Tisíce židovských poutníků míří na Ukrajinu navzdory invazi, oslaví Nový rok. Navzdory ruské invazi míří do ukrajinského města Umaň tisíce chasidských židů. Pouť podnikají každoročně k hrobu rabína Nachmana z Braclavi na svátek Roš hašana, tedy v období židovského Nového roku. Ten letos připadá na 25. až 27. září. Věřící z Izraele a dalších zemí letos cestu podnikají navzdory varováním izraelských a ukrajinských úřadů před cestami do země kvůli bezpečnostní situaci.

 Očekává se, že letos cestu podnikne méně lidí než v předchozích letech, kdy se do Umaně vydávaly desítky tisíc chasidských poutníků. Podle mluvčího izraelského ministerstva zahraničních věcí Alona Laviho nicméně jen z Izraele dorazilo na místo už asi čtyři tisíce lidí a další zřejmě přicestují.

„Jsou to jen odhady, protože přesný počet lze jen těžko určit vzhledem k tomu, že na Ukrajinu se nyní z Izraele nelétá a poutníci do země míří přes okolní státy,“ řekl Lavi listu The New York Times (NYT).

Poutníci, kteří už v Umani pobývají, izraelským médiím řekli, že kromě přísnějších bezpečnostních kontrol na kontrolních stanovištích nebo u vstupu do rabínovy hrobky dopady války téměř necítí.

Střední Ukrajina obecně nečelí stejnému nebezpečí jako frontová města na východě země, ale přesto tam není kvůli ruským raketovým útokům bezpečno. Izraelští a ukrajinští představitelé varovali, že v posledních týdnech ruské invazní síly vypálily střely i na tento region.

 Jewish pilgrims have arrived in Uman, #Ukraine, for the Rosh Hashanah celebrations, and the mood is festive, to put it mildly! Pictured below is my friend Sasha, a Jewish veteran of Donbas, who has been training the Territorial Defence unit tasked wi | (0:29)

Ukrajinské velvyslanectví v Izraeli vyzvalo poutníky, aby se letos namísto cesty do Umani modlili, za „návrat míru na Ukrajinu a obnovení požehnané pouti“.

Do Umaně každoročně proudí desetitisíce židovských poutníků, aby se poklonili u hrobu rabína Nachmana z Braclavi, jenž oživil chasidské hnutí. Chasidismus se zformoval v první polovině 18. století v oblasti dnešního jihovýchodního Polska a západní Ukrajiny. Jeho zakladatelem byl rabín Israel ben Eliazar zvaný Baal Šem Tov, za jehož pravnuka je Nachman považován.

X X X

Putin zakázal stažení ruské armády z Chersonu

Stažení z Chersonu by ruské armádě umožnilo spořádaně odejít přes Dněpr a ochránit životy svých vojáků i vybavení. Ústup by však byl zároveň dalším ponižujícím přiznáním Putinova neúspěchu v invazi a přinesl by Ukrajině druhé velké vítězství za měsíc, píše NYT s odkazem na ukrajinskou protiofenzivu v Charkovské oblasti. Cherson byl prvním velkým městem, které padlo do rukou Rusů na začátku jejich vojenské agrese. Zůstává rovněž jedinou oblastní metropolí pod kontrolou Moskvy.

Putin se podle amerického deníku soustředí na vítězství za každou cenu a stal se veřejnější tváří války, zatímco ruská armáda se zdá být ve stále větším chaosu. Tento týden šéf Kremlu ohlásil částečnou mobilizaci, která má podle veřejných vyjádření povolat do zbraně na 300.000 ruských záložníků. Moskva tento měsíc předvedla, že se jí nedostává vojáků, aby mohla pokračovat v ofenzivě, trpí nedostatkem vysoce přesných zbraní a není schopna získat nadvládu nad ukrajinským nebem, píše list.

Podle amerických představitelů Putin v zákulisí přebírá ve vojenském tažení stále větší roli, velitelům prý sdělil, že strategická rozhodnutí v terénu jsou na něm. Ačkoliv přijal některá jejich doporučení – včetně mobilizace civilistů – jeho zapojení vyvolává napětí, tvrdí Američané, kteří mají podle NYT k dispozici vysoce citlivé zpravodajské informace. Jeho odmítnutí odchodu z Chersonu vedlo podle nich také k poklesu morálky u ruských vojáků, kteří tam jsou odříznuti od zásobovacích tras a zřejmě se domnívají, že zůstanou vydáni napospas ukrajinským ozbrojeným silám.

„Situace na Ukrajině je jednoznačně dynamická,“ řekl tento týden šéf amerického sboru náčelníků štábů Mark Milley. „Na úplné hodnocení je ještě příliš brzy, ale je mi jasné, že strategická iniciativa přešla na stranu Ukrajinců,“ dodal a zároveň upozornil, že před Kyjevem zůstává ještě „dlouhá cesta“.

Rozpory ohledně Chersonu jsou údajně jen posledními neshodami mezi Putinem a jeho nejvyššími veliteli. Podle amerických představitelů vysocí ruští důstojníci opakovaně zpochybňovali počáteční plány invaze, která předpokládala rychlý úder na Kyjev. Ruští důstojníci se prý domnívali, že Kreml jde do války s nedostatečným počtem vojáků a zbraní.

Jejich obavy se ukázaly jako správné a po porážce ruské armády u ukrajinské metropole Putin zmírnil svou kontrolu nad vojenským plánováním, píše NYT. Podle amerických činitelů šéf Kremlu umožnil generálům vytvořit novou strategii zaměřenou na masivní dělostřelecké útoky. Ta byla ve skutečnosti opotřebovávací válkou, která hrála do karet ruské armádě a té se podařilo postoupit na východě Ukrajiny.

Putin se podle amerických činitelů rovněž domnívá, že další ukrajinské vítězství by v době – kdy se řada Rusů pokouší uprchnout ze země, aby se vyhnuli povolání do armády, oslabilo jeho popularitu, což nemůže riskovat. Rozhovory Putina s regionálními vojenskými veliteli na Ukrajině mohou být také součástí snahy o přesnější hodnocení invaze, píše NYT. Američtí představitelé uvedli, že prezident nedostává přesné informace od svých hlavních vojenských činitelů – ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu ruské armády Valerije Gerasimova.

X X X

Vojenský převrat v Číně? Sociální sítě zaplavily spekulace o svržení prezidenta

Sociální sítě zaplavily spekulace o vojenském převratu v Číně a domácím vězení prezidenta Si Ťin-pchinga. Ten se nedávno účastnil summitu Šanghajské organizace pro spolupráci v Samarkandu. Během toho měl být podle neověřených informací odvolán z čela Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA). Čínská Komunistická strana ani státní média se k tomu zatím nevyjádřila.

Na Twitteru zhruba od pátku trenduje hashtag XiJinping. Mnozí uživatelé tvrdí, že Komunistická strana převzala kontrolu nad armádou. Někteří dokonce spekulují, že novým prezidentem byl zvolen generál Li Qiaoming. Jiní sdílejí memy.

Zpráva se začala šířit, když čínská aktivistka Jennifer Zeng sdílela video, na kterém lze vidět kolonu vojenských vozidel. Podle ní dlouhou až 80 km. „Mezitím se proslýchá, že Si Ťin-pching byl zatčen poté, co ho vysocí úředníci Komunistické strany Číny odvolali z funkce šéfa ČLOA,“ napsala.

  Zengová poté doplnila, že zdroj z okolí rodiny nejmenovaného člena čínské Komunistické strany sdělil, že fáma o zatčení prezidenta není pravdivá.

Člen indické nacionalistické lidové strany (BJP) Subramanian Swamy na Twitteru napsal: „Nová fáma, kterou je třeba prověřit: Je Si Ťin-pching v domácím vězení v Pekingu? Když byl Si nedávno v Samarkandu, vedoucí představitelé Komunistické strany Číny ho měli odvolat z funkce stranického velitele armády. Poté následovalo domácí vězení. Tak se to říká.“

 Reportérka CNN Frida Ghitisová uvedla, že se Čínou šíří zvláštní zvěsti. „Na sociálních sítích se šíří tvrzení, že v Číně došlo k převratu a že Si Ťin-pching je v domácím vězení. Neexistují však žádné důkazy, že je to pravda,“ napsala a dodala, že většina těchto zpráv pochází z Indie.

X X X

X X X

Obrovský úspěch SPD. Okamurovo hnutí se šíří napříč republikou, hodnotí politolog

Politolog Jan Kubáček ve vysílání CNN Prima NEWS prohlásil, že zisky strany SPD v komunálních volbách znamenají pro šéfa frakce Tomia Okamuru obrovský úspěch. Doposud se SPD podle Kubáčka dařilo spíše v ekonomicky slabších lokalitách, to se ale letošními volbami mění.

Z průběžných výsledků komunálních voleb vyplývá, že SPD získá po celé republice přes 230 zastupitelů. Šéf strany Okamura na tiskové konferenci zmínil, že zisky SPD vnímá velmi pozitivně.

„My jako SPD považujeme tyto volby za úspěch. Vypadá to, že hnutí SPD má nárůst zastupitelů v městech i obcích. Ten nárůst bude značný. Uspěli jsme ve všech krajských městech. I v Praze jsme přes pět procent. Občané ukázali, že nejsou spokojení s vládou Petra Fialy,“ pronesl Okamura před novináři.

