Putin a pozval Si Ťin-pchinga do Moskvy. Rusko se stalo jedním z největších dodavatelů ropy a plynu do Číny. Uvedl to v pátek ruský prezident Vladimir Putin. Ruský vývoz energetických produktů do Číny výrazně vzrostl poté, co Rusko v únoru zahájilo útok na Ukrajinu a západní země na něj uvalily rozsáhlé sankce, napsala agentura Reuters.

 Dodávky ruského plynu do Číny prostřednictvím plynovodu Síla Sibiře v období od ledna do listopadu dosáhly 13,8 miliardy krychlových metrů, zatímco v celém loňském roce to bylo 10,5 miliardy krychlových metrů.

Putin zakázal vývoz ropy do zemí, které zavedly cenový strop. Patří k nim i Unie včetně Česka. V samotném listopadu pak Rusko vystřídalo Saúdskou Arábii na postu největšího dodavatele ropy do Číny, píše Reuters.

„Podle výsledků za letošní rok se Rusko stalo jedním z vedoucích vývozců ropy do Číny,“ uvedl Putin před páteční videokonferencí s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Dodal, že Rusko se stalo pro Čínu druhým největším dodavatelem plynu prostřednictvím plynovodů a čtvrtým největším dodavatelem zkapalněného zemního plynu (LNG).

Ruský vicepremiér Alexandr Novak koncem listopadu uvedl, že ruský energetický export do Číny se letos z hlediska objemu zvýšil o deset procent a z hlediska hodnoty dokonce o 64 procent.

Návštěva v Rusku

Putin v pátek pozval na státní návštěvu do Moskvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Návštěva by se podle Putina mohla uskutečnit na jaře. Šéf Kremlu podle agentury TASS během pátečního telefonátu chválil stav rusko-čínských vztahů a prohlásil, že jsou nyní nejlepší za celou historii.

„Těšíme se, milý příteli, na setkání s vámi během vaší státní návštěvy v Moskvě na jaře příštího roku,“ citovala ruská tisková agentura Putina.

Pokud by čínský prezident do ruské metropole skutečně přicestoval, dal by tím Peking veřejně najevo podporu Ruska, které vede válku na Ukrajině, podotkla agentura Reuters.

Čína ruskou agresi na Ukrajině neodsoudila, ale vyzvala k mírovému řešení konfliktu. Čína se také podle Reuters vyhýbá takové podpoře Ruska, která by mohla vést k přijetí protičínských sankcí západními zeměmi.

Během telefonátu, který podle Reuters trval asi osm minut, Putin vyzdvihoval důležitost rusko-čínských vztahů. „Tyto kontakty jsou nejlepší za celou historii a jsou příkladem spolupráce velkých mocností v 21. století,“ citovala Putina agentura TASS.

Ruský lídr v pátek kromě toho svému čínskému protějšku sdělil, že má zájem o posílení vojenské spolupráce a že Rusko v nadcházejícím roce zvýší dodávky plynu do Číny.

X X X

Testy na covid pro cestující z Číny zavádí i Španělsko, Francie či Británie

Cestující z Číny musejí počítat s novými opatřeními při cestách do Evropy či Spojených států. Povinnost předložit negativní test na covid-19 nebo doklad, že jsou plně očkovaní v pátek oznámilo Španělsko, Izrael či Jižní Korea. Nanejvýš 48 hodin starý negativní test a navíc cestování s respirátorem zavádí také Francie a povinné testování chystá i Británie. V minulých dnech opatření přijaly například USA, Itálie či Japonsko.

Země je zavádějí kvůli enormnímu nárůstu nových případů covidu-19 v Číně, obavám z dalšího šíření nákazy ve světě a nebezpečí zavlečení nové varianty koronaviru na své území.

Španělsko bude po všech cestujících z Číny požadovat negativní test na covid-19 nebo doklad, že jsou plně očkovaní. Oznámila to v pátek ministryně zdravotnictví Carolina Dariasová. Povinnost předložit negativní test na covid-19 zavádí pro pasažéry letadel z Číny také Izrael, oznámil nový ministr zdravotnictví Arje Deri.

Nanejvýš 48 hodin starý negativní test a cestování s respirátorem bude od 1. ledna pro cesty z Číny vyžadovat i Francie. Podle listu Le Monde to oznámil Elysejský palác. Podle britských médií povinné testování velmi brzy ohlásí i Londýn. V minulých dnech podobná opatření přijaly například USA, Itálie či Japonsko.

Podle Dariasové je zavedení kontrol nutné mimo jiné kvůli nedostatku informací od čínských úřadů. V Číně po rozvolnění do té doby přísných protipandemických pravidel začátkem tohoto měsíce začal prudce růst počet nakažených, oficiální statistiky ale tvrdí, že v zemi na covid-19 umírají pouze jednotky pacientů denně. Denní bilance o počtu infikovaných se nezveřejňují vůbec.

„Jak na mezinárodní, tak na národní úrovni máme obavy ohledně vývoje případů v Číně a obtíží, které máme při snaze korektně posoudit situaci s covidem-19 vzhledem k nedostatečným informacím, které jsou k dispozici,“ řekla novinářům Dariasová. Madrid podle ní naléhá na EU, aby zaujala společný postoj.

„Rozhodli jsme o tom, že zahraničním aerolinkám nařídíme, aby přijímaly do letů z Číny pouze ty pasažéry, kteří mají negativní test na covid,“ uvedl v prohlášení izraelský ministr Deri, který do funkce nastoupil ve čtvrtek.

Měření tělesné teploty a testování odpadních vod z letadel přilétajících z Číny na přítomnost koronaviru zavádí Malajsie. „Malajsie bude měřit tělesnou teplotu všech příchozích cestujících, včetně těch z Číny, a lidé s horečkou nebo jinými symptomy budou testovaní na covid-19,“ řekl v pátek Zaliha Mustafa, malajský ministr zdravotnictví. Země rovněž plánuje testování přítomnosti koronaviru a jeho případných nových variant v odpadních vodách letadel přilétajících z Číny.

Na kontrolu testů přistoupila i Francie

Francie bude od 1. ledna vyžadovat pro cestující na přímých i přestupních letech z Číny negativní testy na covid, mohou volit mezi PCR a antigenními. Podle vlády jde o „ochranu Francouzů“ před šířením nových variant. Po příletu budou hygienici provádět náhodné odběry pro PCR testy a vzorky sekvenovat kvůli sledování vývoje pandemie a zastoupení jednotlivých variant koronaviru, píše Le Monde. Příslušný dekret by měl být zveřejněn v sobotu. Podle ministerstva zdravotnictví je situace v Číně „dostatečně závažná“ k ospravedlnění takového kroku.

Do Francie aktuálně létá zhruba deset letů týdně, což představuje asi 3 tisíce cestujících. Po plánovaném otevření čínských hranic po dvou letech pandemie se ale očekává prudký nárůst cestujících.

Mezi země, které budou chtít po cestujících z Číny negativní test, se v pátek přidala také Jižní Korea. Italská premiérka Giorgia Meloniová ve čtvrtek vyzvala, aby opatření přijala i celá Evropská unie.

Evropská komise uvedla, že koordinace národních reakcí na závažné zdravotnické hrozby je „klíčová“, unie se ovšem při čtvrtečním jednání orgánu pro ochranu zdraví na jednotném přístupu k cestovním omezením nedohodla. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) má za to, že restrikce mířící proti cestujícím z Číny jsou neopodstatněné, neboť počet „dovezených“ případů z Číny je v porovnání s počtem nakažených v EU nízký.

Web Politico v pátek vývoj hodnotil tak, že sedmadvacítka „při prvních známkách potíží“ opustila princip kolektivního přístupu k přeshraničním hrozbám. Ten má přitom být základem tzv. zdravotní unie, kterou se EU v reakci na problémy s covidem-19 rozhodla budovat. „Netrvalo dlouho, než země EU zapomněly na největší ponaučení z pandemie,“ píše Politico.

Česko zatím vyčká na doporučení EU

Česko se zatím nebude zabývat pravidly pro cestující přijíždějící z Číny. „ČR situaci v Čínské lidové republice monitoruje a hodnotí na základě dostupných informací. Aktuálně v oblasti nastavení preventivních mechanismů probíhá na úrovni EU odborná diskuse ke zhodnocení situace a k aplikaci případných opatření,“ uvedl ve čtvrtek mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob. Platí podle něj dohoda o koordinovaném postupu na úrovni EU.

Podle západních médií Čína čelí po prosincovém rozvolnění silnému nárůstu počtu nakažených. Peking přestal zveřejňovat denní statistiky o případech nákazy a v pátek oznámil, že v zemi zemřelo v souvislosti s nákazou od začátku pandemie 5 247 lidí, což je o jednoho člověka více ve srovnání se čtvrtečním údajem. Média ale poukazují na zprávy, že v některých čínských městech jsou přeplněné nemocnice a zahlcená krematoria. Podle britské analytické společnosti Airfinity v Číně umírá denně zhruba 9 000 nakažených covidem-19.

X X X

Klub vyvolených. Putin popřál Orbánovi, Vučičovi a do Minsku. Zemanovi už ne

Ruský prezident Vladimir Putin popřál vše nejlepší do nového roku z evropských lídrů jen svému běloruskému spojenci Alexandru Lukašenkovi, svému srbskému protějšku Aleksandaru Vučičovi a maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi. Vyplývá to z oznámení, které bylo uveřejněné na webu Kremlu.

V loňském roce přál také představitelům řady dalších evropských zemí včetně Česka, podotkla agentura TASS. Tiskový mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov sdělil, že Putin nebude přát ani dalším „nepřátelským zemím“.

„Tyto protějšky samy žádné gratulace neposílají. Vlastně s nimi teď nemáme žádné kontakty. A vzhledem k nepřátelským akcím, které průběžně provádějí, prezident gratulovat nebude,“ řekl podle TASS Peskov.

Ve zdravici zaslané Orbánovi Putin podle Kremlu podtrhl, že nehledě na složitou mezinárodní situaci si vztahy mezi Maďarskem a Ruskem uchovaly pozitivní dynamiku. Orbán opakovaně protiruské sankce kritizoval.

V přání Vučičovi pak ruský lídr uvedl, že Bělehrad a Moskva v letošním roce rozvíjely vtahy zakládající se na principech strategického partnerství. Rusy a Srby v něm označil za bratrské národy. Srbsko, které je zatím kandidátem na členství v Evropské unii, se odmítlo k západním sankcím proti Moskvě připojit.

V blahopřání tureckému prezidentovi Recepovi Tayyipovi Erdoganovi zdůraznil ruský vůdce podle komuniké Kremlu, že se vzájemně výhodné vztahy obou zemí dynamicky rozvíjejí bez ohledu na složitou mezinárodní situaci. V končícím roce se prý podařilo výrazně rozšířit spolupráci v mnoha oblastech a Putin je přesvědčen, že se spolupráci bude dařit dále rozvíjet.

Turecko je členským státem Severoatlantické aliance a kandidátem na členství v Evropské unii, nepřidalo se však k západním sankcím proti Rusku. Ankaře se daří udržovat dobré vztahy s Moskvou, přestože zájmy obou zemí se často kříží, ať v Sýrii, Libyi a také na Ukrajině, které Turecko mimo jiné poskytlo pro ukrajinské obránce důležité drony Bayraktar a bez velkého rozruchu i další zbraně, a to podle názoru pozorovatelů bez obvyklé západní podmínky, že je Ukrajina nenasadí na ruském území.

