Západ za miliardy vytrénoval afghánské bojovníky. Teď je Rusko verbuje proti Ukrajincům. Rusko podle informací časopisu Foreign Policy verbuje přes sociální sítě afghánské bojovníky pro válku na Ukrajině. Jedná se s největší pravděpodobností o stejné muže ve zbrani, které během války v Afghánistánu v extrémně nákladném programu trénoval Západ v čele s Velkou Británií a USA.

Historie je plná paradoxů. A válka na Ukrajině jich rozehrála hned několik. O zvláště vypečeném dějinném rozmaru informoval americký web časopisu Foreign Policy. Podle něj totiž Rusko verbuje pomocí Vagnerovy skupiny žoldáky v Afghánistánu, kteří by se mohli v současném konfliktu postavit na stranu Moskvy.

Byl to přitom Západ, kdo celých dvacet let během války v Afghánistánu trénoval tamní vojáky a dobrovolníky, aby je připravil na boj proti radikálním frakcím. Výcvik, který vedly především Velká Británie a Spojené státy, byl především extrémně nákladný. A ať už byl jakkoli důsledný, nakonec přišel vlastně vniveč.

V minulém roce totiž válka v Afghánistánu skončila. Západní vojáci se za velmi chaotických a zmatečných okolností ze země stáhli. Na místě měly zůstat desetitisíce vládních vojáků, dostatečně připravených na boj s radikály. Jenže to skončilo totální blamáží.

Ještě před finálním ústupem západních vojsk si začalo Afghánistán podrobovat radikální hnutí Tálibán, které v srpnu minulého roku dobylo Kábul a dokonalo vcelku hladký převrat.

Bojovníci afghánské vlády se totiž prakticky vůbec nebránili a raději utekli z boje. Mnozí z nich se zřejmě dodnes skrývají, ať už ve státě, nebo v zahraničí, před hněvem Tálibánu, který by je jakožto spolupracovníky Západu zřejmě tvrdě potrestal. V minulosti dokonce vyšlo najevo, že Afghánistán dost možná zkresloval reálné počty vojáků, což by vysvětlovalo minimální odpor vůči postupu radikálů.

Rusko volá Afghánce do zbraně

Historická role afghánských bojovníků ale zjevně ještě nekončí. Rusko si totiž tyto zdeptané vojáky údajně vyhlédlo pro svou krutou válku. Taková posila v podobě vycvičených mužů by mohla na Ukrajině podstatně zamíchat kartami. Členové někdejšího Komanda Afghánské národní armády se svěřili pro Foreign Policy, že je Rusové kontaktovali.

 Web upozornil, že muži této lehké pěchoty mohou pociťovat frustraci z toho, že je Západ v Afghánistánu nechal. A jelikož se musejí skrývat před režimem Tálibánu, možná někteří z nich na nabídku Ruska kývnou.

„Jsou nezaměstnaní a zoufalí. Mnozí z nich stále čekají na přesídlení do Spojených států nebo Británie. To z nich dělá snadný cíl pro ruské verbíře,“ sdělil pro Foreing Policy tajný bezpečnostní zdroj z Afghánistánu. Podle něj by integrace Afghánců do ruské armády úplně změnila na Ukrajině poměry sil.

Verbování afghánských bojovníků neprobíhá údajně přímo přes Moskvu, tento proces totiž měli dostat na starost žoldáci takzvané Vagnerovy skupiny, paramilitantní organizace, která pod taktovkou Ruska bojuje na různých místech Ukrajiny (zejména na Donbasu).

Vagnerovci měli Afghánce kontaktovat přes sociální sítě, konkrétně přes platformy WhatsApp a Signal. Existují obavy, že na nabídku Ruska by mohlo kývnout až 10 tisíc trénovaných Afghánců.

X X X

Expert: Rusko se blíží k militarizaci celého státu

Rusko chce zvýšit a zrychlit výrobu vybavení pro své vojáky. Zvlášť v posledních týdnech se totiž objevují zprávy, že nově mobilizovaní muži dostávají nevyhovující náčiní. Rusista Jiří Just, který žije dlouhodobě v Moskvě, v pořadu 360° na CNN Prima NEWS uvedl, že se Rusko blíží k militarizaci celého státu.

V Rusku se množí stížnosti na stav tamní armády. Mnozí branci si podle všeho musí kupovat vlastní vybavení, protože v armádních zásobách ho není dostatek, případně zcela chybí. Bezpochyby to souvisí s ruskými ztrátami během invaze na Ukrajině, které budou značné.

„Je třeba zapojit všechny kapacity lehkého průmyslu, a to včetně malých podniků, do výroby vojenského materiálu. Musíme zajistit, aby našim vojákům nechybělo vybavení,“ prohlásil ruský premiér Michail Mišustin. Že se ruský režim postupně militarizuje, si všiml také Jiří Just.

„Problém je hlubší. Nejen ruské hospodářství, ale celá ruská společnost už se zapojuje do zásobování armády. Všechny administrativy jednotlivých regionů se snaží pomáhat brancům i armádě jako celku. Jde o finanční kompenzace i shánění neprůstřelných vest a helem, ponožek, spacáků nebo karimatek – tedy základních potřeb, které by měl opatřit stát,“ řekl ve vysílání CNN Prima NEWS.

„Vedení regionů plánují zrušit oslavy novoročních svátků, aby peníze zbyly pro armádu. Rusko se celkově blíží k militarizaci celého státu. Slýchali jsme, že je silné, jenže teď musí běžní lidé kupovat vojákům i ponožky,“ dodal Just.

X X X

 Putin uspořádal cvičení strategických jaderných sil, ty údajně splnily všechny úkoly

Ruský prezident Vladimir Putin sledoval středeční cvičení ruských strategických jaderných sil a vyslechl hlášení, které mu podal ministr obrany Sergej Šojgu. Oznámily to ruské tiskové agentury. Strategické síly splnily úkoly cvičení v plném rozsahu, všechny rakety zasáhly svůj cíl, dodala agentura TASS s odvoláním na Kreml.

 Rusko uspořádalo cvičení jaderných sil v době zvýšeného napětí, kdy po vojenských neúspěších ve válce proti Ukrajině začala Moskva obviňovat Kyjev, že chystá útok „špinavou jadernou bombou“, hrozící radioaktivním zamořením rozsáhlé oblasti za pomoci klasické trhaviny.

Putin se spojil s ministrem z kremelského situačního střediska. Prostřednictvím videohovoru vyslechl hlášení šéfa resortu obrany a také náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova.

Šojgu prohlásil, že cvičení bylo motivováno přípravou na případný nepřátelský jaderný útok proti Rusku.

„Soudruhu vrchní veliteli, v souladu s plánem výcviku ozbrojených sil se pod vaším velením koná cvičení, během kterého budou propracovány úkoly zasazení masivního jaderného útoku strategickým silami v reakci na nepřátelský jaderný útok,“ citovala Šojgua agentura TASS.

Ruské ministerstvo obrany ukázalo záběry odpálení mezikontinentální rakety Siněva z jaderné ponorky Tula a let strategického bombardéru Tu-95MS, který vypustil střely s plochou dráhou letu.

V rámci cvičení byla z kosmodromu Pleseck vypuštěna také mezikontinentální raketa Jars. Jejím cílem – a stejně jako rakety Siněva – byl polygon na Kamčatce na druhé straně Ruska.

Týdny a měsíce před válkou Rusko ujišťovalo, že se nechystá sousední zemi napadnout, než dal Putin 24. února rozkaz k útoku na Ukrajinu, který rozpoutal největší pozemní konflikt v Evropě od konce druhé světové války.

Konflikt dnes pokračuje 245. dnem. Rusko v bojích přišlo podle ukrajinských odhadů o téměř 70 000 zabitých vojáků, přinejmenším na tisíce se počítají i ukrajinské ztráty, vojáků i civilistů. Miliony Ukrajinců vyhnala válka z domovů./agentury/

X X X

   Evropa váhá s odmítáním čínských investic. Část zemí se chce poučit z ruské pasti

Záměr čínského rejdaře Cosco koupit v Hamburku část přístavního terminálu vyvolal v Německu četné spory, které se staly odrazem širší debaty o budoucí roli Pekingu v Evropě. Někteří politici a odborníci varují Berlín i zbytek EU před opakováním chyby s ruským plynem a rizikem, že se kontinent lapí do pasti dalšího nedemokratického režimu. Jiní však volají po realističtějším přístupu. Tvrdí, že se stoupající rolí Číny je spolupráce nevyhnutelná.

Německá vláda ve středu rozhodla, že čínské rejdařské společnosti Cosco umožní získat podíl v jednom z terminálů v hamburském přístavu, musí však být nižší než 25 procent. Firma tak nebude mít vliv na rozhodování provozovatele největšího německého nákladního přístavu. Kompromis je výsledkem poměrně ostré koaliční i širší debaty o tom, zda je moudré vytvářet novou závislost Německa na riskantním geopolitickém hráči. Proti byli nejen Zelení a Svobodní, ale také německá rozvědka i Evropská komise.

Německá vláda rozhodla, že čínské rejdařské společnosti Cosco umožní získat podíl v jednom z terminálů v hamburském přístavu.

 Německo a Francie se nechtějí odstřihnout

„Ilustruje to, že země je v přístupu k Číně rozdělená,“ hodnotí krok vlády v Berlíně Filip Šebok z Asociace pro mezinárodní otázky. „Po invazi na Ukrajinu se obecně čekalo, že postoj vůči Rusku se nějak přetvoří i do hodnocení vztahů s Čínou. V některých částech politického spektra k tomu došlo. Ale co se týče vládní SPD, konkrétně kancléře Olafa Scholze, přetrvává stará politika Angely Merkelové vůči Pekingu založená na podpoře ekonomických vztahů,“ vysvětlil.

  Scholzův postoj podle experta vychází z jeho zkušenosti dlouholetého starosty Hamburku, který jednoduše sleduje obchod výhodný pro region. Řešení sporu ukazuje, že jeho pozice je stále poměrně silná, když dokázal prodej uhájit.

Stejně jako nepanuje jednota v Německu, neexistuje ani jednotný unijní postup vůči Číně, upozorňuje Šebok. „Lídry evropské politiky vůči Číně jsou Německo a Francie. A ty stále nejsou přesvědčené o tom, že by se měla Čína vnímat jako hrozba a nadále podporují hospodářskou spolupráci,“ řekl s tím, že zejména v Německu hraje velkou roli lobby, kterou představuje automobilový a chemický průmysl i další odvětví.

Pobaltí je k Pekingu stále kritičtější

Naproti tomu země na východě Evropy, především v Pobaltí, jsou stále  kritičtější ke spolupráci s Čínou a vidí silnou paralelu s Ruskem. „Čím více čelí ruským hrozbám, tím slabší zájem mají o spolupráci s Čínou,“ řekl nejmenovaný diplomat webu Politico na adresu pobaltských zemí.