 „To, čeho Okamura dosáhl, se dá považovat za jednoznačný úspěch. Pro SPD je to šance, jak se posadit o jedno patro výš,“ řekl Kubáček pro CNN Prima NEWS.

Politolog se domnívá, že SPD už není minoritní stranou, která boduje jen v určitých lokalitách, ale stává se stranou skutečně celostátní. „V minulosti jsme barvy SPD vídali například v severních Čechách, v oblastech, kde se ekonomicky nedařilo. Teď se SPD rozšíří napříč republikou,“ uvedl ve volebním vysílání.

Úspěch SPD v komunálních volbách podle Kubáčka bude hrát Okamurovi do karet i v kontextu kritiky vládních stran. „SPD to umožní ostřelovat vládu zespoda,“ uzavřel politolog Kubáček.

X X X

Drama v Záhoří: Policisté stříleli po ujíždějícím autě. Zásah na cyklotrase má zraněné

Slovenská policie v pátek poblíž obce Malé Leváre našla vozidlo, jehož řidič prchal před rakouskou policií. Podezřelé osoby poté začali strážci zákona pronásledovat. Aby je zastavili, museli vystřelit ze služebních zbraní. Incident skončil zraněním tří osob. Informoval o tom slovenský deník Nový Čas.

„Ve večerních hodinách došlo k přeshraničnímu pronásledování motorového vozidla se slovenským evidenčním číslem, které unikalo před příslušníkem rakouské policie,“ uvedla podle deníku Nový Čas mluvčí policie Bratislavského kraje Jana Šimunková. „Během pronásledování podezřelých osob ve vozidle došlo k použití služební zbraně,“ dodala.

Při zákroku se původně zranili dva lidé, kteří byli převezeni do nemocnice. Později se počet zraněných zvýšil na tři. „Vyšetřováním okolností případu se v současnosti zabýváme a důvod použití služební zbraně vyšetřuje Úřad inspekční služby ministerstva vnitra,“ řekla mluvčí.

X X X

Červinkovo sdružení vyhrálo volby v Poděbradech. Kvůli rasistickým výrokům opustil STAN

Sdružení Nezávislí kandidáti Poděbrady poděbradského starosty Jaroslava Červinky kritizovaného za rasistické výroky zvítězilo ve volbách. Červinka chce ve vedení města pokračovat, koaliční jednání začnou brzy, řekl. Po sečtení hlasů ve všech okrscích má jeho sdružení 29,5 procenta hlasů. Druhá je s necelými 20 procenty Volba pro Poděbrady a na třetí pozici se umístila koalice Zelených, ČSSD a Pirátů se ziskem necelých 13 procent.

Vedení Poděbrad by mohlo podle Červinky zůstat přibližně stejné. „Já si myslím, že bychom chtěli pokračovat,“ uvedl. Červinka v červnu na zastupitelstvu prohlásil, že před více než dvaceti lety dostal důtku od okresního úřadu, jelikož po dopravní nehodě způsobené psy romského spoluobčana řekl, že by bylo lepší je zastřelit, a dodal, že neměl na mysli psy.

Jeho stíhání státní zástupce nedávno podmíněně zastavil, důvodem bylo, že se Červinka doznal a poslal dar obětem trestných činů.

Červinka měl původně kandidovat za STAN, avšak oblastní sdružení ho vyzvalo k odstoupení z kandidátky kvůli výrokům, které zazněly na červnovém jednání městského zastupitelstva. Červinka s kolegy hnutí opustil a založil si vlastní sdružení.

X X X

Výsledek nula. K urně v ostravském okrsku nepřišel žádný volič

Výsledek komunálních i senátních voleb ze svého okrsku znali hned po uzavření volební místnosti. Volební účast tam totiž byla nulová, pětice členů volební komise jednoho z okrsků ve Slezské Ostravě tak neměla co sčítat. Nezájem o volby je v této lokalitě dlouhodobý.

Četli, vyprávěli si historky, luštili křížovky. Pětice volebních komisařů ve volebním okrsku s číslem 19003 v ostravské části Hrušov se v pátek odpoledne i v sobotu musela zabavit sama. Nepřišel žádný volič.

„Nezájem o volby je v tomto okrsku dlouhodobou záležitostí, účast tam bývá nulová nebo velmi nízká. Jedná se o volební místnost v budově MŠ Keramická, kde na voliče čekalo pět komisařů. Marně, z 91 voličů v seznamu nepřišel ani jediný,“ uvedla mluvčí ostravského obvodu Slezská Ostrava Jana Pondělíčková.

Lidé tak neměli zájem si zvolit senátora a nepřilákaly je ani volby do zastupitelstva. Hrušovský okrsek tak byl jeden z prvních „sečtených“ v kraji i v republice, avšak s nulovými výsledky.

Loni tam volby do Poslanecké sněmovny do volební místnosti přilákaly 5 z celkových 94 voličů. V předloňských volbách do krajského zastupitelstva si v okrsku cestu k volební urně našli 4 ze 115 voličů. Nulová tam stejně jako letos byla účast v prvním kole prezidentských voleb v roce 2018. Ve druhém kole výběru prezidenta tam pak hlasovalo 9 ze 115 voličů, jeden hlas byl neplatný.

Hrušovské rodáky volební výsledek nepřekvapuje. Z bývalé samostatné obce, která se teprve před necelými sto lety stala součástí Ostravy a kterou ve druhé polovině minulého století zničilo poddolování a nakonec záplavy, se totiž postupně všichni původní obyvatelé vystěhovali.

„Každý měsíc se schází asi 30 skalních členů spolku Rodáci a přátelé Hrušova a jednou za tři roky pořádáme velké setkání, ale všichni se sjíždíme odjinud a potkáváme se v sousedním Muglinově,“ říká člen výboru spolku, 75letý Pavel Pasek.

„V Hrušově, který kdysi býval výstavní obcí, nechybělo kino, divadlo či koupaliště, zbyl z původní zástavby jen kostel, který se podařilo zachránit. V šedesátých letech minulého století se totiž poddolovaný Hrušov začal propadat, domy praskaly a lidé se stěhovali jinam. Zkázu dokončily záplavy v roce 1997, které obec spláchly,“ líčí Pasek a připomíná, že z Hrušova pochází řada známých osobností jako zpěvačka Marie Rottrová, herci Vlastimil Brodský a Karel Fiala alias Limonádový Joe, akademický malíř Milan Zezula či rodiče známého plastického chirurga Bohdana Pomahače.

„Teď už tam ale podle mě nikdo nebydlí. Vzniká tam průmyslová zóna,“ dodává hrušovský rodák.

Ve zmíněné ostravské čtvrti má přesto stále trvalé bydliště 91 voličů. „Záhadu“ objasnil Richard Vereš, starosta Slezské Ostravy, jejíž je Hrušov součástí.

„V místě už skutečně nikdo nežije. Posledních šest nebo sedm zchátralých domů nedávno vykoupil soukromník, který obyvatele vystěhoval. V současnosti finišuje rekonstrukce domů. Nové byty chce vlastník patrně nabídnout i zaměstnancům sousední průmyslové zóny, která už zčásti funguje a bude se ještě rozšiřovat. Řada lidí má ale v tamních domech stále trvalé bydliště a majitel čeká, až se z nich bývalí nájemníci sami odhlásí, aby za to nemusel platit,“ míní starosta Vereš.

Podotkl, že radnice městského obvodu bude chtít do příštích voleb hrušovský volební okrsek zrušit. „I kdyby se tam nastěhovali noví nájemníci, bude jich málo. Okrsek by měl být zhruba pro tisíc lidí. Chtěli jsme ho zrušit už teď, ale ukázalo se to není tak jednoduché. Okrsky jsou totiž číslované a čísla jdou po sobě, to znamená, že po zrušení jednoho se budou muset přečíslovat i další,“ vysvětluje zádrhel Vereš.

X X X

Hradní kancléř Mynář opět uspěl v Osvětimanech, starostou být nechce

Hradní kancléř Vratislav Mynář (SPOZ) se po čtyřech letech opět dostal do zastupitelstva v Osvětimanech na Uherskohradišťsku. Na rozdíl od minulých komunálních voleb však nezískal nejvyšší počet preferenčních hlasů.

Pětapadesátiletý Vratislav Mynář figuroval na druhé pozici vítězné kandidátky nazvané Osvětimany, která v městysu získala 27,06 procenta hlasů. Od voličů Mynář dostal 189 preferenčních hlasů. Více jich získal pouze starosta Aleš Pfeffer (BEZPP), který byl lídrem kandidátky Osvětimany, a to 205. V zastupitelstvu Osvětiman je Mynář od roku 2006.

S volebním výsledkem byl Mynář spokojený. „Znamená to, oproti předpokladům téměř všech novinářů, primárně pražských novinářů, že to asi zase neděláme tak špatně a že nám lidé věří. Jsem za to samozřejmě rád. Pokud budu požádán, tak se určitě stanu členem zastupitelstva, neodmítnu mandát, a budu se dál snažit pomáhat ve prospěch Osvětiman,“ zhodnotil výsledek voleb Mynář.

Na dotaz, zda hodlá usilovat o post starosty nebo místostarosty, uvedl, že v žádném případě. „My máme šikovného pana starostu, kterému já věřím a dělá to dobře,“ uvedl Mynář.

