Generál Pavel jako pozdější předseda vojenského výboru NATO musel projít nejpřísnějšími bezpečnostními prověrkami. Jenže na stejné místo prošel prověrkou i bývalý generál wehrmachtu Adolf Heusinger, který připravoval plány Hitlerovi na invazi do Polska a Sovětského svazu.

Kromě Heusingera úspěšně prověrkou na stejný post prošel i Johaness Steinhoff, který byl stíhacím pilotem luftwaffe. Oba však minulosti zastávali post předsedy vojenského výboru NATO.

X X X

PAVEL  OD  KOMUNISTŮ  K  NACISTŮM   A  FAŠISTŮM  HITLERA,  KTEŘÍ  JSOU  STÁLE  V  NĚMECKU  A  TAKÉ  NA  UKRAJINĚ

PROTO  RUSKO  ZAČALO  VYKLÍZENÍ  NACISTŮ  Z  UKRAJINY

NĚMCI  SE  HÁDAJÍ  S  USA  O  TANKY  PRO  UKRAJINU  NA  NIČENÍ  ZEMĚ  A  ZABÍJENÍ  LIDÍ

 Němci se hádají s Američany o tancích pro Ukrajinu. Berlín má na USA zásadní požadavek

Ukrajina dostane od Západu vytoužené tanky. Ještě se ale neví, kolik jich bude a kdo všechno moderní techniku skutečně pošle. Za oponou veřejných prohlášení se totiž o podobě pomoci přou Němci s Američany. Berlín údajně chce, aby Washington poslal Ukrajině supermoderní tanky Abrams, jinak prý nedá zelenou dodávce svých Leopardů.

Už už to vypadalo, že Západ dospěl ke kdysi těžko uvěřitelné shodě a zaplaví Ukrajinu dodávkami tanků. Jenže ono to nebude tak jednoduché. Británie sice odklepla export zhruba deseti tanků Challenger 2, další těžká technika ale na cestě není.

Tak trochu se opakuje průběh událostí z minulého roku, kdy Evropa chtěla schvalovat pomoc pro Kyjev, ale Německo mělo své výhrady. Teď je to znovu Berlín, který blokuje hladký průběh „tankové diplomacie“. Má totiž v rukou exportní licenci na tanky Leopard 2, které mají kromě Němců například Poláci nebo Finové.

Německo se ale o tancích baví překvapivě se Spojenými státy, které s Leopardy na první pohled nemají nic společného. Nový německý ministr obrany Boris Pistorius ve čtvrtek označil USA za hlavního spojence Německa, strany se ale zjevně na všem neshodnou.

Podle BBC prosakuje informace, že Berlín požaduje po Washingtonu, aby do válečné zóny poslal své vlajkové tanky Abrams. Jinak prý nedovolí spojencům poslat na Ukrajinu Leopardy. Přitom i samotné Německo zvažuje, že by tanky poslalo. O konkrétních počtech nebo datu expedice ale zatím mlčí.

 Po tancích Abrams Ukrajina dlouho pokukuje, USA se ale vytrvale zdráhají techniku poslat. Apel ze strany Berlína je tak staví do nevýhodné pozice. Prozatím Američané posílali Ukrajině spíše starší techniku, dodat tanky Abrams, to by ale znamenalo poslat kus prvotřídní výzbroje.

„Tank Abrams je velmi komplikovaný kus techniky. Vysoce nákladný. Je obtížné se s ním naučit pracovat. Má turbínový motor,“ sdělil důvody pro váhání Colin Kahl, vrchní bezpečnostní poradce Pentagonu.

Proč Němci otálejí?

Berlínská zpravodajka BBC Jenny Hillová se zamýšlela nad tím, proč Němci protahují jednání o Leopardech. Podle ní je hlavní „brzdou“ kancléř Olaf Scholz. Například vicekancléř Robert Habeck je totiž rétoricky směrem k Ukrajině mnohem více nakloněný.

Hillová se domnívá, že Scholz má obavy z tvrdé reakce Moskvy, pokud by Německo těžkou vojenskou techniku na Ukrajinu skutečně poslalo. Roli může hrát podle ní i symbolika. Berlín možná nechce, aby se německé tanky znovu proháněly na Ukrajině – na místech, kde zabíjely za druhé světové války.

BBC také upozornila, že německá armáda se nenachází v kdovíjak akceschopném stavu. Kdyby přece jen Berlín chtěl Leopardy poslat, musely by nejprve do opravy a na technickou kontrolu. To by dodávky mohlo zpozdit o dalších několik měsíců.

X X X

ZÁPAD  ROZHODNE  O  OSUDU  UKRAJINY:  USA,  NĚMECKO,  ANGLIE  A  SPOL

CNN: Ukrajina bude chtít vždycky víc. Západ rozhodne, jestli má Kyjev přežít, nebo vyhrát

Západ nadále stupňuje finanční i vojenskou pomoc Ukrajině. Z analýzy americké CNN vyplývá, že státy v čele s USA přicházejí k další křižovatce, na které se musí rozhodnout, kam až chtějí podporu Kyjeva vystupňovat. Je cílem Západu vyhnat Rusy z Krymu a Donbasu, nebo jde „jen“ o to, aby Ukrajina přežila?

Začalo to slovní podporou, penězi, helmami a skončilo moderními raketovými systémy a tanky. Západ od začátku války průběžně stupňuje pomoc Ukrajině a každým dalším měsícem slibuje Kyjevu něco, co by v minulosti bývalo nemyslitelné.

Analytik CNN Stephen Collinson se domnívá, že Západ rozjel těžkou partii a musí si ujasnit taktiku. Co je opravdu cílem spojenců Ukrajiny? Jak daleko jsou ochotni zajít? „Je Západ odhodlaný pomoci Ukrajině vyhnat útočníka z celého svého území? To je cíl, který by mohl způsobit v Moskvě politický chaos a potenciálně i svržení Putina. Nebo je cílem dát Ukrajině dost na to, aby mohla přežít, ale málo na to, aby mohla vyhrát?“

Deset tanků? Ukrajina potřebuje víc

Stále existuje jistý rozpor mezi tím, co státy Západu Ukrajině slibují, a tím, co do válečné zóny reálně posílají. Americký generál ve výslužbě Wesley Clark se domnívá, že když Rusko neustupuje, neměl by ustoupit ani Západ. Spojenci by měli naopak více na Moskvu tlačit.

„Musíme dát Ukrajině zbraně, aby mohla Rusy vyhnat. Putin mobilizuje více jednotek, plánuje další ofenzivu. Je krásné, že jim dáváme deset tanků z Británie. Deset tanků? Ukrajina jich potřebuje tak 300, 500. Je skvělé, že se snažíme poslat jim více houfnic. Jenže to není dost. Musíme to brát opravdu vážně,“ rýpl si Clark pro CNN.

 I když chce Velká Británie v první vlně poslat Ukrajině „jen“ deset tanků, rozhodnutí má obrovský symbolický význam. Státy dosud odmítaly poslat Kyjevu moderní tanky, o které tolik žádal. Londýn může spustit další kaskádu pomoci. O poslání tanků uvažují i Polsko, Francie nebo Německo.

Německo drží osudí

Analytik CNN Collinson soudí, že je přirozené, že Ukrajina ze své zoufalé pozice bude chtít stále víc a víc. Bude to Západ, který určí limity, a nebo řekne, že Rusko je zapotřebí porazit za každou cenu.

Důležitou roli v rozhodování o objemu ukrajinské pomoci zřejmě vedle USA sehraje Německo. Experti si všímají, že Berlín naprosto změnil rétoriku, a dokonce nevylučuje, že sám pošle Ukrajině tanky.

„Jsem pevně přesvědčený, že kancléř Scholz o tom rozhodne. Jsme svědky velmi důležitého bodu zlomu v mentalitě Německa,“ sdělil litevský prezident Gitanas Nauseda.

X X X

BABIŠ  PAVLOVI:  S  MASOVÝM  VRAHEM  LIDÍ  BYCH  SE  NECHLUBIL

Fotkou s masovým vrahem Gerasimovem bych se nechlubil. Babiš se ostře pustil do Pavla

Armádní generál ve výslužbě Petr Pavel sdílel po výtkách šéfa hnutí ANO Andreje Babiše své fotky s vysokými představiteli jiných států. Mezi nimi i fotografii Valerije Gerasimova – náčelníka ruského generálního štábu a velitele okupačních vojsk nasazených na Ukrajině. „Fotkou s masovým vrahem bych se fakt nechlubil,“ prohlásil vzápětí expremiér, který přitom sám v poslední době mluví o tom, že je třeba s ruským agresorem vyjednávat o míru. Pavel následně na sociálních sítích uvedl, že jednání bylo potřeba, aby se dále neeskaloval konflikt mezi Ruskem a NATO.

„Pokud se pan Pavel chlubí kontakty, tak nechť ukáže fotky s nějakým prezidentem nebo světovým politikem,“ vyzval Babiš bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR a někdejšího šéfa vojenského výboru NATO.

Netrvalo dlouho a Pavel výzvu přijal – na sociálních sítích sdílel video s fotogalerií. Z příspěvku je patrné, že Pavel v minulosti jednal například s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem, s bývalým prezidentem USA Donaldem Trumpem, papežem Janem Pavlem II., českým exprezidentem Václavem Havlem, ale také s náčelníkem ruského generálního štábu Valerijem Gerasimovem.

Ten se před týdnem stal velitelem okupačních vojsk nasazených na Ukrajině. Společně s ruským prezidentem Vladimirem Putinem či ruským ministrem obrany Sergejem Šojguem je pak Gerasimov přímo odpovědný za vypuknutí ruské invaze a za zvěrstva, která ruská armáda na Ukrajině páchá.

Babiš si později do Pavla kvůli fotografii s Gerasimovem znovu rýpnul. „Fotkou s masovým vrahem bych se fakt nechlubil,“ prohlásil. Částečné kritice čelil Pavel i na Twitteru pod svým příspěvkem. „Není tam ten Gerasimov trochu navíc?“ ptal se novinář Robert Břešťan.

Pavel následně zveřejnil na Facebooku svou reakci. „Můj protikandidát sdílel moji fotku s Gerasimovem a napsal, že by se jí nechlubil. Na tyto nesmysly budu reagovat věcně. Po ruské anexi Krymu jsem přesvědčil Gerasimova k jednání na nejvyšší vojenské úrovni, kde jsem zastupoval celé NATO. Jednání s Rusy bylo potřeba, abychom předešli incidentům, které by mohly vést k eskalaci a konfliktu mezi Ruskem a Aliancí. Výsledky jednání ocenili všichni naši spojenci v Alianci,“ napsal.

Pavel: Jednání bylo tvrdé

Podle politologa Jana Kubáčka může fotka s Gerasimovem Pavlovi částečně uškodit. „Babišovy voliče tato strkanice nijak neovlivní. Ta fotka ale může odradit část voličů Petra Pavla, zvlášť těch, kteří pochází od Danuše Nerudové, Pavla Fischera či Marka Hilšera,“ zhodnotil.

 Pavel se s Gerasimovem setkal, když sloužil jako předseda vojenského výboru NATO. Jednání se strůjcem ruské invaze na Ukrajinu označil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS ze velmi tvrdé.

Mnoho podporovatelů Pavla nicméně s fotografií nemá žádný problém. „Petr Pavel s ním nebyl na přátelské snídani, ale zastupoval NATO a dělal svou práci. Babiš se také chlubí, že prý dokáže jednat i s Ruskem,“ stojí ve výčtu komentářů.

Pravdou je, že Babiš v případě ukrajinsko-ruského konfliktu často mluví o mírovém vyjednávání. Dosažení míru je podle něj důvodem, proč letěl navštívit francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten s Putinem udržuje telefonický kontakt. Představitelé Ukrajiny i někteří západní politici za to francouzskou hlavu státu často kritizují. Nelíbí se jim, že jedná s agresorem a zločincem.

