Dominika Hejl Hromková, idnes. Sedm minut v Oválné pracovně. Návštěva v Bílém domě očima reportérky.. Loni na podzim jsem stála před plotem Bílého domu a fotila si selfie. Český turista se běžně dovnitř prakticky nedostane. Jsem novinářka a někdy v životě by se mi mohlo poštěstit, že se do Oválné pracovny podívám s některým premiérem, pomyslela jsem si. Vůbec by mě nenapadlo, že se mi tahle myšlenka zhmotní už za půl roku. Chtěla bych se s vámi podělit, jak vypadá návštěva v kanceláři amerického prezidenta.

Nepatřím úplně k tomu typu lidí, který by si stanovoval nějaké kariérní cíle. Jestli jsem ale nějaký pracovní sen měla, teď jsem si ho odškrtla. Raději jsem se na návštěvu Oválné pracovny dopředu moc netěšila. Co kdyby se něco pokazilo. I od českého tiskového oddělení jsme měli informace, že není jisté, jestli se všichni novináři ke všemu z premiérova amerického programu dostaneme.

Při vyplňování novinářských víz, což je proces asi na hodinu a půl, mě pobavila kolonka kontaktu, za kým do USA jedeme. Bavila mě představa, že jako svůj kontakt uvedu: Joe Biden. Až tak vtipná jsem se být neodvážila a políčko jsem nechala bez odpovědi.

Víza jsem dostala, v neděli 14. dubna jsem českou delegací s ostatními novináři odletěla vládním speciálem do Washingtonu. Druhý den jsme všichni odpoledne zamířili k Bílému domu. Kontroly před Bidenovým sídlem byly přísné. Zavazadla jsme museli nechat na chodníku před plotem. Přišla ochranka napřed s německým ovčákem, který naše batohy a kabelky očichal, jestli v nich není bomba. Pak je očichal ještě jednou. Kontrolou psů jsme prošli. Tašky ale ještě začali prohledávat lidé z ochranky. Rozhodně do nich jen nenahlédli. Důkladně si je prohlíželi a věci přehrabávali. V žádném batohu snad nezůstala kapsa, do které by se nepodívali.

My mezitím odevzdali pasy a prošli bezpečnostními rámy. Po všech těchto kontrolách jsme mohli vstoupit do areálu Bílého domu. Schůzka obou státníků měla začít ve tři hodiny (ve 21 hodin našeho času).

Když jste novinář, zavedou vás do tiskového centra. Místnosti v naší branži možná podobně známé jako samotná Oválná pracovna s řečnickým pultíkem před modrou stěnou, obrázkem Bílého domu, dvěma bílými sloupy a samozřejmě americkou vlajkou. Mluvčí Petra Fialy Václav Smolka v tu chvíli do naší skupiny na Whatsappu napsal, že přijedou o půl hodiny později. Ano, na takových cestách se koordinujeme a získáváme informace o programu ve společné skupině na Whatsappu. Jasně, že jsme zdržení využili a fotili se u pultu pro řečníky jako největší turistické atrakce.

Zaměstnankyně Bílého domu, která nás novináře měla na starosti, nám vysvětlila, že třicetiminutové zdržení je naprostý standard. Vlastně je to ještě dobré, když je prodleva jen půlhodinová. Jak jsme navíc zjistili, i Fialovu delegaci několikrát dopředu upozorňovali, že se nějakým zpožděním mají počítat.

Čas příjezdu se blížil, obloha se zatáhla. Premiérovo auto přijíždělo ke vchodu Bílého domu, my to natáčeli a padaly kroupy. A to jsem se ráno tak pečlivě připravovala! Ve Washingtonu jinak celou dobu bylo krásně, ale zrovna těsně před naším vstupem do Oválné pracovny jsme zmokli.

Samotný Fialův příjezd byl rychlý. Auto přijelo přímo ke dveřím, Fiala vystoupil, přivítal ho šéf protokolu Bílého domu a odvedl jej dovnitř. Žádné vítání jako jsem znala z fotek a videí při návštěvě Andreje Babiše u Donalda Trumpa, kteří s manželkami pózovali před vchodem, se nekonalo. Premiér ani s manželkou nepřiletěl, protože setkání „bylo koncipováno jako pracovní“.

Potom byl čas vyrazit do Oválné pracovny. S sebou jsem si mohla vzít maximálně mobil, tašku s notebookem jsem musela nechat v tiskovém centru. Seřadili jsme se spolu s americkými novináři v chodbě a mohli jsme projít do Oválné pracovny. Napřed šli novináři z USA, pak my z Česka. Dohromady nás tam bylo asi padesát.

O Oválné pracovně všichni říkají: Ve filmech vypadá velká, ve skutečnosti je malá. Mně nakonec zas tak malá nepřipadala. Možná jsem moc neočekávala, možná vysoký strop ji opticky zvětšoval. Na světle žlutých křeslech před obrazy zakladatelů Spojených států seděl Joe Biden s Petrem Fialou.

Pravda je taková, že jsme v Oválné pracovně mohli strávit jen sedm minut na úvodní slovo obou státníků. Jelikož jsem to celé natáčela na mobil, moc prostoru na prohlížení nebylo.

Ráda bych tady detailně popsala, jak to vše na mě působilo a čeho všeho jsem si tam všimla. Soustředila jsem ale hlavně na Bidenova slova. Mluvil totiž velmi tiše. Stála jsem od něj na dva metry a měla jsem problém ho slyšet. Na kartičkách před sebou měl nápovědu. Vzpomínal, že je to pětadvacet let od vstupu Česka do NATO, pochválil vzájemné vztahy obou zemí. Oproti němu Fialův projev působil opravdu mnohem energičtěji a sebevědoměji.

Po pěti minutách jsme z Oválné pracovny museli odejít. Stihla jsem rychlé selfie, na kterém mám mokré vlasy a vůbec nejde poznat, kde jsem. Zaměstnankyně Bílého domu mě okřikla, že to dělat nesmím, kolegu dokonce kvůli tomu bouchli.

Všichni se mě teď ptají, jak na mě Biden působil. Za těch pár minut ve mně zůstalo hlavně to, že jsem měla co dělat, abych mu rozuměla. Lidé z Fialovy delegace s ním jednali ještě hodinu. Jejich slovy: vypadal docela svěže, reagoval vtipně, prokládal jednání vzpomínkami třeba na to, jak Česko vstupovalo do NATO a s Fialou vtipkoval, že je mladší než on.

Po tom hodinovém jednání český premiér před Bílým domem krátce schůzku shrnul a odjeli jsme do rezidence velvyslance na setkání s krajany dlouhodobě žijícími v USA. Tak takové to je, když vás jako novináře vezmou do Bílého domu.

X X  X

Zaorálek: Pro Česko úspěch, pro Bidena rutina. Význam jednání Fialy v USA je

nafouklý

Schůzka premiéra Petra Fialy (ODS) s americkým prezidentem Joem Bidenem znamená pro Česko hodně, uvedl ve vysílání exministr zahraničí Lubomír Zaorálek (SOCDEM). Jedním dechem však dodal, že pro šéfa Bílého domu jde o rutinu. Jednání mezi čelními představiteli obou států se proto podle něj „spíše nafukuje“. Bývalý šéf resortu zahraničí rovněž prohlásil, že Ukrajinu výrazně podporují už jen malí evropští hráči.

Jako velký úspěch v kontextu světové politiky zhodnotil Zaorálek schůzku v Bílém domě. „Čeští představitelé se setkali nejen s Bidenem, ale i s šéfem CIA Williamem J. Burnsem a poradcem Bílého domu pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem, který je významnou osobností na poli diplomacie,“ vyjmenoval.

 Česku se podle něj daří dlouhodobě udržovat dobré vztahy se Spojenými státy, a to i přes různé vlády. Exministr připomněl, že jednání v Oválné pracovně se konají zpravidla v případech, kdy je na stole nějaká agenda.

Zaorálek rovněž zdůraznil, že pohled obyvatel evropských zemí a Američanů se na podobná setkání mezi představiteli států liší. „Po návštěvě bývalé německé kancléřky Angely Merkelové jsem byl šokován, že to nikoho za oceánem nezajímalo. Nám přitom přišlo, že šlo o zásadní schůzku exprezidenta Donalda Trumpa s tehdejším lídrem Evropy,“ poznamenal v pořadu Nový den.

 Pro Česko znamená jednání úspěch, ale pro Bidena je to jen rutina. Neměli bychom projevovat takový triumfalismus,“ podotkl politik a dodal, že celá událost je ve veřejném prostoru „značně nafouklá“.

Zaorálek: Ukrajinu podporují hlavně malé státy EU

Bývalý ministr hovořil také o situaci na Ukrajině. „Silné mocnosti zřejmě nehodlají pustit ze zřetele, že by v budoucnu potřebovaly obnovit vztahy s Ruskem. Je evidentní, že napadenou zemi nejvíce podporují malé státy EU, které často nemají dostatek prostředků, zatímco větší hráči dávají najevo, že to pro ně není taková priorita,“ prohlásil ve vysílání CNN Prima NEWS.

Jednání mezi Bidenem a Fialou se neslo v přátelském duchu, připomněl zahraniční reportér CNN Prima NEWS Jan Lukeš. „Schůzka přinesla nejen utvrzení mezi oběma státníky, že je nezbytné podporovat Ukrajinu v boji proti ruské agresi, ale také prohloubila česko-americké vztahy, které je třeba nadále budovat,“ objasnil.

X X X

KALOUSEK  O  LHANÍ  FIALY  A  RAKUŠANA,  FIALA  ZNIČIL  ČR

Kalousek se pustil do Fialy a Rakušana. Tvrdí, že lhali o migračním paktu

Nesmířím se s tím, že nám naši přední politici lžou, pustil se bývalý šéf TOP 09 a exministr financí Miroslav Kalousek do premiéra a šéfa ODS Petra Fialy a ministra vnitra, předsedy hnutí STAN Víta Rakušana. „Našel jsem si čas a nastudoval jsem si migrační pakt. Není pochyb, žádná mandatorní výjimka pro ČR tam není,“ uvedl Kalousek na sociální síti X.

„Nechci to lacině kritizovat, možná nešlo dojednat nic lepšího. Možná je tenhle kompromis lepší než nic. Nesmířím se ale s tím, že nám o tom naši přední politici lžou. To nesmíte dělat, pánové Rakušane a Fialo. Pak vám totiž lidé nebudou věřit ani tehdy, když budete mít tisíckrát pravdu,“ vytkl premiérovi i vicepremiérovi zakladatel jedné z pěti vládních stran.

Nyní už ve vysoké politice není, spíše ji jen komentuje. Měl ale také zájem kandidovat za TOP 09 ve volbách do Evropského parlamentu, ale strana ho do nich nevyslala, i proto, že se politici koalice SPOLU snaží zabránit tomu, aby jim jejich dohodu o pořadí kandidátů do voleb nezhatil „skokan“ ze zadních míst kandidátky, jímž by Kalousek bezpochyby mohl být.