Ankara se ale také stále pokouší zprostředkovat rusko-ukrajinské rozhovory a přispěla k uzavření dohody umožňující vývoz ukrajinského obilí.

Přání dostal i Schröder a Berlusconi

Putin poslal blahopřání i bývalému německému kancléři Gerhardu Schröderovi, povšiml si list Kommersant. Putin podle Kremlu popřál také bývalému italskému premiérovi Silviu Berlusconimu, bývalému kazachstánskému prezidentovi Nursultanu Nazarbajevovi a také někdejším arménským prezidentům Robertu Kočarjanovi a Seržovi Sargsjanovi.

Vztahy Ruska s většinou evropských zemí se prudce zhoršily poté, co ruská vojska před zhruba deseti měsíci vpadla na Ukrajinu. Evropská unie přijala ve snaze zastavit ruskou agresi na Ukrajině několik souborů sankcí, které Moskva v mediálním prostoru často vykresluje jako snahu o zničení nebo ponížení Ruska.

X X X

Paříž vyhodíme do vzduchu, hrozili. Dvojici zatkla policie i s plynovými lahvemi

Francouzská policie zadržela v pátek na nádraží Montparnasse v Paříži dva muže, kteří vyhrožovali, že „všechno vyhodí do vzduchu“ a měli u sebe devět lahví s plynem. Policie oba zadržené obvinila z obhajoby terorismu. Muži byli bezdomovci, přinejmenším jeden z nich byl posilněn alkoholem.

Jedenapadesátiletý Francouz a 29letý cizinec se pohybovali po nádraží a opakovali výhrůžky. Policie je zadržela zhruba v 7:45 a převezla je na policejní stanici, kde oba muži své výroky ještě zopakovali. Muži sice měli lahve s plynem, ale ty jsou samy o sobě neškodné a dvojice neměla žádné odpalovací zařízení, uvádí server deníku Le Figaro s odkazem na informované zdroje.

Mladší z mužů o sobě tvrdil, že je z Libye, ale později se ukázalo, že patrně pochází z Tuniska. Podle agentury Reuters byl zadržený Francouz opilý a má možné psychické obtíže. Druhý zadržený nemá v pořádku povolení k pobytu ve Francii, uvedla prokuratura. Podle stanice BFM TV ani jeden ze zadržených nebyl veden na seznamu osob podporujících extremismus.

Pyrotechnici prohledali nádraží a nenašli žádné potenciálně nebezpečné předměty. Ministr vnitra Gérald Darmanin přesto nařídil neprodlené posílení bezpečnostních kontrol na nádražích.

V září 2016 se skupina žen podporujících organizaci Islámský stát poblíž pařížské katedrály Notre-Dame neúspěšně pokusila odpálit auto naložené lahvemi s plynem. Vyšetřování ukázalo, že ženy byly zfanatizované a jejich útok byl řízen na dálku ze Sýrie.

X X X

Slunění v Itálii, lyže v Rakousku. Rodina Lukašenka si užívá luxus v Evropě

Zatímco běžní Bělorusové žijí pod vládou Alexandra Lukašenka ve strachu a čelí represím, prezidentova rodina si dopřává lyžování v Rakousku, opalování v Itálii nebo večeře ve Francii. Uniklé údaje o letech ukazují, že ne všichni z diktátorova nejužšího kruhu čelí sankcím. Mohou si tak užívat luxusní život.

Lukašenko, jeho dva dospělí synové Viktor a Dmitrij či Viktorova manželka Lilija jsou na sankčním seznamu EU a mají zakázaný vstup do unijních zemí. Prezidentův osmnáctiletý syn Nikolaj, Dmitrijova manželka Anna a další blízcí příbuzní však na černé listině nejsou.

Zatímco Lukašenko nadále pronásleduje a brutálně trestá obyvatele, kteří se postaví jeho autokratickému režimu, uniklé letecké záznamy ukazují, že běloruský vládnoucí klan si v unijních státech rád užívá luxusu.

Lukašenkova snacha Anna se svou sestrou Taťánou a dětmi například v lednu 2018 odletěla na jedenáct dní do francouzských Alp, což dokládají fotografie na jejím Instagramu. Rodina mimo jiné navštívila michelinskou restauraci ve Val-d’Isère, kde menu stojí 400 eur (9 700 korun) na osobu.

O rok dříve Anna s příbuznými vyrazila vládním letounem na lyže do rakouského Innsbrucku. Soukromým tryskáčem si pak zaletěla do italského Cagliari, kde strávila 25 dní a oslavila narozeniny. Téhož roku navštívila i pětihvězdičkový resort Banana Island v katarském Dauhá, kde jedna noc s dětmi stojí dva až pět tisíc dolarů (až 115 tisíc korun).

Letové údaje z období let 2011 až 2019 získala běloruská hackerská skupina Cyber Partisans. Data poté zveřejnil tým běloruských novinářů v exilu, kteří působí pod názvem Běloruské investigativní centrum. Ti k případu natočili také půlhodinové video a umístili jej na YouTube.

Náklady na samotné cestování v letech 2017 až 2018 budou podle investigativců nejméně 480 000 eur (11,6 milionu korun), což je mnohem více, než činí přiznaný příjem Anny a jejího manžela ve výši 80 tisíc eur (dva miliony korun) ročně. „Je to jasná známka korupce režimu,“ uvedli novináři.

Anna Lukašenková podle letových dat v minulosti navštívila také Barcelonu, Lublaň, Frankfurt, Mnichov, Pisu, Soluň nebo Vídeň.

V některých případech Anna podle serveru EUobserver spojila cesty s obchodem. V roce 2017 odletěla z výletu v Itálii do Minsku se slovinským podnikatelem Zivoradem Smiljkovičem z lublaňské firmy Riko, která v Bělorusku vydělávala na stavebních zakázkách miliony eur. Roku 2019 Smiljković letěl s Lukašenkovou rodinou do Minsku ze švýcarského Sionu.

Podle novinářů není jasné, jestli Anna nyní pracuje, ani jestli stále cestuje do EU. V letech 2018 až 2020 pracovala ve firmě BelAZ Trading House, která v Rusku prodává běloruské nákladní vozy. Její manžel Dmitrij předsedá běloruskému Sportovnímu klubu prezidenta, který sankční list EU označil jako zástěrku obchodních zájmů Lukašenkova klanu.

V rodinné firmě je také Anina sestra Taťána s manželem Vladimirem Kulakovem. Taťána pracuje pro státem financovanou televizní produkční společnost, zatímco Vladimir řídí tenisový klub, jenž je součástí sportovního impéria Dmitrije Lukašenka.

EU naposledy aktualizovala své sankce proti Bělorusku v březnu na základě jeho „úlohy v ruské vojenské agresi na Ukrajině“. Předchozí sankce z roku 2021 se vztahovaly na lidi odpovědné za „násilí proti pokojným demonstrantům“ z roku 2020 a na ty, kteří finančně „těžili z Lukašenkova režimu“.

Běloruská exilová opozice v čele se Svjatlanou Cichanouskou opakovaně žádá EU o „ničivější ekonomické sankce“ vůči běloruskému režimu a rovněž vyzývá k tomu, aby Unie našla a zmrazila majetek Lukašenkovy rodiny.

„Na stole není další návrh sankcí proti Bělorusku. Mluvíme o dalším ruském sankčním balíčku,“ řekl EUobserveru diplomat EU, jenž si přál zůstat v anonymitě. „Pokud by ale na Bělorusko došlo, zřejmě se zaměříme na zbývající členy režimního klanu, úředníky donucovacích orgánů a na obcházení sankcí,“ dodal zdroj.

Podle něj by se černé listině díky svému mládí zřejmě vyhnul Lukašenkův syn Nikolaj. „Ale pokud Anna Lukašenková stále vesele létá po EU, měli bychom se na to podívat,“ podotkl unijní diplomat.

Synové Dmitrij a Viktor pocházejí z Lukašenkova manželství s Galinou Želnerovičovou. Diktátor s ní třicet let nežije, ale nerozvedl se s ní. Ačkoli to Lukašenko nepotvrdil, všeobecně se má za to, že Nikolajovou matkou je jeho bývalá osobní lékařka Irina Abelskajová. Běloruský vůdce si však syna přezdívaného Kolja uzurpoval pro sebe a vychoval ho sám.

Západní média často spekulují nad tím, že Lukašenko si Kolju chystá jako svého nástupce v prezidentském úřadu.

Nikolaj se od malička objevoval po boku otce na oficiálních akcích. Lukašenko ho mimo jiné vzal na setkání s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem či americkým prezidentem Barackem Obamou. Předloni Nikolaj společně s otcem povečeřel s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

X X X

Kadyrov „dělal“ kliky, vzbudil posměch. Můžu být prezidentem Ruska, tvrdí

Vůdce Čečenské republiky Ramzan Kadyrov se během televizního vystoupení pokusil ukázat svou fyzickou způsobilost, aby zamezil podezřením, že je jeho zdravotní stav špatný. Jeho cviky ale na sociálních sítích vzbudily především posměch. Kadyrov zároveň uvedl, že má právo kandidovat na ruského prezidenta, ale neučiní tak.

 „Jsem naprosto zdravý. Každý den trénuji a plavu,“ prohlásil Kadyrov s tím, že divákům ukáže, v jaké je formě. Svůj slib splnil. Přímo v televizním studiu začal dělat za potlesku přihlížejících kliky. Ruská média jich napočítala 35.

Západní publikum ale pokusy čečenského lídra o kliky jen pobavily. „Ani půlku jednoho,“ napsala zakladatelka projektu monitorujícího propagandu na ruských státních televizích Russian Media Monitor Julia Davisová ke komentáři, že Kadyrovovi by možná vojenští instruktoři uznali jen jeden klik.

„35 Kadyrovových ‚kliků‘,“ spokojil se s ironickou poznámkou poradce ukrajinského ministra vnitra Anton Heraščenko. Uživatelé sociálních sítí se vůdci Čečenska vysmívají, že jeho forma vysvětluje, proč se ruským a čečenským vojákům nedaří porazit ukrajinskou armádu. Doporučují mu též podívat se na instruktážní videa pro americké námořnictvo či na tiktoková videa ukrajinských vojaček, aby zjistil, jakým způsobem se klik správně dělá.

 Kadyrov svou demonstrací fyzických sil reagoval na podezření, že je nemocný. Ta podle něho vyvolalo video z Dagestánu, kde mu při výstupu z auta pomáhal asistent. „Každé tři měsíce absolvuji testy, podstupuji kompletní vyšetření, diagnostiku. Lékaři říkají, že jsem naprosto zdravý,“ zdůraznil. Dodal však, že i on je člověk a bývá někdy nemocný.

Kandidatura na prezidenta Ruska?

Čečenský lídr reagoval též na otázku, zda by kandidoval na ruského prezidenta. „Jsem ruský občan. Mám to právo. Co, jiní mohou, ale Čečenci ne? I my můžeme,“ prohlásil.

