Bez teplé vody, elektřiny nebo třeba s plesnivými zdmi. V nevyhovujících podmínkách bydlí v ČR tisíce lidí. I když chtějí odejít, mnohdy nemohou. Na běžné bydlení nedosáhnou kvůli předsudkům či dluhům a sociální byty chybějí. Mnohdy jde přitom o rodiny s dětmi, které situace ovlivňuje nejvíce a ničí jim perspektivu na lepší budoucnost.

Jedna z klientek Charity ČR žije ve stejném podnájmu přes třicet let. Životní podmínky jsou otřesné – byt má místo podlahy jen hliněnou zem, voda teče jen studená, kolem oken je plíseň. Dveře od toalety vypadávají, sociální zázemí je v havarijním stavu. Topení majitel stahuje tak, aby v zimě měla v bytě jen sedmnáct stupňů Celsia.

X X X

 Od Klause po Babiše. Fiala zve všechny expremiéry k večeři u jednoho stolu

Premiér Petr Fiala (ODS) do svého programu na leden zařadil i jednu netradiční akci. Slavnostní večeři v Kramářově vile se všemi bývalými předsedy české vlády. Ti tak společně k jednomu stolu usednou vůbec poprvé v historii. Večeře by měla být neformální, pozvané jsou i partnerky všech expremiérů.

Netradiční večeři premiér chystá na 2. ledna. Uskutečnit by se měla v Kramářově vile. Jako první o ní informoval Blesk.

„U příležitosti výročí 30 let samostatné České republiky pozval předseda vlády Petr Fiala na slavnostní večeři do Kramářovy vily všechny premiéry českých vlád od vzniku samostatné ČR,“ řekl CNN Prima NEWS mluvčí vlády Václav Smolka.

„Hledali jsme způsob, jakým oslavit 30 let vzniku samostatné ČR. Došli jsme k tomu, že schůzka všech, kteří zemi nějakým způsobem v nějaké době vedli, bude dostatečně důstojná,“ vysvětlil.

Česká republika měla ve své historii zatím celkem 13 premiérů. U jednoho stolu by se tak poprvé měli potkat Václav Klaus, Josef Tošovský, Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Jiří Paroubek, Mirek Topolánek, Jan Fischer, Petr Nečas, Jiří Rusnok, Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš a Petr Fiala. Chybět bude Stanislav Gross, který zemřel v roce 2015.

Podle informací CNN Prima NEWS svou účast ale potvrdilo zatím jen deset z nich. Nezúčastní se Josef Tošovský a čeká se na vyjádření Bohuslava Sobotky.

Na dotaz, proč Sobotka účast zatím nepotvrdil, redakci neodpověděl. Je možné, že váhá, jestli se má akce zúčastnit. Nemá totiž dobré vztahy s Andrejem Babišem.

Šéf ANO zastával v jeho vládě post ministra financí. Babiše nakonec donutil rezignovat poté, co navrhl jeho odvolání kvůli několika skandálům, neodvádění daní a úkolování novinářů v médiích. Následně Sobotka šéfa ANO označil za „dobrého a přesvědčivého lháře“. „Myslím, že atmosféra u stolu by měla být adekvátní slavnostnímu momentu,“ podotkl Smolka.

Fiala spolu s premiéry pozval i jejich partnerky. U jednoho stolu by se tak mimo jiné mohly sejít i dvě české první dámy Livia Klausová a Ivana Zemanová, i jejich možná nástupkyně Monika Babišová, jejíž manžel kandiduje v lednových prezidentských volbách.

Tři bývalí šéfové vlády jsou rozvedení – Jiří Rusnok, Jiří Paroubek a Bohuslav Sobotka. Zda si všichni bývalí i současní představitelé státu přivedou doprovod, zatím není jasné.

Neformální večeře, poté koncert

Večeře má být neformální, podle Smolky tedy nemá žádný přesný program. „Nejde o pracovní večeři,“ vysvětlil.

„Čekáme, že předsedové vlád povedou diskuzi nad aktuálními tématy nebo nad tím, jak se proměnila země za 30 let, jaký kus cesty ušla. Jsme součástí NATO, Evropské unie, evropských západních struktur, což byl do značné míry od počátku cíl směřování, když jsme se odpoutali z ruského vlivu,“ popsal plány mluvčí současné vlády.

Ani menu zatím není veřejné. Po jídle je pak v plánu koncert. Ten proběhne v pražském Rudolfinu. „Koncert připravuje Úřad vlády ve spolupráci s Českou filharmonií u příležitosti zmíněného výročí,“ vysvětlil mluvčí kabinetu.

Česká republika oslaví 30 let svého vzniku 1. ledna 2023. O den později, tedy 2. ledna, má Fiala na programu i pravidelný novoroční oběd s prezidentem Zemanem. Ten se tradičně koná na zámku v Lánech.

 X X X

NĚMECKO,  SCHOLZ  CHCE  JEDNAT  S  RUSKEM?

PROČ  TO  NEUDĚLAL  UŽ  DŔÍVE?   NEMUSELO  BÝT  TISÍCE  MRTVÝCH  A  ZNIČENÁ  UKRAJINA?

‚Rusko si musí uvědomit, že toto nemůže pokračovat.‘ Kancléř Scholz chce udržovat rozhovory s Kremlem

Existuje velké nebezpečí další eskalace ruské války proti Ukrajině. V rozhovoru s deníkem Süddeutsche Zeitung to prohlásil německý kancléř Olaf Scholz. S Ruskem je podle něj třeba dál mluvit a Moskva si musí uvědomit, že válka nemůže pokračovat.

 „Rusko si musí uvědomit, že toto nemůže pokračovat. (Ruský prezident Vladimir) Putin musí válku ukončit, stáhnout vojáky, a vytvořit tím prostor pro vzájemnou dohodu,“ zdůraznil Scholz.

‚Vynucené a nevyhnutelné.‘ Putin mluvil se Scholzem o útocích na infrastrukturu Ukrajiny

 Kancléř zároveň doplnil, že Německo nesmí dopustit zpřetrhání „vlákna rozhovorů s Ruskem“. Podle něj, by ukončení rozhovorů ke konci války nijak nepřispělo.

„Pokud spolu nebudeme mluvit, ještě se tím sníží pravděpodobnost, že Rusko válku ukončí,“ řekl Scholz. Německo podle něj musí předejít přímé konfrontaci mezi NATO a Ruskem. „Našim cílem je, aby Rusko ukončilo svou útočnou válku a aby Ukrajina ubránila svou celistvost,“ podtrhl kancléř.

Americký Institut pro studium války (ISW) na počátku tohoto měsíce ale upozornil, že Rusko by jednáním, které by zahrnovalo příměří, pouze získalo čas na reorganizování svých sil k dalším výpadům proti Ukrajině.

X X X

V Británii pokračuje stávka železničářů, v provozu je méně než čtvrtina vlaků

I druhý den stávky na britských železnicích musí cestující počítat s tím, že v provozu bude jen 20 procent vlaků. Na některých místech pak nevyjely vlaky vůbec, píše v sobotu list The Guardian o další z několika stávek, s nimiž se v posledních dnech ostrovní země potýká. Železniční společnosti lidi dopředu vyzvaly, aby vlakem cestovali jen v případě, že to bude nezbytně nutné.

 Britské železniční společnosti vyzvaly své zákazníky nejen ke zvážení cestování během předvánoční stávky, ale upozornily také na to, že na některých místech by její dopady mohly být patrné ještě v neděli ráno.

Železničáři stávkují v době vysoké inflace a rychle se zvyšujících životních nákladů. Snaží se tak v nejisté době dosáhnout na vyšší příjmy.

Míra inflace v Británii v říjnu přesáhla 11 procent, byla tak nejvyšší od roku 1981. Za listopad už sice poklesla, podle analytiků ale nelze očekávat, že tím platové požadavky zaměstnanců zmizí.

Pracovníci na železnici, kteří v tomto týdnu stávkovali už v úterý, ve středu a v pátek, nejsou zdaleka jediní, kteří požadují zvýšení své mzdy. V období před Vánoci a krátce po nich jsou hlášeny také stávky pracovníků ve zdravotnictví, zaměstnanců pošty, řidičů autobusů, pracovníků na dálnicích a dalších.

X X X

PUTINŮV   SPOLEČNÍK  ROTENBERG   NA  BYZNYS

 ‚Králové státních zakázek‘ Rotenbergové. Trénovali s Putinem judo, teď staví infrastrukturu v Rusku

Arkadij a Boris Rotenbergové, bratři z Petrohradu, kteří vystudovali Leninský institut tělesné výchovy a sportu, se vypracovali do nejvyšších pater ruského byznysu.

„Mezi vedením sportu a podnikáním je jen málo rozdílů. V obou případech je důležitá síla ducha, odhodlání, zaměření na vítězství a týmová práce,“ komentoval před časem starší z bratrů Arkadij.

Výrazně si polepšili poté, co se stal prezidentem Vladimir Putin, jejich přítel z dětství. Chodil do stejného judistického klubu, a s Arkadijem dokonce byli zápasovými partnery.

Rotenbergové financovali Putinovy „oblíbené projekty“. Například Kerčský most spojující pevninské Rusko s anektovaným Krymem. Kvůli tomu se poprvé dostali na sankční seznamy. Objevují se na nich znovu v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.

 Jejich rodina je židovského původu, bratři se narodili během 50. let minulého století v sovětském Leningradu (dnešní Petrohrad). Otec pracoval ve vedení závodu Krasnaja Zarja, kde se vyráběly telefonní přístroje. Díky jeho postavení se rodině podařilo vyhnout komunitnímu bydlení, které bylo jinak v době Sovětského svazu běžné.

Arkadij přisel na svět v polovině prosince roku 1951. Když mu bylo 12 let, začal chodit do judistického klubu známého sovětského trenéra Anatolije Rachlina. Tam se seznámil s mladým Vladimirem Putinem.

Od této doby se odvíjí speciální vztah, který miliardář se šéfem Kremlu má. „Vyrůstali jsme spolu,“ řekl Arkadij Rotenberg a vzpomínal na společné „klukovské zábavy“. Na Putinovi nejvíce oceňuje, že se dokázal vypracovat „sám“, a označuje ho proto za svůj osobní vzor.

 Mladší Boris se narodil šest let po bratrovi a judu propadl také. Arkadije následoval i na vysokou školu. Oba vystudovali Leningradský institut tělesné výchovy a sportu.

V devadesátých letech se jejich cesty ale rozdělily. Boris se přestěhoval do Finska, kde odstartoval svůj první byznys. Živil se nejprve jako fotbalový trenér. S manželkou založil firmu Anirina Oy, která dodávala finské zboží a nabízela stavební práce ruské společnosti Gazprom výměnou za plyn.

Byznys na zakázkách

Bratři si velice polepšili, když se stal Putin prezidentem. Ten založil firmu Rosspirtprom ovládající 30 procent ruského trhu s vodkou a dosadil Arkadije do jejího čela. Na to už Rotenbergové navázali vlastním podnikáním.

Jejich spojení se šéfem Kremlu se však nevytratilo. Server BBC odkázal na informace amerického ministerstva financí. To uvedlo, že bratři zaštiťovali Putinovy „oblíbené projekty“. Vydělali miliardy dolarů na zakázkách pro Gazprom a zimní olympijské hry v Soči, které jim zadal právě ruský prezident.

SERIÁL: RUŠTÍ OLIGARCHOVÉ

Pro režim je jejich podpora zásadní, na druhé straně z něj úspěšně profitují. Jejich životní příběh je však často zahalen tajemstvím. Odkud pochází a jak přišli ke svým miliardám?

Přestože mnoho firem na olympijských hrách v Soči tratilo, Rotenbergové to brali jako příležitost, protože se díky tomu trh „vyčistil“. Například společnost Mostotrest, jež patří Arkadijovi, v roce 2010 zaznamenala propad tržeb o pět procent, ale vzrostla poptávka po klíčovém segmentu – výstavbě infrastruktury. Vysoutěžila třeba olympijskou dálnici nebo letiště.