I Babiš čelí kritice za některé fotografie. Lidé mu v poslední době často předhazují například společnou fotku s Ivanem Jonákem, kontroverzním podnikatelem, který se proslavil především v 90. letech i díky vyhlášenému klubu Discoland Sylvie. Jonák nakonec skončil ve vězení kvůli objednávce vraždy své manželky Ludwiky. Na svobodu se dostal v roce 2014, o dva roky později zemřel.

X X X

HITLER  CHTĚL  ZA  KAŽDOU   CENU  ČR  A  SR

PAVEL  TEĎ  CHCE  SLOUŽIT  NĚMECKU,  ABY  DOSTALO  UKRAJINU,  KTEROU  CHTĚL  I  HITLER

Hitler chtěl Československo stůj co stůj. Jak dlouho bychom Němcům dokázali vzdorovat?

Adolf Hitler měl Československo spolu s Rakouskem na předních pozicích oblastí, které chtěl obsadit. Existoval dokonce odhad, jak dlouho bychom se v případě mobilizace dokázali bránit.

Okolnosti, kvůli kterým byla rozpoutána druhá světová válka, jsou dobře známé. Nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a krátce nato vyhlásily Francie, Spojené království a státy Commonwealthu Německu válku. Ve skutečnosti už ale mohl ozbrojený konflikt začít o rok dříve, nebýt podepsání Mnichovské dohody, skrze kterou chtěly západní mocnosti zachovat v Evropě mír. Pro naši zemi ovšem znamenala ztrátu pohraničních oblastí, následně vedla ke zřízení protektorátu Čechy a Morava a hlavně neodvrátila válku. O vstupu na naše území se ovšem v Německu rozhodlo už na sklonku roku 1937, konkrétně na zasedání říšské vlády a vojenských představitelů.

Stížnosti jako záminka k politickým prohlášením

Adolf Hitler svolal schůzi v odpovědi na stížnosti admirála Ericha Raedera, který požadoval navýšení rozpočtu pro námořnictvo, ale hlavně zvýšení dodávek surového materiálu na stavbu nových plavidel. Hrozil, že v opačném případě jsou plány rozšíření a modernizace námořnictva ve vážném ohrožení a hodlal přimět Hitlera k reakci. Proti však stáli i velitelé letectva, resp. pěchoty, kteří se nechtěli vzdát svých přídělů oceli a naznačovali, že mají v celém procesu před námořnictvem přednost.

Už když Adolf Hitler schůzi svolával, věděl, že ji bude chtít využít k všeobecnému vyjádření k budoucnosti směřování zahraniční politiky. To ostatně podtrhnul i vyjádřením, že prohlášení má být v případě jeho smrti použito jako politický testament, takže už dopředu vzbuzoval Hitlerův projev značná očekávání.

Obsahem jeho prohlášení bylo zdůraznění, že politický a ekonomický útlak, ve kterém se Německo nachází po první světové válce, již překročil únosnou mez a jediná cesta ven je skrze Lebensraum, tedy přesněji koncept boje o životní prostor. Na základě myšlenek geopolitika Friedricha Ratzela považoval Hitler za nutné zaručit podporu skupinám obyvatel, žijícím sice na území cizího státu, ale stále se hlásícím k Německu.

Tím se automaticky dostalo do ohrožení Rakousko a samozřejmě Československo, kde v pohraničí žila početná německá menšina, která se stala záminkou k agresivní mezinárodní politice a budoucímu kladení nároků na územní části naší země. Hitler nicméně Ratzelovu tezi zneužil, obalil ji nadřazeností německé či árijské rasy a nepřítele viděl jako rasisticky motivovaného.

 Dokud nebude pozdě…

Důležitou motivací, proč Hitler otevřeně mluvil o anexi částí Rakouska a Československa, bylo také setrvalé zvyšování úrovně armád Velké Británie a Francie. Podle Hitlera sice ještě tyto země nedosahovaly vojenských kvalit Německa, sám ovšem připustil, že se propast zmenšuje a iniciativa, která stála na německé straně, by mohla vyprchat. Hitler byl ochotný jednat v horizontu pěti až šesti let, než se dva „zlostí pohánění nepřátelé“ přiblíží ve zbrojení Německu, což nakonec nesplnil.

Nejprve nechal v červnu 1937 vypracovat plán Fall Grün, který detailně popsal způsob, jakým dojde k vojenskému převzetí Československa, a následně v září 1938 přiměl zástupce Velké Británie, Francie a Itálie, aby souhlasili s postoupením našeho pohraničí Německu. Stalo se tak 10. října 1938, necelý rok poté, kdy Hitler v Berlíně mluvil o 5–6letém plánu.

Dodnes panují dohady, jak by se historie vyvíjela, kdyby se Československo bránilo. Dáme-li stranou zradu, kterou se na nás s vidinou zachování míru dopustili západní spojenci, armáda Československa čítala po mobilizaci 1,5 milionů vojáků, ovládajících systém pohraničních opevnění. Britský vojenský atašé v Praze, podplukovník H. T. C. Stronge, odhadoval, že by Československo mohlo zcela o samotě vzdorovat Německu přibližně tři měsíce, s podporou Francie, Sovětského svazu případě Velké Británie však po neomezenou dobu. Jak by obrana naší země proti agresorovi, který rozpoutal během jediného století dva světové konflikty, dopadla, to se už nikdy nedozvíme. Československo se rozhodlo přijmout podmínky Mnichovské dohody a zbytek je historie.

X X X

TĚŽKÉ  BOJE  U  KYJEVA   NA  UKRAJINĚ  S  HITLEREM

Největší obklíčení historie: Sověti přišli u Kyjeva o 700 000 vojáků, Hitler pak krutě zaplatil

 V největší obkličovací operaci všech dob Němci na podzim 1941 zajali východně od Kyjeva přes 660 000 sovětských vojáků.

Dva měsíce po útoku na Sovětský svaz se v srpnu 1941 na jižním úseku sovětsko-německé fronty vytvořil západně od Kyjeva velký výběžek. Rudá armáda v něm soustředila početné síly ve snaze ubránit hlavní město Ukrajiny a německá Skupina armád Jih vedená generálem Gerdem von Rundstedtem tady narazila na vůbec největší odpor ze všech útočících armád wehrmachtu.

Aby měli Němci na jihu větší šanci na úspěch, souhlasil nakonec Adolf Hitler neochotně s odkloněním části tankových jednotek generála Hanse Guderiana určených k útoku na Moskvu směrem na Ukrajinu. Proti Guderianovým tankistům se měly z jihu vydat tanky generálplukovníka Ewalda von Kleista a pokusit se uzavřít sovětské jednotky v obřím kotli.

Obklíčení, k němuž nemuselo dojít

Německé tankové armády rychle postupovaly. Už 12. září Kleistova 1. tanková skupina vyrazila ze svého předmostí na východním břehu Dněpru u měst Čerkasy a Kremenčuk na sever a přeťala týl Jihozápadního frontu. O čtyři dny později navázala u města Lochvica asi 200 km za Kyjevem kontakt s Guderianovou 2. tankovou skupinou postupující ze severu. V obřím kotli uvízlo pět sovětských armád.

Hrozba obklíčení nebyla pro Rudou armádu ničím novým. Už 1. srpna se tankistům Kleistovy 1. tankové skupiny podařilo v kotli u 45tisícového města Umaň obklíčit a zajmout přes 100 000 sovětských vojáků. I proto v případě Kyjeva žádal velitel Jihozápadního frontu a pozdější maršál Sovětského svazu Semjon Michajlovič Buďonnyj J. V. Stalina, aby povolil Rudé armádě taktický ústup. Stalin ale trval na obraně každého metru půdy a 13. září Buďonného odvolal. Obranu Kyjeva začal řídit generál Michail Kirponos.

Vlastní město Kyjev bránilo asi 100 000 mužů, kteří ale nakonec museli 19. srpna město vyklidit. Zničili za sebou všechny mosty přes Dněpr, jejich jediná ústupová cesta vedla do obřího kotle vytvořeného v zázemí Kyjeva německými tankovými svazy. Obránci Kyjeva se tak jen přidali k již obklíčeným jednotkám, díky čemuž se na konci září v kotli tísnilo již kolem 700 000 mužů.

V jediné vojenské operaci se tak Němcům podařilo obklíčit prakticky celý Jihozápadní front. Pomocí dělostřelectva, letadel, pěchoty a tanků v následujících dnech systematicky zmenšovali okruh obklíčení, přičemž likvidovali promíchané sovětské jednotky jednu po druhé. Do 2. října, kdy kotel zanikl, ztratila Rudá armáda přes 660 000 zajatých, zabitých a raněných vojáků. Bylo zničeno celkem 45 divizí, z obklíčení se probilo jen asi 15 000 mužů, generál Kirponos padl.

Adolf Hitler nazval bitvu o Kyjev největší bitvou historie, ve skutečnosti ale za drtivé vítězství zaplatil vysokou cenu. Útok na Moskvu se kvůli tomu opozdil o jeden cenný měsíc, což mělo mít později katastrofální následky.

X X X

VOJÁK  PAVEL  SE  VŮBEC  NESNAŽIL  A  NESNAŽÍ  POMOCI  LIDEM  BEZ  BYTŮ  V  ČR

Otřesný případ nalezeného těla bez hlavy v Berounce. Muže mohl zabít bezdomovec

Policisté vytvořili speciální tým pro vyšetření případu nalezení těla bez hlavy v řece Berounce. Jsou přesvědčeni, že nešlo o nešťastnou náhodu. Oběť zřejmě pocházela z bezdomovecké komunity a její kamarádi si myslí, že pachatelem by mohl být někdo z nich. Některé osoby bez domova již policie vyslýchala.

„Policejní orgán odboru obecné kriminality krajského ředitelství Plzeňského kraje zahájil úkony ve věci zločinu vraždy v souvislosti s nálezem těla,“ uvedl Jaroslav Vild, ředitel Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje. Dále řekl, že tělo neslo známky několika bodnořezných ran. Tělo vyšetřovatelé našli bez hlavy.

„Určitě tam bude nějaký sadistický sklon, a to silný. Někde v tichosti někoho pomaličku rozřezávat – to není ani u běžných sadistů zvykem,“ řekl CNN Prima NEWS psychoterapeut Miroslav Jirman.

V kapse našli vyšetřovatelé občanku, podle které mělo jít o asi třiatřicetiletého muže ze Slovenska, který měl žít na ulici. Podle Vilda se měl čin odehrát v bezdomovecké komunitě. Jeho kamarády už kriminalisté vyslechli. „Byl jsem dvě a půl hodiny na policii,“ řekl redakci bezdomovec Standa. Sám má podezření na čtyři osoby, které v den vraždy zmizeli.

„Nejsme si jisti jeho totožností, intenzivně na případu pracujeme. Byl vytvořen speciální tým,“ uvedl Vild. Mělo by se jednat o deset kriminalistů, kteří se tomuto případu usilovně věnují. Pracují s několika verzemi, které ale policie s ohledem na vyšetřování nechce prozradit, stejně tak jako výsledky pitvy.

Pokud se podaří pachatele vypátrat, může si za vraždu odsedět ve vězení až 18 let. V úvahu však údajně připadá i výjimečný trest.

X X X

BABIŠ  NA  BESEDĚ  V  BENEŠOVĚ  U  PRAHY,  LIDÉ  HO  VÍTALI

Předseda hnutí ANO a prezidentský kandidát Andrej Babiš přijel týden před druhým kolem voleb do Benešova, kde se setkal s občany v městském divadle. Skupina desítek odpůrců ho přivítala skandováním hesla „Babiše do koše!“ a hlasitým pískáním. V sále pak Babiš sklidil ovace podporovatelů, na které čekalo malé pohoštění.

 Krátce po páté hodině se před městským divadlem v Benešově sešla asi dvacítka Babišových odpůrců. „Benešov není Babišov! Lháře a estébáka na Hradě nechceme,“ prohlašovali. „Chceme slušného prezidenta. Babiši, přestaň morálně devastovat český národ,“ zněla hesla na jejich transparentech.

O půl hodiny později už čekalo u kostela téměř padesát lidí, kteří po příjezdu kandidáta vypískali. „Babiše do koše,“ křičeli na předsedu hnutí ANO jeho odpůrci, kterých byla před divadlem přesila.