 Našel jsem si čas a nastudoval jsem si “migrační pakt”. Není pochyb, žádná mandatorní výjimka pro ČR tam není.
Nechci to lacině kritizovat, možná nešlo dojednat nic lepšího. Možná je tenhle kompromis lepší než nic.
Nesmířím se ale s tím, že nám o tom naši přední politici lžou.

S ostrou kritikou vládních špiček kvůli migračnímu paktu přichází Kalousek pár dnů poté, kdy ho schválil Evropský parlament a den před mimořádnou schůzí Sněmovny nazvanou „Migrační pakt a jeho dopad na ČR“, kterou vyvolalo opoziční hnutí ANO. Také hnutí Andreje Babiše, stejně jako nyní Kalousek, vládě dlouhodobě vyčítá, že žádnou výjimku z migračního paktu Česká republika nemá.

Rakušana kritizoval už v debatě volební lídr Pirátů, ministr kritiku odmítá

Kalousek není první z koaličních politiků, kdo se kvůli migračnímu paktu pustil do Rakušana. Europoslanec a lídr kandidátky Pirátů Marcel Kolaja už minulý týden Rakušana nepřímo nařkl, že lhal, když v minulosti opakovaně sliboval, že se Česka povinná solidarita s ostatními týkat nebude, protože samo přijalo dostatek uprchlíků z Ukrajiny.

„To je samozřejmě hloupost. Ptali jsme se na to eurokomisařky Ylvy Johansson a ta nám řekla, že se tam ukrajinští uprchlíci rozhodně nezapočítávají. Kritika pana ministra je namístě,“ řekl Kolaja v první předvolební debatě na CNN Prima News.

Podle Rakušana to však není pravda, odkazuje přitom na nedávná slova komisařky, že bude existovat výjimka pro země typu Česka, které pomáhají Ukrajincům. „Samozřejmě platí, že výjimka bude aktivována ve chvíli, kdy pakt začne platit a po vyhodnocení aktuální situace,“ řekl MF DNES Rakušan.

Vláda čelila v minulých měsících ostré kritice ze strany opozičních hnutí ANO i SPD, že ministr vnitra Rakušan předběžně kývl na nová migrační a azylová pravidla EU počítající s principem takzvané povinné solidarity. Na migračních a azylových pravidlech Evropské unie se pak státy Unie po letech vyjednávání předběžně shodly o něco později, v prosinci.

Na začátku února se vláda shodla, že Česká republika nepodpoří výslednou podobu migračního paktu, ale že se zdrží hlasování. Podle ministra vnitra Víta Rakušana snižuje možnost efektivně bránit nelegální migraci na vnější hranici Evropské unie.

„Vláda dnes na můj návrh schválila, že stávající podobu migračního paktu nepodpoříme. Neobsahuje sice povinné relokační kvóty, proti nimž Česko dlouhodobě vystupuje, takže nemáme důvod ho vetovat. Po jednání s Evropským parlamentem ale doznal změn, které podle našeho názoru snižují možnost efektivně bránit nelegální migraci na vnější hranici. Opravdu účinná ochrana vnější hranice Unie je přitom podle mě v otázce nelegální migrace klíčová,“ uvedl tehdy Rakušan.

Migrační pakt dává zemím tři možnosti

Podstatou reformy migrační politiky Evropské unie je solidarita postavená na rozhodnutí členských států, jak chtějí k řešení problému migrace přispět.

Mají tři možnosti – přijmout uprchlíky na svém území, což ale není povinné. Další variantou je finanční pomoc státům zasaženým nelegální migrací. A konečně třetí možností je pomoc s ostrahou vnější hranice EU a s hraniční procedurou. Právě tuto možnost podle Rakušana Česko preferuje.

Vláda ale už dříve tké argumentovala, že dokud jsou v Česku uprchlíci z Ukrajiny před Putinovou válkou pod dočasnou ochranou, Česká republika nic platit nemusí, když nebude migranty z jiných částí světa přijímat.

Minulý týden pakt získal podporu většiny poslanců Evropského parlamentu. Nařízení o řízení azylu a migrace odmítlo patnáct českých europoslanců.

Pro hlasoval Luděk Niedermayer, který je TOP 09 trojkou na kandidátce SPOLU do Evropského parlamentu, a Radka Maxová, která byla zvolena před pěti lety za ANO, ale pak se s opozičním hnutím rozešla a přešla k sociálním demokratům. Letos už kandidovat nebude. Zdržely se Dita Charanzová a Martina Dlabajová, které byly také zvoleny za ANO, také tyto dvě europoslankyně už letos nekandidují.

X X X

ZLÁMALOVÁ:  FIALA  NEROZUMÍ  EKONOMICE,  PROTO  ČR  NA  DNĚ  EVROPY,  SVĚTA

Děsím se chvíle, kdy Fiala se svým light socialismem vyhraje volby. ODS mívala jinou DNA, říká Zlámalová

Předseda ODS Petr Fiala má za sebou úspěšný kongres ODS, kde obhájil už po páté pozici předsedy a vzkázal, že jeho cílem bude výhra v příštích parlamentních volbách. Podle komentátorky z Czech News Center Lenky Zlámalové to tak dopadnout může, ale důvody jsou jiné, než si ODS asi myslí. „Vláda toho totiž dělá strašně málo, k tomu některé věci hrozně špatně,“ kritizuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

 V Osobnosti Plus komentátorka vysvětluje, že je teď už téměř 800 tisíc lidí, kteří vážně uvažují, že volit nepůjdou – a jsou to hlavně voliči současné pětikoalice.

Pak přijde den ,D‘, všude bude ,svítit‘ Andrej Babiš (ANO), ale dopadne to jako minule. Průzkumy totiž vypadaly velmi podobně i před parlamentními volbami v roce 2021. Politicky to je vlastně dobrá zpráva, ale pro stav naší země to dobrá zpráva není. My se jen bráníme největšímu zlu, ale Česko fatálně stagnuje. Vůbec nemáme našlápnuto k tomu, z čeho budeme prosperovat, z čeho budeme růst,“ říká Zlámalová.

„Takže paradoxně politický úspěch Petra Fialy může znamenat to, že se utvrdí a řekne si, že to jeho nicnedělání – light socialismus, který tady provozuje –, je cesta k volebním výhrám a bude v tom pokračovat. A toho se děsím,“ přiznává Zlámalová.

X Má ODS nástupce?

Po kongresu ODS se otevírají i další otázky, a to proč si strana negeneruje i další vůdce a případné Fialovy nástupce.

„Vedle Tomáše Pojara vidím v zásadě dva tři muže, kteří mají tah na branku. Pojar je člen ODS, ale není to klasický politik, ale národně bezpečnostní poradce a tvůrce celé naší bezpečnostní a zahraniční politiky. A pak jsou to dva místopředsedové, kteří dostali silnější mandát než Fiala,“ vypočítává.

„Martin Kupka a Alexandr Vondra zjevně teď dostali silný mandát ne proto, že by na kongresu měli úžasné projevy, ale protože lidé za nimi vidí práci. Konkrétně to, jakým způsobem se dokázali postavit v Evropě normě Euro 7 zakazující spalovací motory. Oni ale někde nekřičeli, že je všechno špatně, ale dali dohromady blokační koalici, předvedli reálnou práci, která měla reálné výsledky. A já myslím, že náročný volič ODS si toho cení,“ uvažuje.

To, že by ale v budoucnu Fialu vystřídal právě Vondra, to komentátorka následně vyvrací, protože se chce znovu soustředit tzv. na Evropu.

„Je to ale bezpochyby nejvýraznější europoslanec, který odvedl spoustu práce na jádru a jeho legitimizaci,“ připomíná s tím, že Martin Kupka tuto ambici má.

Fiala do Bruselu?

„Když si divoce zaspekulujeme, že by Fiala mohl chtít odejít do Bruselu – a on to několikrát i na kongresu vyvrátil –, tak přesto Hospodářské noviny rozehrávají úvahu, že by se Petr Fiala mohl stát předsedou Evropské rady, tedy po Charlesi Michelovi. To by byl elegantní odchod,“ říká Zlámalová.

Fiala je politolog zaměřený na EU, takže po něčem takovém jistě touží. A dá se určitě vytvořit i situace, kdy by to nebylo považováno za nějaký útěk před odpovědností. Pokud by dejme tomu ODS, případně koalice Spolu, volby vyhrály a Fiala by byl v Bruselu žádaným jako vítěz,“ pokračuje.

„A pak by se tady vytvořil příběh, že tam jsou přece ty důležité věci: Green Deal, migrace, podpora Ukrajiny apod.,“ pokračuje komentátorka ve spekulaci a dodává, že pak by logickou úvahou byl nástupcem současný ministr dopravy a místopředseda ODS Martin Kupka.

Ze samotného premiéra Fialy má Zlámalová pak velmi smíšené pocity.

„Na jedné straně je extrémně citlivý na jakoukoli kritiku – a bylo to vidět i na kongresu, kdy v zásadě ani žádná kritika nezazněla. Celé to bylo plné konsensu. Ale myslím, že v každé politické straně to má trošku vřít nějakým intelektuálním kvasem, ale tohle tam tedy vidět rozhodně není,“ shrnuje.

V čem je pak předseda ODS doslova podle komentátorky tragický, je sociálně ekonomická politika.

„Kde se ukazuje, že vlastně ekonomice vůbec nerozumí a nemá pro ni cit. A v zásadě nemá ani zdravě kapitalistické instinkty.“

„To všechno ale přináší stagnaci země. Vypadá to, jakoby se jen ODS chtěla držet u moci a koukat na to, jak země stagnuje. No, jestli to ODS stačí, tak dobře. Ale ODS mívala trochu jinou DNA. Teď je spíš na cestě do propasti,“ myslí si Zlámalová.

Fiala vs. Klaus

Fiala tak pravděpodobně vydrží ve funkci šéfa naší nejvíc pravicové strany déle než Václav Klaus, který ale byl dobrý ekonom a lídr.

„Asi Fiala využívá motta, podle kterého kdo nic nedělá, nic nezkazí. Klaus toho spoustu dělal, mnohé se nepovedlo, ale rozhodně nemůžeme říct, že by Klausovo období bylo stagnační,“ hodnotí.

„Také Klausovy kroky vyvolaly obrovské emoce – privatizace, deregulační věci atd. – a rozhodně na tom nebyl společenský konsensus. A teď je otázka, kterou věc tady doopravdy prosadila ta vláda Petra Fialy? To je jen uhlazování,“ říká komentátorka.

„Na kongresu mě fascinoval ještě jeden jeho výrok, podle kterého se splnilo už 60 procent všeho, co se slíbilo. Tak třeba jen jeden ze slibů, který jsem vnímala velmi silně, bylo omezení státu – ale na úřadech je dnes ještě víc lidí než za vlády Andreje Babiše,“ dodává Lenka Zlámalová.

X X X

Orbán: Vedení Evropské unie selhalo ve všech klíčových projektech

Maďarský premiér Viktor Orbán obvinil vedení Evropské unie z politického vydírání a řekl, že by mělo odstoupit, protože selhalo ve všech klíčových projektech. Maďarský premiér to uvedl na tiskové konferenci, jejíž záznam byl zveřejněn na sociální síti X.