Mladší Boris se specializuje na bankovnictví. Protože má část podnikání ve Finsku, v posledních letech se mu nakupily problémy kvůli finančním transakcím. Zažaloval skandinávské banky Nordea, Danske Bank, Osuuspankki a Handelsbanken, které nechtěly přijímat jeho transakce. Soud ale prohrál.

Jeho podnikatelské portfolio zahrnuje také firmu Baza Torg, která má čtvrtinový podíl ve společnosti Gaztaged, jež platí za největšího dodavatele trubek pro státní Gazprom.

Za „krále státních zakázek“ ale označil magazín Forbes Arkadije. V roce 2015 vytvořil miliardář nový rekord se zakázkami od státu a státních společností v hodnotě 555,5 miliardy rublů, včetně zakázky Gazpromu na plynovod Síla Sibiře (198 miliard rublů). Arkadij to ale odmítá. „Podnikáme na 15 až 17 procentech trhu, do království máme daleko,“ komentoval.

Přísná hierarchie, profesionální tým a absolutní důvěra Rotenberga v jeho vedoucí pracovníky je charakteristickým rysem personální politiky tohoto oligarchy. Přijímá složité projekty v hodnotě několika miliard dolarů, do každodenního řízení nezasahuje.

ARKADIJ

12. 1951, Petrohrad, Rozvedený, pět dětí se dvěma ženami, Má podíly v několika společnostech: SGM Group, Mostotrest, SMP Bank, Minudobrenia a TPS Avia , Zakladatel a jediný vlastník firmy Strojgazmontaž, která byla hlavním dodavatelem při stavbě Kerčského mostu, Držitel ocenění Hrdina práce, Podle Forbesu vlastní majetky ve výši dvou miliard dolarů

Mluví se o něm jako o „záruce dobré značky“. V roce 2008 začali Arkadije do svých projektů zvát další podnikatelé. Alexandr Ponomarenko a Alexandr Skorobogatko ho přijali do svého podniku a dali mu podíl v Novorossijském obchodním námořním přístavu (NCSP). Partnera potřebovali, protože přístav měl konflikt s Transněftí, v jejímž čele stál Nikolaj Tokarev, blízký Putinův spolupracovník. Rotenberg působil k ochraně majetku jako protiváha.

„Pozvání Arkadije je formou ochrany. Ale nejen to: Rotenberg je již dlouho dobrou značkou. Abyste se dnes dostali do IT, musíte spolupracovat s (Alisherem) Usmanovem, v železniční dopravě s (Vladimirem) Lisinem a ve stavebnictví s využitím administrativních zdrojů s Rotenbergem,“ komentoval pro Forbes známý ruských podnikatelů.

Partneři však svůj podíl v NCSP v roce 2011 prodali společnostem Transněfť a Summa Group. Ještě předtím založili developerskou skupinu TPS Real Estate, která stavěla a spravovala nákupní centra. Když Rotenberg získal 500 milionů dolarů z prodeje svého podílu v přístavu, spojil se se svými partnery a následně vytvořili společnost TPS Avia Holding, která vyhrála výběrové řízení na rekonstrukci letiště Šeremetěvo. Podle dohody akcionářů převezme společnost po rekonstrukci 70 procent letiště.

Most na Krym

Zásadní jak z hlediska postavení miliardáře v Rusku, tak vzhledem k jeho vztahům se západním světem byla stavba Krymského mostu. Budování 19 kilometrů dlouhé spojnice mezi pevninou a poloostrovem začalo po ruské anexi.

Jediným dodavatelem projektu stanovila vláda firmu Strojgazmontaž, kterou založil Arkadij. V úvahu podle Newsweeku připadaly ještě Mostotrest (kterou ale taktéž vlastní Rotenberg) a dodavatelská společnost, na vrcholu jejíchž struktur stojí další Putinův přítel Gennadij Timčenko. Nicméně karta padla na Rotenberga, který si za to poprvé vysloužil zařazení na sankční seznamy.

O mostu mluvil Arkadij pro televizní kanál Russia 1. Stavbu z jeho pohledu někdo musel udělat. „Cítil jsem v sobě sílu, sílu v mém týmu, byl jsem si dostatečně jistý,“ řekl. Dle jeho slov se mu podařilo vybudovat stavbu, která bezpochyby vydrží 100 let. Velkou radost mu udělala reakce prezidenta Putina při slavnostním otevření. „Když se přiblížil, měl v očích takovou radost,“ dojímal se Rotenberg.

Na dílo je patřičně hrdý, a proto jej sám využívá, třeba když jede na prázdniny. V rozhovoru pro ruskou státní televizi mluvil o tom, že na Krymu strávil týden dovolené. „Miluji dovolenou na Krymu,“ rozplýval se.

Nemovitosti movitých

Křišťálové lustry, křesla s vyšívanými opěradly, taneční sál pro 150 lidí, kolem sálu malé místnosti s kulečníky a minihotel. Tak vypadá „rodinný podnik Rotenbergů“. Jedná se o restauraci Gusjatnikov, pojmenovanou po staré kupecké rodině, která se nachází ve čtvrti Taganka v Moskvě. „Podporuje ruskost, pravoslaví a tradice,“ popsal ji jeden z manažerů podniku.

Putinův ‚nový feudalismus‘ si zaháčkoval oligarchy. Nevzepřou se kremelské mašinerii, míní odborník

 Restauraci v roce 2008 založil jeden z nejlepších ruských restauratérů Arkadij Novikov a jeho stálými zákazníky byli právě bratři Rotenbergové. Sídlo, jehož součástí je restaurace, si následně pronajali.

Pořádají tam rodinné oslavy, ale i pracovní jednání nebo sportovní akce. „Panuje tam rodinná atmosféra,“ popsal bývalý ruský poslanec Michail Abyzov, který byl v Gusjatnikově nejednou hostem. I když se sejde více než 300 lidí, starší z bratrů Arkadij ke každému přijde a promluví s ním, vzpomínal.

V lednu 2021 se Arkadij označil za majitele komplexu budov označované za „Putinův palác“ u Gelendžiku. „Před několika lety se mi podařilo uzavřít dohodu s věřiteli,“ citovala ho BBC. Podle svých slov tam plánoval do dvou let otevřít apartmánový hotel.

Původně se jednalo o skromný rekreační dům s bazénem. Jeho současná podoba je zdobená velkolepou sloupovou fasádou připomínající venkovské paláce ruských carů z 18. století. Masivní kovaná brána do nádvoří je zakončena zlatým carským orlem. Venku se nacházejí zahrady, soukromé divadlo, přistávací plocha se zálivy pro tři vrtulníky a ubytování pro ochranku.

Dekádu zpět byl komplex u Černého moře označen za „mysteriózní palác“ a spekulovalo se, že ho přes své známé vlastní ruský prezident. Hypotézu se snažil dokázat i opoziční lídr Alexej Navalnyj, který o něm natočil sérii dokumentů, zveřejnil fotografie a videozáznamy z místa.

Arkadij vlastní vícero nemovitostí v různých koutech Evropy. Patří mu několik vil na Sardinii, luxusní hotel v centru Říma, vila v italském městě Tarquinia, také ve Francii a rovněž rozsáhlé panství v anglickém hrabství Surrey.

 X X X

Jsou blízcí Kremlu a vlastní portugalské pasy. Cesta ruských oligarchů k občanství Evropské unie

Je na sankčních seznamech a zároveň figuruje na vrcholu žebříčku nejbohatších Portugalců. Ruský oligarcha Roman Abramovič využil práva pro sefardské Židy, díky kterému získal portugalské občanství. Vedle něho si takto portugalský pas zajistil i další miliardář Andrej Rappoport. Kromě nich na schválení své žádosti čekají další tři oligarchové. Kontroverze provází i samotný proces schvalování jejich žádostí.

Portugalsko a Španělsko nabídlo před několika lety potomkům sefardských Židů občanství za to, že byli jejich předkové před více než 500 lety vyhnání z pyrenejského poloostrova. Španělsko požadovalo od žadatelů kromě doložení dokumentů, že jsou opravdu potomci sefardkých Židů, také složení zkoušky. Portugalci zvolili mírnější přístup a získání občanství v rámci tohoto zákonu nebylo podmíněné téměř ničím kromě doložení potřebných dokumentů.

„V roce 2014 přijalo Španělsko zákon, že tito vyhnaní Židé budou moci získat španělské občanství. Tento zákon o rok později implementovalo také Portugalsko. Už v ten okamžik se zde objevily dvě odlišné cesty. Zatímco Španělsko stanovilo jasný termín sběru žádostí o získání španělského občanství na rok 2019, Portugalsko žádný ‚deadline‘ pro podávání přihlášek o občanství nedalo,“ popsal pro server iROZHLAS.cz politolog z Mendelovy univerzity v Brně Martin Petlach.

Žadatelé o portugalské občanství nemuseli absolvovat ani jazykový test, přesto jim země pas udělila a nyní mají mimo jiné možnost hlasovat ve volbách jako běžní občané.

Potomci vyhnaných Židů jsou však i někteří oligarchové blízcí kremelskému režimu. Andrej Rappoport získal portugalské občanství koncem roku 2019. Jak uvádí El País, oligarcha původem z Ukrajiny dříve předsedal Alfa-Bank, jedné z největších ruských soukromých bank.

Poté odešel do energetického sektoru a stal se předsedou federální distribuční společnosti vlastněné státem. Rappoport je také blízkým člověkem Michaila Chodorkovského a Michaila Fridmana, který mimo jiné spoluzakládal Alfa-Bank. Kromě Portugalska mu občanství dříve udělil i Kypr.

Druhým oligarchou, který si tímto způsobem stal občanem Evropské unie, je Roman Abramovič, který kromě toho disponuje i ruským a izraelským pasem. Bvalý vlastník Chelsea, který měl v plánu získat i britské občanství, obdržel na základě práva pro sefardské Židy portugalský pas v roce 2021, což z něj udělalo nejbohatšího Portugalce.

Nejznámější oligarcha plný tajemství. Abramovič byl blízký Jelcinovi i Putinovi, proslul díky Chelsea

 Jak dříve popsal server iROZHLAS.cz, Abramovič díky svým vztahům s bývalým ruským prezidentem Borisem Jelcinem mohl zprivatizovat, podle zjištění BBC za velmi výhodných podmínek, ruské státní ropné podniky a vytvořit společnost Sibněft, aby ji o deset let později prodal státnímu Gazpromu.

Oligarcha vlastní také téměř třetinový podíl britského nadnárodního ocelářského gigantu Evraz. Společně se svými obchodními partnery ovládají většinový podíl firmy.

Přestože byl Rappoport první oligarcha, který se takto dostal k portugalskému občanství, podle Petlacha to byl právě až případ Romana Abramoviče, který vyvolal silnější vlnu nevole mezi Portugalci i evropskými politiky a komentátory.

K případu se vyjádřila i ředitelka portugalské Transparency International Susana Coroado. „Je zřejmé, že občanství není možné člověku jen tak vzít. Proto o něj oligarchové tak usilují, poskytuje vysokou úroveň ochrany. Proto by nemělo být ‚na prodej‘,“ uvedla dříve pro Reuters.

Portugalsko kritizoval i ruské opozičník Alexej Navalnyj, který upozornil na to, že člověk blízký Kremlu získal občanství členské země NATO.

Zakladatel portugalské odnože Transparency International João Batalha začátkem tohoto roku uvedl, že „vše nasvědčuje tomu, že za dobře míněným zákonem byla zřízena tzv. ‚pasová‘ mafie“.

Cesta k občanství EU

Podle oficiálních zdrojů jsou Rappoport a Abramovič jediní ruští oligarchové, kteří portugalský pas doposud získali. Portugalské úřady momentálně přezkoumávají žádosti o občanství dalších tří ruských oligarchů.

Prvním z nich je rusko-izraelský „diamantový král“ Lev Leviev, který, jak uvádí Forbes, zbohatl díky podkopávání diamantového kartelu De Beers a uzavírání vlastních dohod se zeměmi, které produkují diamanty, jako jsou Angola nebo Rusko. Leviev má, stejně jako Abramovič, izraelské občanství.