V jedenáctičlenném zastupitelstvu zasednou z kandidátky pojmenované Osvětimany tři lidé. Stejný počet zastupitelů bude mít Nový Názor, který v městysu získal 21,68 procenta hlasů. Dvě křesla získali Nezávislí, dostali 20,32 procenta hlasů, další dvě křesla zástupci uskupení Vzdělání, kultura a sport, pro které hlasovalo 18,24 procenta voličů. Jeden mandát budou mít lidovci za 12,68 procenta hlasů.

V Osvětimanech mohlo v komunálních volbách odevzdávat hlasy 709 lidí, volební účast dosáhla 62,62 procenta.

Před čtyřmi lety vybírali voliči v Osvětimanech z devíti kandidátek. Zvítězila tehdy SPOZ se ziskem 18,02 procenta hlasů a tří mandátů. Tehdy byl Mynář jejím lídrem a získal 199 preferenčních hlasů, nejvíce ze všech kandidátů. Druhé místo ve volbách v roce 2018 obsadil Nový Názor s 16,20 procenta hlasů a dvěma mandáty, třetí Nezávislí s 15,64 procenta hlasů a taktéž dvěma mandáty. Volební účast tehdy činila 67,50 procenta.

 X X X

Babiš šetřil na rautu a Nacher myl auto. ANO působí po volbách odevzdaně

Kandidát na pražského primátora za ANO Patrik Nacher si v sobotu nechal vyčistit auto, první místopředseda strany Karel Havlíček byl na výlovu a šéf hnutí Andrej Babiš v Karlových Varech. Zavřely se volební místnosti a hnutí ANO se proměnilo, z velkolepé kampaně s obytňákem se stal nejchudší raut na štábu, kam nejdůležitější politici přijeli pozdě. I když se hnutí v komunálních i senátních volbách podle dosavadních výsledků celkem daří, po volbách působí odevzdaně.

„Potřeboval jsem se trošku dát dohromady, chtěl jsem mít pokoj od politiky a vyčistit si hlavu. Byl jsem s dětmi, s dcerou na koních, bubnoval jsem. A také jsem si nechal vyčistit auto, které mám hrozně špinavé,“ omlouvala svůj pozdní příchod na volební štáb jednička na pražské kandidátce hnutí ANO Patrik Nacher.

Ten dorazil krátce po šesté hodině. V tu dobu už byly na štábech jiných stran jak všichni kandidáti na primátora, tak i všichni předsedové stran. Vesele promlouvali do televizí i s ostatními novináři. Na hnutí ANO to ale do té doby vypadalo celkem mrtvě. S novináři po čtvrté hodině promluvil pouze Ondřej Prokop, který je na pražské kandidátce druhý, a poslanec Jaroslav Faltýnek.

 „Byl jsem v Karlových Varech, kde jsme odhalovali sponzory sochy Karla IV. Pak jsem jel do Prahy a pak jsme si sedli s panem Havlíčkem a koukali jsme, jak to vypadá,“ chlubil se svým sobotním programem šéf hnutí Andrej Babiš, který se „přiřítil“ až skoro hodinu po Nacherovi. A to ještě jiným vchodem, než kde na něj novináři čekali. Překvapeni z toho byli i „jeho muži“.

Po boku mu kráčel první místopředseda ANO Karel Havlíček. „Dopoledne jsem jel podpořit naše kandidáty do Rožmitálu, respektive jel jsem se tam podívat, byl tam výlov rybníka. Na ten tam jezdím každý rok, takže jsem se tam ještě prošel. Je to tam moc hezké, je to Středočeský kraj. Byl jsem tam asi do dvou hodin,“ vyprávěl s úsměvem novinářům, jak si užil den.

Šetříme, komentoval chudý raut Babiš

„Bídně“ ale na štábu vypadal i raut. Hnutí pro novináře i své členy připravilo pouze jeden tác s buchtou a s obloženými houskami. I když se dva tácy průběžně doplňovaly, raut hnutí byl nejchudší ze všech stran. Vládní koalice Spolu podávala řízky s bramborovým salátem, Piráti grilované kuře a klobásy a hnutí STAN obložené talíře, pečené hovězí i různé speciality. Na výběr byla i káva, čaj, voda, ale i všemožné limonády.

Kdo si ale chtěl dát na ANO něco jiného než vodu nebo kávu z automatu, musel si to zaplatit. Stejně tak za „lepší“ kávu z kávovaru. „Šetříme, je krize,“ vysvětloval chudé občerstvení Babiš.

A to všechno po velkolepé kampani, kdy Babiš objel republiku s obytňákem, rozdával kšiltovky, knihy, trička i koláčky. A podobně velkolepě to vypadalo ještě v září na zahájení horké fáze kampaně. Tam hnutí připravilo bohaté občerstvení včetně teplých jídel i všemožných limonád.

Atmosféra na štábu tak působila odevzdaně. I v kuloárech se šuškalo, že přeci volební místnosti jsou uzavřené, hlasy rozdané, tak už se hnutí nemá proč snažit.

Havlíček brzdí s referendem o vládě

I když si ANO s organizací štábu nedalo moc záležet, výsledky ve volbách čeká slušné. Komunální a senátní volby měly být podle představitelů hnutí „důležitým referendem o vládě“. Za tím si Havlíček ale pořád stojí, i když své tvrzení trochu „brzdí“. „Stojíme si za tím, že je to referendum o této vládě, samozřejmě ne zcela. Musíme to brát, že to je referendum na větší města a na Senát,“ snažil se vykroutit z důležitosti referenda.

ANO míří k vítězství ve většině velkých měst a do druhého kola senátních voleb by se měla dostat Jana Nagyová. Ta kandiduje v Jihlavě proti šéfovi senátu Miloši Vystrčilovi (ODS). „To je její velký úspěch, možná jsme to ani nečekali,“ přiznal Babiš.

Důležitý je pro hnutí i výsledek v Praze. „Pro mě je úspěšná hranice dvacet procent. Pod dvacet procent to budu brát jako neúspěch, i osobní,“ nastavoval si laťku v Praze Nacher. Podle průběžných výsledků (ke 21. hodině) je hnutí druhé a má kolem 20 procent hlasů.

 X X X

Nejstarší kandidát voleb na Moravě: Jsem astrolog, zachrání nás jen celosvětový stát

Josef Orszulík se narodil 20. června 1930, přesto se pokusil získat mandát v komunálních volbách. Jeho otec býval komorníkem u hraběte Larische v Karviné, on sám se voličům představil na kandidátce jako astrolog a filozof. Je mu 92 let, a kdyby v hlasování uspěl, mohl být až do roku 2026 zastupitelem, tedy do 96 let! Už předem ale hlásil prohru: „Vím, že nemám šanci.“ Kandidoval na 54. pozici nevýznamného politického hnutí Švýcarská demokracie v Ostravě.

I když je Josef Orszulík astrologem, nezeptal se horoskopu, jestli hnutí Švýcarská demokracie v obecních volbách uspěje. Věděl, že to stejně není možné. „Jsem realista,“ přemítá v ostravském bytě. Ve funkcionalistické vile na doteku s Vítkovickými železárnami. Jeho horoskopy už třeba přesně určily, kdy se komu narodí vysněné dítě. „Anebo, kdy se má dívka vdát, ale zatím mě neoslovil žádný politik, abych mu předpověděl kariéru,“ vypráví.

Orszulík je přitom žákem významného slovenského filozofa a astrologa Jána Maliarika. A traduje se, že Maliarika už před druhou světovou válkou navštívil komunistický poslanec Klement Gottwald, aby se dozvěděl víc právě o politické kariéře. Horoskop tehdy Gottwaldovi předpověděl, že se stane prvním komunistickým prezidentem, ale že komunismus po padesáti letech padne. „To se téměř přesně splnilo, Maliarik byl vynikající astrolog,“ říká Orszulík.

 Statisticky je nejstarším kandidátem v Moravskoslezském, Olomouckém i Zlínském kraji pro letošní komunální volby. Na celém území Moravy a Slezska už bychom našli jen dva starší kandidáty, oba v Jihomoravském kraji. V Blansku se na kandidátku nechal napsat třiadevadesátiletý muž a v brněnských Žabovřeskách pětadevadesátiletá žena. „Jsem ani nevěděl, že mám ve svých dvaadevadesáti ještě starší konkurenty,“ směje se ostravský kmet.

Zažil Masaryka i holocaust

Narodil se v roce 1930 v hornické Karviné na Těšínsku, jeho otec ale fárat nemusel. Pracoval jako komorník u Larischů, karvinských uhlobaronů. Pamatuje si úmrtí T. G. Masaryka v roce 1937 i další události, které záhy hýbaly Evropou. „Vyrůstal jsem v prostředí, kde mým rodným jazykem bylo slezské nářečí po našimu, které má blíže k polštině než k češtině. Když v říjnu 1938 obsadili Těšínsko Poláci, stali se z nás Poláci. Když Těšínsko o necelý rok později obsadil Hitler, podepsal táta takzvanou volkslistu, no a stali jsme se Němci. V pohraničí byl vždycky hodně těžký život,“ vzpomíná ostravský kandidát Orszulík.

Za nacismu ho šokovalo, jak může jeden národ fyzicky likvidovat druhý. „V Karviné žilo hodně Židů, pamatuji si na židovskou spolužačku Holländerovou, která mi byla moc sympatická, dcera hoteliéra Artura Holländera. Najednou s námi nesměla chodit do školy, pak jsem její rodinu viděl se židovskými hvězdami na kabátech, načež všichni zmizeli,“ vypráví kandidát Švýcarské demokracie. „Z Karviné to bylo do Osvětimi necelých sto kilometrů,“ dodá pamětník.

