Víc Ukrajinců zemře, hrozí Kreml Schválení mnohomiliardové vojenské pomoci Ukrajině americkou Sněmovnou reprezentantů vyvolalo úlevu v proukrajinském táboře. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil rozhodnutí za udržení chodu dějin na správné cestě. Kreml naopak prohlásil, že zemře ještě více Ukrajinců.

Zelenskyj poděkoval oběma americkým politickým stranám a osobně předsedovi Sněmovny reprezentantů Miku Johnsonovi. Kreml krátce nato vydal prohlášení, v němž uvedl, že schválení návrhu zákona o vojenské pomoci Ukrajině jen způsobí smrt ještě více Ukrajinců, podle něj vinou „kyjevského režimu“.

Podle mluvčí ruského ministerstva zahraničí Mariji Zacharovové přijatá opatření jen „prohloubí krize napříč světem“. „Vojenská pomoc kyjevskému režimu je přímým financováním teroristické činnosti,“ dodala. Peníze, které USA schválily pro Tchaj-wan, podle ní zasahují do vnitřních záležitostí Číny a finance pro Izrael jsou „přímou cestou k eskalaci a bezprecedentnímu zvýšení napětí v regionu“.

X X X

Zaorálek: Česká iniciativa je jen PR akce. Granáty už jsou možná na Ukrajině, namítl Votápek

S českou muniční iniciativou mám problém, řekl v pořadu 360° na CNN Prima NEWS exministr zahraničí Lubomír Zaorálek (SOCDEM), který projekt označil za „PR akci“. Zdůraznil, že se jedná o velmi citlivou záležitost, kterou může ohrozit každá uniklá informace. Bývalý generální konzul v Petrohradu Vladimír Votápek však namítl, že dodané granáty již mohou být na Ukrajině.

Bývalý ministr zahraničí uvedl, že s českou iniciativou nákupu munice pro Ukrajinu má dlouhodobě problém. „V době mého působení v úřadě jsme také dodávali munici, například v boji proti Islámskému státu. Jedná se o jednu z nejcitlivějších záležitostí, takže se divím, že se o tom takto veřejně mluví,“ připomněl.

 Rovněž zdůraznil, že se jedná o logisticky náročný projekt. „Musíte vše zkontrolovat. Při převozu z Afriky či Asie se z toho stává nákladný kolos. Veřejné ohlášení prezidenta Petra Pavla v polovině února proto nechápu,“ poznamenal exministr.

Už nyní víme, že Rusové se kolem zainteresovaných zemí pohybují a snaží se vše ovlivnit. Dokonce mohou udělat diverzní akci podobnou jako ve Vrběticích. Od února jsme tak otevřeli prostor, aby se ruská strana mohla zajímat, odkud munice pochází,“ vyčetl Zaorálek čelním představitelům a celou iniciativu označil za „PR akci, kvůli níž si koledujeme o blamáž“.

Podle Votápka je zásadní, že k tomuto projektu vůbec došlo a že má výsledky. „Ale ta munice tam ještě není,“ přerušil ho exministr zahraničí.

„Nebyl bych tak přesvědčený, že granáty na Ukrajinu ještě nedorazily. Něco takového bych si nedovolil tvrdit,“ reagoval diplomat a dodal, že o době oznámení má také pochybnosti. Připomněl také, že dodávka bude rozdělena na několik částí.

„Na území Ukrajiny dorazí 50 či 100 tisíc granátů. Mohu ubezpečit, že o dodávce munice jsme s jednou nejmenovanou africkou zemí jednali již před rokem. Nejde o žádnou unáhlenou improvizaci prezidenta Pavla, ale o systematickou a dlouhodobou aktivitu,“ dodal v pořadu 360°.

X X X

ZEMŘEL  ZPĚVÁK  LAUFER

Zemřel zpěvák a herec Josef Laufer, po čtyřech letech v umělém spánku

Ve věku 84 let zemřel herec, režisér, zpěvák a scenárista Josef Laufer. Informaci potvrdil Blesku ředitel Divadla Broadway Oldřich Lichtenberg. „Podle Ester Pepa zemřel na zástavu srdce,“ řekl s odvoláním na Lauferovu dceru deníku. Zpěvák poslední čtyři roky byl v umělém spánku.

Josef Laufer přišel na svět v roce 1939 jako Don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnesde Laufer. Narodil se ve Francii otci židovského původu a rodilé Španělce. Jeho rodiče se potkali ve Španělsku za dob občanské války, kde MUDr. Maxmilián Laufer působil jako interbrigadista v lazaretu.

Po porážce Francie Německem se rodina přesunula do Velké Británie a po roce 1947 do Československa. Josef Laufer po vyučení pracoval ve výzkumném ústavu, ale během vojenské služby začal hrát a režírovat ochotnické divadlo. Po návratu z vojny hostoval v divadle ABC a připravoval se ke zkouškám na divadelní fakultu, kam byl přijat.

Během studia na DAMU založil divadelní soubor RADAR, vystupoval ve filmech, muzikálech a začal se také objevovat na televizní obrazovce. Hovořil plynně anglicky, španělsky a německy.

Krom hraní se věnoval také zpěvu, natočil několik desek, mezi jeho nejznámější skladby patří například Sbohem lásko, já jedu dál nebo Pásek mi dej. Bohužel také kontroverzní píseň Dopis Svobodné Evropě.

Díky svému exotickému vzhledu byl Josef Laufer vyhledávaným filmovým hercem, viděli jsme ho například ve snímcích Noc na Karlštejně, Páni kluci, Starci na chmelu, Den pro mou lásku, Panna a netvor nebo sérii Kameňák. Hrál také v seriálech Inženýrská odysea nebo Cirkus Humberto.

Byl ženatý s kostýmní výtvarnicí Irenou Greifovou, s níž měl dceru Ester. Greifová zemřela předloni ve věku 83 let.

X X X

Erdogan poradil vůdci Hamásu „cestu k vítězství“. Izrael nesmí získat půdu pod nohama, řekl

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v sobotu v Istanbulu jednal s vůdcem palestinského hnutí Hamás Ismáílem Haníjou. Hovořili mimo jiné o snaze dosáhnout příměří v Pásmu Gazy a o dodávkách humanitární pomoci na toto zdevastované území, na kterém vede Izrael proti Hamásu válku v odvetě za jeho říjnový teroristický útok. Informovala o tom agentura Reuters s odkazem na státní televizní a rozhlasovou stanici TRT. Turecká hlava státu po jednání s politickým šéfem skupiny, kterou Izrael, USA i EU považují za teroristickou organizaci, také vyzvala Palestince k jednotě.