Za kandidáta se postavil pouze jediný kolemjdoucí. „Zvolte si lampasáka, kreténi vylízaní,“ řekl asi šedesátiletý muž s odkazem na Babišova protikandidáta Petra Pavla.

V sále pak panuje naprosto odlišná atmosféra. Babiše přišlo podpořit na 400 lidí. Pro každého byl na židlích připravený balíček s propagačními materiály, Babišovy předvolební noviny, loupák a lahev s vodou. V předsálí pak byly k dostání některé Babišovy knihy.

Pavel na Hrad, znělo z vestibulu

Babiš poděkoval voličům, kteří ho přišli volit v prvním kole prezidentské volby, a sdělil svůj předvolební program na další dny. V průběhu vystoupení jeho proslov přerušoval smích a potlesk přítomných.

„Koukali jste na debatu na Blesku? Namazal jsem si Pavla na chleba,“ řekl Babiš a pokračoval, že jeho soupeř je podle něj kandidátem pětikoalice. „Pan Pavel je kandidát vlády,“ podotkl předseda hnutí ANO o svém protikandidátovi.

Část lidí z davu ale s Babišem nesouhlasilo, podporují Petra Pavla. „Hlavně je dobrej,“ vykřikla asi čtyřicetiletá žena. Babišovi podporovatelé ji vyzvali, aby ze sálu odešla. Z předsálí byl za zavřenými dveřmi slyšet křik a pískání odpůrců, organizátoři je ale dovnitř nechtěli pustit. „Pavel na Hrad,“ znělo z vestibulu.

Babiš rozehrál setkání jako diskusi s občany, v úvodu si však nechal slovo a ve čtyřiceti minutách se stihl vyjádřit k desítkám témat – k migrační krizi, emisním povolenkám, eurozóně nebo cenám potravin. V jeho proslovu zazněla také témata jako úrokové sazby bank, problémy samoživitelek, které nemají na nájem, nebo propad reálných mezd.

Velkou část debaty věnoval předseda hnutí ANO tomu, jak by vyřešil válku na Ukrajině. „Já jsem nikdy o válce nemluvil, to (premiér Petr) Fiala řekl, že jsme ve válce. Mír není iluze, proto bych chtěl zorganizovat v Praze mírový summit,“ řekl Babiš, za což si vysloužil potlesk voličů.

Babiš by v souvislosti s řešením války oslovil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, následně země V4 a tureckého prezidenta Recepa Erdogana. „Po druhé světové válce taky vzniklo OSN, a to by mělo bojovat, aby nebyly války,“ dodal.

Změna kampaně před druhým kolem

Babiš se před druhým kolem volby hlavy státu snaží podle předsedy Klubu politické komunikace Karla Kremla získat na svou stranu voliče, kteří v prvním kole hlasovali pro neúspěšné uchazeče o Hrad, nebo je alespoň odradit od cesty k volebním urnám. Kreml označil Babišovu kampaň za agresivní.

Souhlasí s ním také politolog Josef Mlejnek z Univerzity Karlovy. „(Babišova kampaň) je agresivní, útočná. Je to dáno tím, že právě Andrej Babiš dotahuje náskok soupeře,“ uvedl. Petr Pavel podle Mlejnka zatím vychází ze zajištěné obrany. „Je však pochopitelně otázkou, zda mu to bude stačit,“ dodal.

Oba postupující kandidáty čeká tento a příští týden ještě několik veřejných debat v médiích. Například Česká televize odvysílá svůj Prezidentský duel v neděli 22. ledna, Babiš ale ohlásil, že do něj nepřijde.

X X X

Dentistu v Česku nemá 600 tisíc lidí. 

Více než 82 procent lidí podle České stomatologické komory má zubaře na pojišťovnu, dalších 10 procent si péči hradí. Neregistrovaných je asi 600 tisíc, uvedl prezident komory Roman Šmucler. V Česku chybí zubaři, toho svého nemají v některých krajích i tisíce lidí. Počet zubařů sice roste, většina ale míří do velkých měst.

 Nedostatek zubních lékařů je podle Šmuclera hlavně téma vyvolávané regionálními politiky, kteří s ním vyhrávají volby. „Žádní zubaři nechybí, máme jeden z největších počtů na obyvatele v Evropě,“ řekl Šmucler na tiskové konferenci České stomatologické komory (ČSK).

Průměrně připadá na každého pacienta 1,3 návštěvy zubního lékaře za rok. „Já myslím, že jednou ročně třeba pacienti dojedou do okresního města, protože většinou tam bývají jednou týdně na nákupu nebo tam pracují,“ dodal.

Z dat zdravotních pojišťoven vyplývá, že jsou oblasti, kde lékaři skutečně chybí. Podle dat VZP z loňského července prezentovaných ČSK jde například o celou oblast mezi Děčínem a Frýdlantem nebo téměř celý Moravskoslezský kraj kromě okolí Opavy.

Problémy jsou ale podle pojišťovny také ve vnitrozemí na hranicích krajů, například na Kutnohorsku a Chrudimsku, v okolí Svitav a Moravské Třebové, kolem Loun a Rakovníka nebo od Dobříše přes Tábor po Soběslav.

Podle Šmuclera by se v tom více měly angažovat kraje, které mají na případné finanční stimulace peníze. Kromě krajských nemocnic by podle něj měly podporovat i místní ordinace.

Řešením je podle Šmuclera přidat na stomatologii peníze a dovolit lidem si doplatit na lepší péči, kterou si dnes platí celou. Dříve podle něj měl obor osm procent peněz z veřejného zdravotního pojištění, v současné době je to polovina.

„V ČR se ze zdravotního pojištění platí zcela to, co nikdo nechce, a za všechno ostatní si lidé platí,“ řekl Šmucler. Hrazené pojišťovnami jsou tak podle něj třeba amalgámové plomby, které pacienti nechtějí a mladí lékaři často ani neumí udělat.

Celosvětově se podle prezidenta ČSK stomatologie stává péčí hlavně o chudší lidi. „Šedesát procent kazů má 20 procent populace, která má méně než jedno procento peněz,“ uvedl. Pokud se ale lidé starají o své zuby, žijí průměrně až o dva roky déle.

X X X

POLITICI  PORUŠUJÍ  ZÁKONY

Které strany porušují zákon? Největší hříšníci jsou SPD a lidovci

Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran rozhodl, že bude nově zveřejňovat pokuty a tresty, které rozdal politikům či stranám a hnutím. Předseda úřadu František Sivera pro iDNES.cz řekl, že informace budou průběžně doplňovány při ukončení správních řízení. Mezi největší hříšníky patří SPD či lidovci, kteří mají na svém kontě nejvíce pochybení.

Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran (ÚDHPSPH) před několika dny oznámil, že bude nově zveřejňovat pokuty a pochybení, kterých se dopustily politické strany a hnutí. Novinka přišla s novým předsedou úřadu, kterým se na začátku ledna stal František Sivera. Ve funkci vystřídal Vojtěcha Weise.

„Veřejnost má právo mít informace o tom, jak strany a kandidáti, kteří usilují o moc, dodržují zákony. Navíc úřad, který dohlíží na transparentnost peněz v politice, by měl být sám transparentní a umožnit veřejnosti, aby věděla, jak svoji roli plní,“ komentoval pro iDNES.cz Sivera.

Lidé si mohou udělat obrázek o chybách stran

Podle jeho slov jen stranám a hnutím úřad za šest let, co existuje, uložil sedm set pokut za více než 11 milionů korun. „Díky přehledu si veřejnost také může udělat obrázek o tom, v čem strany, a nejen ony, nejčastěji chybují,“ doplnil předseda úřadu pro iDNES.cz.

Redakce se tedy podívala, jaká strana či hnutí dostala za poslední léta nejvíce pokut či měla nejvíce pochybení. Z dostupných materiálů vyplývá, že nejvíce na pokutách zaplatilo SPD Tomia Okamury.

Například SPD dostalo pokutu 85 tisíc korun za to, že při volbách do Sněmovny v roce 2017 a současné doplňovací volbě do Senátu v Trutnově nezveřejnilo údaje o všech lidech, kteří poskytli nepeněžní dary. K tomu tři dny před volbami neodevzdalo volební účetnictví a ve zprávě o financování volební kampaně nezveřejnilo zprávu o financování volební kampaně na internetových stránkách.

Dalších 50 tisíc pak hnutí muselo zaplatit za neposkytnutí součinnosti při kontrole. Dvě stě tisíc, nejvyšší pokutu uvedenou v přehledu úřadu, pak hnutí dostalo mimo jiné za neuvedení údajů o dárcích, nezapočítání některých výdajů za kampaň či nepřevedení zůstatku z volebního účtu v zákonné lhůtě.

Rozpor úřad shledal také ve zprávě o financování kampaně. To však nebyla poslední pokuta, další desítky tisíc muselo SPD zaplatit například za to, že nezajistilo, aby propagace šířená prostřednictvím médií obsahovala informaci o zadavateli a zpracovateli. Celkem Okamurova strana zaplatila na pokutách 448 tisíc korun.

Nejvíc hříchů mají lidovci

Pokuty krom SPD dostaly i další parlamentní strany. Mezi nimi však co do počtu dominuje KDU-ČSL, celkem chybovala v osmi případech. O druhou příčku se sedmi prohřešky se dělí hnutí ANO, SPD a KSČM. Pokud jde o částky, tak lidovci celkem za pochybení zaplatili 201 tisíc korun, což je řadí na pomyslné čtvrté místo.

Například ve volbách do Sněmovny v roce 2017 nezveřejnili údaje o dárcích. Za to vyfasovali pokutu 55 tisíc korun. Dalších 75 tisíc korun pak museli zaplatit za neoznačení profilů na Facebooku informací o zadavateli či nezveřejnili opět údaje o dárcích.

Pokud jde o další strany a hnutí, například ANO na pokutách zaplatilo 211 tisíc korun. Také dostalo pokutu za volby do Sněmovny v roce 2017. Důvodem sankce 55 tisíc korun bylo i tady nezveřejnění údajů o některých dárcích v řádném termínu tři dny před volbami.

Bez pokuty nezůstala ani KSČM. Ta celkově musela zaplatit 208 tisíc korun, největší vládní strana ODS vydala za porušení zákona celkem 135 tisíc korun. Například za to, že nepředložila výroční finanční zprávu za rok 2020, což ji stálo 40 tisíc korun.

Prohřešky měla i ČSSD, která na pokutách vydala 95 tisíc korun. Piráti pak museli zaplatit 93 tisíc korun. Mimo jiné 55 tisíc korun za nezveřejnění dárců včas. STAN na pokutách zaplatil 68 tisíc korun a TOP 09 pak 55 tisíc korun.

Fischer platil za minulé prezidentské volby

Mezi hříšníky se například objevilo i Hnutí PES, které vystupovalo především v době covidu. Za nezveřejnění údajů o dárcích ve volbách do Senátu v loňském roce zaplatilo 27 tisíc korun.

Vedle politických stran a hnutí úřad zveřejnil i pokuty, které dal fyzickým osobám. Mezi nimi je třeba komunista Josef Skála, který musel zaplatit 15 tisíc korun za to, že neoznačil propagaci informací o zadavateli a zpracovateli. Jednalo se o letošní prezidentské volby.

To Jiří Paroubek dostal pokutu 40 tisíc korun za to, že při volbách do Senátu v roce 2018 nezveřejnil včas údaje o dárcích, nezaslal zprávu o financování kampaně či nezveřejnil zprávy o financování kampaně na internetových stránkách.

Neúspěšný kandidát na prezidenta Pavel Fischer musel platit už za předchozí prezidentské volby. V roce 2018 se totiž dopustil hned 11 skutků. Mimo jiné nakládal s s prostředky na volebním účtu v době 180 dnů ode dne vyhlášení celkových výsledků voleb. Nezaslal do 90 dnů ode dne vyhlášení celkového výsledku volby veškeré účetnictví. Za to zaplatil 18 tisíc korun.