Vedle něj stojí v pořadníku na občanství i God Nisanov, rusko-ázerbajdžánský developerský magnát, který je předsedou Kyjevského náměstí (Kievskaya Square), největšího komerčního realitního holdingu v Rusku.

Nezávislý ruský server Meduza minulý rok popsal, s odkazem na zjištění investigativního media Proekt, že Nisanov je také blízkým přítelem Sergeje Naryškina, ředitele ruské Služby vnější rozvědky, která je hlavní zpravodajskou agenturou v Rusku.

Posledním ze tří čekajících oligarchů je podle serveru Público Gavril Jušvajev, který kromě spoluzaložení společnosti Trinity vlastnící jedno z prvních moskevských kasin investoval do firmy Wimm-Bill-Dann, která je dnes jedním z největší producentů mléčných výrobků v Evropě.

Jušvajev má ale na rozdíl od Nisanova a Levieva záznam v trestním rejstříku. Oligarcha si v 80. letech odpykal devět let za loupež v trestaneckém táboře. Politolog Petlach rovněž dodává, že Jušvajeva komentátoři a investigativní novináři spojují i s organizovaným zločinem ve východní Evropě.

Server Público přišel letos v létě se zjištěním, že je Jušvajev podle speciální jednotky španělské civilní gardy (UCE2) součástí skupiny spojené s praním špinavých peněz, do které jsou zapojení další ruští bankéři, podnikatelé a politici.

Zda zmínění oligarchové portugalské pasy dostanou, není podle Petlacha momentálně jasné, vyloučit se to ale také nedá. „Je to dáno tím, že aktuálně v Portugalsku dochází ke zpřísňování celého procesu samotné naturalizace a prozatím přesné podmínky nejsou veřejně známé,“ uvedl politolog.

Portugalsko tato pravidla zpřísnilo letos na jaře. Jak uvádí Público, žadatelé o portugalský pas na základě práva pro sefardské Židy budou muset nyní prokázat určitou vazbu k zemi, jedná se například o dědictví v Portugalsku nebo pravidelné návštěvy země.

Není ale jasné, kdy přesně ale nová pravidla začnou platit. Změny navíc nebudou retroaktivní, to znamená, že Abramovič ani Rappoport o něj kvůli zpřísnění nepřijdou.

Západní sankce

Situace se změnila poté, co Kreml zahájil agresi proti Ukrajině. Lidé blízcí Putinově režimu se najednou octli na sankčních seznamech. Jedním z nich je Abramovič, na kterého uvalilo podle magazínu Forbes sankce Spojené Království, Kanada, Evropská unie, Austrálie a Švýcarsko.

Kromě něho se na sankčních seznamech, Velké Británie nebo Spojených států, objevil i Nisanov. Na rozdíl od nich se Rappoport, Leviev a Jušvajev západním sankcím zatím vyhnuli.

Portugalský ministr zahraničí Augusto Santos Silva k situaci prohlásil, že pokud na někoho budou uvaleny sankce, budou platit i pro portugalské občany. Přesto jim ale portugalské úřady občanství zatím nevzali.

‚Králové státních zakázek‘ Rotenbergové. Trénovali s Putinem judo, teď staví infrastrukturu v Rusku

 „Portugalská strana letos v březnu nejprve deklarovala, že nemůže občanství Abramovičovi odebrat, nicméně může změnit jeho status. Zda je možné odebrat samotné portugalské občanství je aktuálně předmětem debat ústavních právníků. Jestli se tak ovšem stane, není prozatím jisté,“ komentoval situaci Petlach.

Dodává, že od ledna tohoto roku, tedy ještě před ruským vpádem na Ukrajinu, zahájilo Portugalsko po velké kritice ze stran nevládních organizací, politiků i novinářů již druhé disciplinární vyšetřování v případu portugalského občanství Abramoviče.

Rabín v problémech

S případy udělování portugalského občanství ruským oligarchům je často spojováno centrum Židovské komunity v Portu, které je známé svým laxnějším přístupem při schvalování těchto žádostí, než druhé centrum Židovské komunity v Lisabonu.

Kontroverze se objevily také kolem osoby rabína a představitele Židovské komunity v Portu Daniela Litvaka. Ten je společně s advokátem Joãem Franciscem Almeidou Garrettem stíhaný za falsifikaci dokumentů, praní špinavých peněz a korupci. Litvak je totiž v rámci portské Židovské komunity odpovědný za vydávání certifikátů pro potomky sefardských Židů.

Podle informací CNN měl také rabín na portugalských, ale hlavně izraelských účtech uloženo přes tři miliony eur.

Server Expresso také dříve upozornil na to, že kurátor Muzea Holocaustu v Portu Hugo Miguel Vaz napsal na Abramovičovu stránku na Wikipedii, že muzeum financoval, což, jak se později ukázalo, nebyla pravda.

Podle serveru kurátor upravoval stránku ve prospěch Abramoviče několikrát. Otázky vyvolává i fakt, že se informace o tom, že předky Abramoviče jsou sefardští Židé, objevila na stránce jen několik hodin poté, co portugalský tisk oznámil, že ruský magnát občanství obdržel.

X X X

‚Králové státních zakázek‘ Rotenbergové. Trénovali s Putinem judo, teď staví infrastrukturu v Rusku

Arkadij a Boris Rotenbergové, bratři z Petrohradu, kteří vystudovali Leninský institut tělesné výchovy a sportu, se vypracovali do nejvyšších pater ruského byznysu.

„Mezi vedením sportu a podnikáním je jen málo rozdílů. V obou případech je důležitá síla ducha, odhodlání, zaměření na vítězství a týmová práce,“ komentoval před časem starší z bratrů Arkadij.

Výrazně si polepšili poté, co se stal prezidentem Vladimir Putin, jejich přítel z dětství. Chodil do stejného judistického klubu, a s Arkadijem dokonce byli zápasovými partnery.

Rotenbergové financovali Putinovy „oblíbené projekty“. Například Kerčský most spojující pevninské Rusko s anektovaným Krymem. Kvůli tomu se poprvé dostali na sankční seznamy. Objevují se na nich znovu v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.

 Jejich rodina je židovského původu, bratři se narodili během 50. let minulého století v sovětském Leningradu (dnešní Petrohrad). Otec pracoval ve vedení závodu Krasnaja Zarja, kde se vyráběly telefonní přístroje. Díky jeho postavení se rodině podařilo vyhnout komunitnímu bydlení, které bylo jinak v době Sovětského svazu běžné.

Arkadij přisel na svět v polovině prosince roku 1951. Když mu bylo 12 let, začal chodit do judistického klubu známého sovětského trenéra Anatolije Rachlina. Tam se seznámil s mladým Vladimirem Putinem.

Od této doby se odvíjí speciální vztah, který miliardář se šéfem Kremlu má. „Vyrůstali jsme spolu,“ řekl Arkadij Rotenberg a vzpomínal na společné „klukovské zábavy“. Na Putinovi nejvíce oceňuje, že se dokázal vypracovat „sám“, a označuje ho proto za svůj osobní vzor.

Mladší Boris se narodil šest let po bratrovi a judu propadl také. Arkadije následoval i na vysokou školu. Oba vystudovali Leningradský institut tělesné výchovy a sportu.

 

V devadesátých letech se jejich cesty ale rozdělily. Boris se přestěhoval do Finska, kde odstartoval svůj první byznys. Živil se nejprve jako fotbalový trenér. S manželkou založil firmu Anirina Oy, která dodávala finské zboží a nabízela stavební práce ruské společnosti Gazprom výměnou za plyn.

Byznys na zakázkách

Bratři si velice polepšili, když se stal Putin prezidentem. Ten založil firmu Rosspirtprom ovládající 30 procent ruského trhu s vodkou a dosadil Arkadije do jejího čela. Na to už Rotenbergové navázali vlastním podnikáním.

Jejich spojení se šéfem Kremlu se však nevytratilo. Server BBC odkázal na informace amerického ministerstva financí. To uvedlo, že bratři zaštiťovali Putinovy „oblíbené projekty“. Vydělali miliardy dolarů na zakázkách pro Gazprom a zimní olympijské hry v Soči, které jim zadal právě ruský prezident.

SERIÁL: RUŠTÍ OLIGARCHOVÉ

Pro režim je jejich podpora zásadní, na druhé straně z něj úspěšně profitují. Jejich životní příběh je však často zahalen tajemstvím. Odkud pochází a jak přišli ke svým miliardám? Server iROZHLAS.cz se rozhodl přiblížit nejviditelnější ruské oligarchy. Skrze seriál představujeme jejich profily.

Přestože mnoho firem na olympijských hrách v Soči tratilo, Rotenbergové to brali jako příležitost, protože se díky tomu trh „vyčistil“. Například společnost Mostotrest, jež patří Arkadijovi, v roce 2010 zaznamenala propad tržeb o pět procent, ale vzrostla poptávka po klíčovém segmentu – výstavbě infrastruktury. Vysoutěžila třeba olympijskou dálnici nebo letiště.

Mladší Boris se specializuje na bankovnictví. Protože má část podnikání ve Finsku, v posledních letech se mu nakupily problémy kvůli finančním transakcím. Zažaloval skandinávské banky Nordea, Danske Bank, Osuuspankki a Handelsbanken, které nechtěly přijímat jeho transakce. Soud ale prohrál.

Jeho podnikatelské portfolio zahrnuje také firmu Baza Torg, která má čtvrtinový podíl ve společnosti Gaztaged, jež platí za největšího dodavatele trubek pro státní Gazprom.

Za „krále státních zakázek“ ale označil magazín Forbes Arkadije. V roce 2015 vytvořil miliardář nový rekord se zakázkami od státu a státních společností v hodnotě 555,5 miliardy rublů, včetně zakázky Gazpromu na plynovod Síla Sibiře (198 miliard rublů). Arkadij to ale odmítá. „Podnikáme na 15 až 17 procentech trhu, do království máme daleko,“ komentoval.

Přísná hierarchie, profesionální tým a absolutní důvěra Rotenberga v jeho vedoucí pracovníky je charakteristickým rysem personální politiky tohoto oligarchy. Přijímá složité projekty v hodnotě několika miliard dolarů, do každodenního řízení nezasahuje.

ARKADIJ

12. 1951, Petrohrad, Rozvedený, pět dětí se dvěma ženami, Má podíly v několika společnostech: SGM Group, Mostotrest, SMP Bank, Minudobrenia a TPS Avia , Zakladatel a jediný vlastník firmy Strojgazmontaž, která byla hlavním dodavatelem při stavbě Kerčského mostu, Držitel ocenění Hrdina práce, Podle Forbesu vlastní majetky ve výši dvou miliard dolarů

Mluví se o něm jako o „záruce dobré značky“. V roce 2008 začali Arkadije do svých projektů zvát další podnikatelé. Alexandr Ponomarenko a Alexandr Skorobogatko ho přijali do svého podniku a dali mu podíl v Novorossijském obchodním námořním přístavu (NCSP). Partnera potřebovali, protože přístav měl konflikt s Transněftí, v jejímž čele stál Nikolaj Tokarev, blízký Putinův spolupracovník. Rotenberg působil k ochraně majetku jako protiváha.

„Pozvání Arkadije je formou ochrany. Ale nejen to: Rotenberg je již dlouho dobrou značkou. Abyste se dnes dostali do IT, musíte spolupracovat s (Alisherem) Usmanovem, v železniční dopravě s (Vladimirem) Lisinem a ve stavebnictví s využitím administrativních zdrojů s Rotenbergem,“ komentoval pro Forbes známý ruských podnikatelů.

Partneři však svůj podíl v NCSP v roce 2011 prodali společnostem Transněfť a Summa Group. Ještě předtím založili developerskou skupinu TPS Real Estate, která stavěla a spravovala nákupní centra. Když Rotenberg získal 500 milionů dolarů z prodeje svého podílu v přístavu, spojil se se svými partnery a následně vytvořili společnost TPS Avia Holding, která vyhrála výběrové řízení na rekonstrukci letiště Šeremetěvo. Podle dohody akcionářů převezme společnost po rekonstrukci 70 procent letiště.