Orbán říká, že nyní má Evropská unie lídry, kteří jsou spojeni s hlavními projekty, které si sami vybrali, jako je zelená transformace, politika udržitelnosti, migrace, sankce a vojenské politiky. „Všechny selhaly,“ prohlásil. Podle jeho hodnocení současné vedení Evropské unie musí odejít, „potřebujeme nové vůdce,“ dodal.

Brusel podle něj využívá principu právního státu a mechanismu podmíněnosti jako „politické vydírání“, protože šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová „jasně řekla“, že Maďarsko nedostane peníze z fondů EU vzhledem k migrační a antigenderové politice Budapešti.

Orbán již v minulosti vyjádřil pocit, že za některými rozhodnutími Bruselu jsou zájmy nikoli Evropy, ale Spojených států, a poznamenal, že letní volby do Evropského parlamentu mohou snadno změnit složení evropských lídrů, kteří již neslouží zájmům svých voličů. Řekl také, že současné vedení EU je potřeba vyměnit, protože není schopno zvládat krizové situace.

Brusel podle něj nyní má „nedostatečně dobré vůdce“, kteří nedokážou vyřešit problémy vzniklé v souvislosti s konfliktem na Ukrajině. Maďarský premiér také prohlásil, že moderní Evropská unie se svým tlakem na Budapešť je špatnou parodií na SSSR. Poznamenal, že „není potřeba Brusel“, který se chová k členským zemím jako k provinciím a říká jim, jak mají žít, vedení EU musí respektovat suverenitu evropských národů, server vasevec.cz

X X X

Langer: V ODS vyprchává instinkt zabijáka. Fiala zaplatí za vládu s Piráty obrovskou daň

Pro dnešní ODS není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Ve straně vyprchává instinkt zabijáka. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl někdejší dlouholetý člen nejvyššího vedení ODS Ivan Langer. Ten kromě jiného zhodnotil působení některých členů vlády. Zatímco Ivana Bartoše a Víta Rakušana podrobil ostré kritice, Mariana Jurečku a Jana Lipavského naopak pochválil. Bývalý ministr vnitra se zároveň rozmluvil o tom, jak se politika za poslední roky změnila. Podpořil by Miroslava Kalouska v založení nové strany? A co mají podle něj společného hnutí ANO a STAN?

X Jste jedním ze spoluzakladatelů ODS, která byla kdysi nejsilnější stranou v zemi. Dávno už to tak ale není. Jak hodnotíte současné směřování strany, v níž jste stále řadovým členem?

Mám směsici pocitů. V životě neexistují jen špatná a dobrá řešení, ale řešení špatná a ještě horší. V tomto kontextu se sice neraduji z výkonu ODS ve vládě a nejsem nadšen ani z výkonu celého kabinetu. Říkám si ale, že by to mohlo být ještě horší. Pohled na opozici mi nenaznačuje, že by po této administrativě mohlo přijít něco dramaticky lepšího. Naše země nevzkvétá. Ti, co za to mohou, se nekají. Ti, co to mohou napravit, to neumějí. Dodám k tomu, že slova k získání vlády stačí, slova k vládnutí nikoliv. Při vší obtížnosti situace, do které vláda vkročila – doznívající covid, energetická krize, dramatická inflace či válka na Ukrajině – se ukazuje, jak málo připraveni byli jednotliví členové kabinetu a koaličních stran na vládnutí.

 X Zkusme to trochu upřesnit. Co konkrétně podle vás vláda dělá špatně a co by měla dělat lépe?

Pořád jsem ještě loajálním členem ODS a vím, jak je vládnutí těžké. Ještě těžší je koaliční vládnutí. I když umím být racionálně kritický, zároveň se učím velkému umění mlčet.

X Přesto tu kritiku vlády často minimálně naznačujete. Když ale nechcete být konkrétní, pojďme na to opačně. Jsou nějací ministři, které byste pochválil?

Když jsme na půdě vysoké školy (rozhovor proběhl na soukromé Vysoké škole CEVRO, kterou Ivan Langer založil, pozn. red.), mohl bych to vyjádřit známkami. Nejlepší bych dal určitě Martinu Kupkovi. Funkce ministra dopravy se chopil velmi dobře, ať už jde o koncepční, strategickou či investiční stránku. Je ale dost možné, že plody jeho práce budeme sklízet až v době, kdy už ministrem nebude.

Druhé jméno byste ode mě možná nečekali. Velmi mě překvapil Marian Jurečka na ministerstvu práce. Pochopil, že ví, že neví. A na to, co neví, si sehnal dobré lidi. Na to, že je lidovec, mě opravdu překvapil svojí odvahou. Dosáhl mnohého. Zmínil bych především digitalizaci a důchodovou reformu, kde kousl do kyselého jablka. Nebál se elektronizovat všechny systémy, našel si k tomu schopné lidi a má skvělé IT techniky. Dávám samozřejmě stranou nesmyslný zákoník práce. Tam bych si přál, aby byl ještě odvážnější. Platí ovšem, že reprezentuje především ideový proud KDU-ČSL.

X A jaké byste jim tedy udělil známky?

Martinu Kupkovi bych dal jedničku a Marianu Jurečkovi jedna minus.

X Jen proto, že Marian Jurečka není z ODS?

Ne. Martin je ODSák, u něj jsem naopak o to víc kritický. U KDU-ČSL na druhou stranu vnímám nějaké ideje. Takže znovu říkám – na to, že je Marian Jurečka lidovec, ho považuji za jednoho z nejlepších ministrů. Fandím mu.

 Marian Jurečka hraje ligu mistrů, Ivan Bartoš stěží okresní přebor. Odvádí jeden z nejtragičtějších výkonů z celé vlády.

X Když jsme u té digitalizace. Co říkáte na vládní působení Ivana Bartoše?

 Pokud bych je dva měl dát do kontrastu, tak Marian hraje ligu mistrů a Ivan Bartoš stěží okresní přebor. Znovu se vrátím k výroku o tom, že naše země nevzkvétá. Jsou lidé, kteří věří, že Česko bude vzkvétat, když budeme zvyšovat daně, regulovat, rozdávat více dotací a mít více zákonů, které budou ovlivňovat naše životy. Pak jsou tu ti, kteří chtějí překážky restartu České republiky odstranit.

X Tím narážíte na Piráty?

Nejen na ně. Ivan Bartoš ovšem odvádí jeden z nejtragičtějších výkonů z celé vlády. Má za úkol digitalizovat stavební řízení. Jde o technickou věc, která vám najednou může celou jednu industrii akcelerovat tak, že budete mít více lidí v práci i stavebních zakázek, všechno poběží rychleji a zvýší se příjem do státního rozpočtu. Jenže Ivan Bartoš to nezvládá.

X Ivan Bartoš tvrdí, že digitalizace probíhá nejrychleji v historii, ať už na centrální či resortní úrovni. Upozorňuje například na výrazný nárůst uživatelů Portálu občana či v identitách. A to nejen u těch, které poskytuje stát, jako je klíč k eGovernmentu, ale i u různých Bank ID. Ministerstvo pro místní rozvoj pod jeho vedením navíc připravuje zákon o podpoře bydlení i investice do dostupného bydlení. To za vás nestačí?

Za Bank ID určitě není odpovědný Ivan Bartoš. Ten problém je především mentální. Byl jsem velkým kritikem vzniku Digitální a informační agentury (DIA). Mé působení na resortu vnitra je důkazem toho, že je možné pod střechou jednoho ministerstva dosáhnout dramatických změn v oblasti eGovernmentu, a to historických – proměnit schéma veřejné správy nejvíce od doby Marie Terezie.

x Pozice ministra pro informatiku je za vás tedy zbytečná?

Druhá vláda Mirka Topolánka byla živoucím důkazem toho, že ministr informatiky není nezbytně nutný. Pod silným pozitivním mandátem premiéra se tehdy dokázaly největší změny v oblasti českého eGovernmentu za posledních 30 let. Datové schránky, Czech Point a základní registry jsou tři projekty, na kterých česká veřejná správa stojí dodnes.

 Nyní se budují agentury a stát hodlá podnikat v oblasti informačních a komunikačních technologií. To je přece nesmysl. Z pirátského pohledu a z pohledu socialistického regulačního to smysl dává. Stát strká nos tam, kam vůbec nemá. Chce totiž nahrazovat dosud fungující roli soukromého sektoru.

 x Vy byste šel více kapitalistickou cestou?

Problém této vlády mimo jiné spočívá v tom, že nám chce vládnout místo toho, aby nás nechala žít.

x Kudy podle vás ideově současná vláda směřuje?

Má to těžké, protože je velmi rozkročená. Ideologicky neideologičtí Starostové, Piráti jako levicoví intelektuálové, kavárensky-proevropská TOP 09, sociální konzervativci v podobě lidovců a pak ODS, u které už upřímně nevím, kam bych ji zařadil. Asi stále ke stranám, které chtějí nechat občanům volný prostor, aby mohli svobodně žít.

x Nemá to současná vláda s tlakem na digitalizaci těžší než vy?             B
Ani náhodou to vláda nemá těžší než my. Rozdíl mezi Mirkem Topolánkem a Petrem Fialou je v tom, že zatímco Petr Fiala nechává jednotlivé ministry své vlády, aby si v uvozovkách dělali, co chtějí, Mirek Topolánek měl integrační roli a schopnost dát ministry dohromady. Cílem současného premiéra je udržet 108 hlasů ve Sněmovně stůj co stůj. Ministrům tak do práce nezasahuje. Zvolil úplně jiný koncept.

 Národní identita a zájem nejsou nic sprostého, nehraničí-li s nacionalismem.

x  Vraťme se k ODS. Objevují se názory, že tak levicovou politiku, jakou dnes dělá, svého času nedělala ani ČSSD (SOCDEM). Vidíte to podobně?

To mi přijde přehnané. Když se ale podívám na generaci některých nových politiků, kteří reprezentují ODS, tak si myslím, že by se možná v minulosti lépe hodili do ČSSD.

 x Koho máte konkrétně na mysli?

Například Evu Decroix, která pro mě představuje symbol jednoho z atributů současné ODS, a to europeismus. Abych jí nekřivdil, rozhodně není sama. Jestli ODS byla v něčem silná, tak to byl eurorealismus – někdy možná hraničící až s euroskepticismem.

ODS na rozdíl od sociálních demokratů zdůrazňovala národní zájem. Vždy jsme odmítali prohlubující se evropskou integraci, která ve své podstatě znamená demontáž národního státu. Nechtěli jsme Spojené státy evropské, nýbrž Evropu národních zemí. To se vytrácí. Národní identita a národní zájem přitom nejsou nic sprostého, nehraničí-li s nacionalismem.

 x  Připadá nám, že eurorealismus se minimálně v europoslaneckém klubu ODS stále drží. Když si vezmeme třeba Alexandra Vondru nebo Jana Zahradila.

Jan Zahradil už tam po evropských volbách nebude. Saša Vondra s Veronikou Vrecionovou odvádí svou práci velmi dobře. Kéž by nyní představovali mainstreamový proud ODS v oblasti evropské politiky. Obávám se, že jsou ale spíše vnitrostranickým extrémem.