Následuje dlouhé vyprávění o příchodu Rudé armády na jaře roku 1945. „Slyšel jsem tehdy o znásilňování, krádežích, ale také mě pobavila historka místního hodináře, kterého prý navštívil rudoarmějec s ukradeným budíkem a žádal ho předělat na dvoje kapesní hodinky,“ vzpomíná dvaadevadesátiletý Josef Orszulík.

Po válce odmítl nástup komunismu. „Děsily mě všechny ty politické procesy, které končily popravami. Jedinou záchranou pro mě tehdy byl sovětský rozhlasový přijímač Riga, na kterém jsem každý den v noci poslouchal německé vysílání Deutsche Welle. To byla úplná oáza svobody,“ líčí.

Život prožil v manuálních zaměstnáních, topil třeba v parních lokomotivách anebo pod kotly uhelné elektrárny v Ostravě-Třebovicích. Už jako školák hodně četl, od patnácti let i filozofické spisy. „Celý život se ale intenzivně vzdělávám jako samouk, hlavně ve filozofii a astrologii,“ říká. „Už nemám moc času, vy jste sympatický, tak si můžeme chvíli povídat. S některými lidmi je škoda každé prožvaněné minuty, protože ten čas jsem mohl věnovat vzdělávání.“ Nikdy nepil alkohol, nekouřil. „Ale ani jsem nesportoval, nepěstoval turistiku, to všechno by byla zbytečná ztráta času,“ svěřuje se.

Kandidát ze slušnosti

Proč se tedy rozhodl ztrácet čas kandidaturou do komunálních voleb? „Ze slušnosti. Nepatřím mezi lidi, kteří touží po nějaké politické moci, jen jsem vyhověl prosbě z politického hnutí Švýcarská demokracie a nechal se napsat na jejich kandidátku,“ vysvětluje. Ve stanovách partaje se mimo jiné říká: „Jsme politické hnutí, jehož cílem je zavedení švýcarského politického systému v České republice a následování konzervativní politiky po vzoru Švýcarska.“ Kandidát na 54. pozici této poněkud bizarní strany je diplomat: „Švýcarsko je krásná země s docela dobrým politickým systémem.“

Po chvíli však třetí nejstarší kandidát na celé Moravě dodá: „Víte, já to mám nastavené trochu jinak. Změna musí přijít, ale nezachrání nás, když v České republice zavedeme švýcarský systém,“ prohlásí poněkud tajuplně. A odejde do vedlejší místnosti, aby se vrátil s pětisetstránkovou knihou v ruce. „Kromě toho, že jsem astrolog a filozof, jsem také nakladatel, tohle jsem vydal předloni,“ říká nad objemnou bichlí.

Spojené státy planety Země

Orszulík vydal v roce 2020 vlastním nákladem objemný spis s názvem Celozemský univerzální stát, jedno ze stěžejních děl slovenského vizionáře Jána Maliarika (1869-1946). „Maliarik přišel s myšlenkou sjednoceného lidstva na celé planetě. Pod jediným jazykovým, politickým a nábožensko-filozofickým systémem. Jedině jeho idea může zachránit tento svět. Zavedení švýcarské demokracie v České republice, to by bylo trochu málo,“ uvažuje Josef Orszulík, svérázný kandidát komunálních voleb.

Jeho vzor a duchovní vůdce Ján Maliarik snil o spojených světových státech, v nichž by vládl věčný mír. Hlavní ideou lidstva se mělo stát nenásilí, z planety by pak vymizely všechny války. Jednotný celosvětový státní útvar by měl ústavu vycházející výhradně ze zásad pravdy a lásky, přitom zahrnující všechny projevy života. „Maliarik nebyl šílenec, jak se ho mnozí mocní snažili často diskreditovat. Naopak, vycházel z myšlenek Komenského, Bolzana, Tolstého, Mahátmy Ghándího a dalších myslitelů. Věřím, že takový celosvětový stát jednou vznikne,“ přeje si Josef Orszulík. Z 54. místa na kandidátce Švýcarské demokracie k tomu nemůže nijak přispět, zato postupně vydává dílo vizionáře Maliarika.

 „Kdyby Maliarik žil, určitě by teď napsal Putinovi a vyzval ho k míru,“ soudí Orszulík. Ještě před druhou světovou válkou vydal německy píšící Maliarik dílo Dringender Appell čili Naléhavou výzvu. V knize přesně předvídal katastrofální důsledky německého nacismu, italského fašismu i japonského militarismu, a to i s tragickými důsledky pro napadené země.

Maliarik uměl 11 jazyků, včetně sanskrtu a esperanta. Ještě před vypuknutím války varoval písemně jak ministerského předsedu anglické vlády MacDonalda, tak Mussoliniho, Hitlera, Stalina, ale napsal také Gándhímu i Svatému Otci do Říma. „Za války pak znova psal Adolfu Hitlerovi. Zval ho do Piešťan k veřejné diskusi, k jakémusi souboji idejí o uspořádání světa. Podmínkou bylo dočasné zastavení válečných akcí,“ vypráví Orszulík. Režim pronacistického Slovenského státu považoval Maliarika za duševně chorého.

Horoskop pro Babiše

Řeč se znova stáčí k astrologii. Mohl by teď astrolog určit, kdo vyhraje komunální volby v Ostravě, Brně nebo v Praze? Anebo sestavit horoskop pro Andreje Babiše, abychom se konečně dozvěděli, zda bude kandidovat na prezidenta? A kdy skončí ruská agrese na Ukrajině? „Chtělo by to hodně času, a ten teď opravdu nemám. Kdyby mě Babiš anebo jiný politik přece oslovil, tak jim horoskop udělám. Válkou se však zabývat nebudu, protože ji začali lidé, kteří vůbec nemají nárok, aby mohli vést nějaký národ. To jsou trpaslíci, kterými se nechci zabývat,“ přemítá, než začne opět vyprávět o Jánu Maliarikovi a jeho vizích. A začíná citovat z jednoho dopisu, který vizionář napsal světovým politikům:

„Na místo toho, abyste se navzájem v nejvyšší míře milovali a navzájem se vážili, stojíte jeden proti druhému plni záludnosti a úkladů, plni zrádnosti a ukrutných úmyslů a tužby jen potlačit zdeptat jeden druhého…“

X X X

Všichni, nebo nikdo. San Jose nehodlá přistoupit na „Haškův“ zákaz pro ruské hvězdy NHL

Sportovní svět od začátku války na Ukrajině trhá vazby s Ruskem. Nicméně v některých jeho koutech se od února nic nezměnilo. Jedním z nich je nejlepší hokejová liga světa. Vedení NHL angažmá Rusů nevadí. Nijak ho nezvedá ze židle ani to, že velká osobnost kanadsko-americké show Alexandr Ovečkin má na profilové fotografii na Instagramu strůjce konfliktu – prezidenta Vladimira Putina.

Všichni, nebo nikdo. San Jose nehodlá přistoupit na „Haškův“ zákaz pro ruské hvězdy NHL© Poskytovatel: CNN Prima NEWS

 Kdyby bylo na nejslavnějším českém brankáři Dominiku Haškovi, ruským hráčům v NHL by pozastavil smlouvy. To samozřejmě osobně zařídit nemůže, větší vliv už má v případě Global Series. Tedy speciálního dvojutkání NHL mezi San Jose Sharks a Nashville Predators, které 7. a 8. října hostí pražská O2 arena.

Jakmile bylo rozhodnuto o tom, že do tuzemské metropole po třech letech znovu zamíří slavná soutěž, Hašek se okamžitě ozval. Podle něj je neakceptovatelné, aby se tento výlet týkal i ruských hokejistů, kterých mají oba dotčené týmy hned několik.

Nezůstal ale jen u twitterových řečí, obrátil se i na české ministerstvo zahraniční, které je jeho iniciativě nakloněné. Resort proto zaslal vedení NHL dopis, ve kterém upozornil, že by žádný stát schengenského prostoru neměl vydávat víza ruským hráčům. Náměstek ministerstva Martin Smolek dodal, že v psaní bylo rovněž poukázáno na právě probíhající unijní jednání o zákazu vstupu i pro ty Rusy, kteří už mají platná víza v ruce.

Vedení NHL nemá žádné obavy

Nezdá se však, že by této žádosti NHL vyhověla. Šéf San Jose Mike Grier – od léta první generální manažer tmavé pleti v soutěži – dokonce pohrozil tím, že v případě neudělení víz ruským hokejistům jeho organizace se dvojzápas vůbec nemusí konat.

„Buď poletíme všichni, nebo nikdo,“ řekl Grier novinářům na tréninkovém kempu. „Jsem přesvědčený, že fungujeme jako jeden tým. To, co se ve světě děje, není chyba hráčů. Neudělali nic špatného, proto si nemyslím, že by za to měli být trestáni,“ dodal. Kapitán „žraloků“ Logan Couture potvrdil, že pokud má San Jose vyrazit do Česka, měli by cestovat všichni.

„Samozřejmě, že je na NHL, jak se k tomu postaví. Já plně podporuji rozhodnutí ministerstva. Pro nás je na prvním místě bezpečí našich občanů a ochrana našich spojenců. Ani ten nejkrásnější sport na světě není více než lidský život,“ reagoval Hašek, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a šestinásobný majitel Vezinovy trofeje pro nejlepšího brankáře NHL.