Most na Krym

Zásadní jak z hlediska postavení miliardáře v Rusku, tak vzhledem k jeho vztahům se západním světem byla stavba Krymského mostu. Budování 19 kilometrů dlouhé spojnice mezi pevninou a poloostrovem začalo po ruské anexi.

Jediným dodavatelem projektu stanovila vláda firmu Strojgazmontaž, kterou založil Arkadij. V úvahu podle Newsweeku připadaly ještě Mostotrest (kterou ale taktéž vlastní Rotenberg) a dodavatelská společnost, na vrcholu jejíchž struktur stojí další Putinův přítel Gennadij Timčenko. Nicméně karta padla na Rotenberga, který si za to poprvé vysloužil zařazení na sankční seznamy.

Vladimir Putin na kontrole stavby Kerčského mostu na Krym, vlevo vedle něj Arkadij Rotenberg | Zdroj: Reuters

O mostu mluvil Arkadij pro televizní kanál Russia 1. Stavbu z jeho pohledu někdo musel udělat. „Cítil jsem v sobě sílu, sílu v mém týmu, byl jsem si dostatečně jistý,“ řekl. Dle jeho slov se mu podařilo vybudovat stavbu, která bezpochyby vydrží 100 let. Velkou radost mu udělala reakce prezidenta Putina při slavnostním otevření. „Když se přiblížil, měl v očích takovou radost,“ dojímal se Rotenberg.

Na dílo je patřičně hrdý, a proto jej sám využívá, třeba když jede na prázdniny. V rozhovoru pro ruskou státní televizi mluvil o tom, že na Krymu strávil týden dovolené. „Miluji dovolenou na Krymu,“ rozplýval se.

Nemovitosti movitých

Křišťálové lustry, křesla s vyšívanými opěradly, taneční sál pro 150 lidí, kolem sálu malé místnosti s kulečníky a minihotel. Tak vypadá „rodinný podnik Rotenbergů“. Jedná se o restauraci Gusjatnikov, pojmenovanou po staré kupecké rodině, která se nachází ve čtvrti Taganka v Moskvě. „Podporuje ruskost, pravoslaví a tradice,“ popsal ji jeden z manažerů podniku.

Putinův ‚nový feudalismus‘ si zaháčkoval oligarchy. Nevzepřou se kremelské mašinerii, míní odborník

 Restauraci v roce 2008 založil jeden z nejlepších ruských restauratérů Arkadij Novikov a jeho stálými zákazníky byli právě bratři Rotenbergové. Sídlo, jehož součástí je restaurace, si následně pronajali.

Pořádají tam rodinné oslavy, ale i pracovní jednání nebo sportovní akce. „Panuje tam rodinná atmosféra,“ popsal bývalý ruský poslanec Michail Abyzov, který byl v Gusjatnikově nejednou hostem. I když se sejde více než 300 lidí, starší z bratrů Arkadij ke každému přijde a promluví s ním, vzpomínal.

V lednu 2021 se Arkadij označil za majitele komplexu budov označované za „Putinův palác“ u Gelendžiku. „Před několika lety se mi podařilo uzavřít dohodu s věřiteli,“ citovala ho BBC. Podle svých slov tam plánoval do dvou let otevřít apartmánový hotel.

Původně se jednalo o skromný rekreační dům s bazénem. Jeho současná podoba je zdobená velkolepou sloupovou fasádou připomínající venkovské paláce ruských carů z 18. století. Masivní kovaná brána do nádvoří je zakončena zlatým carským orlem. Venku se nacházejí zahrady, soukromé divadlo, přistávací plocha se zálivy pro tři vrtulníky a ubytování pro ochranku.

Dekádu zpět byl komplex u Černého moře označen za „mysteriózní palác“ a spekulovalo se, že ho přes své známé vlastní ruský prezident. Hypotézu se snažil dokázat i opoziční lídr Alexej Navalnyj, který o něm natočil sérii dokumentů, zveřejnil fotografie a videozáznamy z místa.

Arkadij vlastní vícero nemovitostí v různých koutech Evropy. Patří mu několik vil na Sardinii, luxusní hotel v centru Říma, vila v italském městě Tarquinia, také ve Francii a rovněž rozsáhlé panství v anglickém hrabství Surrey.

X X X

Rusko má raketu, která může udeřit kdekoliv na světě. Nedá se sestřelit, chlubí se Putin

Rusko uvedlo do provozu hypersonickou raketu, která sedmadvacetkrát překonává rychlost zvuku, oznámil podle agentury TASS velitel ruských strategických raketových vojsk Sergej Karakajev. Moskva tvrdí, že Západ nemá žádné prostředky, jak tuto střelu zastavit. Do 30 minut by měla zasáhnout jakýkoliv cíl na Zemi.

Rusko oznámilo, že uvedlo do provozu hypersonické rakety Avangard. Na dříve zveřejněných záběrech je vidět, jak je raketa instalována do podzemního odpalovacího sila v Orenburské oblasti na jihozápadě Ruska nedaleko hranic s Kazachstánem.

Uvedení raket do provozu oznámil podle agentury TASS velitel ruských strategických raketových vojsk Sergej Karakajev. „K výročí našich strategických raketových sil bude ve vojenském útvaru v Jasném uveden do služby další raketový pluk, nyní s vojenským systémem Avangard,“ řekl Karakajev ve čtvrtek v ruské televizi.

Moskva tvrdí, že střela sedmadvacetkrát překonává rychlost zvuku, přičemž nejprve vyletí nad zemskou atmosféru a poté je schopna zasáhnout jakýkoliv cíl na světě během pouhých 30 minut. Ruský prezident Vladimir Putin navíc tvrdí, že Západ nemá žádné prostředky, které by mohly raketu Avangard sestřelit.

Putin prohlásil, že hypersonická střela dopadá „jako meteorit“ a nedá se zastavit žádným obranným systémem. „Raketa Avangard je nezachytitelná jakýmikoliv existujícími prostředky protiraketové obrany potenciálního protivníka,“ uvedl ruský prezident.

Oznámení, že Rusko uvádí do provozu rakety Avangard, navíc přichází poté, co Putin během posledních tří dnů předvedl rozmístění nových jaderných raket Yars v Kalužské a Tverské oblasti, informoval britský web Daily Mail.

X X X

Moje strategie nominací do bankovní rady? Žádné škraloupy a půlka žen, plánuje prezidentský kandidát Marek Hilšer

 Od roku 2007 Hilšer pracuje jako pedagog a vědecký pracovník na 1. Lékařské fakultě UK, působil i v akademickém senátu univerzity

 Zastoupení žen a mužů ve veřejných institucích by mělo být podobné. „To je taková moje prezidentská strategie do budoucna,“ říká senátor, aktivista a kandidát na prezidenta Marek Hilšer. Platí to i pro jeho pohled na nominace členů bankovní rady České národní banky. Řekl to při rozhovoru s vydavatelem a šéfredaktory našich zpravodajských portálů.

X Mezi prezidentovy pravomoci patří jmenování členů bankovní rady České národní banky. Dnes zažíváme velice turbulentní dobu s vysokou inflací. Jak byste přistupoval k výběru kandidátů a jmenování členů?
Správně říkáte, že je v prezidentově výlučné pravomoci jmenovat členy bankovní rady. Myslím, že to je z ústavního hlediska dáno tím, aby členové bankovní rady byli stejně jako guvernér a všichni další, pokud možno, co nejvíce nezávislí na exekutivě jako takové.

A víme, že vláda má vždy v rámci svého rozhodování tendenci – a je to přirozené – pro dosažení svých politických cílů nějakým způsobem ovlivňovat rozhodnutí národní banky. Takže první kritérium je tedy co největší nezávislost. Druhé je pak kritérium odbornosti a profesionality. Kde bych vybíral z vysoce erudovaných lidí. Ale je také důležité vyvarovat se u členů rady jakéhokoliv střetu zájmů.

Se současným guvernérem (Alešem Michlem – pozn. red.) byly například spojené určité pochybnosti. A myslím si, že v situaci, kdy je nějaká krize, tak by žádný z členů bankovní rady neměl mít žádný sebemenší stín střetu zájmů. Protože podlamování důvěry společnosti z důvodu nějakých střetů zájmů prostě není možné. Takže na to by měl prezident hledět. A zmínil bych ještě jednu podstatnou věc, že bych vybíral napůl mezi ženami a muži tak, aby byli zastoupeni stejně. To je taková moje prezidentská strategie do budoucna. Takže bych nejen u členů bankovní rady, ale i v jiných institucích, vybíral tak, aby to zastoupení mužů a žen bylo podobné.

X Zajímal by vás dopředu přístup, kterým by chtěli jednotliví kandidáti zkrotit inflaci a pečovat o cenovou stabilitu?

Asi nemá smysl tu teď rozebírat, jestli by měla být taková nebo maková úroková sazba, ale víme, že předcházet, resp. bojovat proti inflaci je jedním z hlavních úkolů České národní banky. A pak samozřejmě monetární politika. A právě toto by teď pro mě bylo důležité. Je třeba srazit inflaci a dělat v tomto období vše pro to, aby byla pokud možno co nejnižší. Žádoucí by bylo okolo dvou procent.

X S inflací velmi úzce souvisí téma vysokých cen za energie a také otázka českého energetického mixu. A zajímá nás, za se na něj koncepčně a strategicky díváte vy. Jakou roli by tedy mělo hrát jádro, obnovitelné zdroje nebo plyn? A jak se v tomto kontextu díváte i na celou politiku Green Dealu, která s tím samozřejmě souvisí? Vidíte ji jako příležitost, nebo spíše jako hrozbu?

Začneme od toho Green Dealu. Je nenáviděný, ale myslím si, že naprosto zbytečně. A to ze dvou důvodů. Nemáme jiného zbytí, protože klimatická krize je jasná, to už je fakt. U nás se ale dlouho bojuje proti obnovitelným zdrojům, jsou v tom zapojeny nejrůznější zájmové skupiny, které se možná už od dob Václava Klause snaží tu otázku obnovitelných zdrojů minimálně zasunout na vedlejší kolej, případně ji nasadit psí hlavu. Já patřím naopak k těm, kteří obnovitelné zdroje zásadním způsobem podporují.

U energetického mixu si myslím, že jsme zaspali. A to z těch důvodů, které jsem řekl. Protože to nebylo v zájmu těch, co spalují fosilní paliva. A já vidím dvě důležité věci. První je energetická nezávislost, to se ukazuje v té ruské agresi na Ukrajinu. A potom, co se zavírají kohouty z Ruska, tak se ukazuje, že je naprosto nezbytné budovat si energetickou bezpečnost nezávislostí na fosilních palivech z Ruska. I ze zemí středního východu a samozřejmě, proč ne, i ze Spojených států, i když to jsou naši spojenci. Ale energii, kterou nám nikdo nevezme a která je nejlevnější, tak je energie z obnovitelných zdrojů. A v tomto jsme zaspali. V tomto smyslu se mi velmi líbí strategie Rakouska. To změnilo energetický zákon, který umožňuje sdílení energie, tedy komunitní energetiku. V tom vidím velkou výzvu a šanci.
Říkám takové heslo, že každý Čech může být sám sobě solárním baronem. Dříve to bylo v negativní konotaci, ale proč by kdokoliv nemohl mít na střeše solární panely a sdílet s vámi energii, kterou on nepotřebuje. A vyrábět levnou energii.

Nepochybně to je řešení energetické krize v nějakém střednědobém výhledu. Vítám to, že vláda jedná o půjčce 300 miliard z Evropské unie, která by měla toto řešit a podporovat obnovitelné zdroje.

x Jaké místo by v tom měla nebo neměla mít energie z jádra?

Já jsem trochu patřil ke kritikům jaderných elektráren. A to nikoliv z toho důvodu, že bych se bál atomu, ale z toho důvodu, že stavba těch elektráren je velmi drahá. Dnes ale víme, že se bez toho neobejdeme. Takže minimálně dostavba nového bloku v Dukovanech je na místě.

Ale tam je problém v tom, že uvidíme, jestli vůbec budeme schopni to postavit. Řekl bych, že dvacet let to bude trvat minimálně.