Pojďme k osobě premiéra Petra Fialy. Není dobře, že má Česko po často chaotickém vedení Andreje Babiše v čele klidného politika, který je schopný kompromisu a umí stmelovat?
Na první dobrou řeknu, že na rozdíl od předcházejícího premiéra se za toho současného nestydím. Reprezentativní roli a zahraniční politiku naplňuje výborně. Otázkou je, za jakou cenu. Pokud si řeknete, že vaší prioritou je udržet koalici stůj co stůj, musíte za to zaplatit nějakou daň.

 X Jak velkou daň ODS platí?

Obrovskou. Už kdysi jsem říkal, že přinejmenším daň za pirátské spoluvládnutí bude obrovská. Můžeme tak soudit i z průzkumů, které bych ale na druhou stranu nepřeceňoval. Ani bych nijak zvlášť neprožíval případné nelichotivé výsledky voleb do Evropského parlamentu. Přesto se tam nepochybně vnímání politiky vlády projeví.

 Jan Lipavský je v dobrém slova smyslu exot uvnitř těch Jacků Sparrowů, kteří reprezentují Piráty jako takové.

x Zkuste říct jednu pozitivní a jednu negativní věc na vládě Petra Fialy.

Jsem přesvědčený o tom, že Petr Fiala splnil historickou roli provést ODS v těžkých dobách úzkou soutěskou, kdy jí šlo o zachování jako takové. Má úplně jiný přístup k životu a k politice, než mám já, Mirek Topolánek a další. Myslím si, že významným způsobem zlepšil vnímání ČR v zahraničí. Je to seriózní politik západního a středoevropského střihu. Jako plus bych ještě přidal jasnou pozici v případě války na Ukrajině a ruské agrese. Jestli mu něco uniká, je to domácí politika a nějaká jasná vládní vize. Přitom poptávku po změnách a po restartu v naší společnosti vnímám.

x Restart Česka byl přitom vyloženě programem Petra Fialy…

Ano, ta slova jsou hezká. U dnešní ODS mi tak trochu přijde, že pro ni není často důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Dříve to byla strana, která chtěla vítězit. Toužila být tím dominantním subjektem na české politické scéně. To se z ODS vytratilo.

x Máte opravdu pocit, že ODS je dnes ve vládě jenom proto, aby se zúčastnila?

Myslím, že ten killers instinkt a instinkt zabijáka – respektive touha po vítězství – prostě vyprchává.

x Mluvil jste pochvalně o zahraniční politice. Zaslouží si respekt i pirátský ministr zahraničí Jan Lipavský?

Jestli jsem řekl, že mě příjemně překvapil Marian Jurečka, tak mě překvapil i pan ministr Lipavský.

x Jakou známku byste mu dal?

Dvojku. Myslím si, že pan ministr Lipavský je v dobrém slova smyslu exot uvnitř těch Jacků Sparrowů, kteří reprezentují Piráty jako takové.

 Určitě si koalici ANO se Starosty umím představit mnohem snáz než koalici ANO s ODS.  Jaké je ideové ukotvení STAN?

x Nebylo by ODS líp, kdyby vládla s ANO? Takový tandem by byl ideově určitě méně rozkročený než současná pětikoalice. V obou stranách je dost těch, kteří by si to dokázali pragmaticky představit.

Není to ano, nebo ne. Je to o případném rozhodování, kdy máte tabulku výnosů a nákladů. To si musíte umět spočítat. Úplně odmítnout to tedy nemůžu. Jen si to za stávající situace nedokážu představit. Navíc si myslím, že pokud příští volby dopadnou tak, jak ukazují preference, první ve frontě před Sokolovnou v Průhonicích budou Starostové a Vít Rakušan.

x To si skutečně myslíte?

Při veškerém respektu… Jaké je ideové ukotvení hnutí STAN? Je to v tom nejlepší slova smyslu komunalismus.

x Takže hnutí ANO a STAN k sobě mají blízko populismem?

Ne. Spíš bych řekl, že je spojuje ideologická nevyhraněnost. Věřím, že v ODS ještě pořád jistá forma ideologické vyhraněnosti zůstává. ANO se nyní soustředí na formu, nikoliv na obsah.

x Myslíte, že by Andrej Babiš chtěl vládnout s hnutím, kterému říká „organizovaný zločin“? A naopak Vít Rakušan s někým, koho soustavě ostře kritizuje již mnoho let v kuse?

Touha vládnout je natolik silné afrodiziakum a buldozer, že dokáže zbourat překážky a zasypat příkopy. Obzvlášť tam, kde není ideologie… Určitě si koalici ANO se Starosty umím představit mnohem snáz než koalici ANO s ODS.

x Když jsme u hnutí STAN, jak si podle vás ve vládě vede Vít Rakušan? Mimochodem jeden z vašich nástupců na resortu vnitra.

Je naprosto nepřipravený. Vede ministerstvo vnitra bez jakékoliv vize toho, jak by mělo působit, ať už se bavíme o vnitřní bezpečnosti či o veřejné správě.

x Nepochválil byste ho ani za to, jak zvládl ukrajinskou uprchlickou krizi?

V tomto případě bych pochválil generálního ředitele HZS Vladimíra Vlčka a policejního prezidenta Martina Ondráška. Policisté a zejména hasiči si to odpracovali. Jestli má být pan ministr někomu vděčný, tak jim.

 x Co říkáte na takzvané „Debaty bez cenzury“?

Je to politický marketing a upřednostňování formy před obsahem. Vítu Rakušanovi za to nezatleskám. Aranžmá z toho stříká všemi možnými otvory. Někteří lidé jsou z těch debat pozitivně překvapeni. Pro nás – polistopadové politiky – ale bylo setkávání se s lidmi na ulicích nebo v hospodách přirozenou součástí práce. Že nám nyní vyrostla generace politiků, kteří vnímají svět kolem nás jen prostřednictvím sociálních sítí a médií, přičemž nejsou zvyklí přijít do fyzického kontaktu s lidmi, je vlastně smutné.

 Miroslav Kalousek je jedním z největších eurohujerů. Myslím, že by si v tomto s Mirkem Topolánkem nemohli rozumět.

x Jak jste na tom vůbec s ambicemi vrátit se do vrcholné politiky? Je veřejným tajemstvím, že o založení strany uvažuje Miroslav Kalousek. Spekuluje se, že by do toho šel například s Mirkem Topolánkem. Přidal byste se?

 Neumím si představit, že by tito dva mohli tvořit funkční celek. Teď to nemyslím vůbec zle. Miroslava Kalouska a Mirka Topolánka by na jedné straně určitě spojovala rozpočtová odpovědnost – ve smyslu lepšího hospodaření státu a neprojídání dneška na dluh budoucnosti. Jenže například v oblasti zahraniční politiky je Miroslav Kalousek jedním z největších eurohujerů. Jako člověk, který je oba dobře zná, si myslím, že by si v tomto nemohli rozumět. Byl by to dort pejska a kočičky.

 X Vy sám byste do toho šel?

Nabídky jsem dostal, odmítl jsem je.

x Od Miroslava Kalouska?

Ne. Nicméně věřím v to, že přinejmenším 500 až 900 tisíc hlasů leží na ulici. Jsou to lidé, kteří nechtějí Andrej Babiše a zároveň jsou rozvrkočení z výkonu koalice Spolu.

x Má podle vás Miroslav Kalousek sílu tyhle hlasy zvednout a dotáhnout to do Sněmovny?

 Nemá.

x Vy byste ji měl?

Ano.

x A půjdete do toho?

Ne. Můj úkol vidím v budování CEVRO univerzity, která je postavena na konzervativních hodnotách, jako jsou anticko-židovsko-křesťanské kořeny naší civilizace, svoboda, vláda práva, tržní ekonomika či euroatlantická vazba. Při všem respektu k odlišnosti pohlaví, barvy pleti, náboženského vyznání a politické orientace – na Vysoké škole CEVRO budou vždy jenom dva záchody – klučičí a holčičí.

x Nevychováváte si na CEVRO budoucí politiky? Třeba právě pro svou budoucí stranu.

Ne, takhle to určitě není myšlené. Mám však radost, když vidím, jak se naši absolventi uplatňují nejen v soukromém sektoru, ale i v tom veřejném. Jeví zájem o politiku. I proto se při všech možných specializacích snažíme vycházet z toho, aby naši studenti měli předměty společného vědomostního základu. Ten je důležitý pro všechny, ať už chtějí být politologem, bezpečákem, ekonomem nebo právníkem. Řadě lidí, kteří dnes v politice působí, chybí vědomosti.

X X X

Myslel jsem, že Putinovi stačí Krym, kál se rakouský prezident nad svým omylem

Za „naprosto špatný odhad“ označil rakouský prezident Alexander Van der Bellen svůj předpoklad, že se ruský prezident Vladimir Putin zastaví u anexe Krymu. Van der Bellen to řekl v rozhovoru s německým časopisem Der Spiegel, který byl dnes publikován.

 „Myslel jsem si, že se spokojí s neomluvitelnou anexí Krymu, která je v rozporu s mezinárodním právem, a přístupem na poloostrov,“ uvedl rakouský státník. „Je mi to líto, naprosto špatný odhad.“

Čtyři roky po ruské anexi Krymského poloostrova, v roce 2018, přijal Van der Bellen Putina s vojenskými poctami ve vídeňském Hofburgu. Kritiku si Putin v rámci této návštěvy nevyslechl, místo toho rakouský koncern OMV podepsal s ruským Gazpromem nový kontrakt na dodávky zemního plynu.

Rakouskou závislost na ruském zemním plynu označuje Van der Bellen za „problém“. Na otázku, proč Rakousko od roku 2022 plnilo Putinovu válečnou pokladnu nákupem ruského zemního plynu za téměř deset miliard eur (252 miliard korun), spolkový prezident uvedl, že si je tohoto problému vědom. „Pracujeme na tom, abychom to změnili.“

„Podcenili jsme roztříštěnost evropského obranného průmyslu“

Podle Van der Bellena ruský prezident „žije v 18. století.“ V rozhovoru s Der Spiegel uvedl Van der Bellen anekdotu: „Existuje takový vtip. Jeden se ptá: Znáte někoho, koho ještě Putin poslouchá? A druhý odpovídá: Samozřejmě, Ivana Hrozného, Petra Velikého a Kateřinu Velikou. V Putinových očích musí být Rusko příslovečně velké, aby se mohl brát vážně jako vládce,“ řekl.

V rozhovoru vyzval osmdesátiletý rakouský politik ke společné zahraniční a obranné politice Evropské unie tváří v tvář ruské agresi.

„Co jsme všichni podcenili, je roztříštěnost evropského obranného průmyslu,“ uvedl. Evropská unie se podle Van der Bellena zdráhá opustit pozici „měkké“ síly. „Musíme se naučit bránit,“ řekl rakouský prezident, který byl dříve předsedou rakouské strany Zelených.