Do sporu se s Pekingem v poslední době dostala především Litva, která navázala úzké vztahy s Tchaj-wanem. Ovšem také Lotyšsko a Estonsko v létě odstoupily od rámcové spolupráce mezi asijským státem a zeměmi střední a východní Evropy původně známé jako formát 16+1.

Specifickým případem je Polsko. To sice po boku pobaltských spojenců ostře vystupuje proti Rusku, v otázce Číny však není tak radikální. Ještě krátce před ruskou invazí na Ukrajinu řešil polský prezident Andrzej Duda se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem, jak z Polska díky rostoucímu zájmu o nákladní železniční dopravu udělat bránu asijské země do Evropy. Kvůli očekávané roli Moskvy a Minsku je však záměr v současnosti nerealizovatelný. „Varšava nechce úplně zpřetrhat vztahy s Čínou,“ komentoval polský postoj Šebok s tím, že země je používá i jakou určitou páku na Spojené státy.

Naopak Česko by mohlo brzy následovat pobaltské země v odchodu ze zmíněného formátu. Zřejmě se tak stane až po skončení předsednictví v Radě EU a prezidentských volbách, podotýká Šebok. Česko patří mezi země, kde výsledky čínských investičních slibů zůstaly za očekáváním prezidenta Miloše Zemana, jenž hovořil až o nízkých stovkách miliard korun.

V roce 2020 přitom 94 procent přímých zahraničních investic pocházelo z evropských zemí a mezi asijskými investory dominovali ti z Jižní Koreje a Japonska. Z Číny podle statistik ČNB přiteklo 4,4 miliard korun, v předešlých letech kolem patnácti miliard.

Vymaňování se z ruské závislosti Číně prospívá

Shoda v otázce unijního přístupu k Pekingu ovšem nepanuje ani mezi odborníky. „Evropa zvýšila svou závislost na ruském plynu i po invazi na Krym v roce 2014. Ale společnosti opouštějící Rusko nyní spěchají investovat do Číny,“ varoval podle Deutsche Welle před opakováním předchozích chyb Ruslan Stefanov z bulharského think tanku Centrum pro studium demokracie.

„Čína nezmizí. Naopak bude stále důležitější,“ řekl na druhou stranu německému médiu Martin Jacques z Čínského institutu na univerzitě Fu-tan v Šanghaji. „Evropa potřebuje strategii, která se tím bude řídit, spíše než prudkou reakci na bezpečnostní faktory,“ dodal. Podle některých názorů bude totiž v globalizovaném světě velmi těžké až nemožné se spolupráci s Čínou vyhnout. A západní snaha odříznout se od Moskvy situaci ještě komplikuje.

Příkladem jsou aktuální evropské nákupy LNG v Číně ve snaze nahradit plyn z Ruska. Evropa se bude také velmi těžko zbavovat závislosti na Číně v případě některých surovin a vzácných kovů potřebných například pro výrobu elektromobilů. Platí to tím spíše, že plány na těžbu se na starém kontinentu nesetkávají s příliš velkým pochopením místních komunit.

Rovněž evropská snaha povzbudit v reakci na válku na Ukrajině produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů hraje do karet Číně. Evropská poptávka po solárních panelech a dalších komponentech fotovoltaických elektráren pomohla asijské velmoci dosáhnout v prvním pololetí letošního roku rekordního vývozu těchto výrobků. Vybudování kapacit na výrobu solárních panelů, baterií a elektrolyzérů pro uspokojení domácí poptávky v roce 2030 by přitom Evropu stálo 149 miliard dolarů, napsala agentura Bloomberg.

Investice spíše klesaly

Otázka budoucího přílivu čínských investic do EU zatím zůstává nejasná. V letech 2016 až 2020 přitom výrazně klesaly, což bylo částečné dáno snahou amerického exprezidenta Donalda Trumpa přimět spojence k opatrnému přístupu vůči Číně. Roli v tom hrály i dalšími faktory jako snaha Pekingu investovat masivně doma do technologického sektoru, a stát se tak globálním lídrem.

Loni podle společnosti EY nastal zvrat a přímé zahraniční investice Číny do EU a Británie vzrostly o 17 procent na 10,6 miliardy eur. To se však stále neblíží úrovni let před koronavirem.

Experti si ovšem stěžují na netransparentnost toku se státem spjatého čínského kapitálu a na obtížný sběr relevantních dat. Snaha utajit stopu Pekingu podle nich přitom roste a země si hledá cesty například přes menší firmy.

X X X

Češi oporou vagnerovců, máme batalion Švejk, zaznělo na Telegramu

Ruský oligarcha Jevgenij Prigožin, který před lety založil žoldnéřskou Vagnerovu skupinu, měl údajně prohlásit, že je mezi jeho bojovníky i řada Čechů. Odpověď na dotaz v tomto duchu se objevila na Telegramu. Ve zveřejněné citaci Prigožin také mluví o „batalionu Švejk“. Pravdivost tvrzení, které by nahrávalo ironii jemu vlastní, není možné nezávisle ověřit.

 „V České republice máme obrovské množství náborových center. Obecně chci poznamenat, že občané České republiky bojují v řadách Wagner PMC perfektně. A jsme velmi hrdí, že (ne)patří k těm Evropanům, kteří se zbraní v rukou pracují na ochraně zájmů Ruské federace,“ objevilo se na telegramovém účtu, na kterém správci zveřejňují dotazy médií i různých organizací adresované ruském oligarchovi spolu s jeho údajnými odpověďmi.

Jevgenij Prigožin založil Vagnerovu skupinu v roce 2014, přihlásil se k tomu však teprve nedávno. „Děkujeme také Britům, Francouzům, Polákům a Rumunům. Jsme vděční především těm, kteří žijí v bývalých republikách SSSR – Estoncům a Lotyšům. Ještě jednou chci zdůraznit, že Češi jsou opravdu páteří některých jednotek Wagner PMC. Takzvaný ‚český prapor pojmenovaný po Švejkovi‘ dnes funguje v bachmutském směru perfektně,“ dodává účet.

Pravost údajného Prigožinova tvrzení o přítomných Češích nelze nezávisle ověřit. Sám oligarcha obvykle svá prohlášení zveřejňuje přes tiskové oddělení své cateringové firmy. Členové vagnerovců však aktuálně skutečně bojují u ukrajinského Bachmutu, odkud je například podle listu The Washington Post vytlačila ukrajinská armáda.

Prigožin už také přiznal, že se postup jeho lidem příliš nedaří. Z elitní skupiny bojující po celém světě za ruské zájmy se v poslední době stal zdroj potravy pro děla na Ukrajině a „Putinův kuchař“, jak se Prigožinovi také přezdívá, už měsíce objíždí ruské kriminály a slibuje vězňům svobodu, pokud odejdou do války.

Mezi žoldáky se tak kromě zlodějů a vrahů dostal třeba i muž odsouzený za kanibalismus nebo vězni nakažení infekčními chorobami včetně AIDS či žloutenky. Celkem se na ruské invazi podle dřívějších vyjádření tajných služeb podílí asi osm tisíc vagnerovců, většinu z nich by přitom měli tvořit právě trestanci. Kolik je mezi členy skupiny cizinců, není jasné.

Na ruské straně barikády už se nicméně několik Čechů objevilo. Za proruské separatisty na Donbase ještě před nynější válkou bojoval například Pavel Botka alias Kavkaz, který za účast na teroristické skupině a za teroristický útok dostal v Praze dvacet let vězení. Dál však „osvobozuje zemi od fašistů“, jak sám řekl, a do Česka nemá v plánu se vracet.

Kvůli zapojení do bojů na Ukrajině byli ke dvaceti letům odsouzeni i Jiří Urbánek a Martin Kantor, o rok víc pak dostal Alexej Fadějev. V minulosti byl z terorismu obžalován také třeba bývalý český voják Erik Eštu, soudy ho však nakonec potrestaly za službu v cizích ozbrojených silách jen podmíněným trestem. Soudy pak stále běží i s dalšími Čechy, kteří se přidali k separatistům.

X X X

Drábová: Použití špinavé bomby nedává vojenský smysl. Kromě intenzivní paniky toho moc nezpůsobí

Americký Institut pro studium války uvedl, že Rusko chce s největší pravděpodobností zamaskovat své stažení z Chersonu tím, že odpálí přehradu Kachovské vodní elektrárny na jihu Ukrajiny. Rusové s tím již mají zkušenosti. Kachovskou přehradu vyhodili do povětří už v průběhu druhé světové války. Utopili při tom skoro 100 000 Ukrajinců, 15 000 svých vlastních vojáků a nějaké množství příslušníků Wehrmachtu,“ připomíná jaderná fyzička Dana Drábová.

 Rusové podle Drábové dobře vědí, co protržení přehrady udělá. „Nicméně to nedává žádný smysl. Jenže co v konání prezidenta Vladimira Putina smysl dává, musela by to být operace ze zoufalství,“ poukazuje jaderná fyzička.

„Odpálením Kachovky by se Rusové totiž připravili prakticky o jediný zdroj vody pro Krym. Tím pádem by to musela být opravdu operace ze zoufalství, která by pro danou oblast znamenala katastrofu.“

Voda z protržené přehrady by mohla zaplavit až 80 ukrajinských měst a ztráty na životech by byly obrovské, část lidí ale už byla z oblasti vysídlena.

„Na Záporožskou elektrárnu, která konáním okupantů strádá už od 4. března, by to přímý dopad mít nemělo. Má totiž svoji vlastní nádrž, do které se chladicí voda zase vrací. Její vyprázdnění by tedy trvalo extrémně dlouhou dobu, pokud by k němu vůbec došlo,“ uklidňuje jaderná inženýrka.

Ukrajinský provozovatel jaderných elektráren Energoatom v souvislosti se Záporožskou jadernou elektrárnou uvedl, že se tam Rusové chovají podezřele. Podle odhadů by mohli připravovat teroristický útok za použití jaderného materiálu.

„Elektrárna je pořád obsluhována ukrajinským personálem. Od začátku září tam jsou navíc permanentně přítomni inspektoři mezinárodní atomové agentury, kteří podávají nezávislé hodnocení, jak to tam vypadá. Největším rizikem v Záporožské elektrárně je tak v tuto chvíli to, jak to bude nadále psychicky zvládat ukrajinský personál. Zatím klobouk dolů. Ale s narůstajícím stresem možnost chyby narůstá.“

Operace pod falešnou vlajkou?

Rusko v neděli obvinilo Ukrajinu, že by v konfliktu mohla použít takzvanou špinavou bombu, která obsahuje radioaktivní materiál. „Ani toto Rusové nezkoušejí poprvé,“ upozorňuje Drábová.