Abych se vrátil k tomu energetickému mixu u nás – atom pro energeticky náročný průmysl nebo velká města, a obnovitelné zdroje pro menší města nebo na obecní úrovni. Takto se na to dívám. A abych to nějak zakončil tím, co může prezident udělat, a já už to teď dělám v Senátu, tak je bránit takové té silné setrvačnosti těch starších struktur, které jsou navyklé na ty své lobby, která tomu bránily. A v tomto bych se stal takovým ambasadorem.

X Aby byla Česká republika ekonomicky silná, tak by musela být ekonomikou s vyšší přidanou hodnotou. A určitě by potřebovala být silná i v jiných oblastech, než je automobilový průmysl. Myslíte si, že v tom může prezident sehrát nějakým způsobem roli?

Může sehrát ve všem roli, do určité míry samozřejmě. A já s vámi souhlasím, že musíme přejít z té v něčem primitivní průmyslové ekonomiky montování aut na tu – řekněme – vědomostní. A měli bychom mít ekonomiku, která vytváří produkty s vyšší přidanou hodnotou. Já třeba vidím, že naše možnosti jsou v oblasti IT, kde máme velmi dobře nastartováno. Nevím, proč bychom neunesli rozvoj i v dalších věcech, jako třeba v těch obnovitelných zdrojích a rozvoji technologií. Čína a Amerika tímto směrem půjde, tak proč bychom měli v tomto smyslu zůstat vzadu? Ale tam samozřejmě nemáme dobrý start. A s tím souvisí školství. Protože znalostní ekonomiku můžeme mít, jen pokud budeme mít vzdělanou populaci, která bude schopna reagovat na ty prudké změny. Robotika, průmysl 4.0, to jsou věci, na které bychom se měli soustředit.

Protože víme, že náš průmysl je energeticky hodně náročný. Zatímco když si sednete a vymýšlíte programy, tak tolik energie nepotřebujete. Takže tímto směrem se musíme ubírat.

Šéfredaktor Ekonomického deníku Jan Hrbáček, šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt, senátor Marek Hilšer, vydavatel Ivo Hartmann a šéfredaktorka České justice Eva Paseková

X Pandemie covidu i současná krize spojená s válkou na Ukrajině ukázaly zranitelnost ekonomiky dodavatelských řetězců. Například u čipů nebo u léčiv se dokonce koncentrovala výroba jen v několika málo místech na světě, konkrétně v Číně nebo na Tchaj-wanu. Evropská unie kvůli tomu teď mění svou průmyslovou politiku a i díky českému předsednictví se teď třeba státy sedmadvacítky shodly na masivních investicích do výroby čipů na území EU. Myslíte si, že je potřeba se také zaměřit na zajištění větší bezpečnosti dodávek do Evropy, ať už se to týká důležitých čipů nebo zmíněných léčiv a léčivých přípravků? Vidíte například v Česku lokality, kde by mohla vznikat zařízení na výrobu léčiv? I farmaceutický průmysl by mohl být jedním z těch s vysokou přidanou hodnotou. Ve studiích se totiž ukazuje, že pokud farmaceutický průmysl vyrábí, tak má ještě větší přidanou hodnotu, než ten automobilový.

V  této souvislosti máme na mysli ten lék, který jde velmi levně vyrobit, ale můžete ho draze prodávat, protože nabízíte komoditu, která je ve světě velmi žádaná.

Každopádně mi dáváte takovou trochu návodnou otázku. Nicméně já už se o to tak trošku snažím, dlouhodobě podporuji Tchaj-wan, resp. problematiku, která s ním souvisí. Dokonce jsem kdysi inicioval otevřený dopis, myslím že to bylo ještě premiérovi Babišovi, když došlo k takovému, řekl bych ošklivému vyhození Tchaj-wanského zástupce na ministerstvu. A myslím si, Tchaj-wan u nás fabriky na čipy asi stavět nebude, bude to zřejmě někde jinde, ale naše spolupráce s nimi je v tomto ohledu i tak naprosto žádoucí, na rozdíl třeba od spolupráce s Čínou. A může nám mnoho přinést. Takže ano, jsem pro. Asi vám tu teď nebudu vyjmenovávat jednotlivé programy, o tom to asi není. Ale jako senátor se o to takovým nepřímým způsobem snažím tím, čím jsem mohl v minulosti přispět. A to se týká i medicínské otázky. Protože víme, že Tchaj-wan je velmi vyspělý i ve zdravotnictví.

Nevím tedy, jak to je s farmaceutickým průmyslem, ale myslím si, že je tam možné se v řadě věcí inspirovat a spolupracovat. Zatímco v Číně se myšlenky kopírují a kradou, tak s Tchaj-wanen nám to naopak může velmi prospívat, protože nám může být inspirací a velkým investorem. Takže ano, jednoznačně jsem pro nezávislost Evropy. A nejenom v tomto, ale i v řadě dalších věcí. Například bychom neměli zapomínat na přístavy. Vezměme si třeba přístav v Hamburku, jehož část teď kupuje Čína. Ta vlastní třeba i přístav v Portugalsku. A po krizi v roce 2008 tam skoupila i telefonní, resp. komunikační infrastrukturu. A to se možná mohlo stát i u nás. Takže na to si musíme dávat pozor a musí se to velmi, velmi hlídat.

A abych to trochu odlehčil, tak jako otec malých dětí, které mají neustále různé horečky, tak teď máme problém sehnat panadol a nurofen. Takže to se týká každého z nás a nejsou to jenom povídačky o bezpečnosti.

Jako vědecký pracovník bych to budování nezávislosti jednoznačně podporoval a je to také přirozeně mým tématem.

X Zdá se, že je politický konsensus na tom, že příliš nechceme zvyšovat daně, na druhou stranu nás trápí vysoké deficity veřejných financí. Chtěl byste jako prezident nějak zasáhnout do debaty o zákonu o státním rozpočtu? Měl byste třeba tendenci zúčastnit se jednání vlády při projednávání tohoto zákona?
Prezident by neměl být ekonomickým poradcem vlády. Aby říkal, tady víc, tady méně, tady přidejte, tady uberte. I když třeba v některých věcech by to bylo fajn. Ale tam se asi prezident musí zdržet nějakých svých osobních preferencí.

Měli bychom si dát velký pozor na to, abychom se nepropadli někam na úroveň Řecka. I když to nám zatím nehrozí, já bych to nechtěl srovnávat, ale trochu chci pohrozit. A tam by už prezident měl začít bít na poplach. Snažil bych se jako nezaujatý politik upozorňovat na tyto problémy.

Co se týká daní, já jsem patřil k velkým kritikům zrušení výpočtu daně ze superhrubé mzdy. A myslím si, a říká to i většina ekonomů, že to byla veliká chyba. Ukazuje se, že to poškodilo zhruba 10% lidí s nejnižšími příjmy. I když je to takový hezký krok, snížení daní každému, ale říkali jsme, že to spíše prospívá těm bohatším lidem, než těm chudším.

To rozhodnutí neprospělo těm nízkopříjmovým z toho důvodu, že nemáme-li peníze v rozpočtu, nemáme peníze ani na sociální služby. Takže sice někde přidáme seniorům pětistovku, ale pak budeme snižovat úroveň služeb, které stát poskytuje.

Takže s tím se teď vláda bude muset vyrovnat. A i když říkala, že nebude zvyšovat daně, tak já si myslím, že se tomu nevyhneme. Eva Paseková, Ivo Hartmann, Jan Hrbáček, Tomáš Cikrt, ceskajustice.cz

X X X

Policisté našli v Berlíně po třech letech část lupu z drážďanské klenotnice

Více než tři roky po vloupání do drážďanské klenotnice Grünes Gewölbe (Zelená klenba) našli vyšetřovatelé větší část lupu v Berlíně. V noci na sobotu zajistili v německém hlavním městě 31 částí kořisti, oznámily policie a státní zastupitelství.

 Zajištěné kusy byly v doprovodu speciálních policejních sil přepraveny do Drážďan, napsala agentura DPA. V Drážďanech budou nejprve prozkoumány soudními znalci a poté odborníky z drážďanských státních uměleckých sbírek. Je totiž potřeba ověřit jejich pravost, informuje radiodresden.de.

Vyšetřovací orgány uvedly, že nálezu cenných předmětů předcházely rozhovory s právníky pravděpodobných pachatelů. Vyšetřovatelé jsou ovšem přesvědčení, že za vloupáním jsou členové známého berlínského klanu. Obžalovaní pocházejí s velké rodiny arabského původu, ale jde o německé občany.

Mezi obhájci obžalovaných a státním zastupitelstvím se za účasti soudu jednalo i o možném návratu ukradených předmětů, které jsou ještě k dispozici, uvedly policie a státní zastupitelství. Sdělení dalších podrobností k případné dohodě však není možné.

„Všechno ostatní je nyní vyhrazeno průběhu hlavního líčení před zemským soudem v Drážďanech,“ dodal mluvčí drážďanského státního zastupitelství Jürgen Schmidt.

Za vloupáním stojí berlínský klan

Zloději vykradli slavnou drážďanskou klenotnici Grünes Gewölbe 25. listopadu 2019. Saský premiér Michael Kretschmer tehdy uvedl, že je otřesen. „Okradena byla nejen státní sbírka, ale také my, Sasko!“ postěžoval si. Dodal, že sbírka byla plodem staleté tvrdé práce Sasů.

Vyšetřovatelé jsou přesvědčeni, že za vloupáním jsou členové známého berlínského klanu. Obžalovaní pocházejí s velké rodiny arabského původu, ale jde o německé občany.

Šéfka drážďanských uměleckých sbírek Marion Ackermannová dnes dala najevo úlevu z toho, že se exponáty našly a poděkovala vyšetřovatelům. Ona sama prý poslední tři roky „hluboce věřila“, že se ukradené klenoty opět vynoří.

Podle ní totiž nic nenasvědčovalo tomu, že by se už někde objevily nebo byly prodány. Když ale člověk na čtvrtou adventní neděli dostane tak úžasnou zprávu, věří na „vánoční zázrak“, řekla Ackermannová. V ulicích Drážďan se podle ní zpráva rozšířila jako lavina.

„Sasko říká: děkuji,“ vzkázal policii a justici saský zemský premiér Michael Kretschmer. Podle saské ministryně kultury Barbary Klepschové úspěch vyšetřujících orgánů ukazuje, „že se i tři roky po této bolestné loupeži vyplatí neztrácet naději a sledovat všechny stopy, které se naskytnou“.

Lupiči tehdy sekyrami rozbili vitrínu a odnesli si šperky ze 17. a 18. století. Ukradli 21 šperků obsahujících 4 300 diamantů a briliantů v celkové hodnotě přesahující 113 milionů eur (2,75 miliardy korun) a při loupeži způsobili také věcnou škodu ve výši přesahující milion eur.

Grünes Gewölbe (Zelená klenba) nese název podle původního nátěru klenby. Objekt býval klenotnictvím saských kurfiřtů. K vidění jsou tam mimo jiné jantarové předměty, stříbrné nádobí, výrobky ze slonoviny či zlatnická díla. K dalším často zmiňovaným kouskům patří Mouřenín se smaragdovým stupínkem. Tato soška je osázena vedle smaragdů i rubíny, safíry či granáty.

X X X

Rošáda v Irsku. Martina dle dohody vystřídal na postu premiéra Varadkar

Irského premiéra Micheála Martina v sobotu ve funkci vystřídal dosavadní vicepremiér Leo Varadkar. Ve 160členné dolní komoře ho podpořilo 87 zákonodárců, 62 jich bylo proti. Jeho zvolení vyplývá z dohody o vládě z roku 2020.

 Varadkar, který se otevřeně hlásí k homosexualitě, stál v čele pětimilionové země už mezi lety 2017 a 2020. Předtím byl ve vládě v několika ministerských funkcích.

Jak poznamenává BBC, postu se ujímá v době, kdy stále není vyřešena otázka takzvaného severoirského protokolu, který po odchodu Británie z Evropské unie upravuje obchodní pravidla v tomto regionu s 1,9 milionu obyvatel.