„Ale nikdy to neudělám,“ dodalKadyrov. Ruského prezidenta Vladimira Putina ocenil jako moudrého, prozíravého, silného, talentovaného, čestného a služného muže a řekl, že po takovém vůdci bude řídit Rusko téměř nemožné.

Kadyrov patří mezi nejoddanější stoupence Putina a též mezi nejhlasitější zastánce ruské invaze na Ukrajinu. Za svoje propagandistické výpady vůči Ukrajině a Západu ale schytává především posměch. Spolu s čečenskými vojáky je označován za takzvaného „TikTok válečníka“, jenž se na populární platformě chlubí svou odvahou a vojenskými úspěchy na frontě, zatímco ve skutečnosti dlí v bezpečí v Čečensku.

X X X

Bývalý šéf civilního kolegia Ištvánek odchází. Justice by si podle něj neměla připouštět že záleží na tom, který soudce bude věc soudit

 Od nového roku zanikne funkce dvěma soudcům Nejvyššího soudu. Zdeňka Dese se to týká z důvodu dovršení věkové hranice 70 let. Na soudu ale zůstane v pozici asistenta. To někdejší předseda občanskoprávního a obchodního kolegia František Ištvánek odchází na vlastní žádost ve věku 69 let a na svá léta strávená na Nejvyšším soudu zavzpomínal ve čtvrtletníku AEQUITAS.

Ve spojení s Vaší rozhodovací činností u Nejvyššího soudu se mj. velmi často vzpomíná na rozhodnutí z března 2009, kdy Váš senát definitivně potvrdil, že ve vlastnictví státu zůstane Katedrála sv. Víta na pražských Hradčanech. Nárokovala si ji přitom katolická církev. Vy osobně tehdejší rozhodnutí považujete za jedno z řady „těch jednoznačných“, kde nastíněný právní problém nebyl nijak složitý anebo to naopak z právního hlediska bylo složité rozhodování?

Už v té otázce je naznačeno nedorozumění, které opanovalo tehdejší mediální reflexi rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten neměl, a ani nemohl mít, kompetenci rozhodovat o tom, zda katedrála a soubor dalších nemovitostí tvořících významnou část Pražského hradu, zůstane ve vlastnictví státu či zda patří katolické církvi. Předmětem sporu byl žalobní požadavek církve, aby bylo určeno, tedy potvrzeno, že tyto nemovitosti náležejí církvi. Přitom žaloba sama tvrdila, že stát tyto nemovitosti v padesátých letech 20. století církvi vzal. Šlo tu tak o dělbu moci, o otázku, zda soudy mohou bez zákonného zmocnění měnit vlastnické vztahy. A dobové vnímání, dodnes podstatně nepřekonané, vycházelo z toho, že takové změny nejsou bez restitučního zákona možné. Ostatně i ohledně církevního majetku se takový princip pozdějším přijetím zákona o církevních restitucích prosadil. Z tohoto úhlu pohledu pro mne osobně dotazované rozhodování nepředstavovalo složitý právní problém. Ten snad byl zajímavý jen potud, že stát zjevně legislativně s dořešením církevních restitucí dost otálel, ale to nemohl řešit Nejvyšší soud jako vrcholný orgán civilního soudnictví, k tomu mohl říci své jedině Ústavní soud. A také tak později, byť ne ve vztahu ke katedrále, učinil. Také se hodí podotknout, že před naším rozhodováním ten akt, kterým se Pražský hrad stal v roce 1956 majetkem všeho lidu, jak to eufemisticky totalitní stát vyjádřil, nebyl Ústavním soudem jeho rozhodnutím k ústavní stížnosti, navzdory jeho napadení, dotčen.

X Přinejmenším rozhodnutí ve věci svatovítské katedrály budilo řadu emocí a Váš senát byl jistě po určitou dobu centrem mediálního zájmu. Jak jste to vnímal jako soudce?

No, musím přiznat, že právě způsob  medializace rozhodnutí mne tehdy dost zaskočil. Pan kardinál Miloslav Vlk pronesl výrok, že „chrám nám vzal komunista“, Lidové noviny se ptaly, zda na Nejvyšším soudě nemají lepšího soudce… Pokusil jsem se o věcnou reakci. Dodnes nevím, proč jí tehdejší místopředseda soudu v médiích utlumil. Ostatně šlo o jediný případ, kdy jsem zaznamenal, že by měl na cokoliv ohledně justice skutečný vliv. S odstupem doby silně vnímám, že z hlediska mediálního ohlasu a simplifikace nebylo šťastné, že o takových politicky citlivých věcech rozhodovali i soudci, kteří vzhledem ke svému zařazení do doby, podlehli kariernímu tlaku a byli, byť vzhledem k celoživotnímu působení epizodně, součástí komunistické nomenklatury. To jsem subjektivně pociťoval vždy. A když teď končím, vidím v tom kladný moment. – Totiž, že zanedlouho nebude možné českou justici pro působení mé generace z tohoto důvodu napadat.

x Vy sám ze svého působení v taláru vzpomínáte na jaká další rozhodnutí?

Talár jsem si prvně oblékl v roce 1979 a vzpomínám hned na prvé. Ve skutkově složité několik let projednávané věci dětmi vykradeného sklepa jsem musel vydat dvě opravná usnesení, tehdy jsem koncepty psal rukou a dodnes mám z té doby patrné otlaky prstů. Rozváděl jsem také, přes odpor protistrany, manželství dosud jediného československého kosmonauta… Ale vážně, za ta léta u Nejvyššího soudu jsem podepsán nejméně pod dvěma a půl tisíci rozhodnutími a je mi těžko zdůrazňovat některá, ať již z působení v exekuční, restituční či nynější náhradové agendě.

Jsem hluboce vděčen osudu za demokratickou zkušenost. V dnešních zběsilých informačních poměrech nelze při referování o výsledcích justice vyčítat zkratky, a tím spíše ne jiná, než odborná, vyjadřování se k nim. I ta přibližují justici k reálným poměrům a jsou pro soudce zpětným zdrojem poznání reality. Soudce by asi měl v příštím podobném případu věnovat při uvádění důvodů svého rozhodnutí pozornost kritice jeho předcházejícího odůvodnění, dojde-li k němu. Stále přeci platí, že rozhodnutí píše především pro účastníky, a to i pro všechny příští, a nikoliv pro nadřízené soudy nebo pro odborníky. Soudce je zvyklý na konflikty, vždyť se cizími konflikty živí. Ale když jich bude méně, je to i pro něj dobré. A hlavně se nesmí stát jeho vlastními. Takže k otázce doporučuji být nad věcí.

X U Nejvyššího soudu jste od roku 2004, už v roce 2005 jste se stal předsedou občanskoprávního kolegia, později společného občanskoprávního a obchodního kolegia. Ve funkci jste byl až do 31. prosince 2015, tedy přes deset let. Jak na ni vzpomínáte? Jakou část pracovní doby Vám činnosti spojené s funkcí vysokého soudního funkcionáře běžně zabíraly?

Na bilanční otázku, v níž je popsáno mé působení u Nejvyššího soudu, rád vyjádřím své díky tehdejší předsedkyni Nejvyššího soudu, že mne na něj jako tehdejšího místopředsedu pražského soudu, s působením na obchodním úseku, pozvala a záhy nabídla funkci, s níž jsem si spojoval svoji představu, že mi umožní co možno nejpestřeji poznat úplnou agendu civilního kolegia. Musel jsem se srovnávat s výraznými osobnostmi, hegemony tehdejšího civilního soudnictví a měl jsem hendikep krátké dovolací praxe. Tento smysl přijetí funkce se zcela naplnil. V rovině organizační byla má úloha v předsednictví kolegia, záhy rozšířeného i na obchodní agendu, nelehká. Personální hierarchie již byla nastavena, základní pravidla fungování kolegia založena. Paní předsedkyně Iva Brožová se netěšila respektu podstatné části kolegia, těsně před mým příchodem proběhla rebelie soudcovské rady, a pak po pár letech byla atmosféra v době jejího deklarovaně protiústavního odvolání z funkce, a nástupu nově jmenovaného dalšího místopředsedy, doslova výbušná. Část soudců projevovala snahu usnášet prostřednictvím kolegia svůj zájem na podpoře místopředsedů soudu. A hlavně neustále rostl nápad nových věcí. Z minulosti tu přitom byly početné, a někdy i svou délkou třaskavé, nedodělky. Do toho se nechtělo přijít mnohým kandidátům z nižší justice, například z Prahy po léta nepřišel vůbec nikdo.

Kolegium přitom bylo tradičně, a ze své podstaty, velice emancipované. Zvolil jsem konzervativní metodu jeho řízení, snažil jsem se dosáhnout v kolegiu vnitřního konsensu. Z toho jsem měl problémy, jak ve vztahu k předsedkyni soudu, tak i vůči soudcům, kteří chtěli prosazovat své představy. Přesto jsem si nikdy nemyslel, že by kolegium bylo nefunkční, svoji základní úlohu sjednocovat judikaturu podle mého názoru zdárně plnilo.

Po roce 2010 přišlo zklidnění, přišli noví soudci a ve spolupráci s tehdejším legislativním náměstkem ministra spravedlnosti Františkem Korbelem jsme se prostřednictvím řady konferencí dialogem s autory podíleli na finalizaci nového civilního kodexu. Tím vznikly podmínky pro, podle mého názoru úspěšnou, recepci nového civilního a obchodního práva do justiční praxe.

František Ištvánek na archivním snímku Foto: Nejvyšší soud

Také množství nedodělků již přestalo být tak tíživé. Zásadní zlom pro dnešní skvělý stav nastal po nástupu nového předsedy soudu Pavla Šámala, s nímž jsem ještě nějakou dobu ve funkci působil. Jemu se podařilo v podmínkách klesajícího nápadu nových věcí zajistit potřebný počet asistentských míst.

Z toho plyne odpověď na druhou část otázky. Snažil jsem se, tak jako v době působení u soudů nižších instancí, já ostatně vždy střídal ryze soudcovské působení s funkcionářským, souzení nezanedbávat s minimální úlevou, ona vlastně ani nebyla dobře možná.

Ve výsledku raději vzpomínám na ona nefunkcionářská působení, protože ve funkcích vždy žel zůstávalo souzení na druhém místě, za potřebou neustále řešit různé krizové stavy či běžné svízele plynoucí z odpovědnosti za chod organizovaného úseku. Ztráta adrenalinových situací mne nakonec vzhledem k přibývajícímu věku nijak nemrzela a těšil jsem se na vedení kolegia ctěným přítelem Vladimírem Kůrkou, který se na Nejvyšší soud vracel z Ústavního soudu. Ještě jako předseda kolegia jsem koncentroval a stabilně usadil do rozvrhu práce agendu odpovědnosti za škodu způsobenou veřejnou mocí. Ta proběhla jako lavina českou justicí a dodnes některé její složky zaplavuje. Sám jsem se do té agendy usadil, na to jsem měl organizační oprávnění, a už u toho zůstal, nyní jako spokojený soudce. Ale ta agenda je pořád nejpočetnější a stále přináší potíže s organizačním zakotvením. Alespoň, že je dnes oproti výchozímu stavu relativně judikatorně uspořádaná.

X Změnily se za těch zmíněných 10 let požadavky, ať už nejužšího vedení soudu či soudců samotných, na výkon funkce předsedy kolegia?