„Už v Ženevě Ukrajinu obvinili, že ve svých laboratořích připravuje ve spolupráci se Spojenými státy biologické zbraně, které se chystá použít pro útok na přilehlé části Ruska. Nesmysl. Nikdy se to neprokázalo. Navíc takové laboratoře má na svém území každý stát, který se zabývá virologií, bakteriologií nebo výzkumem vakcín. A Ukrajina není žádná rozvojová země, ve vědě, výzkumu a inovacích má velký potenciál.“

Podle Drábové tedy nejde o nic jiného než o to, že Rusové zneužijí každé příležitosti vystoupit v Radě bezpečnosti OSN, aby obvinili Ukrajinu z něčeho, co chystá jako incident se zbraněmi hromadného ničení.

„Ale ani špinavá bomba nedává smysl. Kromě intenzivní paniky toho mnoho nezpůsobí. Radioaktivní materiál by kontaminoval možná tak jeden kilometr čtvereční, to nedává vojensky smysl. Pravděpodobné tedy je, že za ruským obviněním je příprava takzvané operace pod falešnou vlajkou, tedy ‚uděláme to my a hodíme to na Ukrajince‘. To by se stát mohlo,“ odhaduje jaderná fyzička.

Připomíná také karibskou krizi z roku 1962, kdy se také vyhrožovalo jadernými zbraněmi.

„Nemůžeme nikdy zaručit, že to dopadne dobře. Já jsem přesvědčená, že ano, protože udělat takovou věc znamená překročení bodu, z něhož není návratu. A také k odpálení jaderné zbraně nestačí jeden člověk, je tam řada stupňů a kroků, které musejí být splněny. A vždy je tam člověk, který když neudělá svůj krok, tak se nic nestane. A já věřím, že se ten člověk vždycky najde,“ uzavírá Dana Drábová./agentury/

X X X

MINISTERSTVO  ČR  SE  OMLUVILO  ZPRAVODAJCI  PÁLENÍKOVI

Ministerstvo se za nezákonné stíhání omluvilo exšéfovi vojenských zpravodajců Páleníkovi

 Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo za nezákonné stíhání bývalému šéfovi Vojenského zpravodajství a Správy státních hmotných rezerv Ondreji Páleníkovi. Omluva souvisí právě s angažmá Páleníka na správě státních rezerv. Páleník byl cca čtyři roky nezákonně stíhán za údajně nevýhodný dodatek ke smlouvě Správy státních hmotných rezerv s kontroverzní společností Viktoriagruppe na pronájem tanku státní firmy Mero v Nelahozevsi. Tímto dodatkem byl pronájem ukončen s vizí velkého státního nákupu ropy. Obžalováni byli bývalý šéf Vojenského zpravodajství a později správy rezerv Ondrej Páleník a jeho předchůdce a podřízený Tomáš Perutka.

„Vážený pane Ing. Ondreji Páleníku, MBA, genpor. v. v., dne 8. 2. 2017 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, kterým jste byl stíhán
ze spáchání podle § 329 odst. 1, písm.a) odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. V návaznosti na uvedené Ministerstvo spravedlnosti ČR konstatuje, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání
žadatele na základě usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV ze dne 8. 2. 2017 došlo k porušení Vašeho práva být trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Omlouváme se Vám za nezákonné trestní stíhání Vaší osoby, které trvalo ode dne 8. 2. 2017 do 1. 9. 2020. V uvedené době došlo k poškození Vaší cti a dobrého jména. Za tyto zásahy se Vám omlouváme,“ stojí v omluvě ministerstva.

V kauze byli obžalováni bývalý šéf Vojenského zpravodajství a později správy rezerv Ondrej Páleník a jeho předchůdce a podřízený Tomáš Perutka. K žádné trestné činnosti ale podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, ke kterému případ doputoval, nedošlo. Naopak oba manažeři jednali v zájmu státu. Ekonomický deník si mohl prostudovat rozhodnutí soudu.

U soudu prvního stupně byl na konci října 2019 Ondrej Páleník zproštěn obžaloby a Tomáš Perutka uznán vinným zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, s pětiletým podmíněným odkladem. Zároveň mu byla uložena povinnost nahradit poškozené České republice – Správě státních hmotných rezerv, majetkovou škodu ve výši 49 659 840 korun.

Rozsudek soudu napadl odvoláním Tomáš Perutka, jeho dcera Eva Perutková a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze Tomáš Minx.

Vrchní soud v Praze svým rozsudkem z 1. září 2020 napadený rozsudek zrušil, a Perutku zprostil obžaloby v celém rozsahu.

Podle trestního řádu pak soud poškozenou Českou republiku – Správu státních hmotných rezerv odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolací soud dále zamítl odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství podané v neprospěch obou obžalovaných.

Neúspěšné dovolání

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal dovolání Nejvyšší státní zástupce.

„V jednání obviněného Ing. Tomáše Perutky nelze spatřovat úmysl, a to ani nepřímý, ke způsobení škody státu. Je zřejmé, že obviněný Ing. Tomáš Perutka neukončil smluvní vztah z libovůle a s úmyslem ať již přímým či nepřímým, že jeho jednáním vznikne státu škoda, ale naopak z důvodu předpokládaného naskladnění ropy a probíhající revize nádrže, která s naskladněním ropy úzce souvisela. Vzhledem k chybějícímu úmyslu způsobit státu škodu nebo bezdůvodně zvýhodnit Viktoriagruppe, nelze obviněného Ing. Tomáše Perutku uznat vinným ani zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku ani zločinem zneužití pravomoci úřední osoby,“ lze se dočíst v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Podobně soud vyhodnotil dovolání nejvyššího žalobce v případě Ondreje Páleníka.

„Vzhledem k výše uvedenému nelze ani jednání obviněného Ing. Ondreje Páleníka, MBA, genpor. v. v., posuzovat jako tyto trestné činy, neboť i on měl, stejně jako jeho předchůdce Ing. Tomáš Perutka, povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Pokud podepsal Dodatek č. 14, kterým byla formálně ukončena povinnost Viktoriagruppe hradit náklady za uvolněnou skladovací kapacitu, pouze řádně ukončil vztah, který předtím nebyl Ing. Tomášem Perutkou ukončen zcela v souladu se smluvním ujednáním. Na tomto místě je možno sice přisvědčit nejvyššímu státnímu zástupci, že Dodatek č. 14 nebyl nadbytečný či pouhý deklaratorní právní úkon, byl nezbytný k řádnému ukončení povinnosti Viktoriagruppe hradit měsíční náklady za uvolněnou skladovací kapacitu. Pokud však jednání obviněného Ing. Tomáše Perutky nelze považovat za jednání zakládající jeho trestní odpovědnost za shora uvedené zločiny s ohledem na důvody, které jej k jeho jednání vedly, jak v zásadě správně vysvětlil ve svém rozsudku již odvolací soud, nelze ani v jednání obviněného Ing. Ondreje Páleníka, MBA, genpor. v. v., spatřovat porušení péče řádného hospodáře či způsobení škody státu,“ konstatoval senát Nejvyššího soudu.

Jednali v zájmu státu

Páleník i Perutka podle Nejvyššího soudu jednali podle svého nejlepšího vědomí, jednali v zájmu státu, usilovali o splnění svých povinností, které jim zákon ukládal v souvislosti s jejich postavením a funkcí ve Správě státních hmotných rezerv.

„V tomto směru lze opět odkázat i na závěry, které učinil ve svém rozsudku již odvolací soud. Ačkoli lze vyslovit jisté pochybnosti o racionalitě a hospodárnosti počínání obviněných, je nutno toto jejich jednání hodnotit i v časovém kontextu, v němž svá rozhodnutí činili. Nelze ani pomíjet všechny okolnosti, které při svém rozhodnutí museli brát v úvahu. Nelze pominout ani princip ´ultima ratio´ použití prostředků trestního práva. Jak ostatně konstatoval i Ústavní soud ´ne každé neracionální či nehospodárné jednání je nutně jednáním, které by mělo být postiženo trestněprávními nástroji, ne každé porušení povinnosti při správě majetku státu dosahuje takové intenzity společenské škodlivosti, aby bylo možno konstatovat, že došlo ke spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Při menší míře škodlivosti jednání lze ovšem uvažovat například o odpovědnosti a porušení povinnosti v rámci pracovněprávního vztahu,“ uvedl dále Nejvyšší soud.

Pokud by totiž dle soudu tato zásada neplatila, pak by mohla nastat i situace, kdy by každý vedoucí pracovník byl příslovečně „jednou nohou ve vězení“, což by reálně mohlo vést k alibismu, nerozhodnosti
a ke zlidovění rčení, podle kterého „kdo nic nedělá, ani nic nezkazí“.

„Od vedoucích pracovníků se přitom očekává pravý opak: invence, kreativita a schopnost nést za svoje rozhodnutí i odpovědnost, která však má být vedena v trestněprávní rovině teprve v krajním případě,“ konstatuje Nejvyšší soud.

Páleník s Perutkou museli podle usnesení soudu při svém rozhodování zohlednit nejenom krátkodobé hledisko možného příjmu státu od Viktoriagruppe s ohledem na znění jednoho z dodatků ke smlouvě, podle něhož měla Viktoriagruppe hradit správě rezerv skutečné náklady za uvolněnou skladovací kapacitu o velikosti 125 000 m3 na ropu v zásobníku společnosti MERO v Nelahozevsi, ale i skutečnost, že Viktoriagruppe může namítat neoprávněný majetkový prospěch státu za dobu, v níž by tuto uvolněnou skladovací kapacitu nemohla použít.

„Rovněž obvinění nemohli pominout skutečnost, že bylo jejich
povinností zajistit potřebnou skladovací kapacitu pro nákup ropy, pokud by vláda respektovala pokyn k navýšení skladovaných zásob ropy v rámci státních hmotných rezerv a vydala pokyn k nákupu této ropy. Přitom ani v době rozhodování obviněných nebylo zřejmé, jaký typ ropy by byl nakoupen. Obvinění tedy byli povinni v rámci zastávané funkce činit rozhodnutí nejen z hlediska krátkodobého zájmu či prospěchu státu, ale i z hlediska dlouhodobého, v němž strategickým zájmem státu bylo navýšení státních hmotných rezerv ropy. Pokud upřednostnili naposledy uvedený zájem státu, nelze v tomto jejich rozhodnutí
shledat bez důvodných pochybností naplnění objektivní stránky uvedených trestných činů s ohledem na obhajobu, kterou obvinění uplatnili,“ uzavřel Nejvyšší soud.

Chtěli dostát právu

Společnost Viktoriagruppe, která pro Správu státních hmotných rezerv skladovala od roku 2004 pohonné hmoty, měla ve smlouvě určeno platit také za jeden velkokapacitní tank společnosti Mero v Nelahozevsi. Firma v minulosti několikrát požádala o zrušení této smluvní povinnosti, protože pohonné hmoty neskladovala v České republice, ale v německém Kraillingu.