„Je nezbytné, aby Palestinci v tomto procesu konali jednotně; nejpádnější odpověď Izraeli a cesta k vítězství vedou přes jednotu a soudržnost,“ prohlásil Erdogan podle tiskové zprávy prezidentské kanceláře.

 Hamás v posledních volbách, které se v Pásmu Gazy konaly v roce 2006, těsně porazil hnutí Fatah předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse, který vládne s omezenými pravomocemi na druhém palestinském území, okupovaném Západním břehu Jordánu. Po více než rok trvajících ozbrojených střetech Hamás v roce 2007 násilně převzal nad Pásmem Gazy moc.

 S ohledem na aktuální napětí mezi Izraelem a Íránem Erdogan zdůraznil, že „to, co se stalo, nesmí Izraeli umožnit získat půdu pod nohama a že je důležité jednat tak, aby se pozornost nadále soustředila na Pásmo Gazy,“ uvádí se dále ve zprávě prezidentské kanceláře.

Na letecké základně poblíž města Isfahán ve středním Íránu se v noci na pátek ozvaly exploze, které podle íránských médií způsobila aktivovaná protivzdušná obrana. Zahraniční média s odvoláním na své blízkovýchodní zdroje uvedla, že šlo o důsledek první izraelské reakce na masivní íránský útok na Izrael z minulého víkendu.

Turecký prezident šéfa Hamásu také ujistil, že jeho země bude pokračovat v humanitární pomoci Palestincům tak, aby co možná nejvíce zmírnila utrpení obyvatel Pásma Gazy. Turecko je podle tamních úřadů druhým největším dárcem humanitární pomoci do Pásma Gazy. Od října dodalo na toto izolované území 45 000 tun hmotné pomoci, hlavně potravin a léků.

Erdogan také připomněl, že Turecko zavedlo proti Izraeli „řadu sankcí, včetně obchodních omezení“, naposledy 9. dubna.

Válka v Gaze začala loni 7. října krvavým útokem Hamásu na Izrael, při němž palestinští ozbrojenci pozabíjeli téměř 1200 lidí a asi 250 dalších unesli do Pásma Gazy. Na 130 z nich stále zadržují, několik desítek z rukojmích zřejmě už v zajetí zemřelo.

Podle úřadů ovládaných Hamásem si izraelská ofenziva od října na tomto území s asi 2,3 milionu obyvatel vyžádala životy více než 34 000 Palestinců. Tento údaj nelze nezávisle ověřit a zahrnuje i zabité bojovníky Hamásu, většinu obětí však tvoří civilisté.

X X X

Bruselská bitva o ukrajinské pole. Český europoslanec může Kyjevu „zatopit“

Europoslanec Martin Hlaváček ve čtvrtek vyzval všechny europoslance, aby pozměňovacími návrhy usilovali o zpřísnění omezení na dovoz zemědělských produktů z Ukrajiny. Přišlo to krátce před hlasováním o obtížně vyjednaném, křehkém kompromisu, který měl válkou zkoušené zemi ulevit prodloužením přístupu na evropský trh, všiml si web Politico.

Politik hnutí ANO podle e-mailů, které má k dispozici Politico, vyzval ostatní k odmítnutí dalšího roku volného pohybu zboží a komodit z Ukrajiny a tím se na poslední chvíli pokusil zastavit tento postup, který pomáhá zemi v nelehké situaci ve válce s Ruskem.

Tento pokus přichází těsně před hlasováním v plénu ve Štrasburku příští úterý, na kterém měli poslanci EP urychlit prodloužení povolení volného obchodu. Pokud by Hlaváček z liberální skupiny Renew získal dostatečnou podporu, celý proces prodloužení by byl zastaven, píše dále web Politico.

„Současná jednání nevedla k nalezení uspokojivých výsledků pro zemědělce z EU,“ napsal Hlaváček v e-mailu webu Politico s odkazem na třístranná jednání mezi evropskými institucemi.

„Proto stále věřím, že naše pozměňovací návrhy by mohly významně přispět ke zlepšení podmínek zemědělců a nejlépe odstranit nedostatky původního návrhu Komise,“ dále dodal.

Česká opozice sleduje v posledních týdnech ostré spory mezi Evropským parlamentem, Radou EU a Komisí kvůli omezení kyjevského vývozu zemědělských produktů na trhy EU. Aby opatření vstoupila v platnost, musí se všechny tři orgány dohodnout na konečném znění.

Ohrožený výsledek úterního hlasování

První dohoda z konce března se podle webu rychle rozpadla kvůli tlaku některých zemí – vedených Polskem a Francií pod tlakem jejich farmářů – na nižší limity pro výpočet dovozních stropů pro více produktů. To přinutilo instituce vrátit se k jednacímu stolu. Hlasování příští úterý mělo schválit druhou dohodu, tedy další prodloužení. To vše se nyní může změnit po iniciativě Hlaváčka.

„Rada má vždy příležitost přijmout mé pozměňovací návrhy a myslím, že můj návrh je rozumný,“ řekl Politico.

Europoslanec dále tvrdí, že jeho pozměňovací návrhy budou „příznivé pro Ukrajinu“ a zároveň „pomohou zabránit zhoršení cen komodit v EU“. Hlaváček odmítl domněnku, že jeho tlak byl „na poslední chvíli“, a řekl, že po změnách volal „měsíce“.

A to i přesto, že analytici trhu tvrdí, že neexistují žádné důkazy, že ukrajinský dovoz je hlavní příčinou nízkých cen zemědělských komodit v EU. Místo toho podle nich Rusko zahájilo ofenzívu na vývoz obilí, která poslala ceny na světových trzích do volného pádu, čímž zvrátilo prudký nárůst, který následoval po útoku Vladimira Putina na Ukrajinu před dvěma lety.

Hlaváčkovy pozměňovací návrhy rychle vyvolaly odsouzení ze strany kolegů z Obnovy Karin Karlsbro, Urmase Paeta, Petrase Austreviciuse a Mortena Petersena a středopravicových poslanců Evropské lidové strany Sandry Kalniete a Jörgena Warborna. Stejné pozměňovací návrhy český zákonodárce předložil v dřívějších hlasováních, kde je podpořila jen malá skupina europoslanců.

Pokud by změny prošly, „nedojde k dohodě o dohodě o liberalizaci obchodu před koncem tohoto mandátu a předválečná cla budou obnovena,“ napsala Švédka Karlsbro. „Od Evropského parlamentu by to vyslalo jasný signál, že EU již nestojí na straně Ukrajiny, což by bylo vítězství Putina,“ dodala.