Informace budou doplňovány

Mezi hříšníky je i Mirek Topolánek, který dostal hned dvě pokuty, a to celkem za 30 tisíc korun. Například neposkytl potřebnou součinnost při kontrole. Pokuty se dočkal i bývalý poslanec Lubomír Volný, který neoznačil prostředky volební kampaně údaji o zadavateli a zpracovateli, zaplatil 15 tisíc korun.

Úřad již v minulosti poskytl informaci na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. „Vzhledem k tomu, že se jednalo o informaci již zveřejněnou, avšak s ohledem na zveřejnění spolu s ostatními poskytnutými informacemi těžko dostupnou, rozhodl se úřad tyto přehledy zveřejnit samostatně,“ dodal pro iDNES.cz předseda Sivera s tím, že informace budou průběžně doplňovány při ukončení správních řízení. Přehledy však podle jeho slov neobsahují a nebudou obsahovat řízení, která byla zastavena.

X X X

VÝZNAMNÉ  FIRMY  SPOLUPRACOVALY  S  NACISTY

Pět prestižních firem dneška, které spolupracovaly s nacisty. Používáte jejich výrobky?

 Firem, které za války spolupracovaly s nacisty, bylo hodně. Vlastně tehdy skoro všechny. Tady jsou ty nejznámější.

Máte rádi vůni Coco Chanel, obléká vás Hugo Boss, obdivujete elegantní křivky Volkswagenu Beetle a občas si dáte Fantu? Někdo by mohl říci že inklinujete k nacistické ideologii. Všechny uvedené značky včetně těch amerických spolupracovaly s hitlerovskou mašinérií. A pokud vás z toho rozbolí hlava, pomůže (nacistický) acylpyrin.

Hugo Boss – návrhář nacistických uniforem

Nadřazená rasa přece nebude chodit jen tam v něčem. Chce to na jednu stranu uniformu parádní, aby elegance vynikla během vítězných parademarschů a oslovila nové brance, a na druhou stranu musí mít oděv správného německého vojáka vlastnosti užitečné v poli. A neměl by být moc drahý. Kdo ví, třeba zrovna takhle uvažoval Adolf Hitler, když mu byli představeni vybraní vojáci coby figuranti v nových německých uniformách navržených zavedenou značkou oděvního průmyslu.

Hugo Ferdinand Boss (8. 7. 1885 – 9. 8. 1948) byl zakladatelem oděvní společnost Hugo Boss. „Samozřejmě, že můj otec patřil k nacistické straně. Ale kdo tehdy nepatřil? Celý průmysl pracoval pro nacistickou armádu,“ cituje Siegfrieda Bosse The New York Times. Bossova oděvní výroba měla k uniformám blízko. Než „přesedlal“ na uniformy fašistické, šil oděvy pro policii a poštu, k čemuž se následně vrátil.

 Vůně se stínem hákového kříže

„Gabrielle Chanel, lépe známá jako Coco, byla bídným člověkem. Antisemitská, homofobní, sociální šplhoun, oportunistická, směšně snobská a mezi její hříchy patřila i fráze: Jste-li blondýna, použijte modrý parfém. Byla závislá na morfiu a aktivně spolupracovala s Němci v době nacistické okupace Paříže.“ Tak se o ženě, jež proslavila parfém (nebo on ji?) a stala se ikonou elegance, vyjádřily Los Angeles Times.

Gabrielle Chanel se rozhodně nenarodila se zlatou lžičkou v puse. Naopak, světlo světa spatřila roku 1883 v hospici pro chudé v údolí řeky Loiry. Přesto se ale díky své práci (a dost možná i krásné tváři a dokonalé postavě) vypracovala v ikonu v odvětví, kde je krása a její zvýrazňování na prvním místě – v módním návrhářství. Byla to ona, kdo řekla, že „dívka by měla vědět dvě věci: kdo je a co chce“.

Uvolněné archívy vynesly na světlo fakt, že pod krycím znakem F-7124 spolupracovala s nacistickou rozvědkou Abhwer. Celé pozadí její kolaborace odhalil americký novinář Hal Vaughan v knize Sleeping With The Enemy: Coco Chanel’s Secret War. Tato bisexuální žena, jež měla mít poměr se Salvatorem Dalím v době, kdy byl ženatý, skutečně věděla, kdo je a co chce.

Hitlerův brouk

Hitler už jako hlavní představitel národních socialistů měl představu, že by měl širokým masám Němců poskytnout levný, malý, leč spolehlivý vůz, který by byl elegantní a „bude vypadat jako brouk“. A Ferdinand Porsche mu ho stvořil. Roku 1939 byl na autosalonu Berlin Motor Show představen vůz KdF-Wagen, dnes známý jako Volkswagen Brouk. Vůdcovy parametry cituje Jonathan Wood v knize The Volkswagen Beetle: „Maximální rychlost 62 mil (100 km) za hodinu, spotřebu na 42 km galon benzinu (7 litrů na 100 km), musí být vzduchem chlazený a pojmout dva dospělé a tři děti. Cena nesmí přesáhnout 1 000 říšských marek.“

Jak vidno, vůdce pro svou tisíciletou říši plánoval silný populační boom. Porschově vývojovým kancelářím se povedl skutečný majstrštyk. Dnes už málokoho napadne, že v tomto voze je kousek Hitlerova myšlenkového dědictví…

 Léky a plyn

I.G. Farbenindustrie AG byla německá chemická průmyslová konglomerátní společnost složená ze šesti firem. Během plánování invaze do Československa a Polska úzce spolupracovala s nacistickým vedením na plánech, jejichž cílem bylo zabavení a předání chemických závodů na obsazeném území přímo do rukou přímo IG Farben. Pro správný běh válečné mašinerie měl chemický průmysl klíčovou roli. Jméno získala z německého Interessen-Gemeinschaft Farbenindustrie AG.

Jedním z nástupců firmy je dnešní Bayer, významná farmaceutická společnost, jejíž léky zachraňují životy po celém světě. Stejná firma dodávala nacistům nechvalně proslulé modravé krystalky granulované křemeliny nasycené kyanovodíkem. Ty se sypaly do plynových komor k prasknutí nacpaných lidmi. Cyklon B se tak stal plynem, jenž se stal synonymem nacistických válečných zvěrstev. Podle některých zdrojů platila firma Bayer 200 říšských marek za usmrcenou osobu samotnému Mengelemu, jenž k pokusům používal jako „živý biologický materiál“ vězně z koncentračních táborů. Absurdní vzhledem k historickému vývoji je fakt, že v nejedné české domácí lékárničce je aspirin firmy Bayer…

Fanta je nápoj nacistů?

Přijde vám titulek příliš za vlasy přitažený? Vysvětlete to Marku Thomasovi, který pro časopis New Statesman vyhledal informace o válečné historii tohoto nápoje. „Coca-cola to během druhé světové války hrála na obě strany. Na jednu stranu podporovala americké invazní jednotky a na druhou dodávala nápoje nacistům. Když v roce 1941 došly v rámci válečných restrikcí německé větvi Coca Coly dodávky amerického sirupu, vymyslela nový, ovocně chutnající nápoj s názvem Fanta.“

Ten byl, alespoň podle reklam, určen speciálně nacistům. Ve svém satirickém pořadu Last Week Tonight tuto skutečnost neopomněl zdůraznit a samozřejmě zesměšnit britský moderátor John Oliver.

Dá se říci, že kdo nespolupracoval, sám sebe ohrozil na životě. Tak to alespoň platilo u firem na území spadajícím pod říšskou správu. Je snadné být kritikem a generálem po bitvě. Jenže právě ta„tichá spolupráce“ pomáhala nacistické ideologii stejně jako „obyčejné přežívání, hlavně ať nejsou problémy“ té komunistické.

X X X

VE  FRANCII  SOUDÍ  SKUPINU  LIDÍ,  KTERÁ  CHTĚLA  ODSTRANIT  MACRONA

Ve Francii soudí třináct lidí. Plánovali převrat i atentát na Macrona

Ve Francii soudí třináctičlennou skupinu, která plánovala atentát na prezidenta Emmanuela Macrona. K útoku mělo dojít během jeho veřejného vystoupení v roce 2018. Skupina, která si říkala Les Barjols, plánovala i státní převrat. Soudní proces začal v úterý a mezi třinácti obžalovanými je jedenáct mužů a dvě ženy ve věku od 26 do 66 let.

Na základě informací získaných z odposlechů policie v listopadu 2018 zadržela tehdy 62letého muže a jeho tři komplice a v jeho autě objevila nůž s patnácticentimetrovou čepelí. Vůz se přitom nacházel poblíž místa, kde měl Macron vystoupit se svým projevem. Později byly u něj doma nalezeny střelné zbraně a munice.

Několik dalších členů krajně pravicové skupiny bylo zadrženo v letech 2019 a 2020. Proces bude trvat do 3. února. Advokáti obviněných ve vyjádřeních pro francouzská média zlehčovali záměry svých klientů s tím, že nešlo o „příliš schopné extremisty“ a že neměli v plánu konat.

Podle soudních dokumentů byl muž, jehož policie zadržela s nožem, a další členové skupiny obviněni z držení nelegálních zbraní, plánování teroristických útoků, plánování útoků na poslance a imigranty a také z plánů zabít Macrona. U některých obviněných bylo odhaleno, že mají ve svých počítačích nacistické obrázky a návody na výrobu bomb.

Během středečního slyšení jeden z obviněných, který se měl podílet na přípravě útoku na Macrona, uvedl, že muž zadržený s nožem neměl v úmyslu ho použít.

Obviněným se nepodařilo uskutečnit žádný z plánovaných činů, uvedla agentura AFP. Obžaloba proto zmírnila některá z původně vznesených obvinění. Nejzávažnější je nyní spiknutí s cílem spáchat teroristický čin, za to hrozí až deset let vězení.

X X X

GENERÁL   KOLÁŘ  NA  MISI  SINAJE, 1150  VOJÁKŮ

Brigádní generál Pavel Kolář povede od března mezinárodní misi na Sinaji. Bude velet 1150 vojákům

Brigádní generál Pavel Kolář se počátkem března stane velitelem mise MFO, která na Sinaji dohlíží na dodržování mírové smlouvy mezi Izraelem a Egyptem. Bude velet 1150 vojákům. S jeho ustavením do funkce v ponděí souhlasily Izrael i Egypt, řekla to Vlastimila Cyprisová z tiskového oddělení generálního štábu, podrobnosti armáda zveřejnila na svém webu.

 Čeští důstojníci dosud dvakrát veleli výcvikové misi Evropské unii v Mali, pod českým velením je také alianční mnohonárodní bojové uskupení na Slovensku. „Jsem opravdu poctěn. Ať už samotnou nabídkou a nominací ze strany náčelníka generálního štábu (Karla Řehky), tak i potvrzením mého ustanovení do funkce ministryní obrany,“ uvedl Kolář.

„Proces mezinárodního výběrového řízení nebyl jednoduchý, zpráva od generální ředitelky MFO, že jsem byl vybrán a akceptován státy Egypt a Izrael, mne opravdu potěšila,“ dodal.
Kolář teď působí jako zástupce velitele pozemních sil. V minulosti byl ředitelem Ředitelství speciálních sil MO. Předtím prošel různými funkcemi v 601. skupině speciálních sil. Nasazen byl na Balkáně a v Afghánistánu.

„Je to výborná zpráva pro Českou republiku i naši armádu. Za působení v této misi nás spojenci dlouhodobě vysoce hodnotí,“ poznamenala ministryně obrany Jana Černochová (ODS).

Výběr Koláře je podle ní důkazem, že čeští vojáci jsou spolehlivými partnery.
Mise MFO (Multinational Force and Observers – Mnohonárodní síly a pozorovatelé) je odpovědná za kontrolu dodržování bezpečnostních podmínek izraelsko-egyptské mírové dohody z roku 1981.

Slouží v ní 1151 vojáků, nejsilnější kontingenty mají USA, Kolumbie a Fidži. Mise má hlavní sídlo v Římě, kde je řízena generální ředitelkou Elizabeth Dibbleovou. Dvě regionální kanceláře sídlí v Tel Avivu a Káhiře.

