bylo možné nově prolomit například obecně ve prospěch správce daně.

„Současná právní úprava byla vázána pouze na správce daně z hazardních her, což bránilo efektivnímu využití získaných informací např. pro účely správy daní z příjmů,” vysvětlil resort v důvodové zprávě ke svému návrhu.

Strážce státní kasy ale dodává, že správce daně může citlivé informace požadovat pouze tehdy, pokud je nezbytně potřebuje pro účely výkonu správy daní.

„Nejedná se tedy o absolutní prolomení mlčenlivosti pro jakéhokoliv správce daně a kdykoliv,” poznamenává ministerstvo financí.

Ze znění požadavku BIS přitom vyplývá, že tajná služba si nárokuje právě takový „generální” přístup kdykoliv a z jakéhokoliv důvodu.

Zatímto ministerský návrh totiž v tomto směru zpravodajské služby uvádí jen v souvislosti se zmíněným bezpečnostním řízením, BIS pro sebe a další dvě tajné služby požaduje zařazení zcela nového bodu příslušného paragrafu. Ten by měl určit, že zpravodajci by měli mít nárok na informace z takzvaného výkaznictví a z rejstříku vyloučených osob bez jakýchkoliv dalších podmínek.

Rozsah informací, které provozovatelé hazardu musejí odevzdávat pravidelně ministerstvu financí, resp. celním úřadům, stanovuje takzvaná reportingová vyhláška.

Podle ní se data předávají elektronicky, a to tak, aby z nich byl zřejmý průběh hry a pohyb peněz nebo žetonů.

„Ze vzdáleného přístupu musí být zřejmý chronologický přehled o herních a finančních datech. To jsou data poskytující přehled o finančních tocích a herních procesech souvisejících s danou hazardní hrou,” popisuje to ministerstvo financí.

V rejstříku vyloučených hráčů, který začal fungovat před dvěma lety, jsou pak ze zákona zapsaní lidé, kteří čerpají dávky, ale i neplatiči výživného, lidé v insolvenci či společně posuzované osoby pro dávky.

Lidé zapsaní v rejstříku nemohou hrát hazardní hry v kasinech či hernách, resp. je provozovatel nesmí vpustit do herního prostoru a nesmí jim ani umožnit zřídit nebo používat uživatelské konto. Zákaz se týká i kurzových sázek, dále pak všech hazardních her, pokud jsou provozovány po internetu.  Tomáš Svoboda, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

Sparta zdolala Plzeň a dotáhla Slavii. Infarktový zápas rozhodl gól ve 14. minutě nastavení

Fotbalisté pražské Sparty porazili ve šlágru 29. kola první ligy obhájce titulu Plzeň 2:1 gólem z penalty ve 14. minutě nastavení. Letenští za vedoucím městským rivalem Slavií v tabulce zaostávají kolo před koncem základní části o skóre.