X X X

Po vstupu do EU následovala v Lotyšsku vlna emigrace. V sousedních zemích hledají lepší život

Lotyšsko patří v rámci Evropské unie mezi země s nejstrmější emigrační křivkou. Vstup do společenství v roce 2004 vyvolal masivní vlnu odchodu obyvatel do zahraničí. Trend postoupil tak daleko, že sociologové varovali před vážnými dopady na ekonomiku a demografii země. Po 20 letech členství se ale zdá, že se situace začíná měnit a část diaspory se ze zahraničí do své domoviny vrací. Udržet tento trend bude velkým úkolem lotyšských úřadů.

 Jak usnadnit návrat Lotyšů ze zahraničí, bude i jedním z témat nadcházejích červnových voleb do Evropského parlamentu.

„Vnučka žije v Anglii. Ta už se nevrátí. Porodila tam a pravnučka už chodí do anglické školy a jeden den v týdnu do ruské,“ vypráví paní Alina v lotyšském Daugavpils. Druhé největší město Lotyšska obývají většinově Rusové, část z nich sem přišla v době Sovětského svazu kvůli práci.

Stejně jako paní Alina. Ta s rodinou přišla před padesáti lety. Nikdy se nenaučila lotyšsky, stejně jako její dcera, která dnes ale žije v zahraničí. „Proč odešla? No protože není práce. A z něčeho je potřeba žít,“ pokračuje dál drobná paní na prašném parkovišti mezi supermarketem a tržištěm.

„Mohla jít do Rigy. Tam je práce, ale není tam bydlení. Tady jsou byty, ale není práce. A co má dělat, prodávat tady na tržišti? Chtěla bych je tu mít, ale vnučka mi říká: ‚Babičko, ale ty bys nás musela krmit.‘“

Odchody ve vlnách

Od opětovného získání nezávislosti v roce 1991 zažilo Lotyšsko několik vln masivní emigrace. Při té první v 90. letech se mnoho kdysi příchozích ze Sovětského svazu vrátilo převážně do Ruska.

„Druhá vlna nastala po vstupu Lotyšska do Evropské unie. Lidé měli najednou příležitost odejít do zemí, do kterých se dříve tak snadno nedostali. Mnoho lidí odešlo do Německa, Velké Británie, Irska, později do skandinávských zemí. A pak nastala třetí vlna, o které příliš nemluvíme, ale přitom byla větší než ta od roku 2004. Ta třetí vlna byla v takzvané velké ekonomické recesi v letech 2009 až 2010,“ říká profesorka Inta Mierina z lotyšského Výzkumného centra migrace a diaspory.

Lotyšsko opustilo od roku 2000 okolo 200 tisíc lidí. To je přibližně desetina obyvatel. Mnohem dramatičtější číslo zveřejnila Organizace spojených národů. Podle ní se lotyšská populace od roku 1990 snížila o skoro třetinu. Kromě emigrace v tom hrála roli i klesající porodnost hlavně v 90. letech. Z toho se sice země více méně vzpamatovala a dnes je s porodností 1,57 dítěte na ženu nad průměrem Evropské unie, svou roli ale tento jev sehrál.

Přestože dvě hlavní emigrační vlny 21. století od sebe dělilo něco přes pět let, patrné jsou podle profesorky Mieriny určité rozdílnosti. „Navíc sledujeme proměnu v tom, kdo odchází. Před velkou recesí většinou odcházeli jednotlivci. Od ní ale celé rodiny, tedy včetně dětí. Lidé ztratili naději, že bude v Lotyšsku líp, že tu kdy porostou příjmy, že vzniknou příležitosti. Takže předpokládali, že lepší budoucnost pro ně i pro jejich děti je v zahraničí.“

Třetinu obyvatel Rigy tvoří Rusové. Ruská menšina tvoří lotyšské emigranty z 40 procent | Foto: Kateřina Havlíková | Zdroj: Český rozhlas

Problém taky představuje takzvaný odliv mozků. „Velký podíl odcházejících tvoří vzdělaní a kvalifikovaní lidé, u kterých máme největší zájem, aby zůstali tady,“ říká specialistka na migraci. Vzdělaným Lotyšům se za hranicemi daří nacházet uplatnění ve zdravotnických službách, IT nebo vzdělání. V ukotvení v zahraničí pak pomáhá i organizovaná početná diaspora. Ta největší je například ve Velké Británii.

Lotyši ale žijí ve významných počtech taky v Estonsku a Litvě. Ze tři pobaltských zemí má Lotyšsko nejnižší životní úroveň. Její zlepšení a dosažení kvality života ve zbývajících dvou pobaltských státech je hlavním programem středopravicové aliance Nová jednota, která získala v ruce 2019 polovinu z osmi poslaneckých křesel v Evropském parlamentu. Letos usiluje o obhájení vítězství v hlasování.

Aliance je výrazným kritikem Ruska a jeho mezinárodní politiky. Se svými postoji k integraci ruské menšiny ale naráží právě u jejích voličů. Zájmy ruskojazyčné menšiny zastává například sociálně-demokratická Harmonie (členem frakce PES) nebo Lotyšský ruský svaz. Ten ale v průběhu února vyloučila ze svých řad Evropská svobodná aliance, která tvoří frakci se Zelenými.

Nerovnosti v příjmech mezi jednotlivými odvětvími, ale taky mezi hlavním městem a venkovem, nedostatek příležitostí jsou hlavní důvody odchodů. Tím méně častým, přesto ale pojmenovaným důvodem, je nízká tolerance LGBTQ+ lidí.

Práci snáz nachází v zahraničí

Úlohu v odchodech hraje i příslušnost k národnostním menšinám. Až 40 procent odcházejících jsou členové ruské menšiny, kteří se v Lotyšsku cítí utlačovaní. V zemi platí například přísné jazykové zákony, které podporuje právě i v europarlamentu nejsilnější lotyšská aliance Nová jednota.

Nejvíce poslanců v EP má za Lotyšsko strana, jejíž hlavní cíl je dosáhnout stejné životní úrovně, jaká je v Estonsku a Litvě | Foto: Kateřina Havlíková | Zdroj: Český rozhlas

Jejich výsledkem v ruskojazyčném Daugavpils není jediný nápis v azbuce. Podle těchto zákonů má být taky lotyšština do roku 2025 jediným vyučovacím jazykem v mateřských i základních školách, čímž skončí ruské školy. Organizace spojených národů to označila za poškozování národnostních menšin.