Na oficiální stanovisko soutěže se zatím čeká. Ale už teď se zdá, že si vedení nedělá z českého postoje těžkou hlavu a věří, že nakonec vše proběhne bez komplikací. To, že ruští hráči jsou v Česku nechtění, příliš nezajímá ani Billa Dalyho, zástupce komisionáře NHL. „Nemám žádné obavy, očekáváme, že Rusové pojedou,“ řekl pro AP. Zatím se tak rodí patová situace.

X X X

Orbán chce do konce roku zrušit sankce proti Rusku. EU však plánuje přitvrdit

Maďarský premiér Viktor Orbán chce, aby Evropská unie nejpozději do konce roku zrušila sankce, které uvalila na Rusko za jeho vpád na Ukrajinu. Orbán to řekl podle deníku Magyar Nemzet na středečním uzavřeném jednání parlamentního klubu své strany Fidesz.

 Pravdivost jeho výroku následně potvrdil mluvčí Fideszu Zoltán Kovács. Podle Magyar Nemzet Orbán svým spolustraníkům řekl, že unijní protiruské sankce vyhnaly vzhůru ceny plynu i inflaci a že pokud by byly zrušeny, cena plynu by okamžitě klesla o polovinu a stejně tak by to bylo s inflací.

„Bez sankcí by Evropa mohla znovu nabýt sílu a vyhnout se hrozící recesi,“ řekl Orbán a zopakoval, že unijní opatření proti Moskvě více dopadají na sedmadvacítku než na Rusko. Na svém Facebooku napsal, že „sankce uvalené Bruselem přivedly Evropu do energetické krize“.

Šéf parlamentního klubu Fideszu Máté Kocsis ve středu řekl, že strana chce mezi obyvateli Maďarska provést „národní konzultaci“ ohledně sankcí. Půjde o neformální průzkum, během kterého každý dospělý bude moci odpovědět na otázky ve formuláři na internetu nebo ho v tištěné podobě poslat poštou.

AP píše, že vláda Fideszu podobnou „národní konzultaci“ v minulosti uspořádala už několikrát. Tyto průzkumy kritizují profesionální agentury pro výzkum veřejného mínění i opozice, protože otázky jsou podle nich neobjektivní a zavádějící a nejsou nijak právně relevantní.

Kocsis připustil, že chystaný průzkum je „politickým nástrojem“, který vláda může použít při vyjednávání s EU o dalším osudu protiruských sankcí.

Unie chce v sankcích naopak přitvrdit

Zatímco šéf maďarské vlády požaduje zrušení protiruských sankcí, EU naopak uvažuje o jejich zpřísnění. Děje se to v situaci, kdy se na Ruskem ovládaných a okupovaných územích na východní Ukrajině budou konat pseudoreferenda o jejich připojení k Ruské federaci.

Evropská unie dala jasně najevo, že jejich výsledky neuzná. Ruský prezident Vladimir Putin také ve středu vyhlásil částečnou mobilizaci a podpořil plán připojit části Ukrajiny k Rusku.

List Politico ve středu napsal, že EU nový balík sankcí již chystá a konzultace se zástupci členských států by měly začít během několika dní, zřejmě v pátek.

Velvyslanci při EU očekávají diskuzi o plánu na zastropování ceny ruské ropy. Právě o tomto plánu nedávno jednala i skupina vyspělých zemí G7. Spojené státy tlačí na EU, aby zavedla strop na ceny ropy ještě předtím, než začne na začátku prosince v rámci šestého sankčního balíku EU proti Rusku platit částečné embargo na dovoz ruské ropy do Evropské unie. USA vyhlásily zákaz dovozu ruské ropy již v březnu.

Dalšími opatřeními, o kterých by se mohlo diskutovat, jsou zákaz dovozu ruských diamantů a dalšího luxusního zboží. Přijetí nových sankcí nicméně musí schválit všechny členské země sedmadvacítky.

X X X

‚Žádnou ropu, nechte uhlík v zemi.‘ V New Yorku lidé protestovali proti nečinnosti vlád ohledně klimatu

Svět kvůli spalování ropy, plynu a uhlí opustil bezpečný stav klimatu. Otázka a výzva pro lidstvo zní – jak moc a jak rychle, když se stále neřídíme doporučením vědců. Lidé, kteří si to uvědomují, na to během pátku na různých místech světa upozorňovali v ulicích. Jedna z největších akcí se konala v New Yorku, kde se zároveň koná valné shromáždění OSN s účastí mnoha vládních a korporátních představitelů, kteří mají moc věci měnit.

 Místo aut se newyorskou Broadwayí směrem k jižnímu cípu Manhattanu valí dav lidí, který skanduje: „Už žádné uhlí, žádnou ropu, nechte uhlík v zemi.“ V americkém Kongresu ale právě leží návrh zákona od demokrata a uhelného magnáta Joea Manchina, který by naopak umožnil schvalování nových fosilních projektů.

„Je neuvěřitelné, že to vůbec někdo předloží. Vědecký konsenzus nebo i OSN nám jasně říká, že musíme fosilní paliva naopak odstavovat a že to musíme dělat hned. Myslím, že si vůbec neuvědomují závažnost těch hrozeb. Kdo jedná racionálně a logicky, nemůže těžbu podporovat,“ myslí si Annabelle v průvodu první podobně velké akce tady v New Yorku po třech pandemických letech.

Mezitím přibyly další krize, které na sebe strhávají pozornost. Kromě covidu i ruská válka na Ukrajině.  Manifestace na závěr Týdne klimatu byla i protestem proti prezidentům podporujícím těžařské společnosti a čelícím obviněním z genocidy – Ukrajinců v případě Putina či brazilských domorodců.

Dav v New Yorku skandoval „Pryč s Bolsonarem“. Brazilského prezidenta za týden čeká první kolo voleb. Za jeho vlády se zrychlilo ničení Amazonského pralesa klíčového pro světové klima.

Jak řekl Českému rozhlasu Joao Vítor z brazilského kmene Pankararu, chránit prales je pro lidi jako on v poslední době obzvlášť životu nebezpečné.

Stejné kořeny 

„Klimatická krize je největší existenční krizí, které čelíme, protože ta ty všechny ostatní ještě prohloubí, pokud nic neuděláme. Bude víc konfliktů, víc zdravotních rizik, víc uprchlíků, miliony lidí přijdou o domovy, bude víc hladomorů. Všechno začíná klimatem. Je opravdu stresující, když vidím, že ten obří problém je tu, ale lídři nic nedělají, i když máme řešení a občanská společnost po nich volá,“ říká Annabelle.

Podle Viktorije z Ukrajiny mají válka v její zemi a klimatická krize stejné kořeny – obchod s fosilními palivy.

Newyorčané si mohou užívat jasného počasí, klidného počasí, příjemných dvaceti stupňů, a to proto, že další z ničivých hurikánů, který po pěti letech znovu zdevastoval ostrov Portoriko, postupuje o několik set kilometrů východněji, směrem na Kanadu. Zdejším lidem se tentokrát vyhne, ale je otázkou času, kdy tu udeří další a znovu bude zabíjet lidi a páchat miliardové škody na infrastruktuře.

„Tady v New Yorku jsme sice na pobřeží a hurikán Sandy zrovna tohle místo zdevastoval, ale nejsme v první linii klimatické krizi,“ mladík Keanu patří k pořádající organizaci Fridays For Future.

Prát se za budoucnost

Před několika dny hurikán Fiona kompletně zničil ostrov Portoriko. Odnáší to místa a lidi, co se na změně klimatu podílejí minimálně. Těm musíme pomáhat a jako New York máme zodpovědnost snížit svou uhlíkovou stopu.

„Změna klimatu musí odejít!“ zní další pokřik. Ale všichni tady vědí, že za jejich životů se to nestane a že změna klimatu jejich životy zhorší.

„Je to těžké pomyšlení. A je to důvod, proč jsme tady. Myslím, že hodně z tu být nechce. Není to naše volba. Nechceme žít ve stresu. Vedle školy ještě organizovat takovéto stávky. Jenže nemáme na výběr. Tohle je krize, které čelíme, a my se musíme prát za svou budoucnost, postavit se za pobřežní komunity, za klimatickou spravedlnost. Protože kdo jiný to za nás udělá? Jo, je těžké si uchovat naději,“ říká sedmnáctiletý Newyorčan Keanu.

Jeho organizace Fridays For Future v neděli pořádá celosvětový den klimatické akce, ke kterému se podle pořadatelů připojuje víc než tři a půl tisíce měst z víc než 150 zemí světa.

X X X

PEKAROVÁ  DOSTALA  EXPOSLANCE  FERIHO  KE  STÍHÁNÍ,  NEAZAJISTILA  MU  SEX

Svědectví přibývá. Po Ferim nám chodily desítky příběhů denně, přiznává studentský spolek

Iniciativa Proč jsme to nenahlásili vznikla v roce 2020, konceptem se inspirovala americkým projektem Why I Didn’t Report.

Parta studentů na sociální síti šíří povědomí o sexuálním násilí prostřednictvím plakátů s údernými hesly. Doplňuje je o příběhy, které s nimi oběti sdílí prostřednictvím anonymního dotazníku.

Výběr svědectví z prostředí vysokých škol si do konce září můžete prohlédnout v pražském Kampusu Hybernská. „Ústřední téma, kterým se zabýváme, je zneužívání mocenské pozice,“ říkají spoluzakladatelky spolku Kristýna Bělíková a Judita Zdráhalová v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

 X Co patří mezi nejčastější důvody, proč se oběť sexuálního násilí nikomu nesvěří?