K dohodě mezi správou rezerv a Viktoriagruppe o ukončení plateb došlo až v květnu roku 2012. V průběhu tohoto roku si Viktoriagruppe vyměnila se Správou státních hmotných rezerv několik dopisů z nichž vyplynula společná dohoda o ukončení plateb pronájmu zásobníku.

O několik měsíců poté, na sklonku roku, převzal vedení správy generál Ondrej Páleník. Protože nebylo vypovězení platby za zásobník v Nelahozevsi definitivně papírově stvrzeno, Páleník v dubnu 2014 podepsal dodatek ke smlouvě s Viktoriagruppe.

Příběh skladování české nafty v Německu nakonec skončil fiaskem a právními třenicemi mezi oběma zeměmi. Společnost zkrachovala a stát složitě odvážel naftu z německých skladů zpět do České republiky. V České republice měla tato story ovšem i již výše zmíněnou trestně právní dohru.

Policie a žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Tomáš Minx Ondreje Páleníka a Tomáše Perutku totiž vinili z toho, že se vypovězením smlouvy, respektive sepsáním dodatku k ní, měli dopustit závažné trestné činnosti.

Připravili stát o čtvrt miliardy, tvrdil žalobce

Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Tomáš Minx škodu vyčíslil na čtvrt miliardy korun.

„České republice zastoupené Správou státních hmotných rezerv způsobil škodu tím, že neučinil kroky k tomu, aby společnost Viktoriagruppe uhradila náklady spojené s volnou skladovací kapacitou v centrálním tankovišti ropy Nelahozeves za měsíce červen 2012 až březen 2013 ve výši nejméně 49 536 000 korun, a jeho jednání podpisem Dodatku 14, kterým zrušil ustanovení článku VI odst. 8 Dodatku 11 stanovící povinnost společnosti Viktoriagruppe hradit náklady za uvolněnou skladovací kapacitu v centrálním tankovišti bylo způsobilé přivodit škodu za období od dubna 2013 do 18. února 2017 až do výše 232 819 200 korun,“ pohnal k soudu Páleníka Minx. Pro vysvětlení, k této cifře možné škody došel s ohledem na dobu trvání smlouvy s Viktoriagruppe.

Svědectví právničky hmotných rezerv

Jednou z nejdůležitějších postav popisovaného případu byla vedoucí legislativně právního oddělení Správy státních hmotných rezerv Alena Černá, která k problematickému vypovězení plateb za zásobník v Nelahozevsi sepisovala právní stanoviska.

„Svědkyně Alena Černá, právnička Správy státních hmotných rezerv, uvedla, že se smluvním vztahem SSRH a Viktoriagruppe se setkala v rámci auditu, který nařídil Ondrej Páleník. Vyhotovený audit převzal pan Perutka, pan Páleník pak zde již nepracoval. Pokud jde o Dodatek č. 14, k tomu jako právní útvar Správy státních hmotných rezerv měli výhrady, které zanesli do písemného stanoviska. Stanovisko vytvořil pan Jankovský a ona ho pak schvalovala. Mimo jiné upozornili na to, že retroaktivní působení smlouvy nelze takto řešit, pokud si obě strany nevypořádají své závazky a povinnosti. Byla toho názoru, že tímto způsobem není možné řešit ukončení pronájmu skladovací kapacity ropy v CTR Nelahozeves, tedy zrušení článku VI. odst. 8. Ten dotyčný, který měl dodatek uzavírat, se měl pozastavit nad tím, že není něco v pořádku,“ tvrdil v obžalobě žalobce Tomáš Minx.

K ukončení pronájmu bylo podle Minxe potřeba uzavřít písemný dodatek nebo písemnou smlouvu. Sama Alena Černá vznik nějaké škody neshledala. Formulaci ve vypracovaném stanovisku považovala za nedoporučující stanovisko a upozorňující na právní nedostatky.

„Kdyby s dodatkem souhlasila, tak by to přímo uvedla. Ve stanovisku je jasně napsáno, co považují za nutné k návrhu doplnit a upravit tak, aby bylo možné ho doporučit k podpisu. Právní odbor podpis dodatku nedoporučil. Audit smluv nařízený Ondrejem Páleníkem uvítala, Ondrej Páleník se rozhodl audit učinit vlastní silou,“ konstruoval překročení zákona Páleníkem a Perutkou žalobce Minx.

Ekonomický deník proto konfrontoval tvrzení žalobce s dokumenty správy rezerv, pod kterými je Alena Černá podepsána.

„K předloženému návrhu dodatku číslo 14 ke Smlouvě o ochraňování státních hmotných rezerv č. 2004 0884 se společností Viktoriagruppe tímto odbor legislativně právní uvádí, že předložený návrh dodatku je plně v souladu s platnými právními předpisy a odbor legislativně právní k němu nemá žádné připomínky,“ napsala 1. června 2012 právnička Černá.

Alena Černá se problematikou ukončení plateb za prázdný tank v Meru zaobírala také v březnu 2013, kdy se jej chystal po určité době neaktivity ze strany Viktoriagruppe podepsat tehdejší předseda správy rezerv Ondrej Páleník.

„Část C návrhu dodatku, v níž se navrhuje zrušení odstavce 8. článku VI. s odůvodněním, že se stal nadbytečným 1. 6. 2012, jde podle názoru odboru legislativně právního o určitou quasi retroaktivitu, která je obecně nepřípustná a proto tuto úpravu odbor legislativně právní nedoporučuje. V textu dodatku by postačilo uvést, že se ruší odstavec 8 článku VI. a deklarovat, že strany jsou ohledně ukončení pronájmu skladovací kapacity v CTR Nelahozeves finančně a majetkově vyrovnány,“ stojí v interním dokumentu správy rezerv z 20. března roku 2013. Šlo o vyžádanou interní právní analýzu k ukončení plateb ze strany Viktoriagruppe, kterou o pár dnů později šéf správy rezerv stvrdil svým podpisem. Shrnuto, podtrženo: dle právníků správy k žádné škodě nedošlo, a zrušení plateb za zásobník v Nelahozevsi bylo „plně v souladu s platnými právními předpisy“ a odbor legislativně právní k němu neměl „žádné připomínky“.

Kam s ropou?

Jak již Ekonomický deník vypíchl, vypovězení povinnosti společnosti Viktoriagruppe přitom mělo i jiný důležitý důvod – státní zájem. Bezpečnostní rada státu (BRS) totiž Správě státních hmotných rezerv uložila nakoupit ropu. A tento artikl měl být dle informací ze správy uskladněn právě v prázdném tanku v Nelahozevsi, za který do června 2012 Viktoriagrupe platila a správa rezerv peníze přeposílala společnosti Mero.

Dokládá to výslech dalšího právníka správy rezerv Jana Pilečka, z nějž žalobce Tomáš Minx v obžalobě také citoval.

„Z obsahu Dodatku 11 dále vyplývá, že Správa státních hmotných rezerv může ukončit tento pronájem skladovací kapacity společnosti Viktoriagruppe v případě, že bude předmětnou skladovací kapacitu potřebovat pro své potřeby. Ukončení pronájmu této kapacity bylo provedeno v návaznosti na plán pořízení ropy podle usnesení BRS, která měla být v dané skladovací kapacitě uskladněna. Společnost Viktoriagruppe byla o ukončení pronájmu skladovací kapacity vyrozuměna korespondenčně, a to dopisem ze dne 28.5.2012 zaslaným Tomášem Perutkou. Společnost Viktoriagruppe ukončení pronájmu ke dni 31.5.2012 akceptovala,“ řekl u výslechu právník Pileček.

Na tvorbě dopisu správy rezerv se podle svých slov Pileček sice nepodílel, ale seznámil se s ním seznámil v době, kdy správa rezerv řešila pořízení ropy na základě usnesení Bezpečnostní rady státu.

Žalobce Minx v obžalobě ale dovozoval, že pouze dvě varianty mohly společnost Viktoriagruppe její povinnosti hradit náklady za uvolněnou skladovací kapacitu zprostit.

„Zaprvé šlo o faktický úkon spočívající v tom, že Správa státních hmotných rezerv hmotu do kapacity naskladní, a zadruhé to, že správa umožní třetímu subjektu, aby volnou skladovací kapacitu užíval. Uvedené ustanovení smlouvy poskytuje jasný taxativní výčet případů, kdy společnosti Viktoriagruppe zmiňovaná povinnost zanikne. Jinou skutečností je změna dodatku jako takového,“ tvrdil v obžalobě Minx.

Audit, ale od koho?

Policie a žalobce Páleníka také vinili, že údajně neposlechl Bezpečnostní radu státu, která mu uložila vypracovat externí nezávislé audity smluv Správy státních hmotných rezerv s Viktoriagruppe.

„Takto jednal, ačkoliv si byl vědom toho, že Bezpečnostní rada státu vydala dne 20. října 2011 usnesení, ve kterém uložila předsedovi Správy státních hmotných rezerv povinnost realizovat provedení nezávislého externího auditu smluv mezi správou a Viktoriagruppe, který měl za cíl vyhodnotit aktuální stav způsobu ochraňování ropy a ropných produktů, tuto povinnost však vědomě ignoroval, provedení nezávislého auditu nezajistil, čímž se připravil o informace o rizicích obchodní spolupráce mezi Správou státních hmotných rezerv a společností Viktoriagruppe, dále o varianty řešení těchto rizik s možnostmi jejich eliminace a v neposlední řadě též doporučení dalšího postupu s vyčíslením dopadů jednotlivých ekonomických, právních a odborných variant obchodní spolupráce mezi Správou státních hmotných rezerv a společností Viktoriagruppe,“ konstatoval dále žalobce.

Podle Minxe Páleník podepsal vypovězení plateb Vikroriagruppe, aniž by vyčkal na závěry jím zadaného interního auditu ze dne 17. ledna 2013 vybraných platných smluv správy rezerv, který se zabýval právními a ekonomickými riziky smluvních vztahů mezi správou a privátním ochraňovatelem.

Páleník od začátku tvrdil, že šlo o manipulaci s fakty.

„Usnesení o zahájení trestního stíhání nepostřehlo či zamlčelo, že podle usnesení vlády ze dne 7. 3. 2012 musely být veškeré konzultační, poradenské a právní služby požadované ústředním orgánem státní správy s cenou dodávky nad 1 milion korun předem projednány, respektive předkládány pro informaci členům vlády. Předložení nemohl učinit předseda správy sám, ale pouze cestou ministerstva průmyslu a obchodu, o což bylo opakovaně žádáno, ale bez výsledku. Žádal o to můj předchůdce, po ustanovení do funkce i já,“ tvrdí Páleník.