Přesto je ruština pořád na trhu práce velmi žádaným jazykem. Na to naráží mnoho mladých Lotyšů, kteří už rusky neumí, není pro ně takzvaně druhým jazykem, ve školách se učili anglicky. Pokud by ale chtěli najít práci třeba hlavním městě, ve službách často narazí na požadavek znalosti anglického a ruského jazyka. „V dotazníku nám takoví účastníci průzkumu uvedli, že je pro ně snazší najít práci v zahraničí, než v Lotyšsku.“

Ne všichni ale vidí svou budoucnost za hranicemi. Mezi ně patří i Artur, majitel posilovny v Daugavpils. Sešli jsme se v lobby baru místního hotelu v samotném centru města, který stojí na okraji obrovského náměstí. „Své zemi hodně dlužím. Žiju tu svobodně. Nemám důvod emigrovat. Mám tu dobrý život, vydělávám slušné peníze, můžu cestovat a díky tomu, že jsme vstoupili do Evropské unie, můžu svobodně pobývat ve velké části světa,“ vypráví mladý muž, který se označuje za lotyšského patriota.

Jeho snahou je pomoct taky trochu svému domovskému městu, přestože v něm patří k jazykové menšině, a že nesouhlasí s většinovou proruskou orientací tamních obyvatel.

Změna kurzu

„Posledních pět let byla emigrace poměrně stabilní. Odcházelo kolem pěti tisíc lidí ročně – pokud mluvíme o dlouhodobé emigraci, ne pracovní nebo studijní mobilitě. Ono to nezní nějak hrozně, ale my jsme vážně malá země. Takže pět tisíc lidí, kteří ročně odejdou, je pro nás obrovské číslo. Ale poslední dva roky se počet navrátilců pohyboval kolem osmi až devíti tisíc,“ vypráví profesorka Inta Mierina s tím, Lotyšsko tak zažívá takzvanou reemigraci a podíl na ní částečně přičítá vládním snahám.

V roce 2019 vstoupil v platnost zákon o diaspoře, který má jejím členům usnadnit návrat. Ještě v centrech diaspory se vyučuje lotyšský jazyk. A mnohé nově přijaté zákony mají členům diaspory umožnit návrat.

„Například platí daně, které nejsou vyšší než v zemích, odkud se vrátili. Můžou se taky registrovat na dodatečné adrese v Lotyšsku, která je rovná adrese jejich trvalého pobytu. To jim usnadňuje například registraci dětí do škol, nebo vyřizování řidičského průkazu,“ popisuje profesorka Inta Mierina z Výzkumného centra migrace a diaspory mechanismy, kterými se vláda v posledních letech snaží část diaspory přilákat domů.

Dodává ale, že důležité je i posilovat nezávislost a sebedůvěru obyvatel, aby sami zvyšovali kvalitu prostředí, ve kterém v Lotyšsku žijí a pracují. Aby nebyli odkázaní pouze na podmínky, které jim kdo vytvoří, ale sami aktivně vytvářeli zázemí, prostor a příležitosti.

X X X

Povinná vojna v zemích Evropské unie: kdo ji má, kde ji zrušili a proč ji Malta a Irsko nikdy neměly?

Litevci losují, Dánové si vybírají a Řekové musí. Řeč je o (ne)povinné vojenské službě v Evropské unii. Většina zemí sedmadvacítky včetně Česka ale spoléhá čistě na profesionální armády. Jen devět států požaduje po svých občanech, aby prošli vojenským výcvikem. Klíčem ke zrušení, zachování nebo znovuzavedení povinné vojny je podle politického geografa Jana Kofroně vzdálenost od agresora.

 Už dvacet let nemusí Češi na vojnu. Mnoha mladým mužům přineslo zrušení povinného výcviku úlevu, pro armádu ale znamenalo i problémy. Jak v nedávném rozhovoru pro iROZHLAS.cz upozornil náčelník generálního štábu Karel Řehka, rychle ubývá armádních záložníků. Tedy těch, kteří v minulosti prošli základní vojenskou službou a kteří by v případě krize byli schopní Česko bránit, aniž by se museli učit vše od základů.

Řehka tak do hry vrátil debatu, která se co pár let vždy objeví: měla by v Česku existovat nějaká forma vojenské služby? Možnou inspiraci teď podle Řehky armáda hledá v modelech, které fungují v zahraničí.

„Státy, které hraničí s Ruskem nebo jsou v jeho těsné blízkosti, musí zvažovat, jestli by byly schopné se bránit aspoň nějaký čas bez nějaké formy povinné vojenské služby. A to je pro většinu z nich v zásadě nemožné. Kdežto státy na západě, kde je hrozba klasické konvenční války výrazně menší, samozřejmě toto nepotřebují,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál politický geograf Jan Kofroň z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Většina zemí na západě, ve středu a na jihu Evropské unie zrušila povinný vojenský výcvik v prvním desetiletí nového tisíciletí a plně se soustředila na menší, plně profesionální armády, které se také více hodí k „expedičním operacím“, jaké proběhly v Iráku nebo Afghánistánu.

„V 90. letech se rozpadl Sovětský svaz, skončila studená válka a někdy kolem roku 2000 to byl ten ideální bezpečnostní stav a státy, které předtím třeba i byly na hranicích NATO, se díky rozšiřování Aliance dostaly do zázemí, takže se logicky cítily v bezpečí,“ vysvětluje Kofroň.

Jenže ruská hrozba se vrátila. Po anexi Krymu v roce 2014 tak povinnou vojenskou službu obnovili Švédové, Litevci a nejnověji také Lotyši. Řecko, Dánsko, Finsko, Estonsko, Kypr a Rakousko pak povinnou vojnu nikdy nezrušily. Poslední dvě jmenované země navíc nejsou členy Severoatlantické aliance.

Česko na pomezí

Který z modelů je ideální, nelze podle Kofroně říct. Pro země v relativním bezpečí, jako Portugalsko nebo Itálie, by finančně a logisticky náročný výcvik branců nedával smysl. Malta a Irsko, které nikdy povinnou vojnu ani neměly, jsou ostrovy a podle Kofroně „leží mimo tradiční geopolitické soupeření“. A státy, které mají Rusko za humny, moc na vybranou podle odborníka nemají.

Česko leží někde na pomezí. „To znamená, že situace rozhodně není tak růžová jako v první skupině, zároveň není v situaci, že by muselo mít již teď připravenou velkou armádu a čekalo by, kdy se na něj vrhne některý ze sousedů. To je relativně nepříjemná situace, protože se může ukázat, že naplánované počty vojáků není možné získat čistě skrze klasickou dobrovolnost, skrze profesionální model,“ říká Kofroň.

Vyřešit by to mohlo buď další navyšování platu vojáků, anebo „dánský model“. Pro mladé Dány, ale také Švédy nebo Litevce je vojenský výcvik sice povinný, v praxi je k němu ale povolána jen menší část z každého populačního ročníku.