Nemyslím, že by se výrazně změnily požadavky na výkon funkce předsedy kolegia za oněch deset let.  Mohu-li nahlížet a hodnotit, ani potom, za působení Vladimíra Kůrky či J ana Eliáše. Obecně je žádoucí, aby funkci zastával soudce s respektem, kterého je ve vnitřním justičním životě vidět. Zda jsem to byl i já, to se neodvážím hodnotit. Specificky, ve vztahu k té funkci, pak je nutné vycházet z toho, že kolegium je velmi autonomní orgán s výraznými i nepsanými kompetencemi. Vždyť ta instituce jsou právě všichni ti neprůměrní soudci, s mimořádným postavením, což platí i ve vztahu ke správě soudu. J eho předseda se musí neustále vyrovnávat s tím, že je jaksi přeneseným představitelem správy soudu a prvním reprezentantem soudcovského tělesa, neustále balancuje mezi často nejednotným tlakem soudců a nejužšího vedení soudu, jak to nazýváte.

Když to neustojí a vychýlí se, těžce na to doplácí. Ta funkce je v justici zcela výjimečná a jsem vděčen osudu, a ovšem i předsedkyni Ivě Brožové,  že jsem si  ji mohl zkusit. Omlouvám se všem, kterým jsem jejím výkonem způsobil nějaký přetrvávající šrám, nechtěl jsem to. A přes své těžkosti z doby působení paní předsedkyně, musím vyjádřit, že jsem ani u ní zlý úmysl nikdy nepozoroval a že by jí celá česká justice, ve vnějším výsledku, měla být vděčná za úroveň své nezávislosti.

X Co se Vám, podle Vašeho vlastního mínění či pocitů, na práci civilního úseku soudu podařilo z pozice předsedy kolegia změnit k lepšímu?

Možná že nic, takové hodnocení náleží ostatním,  je-li toho vůbec zapotřebí. Už jsem naznačil, že z mého uspokojeného pohledu kolegium své funkce plnilo, všichni se na tom svým způsobem podíleli. Pak mne pan předseda Pavel Šámal, po vyhodnocení ankety mezi soudci, když mé působení v důsledku legislativní změny muselo skončit, velmi nemile překvapil. Tehdy při hledání nového předsedy kolegia pravil, že „kolegium je v rozkladu“. Myslím, že nikdy nebylo a není. Nemůže být, to by museli být v rozkladu právě jeho soudci. Jenom je prostě určitý rozdíl mezi civilními a trestními soudci, tak je to všude v justici. Snad přeci jen, za mého působení ve vedení soudu přibyla, k mému upozornění, na průčelí budovy evropská vlajka.

Společenské povinnosti předsedy kolegia spolu s bývalou předsedkyní Nejvyššího soudu Ivou Brožovou, bývalým místopředsedou Romanem Fialou a předsedou senátu trestního kolegia Františkem Hrabcem (zcela nalevo) Foto: Nejvyšší soud

X Zmíníte nějaké zásadní stanovisko, na které jste za kolegium „zvláště pyšný“?

Právě mimoprocesní sjednocovací činnost je z nejdůležitějších sjednocovacích funkcí kolegia. Vyžaduje však práci soudců jaksi navíc a taková jejich práce je při kontroverzi nástrojů velice nevděčná. Vždy mi šlo o to, aby kolegium mělo sjednocovací výsledky. Sama kvalitní diskuse jednotě rozhodování bez institucionálního výstupu nepřidá. To platí pro schvalování vybraných rozhodnutí k uveřejnění ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek. J á ten proces pokládám za velice důležitý nejen proto, že se všichni soudci kolegia jednou za měsíc sejdou v bílých košilích a kravatách, ale proto, že si udržují alespoň nějaký přehled o práci ostatních a že to poznání klade na každého, i když je na samotném jednání kolegia neaktivní, požadavek na určitou kvalitu individuálního a senátního rozhodování.

Zvláště to pak platí pro tvorbu a projednávání návrhů stanovisek, u nichž je sice širší prostor pro obecnější a zároveň abstraktnější právní práci, ale zároveň jejich zpracovatelé musí čelit mnohdy konzervativnímu odporu oponentů. To platí i pro zadavatele úkolu, tedy předsedu kolegia. Proto jsem pyšný na všechna stanoviska přijatá k mé iniciativě, zvláště je asi třeba zmínit problematiku bankovních poplatků. Mimořádný vztah mám ke stanovisku v otázkách náhrady za nepřiměřenou délku řízení, tam jsem měl i autorský podíl, i když šlo o dost kolektivní výstup. Vytvořilo to dobrou hráz proti předpokládané lavině sporů.

X Co se Vám naopak prosadit nepodařilo a mrzelo Vás to?

No, nepodařilo se mi stát se nejchytřejším a nejváženějším českým civilním  soudcem, jak jsem od té funkce s nadsázkou a naprostou sebeironií očekával. To mi fakt nevadí. Přeci jen si vzpomínám, nepodařilo se mi prosadit, aby byla veškerá rozhodnutí velkého senátu kolegia, bez ohledu na oponenturu, třeba i většinovou, uveřejňována ve Sbírce. To kolegium pochopitelně nechtělo. Když však jinak fungovalo, nebylo důvodu se při nezdaru vlastních představ z toho hroutit. Co bych mohl pokládat za nezdar, je mé legislativní působení nad rámec kolegia. Dlouhá léta, již od působení pana ministra Karla Čermáka, jsem byl předsedou komise pro rekodifikaci civilního procesu, a výstupu jsem nedosáhl. Ale myslím si, že to bylo ve výsledku dobře, stejně jsem vždy myslel na minimalistickou, spíše zpřehledňující, rekodifikaci.

Základní procesní úprava, byť vyrůstající vročením z řádu z roku 1963, je po všech změnách, k nimž jsem také drobně za dobu působení u Nejvyššího soudu přispěl, svým středoevropským založením v pořádku a je potřebně dotvářena judikaturou. A to i tou, co přichází z Ústavního soudu. Problém a příčinu kritiky civilního soudnictví spíše vidím v permanentní potřebě neustálé kultivace českých civilních soudců, aby v každém okamžiku působení věděli, že jsou zde pro ochranu cizích práv a pro respekt k povinnostem. Aby si vždy uvědomovali, o co v dané věci hlavně jde. Aby se nenechali usmýkat procesními rituály stran, nezapomínali, že hodnoty a principy mohou být uplatňovány jen při mimořádné znalosti objektivního  práva jako celku, a také, že neexistuje žádná soudcovská nadřazenost plynoucí jen z té nádherné funkce a povolání, jež jim bylo řízením šťastného osudu svěřeno, a za co jsou tak slušně společensky ceněni a odměňováni.

X Roky jste také předsedal velkému senátu civilního kolegia Nejvyššího soudu. Jak často se stává, že věci jsou postoupeny velkému senátu, tedy že některý z tříčlenných senátů se rozhodne překonat právní názor a tím i dřívější judikát svých kolegů? – A je takových případů u Nejvyššího soudu podle Vás hodně anebo málo?

K problematice role velkého senátu kolegia, jemuž jsem předsedal v letech 2006 až 2021, jsem dostal příležitost se vyjádřit v podnětné monografii Ondřeje Kadlece a v následné diskusi k ní na stránkách časopisu Jurisprudence č. 5/2021. Tu práci, i diskusi k ní, stále všem, zajímajícím se o mechanismy rozhodování velkých těles na vrcholných soudech, tak trochu vnucuji, neboť je velmi analytická, kritická a podle mne i přesná. Hovoří se tam i k položené otázce. Změna ustálené judikatury není z pohledu právní jistoty žádoucí. Je však přípustná tam, kdy dosavadní rozhodování z hlediska vývoje společenských i právních poměrů nemůže obstát. Není však na místě tam, kde jiní, než původní soudci, chtějí rozhodnout o stejném právním problému lépe, podle svého. Výskyt takových situací je ovšem při nezbytné generační obměně v justici a na Nejvyšším soudu značný.

I letos v říjnu taková situace ve velkém senátu při projednávání jedné z věcí nastala a dosud nemá vyústění. Za sebe bych doporučoval v přístupu jistou zdrženlivost a pečlivé vážení důvodů, pro které dosavadní judikatura neobstojí. Pohlédnu na problém ještě jinak – vždy mne rozčilovalo, když si justice hypertrofií požadavku transparentnosti při určování zákonného soudce sama připouštěla, že záleží na tom, který soudce bude věc soudit. To by přeci vůbec nemělo být! Zvláště při vysoké míře abstrakce při řešení právní  otázky na dovolacím soudu, kde soudci nepřijdou do styku s účastníky a veškeré poznatky o věci mají jen ze spisu a rozhodují podle úrovně své právní kultivace a erudice.

X U civilního kolegia Nejvyššího soudu se často diskutuje o specializacích jednotlivých senátů. Poslední dobou snad opět častěji, než tomu bývalo dříve. Vy sám jste zastáncem specializací anebo spíše soudcovské maximální univerzálnosti?

To s tím předchozím právě dost souvisí. Za ta léta organizování činnosti kolegia, zejména při sestavování návrhů rozvrhu práce, jsem navzdory svému původnímu přesvědčení pochopil, že model specializace je v podmínkách širokého spektra právních otázek, o nichž musí občanskoprávní a obchodního kolegium Nejvyššího soudu rozhodovat, vysoce efektivní a snad i jedině možný. Rozpor mezi principem specializace a universality organizace činnosti justice je diskutován na celém světě a asi nikdy nebude mít jednoznačné řešení. V souvislostech Vaší otázky jen upozorňuji, že specializační koncepce má svá úskalí, specializovaný soudce je příliš zaměřen na zvláštní aspekty materie a tak mu mohou časem širší hlediska spravedlivého řešení sporu unikat, aniž si toho všimnul. Navíc se ve své specializaci neustále právně zdokonaluje, ale na druhé straně ve svém povšechném právním vývoji tak trochu stagnuje, což je u civilních soudců docela nedobré. Určitou kompenzaci řešení rozporu nabízí právě účast na jednáních kolegia a ve velkém senátu. Záleží pak na každém, jak odpovědně se na ně připravuje.

Vždycky jsem měl obavu, aby se rozhodování ve specializovaných procesních senátech nezvrtlo v rozhodování v izolovaných sklenících, s vyprodukovanou nádhernou sofistikovanou květenou, nezpůsobilou přežít v celostních poměrech vnějšího komplikovaného světa. S tím také souvisí otázka soudcovského komfortu. Teď se nechci věnovat jeho příčinám, na nichž jsem se jistě také podílel. Nemyslím, že je dobré, aby se relativně mladí vynikající soudci zakopali ve své specializaci doživotně. J eden vážený kolega však takovou mou úvahu na posledním jednání kolegia označil za pohádku… . Tak nevím, ale tady je něco špatně a nebývalo to tak. Byl jsem soudcem civilním, pak obchodním, u Nejvyššího soudu jsem prošel několika agendami a změny bych se nebál ani teď, kdybych nekončil. Nejerudovanější soudce kolegia Zdeněk Krčmář prošel rovněž mnohými agendami a udržuje si přehled ve všech oblastech civilního práva. A mohl bych uvádět další příklady… .