Válečný veterán Ondrej Páleník celou dobu tvrdil, že je nevinný. „Pokud pronájem skončil, nebylo proč za něj dál platit,“ říká. Foto: 601skss.cz

Páleník přiznával, že on sám rozhodl o provedení auditu vlastními silami.

„Ale to nikoli z jakýchkoliv špatných úmyslů, ale protože zpracovatelem vnitřního auditu byl odbor legislativní a právní Správy státních hmotných rezerv. Tedy tentýž útvar, který předem připomínkoval návrh Dodatku č. 14 a neuplatnil jakékoliv výhrady k připravenému textu v tom, že pronájem výše již několikrát zmíněné uvolněné nádrže byl ukončen před mnoha měsíci a peníze, o něž v této trestní věci jde, byly placeny právě za tento pronájem. Výstup z toho stanoviska byl i pro mne jako neprávníka zcela srozumitelný, a sice že pokud byl pronájem, bylo za něj placeno, pokud skončil, nebylo proč dál platit,“ uzavřel Páleník neúspěšný návrh na zastavení trestního stíhání.

Nakonec mu dal zcela za pravdu až Nejvyšší soud. Informace o tom, zda bude své trestní stíhání a ostrakizaci žádat náhradu po státu zatím známy nejsou. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

BABIŠ:  ANO  MUSÍ  MÍT  KANDIDÁTA  NA  PREZIDENTA

Jako nejsilnější uskupení musíme mít kandidáta na prezidenta, říká Babiš

Měli jsme tři prezidenty v historii naší země a byli to nominanti nejsilnějších uskupení, argumentuje bývalý premiér Andrej Babiš, proč ANO vyšle kandidáta do boje o Hrad. „Pan Havel, Občanské fórum samozřejmě, a další dva, jeden byl předseda ODS, druhý předseda ČSSD, takže to není nic neobvyklého, že politické strany nominují kandidáta,“ řekl Babiš ve svém Čau lidi.

Současný prezident a bývalý šéf ČSSD Miloš Zeman byl ovšem zvolen v přímé volbě v roce 2013, když sociální demokracie měla vlastního kandidáta Jiřího Dienstbiera. Deset let před tím, když ještě hlavu státu volil parlament, část ČSSD svého bývalého předsedu Miloše Zemana v tajné volbě potopila a úspěchu dosáhl až po letech, své bývalé straně navzdory.

„Jako nejsilnější politické uskupení musíme mít kandidáta. Tak jsme se rozhodli v hnutí. Pětikoalice to nechala, mají tři kandidáty,“ prohlásil Babiš v Čau lidi.

Koalice SPOLU označila za vhodné kandidáty na Hrad generála Petra Pavla, bývalou rektorku Mendelovy univerzity v Brně Danuši Nerudovou a senátora Pavla Fischera. Nechala na voličích, koho z nich si vyberou.

„Představte si, že máme už 19 kandidátů a pokud do pondělí se nikdo nepřihlásí, tak ten náš bude dvacátý. A je to taková sranda, že v parlamentních volbách jsme měli dvacítku. Nevím, jestli je to nějaké znamení, uvidíme,“ řekl Babiš.

Představení svého kandidáta na Hrad odložilo ANO na pondělí 31. října kvůli tomu, že má Babiš covid a je v izolaci. „Bude tisková konference, na které oznámíme kandidáta,“ řekl Babiš. Už tím něco ANO naznačuje, pokud se oznámení kandidáta neobejde bez Babišovy přítomnosti.

„Jsem v izolaci do středy, musím potom ještě absolvovat vyšetření srdce,“ řekl šéf ANO.

„Dostal jsem ten paxlovid, který jsem v minulosti kritizoval, že jsme ho tady neměli. K tomu ještě užívám různé vitamíny, céčko a káčko a déčko, zinek tady mám a potom jestli znáte Maharishi Ayurveda,“ prozradil Babiš, že nesází jen na tradiční lékařské postupy, ale i na alternativní indickou medicínu.

Ač se léčí s covidem, své Čau lidi nevynechal. „Nechtěl jsem to vynechat. Dělám to od dubna 2017, pět a půl roku,“ řekl šéf ANO.

X X X

ŠICHTAŘOVÁ:  FIALA  ŠETŘIT,  PROPUSTIT  ÚŘEDNÍKY

Vláda by měla spíš šetřit, než vybírat. Ať místo windfall tax propustí úředníky, říká ekonomka

Sněmovna bude příští pátek schvalovat návrh na zavedení nové daně, takzvané windfall tax. Ta by údajně měla do státního rozpočtu přinést 85 miliard korun. Podle ekonomky Markéty Šichtařové bude ale výnos nižší, než vláda odhaduje. „Celý problém není v tom, kolik peněz dostaneme do rozpočtu, ale kolik z něj vydáváme,“ řekla v pořadu K věci na CNN Prima NEWS.

Daň z neočekávaných zisků, takzvaná windfall tax, se má vztahovat na některé energetické, petrolejářské či těžební firmy a banky. Podle odhadů vlády přinese do rozpočtu 85 miliard korun. S tím ale nesouhlasí ekonomka Markéta Šichtařová. „Zdaleka není jisté, kolik daň vynese. Je odhadována na základě toho, jak si jednotlivé společnosti, které daň budou platit, vedou letos. Není ale jasné, jak si povedou příští rok,“ řekla Šichtařová v pořadu K věci na CNN Prima NEWS.

 Se zavedením nové daně prý nesouhlasí. „Když nesouhlasím s její existencí, nemohu souhlasit ani se zacílením. Nikdo není schopen říct, co je to nadměrný zisk. Do výběru mohly spadat i jiné firmy, nebo tam některé být nemusely,“ podotkla ekonomka.

Problém podle ní nespočívá v tom, kolik peněz vláda dostane do rozpočtu, ale kolik z něj vydává. „Vláda nepotřebuje získat peníze, ale potřebuje je ušetřit. Dá se to udělat třeba propuštěním části státních zaměstnanců. Mohli bychom ušetřit řádově desítky miliard,“ myslí si Šichtařová.

Návrh Pirátů, že by se daň vybírala retrospektivně, tedy i za letošní rok, ekonomka označila za nelegitimní. „Bylo by to protiústavní. Právo nepočítá s tím, že by se pravidla měnila zpětně. Je to nemorální, kazí to podnikatelské prostředí a důvěru do budoucna. Kdyby Sněmovna požadavek Pirátů schválila, tak doufám, že by to Ústavní soud shodil ze stolu,“ sdělila Šichtařová. Piráti se ale nakonec rozhodli, že pozměňovací návrh podávat nebudou, a daň by se tak měla vybírat až od příštího roku. Sněmovna by ji měla schvalovat příští pátek.

X X X

EXPERTI:  OBROVSKÝ  SCHODEK,  FIALA  NEMÁ  SANAHU  ŠETŘIT,  POŠKOZUJE   LIDI  I  FIRMY

Ekonomové k plánovanému rozpočtu: Obrovský schodek, žádná snaha o šetření a pár neznámých

Poslanecká sněmovna ve středu schválila v prvním čtení návrh státního rozpočtu se schodkem 295 miliard. Podle ekonomů Štěpána Křečka, poradce premiéra Petra Fialy, rozhodně nejde o ideální rozpočet, v současné situaci je ale složité vymýšlet něco lepšího. Mluvil o tom v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS.

„Je to obrovský schodek, rozhodně mi nedělá radost,“ řekl Křeček. „Odráží ale ekonomickou situaci, ve které se nacházíme. Čelíme kombinaci energetické krize, války na Ukrajině, inflaci a s ní spojeného růstu sociálních výdajů,“ snažil se hájit výši schodku poradce předsedy vlády.

Podle Vladimíra Pikory ale číslovka 295 rozhodně nemusí být konečná. „Je tam několik velkých neznámých. Jednou z nich je, kolik nakonec bude cena plynu a kolik na něj bude potřeba doplácet,“ upozornil s odkazem na zastropování ceny energií. Dnes se podle něj sice ceny zdají relativně nízké, v zimním období mohou ale výrazně vzrůst a ruku v ruce s nimi i plánovaný deficit státních financí.

 Válečná daň nepomůže

Nutné výdaje by se podle Pikory daly nahradit seškrtáním jiných, méně potřebných položek. „Mrzí mě, že v návrhu nevidím žádnou snahu o šetření. Když se dočtu, že počet státních zaměstnanců vzroste o deset tisíc, nedává mi to žádný smysl,“ vysvětluje ekonom, který je zároveň velkým kritikem takzvané windfall tax.

„Obávám se, že válečnou daní vybere stát daleko méně, než si myslí. Ta podniková sféra bude čarovat s tím, aby ty zisky nebyly takové. Buď více investují, nebo se raději podělí s klienty,“ nabízí varianty firemního chování Pikora. „Z mého pohledu je windfall tax velmi špatnou daní.“

Štěpán Křeček viní z rozpočtových vad i současnou sněmovní opozici. „To, co předkládají, je iracionální, neproveditelné. Dříve jsme tu měli opozici a vládu a mohli jsme se bavit, které návrhy jsou lepší, ale v podstatě oba dva ty návrhy dávaly smysl,“ vrací k dřívějším časům ekonom. „Jejich (současné) návrhy nejdou v praxi provést, protože to by naši zemi úplně zruinovalo.“

Současná vládní koalice má mezi veřejností pověst spíše pravicové vlády, s tím ale Pikora rozhodně nesouhlasí. Pravice podle něj schází nejen ve vládních lavicích, ale v celé Poslanecké sněmovně.

„Schází tu pravicová strana, proto nikdo nebojuje za výraznější snižování výdajů, a zdá se, že ani voliči o pravicovou politiku nestojí. Nebo alespoň já tu poptávku nevidím. Naopak, já neustále slyším o tom, kde by stát měl zasáhnout, kde by měl podporovat,“ uzavírá Pikora.

X X X

DRUŽSTVO  SVATOPLUK  MUSÍ  ZAPLATIT  18  MILIONŮ

MINISTRYNĚ  SPRAVEDLNOSTI  BENEŠOVÁ  A  BABIŠ  POTÍŽE  NEVYŘEŠLI,  JAK  SLIBOVALI,  TO  JE  DEMOKRACIE?

Družstvo Svatopluk musí zaplatit 18 milionů za užívání domů, potvrdil soud

Bytové družstvo Svatopluk musí zaplatit konkurznímu správci H-Systemu Josefu Monsportovi 18,2 milionu korun s úroky za nájemné bytových domů v Horoměřicích u Prahy v letech 2016 až 2018. Rozsudek Okresního soudu pro Prahu-západ ve středu pravomocně potvrdil středočeský krajský soud.

Bývalí klienti H-Systemu si byty v Horoměřicích dostavěli svépomocí. (24. července 2018)

Družstvo proti rozsudku podá dovolání k Nejvyššímu soudu, řekl novinářům předseda družstva Martin Junek.