Třeba Litevci „vzhledem ke změnám v geopolitické situaci a ve snaze posílit obranyschopnost Litvy“ v roce 2015 vojnu po sedmi letech znovu obnovili.

Kdo z mladých k výcviku nakonec nastoupí, tam určuje elektronické losování. Počítačový program sestaví náhodně seznam z těch, kteří splňují věková a zdravotní kritéria. V roce 2024 jich bylo například 27 tisíc. Z nich povolá země k výcviku jen čtyři tisíce mužů.

Dánové sice mají běžné odvody, ale jak nedávno Kofroň popsal v podcastu Vinohradská 12, „reálně byl tamní systém dlouho nastaven tak, že sloužili z devadesáti až devadesáti devíti procent jenom lidé, kteří chtěli“.

X X X

FIALA  NEDÁVÁ  MILIARDY  DO  KRAJŮ,  STĚŽUJÍ  SI  I  HEJTMANI

Do zaostávajících regionů jde jen zlomek peněz. Ministři o tom vědí, ale neřeší to, tvrdí senátor

Stav životního prostředí Česka stále není vyhovující a pokrok směrem ke klimatické neutralitě a plnění Zelné dohody pro Evropu malý. Konstatuje to nejnovější dostupná zpráva ministerstva životního prostředí. „Kroky musejí být únosné a proveditelné, aby nepopíraly fyzikální zákonitosti. Je třeba mít ambiciózní cíle, ale ty, které jsou stanoveny do roku 2050, by možná byly splnitelné v roce 2080,“ namítá senátor Zbyněk Linhart z hnutí STAN.

 Zdůrazňuje přitom, že všechna opatření musejí být pro občany únosná a ekonomicky zvládnutelná. Evropská komise počítá se zřízením Sociálního klimatického fondu, ve kterém má být pro Česko alokováno 44 miliard v rámci sedmi let, což ovšem Linhart považuje za nedostatečné.

Upozorňuje také na to, že Evropa představuje jen malou část světa, který se mnohdy chová v rozporu s proklamacemi o boji s klimatickou změnou. „Čína, Indie a další světové ekonomiky otevírají uhelné elektrárny a je otázka, do jaké míry může Evropa sama ty věci měnit,“ zamýšlí se.

Zároveň připouští, že Česko má, právě pokud jde o využívání uhlí, stále rezervy – vyrábí se z něj 40 procent elektřiny a zatím není plně nahraditelné alternativními zdroji. Od uhlí navíc budou v příštích letech odcházet i okolní země jako Německo nebo Polsko, což povede k větší poptávce a růstu cen paroplynových technologií například i pro teplárenství.

„Všichni přiznávají problém, ale nechtějí ho řešit, protože to znamená přesunout peníze z rozjetých regionů, kde je lze daleko lépe utrácet.“

Zbyněk Linhart

„Ambice je ohromná a je otázka, jestli nehoníme sto zajíců najednou a zda jsme schopni to zvládat, řídit, a především ufinancovat tak, aby to bylo přijatelné,“ dodává předseda senátního výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Boj o peníze

Senátor za Děčín kritizuje nevyváženost v rozdělování evropských fondů, kdy EU sice během 20 let investovala 1,5 bilionu korun na kohezní politiku, ovšem do zaostávajících regionů a konkrétně severozápadu země z toho směřovala jen velmi malá část.

„Do těchto území šlo paradoxně nejméně peněz. Proklamace jsou jedna věc, ale realita je jinde. Pro srovnání Německo k evropskému příspěvku dává padesátinásobně víc ze státního rozpočtu, čili věřím, že tamní regiony budou úspěšné. Jestli ale Česko k tomu příspěvku nepřidává nic, tak to bude málo,“ zdůrazňuje.

Jako zákonodárce za jednu z vládních stran s tím Linhart podle vlastních slov otravuje i ministry. „Všichni přiznávají problém, ale nechtějí ho moc řešit, protože to znamená ty peníze přesunout z rozjetých regionů, jako je jižní Morava nebo jižní Čechy, kde je lze daleko lépe utrácet. Je to boj o peníze a ve výsledku to všem ostatním vyhovuje, že se neutrácejí u nás, ale u nich,“ popisuje.

X X X

Česko vydá na Ukrajinu odsouzeného za vraždu řidiče Sazky, odpykává si 22 let

Česko vydá na Ukrajinu Timura Treťjakova odsouzeného na 22 let vězení za nájemnou vraždu řidiče Sazky a za pokus o vraždu arménského podnikatele. Uvedla to v pátek večer televize Nova, které to potvrdil mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

Televize Nova v pátek uvedla, že Timur Treťjakov by se mohl na Ukrajině zapojit do bojů při obraně proti ruské agresi. Kdy muž z Česka odjede, záleží podle televize na tom, kdy pro něj Ukrajina pošle eskortu.

Treťjakov se podle pravomocného rozsudku vydal v listopadu 2007 vraždit na pražské Vinohrady. Dostal zakázku, aby tam zlikvidoval podnikatele, který jezdil v luxusním voze Bentley. Shodou okolností tehdy na daném místě zastavil s jiným autem téže značky řidič ředitele společnosti Sazka.

Treťjakov šoféra zastřelil. O dva týdny dříve navíc Treťjakov napadl na Václavském náměstí arménského podnikatele, kterého devětkrát bodl nožem. Napadenému cizinci zachránila život včasná operace.

Podle závěrů české justice si vraždu objednal arménský „vor v zakoně“, tedy vysoká kriminální autorita zločineckých skupin ze zemí bývalého Sovětského svazu. Chtěl tak získat vliv nad čečenskou komunitou žijící v Praze a zastrašit komunitu arménskou.

Podnikatel se údajně provinil proti nepsaným zákonům tím, že z částky jednoho milionu dolarů (nyní zhruba 23,7 milionu Kč), kterou získal, neodevzdal polovinu do  Pražský městský soud v roce 2009 původně Treťjakova poslal za mříže na doživotí, vrchní soud ale trest následně zmírnil s tím, že zákonné podmínky pro uložení doživotí nebyly splněné. Treťjakov u soudů nejprve odmítal vypovídat a stylizoval se do role psychicky narušeného náboženského mučedníka.

Před odvolacím senátem pak prohlašoval, že je zahraniční novinář a vystudovaný psycholog. Svou vinu odmítal a tvrdil, že do vězení ho dostal falešný svědek, protože měl zálusk na odměnu 500 tisíc korun, kterou společnost Sazka vypsala na dopadení vraha jejího řidiče. Treťjakovovu žádost o znovuotevření procesu loni v lednu zamítl pražský městský soud.