Prezident se nedomnívá, že by pověst Rakouska poškodila aktuální kauza kolem zadrženého bývalého pracovníka kontrarozvědky Egista Otta. „Ale vazby na skandál Wirecard, na Jana Marsalka, to je trapné,“ řekl.

Zatykač na Otta se opírá mimo jiné o podezření, že předával data z mobilních telefonů bývalých vysoce postavených úředníků rakouského ministerstva vnitra ruským tajným službám. Ott údajně poskytoval citlivé informace krajanovi Marsalkovi, který je hledaný kvůli podezření z podvodu po krachu firmy Wirecard v roce 2020.

Podle zatykače chatové zprávy poskytnuté Vídni britskými úřady ukazují na napojení Marsalka na ruskou tajnou službu FSB. Nyní je Marsalek na útěku, podle médií pravděpodobně pobývá v Rusku.

X X X

Adsense

Jiří Paroubek: Národní značka Číny posiluje nejrychleji na světě

8Čína prosazuje respekt rozdílného a za jejími iniciativami, jako je Pás a stezka nebo budování „globálního společenství sdílené budoucnosti lidstva“, je praktická mírová spolupráce.

Zaujala mě zpráva v čínském listě Golbal Times, podle které je Čína „nejrychleji rostoucí národní značkou“. Ohlásila to Brand Finance, mezinárodně uznávaná agentura pro oceňování značek se sídlem v Londýně, ve svém žebříčku Global Soft Power Index 2024. Vedou stále USA a Británie, ale Čína už předstihla Japonsko a Německo a umístila se na třetím místě, přičemž její pokrok převyšuje pokrok všech ostatních zemí.

Nespadlo to z nebe. Když v loňském roce čínský velvyslanec v České republice Feng Biao /čti Piao/ napsal do českého listu Naše Pravda příspěvek k desátému výročí čínského návrhu na budování „globálního společenství sdílené budoucnosti lidstva“, vyjmenoval zároveň kolik praktické spolupráce se pod tímto pro nás trochu abstraktním konceptem realizovalo.

Patří sem samozřejmě výstavba globální infrastruktury Pás a stezka, která otevírá brány k mnohem vyváženějšímu obchodnímu a průmyslovému propojení planety. Jak velvyslanec uvedl, Čína už podepsala dokumenty o spolupráci s více než třemi čtvrtinami zemí světa a s více než 30 mezinárodními organizacemi. Čínský obchod podél těchto tras roste o 8,6 procenta ročně. Obousměrné investice dosahují více než 270 miliard dolarů. V zahraničí tyto investice vytvořily 420 tisíc pracovních míst a pomohly téměř 40 milionům lidí vymanit se z chudoby.

Velvyslanec Feng Biao pak připomíná Globální rozvojovou iniciativu, Globální bezpečnostní iniciativu a Globální civilizační iniciativu, různě zaměřené návrhy na podporu globálního rozvoje, ochranu míru lidí na světě a pro komplexní řešení dalších současných výzev, kterým lidstvo čelí.

Kdybychom měli tyto čínské globální iniciativy stručně charakterizovat, vymezují se proti projevům nadřazenosti a vnucování vlastních hodnot a modelů ostatním. Poukazují na hodnoty kultury a historie všech zemí, ze kterých je lepší se poučit, než je potlačovat. Proto tyto iniciativy zahrnují také mezinárodní výměnu a spolupráci v oblasti humanitních věd, tedy nejen těch přírodních a technických. Ostatně, obsahuje to i smlouva o naší strategické spolupráci s Čínou, podepsaná prezidentem Milošem Zemanem, která je i přes všechno přehlížení doufejme stále v platnosti.

Vzestupu „národní značky“ Číny se nelze divit i z dalších důvodů. Ekonomický a technologický nástup Číny mění strategické poměry ve světě. Stačí se podívat na obsah posledních mezinárodních jednání v Pekingu – jak ministryně financí USA Janet Yellenová, tak německý kancléř Olaf Scholz se pokoušeli vyjednat omezení čínské exportní expanze do USA a EU. Míra propojení těchto ekonomik s Čínou je však tak velká, že oba regiony musí postupovat s nejvyšší opatrností, aby si doma nezpůsobili nějaké zásadní otřesy.

Západ je s hodnocením čínského systému vesměs rychle hotov tím, že jej prostě označí za „autoritativní“. Proto je ho třeba dotlačit k tomu, aby se stal – jako oni – „demokratickým“. Čína se nehodlá tomuto primitivnímu dělení podřizovat, dívá se na to s odstupem civilizace, která už tu je snad pět tisíciletí. Kam tedy Čínu zařadit?

Čínská ekonomika má smíšený charakter, je to „socialismus s čínskými rysy“, spočívající v kombinaci trhu se strategickým řízením a státní podporou. Strategické řízení nesleduje jen ekonomické cíle, ale i ty sociální, jako je bydlení, zaměstnanost, zdravotnictví, školství. Nejzřetelnější je růst životní úrovně, která ve velkých městech a rozvinutých oblastech dosahuje nebo přesahuje podle všeho úroveň Česka.

Největší změnu však pocítili ti úplně dole. Číně se podařilo během čtyřech desetiletí pozvednout na přijatelnější životní úroveň 800 milionů lidí. Jedná se o největší příspěvek k vymýcení světové chudoby. Čeng Jung-nian, děkan Institutu pro pokročilé studie světa a současné Číny na Čínské hongkongské univerzitě v Šenčenu, to označuje za „zázrak ve světové historii“, za kterým jsou však praktické politické nástroje. Uvádí pár příkladů:

„Jaké nástroje může vláda použít? Jedním z nich je trh. To lze vidět na časném rozvoji městských podniků ve venkovských oblastech Číny. Nyní při budování „nového socialistického venkova“ a během kampaně „cíleného snižování chudoby“ už sehrály roli stát i trh. Když se tedy zapojí stát i trh, ukáže se, že úsilí o zmírnění chudoby je velmi účinné.“

„Vedle toho má Čína zjevně silné institucionální výhody. Mohli jsme například spárovat málo rozvinutý region s ekonomicky vyspělejším a požádat ten druhý o pomoc tomu prvnímu. Tento přístup nelze nalézt v jiných zemích. Zkuste si představit stát New York jako určeného partnera na pomoc Alabamě nebo jakémukoli jinému státu unie.“

 

Rychle dospěl i čínský zbrojní průmysl, takže slábnou šance něčeho v Číně dosáhnout vojenským zastrašováním. Neuspěl ani pokus Západu obrátit většinu světa proti Rusku a Číně, ve skutečnosti to Západ čím dál více izoluje a současně to dalo tyto dvě země více dohromady.

„Čína a Rusko se nezaměří na žádnou třetí stranu, ale pokud hegemonické síly ohrožují Čínu a Rusko nebo ohrožují světový mír, Čína a Rusko budou stát a bojovat společně, aby chránily své vlastní zájmy a společně chránily světový mír,“ napsal u příležitosti loňské návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě oficiální čínský Global Times.

Asijský pohled na čínské požadavky respektu k odlišným státním systémům a kulturám zajímavě vyjádřil Chadran Nair, ředitel Globálního institutu pro svět zítřka, asijského think-tanku se sídlem v Malajsii. Když byl jeho článek o potřebě rovnosti v postzápadním světě přetištěn na americkém portálu National Interest, stal se dlouhou dobu nejčtenějším.

Probíhající globální změna je podle něj nesena pěti základními trendy, pro které je charakteristické prozření zemí globálního Jihu. Uvedené trendy dokládají, že podobné iniciativy jako Čína předkládají i další dosud přehlížené země.

Prvním trendem je multipolarita, která by se měla promítnout i do studia dějin. Výklad historie se nemůže opírat o selektivní vyprávění kolonizátorů a zamlčování toho, jak byla ničena kultura původních národů.

Druhým trendem je odmítání pokryteckého tvrzení Západu o řádu „založeném na pravidlech“, která hegemon poruší, kdykoliv si vzpomene. V této souvislosti Nair upozorňuje na Čínu, která nabízí globální veřejné statky, jako je nastolování míru a řešení klimatických změn. Podobně se začíná prosazovat Indie a další země, jako jsou Spojené arabské emiráty a Indonésie. Není náhodné, že tyto země jsou členy sdružení zemí BRICS+ anebo se k tomuto sdružení přidružují

Třetím je zjištění, že přestože Spojené státy (a v menší míře i Evropa) vystupují jako garanti globální bezpečnosti, většina světa považuje Spojené státy (a v menší míře i Evropu) za země, které z válek historicky spíše profitují. V tomto světle dochází k pozitivní změně, kdy Čína zprostředkovává průlomové mírové dohody (například mezi Saúdskou Arábií a Íránem), ale s vlastními návrhy na mírová řešení přicházejí také další světoví lídři jako např. brazilský Lula da Silva anebo turecký prezident Erdogan.

Čtvrtým trendem je dedolarizace, nutnost zbavit se nadvlády západního finančního systému. Země BRICS už dosáhly většího HDP (v paritě kupní síly) než mají země G7, což signalizuje přerozdělení ekonomické moci ve světě a budoucí spolupráci v oblasti obchodu, investic, infrastruktury a rozvojové pomoci.

A pátým trendem je nedůvěra k tvrzením západních médií jako nástroji udržování výhod Západu na úkor jiných zemí. A do této kategorie patří i kritika čínských globálních iniciativ. Většina světa už to vidí jinak. Ing. Jiří Paroubek, expremiér ČR, server vasevec.cz

X X X

Peter Juza: Summit Stredná Ázia – krajiny Perzského zálivu

Samostatná, asebavedomá a koncepčná zahraničná politika jednotlivých subjektov medzinárodného práva má rôzne podoby. Jednou z nich bol aj nedávny summit na úrovni ministrov zahraničných vecí vo formáte Stredná Ázia – krajiny Perzského zálivu. Konal sa 15. apríla 2024 v hlavnom meste Uzbekistanu Taškente a išlo už o druhé stretnutie v tomto – veľmi symptomatickom – formáte.[1]

Mýtická stredoázijská Gaia tak opäť prekabátila Erebos a Nyx, teda to, čo ponúkajú európski neoliberáli v ponuke beztvarého Chaosu.

Na tomto stretnutí posudzovali účastníci perspektívy upevnenia mierovej spolupráce. Taktiež témy spolupráce v (najmä) energetickej oblasti, investičnej sfére… kultúrnom-humanitárnej oblasti a nezabudlo sa ani na najľahší biznis – turizmus. Tu pri hodnotení ministri vychádzali z doteraz platného dokumentu s názvom Spoločný plán akcií a strategickej komunikácie na roky 2023 – 2027.

Prekonanie chronickej stagnácie

Do Taškentu, okrem hostiteľa, ministra zahraničných vecí Uzbekistanu Bachtiera Saidova, prišli jeho kolegovia z Kazachstanu, Kirgizska, Tadžikistanu a Turkménska, tiež Bahrajnu, Kataru, Kuvajtu, Ománu, Saudskej Arábie a Zjednotených arabských emirátov.