„Tato věc je opravdu smutná v tom, že tady proti sobě stojí různé subjekty, které byly podvedeny H-Systemem, ať už se jedná o družstevníky z družstva Svatopluk nebo z těch, co se přihlásili do konkurzního řízení, ale i těch, co se do konkurzního řízení nepřihlásili,“ řekl soudce Vladimír Soukup.

„Preferovat jednu skupinu proti druhé je nešťastné, ale situace nastala taková, jaká je, a proto je třeba se k ní postavit,“ dodal soudce.

Monsport družstvo žaloval o zaplacení celkem 22 milionů korun za nájemné za byty a pozemky. Soudy už mu pravomocně přiznaly milion korun za pozemky pod řadovými domy. Za nájemné osmi domů, v nichž je zhruba 60 bytů, kterých se dnešní jednání soudu týkalo, požadoval Monsport asi 21 milionů korun. Podle Junka Monsport družstvo žaluje i o dalších 20 milionů korun za období od roku 2019.

Společnost H-System uzavřela po založení v roce 1993 se stovkami zájemců smlouvy o výstavbě a převodu bytů a domků v okolí Prahy. Na podzim 1997 zkrachovala, dokončila jen 34 rodinných domů. Tisícovka lidí přišla po pádu H-Systemu o miliardu korun. Majoritního akcionáře Petra Smetku soudy za vytunelování firmy potrestaly 12 lety vězení.

Situace členů Svatopluku je specifická tím, že si byty na vlastní náklady dostavěli, ovšem bez souhlasu konkurzního soudu. Podle Junka ale lidé měli souhlas bývalého konkurzního správce. Souhlas konkurzního soudu nebyl podle něj v té době zapotřebí.

X X X

FOTOVOLTAIKA:  NAVRSTVIT  NA  SEBE  NĚKOLIK   MATERIÁLŮ

Nejlepší pro fotovoltaiku? Cestou vpřed je navrstvení několika materiálů na sebe, popisuje vynálezce

Náhoda za náhodou, tak podle vynálezce solárního panelu technologie vznikla. Martin Green, australský profesor z Univerzity Jižního Walesu, za svůj vynález získal Millenium Technology Prize, někdy přezdívanou jako „technická Nobelovka“. K výzkumu se kdysi dostal náhodou, téměř všechny dnes prodávané panely jsou ale založené na jeho technologiích. V exkluzivním rozhovoru pro Radiožurnál hleděl i do budoucnosti solárních panelů.

 X Jak solární panely vlastně vznikly?

Technologie solárních panelů zcela původně vznikla ve Spojených státech, a pak se rozšířila do celého světa. My jsme překonali světový rekord v roce 1983 a tím se stali lídrem, pokud jde o vylepšování solárních panelů.

Začalo to ve Spojených státech v roce 1974, kdy byla Arabsko-izraelská válka, která způsobila ropnou krizi, a prezident Richard Nixon spustil program, který měl Spojené státy zbavit závislosti na zahraniční ropě. A solární energie byla jednou z těch, kterou si vybrali.

Program začal v roce 1975, ten byl důležitý a zejména prezident Jimmy Carter do něj vložil hodně energie. Spousta technologií, která vznikla v té době, je používána v dnešních panelech a tehdejší nápady se stále vrací a inspirují nás dál.

X A proč se staly tak dostupnými?

Během sedmdesátých a osmdesátých let jsme měli spoustu studentů z Číny. Na univerzitě v Austrálii jsem měl nejméně pět studentů, kteří se narodili v Číně a po masakru na Náměstí nebeského klidu se stali australskými občany. Jeden z nich, Š’Čeng-žung, začal na konci devadesátých let s výrobou v Číně.

Zájem o střešní solární elektrárny v Česku roste. Investice se podle odborníků vrátí do osmi let

Ve Spojených státech byl tehdy velký zájem o čínské akcie, každý cítil peníze, protože to byl obrovský nedotčený trh, tedy dobrý prostor pro investice. Dařilo se mu dobře, prodával panely především do Německa, pak si ho všimli americké banky. Nejprve vyplatily jeho čínské investory, dali jim osmnáctinásobek toho, co do firmy vložili. A pak firma zamířila na newyorskou burzu. To byl Suntech, to je v historii fotovoltaiky důležitá firma, protože to byl obří úspěch. Vybral tehdy 400 milionů dolarů, prodal tak jen malou část firmy a stal se prvním solárním miliardářem.

To spustilo úplnou lavinu amerických investic, které chtěli ten úspěch zopakovat s dalšími firmami. A to bylo celkem deset firem, mezi lety 2005 a 2010. Do těch firem zamířilo sedm miliard dolarů. A to je důvod, proč máme dnes tak levné solární panely.

X A jak efektivní dnes panely jsou?

S mým týmem jsme se dostali na 25 %, v laboratoři, ale průmysl je dneska někde na 23,5 procentech. Takže ještě mají něco k dohánění. A pak je tu naděje, že půjde navrstvit více vrstev z různých materiálů na sebe, což by vedlo k výraznému zvýšení efektivity. Zvýšíte jí o čtyřicet procent, pokud dáte navíc jednu vrstvu, padesát procent když na sebe dáte dvě vrstvy.

Životnost i 40 let

X U solárních panelů je často kritizovaná životnost. Je to skutečně problém?
Většina výrobců dnes poskytuje záruku po 25 let, někteří 40 let. Takovou životnost má snad garantovanou jen kovový hrnec. To je docela slušná životnost, ale je pravda, že některá podnebí, třeba v Indii, jsou pro panely horší než jiná – vysoká teplota a vysoká vlhkost.

Česko zaspalo v podpoře efektivních zdrojů, solární panely by lidem pomohly, míní sociolog Prokop

 X Co se vlastně na panelu rozbije?

Je to jeho obal, který se začne rozpadat. Samotné buňky panelu jsou velmi tenké, asi jako vizitka a jsou dost křehké. Proto se dávají pod vrstvy skla a plastu a vše je společně slepené. Samotné solární buňky ale mají kovové vodiče, které odvádějí elektřinu pryč, takže pokud se k nim dostane vodní pára, tak zkorodují. A před tím má ten obal chránit, nebo aspoň minimalizovat škody, pokud se vlhkost dostane dovnitř.

X Dá se za takových podmínek panel nějak recyklovat?

To je stále důležitější téma. Panely většinou mají hliníkový rám, ten se dá jednoduše strhnout a recyklovat. Pak zbývá především sklo. Skla je všude dost, takže to není úplně žádaná komodita.

Průmysl se teď soustředí na to, jak je udělat recyklovatelnějšími, předtím se přitom soustředil na jejich odolnost. To je v přímém protikladu s tím, když chcete něco recyklovat. Ten objem odpadu ale není až tak velký. Kdybyste měl panely, které zásobí elektřinou celou planetu, tak budete mít asi 40 % nyní produkovaného odpadu. To je samozřejmě lepší nemít, ale není to číslo, které by se nějak vymykalo stavu, se kterým se nyní potýkáme.

Navrstvení materiálů

X Vy jste autorem technologie PERC, která je dnes zdaleka nejčastější. Přes 90 % panelů, které se dnes prodávají, jsou právě tohoto typu. Co jiné technologie, nahradí je?

Existují tři různé technologie, které se dostaly v efektivitě přes 25 %. Jedna z nich vychází z jiné technologie, kterou jsme také vymysleli, jmenuje se TOPCon. Na trhu mají malý podíl, ale do této oblasti míří spousta investic.

Úřady zamítly fotovoltaické panely na domě poblíž Zelené hory ve Žďáře. Rušily by výhled na památku

A pak jsou tu ještě další technologie, kterým se docela daří. Jedna z nich překonala minulý týden dosavadní rekordy, v laboratoři dosáhla efektivity 26,8 %.

Tyto technologie jsou ve výrobě mnohem dražší než PERC, ale očekává se, že když se bude efektivita zvyšovat, tak i přes vyšší spotřebu PERC nahradí. U každé z nich bychom ale našli nějaký prvek, který pochází z našeho původního výzkumu. Jsme zkrátka v oboru tak dlouho, že jsme zejména v osmdesátých a devadesátých letech vyzkoušeli úplně všechno.

X A ta varianta s více vrstvami, je reálná?

Cestou vpřed je navrstvení několika materiálů na sebe, to je ta nejlepší cesta pro fotovoltaiku. Takže teď musíme hledat takové materiály, které mají podobné vlastnosti jako křemík: Dostupné, netoxické, stabilní a produkující dostatek elektřiny. Našli jsme materiál, který splňuje tři z těchto podmínek, ale žádnou, která splňuje všechny, to je práce, která je stále před námi.

X A jak se dnes cítíte, když někde vidíte solární elektrárnu?

Je to příjemný pocit. Ale nikdy jsme nečekali, že se něco takové stane a že se to stane tak rychle. Svět na ně rychle přešel. Když moji studenti začali zakládat v Číně firmy, netušil jsem, že to bude mít takový dopad. Ale to byla asi ta nejdůležitější věc, která vedla k dnešním levným panelům.

X X X

Klíč k ekonomické transformaci ČR je ve strategické specializaci země

 Účastníci kulatého stolu: Partner pro oblast automotive v regionu střední a jihovýchodní Evropy u mezinárodní poradenské společnosti EY Petr Knap, zástupce šéfporadce úřadu ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové Patrik Budský, ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum IT Jaromír Hanzal, vydavatel České justice a Ekonomického deníku Ivo Hartmann, ředitelka odboru sektorové expertízy a průmyslové politiky ministerstva průmyslu a obchodu Lucie Krčmářová a obchodní ředitel firmy Meopta – optika, s.r.o. Pavel Šťastný.

Do výroby čipů půjde v příštích deseti letech 42 miliard euro, plánuje EU. Co udělat, aby ČR nezůstala stranou a peníze se neúčelně nerozplynuly ve stovkách podniků? Soustředit dotace do hi-tech byznysu a nezaplevelovat jimi celou ekonomiku. Masivně investovat do strategických oblastí, jak svoji ekonomiku vystavěla Korea a jak se z evropských peněz transformovalo Irsko, zaznělo v debatě Kulatého stolu Ekonomického deníku a České justice k evropskému nařízení o čipech Chips Act.

O první části diskuse Kulatého stolu Ekonomického deníku a České justice ke třem pilířům návrhu evropského nařízení o čipech jsme již dříve informovali.

Pro případ krize a výpadku dodávek v čipech a produktech pro jejich výrobu počítá tzv. třetí pilíř evropského nařízení o s krizovým řízením. Rovněž zavádí koordinační národní centrum pro monitoring a odpovědnost vůči výboru Evropské Unie. V jakém stavu se nachází vyjednávání ohledně krizového řízení? Kdo by mohl působit v roli národního koordinačního centra?