Mise, které bude velet Kolář, působí na Sinajském poloostrově ze dvou základen – North Camp u El Gorah a South Camp v Šarm aš-Šajchu.
Česká armáda se do MFO poprvé zapojila v roce 2009. Nyní v ní slouží osmnáctičlenný tým letecké jednotky se strojem CASA C-295M.

Od zlomené páteře k medaili Za hrdinství. ‚Děti vás naučí, co je podstatné,‘ říká nový zástupce výsadkářů

 Kolář bude 14. velitelem sil mise MFO, ve funkci střídá generálmajora Evana Williamse z Nového Zélandu. Kromě mnohonárodních vojenských sil bude Kolář dohlížet i na asi 800 civilních zaměstnanců mise.

„Velitel musí mít zkušenosti z koaličních operací, které zahrnují i praxi v protiteroristickém a protipovstaleckém působení, v oblasti totiž působí i ozbrojené radikální skupiny. Musí mít rovněž výrazné schopnosti v interpersonální oblasti a prokázané zkušenosti v oblasti jednání na politicko-vojenské úrovni a v diplomatickém prostředí,“ uvedl Kolář k podmínkám kladeným na velitele mise.

x x x

MINISTR  LAVROV  V  MINSKU

Děláme, co můžeme, dušoval se Lukašenko šéfovi ruské diplomacie. Lavrov opět zamířil do Minsku

Přesně po měsíci ve čtvrtek znovu jednal v Minsku ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Už dopoledne se sešel s běloruským vůdcem Alexandrem Lukašenkem. Na společném zasedání ministerstev zahraničí obou zemí pak se svým běloruským protějškem a vrchními diplomaty probírali sjednocení vnější politiky Ruska a Běloruska.

 Nejenom Severoatlantická aliance a Evropská unie, ale taky Rada Evropy, pod kterou spadá Evropský soud pro lidská práva nebo Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě čelí už roky vydatné kritice ze strany Moskvy. S nejbližším spojencem, Běloruskem, chce proto nyní Rusko sladit svoje kroky vůči nim.

Jak avizoval ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na úvod jednání s běloruským prezidentem Alexandrem Lukašenkem, synchronizovat chce i postup vůči jednotlivým strukturám Organizace spojených národů. Podle něj nelze nedopustit to, co označil za „privatizaci sekretariátů mezinárodních organizací Západem“.

„Obzvláště důležité je koordinovat naše kroky v takzvané oblasti lidských práv: Radě OSN pro lidská práva, dalších mechanismech, kde se Západ očividně snaží zpolitizovat diskuze, které by se měly odehrávat na základě stávajícího mezinárodního humanitárního práva,“ namítal Lavrov.

Rusko bylo členem Rady OSN pro lidská práva do dubna, kdy mu Valné shromáždění OSN členství pozastavilo kvůli invazi na Ukrajinu a podezření, že se ruští vojáci dopouštějí válečných zločinů. Moskva následně radu opustila. Uvolněné místo na základě hlasování Valného shromáždění OSN připadlo Česku.

Ještě v březnu bylo Rusko s okamžitou platností vyloučené z Rady Evropy, která se zabývá zejména ochranou lidských práv a svobod a taky podporou demokracie. Členem Organizace pro bezpečnost a spolupráci sice Rusko zůstává i nadále. Organizace se ale potýká s řadou problémů poté, co Moskva loni zablokovala schválení jejího rozpočtu.

Vše, co Rusko potřebuje

Alexandr Lukašenko na úvod jednání šéfa ruské diplomacie Sergeje Lavrova opakovaně ujišťoval o tom, že Bělorusko stojí na straně Moskvy. Rusko podle něj nesmí pochybovat o podpoře Minsku.

„Co se týče problémů spojených s operací Ruské federace na Ukrajině. Děláme vše, co jsem slíbil. Vše, co Rusko potřebuje v tomto nelehkém období – pro Rusko, pro nás: Rusko a Bělorusko,“ prohlásil Lukašenko.

Zároveň ale podotkl, že jsou tu jisté aktuální záležitosti, které chce s ruským ministrem probrat jenom mezi čtyřma očima, mimo společné zasedání resortů zahraničí obou zemí.

Ministr Lavrov do Minsku zamířil podruhé za měsíc. Naposledy běloruskou metropoli navštívil 19. prosince spolu s prezidentem Vladimirem Putinem a ministrem obrany Sergejem Šojguem. Ruský prezident se do Minsku tehdy vydal po třech letech. S běloruským protějškem se v uplynulých letech scházeli pouze na ruském území.

Výcvik mobilizovaných

V posledních týdnech Kyjev opakovaně varoval, že by Moskva mohla na svého nejbližšího spojence vyvíjet nátlak, aby se Bělorusko zapojilo do invaze napřímo. A že právě z běloruského území by Rusko mohlo podniknout novou rozsáhlou ofenzivu na Ukrajinu. V Bělorusku v pondělí začalo další společné cvičení s ruskými silami.

Mluvčí Bílého domu pro národní bezpečnost John Kirby ve středu prohlásil, že Washington sdílí obavy ohledně spolupráce Ruska a Běloruska a pozorně sleduje jejich současné cvičení. Momentálně ale podle něj nic nenasvědčuje tomu, že by se Minsk chystal do invaze zapojit napřímo.

„Zatím jsme nezaznamenali žádné náznaky toho, že by Bělorusko zamýšlelo, plánovalo nebo organizovalo fyzický vstup na území Ukrajiny, aby pomohlo ruským silám,“ uvedl.

Lavrov obvinil Evropu a Spojené státy, že vedou válku proti Rusku. Vedení USA přirovnal k Hitlerovi

 Bělorusko se sice napřímo do bojů na ukrajinském území nezapojilo, od začátku invaze ale poskytuje Rusku svůj vzdušný prostor k úderům na Ukrajinu. Podle britského ministerstva obrany se taky nejspíš podílí na výcviku mobilizovaných Rusů.

Americký Institut pro studium války taktéž poukazoval i na to, že mělo Bělorusko Rusům předat několik set kusů techniky včetně tanků a bojových vozidel pěchoty, pravděpodobně i dělostřeleckou munici.

Jak navíc upozornil Valerij Sachaščik, člen takzvaného přechodného kabinetu exilové běloruské vůdkyně Svjatlany Cichanouské, odpovědný za problematiku obrany a bezpečnosti, v Bělorusku se má nyní formovat tamní obdoba Vagnerovy armády, tedy soukromé ozbrojené skupiny podobné té řízené petrohradským podnikatelem Jevgenijem Prigožinem.

X X X

V  DAVOSU  O   SLOŽITÉ  EKONOMICKÉ  SITUACI  VE  SVĚTĚ

Hrozí velké riziko znovurozevírání nůžek mezi ekonomikami, varuje ekonom Lacina

Téměř tři tisíce vrcholných světových politiků, byznysmenů a akademiků se po covidové pauze schází ve švýcarském Davosu. Světové ekonomické fórum, které bylo v předešlých letech považováno spíše už jen za společenskou událost, letos opět získalo na pozornosti po složité ekonomické a politické situaci ve světě.

 Švýcarsko navštívily politické, ekonomické i podnikatelské špičky z celého světa a jejich diskuse se mají letos týkat především válečných konfliktů, ekonomických tlaků a výzev, které přináší změna klimatu.

Podle prezidenta Světového ekonomického fóra Børge Brendeho se aktuální setkání uskutečňuje na pozadí nejsložitější geopolitické a ekonomické situace za poslední desetiletí.

Pro Brendeho je nyní hlavním úkolem zastavení fragmentace světového byznysu. I proto organizátoři vybrali jako motto letošního ročníku „spolupráci v rozdělujícím se světě“. O fragmentaci už na fóru promluvila Kristalina Georgievová, šéfka Mezinárodního měnového fondu, podle které může fragmentace stát globální ekonomiku až sedm procent HDP.

Podle profesora ekonomie Lubora Laciny z Ústavu financí provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity je takový předpoklad ale spíše hodně negativní.

„Myslím si, že je to pesimistické a že se dostaneme někam kolem nuly. To velké riziko ale spočívá v tom, že se v posledních 40 letech uzavíraly nůžky mezi vyspělými a rozvojovými ekonomikami, kde ty rozvíjející se dokázaly na procesu globalizace participovat,“ říká Lacina.

A pokračuje: „Celá řada těch nejchudších se dostala na kritérium jednoho až pěti dolarů přímo na hlavu za den, což byl velmi pozitivní vývoj. Mám obavy, že by se ty nůžky mohly opět rozevírat a tím zhoršovat situaci opět těm nejchudším ekonomikám“.

Konec globalizace?

Globalizace je tedy nositelem růstu, a to nejen v rozvíjejících se zemích, ale také těch vyspělých.

Podle šéfa německé společnosti SAP Christiana Kleina vstupuje svět do další fáze globalizace, v níž se firmy budou chtít zaměřit na budování odolných dodavatelských řetězců a zlepšovat si renomé v oblasti udržitelnosti. Naznačuje tak určitý konec globalizace.

„To si myslím, že se přehání, protože samozřejmě jakákoliv krize vždy vyvolá strašáka zavádění nových cel od nějakých nových protekcionistických opatření, ale to jsme od první krize v roce 2007 neviděli,“ míní Lacina.

A dodává: „I pokus prezidenta Trumpa se ukázal, že primárně dopadá na jeho nízkopříjmové voliče, kterým se kvůli zvýšeným clům zdražilo zboží. Zatím nevidím, že by se protekcionistická politika zásadně měnila a nevidím ani riziko nějakého zvratu v procesu globalizace“.

Afrika jako budoucnost?

Evropa nyní uvažuje o uhlíkové dani. Podle Laciny ale ani toto nijak výrazně nezmění globální byznys. Jediné, co se podle něj může stát, je, že dojde k navýšení nákladů na globální obchod.

„Já třeba vidím obrovský potenciál v následujících 20 až 30 letech například na africkém kontinentu, který kopíruje populační vývoj v Číně a Indii někdy od 50. let, a myslím si, že ho všichni budou využívat jak z pohledu nerostných surovin, tak pracovní síly,“ vysvětluje Lubor Lacina.

Skupina především amerických milionářů vyzvala ke zdanění bohatých. Systém by tak byl spravedlivější

 Sám Lacina si také přeje a doufá v to, že by se fórum v Davosu mohlo vyjádřit k otázce využití Afriky a jejího potenciálu: „Nejsem příliš optimistický, že by ta změna nastala formou veřejné pomoci z rozpočtu států Mezinárodního měnového fondu světové banky“.

A následně pokračuje: „Ta změna nastane v okamžiku, kdy světový byznys začne věřit potenciálu afrického kontinentu z pohledu ochrany investic, vzdělanosti, pracovní síly a potenciálu populačně rostoucího afrického trhu. Mám obavu, že firmy do toho rizika, které pořád v africkém kontinentu je, v nejbližší době nepůjdou“.

X X X

Babiš jako Orbán? Kampaň šéfa ANO je mírnější forma toho, co dělal Orbán, míní politolog

Co sleduje Andrej Babiš novými volebními billboardy, kde tvrdí, že nezavleče Česko do války? „Jeho současná kampaň má jisté vlastenecké motivy, které měl také maďarský premiér Viktor Orbán. Zároveň používá podobný narativ, co se týče hesel na jeho billboardech, ale je to pořád ‚soft‘ verze toho, co dělal Orbán,“ míní v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz politolog Josef Mlejnek.

 „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat, ne voják“. To jsou slogany z volebních billboardů prezidentského kandidáta Andreje Babiše (šéf hnutí ANO). V dubnu loňského roku vyhrál s podobnou rétorikou volby maďarský premiér Viktor Orbán. Ten také tvrdil, že ochrání Maďarsko před válkou na Ukrajině. Na billboardech se prezentoval heslem „mír a bezpečnost Maďarsku“. Do jaké míry kopíruje Babiš Orbánovu kampaň?