Díky němu Severnímu Irsku po brexitu zůstala otevřená hranice s Irskem, které je nadále členem sedmadvacítky. Zároveň ale region částečně ztratil dosavadní pevná pouta se zbytkem Británie, protože některé zboží putující mezi oběma částmi ostrovní země nyní podléhá kontrolám.

Na domácí politické scéně pak koaliční vláda podle BBC čelí úkolu přesvědčit skeptické voliče, že se jí daří zlepšovat situaci v oblastech bydlení, zdravotnictví a rostoucích nákladů na život.

Očekává se, že Varadkar v kabinetu vymění několik ministrů. Dosavadní ministerský předseda Martin by se podle listu The Irish Times měl stát ministrem zahraničí.

Předem domluvená rošáda politiků vládních stran Fianna Fáil a Fine Gael vyplynula z dohody o vládě z roku 2020, připomíná agentura Reuters.

V předčasných parlamentních volbách v únoru 2020 těsně zvítězila středopravicová strana Fianna Fáil a začala složitá vyjednávání. Na nové vládě se nakonec po čtyřech měsících dohodla trojice stran – Fianna Fáil, Fine Gael a Strana zelených. Podle koaliční dohody se novým premiérem stal Martin, šéf vítězné Fianna Fáil, s tím, že na konci roku 2022 jej vystřídá Varadkar z liberálně-konzervativní Fine Gael.

X X X

Staropramen rozhodl o konci Pardubického pivovaru, pivo přestane vařit na jaře

Už je to definitivní. Pardubický pivovar založený v roce 1871 v březnu naplní poslední láhve a sudy. Výrobu ukončí k 31. březnu 2023 a část patrně přesune do pivovaru Ostravar. V pátek o tom rozhodla valná hromada. O konci výroby piva v Pardubicích informoval Staropramen už v půlce listopadu.

„Zástupcům města jsme osobně objasnili důvody, které nás vedly k návrhu ukončit výrobu v Pardubickém pivovaru. Rovněž jsme vysvětlili, že to nebylo jednoduché rozhodnutí zejména s ohledem na jeho zaměstnance,“ uvedla Petra Chovancová, předsedkyně představenstva Pardubického pivovaru a dodala, že společnost pro zhruba pět desítek pracovníků připravila podpůrný program.

K 31. březnu z pivovaru odejde 32 lidí, zbylí zaměstnanci budou pivovarské technologie konzervovat.

S rozhodnutím firmy se nechtěli zástupci města smířit. Navíc se o všem dozvěděli až z médií. S vedením pivovaru jednali minulý týden.

„Město Pardubice nemá v pardubickém pivovaru žádný majetkový podíl, a tudíž žádný vliv na chování a rozhodování majitele. Nicméně rozhodnutí o ukončení výroby nás jako zástupce města mrzí. Jak z hlediska tradice, tak z hlediska pracovních míst, která zaniknou. Nicméně je nabíledni, že apel nebo žádost města nezpůsobí, že by představenstvo pivovaru svůj záměr přehodnotilo,“ okomentoval jednání primátor Pardubic Jan Nadrchal.

Na schůzce dále zaznělo, že hlavní akcionář do Pardubického pivovaru během tří let investoval více než 100 milionů korun s cílem posílit jeho pozici na tuzemském i zahraničních trzích. Investice putovaly jak do výrobních technologií, tak do samotných značek.

Svou roli podle majoritního vlastníka sehrála pandemie covidu-19 i válka na Ukrajině.

Značka piva přežije, když bude chutnat stejně

Ukončení výroby podle pivovaru automaticky neznamená zánik všech značek. Některé z nich by měly přežít. Do přesunu výroby jinam může zasáhnout víc faktorů.

„Uvažujeme o zahájení výroby v jednom z pivovarů, které vlastní Pivovary Staropramen, je více pravděpodobný Ostravar z důvodu blízkosti technologie a všech postupů. Za předpokladu, že pivo bude chutnat identicky, je záměr akcionáře zachovat některé pardubické značky. Minimálně se musí udělat zkušební várky, což potrvá čtvrt rok, půl roku,“ řekla ČTK Chovancová s tím, že pivovar chce také pokračovat v partnerstvích se sportovními kluby v regionu.

Představenstvo se bude zabývat dalším osudem pivovaru a areálu, ve kterém se nachází. „Rozumíme tomu, že zastupitelům města není lhostejný osud pardubického piva ani další případné využití areálu pivovaru. Jsme připraveni se s nimi znovu setkat a prodiskutovat další strategické směřování,“ dodala Chovancová. Jak uvedl magistrát v tiskové zprávě, zástupci města tento krok vítají.

Zástupci města mají především obavy, aby v centru nevznikl další brownfield. V sousedství pivovaru se totiž nachází nevyužité pozemky, na kterých stála Prokopova továrna na mlýnské stroje.

„Nechceme, aby zůstal brownfiled uprostřed města, budeme se zabývat všemi variantami, od prodeje celého pivovaru až po to, že tady zůstane muzeum s restaurací. Není rozhodnuto,“ řekla Chovancová.

Pardubický pivovar byl založen v roce 1871 a první pivo se zde začalo vařit 8. dubna 1872, minulý rok tedy slavil 150. výročí od založení. Předtím, než většinový podíl koupil Staropramen, vařil kolem 80 tisíc hektolitrů piva ročně a plánoval do 10 let produkci zdvojnásobit. Mezi nejznámější pardubická piva patří 19stupňový Porter, jehož výroba začala už v roce 1890 a jde o jedno z nejsilnějších českých piv.

X X X

 Východní tangenta: primátor dá podnět ke změně ochranného pásma

Budoucností východního obchvatu Olomouce se zabývalo v pátek olomoucké zastupitelstvo. V roce 2020 byly zpřísněny podmínky ochranného pásma vodních zdrojů (OP) společnosti Olma. Současná situace neumožňuje podle zástupce ŘSD bez vyřešení pokračovat v přípravě projektu tangenty a vede k tomu, že ŘSD pozastaví přípravu akce do změny podmínek OP.  Zastupitelstvo proto nyní pověřilo primátora Miroslava Žbánka, aby dal podnět na změnu těchto ochranných podmínek.

Samospráva Olomouce není v projektu stavby východní tangenty přímým účastníkem. Investorem je Ředitelství silnic a dálnic, tedy stát, ochranné pásmo rozšířil odbor životního prostředí v rámci výkonu státní správy a tím, kdo žádá ochranu svých zdrojů vody, je soukromá společnost Olma. Přesto samospráva musí reagovat, je-li projekt ohrožen. Tangenta má totiž ulevit tisícům obyvatel Hodolan, Chválkovic a Pavloviček, skrze něž denně projede dvacet tisíc vozidel v rámci tranzitní dopravy.

Město se snažilo hrát roli prostředníka a iniciovat jednání, díky nimž by se překážky v realizaci tangenty odblokovaly. Vedení města oslovovalo ministerstvo dopravy, aby v rámci stavby tangenty zajistilo i náhradní vodní zdroje pro Olmu. Současně dalo najevo, že by na této investici participovalo, pokud by pro ministerstvo byl problém uznat toto jako způsobilý výdaj, a navrhlo také poskytnout své pozemky, pokud by na nich náhradní vodní zdroj byl. Nové zdroje pak mohly být současně zapojeny i do vodohospodářské sítě města. Podmínka vybudování náhradních vodních zdrojů pro Olmu se měla podle dřívějších ujištění objevit i ve stanovisku EIA, nakonec v něm ale explicitně obsažena není, což komplikuje uznání těchto nákladů jako způsobilých výdajů.

Přeložka se plánuje už od roku 1994

Plánovaná přeložka silnice I/46, obecně známá jako východní tangenta, byla původně podle studie ŘSD z roku 1994 vedena zastavitelným územím. V květnu 2005 bylo pro stavbu tangenty vydáno územní rozhodnutí, vzápětí ale následovala petice občanů, kterým vadilo, že obchvat povede nedaleko od obydlené části a žádali přesunutí trasy dál od města. V následujícím roce 2006 byla proto zpracována „Technická studie variantního vedení východní tangenty rychlostní silnice R46“. Variantní trasa už byla vedena mimo zastavěné území, což vyhovovalo autorům petice. Na druhou stranu ale vedla v blízkosti vodních zdrojů Olmy, Studie z roku 2006 konstatovala, že novou variantu tangenty lze realizovat za předpokladu odsunu jímacího území společnosti Olma a stanovení nového pásma hygienické ochrany. Zastupitelstvo rozhodlo v roce 2006 o pořízení změny územního plánu, která měla vyřešit změnu trasy tangenty. Změna byla dokončena a vydána v roce 2010 a zakotvila novou, východnější polohu obchvatu. Ohledně zdrojů vody neobsahovala jinou podmínku než respektovat ochranná pásma vodních zdrojů, podmínky ochranného pásma tehdy umístění stavby nebránily.

Poté ŘSD započalo novou projektovou přípravu. Olomoucká samospráva přitom řešila otázku křížení tangenty s památkově hodnotnou alejí na Svatý Kopeček. Tento problém byl dořešen v roce 2019, když nový návrh přemostění aleje schválili i památkáři.

EIA určuje podmínky pro stavbu tangenty

Během přípravy dokumentace pro územní rozhodnutí ale Olma zpochybňovala hydrologické posudky na dopad východní tangenty na její vodní zdroje. V roce 2020 Olma iniciovala nové vyhlášení ochranného pásma; odbor životního prostředí schválil rozšíření ochranného pásma vodních zdrojů a zpřísnění jeho podmínek.

V listopadu 2022 vydal Krajský úřad Olomouckého kraje závazné stanovisko EIA (posudek dopadů na životní prostředí) k návrhu tangenty, kterým stanovil podmínky pro realizaci stavby, včetně zohlednění vodních zdrojů Olmy. Závazné stanovisko říká, že „nebyly shledány žádné významné negativní vlivy na vodní zdroj OLMA a jeho ochranná pásma, která by vylučovala umístnění tangenty“ a že podmínkou výstavby tangenty je upravit hranice ochranného pásma, nebo zmírnit jeho podmínky.

S tímto závěrem tedy bude nyní primátor Miroslav Žbánek předkládat podnět ke změně podmínek již vydaného ochranného pásma tak, aby bylo možné projekt východní tangenty uskutečnit. Pro klidnější život ve východní části Olomouce i pro desítky tisíc motoristů jde o zásadní věc. Michal Folta

X X X

Ocenění za znovuobnovení Lučiny si zasloužila trojice německých občanů

 Za zachování významné lokality na Domažlicku, kde bývala dnes již zaniklá obec Lučina (německy Grafenried), udělil radní pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Libor Picka ocenění třem německým občanům – pánům Hansi Laubmeierovi, Helmutu Roitovi a Aloisi Rötzeremu. Ocenění převzal z rukou radního Picky pan Hans Laubmeier v Domě přírody Českého lesa v Klenčí pod Čerchovem.

„Všichni tři se již po dvě desetiletí zásadním způsobem a trvalou činností zasluhují o zatraktivnění a zachování této významné lokality. Obec Lučina je jednou z padesáti obcí, které byly po druhé světové válce v pohraničí vysídleny.  V dnešní době je opět díky své jedinečnosti a atmosféře, vyhledávaným turistickým cílem na Domažlicku a de facto i místem česko-německého setkávání a symbolickým pietním místem a připomínkou společné minulosti a soužití,“ vyzdvihl krajský radní Libor Picka.

Aktivity ke znovuobnovení Lučiny dal do pohybu především Hans Laubmeier, který působí jako dlouholetý předseda sdružení rodáků z této oblasti. Společně s Helmutem Roithem a Aloisem Rötzerem strávili stovky hodin dobrovolnické práce údržbou třiceti odkrytých objektů a spolupracovali na vzniku naučné stezky.

„Bez úsilí a práce těchto mužů zapálených pro znovuobnovení povědomí o místech, kde kdysi tepal život místních ve vzájemné pospolitosti a byl domovem všem, by dnes Lučina zdaleka nenabízela tak jedinečný zážitek a atmosféru, jako je tomu nyní. Zaslouží si naše poděkování i společenské ocenění,“ řekl závěrem radní L. Picka.