Podle zástupce šéfporadce úřadu ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové Patrika Budského je právě třetí pilíř nařízení obsahem posledních draftingových jednání, ale diskuse mezi členskými státy ještě neproběhla. „Je tam otázka, jak monitoring vůbec bude vypadat. Nebudeme předbíhat, je to otevřené a je to jeden ze sporných bodů, který se musí dořešit, aby mohl vzniknout obecný přístup,“ uvedl k tomu.

To potvrdila ředitelka odboru sektorové expertízy a průmyslové politiky ministerstva průmyslu a obchodu Lucie Krčmářová. Podle jejích slov by měla vzniknou Rada (European Semiconductors Board s poradní rolí – pozn. autorky) a pamatuje se na to, že „by v ní měl být nějaký vstup průmyslového know-how“. „Je to diskuse posledních dní a nelze předjímat, jak dopadne,“ řekla k tomu Lucie Krčmářová.

„Trh má velký zájem být součástí European Semiconductors Board. Jak jsem viděl v materiálech, připomínky přicházejí ve smyslu zahrnout trh více do rozhodovacího mechanismu,“ podotkl k novému orgánu předseda Asociace pro aplikovaný výzkum IT Jaromír Hanzal.

Krize a společné nákupy. Není to tak jednoduché.

Základem krizového řízení však mají být podle Patrika Budského společné nákupy. Což není úplně jednoduchá věc. Jak Patrik Budský upozornil, existují různé typy továren na výroby čipů: Prvním typem je Intel, který je výrobcem, který vyrábí všechno sám.  „A pak máme na Taiwanu TSMC, což je výrobce na zakázku. To znamená, že firma udělá návrh a u TSMC si objedná kapacitu výroby a TSMC čipy fyzicky vyrobí. Takže když budeme mít zakázkového výrobce, tak si u něho můžeme společně objednat nákupy. Problém je, že tyto továrny jsou stavěné jen na určité nanometry. Jedna věc je, co potřebujeme a druhá jsou možnosti továrny. O to jsou společné nákupy komplikovanější,“ uvedl Patrik Budský.

„Je dilema, zda vyrobit všechno sám nebo objednat část u nich, protože všechno má limitované zdroje. V rámci tohoto světa je to vlastně jedno. Čím více čipů se vyrábí, tím vyšší je potřeba výrobních linek. A pokud je potřeba výrobní linka, je k tomu potřeba naše technologie,“ reagoval obchodní ředitel firmy Meopta – optika Pavel Šťastný.

Jenže výroba čipů je charakterizována komplexností, technologickou složitostí a dlouhým cyklem od návrhu do finálního produktu, jak upozornil partner pro oblast automotive v regionu střední a jihovýchodní Evropy u mezinárodní poradenské společnosti EY Petr Knap. „Opravdu ta komplexita tady je a co se týče automotive, jde o dlouhý cyklus. Fabriku stavíme rok a půl, design, náběh výrobního cyklu, to jsou řádově měsíce a více. Takže když se nám to sečte, tak mezitím už je další krize,“ řek k tomu Petr Knap.

S tím se ztotožnil Pavel Šťastný: „Jen pro představu, vyrobit mašinu, která je srdcem linky trvá tři roky. Od rozhodnutí, že takovou mašinu vyrobíme je to pět let. Rok trvá rozjezd výroby. Je to velmi komplikované a pro mnoho odvětví nepředstavitelné,“ potvrdil Pavel Šťastný.

Poptávka roste. Pokud nedáme peníze my, dá je někdo jiný

Podle slov Petra Knapa není z návrhu nařízení o čipech zjevné, zda má ambici učinit rozhodnutí, jak rozlišit, kam peníze potečou. „Nemluvě o laboratořích, což je výroba, která hraničí s kvantovou fyzikou respektive je to kvantová fyzika,“ podotkl Petr Knap.

Partner pro oblast automotive v regionu střední a jihovýchodní Evropy u mezinárodní poradenské společnosti EY Petr Knap

„My bychom měli mít dobrou představu o tom, co jsou ty univerzální kapacity, které pokryjí nějakou rozumnou část strategicky důležitého odvětví, kam bude také patřit například obrana. Najednou bude obrovská poptávka ve zbrojním průmyslu, kam jdou dneska dvě procenta HDP. Například Poláci ale dávají více. Poptávka ve zbrojním průmyslu i ostatních odvětvích roste,“ pokračoval Petr Knap.

Podle Jaromíra Hanzala se peníze budou přesouvat z jiných rozpočtů, takže lze očekávat, že všichni, komu bude na rozpočet saháno, budou vášnivě zdůvodňovat, proč to tak nemá být. Mám obavu, že zatímco jiné státy tam tu prioritu přesunou a za ty tři roky někam doběhnou, tak my se tady rozdiskutujeme a výsledek je, že koukáme, že v Belgii už je nová fabrika.

„My bychom velmi stáli o to vidět budoucí konkurenceschopnost a přidanou hodnotu. Hodně se o tom mluví a málokdy se tomu dává konkrétní obsah. Z ryzího pohledu Česka, pokud na to nedáme peníze, tak je dá někdo jiný. A my budeme stát opodál, říkám záměrně slogan z jiné doby, protože k tématu sedí,“ dodal Hanzal.

Zástupce šéfporadce úřadu ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové Patrik Budský

Na téma národních peněz reagoval Patrik Budský: „Snažíme se, jak MPO, tak my, i když rozpočtová situace není růžová. Pomoc v kovidu zapříčinila obrovský schodek rozpočtu, ale už nyní jednáme o investičních pobídkách, budeme oslovovat poskytovatele z prvního pilíře, zda jsou národní peníze na vědu a výzkum v této oblasti. Obrovská otázka bude druhý pilíř a kolik bude peněz na podporu továren. Máme to zmapované, jak my, tak MPO jsme v těch továrnách byli, firmy už nám řekly, co by potřebovaly, otázka je, aby někdo napsal ty projekty a vysvětlil to ministrům. Je věcí nás úředníků, abychom ty projekty představili vládě. Ten benefit je jasný,“ uvedl Patrik Budský.

Hlavní náklady polovodičové výroby jsou podle Patrika Budského energie, voda a chemikálie, které jsou v EU regulované na rozdíl od Asie. „Pravidla té veřejné podpory jsou taková, že tam musí být prvek inovace. Jde o ,jakoukoli´ inovaci: Například, že továrna bude enviromentální nebo použije jiný druh substrátů. Dokázali jsme to vyjednat tak, abychom při nějakém stupni inovace dokázali skrýt ty zavedené,“ prozradil Patrik Budský.

Nezaplevelujme dotacemi celý byznys

Podle Petra Knapa z poradenské společnosti EY by se ale měla domyslet další otázka a tou je celková udržitelnost.: „Teď aby ještě někdo domyslel udržitelnost. My jsme z globálního pohledu strašně drahá lokalita. To je prostě fakt. Myslím tím celý evropský prostor. Takže tady někdo bude muset říct: Buy European. Čipy ze zadotovaných evropských zdrojů budou přesto dvakrát třikrát dražší. Takže dlouhodobě budeme muset platit nejen investici, ale také bezpečnost. Počítá někdo s tím, že peníze se budou muset sehnat nejen pro úvodní investici, ale i pro část té produkce? Abychom možná i nastálo dotovali část té produkce, aby si ji vůbec někdo koupil?“ vznesl Petr Knap otázku.

Účastníci kulatého stolu: Partner pro oblast automotive v regionu střední a jihovýchodní Evropy u mezinárodní poradenské společnosti EY Petr Knap, zástupce šéfporadce úřadu ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové Patrik Budský, ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum IT Jaromír Hanzal, vydavatel České justice a Ekonomického deníku Ivo Hartmann, ředitelka odboru sektorové expertízy a průmyslové politiky ministerstva průmyslu a obchodu Lucie Krčmářová a obchodní ředitel firmy Meopta – optika, s.r.o. Pavel Šťastný Foto: Radek Čepelák

Co evropskou výrobu prodražuje? Je to například nadměrná byrokracie a složitost všech povolovacích procesů, což se v České republice týká zejména stavebního práva. „Ministrem pro místní rozvoj je pan doktor Bartoš. Místopředsedou vlády je pan doktor Bartoš. Má ambici na rychlejší povolovací řízení pro tyto věci. V lepší situaci jsme být nemohli,“ upozornil zástupce šéfporadce úřadu ministryně pro vědu, výzkum a inovace Patrik Budský.

Co se týče úřadování, které provází dotační politiku, například Meopta-optika kvůli němu zaměstnává celé oddělení, jak uvedl její obchodní ředitel Pavel Šťastný: My na to máme separátní tým, který řeší jen dotační investice. Zaměstnáváme lidi, kteří nic jiného nedělají. Žijeme s tím už nějakou dobu, dotací využíváme a chápeme, že tam je nějaká komplexnost. Kdo si chce sáhnout na dotace, musí proto něco udělat. Kontrolami jsme vždycky prošli a myslím si, že je to správný přístup. Co dostáváme díky této investici zpátky, je mnohem více. Pokud má někdo představu, že řekne, nám by se hodily peníze, tak nám je dejte, tak takhle to nefunguje,“ uvedl Pavel Šťastný.

„Musíme si uvědomit, že jsou to veřejné peníze. To jsou peníze daňových poplatníků, nás všech, a proto se tam musí prokázat, jakým způsobem budou tyto peníze daňových poplatníků utraceny a zda to bude účelné,“ zdůraznil Patrik Budský

Jak ovšem vyplynulo z příspěvku ředitelky odboru sektorové expertízy a průmyslové politiky ministerstva průmyslu a obchodu Lucie Krčmářové, věc je složitější a sami úředníci s tím nic nezmohou: „Ono je to ještě komplikovanější, protože každý ze zdrojů peněz má jiná pravidla. Něco jde ze státního fondu pro obnovu, něco zase ze státního rozpočtu v souvislosti s cenami energií, a narazíte na pravidla, která jsou platná jen pro daný zdroj. Takže i pro nás je to mnohdy frustrující. Člověk se snaží koncipovat tak, aby to bylo jednoduché, obsahovalo co nejméně dokumentů, aby ani pro nás nebylo složité to administrovat, což ale mnohdy nejde,“ vysvětila Krčmářová.

Místo mnoha podniků podpořit strategickou specializaci

Podle Petra Knapa bychom měli být „mnohem, mnohem vybíravější v tom, kam směřujeme tyto peníze: „Koncentrovat je opravdu do hi-tech věcí a nezaplevelit tím prakticky celý byznys. Směřovat je do strategických oblastí, jako se postavila celá ekonomika Koreji nebo Japonska. Bezkonkurenčně do tohoto odvětví investovaly z veřejných zdrojů USA, celkem 52 miliard dolarů,“ upozornil.