Kristýna Bělíková: Mapování nejčastějších důvodů teď plánujeme. Chceme udělat průzkum a zveřejnit jej na naší stránce. Myslím, že mezi hlavní důvody patří strach, nebo když v případu hrají roli drogy a alkohol. Oběti se bojí, že by za to policisté vinili je. Velkou roli hraje vztah s pachatelem. Když osobu zná vaše blízké okolí, svěřit se je o to těžší.

Judita Zdráhalová: Sexuální násilí se z 85 procent děje z pozice člověka, který je oběti blízký. Oběť nechce vztah ztratit nebo poškodit a zároveň se bojí reakce okolí. Mnoho lidí sexuální násilí nenahlásí, protože si uvědomují, jak tristně je na tom naše právní prostředí.

Uvědomují si, že proces nahlášení je tak náročný a nevděčný, že pachatel většinou neodejde s žádným pořádným trestem. Často to za to obětem prostě nestojí. I proto se snažíme o redifinici toho, co to vlastně znásilnění je.

X V čem je definice problematická?

Bělíková: Má hned několik problémů. Pracuje s pojmem násilí, což se v případech znásilnění mužů těžko dokazuje. Také nepočítá s tím, že většina obětí při znásilnění zamrzne, což je přirozená reakce.

Není to útok ani útěk, jak si často chybně myslíme. To je mimochodem další důvod, proč oběti násilí nenahlásí. Mají pocit, že se nebránily dostatečně. Všichni známe konsenzus, že mlčení znamená souhlas. Nebránit se ale neznamená souhlasit.

Zdráhalová: Špatně definovaný je také pojem bezbrannosti. V potaz se nebere třeba to, že oběť může spát nebo být pod vlivem návykových látek.

X Převládá ve společnosti stále narativ, že si za sexuální obtěžování a znásilnění mohou oběti samy?

Bělíková: Naše společnost si nechce přiznat, kolik násilníků mezi námi vlastně je. Radši budeme věřit, že jsou některé ženy slabé nebo vyzývavé, a řekneme si, že nám se něco takového přece nestane, když takové nejsme. Zároveň si myslíme, že takové věci páchá jen hrstka psychicky nemocných mužů. Nejen že to stigmatizuje lidi s psychickými onemocněními, hlavně to i podle statistik není pravda.

X Výstava je zaměřená na příběhy z prostředí středních a vysokých škol. Čím je specifické?

Zdráhalová: Ústřední téma, kterým se zabýváme, je zneužívání mocenské pozice. To je problémem vždy, navíc pro většinu lidí je problematika vztahů mezi vyučujícím a studentem těžko uchopitelná.

Bělíková: Mocenský rozdíl, věkový rozdíl, velká tabuizace, obviňování oběti neboli victim blaming, se kterým se ve školním prostředí setkáváme často. Pro mnohé oběti jsou to důvody, proč je pro ně ještě o něco těžší se s něčím podobným svěřit. Na vysokých školách pozorujeme také specifickou formu sexualizace vztahů.

X Minulý rok se ozvali studenti a studentky hned několika univerzit a zjistilo se, že je problematika hluboko zakořeněná a nejedná se jen o momentální vlnu. Proč se vysokým školám a případům sexuálního násilí z tohoto prostředí do té doby nikdo nevěnoval?

Zdráhalová: Podobně jako třeba s kauzou #MeToo sleduji kaskádový efekt, kdy po tom, co přijde jedno svědectví, se případy začnou nabalovat. Lidi se přestanou bát, dodá jim to odvahu. S podobným efektem se setkáváme i u naší iniciativy, postupem času se svěřuje čím dál více lidí.

Bělíková: Důvodem je kombinace několika faktorů. Lidé si u velkých kauz často představí, že spouštěč byl jen jeden. Ve skutečnosti je to několik vlivů, které na sebe působí, až do momentu, kdy se něco stane a téma prorazí. Sexuální násilí tu bylo vždy, jen se k tomu teď lidi staví jinak.

Ústředním tématem výstavy je zneužívání mocenské pozice, říkají spoluautorky | Foto: Žaneta Levíčková

X Ozývají se vám i lidé, kteří si až po přečtení některých vašich příspěvků uvědomili, že byli oběťmi?

Zdráhalová: Často. Ozvou se po desítkách let, protože si uvědomí, že sexuální výchova a informovanost o této problematice byla špatná, že to tehdy nevěděli.

Bělíková: Máme určitou představu o tom, jak znásilnění nebo sexuální násilí vypadá. Když si lidé přečtou naše příběhy, tak zjistí, že to, co dříve neuměli pojmenovat, někdo jiný se stejnou zkušeností nazývá sexuálním násilím. Řeknou si, že si zaslouží pomoc – minimálně aby je někdo vyslechl a věřil jim. U traumatických událostí je navíc naprosto normální, že lidem dojdou až za několik let.

Často to pojmenují jinak, protože znásilněný přece nechce být nikdo. Tak to radši bagatelizujeme. Mám pocit, že někdy naše příběhy lidé nechtějí nazývat sexuálním násilím, protože sami něco podobného zažili. Nebo něco podobného udělali, tím nemyslím jen znásilnění. Třeba překročili hranici. Plácnutí přes zadek bylo vždycky to samé, ale dříve to málokdo řešil. Dnes to začíná být nepřijatelnější.

„Často to pojmenují jinak, protože znásilněný přece nechce být nikdo.“

X Zveřejňujete všechny příběhy, které vám skrz anonymní formulář přijdou? Jak ověřujete jejich pravost?

Zdráhalová: Všechny, které jsou přímo od obětí. Nezveřejňujeme například příběhy z druhé ruky nebo když nám někdo napíše, že něco zaslechl. S ověřováním výpovědí nás před pár dny jeden sledující konfrontoval. Je pravda, že příběhy ověřit nemůžeme. Každou zkušenost ale sdílíme s takovou mírou anonymizace, že obvinění není možné. Ani jednou se nám nestalo, že by v příběhu někdo někoho jmenoval.

Bělíková: Jistí si být nemůžeme. Chápu argument, že si to někdo může vymyslet, protože chce pozornost. Tady ale žádnou nemají, není tam jejich fotka, přiznání nejsou psána jejich písmem. Při založení spolku jsme se inspirovaly u iniciativy ze Spojených států s názvem Why I Didn’t Report. Na rozdíl od nás často zveřejňují i obličeje a jména obětí, což jsme dělat nechtěly.

X V názvu iniciativy je záměrně měkké i. Sexuální násilí není pácháno jen na ženách, v kolika případech se vám svěřují muži?

Zdráhalová: Máme jen desítky případů. Je to opravdu velmi málo, spojené to může být s ještě větší bagatelizací v případě mužů. Svěřování je pro ně těžší. Zároveň to odpovídá statistikám: přes 90 % obětí jsou totiž ženy.

X Přišlo vám někdy přiznání i z druhé strany – tedy od agresora?

Zdráhalová: Stává se nám to, hlavně do anonymních formulářů. Jednou nám ale přišla i soukromá zpráva. Tyto příběhy nezveřejňujeme.

Bělíková: Vnímám to jako žádost o odpuštění, to zveřejnit samozřejmě nemůžeme. Příspěvek od násilníka by si mohla přečíst jeho oběť. A z toho mě upřímně trochu mrazí.

X Zvýšil se počet příběhů, které dostáváte, po tom, co během minulého roku v českém veřejném prostoru rezonovala celá řada skandálů? Myslím tím sexuální obtěžování ve veřejných institucích, kauza bývalého poslance Dominika Feriho…

Zdráhalová: Kolem takových kauz je samozřejmě vždy obrovský boom. Samozřejmě to sledujeme i u nás. Po kauze Feri nám přicházely desítky případů denně. Také nás začalo sledovat třikrát více lidí.

Bělíková: Jsme rádi, že se víc lidí o problematice dozvídá a díky kauzám si třeba uvědomí, že sami byli obětí. Zároveň to otvírá zahojené rány, oběti na nepříjemnou skutečnost začnou vzpomínat, nastává nová vlna sebeobviňování. Je to také velká zátěž pro nás.

X Jak reagovat na to, když se nám s příběhem někdo svěří?

Zdráhalová: Primární je oběť vyslechnout a poskytnout jí takovou reakci, která nebude zpochybňovat její zkušenost. Zároveň je důležité netlačit ji k nějakému dalšímu řešení. Dost pravděpodobně to řešit chtít nebude.

Bělíková: Nejdříve poděkovat oběti za to, že se nám svěřila. Moc bych nedoporučovala fráze typu „to mě mrzí“ nebo „nebyla to tvoje vina“. Spíš bych člověka nechala sdílet jeho myšlenky a zeptala se, jestli o tom chce mluvit dál. Přirozeně jsme ale zvědaví, a když je obětí osoba nám blízká, jsme velmi emocionální.

Chceme vědět, kdo jim to udělal, co všechno to bylo… To může být pro oběť velmi nepříjemné, zároveň si nemusí vše stoprocentně vybavovat. Je proto důležité ji ubezpečit, že jí věříme. Zároveň si musíme chránit své hranice a nezahltit se traumatem někoho jiného. Linku pomoci poskytuje například Bílý kruh bezpečí.