To, co dělá Andrej Babiš, je jakási mírnější forma toho, co dělal Orbán. Babiš sází na to, že část veřejnosti si přeje mír v konfliktu na Ukrajině. Část české společnosti je vyděšená a negativně ovlivněná fotkami zničených měst a lidského utrpení. Na tuhle notu Babiš brnká. Je to nějaký jeho marketing.

JOSEF MLEJNEK

Politolog, politický komentátor a publicista. Zaměřuje se na domácí i zahraniční politiku, historii a kulturu zemí střední a východní Evropy. Působí v Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Viktor Orbán se však na ruskou stranu přiklání ještě více. On o válce na Ukrajině tvrdil, že „to není naše válka“ a že „se musíme starat o maďarskou ekonomiku“.

Babiš se během kariéry často odkazoval na to, jak s Orbánem zrušili migrantské kvóty. Tuhle tematiku Babiš navozuje a často se pasuje do role Orbánova přítele. Ten totiž blokoval veškerou pomoc Ukrajině. Samozřejmě ale ještě uvidíme, s čím se Babiš vytasí v dalších dnech, jestli dojde na nějakou přímou konfrontaci.

x Orbán přijel Babiše podpořit před parlamentními volbami v roce 2021, kdy se objevil na předvolební akci v Ústí nad Labem. Jaký je vztah těchto dvou politiků?

Myslím, že pro Babiše je tenhle vztah pragmatický. Kartu přátelství s Viktorem Orbánem dlouhodobě hraje v rámci svého politického apelu. Tam vyzdvihává například to, že se spolu postavili proti kvótám na přijímání uprchlíků.

Babiše a Orbána tedy spojuje odmítání přijímání uprchlíků a zároveň celkově kritický postoj k evropské migrační politice. V tom nachází s Orbánem shodu a tuto společnou agendu zvýrazňují tím, když se navzájem navštěvují.

V rámci prezidentské kampaně byl Babiš v Maďarsku na podzim. Tam se však nesetkal s Orbánem, ale s maďarskou prezidentkou. Zatím jsem si nevšiml, že by v ostré fázi kampaně migraci výrazně zmiňoval, ale lze očekávat, že na to ještě dojde.

V Maďarsku Orbán vyhrál parlamentní volby, přece jen ale byly na jaře, krátce potom, co začala válka. V Česku jde o prezidentské volby v mnohem pozdější fázi války, za chvíli bude roční výročí od doby, co Rusko napadlo Ukrajinu. Babišův postoj k válce na Ukrajině je zatím novinkou. Přesto si myslím, že to, co prezentoval Orbán v rámci své kampaně, bylo víc kritické a odmítavé vůči Ukrajině. Orbán propagoval ruské postoje, včetně toho, že se snažil blokovat pomoc Ukrajině.

Babiš na tiskové konferenci po prvním kole voleb řekl, ačkoliv stručně, že je správné pomáhat Ukrajině a že by se Rusko mělo stáhnout. Jeho postoje k válce jsou jednoznačně vymezené na kampaň, kde potřebuje co nejvíce podlomit důvěru v protikandidáta Petra Pavla, pošpinit ho a tak to taky dělá. Myslím, že jeho výroky na billboardech jsou spíše pragmatické. Přitom je však zjevné, že válka na Ukrajině je příliš rozšířená věc na to, aby se dala zatahovat do politické kampaně.

x Může Babiš, podobně jako to udělal Orbán, přesvědčit těmito argumenty voliče? Jinými slovy, má jeho kampaň kolem „nezatahování Česka do války“ šanci obstát?

Tohle téma určitě rezonuje u voličů, protože konflikt na Ukrajině se vleče už dlouho a není vidět světlo na konci tunelu. Situace na frontách je v zásadě vyrovnaná nebo tam nedochází k žádným velkým posunům. Ruská armáda dosahuje mírných úspěchů, čili apel na mír může na řadu lidí působit.

Jenže představa, že by bylo lepší Rusko diplomaticky donutit k tomu, aby konflikt zastavilo, je naivní. To ale nic nebráni tomu, aby tím Babiš získal hlasy voličů.

x Proč je naivní? Jakou roli může prezident ve válce sehrát?

Je naivní si myslet, že ten konflikt lze vyřešit diplomaticky. Pokud Rusko bude přesvědčeno, že může vyhrát nebo si uloupnout nějaké území, tak v tom konfliktu bude pokračovat. Představa, že diplomacie, tedy apel nějakého státníka nebo politika, že když prezident promluví Rusku do duše, konflikt skončí, je naivní.

Poslanec Evropského parlamentu Mikuláš Peksa (Piráti) řekl v interview pro ČT24, že v Maďarsku dochází k centralizaci médií do rukou vlády nebo podnikatelů blízkých vládě. Prezidentský kandidát Babiš vlastní řadu vlivných médií a běžně na novináře útočí. Například v rozhovoru pro server iDnes.cz, který patří pod Agrofert, řekl, že během kampaně před prvním kolem voleb proti němu stála skoro všechna média a takzvané elity.

x Podle zprávy z roku 2021 Evropské vysílací unie (EBU), která sdružuje veřejnoprávní média v Evropě, jsou ta česká veřejnoprávní v ohrožení kvůli nátlaku vlády. Tuto zprávu vydala Unie v době, kdy byl Babiš premiérem. Jaký vliv může potenciální Babišova výhra mít na nezávislost veřejnoprávních médií? A může se situace v Česku přiblížit té v Maďarsku?

Pokud jde o Orbána, Babiše a jejich vliv na média, tak je potřeba říct, že situace v Maďarsku je daleko horší. Babiš nemá monopol ani v tištěných médiích. Je tu celá řada deníků a jiných médií, ve kterých Babiš nefiguruje.

Jiná věc by byla, když by Babiš vlastnil nebo ovlivňoval většinu médií. Situace ale není monopolní a kromě Lidových novin a Mf Dnes je tu celá řada jiných vlivných médií, které Babiš nevlastní. Co se týče těch veřejnoprávních, tak to není primárně věc prezidenta, záleží na Parlamentu. I případné Babišovo vítězství by na veřejnoprávní média nemělo mít vliv.

V Parlamentu je dokonce zákon, který má rozšířit volbu rad veřejnoprávních médií tak, aby mohli hlasovat i senátoři. Tedy v Parlamentu leží návrh legislativy, který by potenciálně rozšiřoval nezávislost veřejnoprávních médií. Tu by samozřejmě mohl prezident případně vetovat, ale veto by v tomto případě pravděpodobně přehlasovali poslanci, protože vládní koalice má v Parlamentu zastoupení 108 hlasů.

X X X

NERUDOVÁ  KŠEFTOVALA  S  TITULY  NA  UNIVERZITĚ  V  BRNĚ

Plaga ke kauze Mendelovy univerzity: Šlo o kolektivní pochybení, selhala vnitřní kontrola

Národní akreditační úřad pro vysoké školství po vyřízení námitek předkládá výsledky kontroly na brněnské Mendelově univerzitě. Co z výsledků vyplývá a jaký dopad to bude mít pro univerzitu? Co kontrola zjistila o práci bývalé rektorky této univerzity a zároveň neúspěšné prezidentské kandidátky Danuše Nerudové? Tomáš Pancíř se ptal předsedy Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství a bývalého ministra školství za ANO Roberta Plagy.

 X Jako Rada národního akreditačního úřadu jste dnes dospěli k rozhodnutí ve věci pochybností ohledně některých studijních programů na Mendelově univerzitě. Můžete říci, k čemu jste došli?

Rada národní akreditačního úřadu pro vysoké školství se dnes usnesla na tom, že odejme institucionální akreditaci Mendelově univerzitě pro doktorský stupeň studia v ekonomické oblasti vzdělávání, to znamená jen v části toho, co je univerzitě svěřeno.

Mendelově univerzitě odejmeme institucionální akreditaci pro doktorský stupeň studia v ekonomické oblasti vzdělávání. Bakalářských a magisterských programů se to netýká, říká Robert Plaga, předseda Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství

Zároveň, a to je trošku novum, rozhodla o zániku oprávnění uskutečňovat doktorský studijní program ekonomiky a managementu v češtině i angličtině. To je ten dotčený program, kde bylo nejvíc problémů, které byly v médiích řádně propírány.

X Když rozebereme praktické dopady dnešního rozhodnutí – znamená to, že ti, kteří studují v tuto chvíli to příslušné doktorské studium, nebudou moci pokračovat nebo studium budou moci dokončit?

Pokud by dnešní rozhodnutí vstoupilo v právní moc, znamenalo by to, že oprávnění zaniká. Studenti v té chvíli končí a univerzita má povinnost jim zajistit dostudování v jiném programu, který nabízí. Rada zvažovala i variantu omezení. To by znamenalo, že univerzita do daného programu nemůže přijímat nové studenty.

Ale ta pochybení, o kterých se bavíme v rámci toho doktorského studijního programu, jsou natolik závažná, že vedly radu k tomu, aby odňala možnost uskutečňovat celý ten program.

Důležité je poznamenat, že se to netýká bakalářských a magisterských studijních programů. Kontrola neukázala, že by problémy byly v bakalářských nebo magisterských programech. Ten doktorský studijní program byl opravdu problémový a rada to podle toho vyhodnotila.

Nejzávažnější pochybení

X Říkal jste, že ta pochybení byla závažná. Co z vašeho pohledu bylo nejzávažnější z těch pochybení, která se probírala?
Je to velká škála věcí. Doktorská studia byla předimenzována, co se týká počtu studentů, což souvisí s tím, že studenti si za studia platili. A teď neberu ty agenturní peníze, ale peníze, které putovaly univerzitě. Podmínky pro publikační činnost nebyly v souladu se standardy, které jsou pro doktorské studijní programy.

„Myslet si, že systémy jsou dokonalé a na žádné univerzitě nedojde k problému je liché.“

Standardní doktorandi musí publikovat na určité úrovni, tady to byly dva články. Jeden z těch článků byl dost často publikován přímo na univerzitě a ten druhý v zahraničním periodiku, které měla pod svou kuratelou agentura. To není systém, který bychom mohli označit jako kvalitní.

Ale těch věcí, co se týká přerušených a zkrácených studií, tam byla spousta. A když se bavíme o institucionální akreditaci, její odebrání je signálem, že v této oblasti nezafungoval vnitřní systém řízení kvality.

Univerzita si s tím problémem neporadila sama. Platí to i pro regionální školství. Naučme se pracovat s chybou. Myslet si, že systémy jsou dokonalé a na žádné univerzitě nedojde k problému je liché.

„Standardní doktorandi musí publikovat na určité úrovni. Tady se jednalo o dva články.“

Rada posuzovala, zda k tomu univerzita přistoupila takto: „Máme problém a pojďme ho vyřešit rychleji a třeba minimálně stejně tvrdě nebo i tvrději, než by o něm rozhodla Rada národního akreditačního úřadu.“ To bych já osobně vnímal jako správné fungování vnitřních kontrolních mechanismů. Anebo jestli k tomu přistoupili liknavě, ať už věcně nebo časově, jestli to nechávali tzv. lidově vyhnít.

X Mohou zjištění vést k tomu, že někteří studenti dodatečně přijdou o své tituly?
Neočekávám, že by tam nad rámec už zveřejněných plagiátorských kauz byl problém. Mně samozřejmě jako předsedu Rady Národního akreditačního úřadu zajímá, jakým způsobem univerzita zareaguje na to, co se v posledních letech děje, a jakým způsobem zapracuje na systému zajištění vnitřní kvality.

Myslím si, že by to mělo být signálem i pro ostatní univerzity v České republice, protože nerad slýchávám názor, že díky institucionální akreditaci, která se uděluje na deset let, získala univerzita deset let času, kdy se nikdo nebude dívat pod pokličku na to, co se tam děje. Tak to podle mého názoru nefunguje.

My jako Rada Národního akreditačního úřadu, patnáctičlenný orgán, máme zodpovědnost za to, že se ten systém budeme snažit tlačit ke zlepšování a k vyšší kvalitě. Protože tím konečným odběratelem služby jsou studenti, ne akademici, instituce nebo Rada Národního akreditačního úřadu.

Musí být v našem zájmu, aby univerzity posunuly kvalitu vzdělávání dopředu. A jestli tomu tato kauza pomůže, byť je jakkoliv nepříjemná, tak budu rád.