O obci Lučina

Lučina, německy nazývaná Grafenried, bývala sudetskou obcí v okrese Domažlice. Ležela při současných česko-bavorských hranicích západně od Nemanic, avšak zanikla v padesátých letech 20. století, kdy zde vznikala neprodyšná železná opona. Dnes z bývalé vesnice zbylo jen několik zřícenin. Skutečným klenotem je kostel sv. Jiří, jímž před lety obnova Lučiny začala. Ze země vystupují částečně odkryté a částečně nově doplněné obvodové zdi, presbytář s oltářní menzou, sakristie i zbytky věže, v jejímž nároží je zasazen základní kámen s letopočtem 1775. Bc. Eva Mertlová, tisková mluvčí

X X X

Děčínský magistrát získal ocenění za chytrý systém kAppka

 Město Děčín získalo druhé místo v kategorii Projekty měst za inteligentní systém hlídání spotřeby a úniku vody pomocí chytrých vodoměrů – kAppka. Prestižní ocenění uděluje magazín Egovernment, který se zaměřuje na elektronizaci veřejné správy.

Systém kAppka, který vznikl v rámci koncepce SMART CITY města Děčín, hlídá nenadálé stavy v připojených budovách, například havárie vody. Pokud k neobvyklé události dojde, zašle systém automaticky zprávu zodpovědné osobě dané budovy, aby událost prověřila. Od doby, kdy byla kAppka spuštěna, upozornila o víkendu, kdy jsou budovy obvykle prázdné, několikrát na problém. Díky rychlému zásahu nedošlo k většímu poškození dané budovy (například prasklá trubka).

„Díky tomu celý systém přináší městu úspory, současně také nutí ředitele příspěvkových organizací města zamyslet se nad úsporou a spotřebou vody,“ říká primátor města Jiří Anděl.

V současné době má město Děčín ve svých budovách (především základní a mateřské školy) osazeno téměř třicet inteligentních vodoměrů. Každý objekt má proškolenou osobu, většinou správce, která případné upozornění dostává. Protože je systém prospěšný, počítá se s jeho rozšířením i do dalších budov.

Na aplikaci kAppka pracoval tým lidí děčínského magistrátu. Celý systém byl zdarma naprogramován ve spolupráci s krajskou datovou platformou Portabo. Luděk Stínil, tiskový mluvčí města Děčín

X X X

 Studentům chebské „vošky“ slouží moderně zrekonstruovaná budova

  vlastních nově upravených prostor budovy v Jiráskově ulici v Chebu se kompletně přestěhovala Vyšší odborná škola (VOŠ) Cheb, která je součástí Střední zdravotnické školy a vyšší odborné školy. Zázemí slouží 60 studentům tří ročníků VOŠ a jejich pedagogům.

„Vyšší odborná škola má poprvé od roku 2008, kdy vznikla, své vlastní prostory s velmi příjemným prostředím pro studenty i učitele. Komfortní zázemí splňuje nároky výuky, škola díky tomu ale také může navázat na tradici svých pravidelných komunitních projektů a rozvoj dobrovolnické komunity mezi studenty i občany v Chebu,“ uvedl Zdeněk Hrkal, ředitel Střední zdravotnické školy a vyšší odborné školy v Chebu.

Budovu, která kdysi bývala střediskem praktického vyučování ISŠ Cheb, škola získala bezúplatným převodem od svého zřizovatele, Karlovarského kraje. „Zdařilou rekonstrukci a přemístění školy do nových prostor považuji za úspěšné završení dlouholeté snahy VOŠ mít své vlastní důstojné sídlo. Karlovarský kraj vynaložil na přestavbu objektu celkem 4,6 milionu korun včetně projektové přípravy. Dalších 600 tisíc korun šlo na vybavení učeben,“ vyčíslil Jindřich Čermák, krajský radní pro oblast školství.

Práce na rekonstrukci budovy prováděla společnost ŠU-STR, s.r.o., a to v době od června do konce srpna 2022. „Došlo k úpravám původních prostor, vybavení novým nábytkem, instalaci WiFi, LED osvětlení a akustických panelů. Nechybí ani bezbariérové sociální zařízení. Díky tomu se mohla ke studiu vrátit studentka na vozíku, která se do původních prostor VOŠ ve třetím patře nemohla dostat,“ vysvětlil Jindřich Novák, zástupce ředitele pro VOŠ.

V přestavěné vile je k dispozici učebna až pro 80 lidí, která je ideální pro pořádání kulturních a společenských akcí. Škola zde plánuje na podzim 2023 uspořádat konferenci k výročí 15 let svého fungování. „Letošní předvánoční Jarmark radosti se setkal po tříleté pauze s velkým ohlasem a jeho návštěvníci z řad absolventů školy naše nové prostory velmi oceňovali a považují je za reprezentativní,“ doplnila Lucie Poláková, jedna z vyučujících VOŠ Cheb.

V budově nechybí ani knihovna, dvě jazykové učebny, dvě odborné učebny a prostor pro skupinové a individuální supervize odborných praxí. Mgr. Jana Pavlíková, tisková mluvčí

X X X

VALAŠSKÁ OBEC RATIBOŘ SE STALA VICEMISTREM EVROPY V EVROPSKÉ SOUTĚŽI OBNOVY VESNICE 2022

Mimořádný mezinárodní úspěch zaznamenala v těchto dnech obec Ratiboř na Vsetínsku, která v konkurenci 21 evropských obcí zaujala odbornou komisi složenou ze zástupců Německa, Slovinska a Rakouska při jejich návštěvě obce v polovině října. Výsledky hodnocení byly zveřejněny 14. prosince 2022.

Obec Ratiboř byla do prestižní Evropské soutěže obnovy vesnice nominována ze stříbrné pozice v celostátním kole Vesnice roku 2019, která se naposled uskutečnila před kovidovou pandemií. Českou republiku reprezentovala společně s obcí Šumvald z Olomouckého kraje.

Mottem letošního ročníku soutěže bylo „Stavíme mosty“. Zástupci mezinárodní komise proto vyzdvihovali ve svém hodnocení jako největší přednost Ratiboře především sounáležitost a aktivitu místních obyvatel, jejich hlubokou úctu k valašským tradicím a odvážný přístup k novým věcem a k inovacím. Pozitivně hodnotili také dobrou spolupráci se sousedními obcemi i celým regionem.

„Potěšilo nás, že naši hosté ocenili také efektivní využívání a čerpání finančních prostředků pro rozvoj obce, náš promyšlený systém odměn za úspěšné snižování množství odpadu jednotlivých domácností. Oslovil je také náš přístup k inovacím, například moderní způsob komunikace obecního úřadu a zájmových spolků s obyvateli, který naše obec vyvíjí společně se startupem Digiregion,“ doplnil starosta obce Martin Žabčík.

Návštěva komise v Ratiboři se uskutečnila dne 12. října 2022. Během pěti hodin, které v obci zástupci komise strávili, jim představilo vedení Ratiboře například strategický plán obce, její vize a dlouhodobé cíle. Měli ale také možnost navštívit nejdůležitější a nejzajímavější místa a aktivity v obci. „Nechyběla ani ochutnávka tradičních místních výrobků od klobásek, uzeného, marmelád, sirupů, likérů, slivovice, koláčků, frgálů a dalších lokálních specialit. Součástí programu byly i ukázky kulturního vyžití od vystoupení cimbálové muziky nebo sboru zvoníků, který je svým vystoupením doslova uchvátil,“ upřesnil starosta Martin Žabčík, s tím, že během návštěvy panovala velmi přátelská a uvolněná atmosféra. Oficiální vyhlášení a předání ocenění je plánováno na polovinu května 2023 v Německu.

 Evropská soutěž obnovy venkova je mezinárodní soutěž obcí, kterou pořádá od roku 1990 jednou za dva roky Evropská pracovní společnost pro rozvoj venkova a obnovu vesnice (Europäische ARGE (=Arbeitsgeselschaft) Landentwicklung und Dorferneuerung) se sídlem ve Vídni. Do této soutěže postupují zástupci jednotlivých států či zemí, například za Českou republiku vítězové celostátních kol Vesnice roku z předchozích dvou let. V soutěži je oceňována dlouhodobá snaha venkovských obcí o všestranný rozvoj. Soutěži dominují obce německojazyčných zemí, ale účastní se i obce dalších zemí zejména ze střední Evropy.

O Ratiboři

Obec Ratiboř se nachází 7 km západně od města Vsetín na východním okraji Hostýnských vrchů. Rozkládá se na ploše 18,75 km2 a žije zde aktuálně 1837 obyvatel. V roce 2019 vyhrála Ratiboř krajské kolo soutěže Vesnice roku, kterou pořádá Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. V celostátním kole soutěže potom obec obsadila 2. místo. Martin Žabčík, Starosta obce Ratiboř

X X X

KRAJ A MĚSTO TŘINEC SPOJILY SÍLY, VÝSLEDKEM JE ZREKONSTRUOVANÁ ULICE KAŠTANOVÁ

Moravskoslezský kraj společně s městem Třinec zrekonstruovaly ulici Kaštanovou a dokončily akci podle plánu. Společná stavební akce se týkala úseku mezi odbočkami na Líštnou a na sídliště Sosna. Kraj zafinancoval opravy silnice a dešťové kanalizace, za městem šly opravy chodníků včetně veřejného osvětlení, připojení silnice na ulici Hřbitovní a oprava opěrné zdi. Na všechny práce bylo vypsáno společné zadávací řízení a měly společného zhotovitele.

„Spolupráci města a kraje při opravách důležité a hojně využívané dopravní tepny považuji za velmi přínosnou. Během jedné společné investiční akce se podařilo opravit silnici včetně dešťové kanalizace, chodníky, autobusové zastávky, ale i veřejné osvětlení. Stavba tedy byla hodně intenzivní, trvala necelých pět měsíců. Těžká technika nastoupila v první polovině letošního července, hotovo bylo na začátku prosince. Práce, které byly v režii kraje, vyšly na 27,3 milionu korun. S touto částkou bylo počítáno v krajském rozpočtu,“ uvedl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro finance, investice a majetek Jaroslav Kania a doplnil, že zhotoviteli byly společnosti EUROVIA CZ a Strojírny a stavby Třinec.

Pracovalo se na zhruba osmisetmetrovém úseku komunikace číslo III/4682. „Starý asfalt už bylo potřeba hloubkově odfrézovat, zkvalitnit odvodnění, zpevnit podkladní vrstvy a položit nový asfalt, který tak bude mít mnohem vyšší životnost a bude v Třinci sloužit dalších několik desetiletí. Zvyšujeme tak kvalitu infrastruktury ve městě, ale i bezpečnost silničního provozu. A navíc, Kaštanová ulice skutečně, jak se říká, prokoukla,“ řekl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro dopravu Radek Podstawka.

„Velmi si vážím spolupráce s Moravskoslezským krajem. Společnými silami stavíme, zvelebujeme a rekonstruujeme nejen dopravní stavby. V posledních letech to byly ulice Nádražní, 1. máje, Jablunkovská, Frýdecká a nyní Kaštanová. Kraj se stará o komunikaci a město o to, co je kolem. V případě ulice Kaštanová šlo o předláždění stávajících chodníků a vybudování opěrné kolem nich, nasvětleného místa pro přecházení, rekonstrukci a výstavbu autobusových zastávek včetně zálivů a přístřešků a také o tolik žádanou novou komunikaci spojující Kaštanovou s ulicí Hřbitovní,“ řekla primátorka města Třince Věra Palkovská s tím, že město vynaložilo ze svého rozpočtu 32,5 milionu korun. PhDr. Miroslava Chlebounová, PR specialista

X X X

Lety do Turecka měly úspěch, od června 2023 budou moci lidé létat na dovolenou z Karlových Varů i na Krétu

Téměř 3000 cestujících využilo v létě možnost cestovat do Turecka z karlovarského letiště. V příští letní sezóně budou moci cestující odletět přímými lety z karlovarského letiště na dovolenou do turecké Antalye, ale také na nejoblíbenější řecký ostrov Kréta. Významně se tak rozšíří nabídka pro obyvatele Karlovarského kraje i okolních regionů. Lidé oceňovali především dostupnost a služby letiště v Karlových Varech.