Ako špeciálny hosť sa na summite zúčastnil ešte minister zahraničných vecí Azerbajdžanu (tento fakt treba sledovať a špeciálne analyzovať aj vo vzťahu k tomu, ako sa Arménsko samo medzinárodne kanibalizuje dôverou vo Francúzsko, resp. pohľadmi na Rumunsko, či Moldavsko – lenže tade cesta nevedie…) a generálny tajomník Rady spolupráce arabských krajín  Zálivu (Cooperation Council of the Arab States of the Gulf – GCC) Jasem Mohamed Al- Budaiwi.[2]

Takéto reprezentatívne a špecifické zloženie ministrov, ktorí prileteli do Taškentu, logicky predpokladalo, že sa budú venovať aj téme Afganistanu a deštruktívnej situácii na Blízkom východe, špeciálne tiež fatálnemu zlyhaniu Izraelu vo vzťahu k Palestíne. Ak niekto očakával, že predmetom diskusie bola téma zlyhávajúcej Ukrajiny, tak nie. Veci, ktoré sú jasné, nebývajú témou diskusie politikov tvoriacich perspektívu sveta. Možno tak dajakých provinčných propagandistov.

Sieť bilaterálnych stretnutí

Súčasťou summitu boli aj bilaterálne stretnutia jednotlivých ministrov, ktorí si spresňovali noty, ako a kde postupovať. V rámci tejto vzácnej koordinácie sa s jednotlivými účastníkmi summitu stretol aj prezident Uzbekistanu Šavkat Mirzijojev, ktorý okrem toho, že preferoval otázky vzájomnej bilaterálnej a regionálnej, vzájomne výhodnej spolupráce, pravdepodobne (to je náš názor) sondoval, aký je pohľad arabského sveta na to, čo robí Európska únia.

O pár dní sa totiž bude konať v Uzbekistane summit Stredná Ázia – Európska únia, kam prídu odchádzajúci a zväčša sprofanovaní európski lídri, ktorí budú mudrovať len o akýchsi ľudských právach, akejsi demokracii a o sankciách voči Rusku a za akúsi Ukrajinu. Lenže v Strednej Ázii vedia, čo a kto je Ukrajina; nakoniec, boli nejaký ten piatok v spoločnom Sovietskom zväze s asymetrickým – v prospech Ukrajiny a na úkor Strednej Ázie –  financovaním z centra. Krymskí Tatári, ktorí sa po sublimácii Sovietskeho zväzu odmietli napr. z Uzbekistanu vrátiť na Ukrajinu, by vedeli o tom rozprávať.

Budú ďalšie summity

Na záver ministerského summitu bolo prijaté Spoločné vyhlásenie krajín SA a GCC[3] a účastníci sa dohodli, že ďalšie stretnutie dialógu SA – GCC sa v roku 2025 uskutoční opäť v uzbeckom meste Samarkand a v roku 2026 v Kuvajte.[4]

Peter Juza, Autor je emeritný vysokoškolský učiteľ, (Nové slovo), server vasevec.cz

X X X

Gruzínský parlament schválil v prvním čtení zákon o zahraničních agentech

Gruzínský parlament včera v prvním čtení schválil návrh zákona „o zahraničních agentech“. Pro přijetí hlasovalo 83 poslanců a žádný nebyl proti, opozice před hlasováním odešla z jednacího sálu. Zákon musí být ještě přijat ve druhém čtení, které by mělo proběhnout 17. května.

Přesný název zákona je „O transparentnosti zahraničního vlivu“ a stanoví, že nevládní organizace a média, jejichž více než 20 procent ročních příjmů pochází ze zahraničních zdrojů, musí být registrovány v rejstříku Ministerstva spravedlnosti. Jednou ročně budou mít povinnost podávat majetkové přiznání. V případě nesplnění požadavků jsou stanoveny správní sankce. Novely rovněž definují registrační postupy a kontrolní mechanismy pro orgány, u kterých se musí neziskové organizace registrovat.

Zástupci vládnoucí strany Gruzínský sen tvrdí, že pozměňovací návrhy představují oslabenou verzi amerického zákona o registraci zahraničních agentů. Novely podle nich „výrazně zlepší kvalitu veřejného povědomí“. Naopak gruzínská prezidentka Salome Zurabišvili označila návrh zákona za „přímou provokaci, ruskou strategii destabilizace“ a obrátila se na orgány Evropské unie se žádostí o svolání mimořádného zasedání Rady Evropy.

Vláda se o přijetí zákona pokusila již na jaře 2023. Prozápadní opozice uspořádala protesty, ostatně stejně jako v těchto dnech, které vzhledem k jejich násilnému charakteru policie rozehnala slzným plynem a vodními děly. Později gruzínské úřady návrh zákona z parlamentu stáhly. Již tehdy měli protestující podporu prozápadní prezidentky Zurabišvili. V nové verzi zákona je místo termínu „agent cizího vlivu“ použit termín „organizace prosazující zájmy cizí moci“. Ostatní ustanovení zůstávají stejná.

Je třeba dodat, že vláda je nepochybně také pod vlivem rozsáhlého zpravodajského materiálu, který varuje před pokusem o svržení vlády Gruzínského snu a změnu směrování Gruzie, která kategoricky odmítla ukrajinský požadavek na otevření druhé protiruské fronty, server vasevec.cz

X X X

Ministr Blažek podal trestní oznámení kvůli možné korupci na ministerstvu

 Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) podal trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli možné korupci na insolvenčním odboru svého úřadu v letech 2015-2016. České televizi (ČT) to potvrdil mluvčí ministerstva Vladimír Řepka. Blažek podal trestní oznámení na doporučení protikorupčního ředitele ministerstva Jiřího Kaprase, který poukázal na protiprávní jednání v rámci zkoušek insolvenčních správců. Insolvenční agendu na ministerstvu tehdy řídil Blažkův již bývalý náměstek Antonín Stanislav (ODS).

Na možnou manipulaci u zkoušek insolvenčních správců jako první poukázal současný ředitel insolvenčního odboru ministerstva Jan Benýšek. Upozorňoval konkrétně na Stanislava, který v té době insolvenční odbor vedl.

Blažek se svého někdejšího náměstka opakovaně zastával. Pro podání trestního oznámení na neznámého pachatele se ministr rozhodl poté, co mu to doporučil Kapras.

„Považuji za prokázané, že některá z osob podílejících se na organizaci zkoušek insolvenčních správců v inkriminované době poskytla přinejmenším v jednom případě předem a v rozporu se zákonem zadání neveřejné případové studie uchazeči, a to včetně vzorového řešení,“ shrnul Kapras. Sám podle svých slov ale nemohl zjistit, kdo byl přímým pachatelem. To bude nyní zkoumat policie.

Benýšek loni v listopadu podal podnět, který směřoval na jeho nadřízeného Stanislava a situaci na ministerstvu v letech 2015 a 2016. V oznámení varoval před snahou ministerstva ovládnout miliardový byznys s insolvencemi. Ministerstvo označilo tvrzení za absurdní, a to s odůvodněním, že insolvenční řízení jsou v kompetenci příslušných soudů. Vláda následně na Blažkův návrh zrušila Benýškovo místo. Ministr to zdůvodnil úsporami a odmítl, že by šlo o mstu.

Kvůli zrušení svého místa se Benýšek obrátil i na soud, kde se svou žalobou neuspěl. Od března se ale do funkce šéfa insolvenčního odboru vrátil poté, co zvítězil ve výběrovém řízení, ceskajustice.cz

X X X

 Seznam Zprávy: Soudce získal nemovitosti ve dražbách, kterých se nesmí účastnit

 Soudce zlínské pobočky brněnského krajského soudu Radomír Koudela získal v exekučních dražbách dva domy, přestože zákon soudcům účast v tomto typu dražeb zakazuje, uvedl dnes server Seznam Zprávy. Exekutoři podle něj obě nemovitosti vydražili kvůli dluhům ve výši desítek tisíc korun. Koudela se hájí tím, že nevykonával činnost, o které by věděl, že není soudci dovolena.

Nemovitosti v Pačlavicích na Kroměřížsku a v Kojetíně na Přerovsku koupil podle serveru soudce Koudela v letech 2012 a 2013. V první z obcí exekutor vydražil dům kvůli dluhu 10.500 korun a zlínský soudce ho získal za 200.000 Kč. Ve druhém případě byla jistina dluhu 45.866 korun a Koudela nemovitost vydražil za 890.000, uvádí web. Dům v Kojetíně soudce týž rok prodal se ziskem 200.000 korun. Téměř 100.000 Kč získal na přeprodeji usedlosti v Pačlavicích, píše server.

V minimálně dalších 14 případech podle Seznam Zpráv získala od exekutorů nemovitý majetek Koudelova manželka. U sedmi z těchto nákupů z posledních 12 let však současní nájemníci nebo bývalí majitelé serveru řekli, že se u toho soudce významně angažoval. Koudelův bratr Vladimír podle Seznam Zpráv od roku 2006 zvítězil v 11 nedobrovolných dražbách.

Koudela webu řekl, že nikdy nekonal činnost, o které by věděl, že není soudci dovolena. „Bohužel těch zákonů už je tolik, že málokterý právník zná i všechny ty zákony ze své oblasti,“ uvedl soudce a dodal, že on je specialista na trestní právo. V posledních deseti letech už se soudce Koudela dražeb osobně neúčastní, píše server.

Koudelův nadřízený, předseda Krajského soudu v Brně sdělil Seznam Zprávám prostřednictvím své mluvčí, že s Koudelou v pondělí o jeho činnosti v oblasti realit hovořil. Koudela mu řekl, že mu pošle komunikaci s redaktory serveru a další podklady, ceskajustice.cz

X X X

 Sršeň: Evropa se při své obraně nemůže spoléhat jen na kapacity USA

 Evropa se za stávající bezpečnostní situace nemůže prvoplánově upínat pouze k případné pomoci klíčového spojence Severoatlantické aliance – USA. Bezpečnostní hrozby, které Ameriku intenzivně zaměstnávají, bují v mnoha jiných regionech světa. „Evropa reaguje na některé události s jistým prodlením, proto je klíčové aktivně budovat společnou bezpečnostní a obrannou politiku a zaměřit se přitom také na výzkum a vývoj nových technologií,“ řekl na Eurodebatě Ekonomického deníku, České justice a Zdravotnického deníku „Budoucnost Evropy – agenda pro nový Evropský parlament a Evropskou komisi“ náměstek ministra pro místní rozvoj a kandidát hnutí STAN do Evropského parlamentu Radim Sršeň.

V Evropě se v posledních dvou letech dramaticky změnila v důsledku ruské agrese na Ukrajině bezpečnostní situace. Podle Radima Sršně Evropa bohužel reaguje na některé krizové události s jistým prodlením, které je potřeba eliminovat. Sršeň na eurodebatě konstatoval, že evropská reakce nebyla v minulosti v reálném čase dostatečná, což ukázal příklad válek na Balkáně v 90. letech minulého století. „Nebyli jsme schopni na svém vlastním dvorku zkorigovat bezpečnostní situaci,“ připomněl. Proto je podle něj důležité soustředit se na takzvaný Druhý pilíř NATO, který má za cíl vytvoření společné evropské bezpečnostní politiky.