Zodpovědné osoby

X Mluvil jste o závažných pochybeních. Zkoumali jste, kdo za to může?
Ptáte-li se na konkrétní zodpovědnost, na začátku jsem říkal, že primární zodpovědnost leží na bedrech děkana provozně ekonomické fakulty a garantů daného studijního programu.

Mendelova univerzita přišla o ekonomické doktorské studium, shodl se akreditační úřad

 Samozřejmě, že sekundární zodpovědnost doléhá i na to, jak funguje systém na univerzitě. Rada pro vnitřní hodnocení je kolektivní orgán, v jehož čele sedí rektor nebo rektorka. A to je dozorce kvality uvnitř instituce.

Je to kolektivní zodpovědnost. Oči, které mají dohlížet na to, aby se na univerzitě jedna z těch součástí nebo někteří jednotlivci neutrhli, aby se systém kvality dokázal vypořádat s tím, co jsem řekl. K chybě může dojít, ale chybu musím potom nějakým způsobem napravit a musím hlídat, aby k ní podruhé nedošlo.

X Mluvíte o kolektivní zodpovědnosti. Nese nějaký svůj díl zodpovědnosti bývalá rektorka univerzity Danuše Nerudová?

Já chápu, že v rámci prezidentské kampaně je ta kauza nasvícena mnohem víc, než by byla, kdyby Danuše Nerudová předtím nebyla rektorkou. Z mého pohledu, ať odpovím, jak odpovím, bude to špatně nebo to může být dezinterpretováno. Protože rektor je v čele Rady pro vnitřní hodnocení, tím pádem má za to odpovědnost, ale vždy až sekundární.

Ten orgán je kolektivní. Rektor tento orgán sice vede, ale není schopen ho nějakým způsobem přetlačit. Takže ano, svůj díl zodpovědnosti za fungování systému má i rektor. Nebudu to personifikovat. Ale systém uvnitř autonomní instituce má být natolik robustní, aby to nezáleželo na jednotlivci, aby dokázal zkontrolovat fakultu, garanta nebo školitele, který nevykonává činnost dobře.

X X X

Čína loni zaznamenala rekordní obchodní přebytek. Pomohl jí k tomu růst vývozu

Čína v roce 2022 díky růstu vývozu zaznamenala rekordní obchodní přebytek 877,6 miliardy dolarů (19,5 bilionu korun). Rekordní byl loni také čínský obchod s Ruskem, který činil 1,28 bilionu jüanů (4,2 bilionu korun). Podle agentur Reuters a AP to v pátek uvedla čínská vláda a celní úřad.

 Přebytek čínské globální obchodní bilance vzrostl o 29,7 procenta oproti rekordu zaznamenanému v roce 2021 (ilustrační foto) | Foto: Florence Lo | Zdroj: Reuters

Vývoz z Číny se zvýšil i navzdory slabší poptávce z Evropské unie a Spojených států a pandemickým omezením, které dočasně uzavřely Šanghaj a další průmyslová centra. Vývoz meziročně vzrostl o sedm procent na 3,95 bilionu dolarů.

Ekonom: Fetišizovali jsme si výkonnostní vnímání světa. Krize to ale mohou posunout lepším směrem

 To je zpomalení oproti prudkému nárůstu v předchozím roce o 29,9 procenta. Dovoz stoupl o 1,1 procenta na 2,7 bilionu dolarů, a zpomalil tak z růstu o 30,1 procenta v předchozím roce – na vině byla slábnoucí ekonomika i slábnoucí spotřebitelské výdaje.

Přebytek čínské globální obchodní bilance vzrostl o 29,7 procenta oproti rekordu zaznamenanému v roce 2021. Už ten byl největší, jaký kdy jakákoli ekonomika zaznamenala.

Čínský vývoz do Ruska a dovoz z něj v roce 2022 představoval tři procenta celkového čínského obchodu, řekl na tiskové konferenci mluvčí Generální správy cel. Dodávky čínského zboží do Ruska rostly šest měsíců po sobě.

Podle analýzy agentury Reuters založené na údajích z průmyslových zdrojů Rusko v roce 2022 více než zdvojnásobilo svůj železniční vývoz zkapalněného ropného plynu do Číny. Moskva se tak snaží o diverzifikaci vývozu energie.

Čínský dovoz ruského zemního plynu prostřednictvím plynovodu Síla Sibiře se podle hlavního ruského producenta Gazpromu měl v roce 2022 zvýšit nejméně o 50 procent. Čínský dovoz ruské ropy vzrostl za prvních 11 měsíců meziročně o deset procent na téměř 80 milionů tun.

X X X

NSZ Stříž: Nový trestní řád neruší zásadu alibismu, kterou se řídí všichni státní zástupci

 Návrh nového trestního řádu přináší oproti dnešnímu stavu zlepšení, ale také obsahuje novinky, které mohou přinést problémy v praxi, uvedli na půdě Senátu v debatě o návrhu zástupci odborné veřejnosti. Zazněla také kritika práce orgánů činných v trestním řízení, a to za alibismus. Kulatý stůl uspořádal ústavně-právní výbor Senátu a zúčastnili se ho i ministr spravedlnosti Pavel Blažek, místopředseda Ústavního soudu (ÚS) Jaroslav Fenyk, místopředseda Nejvyššího soudu (NS) Petr Šuk, nejvyšší státní zástupce Igor Stříž či předseda České advokátní komory (ČAK) Robert Němec.

Debaty o novém trestním řádu provází, do dnešní doby nebývalá, obecná kritika práce orgánů činných v trestním řízení, která zaznívá z vlastních řad. Na podzim se na půdě Právnické fakulty v Praze (PF UK) během tzv. rekodifikačních čtvrtků, pustil ostře do státních zástupců a také soudců odvolacích soudů někdejší předseda NS, dnes soudce ÚS Pavel Šámal.
Ten jako jeden z hlavních argumentů pro přijetí nového trestního řádu uvedl potřebu zvýšení odpovědnosti státních zástupců za podanou obžalobu, protože z jeho dosavadní praxe se ukazuje, že k soudu podávají často nekvalitní a důkazně nepodložené návrhy.

A v úterý, na kulatém stole Ústavně právního výboru Senátu k návrhu nového trestního řádu, se (nejen) do svých podřízených pustil nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. „Vytýkám autorům, že výslovně nezrušili zásadu trestního řízení, kterou je alibismus. Podle této zásady jedou všichni policisté, jedou všichni státní zástupci a soudci,“ prohlásil Stříž. „Snad s výjimkou soudců Nejvyššího soudu,“ dodal na odlehčení, s ohledem na to, že napravo od něj seděli místopředseda NS Petr Šuk, předseda trestního kolegia NS František Púry a soudce NS Jiří Říha, jeden z hlavních autorů návrhu nového trestního řádu.

Podle Stříže, který v minulosti zastával v soustavě funkce náměstka Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a prvního náměstka nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, státní zástupce radši něco zažaluje a pošle to k soudu, než by měl něco sám rozhodnout. „Pro státní zástupce je lepší to zažalovat, než to zastavovat a trapně to rozsáhle zdůvodňovat nejvyššímu státnímu zastupitelství,“ popsal důvody své kritiky do vlastních řad Stříž. „Ne v pochybnostech žaluj, jako doposud, ale nežaluj, když nemáš důkazní jistotu. My jim to pak případně přezkoumáme. Je to lepší, než když alibisticky podají žalobu,“ nastínil Stříž to, jak by měli státní zástupci konat. „Jsem rád, že návrh posiluje oportunitu, což je posílení odpovědnosti státního zástupce. Žijeme v době, kdy nemůžeme lpět na všech dosavadních zásadách, a množství té kriminality musíme také umět efektivně zvládat,“ konstatoval.

Přílišný formalismus

Poukázal také na neblahou praxi přílišného formalismu při trestním řízení, kdy se sepisují nepotřebné úřední záznamy a podezřelí jsou opakovaně vyslýcháni k témuž. Nový trestní řád musí být podle Stříže „blbuvzdorný“ a musí tam být v jedné jediné podobě konkrétně napsáno, co policista či státní zástupce má udělat.

Jeho vystoupení předcházel příspěvek dalšího bývalého vysokého představitele soustavy státního zastupitelství, dnes místopředsedy ÚS Jaroslava Fenyka.

Podle Fenyka je rozhodně lepší cesta přijetí nového trestního řádu, než „oprava“ toho stávajícího formou novelizace. Starý trestní řád je podle něj slepovaný, má více než 100 novel a již ani nelze do konkrétní hlavy umístit opatření, která by tam patřila. Odborníkům to podle Fenyka problém nedělá, ale komplikuje to práci již netrestním právníkům a mate veřejnost. Nejde do něj ani dost dobře promítnou změny vyplývající z judikatury ESLP a mezinárodních smluv.

Podle současného „osvíceného inkvizičního kodexu“ je na státních orgánech, aby prokázaly, že někdo spáchal trestný čin. Obviněný by podle Fenyka nemusel říci nic, stát musí naproti tomu prokázat všechno. Orgány činné v trestní řízení a soud však podle Fenyka ne vždy tuto roli plní, což má různé důvody. „Někdy to je i tak, že je někdo podroben trestnímu řízení a neměl by být,“ konstatoval Fenyk.

Návrh nového kodexu podle Fenyka respektuje zásady kontinentálního modelu, avšak již nejde o čistý inkviziční proces. A je otázka na politiky, kam až tento průlom do dosavadního modelu a elementy ze sporného civilního řízení „pustí“.

Další otázkou je, zda mít takto podrobný kodex, který se podle Fenyka pokouší maximalizovat záruky ochrany práv, avšak jde tak o nejpodrobnější trestní řád, který dosud viděl.

Vyslovil i konkrétní pochybnosti nad některými novinkami.  Konkrétně zda obstojí testem ústavnosti navržená koncentrace řízení, nové odvolací líčení či absence řádného opravného prostředku proti rozhodnutí odvolacího soudu. A také zda bude postačovat, když se nahradí usnesení o zahájení trestního stíhání neformálním sdělením důvodů trestního stíhání.

Kritika od advokátů

Kriticky se k návrhu vyslovil naopak nepřekvapivě předseda ČAK Robert Němec.

Podle Němce je v návrhu sice celá řada věcí, které povedou k efektivitě trestního řízení, ale na druhé straně i řada zhoršení z pohledu ochrany práv jednotlivce.

„Co mne překvapuje, že se jako jeden ze zásadních důvodů rekodifikace objevuje otázka prohlídek advokátních kanceláří. Ta se tam přitom dostala mimo odbornou debatu, která probíhala. To se netýká jen tohoto, ale také rozšíření důvodů pro využití odposlechů. Celé to vede k okleštění mlčenlivosti advokáta,“ upozornil Němec, podle něhož nahrazení dosavadního souhlasu ČAK vyšetřujícím soudcem, který prohlídku povolil, na místě prohlídky advokátní kanceláře, není dobrou zárukou zachování hodnoty důvěrnosti vztahu mezi klientem a advokátem

Další výhrada ČAK je ohledně zavedení apelačního principu. „V trestním řízení nebylo dosud možné, aby odvolací soud změnil zprošťující rozsudek na odsuzující. Uvědomme si, že nalézací soud provádí důkazy, které by tak musel opět provádět odvolací soud a není proti tomu řádný opravný prostředek, pouze mimořádný,“ varoval Němec.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek apeloval na přítomné senátory, aby předložený návrh důkladně zvážili a dali mu pak jasné zadání, protože chce normu schválit tak, aby získala co nejširší politickou podporu. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Kopance i pepřový sprej. Ostraha plzeňského nádraží zbila a okradla bezdomovce

Pracovníci bezpečnostní agentury fyzicky napadli v Plzni bezdomovce, kterého našli v nevyužívané hale na nádraží. I když se na jejich pokyn chystal k odchodu, ztloukli ho a navíc mu sebrali řetízek a prsten. Nakonec ho naložili do nákupního vozíku, který se s mužem pár metrů po roztlačení na silnici převrhl.