X Ještě byste mohl rok ve funkci předsedy senátu zůstat, přesto jste se rozhodl odejít a svoji úspěšnou soudcovskou kariéru uzavřít. Mohu se zeptat na důvody?

Když jsem v roce 1977 u soudu začínal v historické budově na pražském Ovocném trhu, sdílel jsem toalety s dosluhujícím soudcem, jehož jsem poznal jen přes jeho shrbenou postavu a zjevnou únavu ze všech těch tisíců vyřízených věcí, která z něj sálala. Už tehdy jsem si říkal, že takto nechci skončit. Zákon je pro mne milosrdný, ale když jsem si uvědomil, že jsem se stal na Nejvyšším soudě nejstarším dojíždějícím civilním soudcem, a že mne v Praze již čeká manželka, která jako soudkyně také skončila dříve, a že prý období důchodové má být v poměru k životu třetinové a odpočinkové, napadlo mne, že není na místě strašit tu a zabírat místo ještě v sedmdesáti letech, s chřadnoucí tělesnou schránkou a nejistými pocity, že tomu kamsi se řítícímu se světu úplně rozumím. Proboha, proč je například třeba přijímat tolik dalších a dalších zákonů… !

X Budete odpočívat, věnovat se koníčkům, mezi které například patří golf, anebo se chystáte v justici pokračovat, jen „ubíráte plyn“ a našel jste si méně náročnou práci blíže k domovu, tedy v Praze?

Dostávám tu otázku a jsem jí zaskočen, žádný skrytý plán nemám. A jestli na to budu mít čas? – Všichni se zkušeností říkají, že tomu tak není. – Tak si třeba budu něco psát, tím jsem asi v mládí chtěl být nejvíce, spisovatelem, než jsem přišel na to, že tomu počínající normalizační doba a nedostatek talentu nepřejí.

X  Po čem se Vám bude v lednu 2023 v souvislosti s Nejvyšším soudem nejvíce stýskat?

Tohle vím docela dobře. Jsem zasažen narůstajícím vědomím podstatných ztrát. Sluší se odpověď, že tuším, že mi nejvíce budou chybět kolegyně a kolegové tvořící tekutý stav tělesa Nejvyššího soudu. Mohl jsem v něm dříve i nyní poznat plejádu vynikajících lidí a soudců, v některých případech obojího naráz. Kdysi kdosi prohlásil, že ty „bohy“ na kolegiu „rozbije“. Výjimečně se mýlil, jsou tam noví a já jim jejich perspektivu upřímně a neskrývaně závidím a přeji mnoho zdaru. J en prosím o respekt k tomu všemu, co jsme z té krásné příležitosti soudcovsky působit na Nejvyšším soudu užili my, co jednou budou i oni.

X Kdo je František Ištvánek?

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Soudcem byl jmenován v roce 1979, prvním jeho působištěm byl Obvodní soud pro Prahu 5. V roce 1984 se stal soudcem Obvodního soudu pro Prahu 10 a zároveň jeho místopředsedou. Od roku 1988 byl soudcem Městského soudu v Praze, v roce 2002 byl jmenován jeho místopředsedou.

Soudcem Nejvyššího soudu je JUDr. František Ištvánek od roku 2004. Od roku 2005 až do konce roku 2015 předsedal občanskoprávnímu, později sloučenému občanskoprávnímu a obchodnímu kolegiu Nejvyššího soudu. V letech 2006 až 2021 byl předsedou velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Na vlastní žádost od Nejvyššího soudu odchází k 31. 12. 2022 ve věku 69 let, ceskajustice.cz

X X X

Soudce poskytl dokumenty z bytové kauzy v Brně médiím, Blažek ho za to žaluje

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek podal k Nejvyššímu správnímu soudu kárnou žalobu na soudce Městského soudu v Brně Aleše Dufka. Důvodem je to, že Dufek poskytl na začátku listopadu novináři MF DNES soudní příkazy k domovním prohlídkám u tří osob, které figurují v případu privatizace brněnských obecních bytů. Šlo mimo jiné o příkaz k domovní prohlídce u kandidáta na ministra životního prostředí Petra Hladíka.

 V pátek o tom informoval o tom server Česká justice s odvoláním na vyjádření ministra Blažka. „Trestní řízení má být až do projednávání před soudem neveřejné. Proto jsem podal kárnou žalobu na soudce, který dle mého názoru toto základní pravidlo porušil a poškodil tak nejen práva účastníků řízení a jiných osob, ale mohl i zmařit účel trestního řízení. To nesmí být běžné,“ sdělil serveru ministr Blažek.

Dufek vyhověl žádosti novináře z MF DNES podle zákona o svobodném přístupu k informacím, v níž se domáhal soudních příkazů k domovním prohlídkám u tří lidí. Kromě Hladíka šlo o prohlídky u advokáta Filipa Ledera a podnikatele Michala Horkého.

Server Česká justice požádal o vyjádření i soudce Dufka, ten jej ale odmítl s tím, že rozsáhlé vyjádření poskytl ministerstvu spravedlnosti. Server uvedl, že podle jeho informací soudce ve zdůvodnění svého postupu pro ministerstvo napsal, že s ohledem na rozsáhlou medializaci případu již v podstatě nebyl důvod anonymizované příkazy k domovní prohlídce neposkytnout.

Trestní řízení v případu již bylo zahájeno. Lidé, jichž se případ týká, byly s důvody trestního řízení seznámeny a nebylo zde podle soudce Dufka ani riziko ohrožení průběhu vyšetřování. Poskytnutí informací soudce zdůvodnil také veřejným zájmem na jejich zveřejnění, neboť se jedná o lidi veřejně činné, u nichž nelze aplikovat jinak obvyklé zásady ochrany soukromí. Podle soudce Dufka má naopak veřejnost právo u těchto lidí vědět, z čeho jsou podezřelé.

Policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu ve věci zasahovali v Brně 18. října, zadrželi deset lidí. Tři později propustili. Obvinili sedm lidí, městský soud je všechny poslal do vazby 20. října. Mezi nimi je například bývalý tajemník radnice Brno-střed Radovan Novotný, podnikatel Michal Horký a nyní už bývalí jednatelé pískovny a bývalí zastupitelé městské části Jiří Novotný (ČSSD) a Jiří Hasoň (KDU-ČSL). Obviněné jsou i dvě firmy, z nichž jedna je Ing-Czech.

Všech sedm obviněných proti vazbě podalo stížnost, krajský soud je ale ve vazbě ponechal. Kauza má podle některých médií dvě větve, jednou z nich je pokus o ovládnutí pískovny, druhou privatizace městských domů. Horkého policisté podle dřívějších informací některých médií považují za hlavu organizované zločinecké skupiny.

X X X

Předseda Šimka: NSS pomáhá k tomu, aby se stát k jednotlivcům choval slušně

Nejvyšší správní soud (NSS) podle svého předsedy Karla Šimky v uplynulých 20 letech napomáhal tomu, aby se stát k jednotlivcům choval slušně. Držel veřejnou správu v mezích daných zákonem a nedopouštěl svévoli. „Netvrdím, že se nám daří vyřešit vše skvěle a bezchybně, to určitě ne, i my jsme jen lidé se svými chybami. Ale snažíme se a má to výsledky,“ řekl Šimka. Soud funguje v Brně od 1. ledna 2003, navazuje ovšem na delší tradici správního soudnictví.

Podle Šimky judikatura NSS přispěla například ke zmírnění praxe daňové správy při vydávání zajišťovacích příkazů. „Jsou to každodenní drobnosti – jako řidič se můžete vcelku spolehnout, že budete postižen jen za přestupek, který jste skutečně spáchal. Váš důchod bude spočítán pečlivě, a pokud v něm budou nejasnosti, správa sociálního zabezpečení to prověří. Totéž platí na druhé straně o daních. Pokud budete jako podnikatel podroben kontrolám všelijakých inspekcí, bude to v mezích jejich pravomocí,“ popsal Šimka.

Nelze podle něj ale čekat zázraky. Například ve stavebnictví a ochraně životního prostředí spory nikdy neustanou a budou „ostré jak břitva, i kdyby na správních úřadech a soudech působili samí géniové“. Důvodem je to, že v podobných sporech se střetávají zájmy, jež se navzájem vylučují: buď se někde něco postaví, nebo ne.

„Nejsme ti, kdo stanoví, jak vysoký má být důchod, jaké daně, co má být přestupkem a jaká za něj má být pokuta. Neurčujeme, co vše má podnikatel státu reportovat či kde se má stavět a kde naopak má zůstat chráněné území. O to se bojuje politicky a výsledek se napíše do zákona. Ale v mezích toho, co zákon stanoví, se staráme, aby byl vykládán pokud možno lidsky a rozumně a aby úřad měl pro své rozhodnutí přesvědčivé důvody,“ uvedl Šimka.

Složitá vůle ke společné akci

Soud bude podle něj v dalších letech čelit podobným výzvám jako celá západní společnost, která je komplexní, lidskoprávní a blahobytná. „Je to neuvěřitelně skvělé prostředí k důstojnému životu, ale složitě se v něm vytváří vůle ke společné akci. Takže vše jde strašně pomalu, ať už infrastrukturní stavby či třeba reformy vedoucí k finančně udržitelnému hospodaření státu. Správní soudnictví se toho všeho účastní, protože právě tyto spory, mezi jednotlivci a exekutivou, rozhoduje. Musíme hledat cesty, jak to dělat profesionálně a přesvědčivě, a přitom přiměřeně rychle,“ řekl předseda NSS.

Velkým problémem posledních let je přetížení správního soudnictví a jeho nejvyšší instance. Ovlivnilo i rychlost rozhodování. Situace by se podle Šimky po jednáních s ministerstvem spravedlnosti mohla zlepšit. „Dohodli jsme se na tříletém plánu posílení našeho soudu stálými soudci, stážujícími soudci i novými asistenty. Kolem roku 2025 by díky tomu měl NSS být schopen věci, které k němu přicházejí, rozhodovat během několika měsíců, a ne za rok až dva,“ řekl Šimka.

Změna k lepšímu se podle něj projevuje už nyní. Počet nedodělků začíná klesat. Z jarního a letního vrcholu zhruba 3400 neskončených řízení se soud s koncem roku dostal zhruba na 3000. Částečně pomohla novela soudního řádu správního, která rozšířila možnost odmítnout stížnost pro nepřijatelnost z azylové agendy i na jiné cizinecké záležitosti, přestupky a věci sociálního zabezpečení. O další novele ministerstvo uvažuje, soud se podílí na její přípravě.

Konference o roli NSS

Soud na konec května 2023 připravuje konferenci o roli NSS v českém veřejném právu i očekávaném budoucím vývoji. Připravuje se nové vydání publikace o soudcích, budově i smyslu soudu v uplynulých 20 letech. „Do dalšího výročí, pětadvacetin, mám ambici připravit ve spolupráci s našimi kolegy ze slovenského Nejvyššího správního soudu a předními historiky specializujícími se na novější a soudobé dějiny publikaci o historii českého správního soudnictví,“ uvedl Šimka.