JAKÁ JE ZÁKONNÁ DEFINICE ZNÁSILNĚNÍ?

Podle trestního zákoníku (Zákon č. 40/2009 Sb.) Hlavy III § 185 je u znásilnění klíčová bezbrannost oběti.

Samotný zákon definuje znásilnění v prvním odstavci takto:
Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

Dále pak:
Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,
b) na dítěti, nebo
c) se zbraní.

Ve třetím odstavci se tresty zvyšují na pět až dvanáct let, jestliže pachatel:
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let,
b) spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

V případě smrti oběti je trest v rozmezí deseti až osmnácti let vězení. Příprava je trestná.

X X X

Rozměr protestů v Íránu nikdo nečekal, použití armády ale nechce ani jedna strana, míní politolog

Íránci týden protestují kvůli úmrtí 22leté Mahsi Amíniové, která zemřela po zadržení mravnostní policií, protože neměla dostatečně zahalené vlasy. Při protestech podle nevládní organizace zahynulo přes 30 lidí. Podle politologa a bezpečnostního analytika z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Josefa Krause rozsah protestů nikdo nečekal, ale aby došlo ke změně tamního režimu, musela by se podle něj mobilizovat střední třída.

 X Situaci v Íránu sledujete dlouhodobě. Čekal jste, že tam propuknou takto masivní protesty?

Obecně tam protesty probíhají s nějakou periodicitou, ne úplně pravidelnou, ale relativně ano. Společnost tam totiž trpí celou řadou ekonomických, sociálních a politických problémů. Ale je pravda, že intenzita protestů překvapila v podstatě kohokoliv.

Myslím si, že od roku 2009, kdy byly problematické a kontroverzní prezidentské volby, Írán nezažil takto intenzivní a rozšířené masové protesty. Takže to, že tam protesty jsou, mě úplně nepřekvapilo, co rozhodně překvapivé je, je jejich masovost a intenzita.

X Proč jsou takto intenzivní právě teď?

V podstatě jako rozbuška zafungovala smrt Mahsi Amíniové, kurdské dívky, která měla být alespoň podle verze protestujících zabita nebo utrpěla taková zranění při policejním zákroku, které nakonec vedly k jejímu úmrtí. Ale to je v podstatě opravdu jenom rozbuška situace.

Ta je dlouhodobě v Íránu velice napjatá, zejména kvůli velice špatné ekonomické situaci, propadu tamní měny, velké nezaměstnanosti a celé řadě dalších záležitostí, a to v kombinaci s věcmi, které se týkají politiky.

To je třeba velká míra delegitimizace vládních představitelů, což vlastně začalo prezidentskými volbami, které vlastně skončily tím, že prakticky neumožňovaly reálnou volbu. Byl zde přítomný pouze jeden relevantní kandidát a celá řada dalších věcí.

Íránci už toho mají opravdu dost a frustrace se začíná projevovat i prostřednictvím demonstrací, byť ta smrt dívky samozřejmě zafungovala jako rozbuška a já to nechci zlehčovat. Ale demonstrace by pravděpodobně v nějaké míře a z jiných důvodů probíhaly tak jako tak.

X Protestující viní ze smrti Mahsi Amíniové takzvanou morální policii. Kdo nebo co to vlastně morální policie je?
Někdy se nazývá morální policie, většinou se používá anglický překlad morality police, ale jinak je to něco, co se v češtině nazývá třeba náboženská policie. Jsou to v podstatě speciální pořádkové útvary, které mají dohlížet na to, že dochází k dodržování islámského práva na veřejnosti.

To znamená, že hlídají nejenom dodržování povinného zahalování pro ženy, ale v uvozovkách potlačují veškerý neislámský zlořád, který ve veřejném prostoru nemá co dělat. Typicky popíjení alkoholu nebo sledování satelitní televize a stovky dalších věcí. Takže tyto útvary fungují vlastně samovolně, případně na udání, a potom s provinilci řeší na základě míry provinění výši případné penalizace, trestu a tak podobně.

V případě Mahsi Amíniové došlo k tomu, že byla zatčena a odvezena na policejní stanici. Tady už se ty verze různí. Podle oficiální státní verze měla nějaké zdravotní problémy, které potom vedly k jejímu kolapsu, hospitalizaci a následné smrti. Podle verze jejích známých, rodiny a samozřejmě demonstrujících došlo k tomu, že policejní zákrok byl tak brutální, že na následky zranění zemřela.

X Na sociálních sítích se objevují videa a fotografie žen, který si stříhají vlasy a pálí hidžáby. Co jim za to hrozí?

Samozřejmě bude záležet na tom, jak se to bude klasifikovat. Pokud se bavíme o tom, že některá žena je zastižena náboženskou policií na ulici, jak nemá šátek, bývá většinou pouze upozorněna, ať okamžitě zjedná nápravu, to znamená, ať se zahalí

Pakliže klade nějaký odpor, tak samozřejmě hrozí zatčení, předvolání, pokuty, ale může to eskalovat až do úrovně odnětí svobody, což se také v některých případech stává. Není to úplně běžná masová záležitost, ale v Íránu se nachází i řada žen, které systematicky odmítaly podřídit se povinnému zahalování na veřejnosti a čelí i trestněprávním důsledkům.

Použití armády nechce nikdo

X Kolují i videa, kde lidé napadají duchovní představitele nebo policisty. Jak tvrdě policie proti demonstrantům zasahuje? Myslíte si, že může dojít i k nasazení armády?

Podle dostupných informací a videí, která se šíří na sociálních sítích, to vypadá, že pořádkové síly a policie v některých částech Íránu a některých městech prohrávají. Ona opravdu vyklízí ulice, vášně davu a jeho velikost jsou tak velké, že policie v pouličním boji regulérně prohrává.

Věřím tomu, že ani jedna strana to nechce nechat eskalovat do takové míry, aby došlo k použití ozbrojených sil. To znamená buď standardní armády, ale mnohem pravděpodobněji paralelní armády, tedy íránských revolučních gard, což by s sebou neslo eskalaci násilí do té míry, že demonstrace by byly v podstatě utopeny v krvi.

To už je hodně nebezpečná věc pro všechny zúčastněné, a to nemyslím pouze demonstranty, ale samozřejmě i politický systém neboli režim, protože něco takového už je hodně problematické. Opravdu je jenom krůček od toho, aby se to celé vymklo kontrole a došlo na občanskou válku, případně pokusy o svržení režimu nebo násilnou revoluci. Takže si myslím, že to je důvod, proč situace prozatím neeskalovala do této míry.

Nicméně v momentě, kdy i nadále bude intenzita nepokojů takto vysoká, nebo bude dokonce ještě narůstat, tak se zvyšuje pravděpodobnost nasazení ozbrojených sil na jejich potlačování.

Režim totiž nemá příliš kam couvnout. Nebude ochotný dělat nějaké zásadní politické ústupky, protože jednoduše řečeno je natolik rigidní a zároveň stabilní, že jakákoliv drobná změna by mohla způsobit dominový efekt, který by pak vedl k pádu celého systému.Takže i z toho důvodu se režim bude snažit nedělat vůbec žádné ústupky, byť by měly být naprosto minimální typu změny zákona ohledně povinného zahalování žen na veřejnosti.

X Myslíte si, že režim je dostatečně silný na to, aby protesty potlačil? Je mu armáda natolik loajální, aby se to podařilo?

Co se týče síly, tak určitě ano. U velké části paralelní armády, tedy revolučních gard, určitě nebude chybět morálka a odhodlání protesty potlačit za jakoukoliv cenu. Jestli si to ale režim dovolí, to je velká neznámá, protože už teď systém po posledních prezidentských volbách bojuje s ohromným propadem vnímání legitimity vlády.

Řada lidí najednou vnímá, že režim už nezastupuje jejich zájmy, a velká část Íránců by si přála nějakou změnu, byť ne úplně celosystémovou, ale alespoň částečnou. Jejich hlas ale není vůbec vyslyšen a způsobuje to jenom nárůst frustrace, která jde ruku v ruce s tím, jak velice špatně hospodářsky se zemi daří. To vlastně umocňuje celou situaci, a proto jsou tady takové sporadické výbuchy násilí.

Mladá generace chce žít jinak

X Protesty se už nekonají jenom v Teheránu a v ostatních iráckých městech, ale i v zahraničí, třeba v New Yorku, Istanbulu nebo Aténách. Můžou tyto zahraniční protesty nějak přispět potenciální změně zákona, potažmo režimu v Íránu?

Myslím si, že toto bude mít naprosto minimální, jestli vůbec nějaký vliv. Vyplývá to z toho, že Írán je relativně dost izolován. V současnosti jsou tam hlášené problémy s internetovým připojením.

Režim toto záměrně omezuje, aby se demonstranti nedomlouvali mezi sebou, aby nedocházelo k šíření závadných materiálů a podobně. Ale i protože Íránci jsou obecně velice neradi a mají svoji špatnou historickou zkušenost s tím, když jim někdo mluví do jejich domácích věcí ze zahraničí.

Velká část demonstrantů, byť by se jim hodila minimálně rétorická podpora ze zahraničí, si chce věci vyřešit sama doma. Příliš nevěří cizincům a vlastně zčásti ani té íránské diaspoře, která žije v Londýně, Amsterdamu, New Yorku nebo jinde a žije jiné životy.