X X X

Vojačky ve Finsku testují novou uniformu. Místo podprsenky ale dostaly ‚slušivý topík‘

Finská armáda se rozhodla být vstřícnější k ženám, členkám armády. Poprvé v historii tak v rámci úprav uniforem vytvořila novou sadu oblečení určenou právě pro ženy, a to včetně spodního prádla. Zdaleka ne všechny vojačky jsou ale s novými kousky spokojené. Neplní totiž funkci opory prsou při pohybu a jsou spíš na okrasu. Což vojačkám nevyhovuje.

 Finská armáda navrhla kompletní armádní uniformu označovanou jako M23. Teď ji testují jednotky v Laponsku. Když se ukáže, že je uniforma vyhovující, armáda ji nasadí plošně.

Sada obsahuje kalhoty, bundu, rukavice a nově i spodní prádlo pro ženy, včetně sportovních podprsenek. Ty si doteď ženy v armádě musely kupovat vlastní, nic oficiálního k mání nebylo. Jenže s těmi novými prý spokojené nejsou.

Ukazuje se, že skoro žádná vojačka je nenosí, údajně proto, že podprsenky neplní svou primární funkci, což je podpora prsou při pohybu. Podle vojenských odborů tak prádlo neslouží k tomu, k čemu sloužit má. Některé vojačky údajně armádní podprsenku z nové série označily spíše jako „slušivý topík“ a ne funkční vojenské oblečení.

Vstřícné kroky vůči ženám

Teď odbory doufají, že nebude trvat dalších třicet let, než se podaří problémy odstranit. Finsko si totiž nyní připomíná výročí tří dekád, kdy mohou ženy dobrovolně sloužit v armádě. A teprve teď – poprvé od té doby – vznikla uniforma, která je dělaná přímo pro ně.

Odbory navíc už dříve upozorňovaly na to, že nevyhovující uniformy komplikují zapojení žen. Nejde jen o nepohodlné oblečení, ale například u příliš velkých helem poukazují odboráři i na bezpečnostní riziko.

V tomhle případě ale snad náprava bude dříve. Ženské uniformy jsou v testovacím režimu a armáda sbírá podněty, aby je upravila. Finové se v posledních letech snaží ženy do ozbrojených složek přilákat. Dostávají například vyšší plat jako náhradu za nákup právě spodního prádla a menstruačních pomůcek. V přepočtu dostávají asi o 38 korun denně víc než muži.

Ve Finsku mají muži povinnou vojenskou službu, ale ženy ne. Ty mohou nastoupit dobrovolně, na to mají právo. V prvních týdnech si to ještě můžou rozmyslet a odstoupit. Pokud ale vydrží, pak už se jim stane vojenská služba povinnou a musí ji absolvovat celou. Pro ženy přitom v armádě nejsou žádné zvláštní oddíly ani budovy, všechno podstupují společně s muži.

Povinnou vojenskou službu pro ženy ale nově zavedlo Dánsko. To už v armádě přestalo dělat rozdíly mezi pohlavími. Ne všichni ale nastupují na vojnu, tam se povolává losováním jen část z každého ročníku. Norsko a Švédsko to mají podobně, přičemž Norové zavedli genderovou rovnost v armádě jako vůbec první mezi severskými zeměmi.

X X X

Dcery se soudí o prohlášení otce za mrtvého. V sázce jsou dluhy za 7 let

Spor o datum prohlášení za mrtvého vedou dcery pohřešovaného otce. Soudy trvaly na sedmileté ochranné lhůtě, zatímco ženy navrhovaly prohlásit otce mrtvým dnem následujícím po dni jeho zmizení. V sázce bylo sedm let neuhrazených závazků, které postihnou pozůstalé. Teprve Nejvyšší soud judikoval, že den, který nezvěstný nepřežil, může být určen i zpětně a může předcházet konci sedmileté lhůty.

Případ prohlášení pohřešovaného zpětně za mrtvého projednalo občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu 13. března a schválilo z něho právní větu.

Podle policie se muž pohřešoval od 7.8. 2011. Ten den „odjel od své matky na motorce do Slatinek údajně za účelem řešení dluhu, jeho další pohyb již nebyl zjištěn“, popsala policie.

Dne 15. 8. 2011 byl jeho motocykl nalezen odstavený na parkovišti v Brně – Vinohradech. Na motocyklu byly zajištěny biologické stopy, ale nic neprokazovalo, že ho odstavil sám pohřešovaný. O jeho cestě do Brna vypovídal pouze poslední výskyt mobilu „Pohřešovaný nebyl ode dne pohřešování kontrolován ani trestně stíhán orgány Policie ČR, nebylo zjištěno, že by opustil ČR, a dosud se neprokázalo, že by se stal obětí trestného činu,“ shrnuje soud informace z policejního spisu.

Pohřešovaný byl podle policie rozvedený, měl dvě děti a byl podnikatelem. Od doby pohřešování nepobíral sociální dávky, ani nebyl registrován na Úřadu práce, a ani z žádného jiného registru nevyplývá, že by byl v době pohřešování naživu.

Soud určil dnem smrti den vyhlášení rozsudku

Návrh na prohlášení otce za mrtvého podaly k soudu jeho dvě dcery: „Jelikož navrhovatelky mají právní zájem na prohlášení za mrtvého, neboť jsou dcerami pohřešovaného, a uplynula stanovená lhůta sedmi let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva o pohřešovaném, že byl ještě naživu, shledal soud za splněné podmínky pro prohlášení za mrtvého. Zákonná lhůta sedmi let uplynula 31. 12. 2018,“ stojí v rozhodnutí.

Ženy navrhovaly, aby byl pohřešovaný otec prohlášen za mrtvého dnem následujícím po dni jeho zmizení, tedy ke dni 8. 8. 2011. „Soud určil den, který se pokládá za den jeho smrti 9. 9. 2019, tj. den vyhlášení rozsudku,“ shrnuje Nejvyšší soud rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově.

Ani sedmileté dluhy na tom nic nezmění

Ženy nebyly úspěšné ani v odvolacím řízení. Krajský soud v Brně určil dnem smrti jejich otce datum 1.1.2019. Podle odvolacího soudu se lhůta sedm let, po kterých lze prohlásit osobu za mrtvou, počítá od posledního dne toho roku, kdy se objevila zpráva, z níž je možné usoudit, že jedinec byl ještě naživu. V tomto případě doba začala dnem 31. 12. 2011 a uplynula 31. 12. 2018. K prohlášení za mrtvého tak mohlo dojít nejdříve k 1. lednu 2019, rozhodl odvolací soud.