Historie začíná v habsburském Předlitavsku a pokračuje přes první republiku, složité fungování za okupace až po odsun NSS do Bratislavy a jeho zánik po nástupu komunistů k moci. „Zmíněn by měl být i navazující všeobecný dohled prokuratury, jenž za socialismu správní soudnictví nahrazoval, jakož i tradice pojistného soudnictví, která přežila i za socialismu. Obnova ‚skutečného‘ správního soudnictví po roce 1989 a jeho prvních zhruba deset let v rozptýleném modelu bez vrcholné instance je už tak trochu na pomezí dějin a současnosti,“ uzavřel Šimka.

X X X

Kanada patří k nejštědřejším dárcům Ukrajiny. Silná politická shoda na podpoře je stabilnější než v USA

Ukrajina přestála letošní válečný pokus Ruska vymazat svého souseda z mapy suverénních zemí i díky podpoře ze zámoří. Pokud jde o vojenskou, ale i finanční a humanitární pomoc, posílají Kyjevu z celého světa nejvíc zdrojů Spojené státy. Trochu v jejich stínu tak zůstává druhý zámořský člen NATO. Co do populace a hrubého domácího produktu mnohem menší Kanada přitom v roce 2022 patřila mezi pět nejštědřejších podporovatelů Ukrajiny.

 Kanada podporuje Ukrajinu různými způsoby – například v Montrealu se už od března den co den schází skupina přátel u tamního konzulátu Ruské federace a pouští z reproduktoru zvuky války | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

V zámoří ovlivňují politiku i osobní vazby k našemu regionu. Ministryně kanadské vlády Karina Gouldová pochází z rodiny českých Židů, kteří uprchli před holokaustem, a říká, že tento příběh je součástí její identity.

Dřív měla za Liberální stranu v Kanadě na starosti agendu zahraničí, teď coby nejmladší ministryně v historii řídí resort pro rodinu a říká, že to, co se teď děje na Ukrajině, je pro ni velmi osobní a blízké.

V parlamentu v Ottawě zasedají i dva Kanaďané ukrajinského původu. Ale bez ohledu na původ i na stranickou příslušnost je v Kanadě základní politická shoda na podpoře Ukrajiny jednotná a dá se říct, že stabilnější než ve Spojených státech.

„Kanada podporuje Ukrajinu jak posíláním zbraní, tak tím, že přijímáme uprchlíky z Ukrajiny. Přispíváme tedy, jak můžeme. A já si osobně myslím, že nejdůležitější rolí Kanady by měla být pomoc Evropě s její energetickou bezpečností. Ale týká se to i nás tady v Kanadě,“ říká pro Český rozhlas předseda kanadsko-české skupiny parlamentu v Ottawě John Brassard, člen Konzervativní strany.

„Zkrátka zbavit se energetické závislosti nejen na Putinovi, ale i na dalších diktátorech, jako jsou ti ve Venezuele nebo Saúdské Arábii. Kanada k tomu může přispět. A nejde jen o zkapalněný plyn, ale třeba i o malé modulární reaktory coby zdroje čisté energie,“ doplňuje.

Pokud jde o finanční hodnotu pomoci Ukrajině v poměru k HDP, je na tom Kanada podle údajů Institutu pro světovou ekonomiku v německém Kielu v podstatě stejně jako Česko.

Obě země jsou v tomto ohledu mezi největšími deseti podporovateli Ukrajiny. Vláda v Ottawě se také podobně jako ta v Praze hodně soustředí na přijímání uprchlíků z Ukrajiny.

„Vím, že Česko v tomhle dělá hodě, že Češi a česká vláda přivítali přes 400 tisíc lidí z Ukrajiny. To přesně patří mezi záležitosti, na kterých můžeme spolupracovat,“ dodává Brassard.

Uprchlická a finanční pomoc

Od půlky března schválila Kanada skoro půl milionu žádostí Ukrajinců o přechodný pobyt. Zapadá to do celkové strategie země. Vláda 38milionové Kanady kvůli stárnutí populace nedávno schválila plán přivést do roku 2025 jeden a půl milionu přistěhovalců.

Kanada coby člen NATO od roku 2015 pomáhá s výcvikem ukrajinské armády. Program, kterým už prošlo přes 30 tisíc Ukrajinců, letos Kanaďané posílili a rozšířili ho do roku 2025.

Finanční pomoc kanadská vláda zajišťuje mimo jiné i formou dluhopisů. Na konci listopadu spustila za hranicemi Ukrajiny unikátní program Dluhopisů ukrajinské svrchovanosti. Ty se prodávaly už od hodnoty sta kanadských dolarů, tedy asi 1 700 korun, a jednotlivci jich nakoupili v přepočtu skoro za miliardu. Celkem se na půjčku Ukrajině takto rychle vybralo desetkrát tolik.

Kanaďanům se události v Rusku a okolí mohou zdát velmi vzdálené, ale ve skutečnosti jsou obě země sousedy a konkurenty v arktické oblasti.

„Je zřejmé, že naše suverenita v arktické oblasti je ohrožená. A hrozba nepřichází jen ze strany Ruska, ale i od Číny. My jako opoziční strana vládu vyzýváme, aby tohle ohrožení brala vážně. A netýká se to jen zeměpisné svrchovanosti, ale i našich přírodních zdrojů. Schopnost bránit se v Arktidě je pro Kanadu důležitá. Tohle musíme brát velmi, velmi vážně,“ zakončuje Brassard.

V Kanadě žije nejpočetnější ukrajinská komunita na světě s výjimkou Ruska a Ukrajiny samotné. K ukrajinskému původu se hlásí skoro čtyři procenta kanadské populace. I možná nejslavnější Kanaďan, hokejista Wayne Gretzky, má předky z území dnešní Ukrajiny.

X X X

Nejvíce firem z celé EU ovládají Rusové v Česku. Stát nově může zakázat ‚toxickou‘ investici ze zahraničí

Analytici ministerstva průmyslu a obchodu za sebou mají první rok prověřování zahraničních investic. Jejich kontrola má zabránit tomu, aby důležité podniky a firmy kontrolovaly země, které se k Česku chovají nepřátelsky. „Pokryli jsme tak slepé místo na mapě ekonomické bezpečnosti Česka,“ popsal pro iROZHLAS.cz ředitel odboru obchodní politiky Ota Šimák.

 Rusové v loňském roce v celé Evropské unii ovládali 30 tisíc firem, což sice představuje jen 0,12 procenta ze všech firem se zahraničním vlastnictví. Důležitější ale podle Šimáka je dívat se na strukturu těchto investic. | Foto: Hannibal Hanschke | Zdroj: Reuters

Postavit v Česku něco tak bezproblémového, jako je například továrna na hračky, se pro zahraničního investora zdá na první pohled snadné. Pokud ale bude sousedním objektem vojenská základna, elektrárna nebo továrna na letadla, potká se s týmem Oty Šimáka z odboru obchodní politiky ministerstva průmyslu a obchodu.

Analytici pod Šimákovým vedením se nově od loňského května zabývají také prověřováním zahraničních investic. Jejich úkolem je prověřovat zahraniční investory ze třetích, tedy mimounijních zemí, kteří by chtěli koupit více než desetiprocentní podíl v některé strategicky významné české firmě. To mohou být například telekomunikační, energetické nebo zbrojní podniky.

„Jasným indikátorem toho, že riziko může být zvýšené, je vazba investora na vládu, obranné struktury státu anebo tajné služby,“ vysvětlil pro iROZHLAS.cz Šimák, který na ministerstvu průmyslu a obchodu pracuje od roku 2013.

Investorovi, kterému nejde jen o vydělávání peněz, ale také o politický vliv a moc, se říká „toxický“ a může pocházet ze země, která se k Česku chová nepřátelsky. Například tedy Rusko nebo Čína, jak ve svých výročních zprávách opakovaně upozorňuje civilní rozvědka BIS.

Stejně tak může být jako rizikový vyhodnocen investor ze spojenecké země, pokud je napojený například na kriminální prostředí.

Zákaz náleží vládě

V prvním roce se analytici ministerstva průmyslu a obchodu zabývali 12 zahraničními investicemi: pěti z USA, dvěma z Velké Británie a po jedné z Ruska, Číny, Singapuru, Tchaj-wanu a Malajsie.

Dva investoři se následně sami rozhodli od plánovaného obchodu ustoupit. O které firmy nebo země šlo, nemůže odbor podle zákona o prověřování zahraničních investic prozradit.

SPOLUPRÁCE S PARTNERY

Kromě 12 investorů, kteří chtěli vstoupit do českých podniků, pomáhali analytici miniterstva průmyslu a obchodu také v 389 případech, kdy je o spolupráci požádali partneři z jiných států Evropské unie. Od roku 2020 totiž členské státy mohou využít nově zřízeného evropského mechanismu spolupráce a výměny informací. Jde o společná pravidla prověřování zahraničních investic do sektorů, které mají dodpad na bezpečnost a pořádek. V každé zemi mechanismus prověřování funguje trochu odlišně, v Bulharsku a na Kypru zatím chybí úplně.

„Ze zkušenosti kolegů ze zahraničí víme, že takzvaný toxický investor se raději sám stáhne ve chvíli, kdy prověřování nejde směrem, který by si představoval,“ popisuje Šimák s tím, že než aby investor riskoval poškození pověsti, tak od investice upustí.

Pokud by se tak ale nestalo, může ministr průmyslu a obchodu případ předložit k projednání vládě.

„Jestli nějaká investice představuje bezpečnostní hrozbu, nebo ne, je politické rozhodnutí. Případný zákaz investice náleží vládě, my dodáme podklady a analýzu rizik,“ popisuje fungování mechanismu Šimák.

Že se vláda doporučením svých úředníků nemusí řídit, ukazuje nedávný případ prodeje části hamburského přístavu čínské firmě Cosco, který proběhl právě v rozporu s doporučením německého spolkového ministerstva hospodářství a ochrany klimatu, které se investicí zabývalo.

Čínská rejdařská firma původně žádala 35procentní podíl, po sporech v německé vládní koalici se spolková vláda dohodla s čínským investorem na 25 procentech.

Slepé místo

Nějaký prověřovací mechanismus – přestože se v jednotlivých zemích liší – mělo v dubnu 2022 osmnáct států Evropské unie, kromě Česka například Německo, Lotyšsko, Polsko nebo Itálie. K jeho přijetí se chystá Belgie nebo Chorvatsko. Naopak zcela chybí v Bulharsku.

Před 1. květnem 2021, kdy prověřování zahraničních investic začalo, žádný podobný nástroj v Česku neexistoval. „Pokryli jsme tak slepé místo na mapě ekonomické bezpečnosti Česka,“ pochvaluje si Šimák.

Mimo jiné proto, že předchozích 33 let chyběl v tuzemsku způsob, jak zamezit ovládnutí významných podniků cizími investory, je v Česku nejvíce firem kontrolovaných Ruskem z celé Evropské unie.

„Česká ekonomika je extrémně otevřená, za což jsme rádi, naše prosperita je postavena na otevřenosti jak exportní, tak investiční, ale otevřenost s sebou zároveň přináší jistou zranitelnost,“ dodává ředitel odboru.

Rusové v roce 2020 v celé Evropské unii ovládali 30 tisíc firem, což sice představuje jen 0,12 procenta ze všech firem se zahraničním vlastnictví, ale důležitější je podle Šimáka dívat se na strukturu těchto investic.