Takže oni si to do určité míry určitě budou chtít vydobýt sami. V momentě, kdy by tam byla patrná výraznější intervence ze zahraničí, by to mohlo do značné míry delegitimizovat celé protesty a veškeré jejich cíle.

Toho by pochopitelně využila prorežimní propaganda, která by říkala, že protesty jsou zosnované ze zahraničí íránskými nepřáteli, Američany, Izraelci a kýmkoliv dalším. Takže vlastně není v zájmu protestujících, aby se do toho někdo, lidově řečeno výrazně víc montoval zvenku.

X Dají se protesty považovat za důkaz toho, že se nějakým způsobem mění nastavení íránské společnosti, toho, jak vnímá ženy, tamní kulturu, nošení hidžábu a spoustu dalších věcí?

Určitě ano. Íránská společnost je celkem dynamická, řečeno demograficky. Je tam velké množství mladých lidí a vysoký stupeň urbanizace. Mladší generace, zejména z větších měst, chce žít trošku jiným způsobem života než jejich rodiče, to zaprvé. To vytváří určité generační napětí.

Za druhé samozřejmě vliv internetu, sociálních sítí nebo možnosti cestování do zahraničí způsobuje, že mladí vidí, jak se žije jinde, jaký je tam životní styl, a chtěli by ho zažívat také. V kombinaci s dalšími faktory jako systematické oslabování střední třídy v důsledku ekonomických problémů země to vede k tomu, že velká část populace začíná být silně nespokojená s tím, jak stát a režim funguje.

Hodnoty islámské revoluce z roku 1979, když to řeknu upřímně, už nikoho příliš nezajímají. To, co íránská společnost a politika zažívá, je něco, co bych dokázal připodobnit třeba k normalizačnímu Československu v 80. letech. To znamená, že už vlastně nikdo příliš nevěří étosu o vítězství dělnické třídy, nutnosti socialistické nebo komunistické revoluce a podobně.

Lidé, kteří režim podporují a participují na něm, tak dělají především z osobních zištných důvodů a mají z toho nějaký ekonomický nebo společenský profit.

Úplně stejně je to vlastně v Íránu. Odkaz islámské revoluce už zajímá naprosté minimum obyvatelstva. To se zajímá především o vlastní ekonomický status, který se neustále zhoršuje. Mladí chtějí žít jinak. To jsou všechno poměrně silné sociálněpolitické tlaky, kterým musí čelit režim, který se 40 let nezměnil a který stále ještě drží rétoriku a odkaz islámské revoluce.

Střední třída: nositel změn

X Co by se muselo stát, aby došlo v Íránu ke změně režimu?

Muselo by dojít k masivní mobilizaci střední třídy, protože střední třída je vlastně nositelem společenských i politických změn. V současné době je velká část střední třídy pořád zavřená doma a nechce na protestech masivně participovat.

To je dáno tím, že si pořád ve svých kalkulech vypočítává, že se jí více vyplatí, když tam bude stejný režim. Je sice politicky, společensky a ekonomicky neefektivní, ale zaručuje určitou míru stability a bezpečnosti.

V momentě, kdy dojde na změnu, je budoucnost nejistá a hrozí chaos. V kontextu regionu, to znamená Blízkého a Středního východu, to doslova smrdí nějakou válkou nebo občanskou válkou. A to ještě v kontextu toho, že Írán je vlastně multietnickou zemí, kde Peršané tvoří jenom malou nadpoloviční většinu obyvatelstva. Druhých téměř 50 procent jsou menší národnosti, které žijí na periferii.

Takže to celé hrozí iredentismem, separatismem a rozpadem státu. To jsou všechno rizika, která střední třída vnímá jako závažnější, než že systém a režim bude nadále pokračovat. Pokud to takto bude, tak systém bude mít oporu a bude trvat.

Jaké jsou ty další scénáře vývoje? Osobně zatím nechci říkat, který to bude, ale největší pravděpodobnost za mě má scénář, že demonstrace se po několika dnech, maximálně jednotkách týdnů, samy vyčerpají. Z části budou systematicky potlačovány ze strany státu a vše se zase vrátí do statu quo před úmrtím Mahsi Amíniové.

Jiné scénáře mohou hovořit o tom, byť já to považuji za méně pravděpodobné, že tlak bude ještě zesilovat. Může dojít k eskalaci, která bude zapříčiněna jinou divokou kartou, o které teď nikdo neví. Například dojde k úmrtí nějaké další ženy, která bude zabita, ať už cíleně, nebo nešťastnou náhodu při potlačování demonstrací, což by mohlo eskalovat míru hněvu a násilí davu, a dokonce přitáhnout i větší část střední třídy, aby proti režimu protestovala.

V takovém případě už by byly možné třeba politické nebo jiné změny, případně varianta, že režim bude chtít upustit páru a snížit tlak, ale nebude chtít nějaké základní systémové změny. To znamená, že to celé obrátí v personální záležitosti, slíbí například nezávislé vyšetřování úmrtí kurdské dívky a že viníci budou potrestáni. Možná seženou nějakého obětního beránka z řad policie, kterého na oko nebo reálně potrestá a bude doufat, že to upustí páru a vyřeší situaci.

X X X

Utajená svatba Tvrdíkovy dcery, „ano“ řekla Kolářovi. Další nádherný den, napsal šéf Slavie

Ve čtvrtek šéf fotbalové Slavie Praha Jaroslav Tvrdík oznámil, že úspěšně překonal rakovinu. Nyní sdílel další šťastnou zprávu. Jeho dcera Jana se provdala za slávistického gólmana Ondřeje Koláře.

Šéf fotbalové Slavie Praha Jaroslav Tvrdík v sobotu oznámil již druhou potěšující zprávu během jednoho týdne. „Druhý nádherný den tento týden,“ napsal na Twitteru a připojil svatební fotografii své dcery s brankářem Ondřejem Kolářem. Zásnuby pár oznámil loni v říjnu, sňatek odkládal právě kvůli vážné nemoci nevěstina otce. „Řekla ano,“ sdílel tehdy šťastný Kolář na Instagramu.

 První radostnou zprávou během jednoho týdne byl pro Tvrdíka úspěšný boj se zákeřnou nemocí. „První kolo svojí soukromé Ligy mistrů jsem vyhrál. Hra nekončí, bude trvat další roky. Chci již nyní ze srdce poděkovat lékařům, sestrám i zdravotnickému personálu, jste skvělí,“ sdílel na Twitteru ve čtvrtek.

Že trpí rakovinou, oznámil Tvrdík v polovině března. „Jsem v nemocnici, ale nechci to komentovat, je to soukromá věc. Navíc je válka, kdy trpí mnohem více lidí než já,“ napsal tehdy. Fotbalový klub následně dodal, že předseda představenstva je po onkologickém zákroku a čeká ho zhruba čtyřměsíční pracovní pauza. Později byl vídán z odoperovaným krkem.

X X X

JCCR představila nejenom rakouské novinářské veřejnosti venkovské památky zapojené do přeshraničního projektu Venkovské památky; ATCZ249

Jihočeská centrála cestovního ruchu (JCCR) připravila v druhé polovině měsíce září dvoudenní press trip (poznávací cestu pro novináře), zaměřený na návštěvu vybraných objektů regionů Českobudějovicka-Hlubocka, Trhosvinenska-Doudlebska a Lipenska/Šumavska zapojených do přeshraničního projektu Venkovské památky.

Press trip byl uspořádán díky přeshraničnímu programu INTERREG Rakousko-Česká republika, projekt Venkovské památky ATCZ249 a zúčastnili se jej novináři z redakcí Tips Zeitung, Czech Travel Press, Magazin Bahnmax, AskEnrico, Online Merker.

V destinaci Českobudějovicko-Hlubocko navštívili žurnalisté zříceninu hradu Karlův Hrádek, která je přístupná pro turisty jak z vody (řeka Vltava), tak z cyklostezky (Hluboká nad Vltavou – Purkarec) nebo z pěší turistické trasy. V nedaleké obci Purkarec bylo představeno Muzeum Voroplavby, které připomíná historii vorařů na Vltavě.

Obzvláště zajímavá byla návštěva pobočky Jihočeského muzea v Trocnově, a to jak stávající expozice husitství, tak i nově vznikajícího skanzenu. V turistické oblasti Trhosvinenska – Doudlebska byla představena v letošním roce veřejnosti otevřena tvrz v Tiché.

I za dosti chladného počasí okouzlila zástupce výše uvedených medií Šumava, a to jmenovitě Alpské domy ve Volarech, Stožecká kaple a Muzeum Adalberta Stiftera v Horní Plané.

Současně s prezentací výše uvedených památek byly představeny i nově vznikající geolokační hry, které budou oficiálně spuštěny v prosinci tohoto roku. „Tyto hry nabídnou návštěvníkům interaktivním, zábavným způsobem informace přímo na navštíveném místě, v tomto případě na Karlově hrádku a ve Volarech,“ přibližuje novinku Pavla Drunecká z Jihočeské centrály cestovního ruchu s tím, že informace budou jak v české, tak německé a anglické mutaci.

Projekt Venkovské památky ATCZ249 je zaměřen na propagaci venkovské turistiky v regionech jižní Čechy a Vysočina na české straně a v Mühlviertelu a Waldviertelu na rakouské straně. Jeho cílem je mimo zvýšení návštěvnosti venkovských památek a zvýšení počtu přenocování i podpora „znovunastartování“ přeshraničního cestovního ruchu. Mgr. Pavla Drunecká, manažerka projektu Venkovské památky