Také USA mají svůj Chips Act s názvem Chips for America Act a do sektoru jdou veřejné peníze občanů USA. Znamená to, že ve finančním vyjádření přistupují k problému USA jako k strategičtější prioritě?  „Federální rozpočet USA je násobně vyšší než rozpočet EU. V rámci EU jsou peníze jisté v pilíři jedna, tedy dvakrát 1,65 miliard euro. Dalších patnáct miliard euro z veřejných zdrojů se předpokládá a pak je tam v průběhu deseti let 43 miliard s tím, že v tom jsou i soukromé peníze. Čísla, která uvádí Evropská komise jsou předpoklady. Nemusí to být 43, ale třicet. EU není federace a záleží na tom, kolik peněž jsou národní státy schopny do tohoto odvětví dát,“ reagoval Patrik Budský.

Neměla by se Česká republika chovat jako svého času Irsko, ostrovní ekonomika, postavená na moderních trendech a na zúžené strategii a podpoře několika málo odvětví včetně mimořádných investic do evropských zdrojů, které úspěšně provázely irskou transformaci na digitální ekonomiku?

Rovněž podle ředitele Asociace pro aplikovaný výzkum IT Jaromíra Hanzala se klíč nachází ve strategii rozdělování dotací a výběru oborů, kam mají směřovat: „V tom souhlasím s kolegy. Teď vyšla zpráva Evropského účetního dvora, která zhruba říká, že státy včetně Česka se snaží dát peníze do mnoha malých a středních podniků, hlavně aby byly všechny spokojeny, ale chybí v tom strategická specializace. My budeme určitě pro odvětvovou specializaci. Pokud máme vytvářet globálně konkurenceschopné produkty, tak jsme pro. V USA byla velká diskuse v létě, tam se to týká Intelu, lze říci otevřeně,“ uvedl.

„Tím, že my máme strukturu relativně složitou, klademe důraz na členské státy, tak tam my se trochu bojíme, aby ten náš členský stát nezapadl mezi ostatními a aby taky něco udělal. Jak to udělat, odkud to vzít, při české složité struktuře, Rada vlády pro výzkum a vývoj, ministerstvo průmyslu a obchodu, evropské prostředky, české prostředky. V tom já vidím byrokracii, která by se dala seškrtat, aby byl pro žadatele systém jasný a srozumitelnější. Aby kroky A, B, C a D v tom systému byly vůbec pochopitelné,“ uzavřel Jaromír Hanzal. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Inter Milán – Viktoria Plzeň 4:0. Západočeši na San Siru neuspěli, vysokou výhru Interu režíroval Džeko

Fotbalisté Viktorie Plzeň ve svém pátém vystoupení v letošním ročníku Ligy mistrů prohráli na hřišti Interu Milán vysoko 0:4 a ve skupině C zůstávají bez bodu. Domácí si naopak díky zásahům Henricha Mchitarjana, Edina Džeka a Romelua Lukakua zajistili postup do vyřazovací fáze na úkor Barcelony.

 „Pojďme Plzeň, fandíme vám!“ a stovky dalších povzbudivých zpráv ze strany barcelonských fanoušků se objevily pod twitterovým příspěvkem s oficiální sestavou Západočechů, který nezvykle zaznamenal několik tisíc „lajků“. Neprohra Plzně na San Siru by totiž dala španělskému týmu naději na postup do vyřazovací fáze.

Kdyby ale barcelonští fanoušci tým Viktorie dobře znali, možná by nad jedenáctkou zvolenou Michalem Bílkem znervózněli. Pouze na lavičce se objevily opory Václav Jemelka a Tomáš Chorý a jelikož z týmu vypadl zraněný Jan Kliment, šanci na hrotu útoku dostal Fortune Bassey.

Jakoby domácí před vyprodanými tribunami cítili, že jsou to právě jen oni, kdo může něco ztratit, v první čtvrtině utkání si nedokázali vypracovat pořádnou šanci a Plzni nabízeli míč častěji než v prvním vzájemném utkání.

Ve 25. minutě už začalo být ve vápně Viktorie pořádně horko. Federico Dimarco nejdříve napálil míč zblízka jen do Jindřicha Staňka a český reprezentační gólman se následně i vytáhl proti následné hlavičce Mchitarjana.

Tlak Interu a narůstající počet šancí ale už Plzeň neustála. Stoper Alessandro Bastoni se vydal na výlet po levé lajně, jeho centrovaný balon si našel Henrich Mchitarjan a hlavou rozradostnil San Siro – 1:0.

Ale to nebylo ze strany domácích vše. Milimetrově přesný balon za obranu totiž dostal ve 42. minutě Dimarco a předložil jej pak před prázdnou bránu Edinu Džekovi, který potvrdil roli kanonýra.

V druhé půli pokračoval Inter ve vysokém tempu a terorizoval především levou stranu plzeňské obrany. V 54. minutě zachránila Staňka tyč, poté co Mchitarjan zkoušel z dálky vstřelit svůj druhý gól.

Messiho exhibici v Lize mistrů odneslo Maccabi a PSG postupuje. Dál jde i Dortmund a Chelsea

 Bosňan Džeko ale nehodlal zahodit další šanci navýšit svou bohatou sbírku gólů proti Plzně. Po perfektní souhře se svým kolegou Martínezem přesně zakončil z vápna tentokrát levačkou a už definitivně rozdupal plzeňské naděje na bodový zisk a barcelonské naděje na postup.

Poprvé od srpna, kdy se zranil, se na posledních deset minut zjevil na hřišti útočník Romelu Lukaku a brzy fanoušky ujistil, že chystá navázat na svou předloňskou fazónu. Svým typicky dravým stylem se dostal v šestnáctce k míči a vstřelil čtvrtý gól. O tom, že Plzeň neschytala „bůra“ rozhodl před koncem opět skvělý Staněk.

Viktoria za celý zápas bránu soupeře neohrozila a nakonec nebodovala ani ve třetím venkovním zápase skupiny C, ze které už s jistotou postupuje Bayern Mnichov a právě Inter Milán. Poslední zápas odehrají svěřenci trenéra Bílka doma proti Barceloně./agentury/

X XX

Maďarský premiér v Bruselu zticha. O to víc bouří v Budapešti

Možná si vzpomenete, jak český premiér odlétal na summity Evropské unie o něco dříve. Proto, aby se mohl před jednáním evropské sedmadvacítky sejít s předsedy vlády zemí Visegrádské čtyřky. Nedávno byl sice premiér Petr Fiala v Bruselu dokonce o den dříve kvůli účasti na evropském sociálním summitu, ale žádné jednání Visegrádské čtyřky se nekonalo.

 Budapešť občas vyšle i vstřícné signály. Jako tomu bylo v případě maďarské prezidentky na nedávném jednání prezidentů V4 v Bratislavě. „Shodneme se na tom zásadním. Odsuzujeme útok na svrchovaný stát, odsuzujeme anexi a odsuzujeme útoky na civilní obyvatelstvo,“ prohlásila maďarská prezidentka Katalin Nováková. Maďarsko také neblokuje sankce Evropské unie proti Rusku, byť je občas svými podmínkami zkomplikuje.

Jenže pak je tu takříkajíc domácí fronta, na níž se premiér Viktor Orbán vždy choval mnohem méně evropsky, než jak vystupoval v Bruselu. Zatímco při jednáních Evropské unie nakonec pro sankce Maďarsko hlasuje, v Maďarsku nechal Orbán o této otázce uspořádat de facto referendum, které se v orbánovském podání jmenuje „národní konzultace“.

Orbán přitvrzuje

Mezi otázkami, které v referendu jsou, se nachází nesmyslné. Jako je ta, kde se maďarský premiér ptá, zda Maďaři souhlasí se sankcemi na dovoz plynu. Jenže takové sankce Evropská unie nikdy ani nenavrhla.

A pak jsou tam otázky, které jsou tak návodné a zavádějící, že je jasné, jak na ně člověk asi odpoví. Jako je otázka: Souhlasíte se sankcemi, které způsobují růst ceny potravin?

Národní konzultaci pak propaguje i podobně zavádějící plakát, na kterém je zobrazena bomba a přidán text: Brusel nás trestá sankcemi. Jenže to jsou úplně jiné sankce. Evropská unie totiž nevyplatila Maďarsku kvůli porušování demokracie miliardy eur z Plánu obnovy. A teď navrhuje zmrazit Budapešti i další miliardy eur z evropských fondů. Během oslav vypuknutí maďarské revoluce 1956 pak Viktor Orbán přirovnal Brusel k jednotkám sovětské armády, které povstání krvavě potlačily.

Zostřující se Orbánova rétorika doma v Maďarsku se snaží přehlušit stále více problémů, které má maďarská ekonomika. Chaotická opatření budapešťské vlády podobně jako v případě boje proti covidu přináší víc škody než užitku.

Maďarský forint klesá nejrychleji ze středoevropských měn, Maďarsko má i nejvyšší inflaci a ani dohody uzavřené o dodávkách plynu přímo s Kremlem nepomáhají. A Orbán proto přitvrzuje./agentury/

X X X

Sunak se stěhuje do Downing Street 10. V sídle premiéra už jednou bydlel

Nový britský premiér Rishi Sunak se s rodinou už podruhé nastěhuje do premiérského sídla v Downing Street 10. Rodina zde už jednou žila, když byl Sunak ministrem financí. Tehdejší premiér Boris Johnson totiž dal přednost bydlení v sousedním čísle 11, ve kterém je prostornější byt, a Sunakovým přenechal menší a historickou budovu.

 Sunak s manželkou a dvěma dcerami se vracejí do bytu, odkud se odstěhovali teprve v dubnu. Rodina se stěhovala v době, kdy média řešila daňové záležitosti Sunakovy manželky, a svůj krok tehdy vysvětlila tím, že chtějí bydlet blíže ke škole starší z dcer.

Návrat do čísla 10 premiérova mluvčí vysvětlila tím, že rodina zde byla „velmi šťastná“. Před Sunakem bydlela v domě s manželem a dvěma dětmi Liz Trussová, která stála v čele země necelé dva měsíce.

Stěhování do malého a nemoderního bytu je o to paradoxnější, že Sunakovi jsou velice majetní a vlastní mimo jiné dům v luxusní londýnské čtvrti Kensington, poznamenává agentura AFP. Manželům patří i honosné sídlo na severu Anglie v obvodu Richmond, za který byl Sunak zvolen do Dolní sněmovny, nebo v kalifornské Santa Monice.

Po oznámení o stěhování se novináři ihned zajímali, zda rodina plánuje nějaké stavební úpravy, což mluvčí odmítla. Rekonstrukce domu číslo 11, kterou provedli Johnson s manželkou, vyvolala v roce 2021 politický skandál. Státní kasu totiž podle médií vyšla až na 200 tisíc liber (5,6 milionu korun), ačkoliv v rozpočtu na to bylo vyhrazeno 30 tisíc liber (850 tisíc korun).