„Jde o to, že to mohou být investice do strategicky důležitých odvětví. Pokud problematický investor ovládá úzké hrdlo ve strategicky důležitém dodavatelském řetězci, tak ani tolik nezáleží na podílu, který to v ekonomice představuje,“ vysvětluje s tím, že k většině takových akvizic v Česku došlo v devadesátých a nultých letech. „Nemyslím si, že to je náhoda,“ dodává.

Obchodem k politickým cílům

Šimákův odbor sice nemůže prověřovat zahraniční investice zpětně, ale od začátku ruského útoku na Ukrajinu letos v únoru pozoruje změny ve vlastnických strukturách firem ovládaných ruskými investory.

„Nezřídka jsou to občané Ruské federace, kteří jsou zařazeni na sankční seznamy,“ říká. Ke zvýšené opatrnosti vůči ruským a běloruským investorům vyzvala členské státy také Evropská komise.

Válka na Ukrajině podle Šimáka ukázala, že je potřeba brát vážně ruskou schopnost hybridního působení: kombinaci konvenčních, vojenských prostředků s těmi nekonvenčními, jako jsou útoky v kyberprostoru nebo právě ekonomický nátlak.

„Mění se atmosféra ve světě, dochází k častějšímu zneužívání obchodních nástrojů pro dosahování politických cílů, na to je potřeba reagovat,“ shrnuje Šimák.

A Česko se o to snaží. Od 1. ledna 2023 začne na ministerstvu zahraničních věcí fungovat sankční oddělení, které vznikne v souvislosti s přijetím tzv. Magnitského zákona, jak dříve popsal pro iROZHLAS.cz ministr Lipavský.

Jde o zákon, který Česku umožní postihovat lidi a firmy, které nejsou na sankčních seznamech Evropské unie a dopouští se porušování lidských práv.

Kromě toho Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) pracuje na zákonu, díky kterému bude Česko moci prověřovat, jaké firmy si pustí do kritické infrastruktury.

X XX

Léky na covid-19 budou od ledna dostupné ve všech lékárnách a i na e-recept

Antivirové léky proti nemoci covid-19 paxlovid a lagevrio budou od ledna k dispozici ve všech lékárnách. Lékaři je také nově budou moct předepisovat i na elektronický recept, uvedlo ministerstvo zdravotnictví v tiskové zprávě.

.„Díky vydaným opatřením bude možné uhradit tyto léčivé přípravky z veřejného zdravotního pojištění při výdeji v kterékoliv lékárně, a to na základě běžného elektronického receptu vystaveného ošetřujícím lékařem,“ uvedl v tiskové zprávě ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).

Paxlovid a lagevrio jsou antivirové léky vyvinuté proti covidu-19 ve formě tablet, určené zejména pro léčbu v domácím prostředí. Jejich podání má podle ministerstva zamezit rozvoji těžké formy nemoci a potřeby hospitalizace u rizikových pacientů.

Dosud museli lékaři předepsat lék na papírový doklad, protože nebyl hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Vyzvednout ho pak bylo možné jen v nemocničních lékárnách, od 1. ledna 2023 ho však budou moci objednat všechny lékárny.

Možnost stanovit cenu a úhradu z veřejného zdravotního pojištění mimořádným opatřením má ministerstvo od začátku letošního prosince, kdy vstoupila v platnost novela zákona o léčivech. Výjimečně to lze udělat u léků, které jsou významné z hlediska ochrany veřejného zdraví.

X X X

  Nejvíce firem z celé EU ovládají Rusové v Česku. Stát nově může zakázat ‚toxickou‘ investici ze zahraničí

Analytici ministerstva průmyslu a obchodu za sebou mají první rok prověřování zahraničních investic. Jejich kontrola má zabránit tomu, aby důležité podniky a firmy kontrolovaly země, které se k Česku chovají nepřátelsky. „Pokryli jsme tak slepé místo na mapě ekonomické bezpečnosti Česka,“ popsal pro iROZHLAS.cz ředitel odboru obchodní politiky Ota Šimák.

 Postavit v Česku něco tak bezproblémového, jako je například továrna na hračky, se pro zahraničního investora zdá na první pohled snadné. Pokud ale bude sousedním objektem vojenská základna, elektrárna nebo továrna na letadla, potká se s týmem Oty Šimáka z odboru obchodní politiky ministerstva průmyslu a obchodu.

Analytici pod Šimákovým vedením se nově od loňského května zabývají také prověřováním zahraničních investic. Jejich úkolem je prověřovat zahraniční investory ze třetích, tedy mimounijních zemí, kteří by chtěli koupit více než desetiprocentní podíl v některé strategicky významné české firmě. To mohou být například telekomunikační, energetické nebo zbrojní podniky.

„Jasným indikátorem toho, že riziko může být zvýšené, je vazba investora na vládu, obranné struktury státu anebo tajné služby,“ vysvětlil pro iROZHLAS.cz Šimák, který na ministerstvu průmyslu a obchodu pracuje od roku 2013.

Investorovi, kterému nejde jen o vydělávání peněz, ale také o politický vliv a moc, se říká „toxický“ a může pocházet ze země, která se k Česku chová nepřátelsky. Například tedy Rusko nebo Čína, jak ve svých výročních zprávách opakovaně upozorňuje civilní rozvědka BIS.

Stejně tak může být jako rizikový vyhodnocen investor ze spojenecké země, pokud je napojený například na kriminální prostředí.

Zákaz náleží vládě

V prvním roce se analytici ministerstva průmyslu a obchodu zabývali 12 zahraničními investicemi: pěti z USA, dvěma z Velké Británie a po jedné z Ruska, Číny, Singapuru, Tchaj-wanu a Malajsie.

Dva investoři se následně sami rozhodli od plánovaného obchodu ustoupit. O které firmy nebo země šlo, nemůže odbor podle zákona o prověřování zahraničních investic prozradit.

SPOLUPRÁCE S PARTNERY

Kromě 12 investorů, kteří chtěli vstoupit do českých podniků, pomáhali analytici miniterstva průmyslu a obchodu také v 389 případech, kdy je o spolupráci požádali partneři z jiných států Evropské unie. Od roku 2020 totiž členské státy mohou využít nově zřízeného evropského mechanismu spolupráce a výměny informací. Jde o společná pravidla prověřování zahraničních investic do sektorů, které mají dodpad na bezpečnost a pořádek. V každé zemi mechanismus prověřování funguje trochu odlišně, v Bulharsku a na Kypru zatím chybí úplně.

„Ze zkušenosti kolegů ze zahraničí víme, že takzvaný toxický investor se raději sám stáhne ve chvíli, kdy prověřování nejde směrem, který by si představoval,“ popisuje Šimák s tím, že než aby investor riskoval poškození pověsti, tak od investice upustí.

Pokud by se tak ale nestalo, může ministr průmyslu a obchodu případ předložit k projednání vládě.

„Jestli nějaká investice představuje bezpečnostní hrozbu, nebo ne, je politické rozhodnutí. Případný zákaz investice náleží vládě, my dodáme podklady a analýzu rizik,“ popisuje fungování mechanismu Šimák.

Že se vláda doporučením svých úředníků nemusí řídit, ukazuje nedávný případ prodeje části hamburského přístavu čínské firmě Cosco, který proběhl právě v rozporu s doporučením německého spolkového ministerstva hospodářství a ochrany klimatu, které se investicí zabývalo.

Čínská rejdařská firma původně žádala 35procentní podíl, po sporech v německé vládní koalici se spolková vláda dohodla s čínským investorem na 25 procentech.

Slepé místo

Nějaký prověřovací mechanismus – přestože se v jednotlivých zemích liší – mělo v dubnu 2022 osmnáct států Evropské unie, kromě Česka například Německo, Lotyšsko, Polsko nebo Itálie. K jeho přijetí se chystá Belgie nebo Chorvatsko. Naopak zcela chybí v Bulharsku.

Před 1. květnem 2021, kdy prověřování zahraničních investic začalo, žádný podobný nástroj v Česku neexistoval. „Pokryli jsme tak slepé místo na mapě ekonomické bezpečnosti Česka,“ pochvaluje si Šimák.

Mimo jiné proto, že předchozích 33 let chyběl v tuzemsku způsob, jak zamezit ovládnutí významných podniků cizími investory, je v Česku nejvíce firem kontrolovaných Ruskem z celé Evropské unie.

„Česká ekonomika je extrémně otevřená, za což jsme rádi, naše prosperita je postavena na otevřenosti jak exportní, tak investiční, ale otevřenost s sebou zároveň přináší jistou zranitelnost,“ dodává ředitel odboru.

Rusové v roce 2020 v celé Evropské unii ovládali 30 tisíc firem, což sice představuje jen 0,12 procenta ze všech firem se zahraničním vlastnictví, ale důležitější je podle Šimáka dívat se na strukturu těchto investic.

„Jde o to, že to mohou být investice do strategicky důležitých odvětví. Pokud problematický investor ovládá úzké hrdlo ve strategicky důležitém dodavatelském řetězci, tak ani tolik nezáleží na podílu, který to v ekonomice představuje,“ vysvětluje s tím, že k většině takových akvizic v Česku došlo v devadesátých a nultých letech. „Nemyslím si, že to je náhoda,“ dodává.

Obchodem k politickým cílům

Šimákův odbor sice nemůže prověřovat zahraniční investice zpětně, ale od začátku ruského útoku na Ukrajinu letos v únoru pozoruje změny ve vlastnických strukturách firem ovládaných ruskými investory.

„Nezřídka jsou to občané Ruské federace, kteří jsou zařazeni na sankční seznamy,“ říká. Ke zvýšené opatrnosti vůči ruským a běloruským investorům vyzvala členské státy také Evropská komise.

Válka na Ukrajině podle Šimáka ukázala, že je potřeba brát vážně ruskou schopnost hybridního působení: kombinaci konvenčních, vojenských prostředků s těmi nekonvenčními, jako jsou útoky v kyberprostoru nebo právě ekonomický nátlak.

„Mění se atmosféra ve světě, dochází k častějšímu zneužívání obchodních nástrojů pro dosahování politických cílů, na to je potřeba reagovat,“ shrnuje Šimák.

A Česko se o to snaží. Od 1. ledna 2023 začne na ministerstvu zahraničních věcí fungovat sankční oddělení, které vznikne v souvislosti s přijetím tzv. Magnitského zákona, jak dříve popsal pro iROZHLAS.cz ministr Lipavský.

Jde o zákon, který Česku umožní postihovat lidi a firmy, které nejsou na sankčních seznamech Evropské unie a dopouští se porušování lidských práv.

Kromě toho Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) pracuje na zákonu, díky kterému bude Česko moci prověřovat, jaké firmy si pustí do kritické infrastruktury./agentury/

X X X

Marta Kubišová, symbol sametové revoluce. Zpěvačka letos oslavila 80. narozeniny i koncertem v Lucerně

Životní příběh Marty Kubišové by vydal na celovečerní film či strhující román. Na vrcholu své kariéry koncem 60. let jí komunistický režim zakázal zpívat, její druhý manžel spolupracoval se Státní bezpečností a donášel na ni. Podepsala Chartu 77 a snažila se najít jakoukoli práci, aby uživila sebe a svou dceru. Na jeviště se vrátila po sametové revoluci a stala se jejím symbolem. Letos, 1. listopadu, oslavila osmdesáté narozeniny.