 Kriminalisté pracovníky bezpečnostní agentury ve věku 18, 22, 23 a 37 let obvinili z loupeže a ublížení na zdraví ve formě spolupachatelství.

Případ se stal 9. ledna. Zaměstnanci ostrahy při kontrole areálu Českých drah našli v menší nevyužívané plechové hale čtyřiapadesátiletého bezdomovce a řekli mu, aby prostory opustil.

Když si muž bez domova balil své věci, zaměstnanci ostrahy ho několikrát udeřili do různých částí těla teleskopickým obuškem, kopali ho do žeber a do hlavy a nakonec mu nastříkali do obličeje pepřový sprej.

„Pak si všimli, že má na sobě řetízek a prsten. Pod pohrůžkou, že mu zlámou prsty, jim měl svoje šperky vydat. Poškozený to odmítl, a tak mu šperky sami strhli z krku a prstu a ponechali si je,“ uvedla policejní mluvčí Dagmar Brožová.

Bezdomovce potom čtveřice vytáhla ven z haly, naložila ho do nákupního vozíku, který stál poblíž, a roztlačila po silnici. Po několika metrech se jedoucí vozík převrátil, muž z něj vypadl a pracovníci ostrahy odešli pryč.

„Poškozený jejich jednáním utrpěl zranění, které si vyžádalo ošetření v nemocnici,“ upozornila mluvčí. Všichni obvinění jsou stíháni na svobodě. V případě prokázáni viny jim hrozí trest odnětí svobody na dva roky až deset let.

X X X

Sokolovská uhelná připravuje inovativní technologie v oblasti chemického průmyslu, částečně proto spustí plynárnu ve Vřesové. Tento krok taktéž přispěje k řešení současné energetické krize

 Sokolovská uhelná připravuje v průběhu roku 2023 opětovné zprovoznění části plynárenské technologie ve Vřesové. Provoz plynárny byl v roce 2020 pozastaven kvůli růstu cen emisních povolenek a s tím souvisejícímu nárůstu provozních nákladů, které nebylo možné v dané tržní situaci krýt provozními výnosy. Obnoví se provoz tří generátorů z celkových 26, což otevře cestu k inovativním technologiím a udržitelnému rozvoji chemického průmyslu. Současně to je příležitost k řešení energetické krize a ke snížení závislosti na výrobě elektřiny a tepla z dováženého zemního plynu. Obyvatelé okolních měst a obcí nemusí mít při tak omezeném provozu obavy z žádných rizik, které by mohly mít vliv na jejich zdraví, bezpečí a na kvalitu životního prostředí.

„V průběhu druhého pololetí loňského roku jsme společně s Karlovarským krajem, Vysokou školou chemicko-technologickou a společností Synthomer uzavřeli memorandum
o spolupráci s cílem udržet a rozvíjet oblast chemického průmyslu v Karlovarském kraji, primárně na Sokolovsku. V tomto odvětví spatřujeme budoucnost, protože mimo jiné právě chemie, chemické procesy a chemické technologie budou hrát prim
v uchovávání a produkci elektřiny a tepla,“ vysvětluje jeden z významných důvodů plánovaného částečného obnovení provozu plynárny Pavel Tomek, předseda dozorčí rady Sokolovské uhelné. Obyvatelé okolních měst a obcí nemusí mít při tak omezeném provozu obavy z žádných rizik, které by mohly mít vliv na jejich zdraví, bezpečí a na kvalitu životního prostředí.

Areál ve Vřesové, kde se nachází technologie tlakového zplyňování a související provozy, má optimální předpoklady pro zavádění inovací pro udržitelné, nízkoemisní a bezemisní technologie k výrobě chemických produktů pro další zpracování a pro výrobu syntetických plynů, které budou adekvátním alternativním palivem k výrobě elektřiny
a tepla vedle obnovitelných zdrojů. Infrastruktura, využitelná technologická zařízení, potřebná povolení, dostupné zásoby nerostných surovin a vybavení pro materiálové
a chemické využití odpadů dávají naději na úspěch připravovaných projektů.

Do srpna 2020 Sokolovská uhelná provozovala svoji paroplynovou elektrárnu právě
na plyn z produkce tlakové plynárny. Po rozhodnutí o pozastavení provozu byla provedena opatření k provozu paroplynové elektrárny na zemní plyn. V důsledku tržní situace byl provoz paroplynové elektrárny po celý loňský rok poznamenán enormně drahým zemním plynem, a tak Sokolovská uhelná nebyla za ekonomicky přijatelných podmínek schopna paroplynovou elektrárnu na zemní plyn provozovat. Uvést opět
do provozu část tlakové plynárny znamená současně příležitost k nahrazení závislosti
na zemním plynu a k eliminaci rizik jeho nedostupnosti. „Ocitli jsme se ve složité pozici.

 Mezinárodní situace i okolnosti na energetickém trhu nejsou právě ideální. Drahý zemní plyn a riziko nedostupnosti zemního plynu, který ještě po několik let bude vedle uhlí bezesporu jen obtížně nahraditelným palivem pro výrobu elektřiny a tepla, je dalším důvodem, proč máme věnovat pozornost obnovení provozu tlakové plynárny. Jedná se o vhodnou alternativu při řešení současné krize. Zprovoznění části plynárny ve Vřesové poskytne příležitost pro zajištění plynu z tuzemských nerostných surovin pro energetické potřeby,“ doplňuje další důvody plánovaného zprovoznění plynárny Pavel Tomek.

Spuštění části plynárny se odhaduje na červenec 2023. V návaznosti na přípravy dochází již nyní k jejímu čištění, odkonzervování a opravám.

Plynárna ve Vřesové je unikátní technologií, která dokáže za vysokého tlaku a teplot přeměnit hnědé uhlí na energetický plyn. Plynárenská část přitom zdaleka neznamená jen samotné tlakové zplyňování uhlí, ale třeba i technologii štěpení vedlejších karbochemických produktů, takzvaný hořákový generátor. A ten patří k jedinečným technologiím nejen z českého, ale i z globálního hlediska. Z tlakového zplyňování současně vznikají chemické produkty určené k dalšímu využití, jako jsou například kyselina sírová, čpavek, fenolové vody. V současnosti jsou v areálu v provozu pouze sušárna a drtírna uhlí, které připravují vstupní palivo pro teplárnu. Mgr. Jana Pavlíková, PR manager, tisková mluvčí

X X X

OSTRAVSKO OPĚT PŘISPĚJE NA ZVÝŠENÍ KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

Moravskoslezský kraj rozdělí mezi poskytovatele sociálních služeb v regionu celkem 40 milionů korun. Finance využijí na investiční akce, vybavení sociálních zařízení i na odborné vzdělávání pracovníků. Cílem dotačního programu je zvýšit kvalitu poskytovaných sociálních služeb.

„Vyhlášeným dotačním programem chceme opět podpořit kvalitu sociálních služeb v našem kraji. Poskytovatelé budou moci, stejně jako v předchozích letech, zažádat o dotaci na investice, například rekonstrukce domovů či bezbariérové úpravy zařízení sociálních služeb. Za krajské peníze bude možné zakoupit i vozidla a další technické vybavení, které zlepší kvalitu péče, zpříjemní prostředí nebo usnadní náročnou práci pečovatelů. Nově chceme také podpořit zvyšování odbornosti pracovníků v oblasti paliativní péče o seniory v pobytových zařízeních sociálních služeb,“ uvedl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro sociální věci Jiří Navrátil.

O finanční dotaci mohou žádat registrovaní poskytovatelé sociálních služeb zařazení do Krajské sítě sociálních služeb v Moravskoslezském kraji. „Dotační program vychází z naší krajské Koncepce kvality sociálních služeb, která má za cíl transformaci péče v domovech a zvyšování kvality všech sociálních služeb. Také letošní rozdělení dotací k tomuto cíli jistě přispěje,“ řekl náměstek hejtmana kraje Jiří Navrátil.

Krajský úřad bude žádosti o dotace přijímat v termínu od 20. do 27. února. Podrobnosti a podmínky programu jsou uvedeny na webových stránkách Moravskoslezského kraje. O poskytnutí budou krajští zastupitelé rozhodovat na svém zasedání 8. června. V návrhu rozpočtu pro rok 2023 je pro tento program vyčleněno 40 milionů korun. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí

X X X

Herečka Zdena Hadrbolcová skončila v nemocnici

Zdena Hadrbolcová (85) je již několik týdnů v nemocnici. Podle webu Extra.cz, jenž se odvolává mimo jiné na její kolegyni Jaroslavu Obermaierovou, herečku tam převezli ještě před Vánocemi.

„S nikým nekomunikuje, a tak jsem s ní dlouho nemluvila, jen jsem na natáčení Ulice slyšela, že ji odvezli do nemocnice. Už dlouho na tom není dobře, v tom věku to je jasné. Vím, že ji bolela kyčel a měla toho víc. Zkrátka nemoci stáří,“ řekla Jaroslava Obermaierová.

Zdenu Hadrbolcovou, která je známá ze seriálů Ulice, Létající Čestmír, Přítelkyně z domu smutku nebo filmů Páni kluci, Létající a Už zase skáču přes kaluže, podle Extra.cz hospitalizovali v Nemocnici Na Homolce, kde ležela na oddělení neurologie. „Má řadu problémů, které se vzájemně ovlivňují a se kterými se u pacientů v tak vysokém věku dá jen těžko něco dělat,“ cituje web svůj zdroj.

Herečka loni v červenci oslavila 85. narozeniny a už tenkrát si stěžovala na zdraví. „Jsem ubožák. Není mi pořád dobře. Všechno hapruje, nejenom srdíčko. Chodit už téměř nemohu, takže polehávám, ani nečtu a nekoukám na televizi… Já už také na nic nemám síly, natožpak ještě něco točit… Budu ráda, když doklepu tu Ulici,“ řekla Blesku herečka, jejíž zatím poslední rolí byla pekařka Růža Habartová v seriálu Ulice, kde skončila v roce 2020.

X X X

Velká paráda Vondroušové. Z Australian Open vykopla světovou dvojku, teď ji čeká krajanka

Na Australian Open končí už ve druhém kole světová dvojka Uns Džábirová, a to za radosti českých fanoušků. Tenisovou hvězdu z Tuniska totiž vyřadila Markéta Vondroušová po setech 6:1, 5:7 a 6:1. Stříbrnou medailistku z olympiády v Tokiu teď čeká „sestrovražedný“ souboj s Lindou Fruhvirtovou.

Vondroušová, která většinu minulé sezony vynechala kvůli zranění zápěstí, se dostala do třetího kola Australian Open podruhé za sebou. Jejím maximem v Melbourne je osmifinále z roku 2021.

V utkání s tuniskou favoritkou se blýskla houževnatou obranou. Zatímco Džábirová doplatila na 50 nevynucených chyb, česká tenistka jich měla 24. V zápase, který končil v jednu hodinu ráno místního času, bylo hotovo za hodinu a 43 minut.

Rodačka ze Sokolova získala proti chybující soupeřce první set za 25 minut. Ve druhé sadě ale Džábirová dominovala, a přestože se Vondroušová vrátila ze stavů 1:4 a 3:5, v koncovce přišla potřetí o servis a Tunisanka si vynutila pokračování zápasu.

V rozhodujícím setu ale česká tenistka zůstala koncentrovaná a naopak Džábirová nedokázala na předchozí výkon navázat. Neudržela ani jeden ze čtyř servisů a Vondroušová mohla po hodině a 43 minutách zvednout radostí ruce nad hlavu.

„Vždycky je těžké vrátit se po tak dlouhé době. Každopádně jsem dobře potrénovala a zapracovala na kondici. Jsem ráda, že jsem zpět na takové úrovni a zvládnu hrát takové zápasy,“ řekla na kurtu Vondroušová. „Uns byla ve druhém setu lepší a neměla jsem tam šanci. Snažila jsem se ale soustředit a doufala, že přijdou další chyby. Jsem ráda, že to nakonec vyšlo,“ doplnila 86. hráčka žebříčku WTA, která v předchozích třech vzájemných zápasech Džábirové podlehla.