„Nová právní úprava jednoznačně stanoví ochrannou 7letou dobu, tudíž nemůže být určen den, který se pokládá za den smrti, den předcházející dni 1. 1. 2019. Na tom nemohou ničeho změnit ani navrhovatelkami tvrzené obtíže spojené se 7letou dobou (závazky postihující pozůstalost, kdy lze podle nich očekávat např. požadavky na doplacení úhrad zdravotního pojištění za několik let zpětně, a že životní pojištění pohřešovaného po nehrazení pojistného bylo pojišťovnou vypovězeno a že odkupné nebylo vyplaceno, protože platbu nemohla převzít oprávněná osoba). Soud nemá možnost tyto skutečnosti zohledňovat,“ uvedl Krajský soud v Brně.

Dovolání: Zákaz ze zákona nevyplývá

V reakci na to podaly ženy dovolání k Nejvyššímu soudu. V něm argumentovaly, že v zákoně je pouze stanovena povinnost, aby soud určil den, který se pokládá za den smrti, ale soudem dovozený zákaz ze zákona neplyne. Odkázaly na odbornou literaturu, podle níž se u nezvěstných osob určí jako den úmrtí den, který se jeví jako nejpravděpodobnější, a že pravděpodobně půjde o den následující po dni, kdy byl člověk naposled viděn živ.

Zdůraznily, že muž odjel jako podnikatel na schůzku související s dluhem a jeho motocykl měl být odstaven neznámou osobou, v čemž „spatřují zřejmé okolnosti, že se stal obětí trestného činu“.

NS o dni, který nezvěstný zřejmě nepřežil

Podle Nejvyššího soudu už z jazykového výkladu příslušného ustanovení občanského lze usuzovat, že je soudu ponechán prostor k uvážení a dnem smrti se „určí den, který se pokládá za den jeho smrti“, nebo se „určí den, který platí za den smrti člověka, popřípadě den, který nezvěstný zřejmě nepřežil.  Jinak by zřejmě zákonodárce přímo v textu zákona stanovil, k jakému okamžiku má být datum úmrtí soudem určeno, upozornil Nejvyšší soud.

„Den, který nezvěstný zřejmě nepřežil, se přitom nemusí podle okolností konkrétního případu shodovat s uplynutím ochranné doby, ale může tomuto okamžiku i předcházet,“ uvedl Nejvyšší soud.  Také historický výklad vede podle soudu k závěru, že den, který se pokládá za den smrti, lze určit zpětně před konec uplynutí ochranné doby.

Podle Nejvyššího soudu ani odborné analýzy občanského zákoníku zjevně nepovažují za zakázané, aby určený den, který se pokládá za den smrti, předcházel konci ochranné doby, pokud není možné určit den, který nezvěstný zřejmě nepřežil. „Ten přitom bude ze své podstaty zpravidla předcházet konci ochranné doby, podaří-li se jej zjistit,“ uvedl Nejvyšší soud.

Sedmiletá doba chrání živého, nikoli mrtvého

Poté Nejvyšší soud vysvětlil: „Smysl a účel ochranné sedmileté doby spočívá především v tom, aby uplynutím této doby, po kterou zde nebudou žádné zprávy, z nichž by bylo možné usuzovat, že byl nezvěstný stále živ, byl dosažen dostatečně vysoký stupeň pravděpodobnosti, že nezvěstný již není naživu, a byla tak minimalizována možnost negativních důsledků rozhodnutí o prohlášení za mrtvého pro nezvěstného člověka, byl-li by tento člověk ve skutečnosti stále naživu.“

Délka doby, která musí uplynout, aby bylo možné nezvěstného člověka prohlásit za mrtvého, tak představuje prostředek vyvážení ochrany práv nezvěstného a oprávněných zájmů osob, které mohou mít právní zájem na prohlášení nezvěstného člověka za mrtvého, uvedl dále soud s tím, že ochranná lhůta je vykonána jejím uplynutím.

NS: Den smrti může předcházet konci lhůty

Při samotném určování konkrétního dne, který nezvěstný zřejmě nepřežil, už však podle Nejvyššího soudu ochranný potenciál stanovení tohoto dne až ke konci doby ztrácí význam.  Naopak do popředí vstupuje potřeba určit den, který lze s ohledem na konkrétní okolnosti považovat za nejpravděpodobnější den smrti. Jestliže se totiž posléze zjistí, že člověk stále žije, ale mezitím po něm bude například projednána pozůstalost, stanovení pozdějšího data smrti živé osoby při vypořádání takové situace neochrání.

„Lze proto uzavřít, že den, který se pokládá za den smrti člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen (§ 74 odst. 1 o.z.), může být určen zpětně ke dni, který bude předcházet konci ochranné sedmileté doby,“ uzavřel Nejvyšší soud.

Nesprávně posouzený případ se vrací

Jelikož odvolací soud nesprávně vycházel ze závěru, že den, který se pokládá za den smrti, nemůže být určen zpětně před konec doby potřebné k prohlášení za mrtvého, a nezabýval se tím, zda lze v okolnostech projednávané věci určit den, který nezvěstný zřejmě nepřežil, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné, uvedl Nejvyšší soud

Nesprávné je podle Nejvyššího soudu i rozhodnutí soudu I. stupně, který určil dnem, který se pokládá za den smrti, až den vyhlášení svého rozhodnutí. Soud proto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení k Okresnímu soudu v Prostějově.

Právní věta:

Den, který se pokládá za den smrti člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen (§ 74 odst. 1 o. z.), může být určen zpětně ke dni, který bude předcházet konci ochranné sedmileté doby. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Ministerstvo a ČAK jednají o prolomení bankovního tajemství u advokátních úschov

 Ministerstvo spravedlnosti a Česká advokátní komora (ČAK) chtějí snížit riziko zpronevěry peněz z advokátních úschov prolomením bankovního tajemství ve prospěch ČAK. Ministerstvo nyní návrh řeší s bankami a chtělo by ho uplatnit jako pozměňovací k novele zákona o advokacii, která ve Sněmovně prošla prvním čtením. Uvedl to mluvčí ministerstva Vladimír Řepka s tím, že součástí návrhu by mělo být i omezení možnosti nakládat s penězi na daném účtu.

„V současné době velmi intenzivně pracujeme na dosažení vzájemné dohody mezi všemi dotčenými subjekty. Věřím, že brzy dosáhneme konsensuálního návrhu, který bude vyhovovat všem stranám,“ uvedl ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).

Mluvčí ČAK Iva Chaloupková potvrdila, že stavovské sdružení se diskusí účastní. Snaží se na nich prosadit i to, aby přijatá opatření nezvýšila administrativní zátěž pro advokáty nad nezbytně nutnou míru.