 Než 3. listopadu z jeviště pražské Lucerny děkovala Marta Kubišová za uspořádání koncertu, odehrálo se toho hodně. Na začátku léta například ředitel Programu Českého rozhlasu Ondřej Nováček řešil, jestli se jí bude líbit plakát ke koncertu.

S příchodem podzimu pak členové Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu začali nacvičovat pět skladeb Marty Kubišové v aranžmá Petra Maláska.

„Už se nemůžu dočkat, bude tam mnoho slavných osobností, se kterými budeme zpívat, je to velká příležitost i pro náš sbor,“ uvedla tehdy jedna ze členek.

Účinkovat na Koncertě pro Martu mělo velký význam i pro jejich sbormistryni Věru Hrdinkovou. „Písničky Marty Kubišové byly pro mě osobně vždy příjemné, ráda jsem poslouchala její hlas a jeho barvu. Samozřejmě i texty a vůbec jejich náměty jsou pro mě přínosné,“ popsala sbormistryně.

Modlitba pro Martu

Lístky na koncert se vyprodaly takřka okamžitě. Výrazný modrofialový plakát s portrétem Marty Kubišové poutal pozornost po celé republice. Autor, Jaromír Švejdík, jej navrhl tak, aby ukázal, proč je Marta Kubišová a její Modlitba pro Martu symbolem proměny naší společnosti.

Na jedné straně byla zobrazena jako mladá dívka s dozadu sčesanými dlouhými vlasy. Tento účes nosila v roce 1968, kdy nazpívala píseň pro televizní seriál Píseň pro Rudolfa III. Na druhé straně plakátu připomínala zralou ženu v brýlích, která v roce 1989 vystoupila po boku Václava Havla na balkoně domu na Václavském náměstí a zpívala Modlitbu pro Martu.

Tehdy jí bylo 48 let. Jak před dvěma lety uvedla pro Český rozhlas, začala tehdy její druhá kariérní cesta. „První byla hotová během pěti let, ta druhá tedy trvala opravdu dlouho,“ řekla tehdy Marta Kubišová.

Legendární skladbu letos zpívala také v pražské Lucerně, kam jí k osmdesátým narozeninám přišlo pogratulovat mnoho lidí.

X X X

Westwoodová preferovala ulici před vyšší třídou. Nikdy se nezaprodala, vzpomíná návrhář Ťapťuch

Ve věku 81 let zemřela britská módní návrhářka Vivienne Westwoodová. Módní ikona hrála klíčovou roli v punkovém hnutí 70. let 20. století. Oblékala punkové skupiny, vytvořila třeba image kapely Sex Pistols. Westwoodová ale byla taky ekologickou aktivistkou a bojovnicí za lidská práva. Na Westwoodovou pro Radiožurnál zavzpomínal návrhář a profesor pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové Josef Ťapťuch.

 x V čem podle vás byla Vivienne Westwoodová jako módní návrhářka tak významná?
Zaprvé je to velká škoda. Zdaleka ještě neměla věk, který by se dnes dal chápat jako konečná stanice.

Byla výborná, vynikající, naprosto skvělá, protože to byla originální a zároveň velice autentická osobnost jako celek. Její tvorba, její aktivismus, její nekompromisní rebelství – byla to dáma, která skutečně přirozenou elegancí iritovala, provokovala atd. Přes to všecko byla velice krásnou a laskavou osobností.

Jako jedna z mála návrhářů měla svůj styl, který byl nadčasový. To bylo asi naprosto jedinečné od svých začátků, tedy ještě před punkovým hnutím, na počátku 70. let, když s Malcolmem McLarenem, který byl tehdy její manžel, zakládali svůj první butiček ve West End. Pak ho přejmenovali na „Sex“ v roce 1975.

Od té doby se prakticky stále vyjadřovala stejným způsobem. S nadhledem, byl v tom jistý humor, ale bylo to hlavně naprosto geniální ve smyslu stylu. Bylo to „British“.

Westwoodová spolu s dalšími vynikajícími návrháři z Albionu z Velké Británie jsou opravdu jedineční svým vztahem k vlastní minulosti, k jistému nadhledu, k jisté provokativností jejich tvorby.

A ona v tomto byla geniální, protože to vždycky vyšlo elegantně. Vždycky to bylo svým způsobem úžasné, nikomu neubližovala, a přesto byla velice nekompromisní ve svých aktivistických činech. Byla skvělá. Byla to prostě opravdu mimořádná osobnost.

x Vivienne Westwoodová bojovala proti establishmentu, ale byla také klimatickou aktivistkou – jak tohle ovlivnilo její umělecký styl?

Byla to součást její osobností. Ona taková byla i dřív, jak už jsem uvedl, ještě před punkem. Její druhá kariéra, která byla už tentokrát namířena do mezinárodního prostoru v 90. a nultých letech, bylo vlastně její nejúžasnější období, kdy ji celý svět poznal. Řekl bych, že v tom byla obrovská lidskost. Byla to osoba, která daleko více preferovala ulici než nějaké vyšší třídy, přestože její móda do jisté míry byla luxusním zbožím.

Byla to žena, která na druhé straně uměla úžasným způsobem propojit právě to chování londýnské ulice a zároveň s jistou ironií propojila ten její vztah, jak jste řekl, k establishmentu, kterého sama byla dokonce součástí, ale který vždycky uměla nějakým zvláštním způsobem nakopnout.

Bylo to velice koherentní. To je možná jedna z nejcennějších vlastností Vivienne Westwoodové, že byla sama sebou. Nikdy neuhnula, nikdy se nezaprodala. Dodneška zůstala hlavní osobnosti vlastní firmy. Neprodala ji, nepracovala pro žádné jiné značky, přestože jí to bylo nabízeno. Prostě byla a zůstala jedinečnou autentickou osobností až do svého

X X X

Na Tachovsku je největší ohnisko ptačí chřipky v Česku, vybijí statisíce nosnic

Ve velkochovu slepic v Brodu nad Tichou na Tachovsku v pátek veterináři potvrdili výskyt ptačí chřipky. Ve třech halách tam chová firma Česká drůbež s. r. o. asi 742 000 nosnic. Jde o dosud největší ohnisko ptačí chřipky v Česku. Vybíjení drůbeže začne zřejmě po víkendu.

 Státní veterinární správa (SVS) v pátek potvrdila ptačí chřipku subtypu H5N1, která je potenciálně přenosná na člověka. V současné době se čeká na stanovení patogenity viru, řekl mluvčí SVS Petr Majer.

„Důvodem k odebrání vzorků a zahájení šetření ze strany veterinárních inspektorů byla skutečnost, že chovatel ve spolupráci se soukromým veterinárním lékařem nahlásil náhlý zvýšený úhyn drůbeže v jedné ze tří hal,“ uvedl mluvčí Státní veterinární správy (SVS) Petr Majer.

V chovu ihned přijali předběžná opatření k zamezení šíření nákazy. SVS se ve spolupráci s hasiči připravuje k utracení drůbeže. Kolem ohniska budou vymezena uzavřená pásma a v nich přijata mimořádná veterinární opatření, dodal Majer.

Ohnisko na Tachovsku je letošním devatenáctým, od začátku prosince jde o devátý výskyt. V celém Česku je od 14. prosince zakázán kvůli ptačí chřipce venkovní chov drůbeže. Chovatelé tak musí ptactvo umístit do budov. Výjimku mají chovatelé holubů a běžců, jako jsou třeba pštrosi.

Pokud není trvalé přemístění ptáků do budovy možné, musí chovatelé maximálně omezit kontakt drůbeže s volně žijícími ptáky. Nařídila to SVS, protože počet ohnisek vysoce patogenní ptačí chřipky v zemi roste.

Evropa zažívá nejničivější šíření ptačí chřipky

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) minulý týden uvedl, že Evropa už déle než rok prochází nejničivější epidemií ptačí chřipky v historii. V nakažených chovech bylo vybito přes 50 milionů kusů drůbeže a se začátkem zimy se intenzita viru zdvojnásobila. Bilance utracených ptáků navíc nezahrnuje preventivní vybíjení zdravých zvířat v okolí ohnisek nákazy.

Od loňského října do letošního září se virus ptačí chřipky vyskytl ve 37 evropských zemích. Rozšířil se už také do Severní Ameriky a objevil se i v Ekvádoru, který začátkem prosince aktivoval plán na ochranu volně žijících ptáků na Galapágách.

Dosud největší ohnisko ptačí chřipky v ČR objevili dosud veterináři závěrem loňského roku ve velkochovu drůbeže v Libotenicích na Litoměřicku, kde bylo skoro 190 000 kusů drůbeže.

Nákaza subtypem H5N1 se tam objevila 22. prosince, o den později byla potvrzena. Likvidace začala po Vánocích a trvala do 1. ledna. Zničeno bylo také skoro 1,7 milionu kusů vajec.

Následovala mechanická očista a závěrečná dezinfekce. Drůbežárna zůstává prázdná, první slepice se do hal vrátí nejspíš začátkem příštího roku. Firma neměla na nákup kuřic po náročné likvidaci a dezinfekci peníze. Ztráty převyšují desítky milionů korun.

X X X

Neštěstí ve hře, štěstí v lásce: Ronaldo na MS trpěl, Ježíšek mu přinesl nový Rolls-Royce

Fotbalista Cristiano Ronaldo sice opět nezískal s portugalským národním týmem žádnou medaili na mistrovství světa, k Vánocům ale dostal něco pěkného na rozveselení. Jeho partnerka Georgina Rodriguez mu opatřila opulentní kabriolet Rolls-Royce Dawn. Pod stromeček se ale nevešel.

O vlastnictví takového auta si většina z Ronaldových fanoušků může nechat jen zdát. CR7 sice s cash flow problémy nemá, tentokrát si ale vkusný vůz své oblíbené značky nepořídil sám. Obdarovala ho jeho životní partnerka Georgina Rodriguez.

Georgina na to má

Do velké Ronaldovy garáže po bok Bugatti Veyron, McLarenu MP4-12C či Rolls-Royce Phantom Drophead se nezařadí jen tak nějaký nazdárek. Nová akvizice portugalské fotbalové hvězdy je jediným kabrioletem v nabídce britského výrobce. Uvnitř má bílé kožené čalounění, karoserie je pokryta bílým a stříbrným lakem. Pod kapotou Rolls-Royce Dawn je motor 6.6 V12, který generuje 571 koní a 820 Nm točivého momentu. Díky tomuto pohonu tento velký a luxusní kabriolet zrychlí z 0 na 100 km/h za 4,9 s a maximální rychlost je 250 km/h.

Poznámky škarohlídů o tom, že Ronaldova partnerka koupila čtyřkolový dárek za jeho peníze, vůbec nemusí být pravdivé. Gerogina Rodriguez je úspěšnou modelkou a influencerkou a svou prací už vydělala 10 milionů dolarů (cca 226 milionů korun). Koupě Rolls-Royce Dawn v hodnotě asi 10 mil. korun pro ni tedy nebyla nepřekonatelným problémem.

Ostatně, nejde o jediný vůz, který CR7 od své životní lásky dostal. K jeho 35. narozeninám jej obdarovala děsivým derivátem Mercedesu třídy G Brabus 900 Rocket Edition.