„Musí se budovat evropská bezpečnostní obranná politika. Konkurence nebo komplementarita NATO versus Evropská unie se tu řeší delší čas a trošku mě mrzí, že to utichlo a až aktuální bezpečnostní situace začala tuto klíčovou otázku znovu otevírat. Evropa nemůže spoléhat na kapacity Spojených států. Je to o určité rovnováze a solidaritě v rámci spojenectví v Severoatlantické alianci. Bohužel ale až zmiňovaná ruská agrese přiměla Evropu přidat v prostředcích na obranu,“ uvedl Sršeň.

Promrhaných 100 miliard eur

Sršeň také upozornil na rozdrobenost evropského zbrojního průmyslu v porovnání s americkým. „V Evropě se vyrábí 174 zbraňových systémů, v Americe stačí 33. Takže 100 miliard eur ročně propadne efektivitě využití zdrojů,“ řekl Sršeň a poukázal na dřívější problém při srovnání armád – na velký nepoměr mezi vyššími armádními hodnostmi a vojáky. „Dnes už je to naštěstí jinak. Efektivita vynaložených prostředků je klíčová. V Bruselu se už řeší, že by mohlo vzniknout generální ředitelství, které se bude zabývat obranným průmyslem a koordinovat obranu Evropy,“ podotkl Sršeň a připomněl i návrh na vznik samostatného evropského komisaře pro obranu: „který by se zabýval především konsolidací evropského obranného průmyslu a synergií výdajů jednotlivých zemí a kapacit pro to, abychom evropský pilíř NATO vybudovali.“

Sršně mrzí, že společná obranná politika nebyla dosud uvedena v život přes dřívější silné proklamace evropských politiků. „Už jsme více než 20 let od momentu, kdy se začalo intenzivně mluvit o tom, že evropský pilíř NATO vznikne. Mimochodem před naším vstupem do Evropské unie, když se v Kodani na summitu v roce 2002 jednalo o přistoupení, tak základním principem bylo domluvit se na mechanismu Berlín plus, který měl umožnit přístup kapacit ve spolupráci zemí Evropské unie. Ale ta efektivita a synergie tu dodnes chybí,“ posteskl si představitel hnutí STAN.

Sršeň při této souvislosti poukázal na velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi EU, co se týče výdajů na obranu, ale i výrobních kapacit zbrojovek. „Vnímám problém ve všech oblastech, výzkumu i vývoji. Sice vynakládáme na obranu 2 procenta HDP, ale často ani nemáme za co ty peníze utratit. Řešíme pak cesty ve vojenských újezdech. Zbrojní průmysl vzhledem k potřebám přitom bohužel nestíhá vyrábět.“ řekl Sršeň. Upozornil na to, že Spojené státy se v obranné oblasti daleko více zaměřují na výzkum a vývoj. „Využití vědy a výzkumu v civilní oblasti pak vytváří další synergie. V tom by měla Evropa zabrat,“ apeloval náměstek ministra pro místní rozvoj a kandidát hnutí STAN do Evropského parlamentu.

Nové technologie ano, ale nezapomínejme ani na těžký průmysl

Ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy Bohuslav Čížek navázal, že v České republice působí historicky firmy, které mají v oblasti obranného průmyslu velký potenciál. „Vidíme to poslední dva roky a ukazuje se to na růstech ekonomických výsledků.“

Připomněl prestižní české strojírenské i softwarové firmy a také výrobce dronů. „Je tady řada úspěšných podniků v elektronice a optice. Dodávají světovým zbrojařům. To je oblast, kde mají subdodávky vysokou míru přidané hodnoty právě na základě výsledků vývoje,“ řekl Čížek a jako konkrétní příklad uvedl výrobu plošin do amerických vrtulníků nebo českou strojírenskou firmu, která byla schopna v období pandemie covidu dodávat armádě požadované technologie ve větším objemu.

Podle Čížka celkově průmysl za posledních 10 až 15 let směřuje od klasické montážní výroby k vývoji a novým technologiím. „Zde vidím prostor a potenciál, aby podobné projekty v Česku vznikaly nepřesouvaly se do zahraničí. Bohužel řada českých vlastníků podniků přemýšlí, jestli pokračovat zde,“ řekl dále Čížek a podotkl, že v České republice působí firmy, které dodávají špičkové technologie například do NASA. „Takových firem potřebujeme samozřejmě víc. Vzhledem k tradici průmyslu a technicky vzdělaným lidem z minulosti máme prostor. Naše firmy jsou schopny dodávat průmyslovým špičkám a získávat mezinárodní zakázky,“ vyzdvihl ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy České republiky.

Čížek vypíchl také často pomíjenou oblast hutí a slévárenství: „To jsou vstupy do obranného průmyslu a je dobré je v Evropě a v České republice mít. Když se bavíme o strategických sektorech a soběstačnosti, nesmíme na tyto základní průmysly, které vstupují do všech odvětví, a hodně do obranného průmyslu, zapomínat,“ upozornil Čížek.

Berme si příklad z digitalizované Ukrajiny

Místopředseda dozorčí rady Asociace malých a středních podniků a živnostníků Jiří Kvíz zmínil důležitou roli malých, začínajících, nových podniků – start-upů. „V posledních letech a měsících zintenzivňuje role malých a středních podniků, zejména v oblasti inovací, výzkumu a vývoje. Když se podívám pět let zpátky a dále do minulosti, bylo raritou setkat se s nějakým malým a středním podnikem, který by řešil nějakou technologii, která by měla konkrétní využití v obranném průmyslu, ať už se jedná o materiálové inženýrství nebo IT. Nyní mám ve svém okolí řadu malých a středních firem, které vyhrály velmi náročné tendry pro americkou armádu a chystají se do tendrů pro další spojenecké armády. Bohužel je nemohu vyjmenovat, abych neohrozil jejich bezpečnost,“ uvedl Kvíz. Podle Kvíze jde o špičkové malé firmy do 49 zaměstnanců.

Ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT Jaromír Hanzal pak doplnil, že tyto společnosti dosahují vysoké přidané hodnoty právě díky výzkumu, vývoji a inovacím.

„Situace se mění nejen díky světovému vývoji, ale i díky finanční podpoře z veřejných zdrojů. Právě absentující podpora u projektů zaměřených na obranu byla v minulosti bariérou. Když se podíváme pár let zpátky na pravidla kohezní politiky, bylo v nich explicitně zakázáno podporovat projekty, které měly dopad do zbrojního průmyslu. Proto jsme je nepodporovali a naopak řízeně omezovali. To se naštěstí změnilo. Věřím, že přirozená evoluce bude směřovat k tomu, že budeme tyto projekty explicitně podporovat. Není to jen o velkých firmách, i malé a střední podniky mají chuť se do tohoto sektoru zapojit: mají know-how, znalosti a kompetence. Jde o to, jak prostředí smysluplně nastavit a zamezit roztříštění, aby vývoj i výroba směřovaly k cíli,“ podotkl ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT.

Právě Hanzalem zastupovaný ICT průmysl má podle něj v obraně evropských zemí a potlačování hybridních hrozeb významnou roli. „Na začátku ruské invaze na Ukrajinu Ukrajinci vytvořili seznamy potřebných technologií. Kolovaly po Evropě, takže každá země viděla, co reálně poptávají. U našich členů poptávali v rámci darovacích schémat zdarma licence na software, který si sami našli a považovali jej pro období konfliktu za užitečný. Z poskytnutí volných licencí se posléze stala normální komerční spolupráce. Je potřeba si uvědomit, že Ukrajina prošla za poslední roky obrovskou digitální transformací. Celý stát přenesla do cloudu. Má aplikaci na navádění dělostřelectva. Založíte tam on-line firmu, digitalizovány byly zdravotnické záznamy. Ukrajina je obrovským generátorem poptávky, prostorem pro spolupráci, například v rozvoji měst. Je to spousta příležitostí pro český byznys. My v Česku jsme velmocí v oblasti bezpečnostního softwaru na různých typech a úrovních, včetně zamezení úniku dat,“ popsal Hanzal a zmínil například českou společnost Safetica nebo bezpečnostní řešení pro energetické soustavy, které jsou klíčové pro vnitřní bezpečnost zemí.

Ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT Jaromír Hanzal upozornil, že pro malé a střední podniky je v obranném sektoru těžké tendrovat, protože je dávána přednost velkým firmám. Foto Radek Čepelák

Hanzal si posteskl, že pro malé a střední podniky je v obranném sektoru těžké tendrovat, protože je dávána přednost velkým firmám. „Dominace největších institucí je hendikepem. Ministerstva obrany jsou zvyklá tendrovat s největšími korporacemi. Zrušení tohoto státního byzantinského procesu by bylo velmi vítané. NATO má kvůli tomu akcelerátor start-upů DIANA, v České republice ale tato iniciativa není zatím tolik aktivní, jsme jednou z mála zemí, která nemá jejich testovací centrum. V evropském kontextu je potřeba silnější podpory a rozvoje malých a středních podniků, výzkumu a vývoje,“ uzavřel Jaromír Hanzal.

Pozdní analýza

Ředitel pro vnější vztahy společnosti Zentiva Tomáš Pala akcentoval problém týlové logistiky, která s bezpečností státu úzce souvisí a připomněl covidovou krizi, která narušila dodavatelské hodnotové řetězce: „Sice vznikla až sekundárně a i tak to neuvěřitelně zasáhlo celý svět. Evropská unie pak přišla s řešením a založila direktorát, ministerstvo pro řešení krizových situací ve zdravotnictví – DG Hera. Teď uvažujeme o tom, že založíme direktorát na obranu, což je skvělý nápad. Ale pozor, máme direktorát DG Hera, máme lidi, hodně peněz, které potřebujeme využít na to, aby už se neopakovala covidová krize, nebo byly případě zásadně zmírněny její důsledky. Jenže v podstatě jediné, na co se ten direktorát za dva roky zmohl, bylo vytvoření analýzy zranitelnosti Evropské unie.“

Vůbec si neumím představit, co by se stalo, kdyby se nějakého konfliktu zapojily země jako Indie nebo Čína. Na světe jsou už jen dvě továrny, které vyrábějí účinnou látku pro antibiotika pro celý svět. Obě v Číně, upozornil ředitel pro vnější vztahy společnosti Zentiva Tomáš Pala. Foto: Radek Čepelák

Zmínil jeden z nápadů, že Unie dá peníze na to, aby klíčové farmaceutické firmy držely 30 procent volné kapacity pro případnou krizi. „To nemohlo fungovat, protože žádná z továren dnes nevyrábí tak, aby si mohla dovolit držet za nějaké peníze volné kapacity, jede se na 100 procent. Dva roky po covidové krizi vlastně zjišťujeme, že jsme založili úřad na její řešení, ale teprve až teď zjišťujeme, že musíme udělat analýzu, co vlastně potřebujeme a co a jak můžeme řešit,“ konstatoval Pala s tím, že se obává obdobného vývoje u zamýšleného direktoriátu pro obranu.

Ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT Jaromír Hanzal, místopředseda dozorčí rady Asociace malých a středních podniků a živnostníků Jiří Kvíz, vydavatel Ekonomického deníku Ivo Hartmann, náměstek ministra pro místní rozvoj Radim Sršeň a ředitel pro vnější vztahy společnosti Zentiva Tomáš Pala se na eurodebatě Ekonomického deníku shodli na řadě témat. Foto: Radek Čepelák

Tomáš Pala zmínil také problematiku dodavatelských řetězců. Přestože Rusko nehraje téměř žádnou roli v dodávkách kritických surovin pro léčiva, tak agrese na Ukrajině podle něj zapříčinila zdražení dopravních nákladů o 500 procent: „Vůbec si neumím představit, co by se stalo, kdyby se nějakého konfliktu zapojily země jako Indie nebo Čína. Zaměřme se třeba na důležitá antibiotika. Na světe jsou už jen dvě továrny, které vyrábějí účinnou látku pro léky pro celý svět. Ty továrny jsou v jedné provincii v Číně vedle sebe.“ Proto je podle Paly zapotřebí do systému obrany státu zahrnout i ochranu hodnotových a dodavatelských řetězců.

X x x

Pražské soudy čelí exodu zaměstnanců. Petice za jejich platy už sepisují i soudci

 Pražské soudy čelí hromadným odchodům odborného personálu. Jejich platy totiž dosahují poloviny průměrného příjmu v Praze. Na prvním stupni trestního úseku Městského soudu v Praze (MS) klesl počet protokolujících úřednic na třetinu předpokládaného počtu. Na některých soudech tak vznikají dokonce petice soudců za zvýšení platů administrativy.

Problémy se zabezpečením odborného justičního personálu mají soudy pro celé zemi. Platy zapisovatelek či protokolujících úřednic a úředníků jsou mizerné, navíc se po nich požaduje čím dál více práce, která je často výsledkem nedomyšlených změn či nekvalitních informačních systémů.

V pražské justici už je ovšem personální situace kritická a na některých úsecích soudů bude mít dopad na plynulost řízení, což může vést k odpovědnosti státu za způsobenou škodu účastníkům řízení.

U soudu méně než 65% průměrného platu v Praze

Konkrétně na klíčovém prvostupňovém trestním úseku Městského soudu v Praze, kde se projednávají ty nejsložitější trestní věci, podalo jen za první měsíce tohoto roku výpověď sedm zaměstnankyň, včetně těch nejzkušenějších a zaučených. Protokolujících úřednic zde bude ke konci června 11 z potřebných 27. Není se čemu divit: průměrný plat protokolující úřednice zde totiž po započtení všech odměn a příplatků dosahuje 35 tisíc, tedy 65 % průměrného platu v Praze. Zapisovatelka má ještě méně, v průměru 28 tisíc.

Statistické údaje, ze kterých vyplývá, že průměr protokolujících je na 65,5% průměru Prahy, průměr zapisovatelek je na 53% průměru Prahy.

Trestní řízení na zapisovatelích stojí

Jak upozorňuje místopředseda MS v Praze Michal Roubíček, protokolující úředníci jsou přitom úzkoprofilová kvalifikace: Musejí mít zkušenosti s protokolováním, absolvovat kurz zakončený poměrně náročnou zkouškou, při níž se testuje rychlost a přesnost psaní, znalost procesní úpravy i faktického průběhu jednání. Jen letos se právě pět protokolujících úřednic už rozhodlo z jeho úseku odejít a náhrada za ně není.

„Trestní řízení přitom na protokolujících úřednících stojí, trestní řád je u hlavního líčení a veřejného zasedání předpokládá. Obdobný trend, byť ne tak markantní, zaznamenávají i obvodní soudy v Praze, přitom fluktuace na této pozici vede k chybovosti a průtahům v řízení,“ vysvětluje místopředseda Roubíček.

Dosáhnout zaručené mzdy trvá dvanáct let

Jak dále místopředseda soudu upozorňuje, bez změny systému nastavení platů justiční administrativy, pouhými mimořádnými odměnami, se problém nevyřeší. Aby totiž mohl být někdo protokolujícím úředníkem, musí nejdříve projít praxí zapisovatele. A pokud soud může nabídnout nástupní plat zapisovatelky na úrovni minimální mzdy a polovinu průměru platu v Praze až po několika letech praxe na straně jedné, a poměrně odbornou práci s velkou odpovědností, stresové prostředí a díky dlouhým a náročným jednáním i nejistou pracovní dobu na straně druhé, a to vše bez vize nějakého zlepšení, je logické, že zájemci o tuto práci nejsou.

Standardním platovým postupem s délkou praxe by se na zaručenou mzdu zapisovatelka propracovala až po 12 letech. Tabulkový plat má přitom podle zákoníku práce odrážet adekvátní ohodnocení průměrného pracovního výkonu zaměstnance na dané pozici. Osobní příplatek je za mimořádný výkon a nemá jít o běžný instrument plošného navyšování odměňování. A totéž platí o mimořádných odměnách. V realitě justice se ovšem oba nástroje musí „zneužívat“ k sanaci neodpovídajícího „tabulkového“ ohodnocení, a to jen proto, aby tuto práci byl vůbec někdo ochotný dělat.

Zaměstnanci obvodního soudu píší ministrovi

Právě na toto upozorňují v dopise ministrovi spravedlnosti zaměstnanci Obvodního soudu pro Prahu 6 (OS), podle kterých je stávající systém odměňování odborného justičního aparátu naprosto demotivační. A žádají ministra Blažka, aby se zasadil o systémovou změnu jejich odměňování.

„Platy, které jsou stanoveny touto platovou tabulkou, jsou naprosto demotivační pro případný nástup mladých zaměstnanců, kdy se soudům nedaří vůbec zajistit mladé lidi za nabízených platových podmínek. Platy jsou však demotivační i pro stávající zaměstnance, kdy za opravdu zodpovědnou, psychicky náročnou a důležitou pracovní činnost nejsou ani průměrně ohodnocení (viz průměrný plat, resp. mzda v ČR očekávaná pro rok 2024 – 43 967 Kč). Zaměstnanci jsou tímto často frustrováni, je velmi prohlubována odlišnost zaměstnanců v justici od ostatních profesí zajišťujících rovněž základní funkci státu,“ píší v dopise.

Podle nich dohoda na mimořádných odměnách z minulého roku, které měly navýšit platové ohodnocení, v podstatě nic nevyřešila. Většina soudů totiž podle nich použila nové prostředky k tomu, že vyplatila odměny, na které by ke konci roku s ohledem na jiné výdaje už jinak nezbyly prostředky. „Přitom je nutné si uvědomit, že dříve vyplácené odměny pro mnohé z nás představovaly nikoli úsporu na dovolenou, ale například pokrytí pravidelných ročních výdajů, jakým může být i obyčejný roční kupón na hromadnou dopravu,“ popisuje se v dopise.

Soudci: Je to alarmující a neřeší se to desetiletí

„Své“ zaměstnance se rozhodli podpořit i zdejší soudci, kteří k dopisu připojili petici. Podle nich je odměňování zaměstnanců soudů nedůstojné.

„Plně podporujeme požadavky našich administrativních pracovnic a pracovníků, neboť jsou zcela opodstatněné. Jejich dlouhodobě nízké platové ohodnocení není adekvátně řešeno celá desetiletí, byť jsou opakovaně ujišťováni, že ke zlepšení dojde. Zároveň jsou na ně kladeny stále vyšší nároky, pokud se týká odbornosti, kvality i množství práce, o jejíž zásadní důležitosti pro efektivní chod celé justice není pochyb. Situace, kdy jejich mzdy ve většině případů zdaleka nedosahují ani průměrné celostátní mzdy, je alarmující a nedůstojná,“ uvádí se v petici soudců.

Už tak neutěšenou personální situaci komplikuje podle aktérů v justici i to, že po stávajících úřednících se požaduje čím dál více úkonů a systémy, které by jim měly práci usnadňovat, ji naopak často přidělávají. Jako příklad uvádějí nedávný problém se zápisy do rejstříku trestů, zmatený proces předávání vymáhání justičních pohledávek Celní správě či agenda spojená se zastavováním marných exekucí. To vše vede k ještě většfrustraci těch, kteří přes nízký plat stále ještě setrvávají.

Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

V Bruselu intenzivně zní hlas Karlovarského kraje

Karlovy Vary (17. 4. 2024) V Bruselu se v těchto dnech koná další Platforma uhelných regionů a souběžně také plenární zasedání Evropského Výboru regionů, jako vrcholného poradního orgánu Evropské komise a Evropské Rady. Za Karlovarský kraj se jednání účastní hejtman Petr Kulhánek a radní Patrik Pizinger.

„Platforma uhelných regionů je pro Karlovarský kraj důležitým místem pro setkávání nejen s ostatními strukturálně postiženými regiony v Evropě, ale zejména nám otevírá prostor pro dialog s evropskými institucemi. Právě zde tak přinášíme naše zkušenosti a zejména podněty. Tato setkání získávají na důležitosti právě v tomto období, kdy se začíná intenzivně jednat o další soustředěné podpoře uhelných regionů v rozpočtovém období EU 2028+“, uvedl radní Patrik Pizinger.

V minulém roce Karlovarský kraj inicioval vznik „Karlovarského prohlášení uhelných regionů“, které bylo vrcholem jednání tzv. Výročního politického dialogu uhelných regionů v Karlových Varech. Prohlášení následně podepsalo 22 signatářů z 11 zemí celé Evropy. Deklarace usiluje zejména o to, aby se i po roce 2027 nadále cíleně podporovaly uhelné regiony z rozpočtu Evropské unie. „Samotné podepsání dokumentu by bylo jen oficialitou, nicméně my se snažíme jeho obsah naplňovat. Za sebou máme již zdařilé projednání prohlášení v rámci Rady EU, kde mu byla v březnu 2024 vyjádřena podpora. Nyní jsme na schůzce s prezidentem Vasco A. Cordeirem a předsedou komise pro územní soudržnost Emilem Bocem získali podporu vrcholného vedení Evropského výboru regionů. Prezentace dokumentu je zařazena do červnového jednání zde v Bruselu,“ doplnil hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek.

Karlovarský kraj v současné době čeká na finální hodnocení strategických projektů ze strany   Ministerstva životního prostředí, které umožní jejich následnou realizaci. V rámci Operačního programu Spravedlivá transformace nabízí kraj také podporu podnikatelům z regionu prostřednictvím voucherů. S aktuálním stavem měli zástupci kraje možnost osobně seznámit eurokomisařku pro soudržnost a reformy Elisu Ferreiru.

„Jsme si plně vědomi toho, že je třeba nikoli jednostranných požadavků vůči EU a rozhodným orgánům, například ministerstvům v České republice, ale vzájemného dialogu. Jako aktuální lídr přípravy budoucí podpory jsme otevřeni principům participace a věříme, že najdeme společně cestu k Fondu spravedlivé transformace II. V popředí našeho zájmu je predikce reálného dopadu na konkrétní území našeho kraje, obyvatele, podnikatele a další subjekty v regionu,“ uzavírá Petr Kulhánek.