„Česká advokátní komora konkrétně prosazuje zejména možnost prolomit bankovní tajemství tak, aby banky mohly poskytnout kontrolní radě ČAK na její žádost informace o stavu a pohybech na účtu advokátní úschovy,“ popsala mluvčí. „Je otevřená i dalším návrhům, které přispějí k bezpečnosti advokátních úschov, například vytvoření specifického bankovního produktu – úschovního účtu, z něhož by banka mohla peněžní prostředky vyplatit jen na předem stanovené účty odsouhlasené účastníky smlouvy o úschově,“ pokračovala.

Chaloupková doplnila, že jedním ze záměrů ČAK je zvýšit transparentnost advokátních úschov po kauze advokátky Heleny Sukové. Žena podle vyšetřovatelů zpronevěřila uschované peníze 44 klientů a celkem jim způsobila škodu přes 153 milionů korun. Policie advokátku obvinila v září roku 2022, návrh na obžalobu na ni doposud nepodala. „Lhůta na vyšetřování byla prodloužena do července,“ sdělil na dotaz ČTK mluvčí pražských policistů Richard Hrdina.

Poškození klienti trvají na tom, že ČAK nenastavila systém, jenž by zpronevěrám peněz z advokátních úschov účinně zabránil. Komora je podle nich spoluzodpovědná za způsobenou škodu. Lidé, kteří přišli o celoživotní úspory, přirovnali svou situaci k podvedeným klientům zkrachovalého H-Systemu. ČAK trvá na tom, že nepochybila a že ani policie u Sukové dříve neodhalila žádná pochybení, ceskajustice.cz

X X X

Rallye Šumava ukončila tragická nehoda, zemřela při ní spolujezdkyně

Tragédie se odehrála při Rallye Šumava. Při sobotní rychlostní zkoušce havarovala nedaleko Strážova posádka číslo 55 (Jaroslav Krejčík, Alena Krejčíková). Jednačtyřicetiletá spolujezdkyně utrpěla mnohačetná poranění, v nemocnici svým zraněním podlehla. Pořadatelé nejprve zrušili závěrečné dvě sobotní rychlostní zkoušky a večer po debatě s účastníky i nedělní zbytek závodu.

Na základě tragické události rozhodl organizační výbor po poradě s posádkami o předčasném ukončení 58. ročníku. Organizační výbor vyjadřuje upřímnou soustrast všem pozůstalým,“ uvedli.

“Žena utrpěla velmi vážná zranění. V bezvědomí a se zajištěnými dýchacími cestami po resuscitaci byla transportována leteckou službou na Emergency Fakultní nemocnice v Plzni-Lochotíně,“ sdělila mluvčí záchranářů Mária Svobodová.

“Žena bohužel i přes veškerou snahu lékařů svým zraněním v nemocnici podlehla,“ potvrdil po 16. hodině policejní mluvčí Ondřej Hodan.

„Český řidič narozený v roce 1979 s vozidlem Subaru Impreza z dosud přesně nezjištěných příčin vylétl s vozidlem mimo trať do pole, kde s ním havaroval. Ve voze s ním jako spolujezdkyně jela žena ročník narození 1983. Alkohol byl u řidiče vyloučen dechovou zkouškou, ale byl u něj nařízen i odběr krve v nemocnici. Dále se nehodou budou zabývat kriminalisté z územního odboru Klatovy,“ doplnil policejní mluvčí,

Sobotní etapu provázela nepřízeň počasí. „Tratě jsou dnes obrovsky náročné, všude spousta vody, místy sníh, strašně to klouže,“ uvedl jeden ze závodníků.

X X X

Ve středoafrické metropoli se potopil přetížený člun, zemřelo nejméně 58 lidí

Nejméně 58 lidí zahynulo a další se pohřešují poté, co se s nimi v pátek na řece protékající hlavním městem Středoafrické republiky potopil přetížený člun. Informovala o tom v sobotu agentura AFP s odvoláním na místní úřad civilní ochrany. Podle svědků a videí na sociálních sítích vezla rybářská loď na řece Mpoko v Bangui více než 300 osob, což výrazně převyšovalo její kapacitu.

 „Podařilo se nám vyzvednout 58 utonulých těl. Celkový počet lidí, kteří jsou pod vodou, neznáme,“ řekl místnímu rozhlasu ředitel úřadu civilní ochrany Thomas Djimasse, jehož týmy dorazily na místo až 40 minut po tragédii. Dodal, že cestující mířili na pohřeb. Podle svědků se člun krátce po vyplutí převrhl.

 Mpoko se v hlavním městě vlévá do řeky Ubangi, která je dlouhá 2300 kilometrů a dělí Středoafrickou republiku od sousedního Konga. Podobné nehody jsou na afrických řekách poměrně častým jevem, neboť plavidla bývají přetížená lidmi a zavazadly.

X X X

Filip Novotný skončil v prvním závodě 18. Chris Clark po restartu závod nedokončil

Legendární okruh v holandském Assenu hostuje tento víkend druhý podnik letošního
šampionátu mistrovství světa World Supersport 300. Oba mladí jezdci týmu Accolade Smrz. Racing BGR, Filip Novotný a Chris Clark, se těšili zpět za řídítka s cílem navázat na poznatky získané během prvního podniku v Barceloně před několika týdny. Klimatické podmínky nebyly příznivé pro jezdce a týmy; prvním tréninkem, který se jel na suchu, byl samotný první závod, který byl přerušen červenou vlajkou, když jezdci odjeli pouhá tři kola. Filip Novotný, který startoval z 32. pozice (25. po restartu), úspěšně čelil náročným podmínkám, a cílem projel na 18. pozici. Přiblížil se tak světovým bodům. Chris Clark také úspěšně bojoval ve své skupince, pro pád však po restartu závod nedokončil. Zítřejší druhý závod startuje opět ve 12:45.

“Druhý den byl pro nás daleko úspěšnější. V závodě jsem se cítil skvěle, mé časy i závodní tempo byly dobré. Opravdu se moc těším na zítřejší druhý závod a chtěl bych se ještě zlepšit.”

„Druhý den v Assenu nedopadl tak, jako jsme doufali. Ale je tu i spousta pozitivních věcí. V prvním závodě jsem bojoval o umístění v Top20, ale bohužel přišla červená vlajka, a po restartu jsem měl pád. V prvním závodě jsme jeli poprvé na suchu, takže jsem se během závodu stále seznamoval s tratí. Cítím se dobře před zítřejším druhým závodem. Nemohu se dočkat, až budu moct ukázat, co dovedu.”