„Odezva cestujících nás mile překvapila, pochvalovali si služby letiště, i to, že vzhledem k jeho velikosti probíhalo odbavení v příjemné atmosféře bez zbytečného stresu. Navíc lze u letiště parkovat bezplatně a pro občany z našeho regionu je dostupnost naprosto komfortní. Budeme se těšit, že v příštím roce využijí letní nabídku nejen do Antalye, ale nově i na Krétu,“ uvedl Jan Bureš, neuvolněný krajský zastupitel pro oblast dopravy.

Do hlavního města Heraklionu zamíří charterové lety Karlových Varů jednou týdně a to v každou neděli v podvečer od 4. června do 1. října 2023. „Doplní tak nabídku zájezdů do Antalye, které budou odlétat ve středu v poledním čase od 14. června do 27. září 2023.  Pokud tedy rodiny s dětmi i ostatní lidé chtějí letět na dovolenou z karlovarského letiště, doporučila bych jim, aby vůbec neváhali. V loňském roce byly zájezdy v prázdninových měsících rychle vyprodány. Čedok spustil prodej zájezdů do nové destinace v Řecku i na oblíbenou tureckou riviéru na léto 2023  už letos v srpnu,“ upřesnila Alice Justina Undus, jednatelka Letiště Karlovy Vary.

V roce 2022 odletělo z karlovarského letiště za teplem do Turecka celkem 2.970 cestujících a letadla létala s obsazeností 98,2%. Mgr. Jana Pavlíková, tisková mluvčí

X X X

Karlovarský kraj plánuje vydání nové publikace o zvláště chráněných územích v regionu

Zkraje roku 2023 vydá Karlovarský kraj novou publikaci, která bude přehledně mapovat zvláště chráněná území v kraji. Půjde o brožuru v nákladu 2 tisíce kusů, jež bude k dispozici například v Krajské knihovně Karlovy Vary či přímo na odboru životního prostředí krajského úřadu. Publikace přinese informace o téměř stovce přírodních rezervací na území regionu, o které se stará Karlovarský kraj a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, správa Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.

Nařízením vlády ČR v roce 2005 byl schválen národní seznam evropsky významných lokalit. Krajům tak vznikla povinnost vyhlásit na vybraných lokalitách zvláště chráněné území v kategorii stanovené nařízením vlády jako přírodní rezervace nebo přírodní památka. Díky tomu se v regionu počet těchto území značně zvýšil. „Kraj začal v návaznosti na nařízení vyhlašovat nová zvláště chráněná území v roce 2010 a proces pořád běží. V současnosti je na území regionu celkem 51 maloplošných zvláště chráněných území, jež jsou v působnosti Karlovarského kraje. Jsou specifická pestrostí biotopů, někdy i v kombinaci s chráněným fenoménem v podobě vzácného živočicha nebo  rostliny. Kraj na péči o tato území vynakládá nemalé finanční prostředky, které se snaží získat také z externích zdrojů, a jsme v tom velmi úspěšní,“ uvedl 1. náměstek hejtmana Karlovarského kraje Karel Jakobec.

V minulých letech získal kraj dotaci na zásahy v evropsky významných lokalitách Doupovské hory, Tisovec, Šibeniční vrch a Borecké rybníky v celkové výši 6,2 milionu korun. Cílem bylo zlepšit perspektivu chráněných fenoménů zvláště chráněných území a evropsky významných lokalit. Další dotace z EU ve výši 400 tisíc korun směřovala do oblasti Doupovské hory na zpracování odborných dokumentů zvláště chráněných území v tomto místě. „Opět  budeme žádat nyní v novém, už třetím programovém období Operačního programu Životní prostředí 2021 – 2027. Z fondů EU je k rozdělení v ČR poskytnuto zhruba 61 miliard korun,“ uzavřel Karel Jakobec s tím, že by se příspěvek využil mimo jiné na úpravu přírodní rezervace Oceán v Krušnohoří. Mgr. Jana Pavlíková, tisková mluvčí

X X X

Čeští kritici vybírají nejlepší filmy. Moderování cen svěřili Tereze Dočkalové a Jiřímu Panznerovi

V sobotu 4. února 2023 v pražském Divadle Archa proběhne třináctý večer Cen české filmové kritiky. Moderovat ho bude herecká dvojice Tereza Dočkalová a Jiří Panzner a přenášet Česká televize na programu ČT art. O nominacích se právě hlasuje. 

Celkem 75 celovečerních titulů distribuovaných v kinech, a to včetně 26 dokumentárních filmů. Několik mezinárodních úspěchů domácích tvůrkyň a tvůrců. Žánrově, generačně i kvalitativně různorodá nabídka. Takový byl český filmový rok 2022, který právě v těchto dnech bilancuje 50 českých filmových kritiků a kritiček. V pondělí 12. prosince totiž začalo hlasování o nominacích na Ceny české filmové kritiky. První kolo potrvá do konce roku a nominovaní, kteří z něj vzejdou, budou veřejně známi 3. ledna 2023.

„Český film měl v roce 2022 dobrou energii, skoro by se dalo říct, že našlápl k nějakému vzestupu. Produkčně byl nebývale rozmanitý. Vznikly pozoruhodné experimenty, autorské i žánrové filmy Arvéd, BANGER. nebo Zpráva o záchraně mrtvého, nákladné historické velkofilmy Jan Žižka či Il Boemo. Impuls dostala komedie v podobě Grand Prix nebo Kdyby radši hořelo. Výjimečné byly dokumenty Good Old Czechs nebo KaprKód. Z pohledu filmové kritiky je letos radost vybírat,“ říká předsedkyně Sdružení české filmové kritiky Jindřiška Bláhová. „Už hlasování o nominacích tímpádem bude mimořádně zajímavé.“

 V Divadle Archa pod dohledem Terezy Dočkalové a Jiřího Panznera

Slavnostní večer 4. února 2023 bude v Divadle Archa – a v přímém přenosu na ČT art – moderovat dvojice Tereza Dočkalová a Jiří Panzner. Oba dva působí v Divadle Pod Palmovkou, Tereza Dočkalová je známá jako moderátorka pořadu Branky body kokoti, resp. Kokoti na neděli. Jiří Panzner se kromě řady divadelních rolí objevil například ve filmu Nenasytná Tiffany a v několika televizních seriálech jako Pálava, Specialisté a další.

„Ohromně mě potěšilo, když jsem byla oslovena k uvádění večera. Zvláště pak proto, že jsem mohla přizvat Jiřího Panznera, který je podle mého názoru stále neobjevený moderátorský talent,“ říká Tereza Dočkalová. „Chceme, aby večer utíkal v rychlém a lehkém rytmu, proto máme v plánu zřeknout se všech svých oblíbených fórů. Ale také chystáme několik milých a překvapivých zpestření. Celý večer bude pozitivní a k filmové kritice vstřícný!“

Ceny české filmové kritiky organizuje Sdružení české filmové kritiky za podpory hlavních partnerů, kterými jsou innogy, Česká televize, Státní fond kinematografie a Ministerstvo kultury.

Dalšími partnery Cen ČFK jsou Divadlo Archa, Champagneria a mowshe. Výsledky hlasování a rozhodování jednotlivých kritiků a kritiček budou veřejně dostupné na webu www.filmovakritika.cz, který nabízí přehled vydaných recenzí, rozhovorů, premiérovaných filmů a další informace.

X XX

BASKETBALISTÉ   PRAHY  PROHRÁLI  S  OSTRAVOU

Ostrava se trápila na šestkách a přesto vyhrála 13. kolo Kooperativa NBL 2022/2023 USK Praha – NH Ostrava 85:95 (28:21, 41:48, 67:65)

Domácí začali slušně a po třech minutách vedli 11:4, což dotlačilo Ostravu k oddechovému času. Po pěti minutách mohlo být vedení už dvouciferné, ale Okauru neproměnil smeč a hosté se začali vracet do utkání i díky pěti týmovým chybám domácích. Folimanka nakonec viděla 19 trestných hodů za první dějství a také vedení USK 28:21. Ostrava to měla z šestek 11:3, což domácím fanouškům nevadilo. Sovy udržovaly mírné vedení i nadále především díky duu Böhm a Pipes, přestože soupeř přešel do zóny.

Hosty na dostřel držel Morgan, autor 14 bodů za 10 odehraných minut. Po patnácti minutách spravedlivých 37:34. Vysokoškolákům zónová obrana příliš nevoněla a jejich střelecké pauzy Ostrava využila a dostala se do vedení 38:37. Které udržela až do poločasu stavem 41:48, když vyhrála druhou čtvrtinu drtivě 27:13! To si USK nenechal dlouho líbit. Třetí čtvrtina začala třemi trojkami a šňůrou 13:5 domácích, která jim vrátila po třech minutách vedení zpět. Začala přetahovaná o každý bod a čekání na bodový trhák. Ten nepřicházel, naopak se dostavily pasáže nepřesností a chyb na obou stranách. Sovy vyhrály třetí čtvrtinu 26:17 a poslední desetiminutovka mohla přinést drama.

V ní první čtyři minuty diváci viděli pouhých 11 bodů a poslední pětiminutovka začala stavem 74:73 pro obhájce vlastní palubovky. Jenže pak hosté dali šňůru 10:4 a poslední dvě minuty začaly odpočítávat za vedení Ostravy 83:80. Majerčák dal trojku a se Sovami bylo zle. Zvrátit to už nedokázaly, přestože tlačily, prohrály 85:95, když ještě Radukic v závěru házel 4 trestné hody (Ostrava dnes házela 38 šestek). Nejlepším dnešním střelcem Sov byl s 29 body Böhm. Na straně Otravy dal 20 bodů Morgan. Adam Choleva (trenér NH Ostrava): „Jsme velice šťastní za výhru, kdy jsme trochu odskočili v tabulce od Prahy a klubů pod námi. Před svátky důležité, abychom měli pohodu. Ta naše výkonost stoupá.

Dnes jsme si sice museli pomoci zónou, protože v osobce jsme hořeli. Pipes a Böhm jsou hodně kvalitní hráči a už druhý zápas jsme na ně nenašli recept. Bereme vítězství a jsme rádi, že budeme mít pěknou cestu domů.“ Francesco Tabellini (trenér USK Praha): „Samozřejmě jsme zklamaní a frustrovaní z výsledku. Na konci jsme udělali nesportovní faul a další věci, kdy byla ještě šance. V podstatě budeme muset být schopni bojovat s tou frustrací společně jako tým. Hlavně se musíme zlepšit v úsilí, to bylo dnes průměrné. Pokud chceš vyhrát proti vyššímu soupeři, musíš být konzistentně lepší v nasazení po celý zápas. To se musíme naučit, a to co nejdříve. Máme pár dní na to se dát dohromady, abychom byli ve středu připraveni.“

Matěj Majerčák (hráč NH Ostrava): „Další velmi cenná výhra pro nás. Určitě jsme nezačali nejlépe, možná trochu ležérně. USK na nás vyběhl a prohrávali jsme rychle. Měli jsme velké problémy s jejich útočným doskokem, což se potom změnilo. Pohlídali jsme si doskok. Každý, kdo přišel na hřiště, nechal tam 100% a bojovali jsme jako tým. Nakonec nám tam padly i trestné hody, které nás trápily v průběhu zápasu.“

David Böhm (hráč USK Praha): „Nastupovali jsme do zápasu a věděli jsme jeho důležitost. Věděli jsme, že mají dobré podkošové hráče a budou se snažit je maximálně využít. Že budou hodně fyzičtí a musíme se jim postavit. To byl také největší problém celého utkání. Nedokázali jsme je zastavit na doskoku a čelit jim pod košem. Dávali míče pod koš a co nedali, to doskákali. Sice jsme bojovali, ale tohle bylo rozhodující.“/mš/